Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta tělesné kultury Katedra biomechaniky a technické kybernetiky

Transkript

1 Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta tělesné kultury Katedra biomechaniky a technické kybernetiky ZÁKLADY FREESTYLE SNOWBOARDINGU KINEMATICKÁ ANALÝZA Diplomová práce (bakalářská) Autor: Jakub Krsička, tělesná výchova a sport, prezenční studium Vedoucí práce: Mgr. Zdeněk Svoboda, Ph.D. Olomouc 2010

2 Jméno a příjmení autora: Jakub Krsička Název bakalářské práce: Základy freestyle snowboardingu kinematická analýza Pracoviště: Katedra biomechaniky a technické kybernetiky Vedoucí diplomové práce: Mgr. Zdeněk Svoboda, Ph.D. Rok obhajoby bakalářské práce: 2010 Abstrakt: Bakalářská práce je zaměřena na celkový náhled do problematiky snowboardingu, popisu jednotlivých odvětví snowboardingu se zaměřením na historii, vybavení, příslušenství, ale i základní freestylový skok a jeho podrobný popis. V bakalářské práci dále rozebírám problematiku kinematické analýzy aplikované na základním freestyleovém snowboardovém prvku ollie. Úkolem práce je popsat snowboarding a jeho odvětví, ale také poskytuje náhled do kinematické analýzy. Část práce je věnována analýze těţiště, pouţité při rozboru základního freestyle prvku ollie. Klíčová slova: snowboarding ollie kinematická analýza freestyle Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla uloţena v knihovně Fakulty tělesné kultury Palackého univerzity ke studijním účelům. 2

3 Name and surname of an author: Jakub Krsička Title of the bachelor thesis: Basics of freestyle snowboarding kinematic analysis Workplace: Department of Biomechanics a Engineering Cybernetics Supervisor of the bachelor work: Mgr. Zdeněk Svoboda, Ph.D. Year for defence of the bachelor thesis: 2010 Abstract: My bachelor work is focused not only on an overall view to the issue of snowboarding, description of individual branches of snowboarding with a focus on the history and equipment, but also on basic freestyle jump and its detailed description. In my bachelor work the issue of kinematic analysis is analysed, which is applied to the basic freestyle snowboard element called Ollie. My task was to describe snowboarding in its entirety and at the same time provide insight to the kinematic analysis. One part is devoted to an analysis of the centre of gravity, which was used when the basic freestyle element ollie was being analysed. Key words: snowboarding - ollie kinematic analysis - freestyle I agree that my thesis is stored in the library of Faculty of physical culture for study purposes. 3

4 Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně pod dohledem Mgr. Zdeňka Svobody, PhD., s pouţitím pramenů uvedených v seznamu literatury. 4

5 Děkuji Mgr. Zdeňku Svobodovi PhD., za poskytnutí cenných informací v oblasti biomechaniky a katedře biomechaniky a technické kybernetiky za vypůjčení technického vybavení. V Olomouci TV+S... Jakub Krsička 5

6 OBSAH OBSAH Úvod PŘEHLED POZNATKŮ Historie snowboardingu Historie snowbordingu ve světě Historie snowboardingu v Čechách Historie snowboardových závodů Historie snowboardingu na ZOH Základ snowboardového vybavení Typy snowboardů Výroba a konstrukce snowboardů Vázání a jeho konstrukce Snowboardové boty Snowboardové oblečení a doplňky Postoj jezdce při snowboardingu Úhel vázání při snowboardingu Freestyle snowboarding Základní freestylové dovednosti Kinematická analýza pohybu v biomechanice Vybrané pojmy vyuţívané při analýze pohybu lidského těla (těţiště lidského těla, těţiště segmentů) Základní snowboardový prvek (ollie) Popis ollie Snowboardový slovník Základní rozdělení snowboardových disciplín CÍLE ÚKOLY A HYPOTÉZA VÝZKUMU A MĚŘENÍ

7 3.1 Hlavní cíl Dílčí cíl Úkoly práce METODIKA Měřený subjekt Popis měření 3D videografické metody v terénu Pouţité metody a technické vybavení VÝSLEDKY MĚŘENÍ (ANALÝZY) ZÁKLADNÍHO SNOWBOARDOVÉHO PRVKU OLLIE ZÁVĚR SOUHRN SUMMARY REFERENČNÍ SEZNAM PŘÍLOHY Seznam vyobrazení a tabulek

8 1 Úvod Snowboarding jako celek, ale i snowboarding a jeho jednotlivá odvětví, sebou přináší v dnešní době spoustu otázek a překvapení. Nedílnou součástí kaţdého začínajícího snowboardisty by měly být i základní informace týkající se všeobecného nadhledu a poznatků právě v tom odvětví snowboardingu, který si sám zvolí. Moderní doba nabízí začínajícím snowboardistům velké mnoţství moţností, ze kterých si mohou v tomto progresivně se rozvíjejícím sportu vybrat, nebo také moţnost vyzkoušet si něco netradičního a otestovat vlastní moţnosti aţ po úplnou moţnou hranici. Naskýtá se tu moţnost brát snowboarding jako rekreační součást zimních radovánek, ale také dívat se na snowboarding z pohledu profesionálního a neustále se rozvíjejícího sportu. Není to z historického úhlu pohledu tak dávno, co se mladíci zajímající se o sněhovou pokrývku pustili do projektu, který za několik desítek let pobláznil půlku světa. Ano! Je to sport mající mnoho variant, je to freeride a freestyle snowboarding. Sport, který momentálně táhne celým světem a kaţdou zimní sezónou sebou přibaluje stovky dalších příznivců. Tématem mé bakalářské práce jsou základy freestyle snowboardingu a také aplikace kinematické analýzy na základní freestyle snowboardový prvek ollie. Obsahem této práce jsou všeobecné informace o historii snowboardingu jak v České republice, tak v zahraničí. Mezi další části je zahrnuto snowboardové vybavení a to jak pro freeride, alpine snowboarding, tak pro freestyle snowboarding. V dalších kapitolách nalezneme nejen spoustu informací o tom, jaký snowboard si vybrat, ale také malý návod, jaké vybavení pořídit. Další část práce se věnuje objasnění kinematické analýzy pohybu v biomechanice a popisu jednotlivých uţitých pojmů. Nedílnou součástí této bakalářské práce je také popis základního postavení ve freestyle snowboardingu a kinematický rozbor základního snowboardového triku ollie. Tento rozbor můţe slouţit nejen jako pomůcka ke znázornění chyb, které se v tomto triku objevují, ale také jako názorný příklad a učební pomůcka pro instruktory či trenéry tohoto sportu. 8

9 V závěrečné části této práce nalezneme celkové vyhodnocení naměřených výsledů freestylového triku ollie. Celá práce je proloţena názornými obrázky a fotodokumentacemi, zachycující pouţitou videografickou metodu, samotný průběh měření a také atmosféru freestyle snowboardingu. Práce by měla poslouţit jako studijní či poučný materiál k historii snowboardingu, jako náhled na jednotlivé druhy snowboardů, vázání, bot a doplňků, a mohla by fungovat i jako učební pomůcka pro snowboardisty, začínající právě s odvětvím freestyle snowboardingu. Část věnovaná kinematickému rozboru můţe být pouţita jako názorný příklad průběhu daného pohybu a jako mezník v rozvoji vyuţívání biomechanických výzkumů v oblasti snowboardingu. 9

10 2 PŘEHLED POZNATKŮ 2.1 Historie snowboardingu Historie snowbordingu ve světě Počátky tohoto sportu v moderní historii se uvádějí na začátek 60. let ve Spojených státech amerických. Ovšem nalezneme i kresby a texty nalezené ve Skandinávii, Sibiři i střední Asii staré stovky let. Jedním z důkazů je i krátká monolyţe nalezená ve Švédsku, jejíţ stáří se odhaduje nad 500 let. To však není věrohodný důkaz toho, ţe právě ona monolyţe se pouţívala stejným způsobem jako později vyrobený snowboard. V moderní historii se však výrobou snowboardu začali zabývat právě v 60. letech američtí surfaři, kteří hledali vhodnou alternativu, jak trénovat v zimních obdobích. V roce 1963 ve Spojených Státech Tom Sims zkonstruoval sněţné prkno., tzv. skiboard. Tento výrobek byl však povaţován spíš za kuriozitu (Binter a kol., 2006). V roce 1965 američan Shermann Poppen vrobil pro svou dceru jako dárek k narozeninám tzv. Snurfer. Snurfer byly dvě k sobě přišroubované lyţe, kde jezdec stál na téměř metr a půl dlouhé desce bez vázání a celou jízdu koordinoval šňůrou přivázanou na špičce desky. Tuhle hračku si velmi rychle oblíbily i děti Poppenových přátel, a proto si tento svůj vynález nechal patentovat a výrobní práva později prodal kuţelkářské firmě Brunswik. Snurfer měl velký komerční úspěch, kdy v prvních letech výroby bylo prodáno kusů asi po 15 dolarech. O tři roky později zorganizoval S. Poppen snurferské závody, kde se poprvé objevil Jack Burton. J. Burton našel svou lásku pro snowboarding v roce 1969, kdy dostal snurfer jako dárek k vánocům. V roce 1977 vyhrál snurferské závody se svým vylepšeným prknem z laminátu, dřeva. Asi rok po té zavedl sériovou výrobu ve vlastní firmě ve Vermontu.. První sériové výrobky se však prodávaly velice obtíţně (Redakce Sportovní.net a Sportobchod, 2008). Tento Burtonův vynález, který vymyslel v roce 1968, umoţnil jezdci delší skoky, lepší ovladatelnost i lepší vlastnosti prkna při jízdě. 10

11 Mezi další důleţité postavy bychom mohli zařadit surfaře Dimitrije Miloviche. Ten na přelomu 60. a 70. let vynalezl snowboard odlitý z polyesteru nazvaný witerstick. Toto prkno však nebylo vhodné pro běţnou jízdu na sjezdovce, ale pouze pro jízdu v hlubokém sněhu. Konstrukce prkna se podobala rybě, kde patka měla tvar vlaštovčího ocasu. V roce 1972 byl tento výrobek patentován a o tři roky později si zaloţil vlastní firmu. Roku 1984 Milovichův podnik zkrachoval, k čemuţ přispěl i definitivní zákaz mnoha zimních středisek v USA provozovat snowboarding (Binter a kol., 2006). Mezi další průkopníky snowboardingu můţeme řadit Toma Simse, mistra světa ve skateboardingu (1972). Tento surfer a skateboardista ţil na západním pobřeţí USA. V druhé polovině 70. let vyvinul Tom Sims první snowboardy, které se podobaly Milovichovým prknům. O dva roky později Sims změnil konstrukci na laminátovou s dřevěným jádrem. V 80. letech minulého století se snowboarding šířil hodně i v Evropě. Nejvýznamnější té doby byl Evropan José Fernandes. Byl prvním profesionálním jezdcem z Evropy, který se vyrovnal americkým profesionálům. Vyvinul deskové (tvrdé) vázání a významně tak ovlivnil rychlostní závodní snowboarding. Toto vázání bylo jedinečné tím, ţe se do něj dala upnout lyţařská bota, která jezdci usnadnila řadu dovedností. Tvrdé vázání se ujalo zejména v Evropě, naopak v Americe si oblibu získávalo hlavně měkké botičkové vázání (Binter a kol., 2006). 11

12 Obrázek č. 1. Historické fotografie: 1.Winterstick Dimitrije Miloviche, 2.Snurfer Shermena Poppena, 3. Snowboard laminátové konstrukce s dřevěným jádrem Toma Simse, 4. Snowboard s vázáním Jacka Burtona (upraveno podle HTC Palivo, 2002) Historie snowboardingu v Čechách Historie českého snowboardingu je stejně jako historie světová velmi zajímavá. Nelze tudíţ říci, ţe by Česká republika přispěla malým dílem, u rozvoje tohoto dnes velmi oblíbeného sportu. První modely prken (snowboardů) se začaly objevovat jiţ v 80. letech. Moţnost vycestovat do horských středisek v zahraničí, kde se pořádaly snowboardové závody, byla velmi malá. Dovoz materiálu byl velmi obtíţný, a proto se na českých svazích začaly objevovat v roce 1979/80 prkna podobná těm z USA. Rozdílem oproti zahraničním snowboardům byla domácí výroba, za pomoci zahraničních časopisů a publikací, kde se z obrázků vyměřovaly a převáděly do skutečných hodnot délky, šířky a tvary prken. V 80. letech se v česku objevil v časopise mladých techniků ABC první návod a prototyp prkna. Mezi výrobní materiály patřila především překliţka. Mezi základní nedostatky patřila absence kovových hran. U těchto prken se objevovaly prvky podobné Poppenovým a Burtonovým snowboardům. Typickým rysem byla patka ve tvaru vlaštovčího ocasu, určená především pro jízdu v hlubokém sněhu, či provázek připevněný na špičku prkna. Některé boardy měly na skluznici připevněnou ostruhu, podobně jako windsurfingové prkno. Hlavními průkopníky tohoto nového sportu se v Čechách stali L. Váša, bratři Včelákové, V. Rys, I. Pelikán a další, pro něţ se Pernink v Krušných horách 12

13 stal hlavní lokalitou. V roce 1984 se na Perninku konal vůbec první závod (ve slalomu) v historii českého snowboardingu. Další zimní sezonu se v Krušných horách pořádalo Mistrovství Československa ve snowboardingu. Rokem 1986, kdy proběhl první Český pohár, se odstartovala šňůra závodů organizovaná v různých českých zimních střediscích, jejichţ počet narůstal kaţdým rokem. Významným faktorem rozvoje snowboardingu u nás bylo působení českých snowboardových firem. Jako jedna z prvních vznikla praţská firma VASA, majitelem byl Luděk Váša (mistr světa ve skoku vysokém na skateboardu). V roce 1985 zaloţili bratři Kytkové firmu ROOK. Její sortiment nabízel prkna pro slalomové i freestylové disciplíny. O rok později se objevila praţská firma LTB, kterou spravovali Tomáš Ronovský, Lukáš Šchroder a soustředila se hlavně na freestyle. Později se začaly snowboardy vyrábět v Jablonci nad Nisou pod značkou BIG FOP a v Hradci Králové pod značkou FROPLE. Kvalita českých výrobků byla různá a záleţelo i na dané výrobní sérii, výhodou byla bezesporu příznivá cena (Binter a kol., 2006, 12). Ohromný nárůst snowboardového vybavení a tím i počtu snowboardistů na našich sjezdovkách nastal začátkem devadesátých let. V roce 1990 byla zaloţena Asociace československého snowboardingu (AČS), která zorganizovala sérii šesti závodů Československého poháru a Mistrovství Československa v letech V letech 1992/1993 se AČS pod vlivem rozdělení republiky (ČR a SR) rozpůlila na dvě samostatné organizace Asociaci českého snowboardingu (AČS)a Slovenskou asociaci snowboardingu (SAS), které se staly partnery ISF. Dnes se o snowboarding v České republice starají 3 organizace: Asociace českého snowboardingu (AČS), Úsek snowboardingu Svazu lyţařů české republiky (SLČR) a Snowboardová asociace. AČS organizuje závody ve snowboardcrossu (boardcrossu) a ve freestyle, kterých se účastní jezdci různých výkonností a je partnerem Mezinárodní snowboardové federace. Úsek snowboardingu Svazu lyţařů ČR se zabývá hlavně závody ve slalomových disciplínách a je partnerem Mezinárodní lyţařské federace. Snowboardová asociace je zcela nezávislá na dalších mezinárodních organizacích a pořádá závody ve slalomových disciplínách částečně ve snowboardcrossu a freestylu (Binter a kol., 2006, 12-13). Mimo výše uvedených asociací a svazů napomohlo k rozšíření českého snowboardingu také ve velké míře školství. To v roce 1996 sice zakázalo zařazovat snowboarding do programu lyţařských výchovně výcvikových zájezdů 13

14 (LVVZ), netrvalo však dlouho a s masivním rozvojem tohoto jedinečného sportu ministerstvo školství povolilo snowboarding zařadit do programu LVVZ za podmínky, ţe některý z účastnících se pedagogů bude vlastnit kvalifikaci Instruktor snowboardingu. Nedílnou součástí rychlého šíření snowboardingu byla také výuka ve školních kurzech. Vzdáno bylo i několik časopisů, ty však nepůsobili jako odborná publikace, ale spíše jako časopis pro mladé snowboardisty s informacemi o závodech (Špatka, R., 2008) Historie snowboardových závodů Na začátku 80. let s příchodem vlny snowboardingu nastal v USA problém týkající se lyţařských středisek a míst vhodných pro pořádání snowboardových závodů. Velký nárůst snowboardových jezdců se nelíbil majitelům horských středisek, kteří začali na svých sjezdovkách snowboarding zakazovat. Dalším problémem snowboardingu bylo zpřísnění bezpečnostních norem amerických úřadů, coţ se odrazilo na negativních stanoviscích pojišťoven, která nechtěla střediska, a tím i snowboardisty na sjezdovkách, pojistit. Tímto omezením zájem o snowboarding poklesl a to se samozřejmě ukázalo i na prosperitě snowboardových firem. Snowboardistům tak nezbývala jiná alternativa neţ sjezdovku šlapat pěšky a jezdit mimo sjezdovky ve volném terénu. Tento způsob snowboardingu se nezývá hiking. Odloučením snowboardingu od dění na sjezdovce, a tím i horských středisek, začaly vznikat uzavřené skupiny snowboardistů. Toto odloučení se ovšem nikomu z takových skupin nelíbilo, a tak patřičně svým chováním dávali najevo pohoršení ze své diskriminace. Neustálým vývojem vybavení a to hlavně vylepšením vázání se snowboarding asi v polovině 80. let vrací na scénu a s ním i nárůst snowboardových závodníků. Pokrokem vázání se částečně splnila jedna z bezpečnostních norem, kdy prkno uţ nebylo jen volně pod nohou, ale bylo pevně přivázané ke snowboardu a noze. Samotné kořeny a začátky snowboardových závodů sahají do 60. let, kdy v roce 1968 v Mukogenu státě Michigen proběhl závod v přímé jízdě ze svahu V Coloradu proběhl závod ve slalomu. Vítězem se stal Tom Sims, který pouţil v závodě speciálně upravené prkno s ocelovými hranami 14

15 a přizpůsobeným lyţařským vázáním. Takto upravené prkno Simse dostalo na první místo díky lepší ovladatelnosti a vlastnostem, které výrazně zlepšily techniku jízdy Neoficiální Mistrovství ve Švýcarsku. Jeden z prvních evropských mezinárodních závodů se zahraniční účastí Neoficiální mistrovství světa v Italském středisku Livigno a také ve Švýcarsku ve Svatém Mořici. 1987/88 Závody Světového poháru ve střediscích Bormio (Itálie), Zurs (Rakousko), Avoriaz (Francie), Breckenridge (USA Collorado) a Stratton (USA) Zaloţena NASA North American Snowboard Association a SEA Snowboard European Association, - cílem těchto organizací bylo zajištění soutěţí, závodů a dalšího rozvoje snowboardingu na obou kontinentech. 1989/90 Zaloţena Mezinárodní snowboardová asociace ISA - International Sowboard Association. ISA měla jako hlavní cíl koordinovat a propagovat národní asociace, a šířit snowboarding ve světě. Při zaloţení v prvním roce působení tvořilo asociaci 5 zemí a 120 závodníků. V roce 1990 byla vytvořena PSA Pro Snowboard Association - asociace zaměřená na sdruţování profesionálních závodníků PSA a ISA organizují sérii šesti závodů. V USA obsahovala série osm závodů, v Japonsku čtyři závody. Všechny tři kontinenty v tomto roce pořádaly Světový pohár skládající se z 3 závodů byla zaloţena ISF International Snowboarding Federation. Tato organizace byla nástupcem ISA. 1991/1992 Pojmenování sérií závodů jako WORLD PRO TOUR. Evropská (6 závodů), severoamerická (7 závodů) a japonská (4 závody). 1992/1993 Oficiální Mistrovství světa v Ischglu (Rakousko). Zúčastněných bylo více neţ 240 závodníků z 20 zemí. 1992/1993 Oficiální Mistrovství světa juniorů v Rogle (Slovinsko). Závodu se účastnilo 240 juniorů z 18 zemí světa Snowboarding byl zařazen do Zimních Olympijských her. V norském Lillehammeru byl snowboarding představen jako ukázkový sport a mezi závodníky i organizátory vyvolal obrovský zájem, čímţ bylo zjevné, ţe do dalších ZOH bude zařazen v normálním programu The Federation International de Ski FIS - Zaloţena v roce 1924 u příleţitosti prvních zimních olympijských her v Chamonix (Francie, členy 15

16 101 snb asociací), vytvořila během svého působení světový pohár velmi silného vlivu. V tomto roce zajistila u výboru ZOH právo rozhodovat při nominaci závodníků na ZOH Na konferenci ZOH v brazilském Riu de Janeiru byl snowboarding představen FIS jako sportovní disciplína. Tato událost zásadně změnila ZOH v Naganu i Salt Lake City. V témţe toce mezinárodní výbor ZOH uznal snowboarding jako oficiální disciplínu zimních olympijských her (Binter a kol., 2006) Historie snowboardingu na ZOH 1998 ZOH Nagano - Rokem 1998 byl snowboarding poprvé zařazen na ZOH jako oficiální sportovní disciplína. Závod probíhal jak v muţské, tak v ţenské kategorii, a to v U-rampě (Halfpipe) a paralelním obřím slalomu (parallel gigant slalom). Výsledky těchto závodů jsou uvedeny v tabulkách 1 a 2. Jako první reprezentant České republiky se po splnění veškerých nominačních kritérií měl představit mladý a talentovaný jezdec Martin Černík. Vedení úseku snowboardingu při Svazu lyţařů však Černíka odmítlo podpořit při nominačních závodech Světového poháru, kde by si musel sám zaplatit účast na těchto závodech. Proto se nominačních závodů nemohl zúčastnit a tudíţ ani neměl šanci vybojovat postup na ZOH v Naganu. 16

17 Tabulka 1. Výsledky z Nagana Halfpipe U - Rampa Muţi Ţeny 1. SIMMEN Gian SUI 1. THOST Nicola GER 2. FRANCK Danial NOR 2. KJELDAAS Stine NOR 3. POWER Ross USA 3. DUNN Shannon USA Tabulka 2. Výsledky z Nagana Paralelní obří slalom (Parallel GS) Paralelní obří slalom Muţi Ţeny 1. REBAGLIATTI Ross CAN 1. RUBY Karine FRA 2. PRUGGER Thomas ITA 2. RENOTH Heidy GER 3. KESTENHOLZ Ueli SUI 3. KOECK Brigitte AUT ZOH Salt Lake City - V Salt Lake City neměla bohuţel česká výprava ţádné zastoupení. Martin Černík vzhledem k trvajícím sporům se Svazem Lyţařů ČR odmítl českou republiku reprezentovat. Tyto zimní olympijské hry zcela ovládli američtí reprezentanti, kteří i v kategorii ţen získali zlatou medaili a tak ve zlatém světle po právu světu ukázali zemi, kde vlastně snowboarding vzniknul. Výsledky těchto závodů jsou uvedeny v tabulkách 3 a 4. Tabulka 3. Výsledky ze Salt Lake city U-rampa (Halfpipe) U rampa Muţi Ţeny 1. POWERS Ross USA 1. CLARK Kelly USA 2. KASS Daniel USA 2. VIDAL Doriane FRA 3. THOMAS Jarret USA 3. REUTELER Fabienne SUI 17

18 Tabulka 4. Výsledky ze Salt Lake city Paralelní obří slalom (Parallel GS) Paralelní obří slalom Muţi Ţeny 1. SCHOCH Pilipp SUI 1. BLANC Isabelle FRA 2. RIKARDSSON SWE 2. RUBY Karine FRA Richard 3. KLUG Christopher USA 3. TRETTEL Lidia ITA 2006 ZOH Torino V roce 2006 dochází k dalšímu průlomu v historii snowboardingu na ZOH. Tento rok se stal snowboardcross další oficiální snowboardovou disciplínou zimních olympijských her. Česká republika měla na těchto hrách také své zástupce. Martin Černík však úplně nezvládl nástup do závodu. S jedním nepovedeným dopadem zůstal daleko v konkurenci 44 účastníků. Nakonec pro Českou republiku vybojoval 33. místo. O něco líp na tom byl Michal Novotný, který v divácky velmi atraktivní disciplíně snowboardcrossu získal 13. místo. Absolutním vítězem U-rampy se stal teprve devatenáctiletý Shaun White, který společně s kolegou Danielem Kassem ukázali znovu celému světu, v které zemi se nachází světová freestyle elita. Kompletní výsledky jsou uvedeny v tabulkách 5, 6 a 7. Zástupci USA společně vybojovali na U-rampě 5 medailí a to první tři místa v muţské kategorii a první dvě místa v kategorii ţen. Tabulka 5. Výsledky z Torina U-rampa (Halfpipe) U rampa Muţi Ţeny 1. WHITE Shaun USA 1. TETER Hannah USA 2. KASS Daniel USA 2. BLEILER Gretchen USA 3. KOSKI Markku USA 3. BUASS Kjersti NOR 18

19 Tabulka 6. Výsledky z Torina Paralelní obří slalom (Parallel GS) Muţi Paralelní obří slalom Ţeny 1. SCHOCH Pilipp SUI 1. MEULI Daniela SUI 2. SCHOCH Simon SUI 2. KOBER Amelie GER 3. GRABNER Siegfried AUT 3. FLETCHER Rosey USA Tabulka 7. Výsledky z Torina Snowboardcross Snowboardcross Muţi Ţeny 1. WESCOTT Seth USA 1. FRIEDE N Tanja SUI 2. ŢIDEK Radoslav SVK 2. JACOBELLIS USA Lindsey 3. DELERUE Paul-Henri FRA 3. MALTAS Dominique CAN 2010 ZOH Vancouver Rok 2010 byl na ZOH pro Českou republiku celkem dobrým ročníkem. Česká republika se sice ve snowboardových disciplínách neumístnila na vítězných pozicích, ale naši jezdci i tak vybojovali dobré výsledky. Výsledky vítězů nalezneme v tabulkách 8, 9 a 10. Nejvíce očekávaný byl v česku výsledek Šárky Pančochové na U-rampě. Reprezentanka Pančochvá z Uherského Brodu, jeţ v této sezoně dokázala vyhrát závod Světového poháru v Kreischbergu, dostala v prvním semifinále o 6,8 bodu více neţ v druhé kvalifikační jízdě, která jí zajistila sedmnácté místo a těsný postup. V druhé semifinálové jízdě při snaze vybojovat si postup do bojů o medaile po dobrém výkonu upadla po dopadu po posledním skoku (Redakce ČTK, 2010). Mezi další naše reprezentanty na hrách ve Vancouveru patřili Šindelář a Doleţalová - Vojtěchová, kteří závodili v paralelním obřím slalomu. Vypadli jiţ v kvalifikaci. Dalšími jezdci tentokrát v kategorii snowboardcross byli Novotný a Bakeš umístnění na 16. a 32. místě. 19

20 Tabulka 8. Výsledky z Vancouveru U-rampa (Halfpipe) U rampa Muţi Ţeny 1. WHITE Shawn USA 1. BRIGHTOVÁ Torah AUS 2. PIIROINEN Peetu FIN 2. TETEROVÁ Hannah USA 3. LAGO Scott USA 3. CLARKOVÁ Kelly USA Tabulka 9. Výsledky z Vancouveru Paralelní obří slalom (Parallel GS) Paralelní obří slalom Muţi Ţeny 1. Anderson J. Jasey CAN 1. SAUERBREIJOVÁ Nicolien 2. KARL Benjamin RAK 2. ILJUCHINOVÁ Jakateřina 3. BOZZETTO Mathieu FRA 3. KREINEROVÁ Marion NIZ RUS RAK Tabulka 10. Výsledky z Vancouveru Paralelní obří slalom (Parallel GS)* 1 Snowboardcross Muţi Ţeny 1. WESCOTT Seth USA 1. RICKEROVÁ Maelle SUI 2. ROBERTSON Mike CAN 2. ANTHONIOZOVÁ USA Deborah 3. RAMOIN Tony FRA 3. NOBSOVÁ Olivia CAN * 1 Tabulky 1-10 upraveny podle Redakce Deník,

21 2.2 Základ snowboardového vybavení Snowboardové vybavení můţeme rozdělit na dva druhy. Vybavení pro freestyle a vybavení alpinové. Do vybavení také můţeme zahrnout příslušenství pro servis snowboardu, chrániče a další příslušenství např. (lopaty, vosky apod.). Nejrozšířenější je freestylové vybavení. Flexibilnost freestylových bot je mnohem lepší neţ u bot skeletových (tvrdých). Samozřejmostí u měkkého vybavení pro freestyle je větší odraz, měkký dopad, dostatečný rozsah pohybu pro freestytlové triky a velmi oblíbený surfařský pocit, který se dá nejlépe vychutnat při jízdě v hlubokém prachovém sněhu. Velký rozsah pohybu dolních končetin umoţňuje na sjezdovce plynulé provedení smýkavého oblouku. Jízda na měkkém vybavení je pocitově mnohem pohodlnější. Freestylový snowboard, ke své měkkosti, lépe přilne hranou a skluznicí na sníh. Oblouk také lze provést s menším fyzickým úsilím i s horší technikou jízdy. Špatnou techniku nám zároveň promíjí velmi volné upevnění nohy ve freestylové botě. Snowboard reaguje na nepřesnosti pohybu pomaleji a v menší míře. Na druhé straně je měkký snowboard ve větších rychlostech méně klidný a hůře se na něm udrţuje předozadní rovnováha (ve vysokých rychlostech neposkytuje jezdci pevnou oporu dopředu a dozadu). Vedle toho velmi flexibilní upevnění nohou v alpinové (tvrdé) botě umoţňuje vyvinout intenzivnější tlak do hrany skluznice či snowboardu a nezajišťuje dostatečnou oporu dolním končetinám do všech směrů, coţ je předpoklad pro kvalitní provedení řezaných oblouků (Binter a kol., 2006, 17). Alpinové vybavení nedovoluje jezdci příliš velký rozsah pohybu dolních končetin jak u vybavení měkkého. Snowboard reaguje citlivěji na nepřesnosti pohybu a chyby v technice. Měkké snowboardy, jak píši výše, jsou určeny spíše pro freestyle snowboarding v parcích, smýkaný oblouk a jízdu ve volném terénu. Tvrdé vybavení má vlastnosti přizpůsobené rychlé jízdě s řezanými oblouky a jízdě na upravené tvrdé sjezdovce. Další hlavní konstrukční výhodou tvrdého vybavení je tvar snowboardu a způsob upevnění vázání. Tyto dva hlavní konstrukční prvky zajišťují u tvrdých snowboardů klidnější a přesnější jízdu, lepší předozadní rovnováhu a přesnější dávkování tlaku na hranu snowboardu ve vysokých rychlostech, oproti snowboardům freestylovým. Nevýhodou alpinového vázání je tedy omezení rozsahu dolních končetin, horší přilnavost skluznice ke 21

22 sněhu, vyţaduje velmi dobrou úroveň techniky jezdce, dynamičtější pohyb a více síly. Úzké alpinové snowboardy jsou během procesu učení méně náročné na rovnováhu jezdce, neboť se během jízdy dostane do menšího počtu poloh. Celková konstrukce snowboardu méně odpouští technické chyby neţ snowboard freestylový. Jistou výhodou je i tvrdá bota, která amatérskému jezdci nedovolí takový rozsah pohybu. Jízda se tak pro nezkušeného jezdce stává rychleji ovladatelná Typy snowboardů,,snowboard je speciální prkno určené ke klouzání po všech druzích sněhu. Vázání je montováno v kosém úhlu k podélné ose prkna. Boty se nesmějí vzájemně překrývat. Minimální šířka prkna o efektivní hraně 135cm je 14cm, u prken s hranou delší neţ 135cm je to 16cm. Při popisu snowboardu tedy hovoříme o jeho šířce, šířce patky, špičky, dále o délce, vykrojení a o tvaru špičky a patky. Podélný profil určuje scoop, rocker a průhyb (Louka, Večerka, 2007, 16-17). Tuto definici bychom také našli v mezinárodních pravidlech snowboardingu. Pod pojmem scoop označujeme zakřivení špičky. Rozdíl spočívá především v délce zakřivení. Race snowboardy mají velmi krátký, příkrý scoop, naopak freestyle a allroundboardy jej mají delší. Krátký scoop má tedy větší efektivní délku snowboardu. Pojem rocker označuje zahnutí patky. U freestyleboardů je relativně velký, u allrounboardů střední a u raceboardů minimální (Binter a kol., 2006). Snowboardy můţeme rozdělit do 4 skupin: 1) Freestyle snowboard: Freestylový snowboard neboli také freestylové měkké prkno je velmi oblíbené mezi snowboardovou mládeţí. Pohodlné boty a moţnost jezdit se snowboardem ve snowparku dává mladým jezdcům větší pocit volnosti, neţ tvrdé alpinové snowboardy. Konstrukčně se od alpin snowboardů liší menším radiusem (6-9m), výškou (nejčastěji pod bradu jezdce asi cm) a menší tuhostí. Tvar a délka špičky a patky jsou téměř stejné, stejně jako vzdálenost inzertů (vloţky zapuštěné v konstrukci snowboardu, které slouţí k připevnění vázání) od 22

23 středu prkna. Typ čistě freestylového prkna, které má stejnou přední i zadní část a je zcela odlišné od zde uvedených snowboardů, se nazývá twintip (Louka, Večerka, 2007). 2) Freeride snowboard: Freeridové snowboardy jsou oblíbené spíše mezi jezdci zkušenějšími. Konstrukce snowboardu má velké nároky na techniku a přesnost pohybů při jízdě. Má větší tuhost, rádius, je asi o 10-15cm širší a tím se stává ideální pro jízdu v prachovém sněhu. Šířka zajišťuje lepší stabilitu a inzerty jsou posunuty k patce, aby byla zajištěna pohodlnější poloha při jízdě s rovnováhou na zadní noze (jízda v prachovém sběhu). Celková ovladatelnost prkna je tak o něco těţší neţ u freestylových snowboardů. 3) Allround snowboard (také all-mountain nebo freestyle/freeride): Tyto univerzální snowboardy se doporučují začínajícím jezdcům. Jsou vhodné do všech terénů. Cenově se pohybují mezi levnějšími modely, to se ovšem odráţí na kvalitě a celkovém zpracování snowboardů. 4) Alpine snowboard: Alpinové vybavení je vhodné spíše pro jezdce zkušené. Tuhost snowboardu je podobně jako u freeridového prkna větší a tudíţ je snowboard i náročnější na techniku a zkušenosti jezdce. Na první pohled je od ostatních snowboardů uţší a má větší rádius. Toto vybavení ocení milovníci upravených sjezdovek a rychlosti Výroba a konstrukce snowboardů Výroba kvalitních snowboardů je velmi náročná a vyţaduje řadu zkušeností, ty si můţe dovolit pouze finančně silný výrobce. Nejlevnější variantou jsou snowboardy, jejichţ jádro je vyrobené z pěny a laminátové vrstvy. Někteří výrobci pouţívají i jiné měkké náhraţky výplně jádra. Tato konstrukce obecně není vhodná a to hlavně pro jezdce s větší hmotností. Snowboard je velmi náchylný ke zlomení, a tak se přesouvá do kategorie dětských snowboardů. 23

24 Kvalitnější jsou snowboardy s jádrem dřevěným. Tato konstrukce je v dnešní době nejčastější. Cena snowboardů s dřevěným jádrem je o něco vyšší neţ u snowboardů s jádrem pěnovým. Jednotlivé vrstvy jsou na sebe lisovány a lepeny v pořadí: - vrchní vrstva (většinou ABS fólie), - laminátová vrstva (GFK nebo Alu plech), - jádro z různých materiálů (dřevo, pěna aj.), - antivibrační prvek a kroutivost (kevlar, karbon), - skluznice (polyetylen), - ocelové hrany. Vlastnosti vázání snowboardů jsou dány výrobními materiály a pouţitou technikou výroby vázání. Kombinace PVC, oceli a kůţe je velmi kvalitní, ale zároveň velmi finančně náročná. Boty snowboardů jsou základem při pohodlí jízdy. Stejně jako u vázání platí i u výroby snowboardových bot jedno velké pravidlo a to pouţití kvalitních materiálů. Rozdíly ve vybavení jsou pro zkušeného jezdce snadno rozpoznatelné. Proto bych doporučil zkušenějším jezdcům investovat do kvalitnějšího a draţšího vybavení Vázání a jeho konstrukce Nejznámější jsou tři typy vázání: měkké (freestylové), tvrdé (Alpine, slalomové) a vázáni FLOW které se liší konstrukcí a zapínáním vázání. Dalším typem je vázání nášlapné, které můţeme zařadit do freestylových měkkých vázání. 1) Měkké vázání (freestylové): Předchůdce měkkého vázání přišel na světlo světa v podobě kovové obruče nebo kovové platformy a gumových pásků. Od té doby však uplynulo mnoho času a podoba dnešního vázání se s podobou toho minulého nedá příliš 24

25 srovnat. Moderní technologie umoţnila snowboardingu obrovský rozmach ve výrobě. Kombinace různých materiálů dává dnešním vázáním nezaměnitelné vlastnosti. Kaţdým rokem se na trhu objevují nové modely vázání. Freestylové vázání má dvě (air), nebo tři (flex) přezky na upnutí boty ke snowboardu. Přezky jsou umístněny a konstruovány tak, aby bylo dosaţeno správných jízdních vlastností a vysokého komfortu při jízdě ve volném terénu, stejně tak i ve snowparku. Častější variantou je dvoupřezkové vázání, které se na rozdíl od nášlapných vázání při pádu nevypíná. Vázání třípřezkové zajišťuje jezdci lepší upevnění snowboardu k noze a tím lepší kontakt jezdce s hranami snowboardu. Dvoupřezkové vázání dává jezdci dostatek volnosti v pohybu pro jízdu ve snowparku a různé freestylové triky. Samotné přezky snowboardu slouţí k pevné fixaci dolní končetiny ke snowboardu. Na českém trhu najdeme dva druhy freestylových přezek. Samotný rozdíl je v systému upínání. První systém je tzv. systém pumpovací, který je u freestylových prken nejčastější. Ozubený pásek se za pomoci nasunutí do otočného systému zacvakává a na principu ráčny se tak upne pevně na botu snowboardu. Část vázání, která je v kontaktu s botou, bývá většinou polstrovaná, aby botu nepoškodila. Další částí je spodní část vázání tzv. podlaha vázání. Tato část vázání bývá vyrobena buď z kovu nebo tvrzeného PVC. Kovová varianta je odolnější proti poškození. Konstrukčně je velmi odolná, a tak i pro jezdce bezpečnější. Podlaha bývá taktéţ jako přezky vybavena pěnou nebo gumou, která zajišťuje u některých modelů zvýšení špičky, nebo patky boty. Mezi další výhodu leze zařadit u gumové výstelky protiskluzové vlastnosti. Uprostřed podlahy je kruhovitý otvor, který plynule nasedá mezi zoubky kruhového disku. Účelem tohoto otočného systému je moţnost nastavení úhlu vázání dle potřeby jezdce. Kruhovitý disk drţí podlahu snowboardu a je pevně připevněn čtyřmi šrouby ke snowboardu. Okraje díry v podlaze vázání a kruhového disku mají po svém obvodu zoubky. Tyto zoubky do sebe volně zapadají, a tak je zajištěno, ţe se vázání pod přítlakem horní kruhové části neotočí (Binter a kol., 2006). Další konstrukční částí vázání je patka. Patky se většinou vyrábí z materiálu pouţitého na výrobu podlahy vázání. Horní část patky snowboardu se nazývá taktéţ opěrka. Stejně jako u ostatních dílů je kontaktní plocha horní části patky (opěrky) vybavena polstrováním tak, aby nepoškodila zadní část boty. 25

26 Výška patky bývá asi o centimetr vyšší neţ výška boty. Velikost úhlu (nákleku) opěrky je snadno nastavitelné šroubovým systémem umístněné ve středu plochy opěrky. Nejběţnějšími výrobními materiály je kombinace karbonu, plastu a kovu. Jak jsem zmínil výše, tak do kategorie freestylového vázání můţeme zařadit vázání nášlapné. Tento typ vázání přišel na trh během devadesátých let, ale příliš oblíbeným se mezi jezdci nestal. Konstrukční nedokonalost a špatná moţnost údrţby poškozených vázání byla jednou z hlavních příčin propadu tohoto typu vázání. Nástup do vázání a samotné upevnění boty a vázání tentokrát nezajišťují přezky ale nášlapný systém. Tvrdší bota, vynahrazující absenci přezek, má v podráţce zabudovány ocelové válce, které se jednoduchým našlápnutím na podlahu vázání zacvaknou do kovových pouzder podlahy vázání. Vypnutí boty je zajištěno pákovým mechanismem, který kovový zámek jedním tahem otevře, a tak dostane ocelový válec ven z vázání. Tento systém vázání je sice velmi pohodlný a komfortní pro jezdce ale ve freestyle snowboardingu se téměř nepouţívá. Mezi další typy nemůţeme opomenout vázání flow. Tento speciální typ vázání je kombinací přezkového a nášlapného vázání. Nártová přezka se čtyřmi zoubkovými mechanizmy se nastavuje pevně na velikost boty. Nedochází tak k velkému opotřebení mechanizmů jak to bývá u mechanizmu pumpovacího. Patka snowboardu je odklopná a je hlavní částí při nazouvání do vázání. Po odklopení patky se lehce dostaneme botou pod nártovou přezku a jednoduchým zacvaknutím patky botu přitlačíme a upevníme do vázání. Nazouvání do vázání se tak stává pohodlnější a rychlejší. Hlavní výhoda spočívá v tom, ţe si jezdec při nazouvání nemusí sedat na sníh. Tento typ vázání se stává ideálním pro jízdu ve volném terénu a hlubokém sněhu, kde nazouvání přezkového vázání bývá pro jezdce náročné. 2) Tvrdé vázaní (deskové, slalomové): V průběhu vývoje se v 90. letech v Evropě tvrdé skeletové vázání velmi zdokonalilo. Vázání se pouţívá pro slalomboardy a některé typy allroundboardů. K upevnění vázání ke snowboardu slouţí šrouby prostrčené otvory v kruhovitém disku, tvořící střed vázání. Ostatní části jsou vzhledem k disku otáčivé, coţ umoţňuje nastavení libovolného úhlu (Binter a kol., 2006, 29). 26

27 Další důleţitou částí tvrdého vázání jsou pevné a kvalitní podpěrné destičky podloţené cantingovými klíny, slouţící jako podráţka celého skeletu vázání. Cantigové klíny sloţí na vázání k nastavení úhlu a směru dolních končetin tak, aby nedocházelo k postoji dolních končetin do tvaru O. Uchycení špičky je zajištěno jednoduchou přezkou realizované silným kovovým drátem vytvarovaným do tvaru špičky skeletové snowboardové boty. Pata snowboardových bot zapadá do kovové obruče vytvarované do písmene U. Tyto dvě části mají podle typu různé nastavení. Většina modelů se však dá nastavit obyčejným kříţovým šroubem umístněným buď na středu vázání, nebo jednotlivě na obou částech. Výjimkou mezi tvrdými vázáními je systém step-in. Rozdílem oproti klasickému skeletovému vázání je jednodušší nášlap do vázání vede spojovací kovový drát ústící na okraji boty, kterým se pohodlně vázání odepne od snowboardu. V případě pádu Vám vázání ani při větších tlacích nevypne a to je hlavním rozdílem od vázání lyţařských.. 3) Bezpečnostní vázání: Tento typ vázání je velmi ojedinělý. Někteří, zejména starší jezdci, uplatňují tento druh vázání. Celá konstrukce je téměř stejná, jako vázání nášlapné. Výjimkou je vypínání boty při větších tlacích. Nad tímto tématem, zda je tohle vázání vhodné, je vedeno odborníky mnoho debat. Jezdec při jízdě potřebuje velmi kvalitní upevnění boty, zejména při freestyle snowboardingu a jízdě ve vyšších rychlostech, kdy by se vázání mohlo vypnout, se tento typ vázání moc nedoporučuje. U Freestylu je samovolné vypnutí vázání velmi pravděpodobné. Působí zde totiţ odlišné síly neţ při alpské jízdě či lyţování. Dalším ne zcela vyřešeným problémem je nutnost uvolnit obě nohy současně, aby nedošlo k překroucení jedné upnuté nohy relativně velkou plochou snowboardu. O osudu snowboardového bezpečnostního vázání tedy rozhodne aţ budoucnost (Binter a kol., 2006, 30). 27

28 2.2.4 Snowboardové boty Podle dvou základních typů snowboardových bot rozlišujeme boty měkké (freestylové) a tvrdé (alpinové). 1) Měkké snowboardové boty (softboots): Pouţívají se pro freestylové vázání a jsou vyrobeny z měkčích materiálů. Přesahuje kotník i zadní opěrku vázání a na nártu je bota vypolstrována. Před vyvrtnutím je kotník chráněn zabudovaným chráničem, bota se utahuje šněrováním nebo suchým zipem a je také voděvzdorná. Existují dva typy měkkých bot jednobotičková a dvojbotičková. Dvojbotičková je teplejší, více vodovzdorná, tvrdší a většinou kvalitnější. Je sloţena z vnější a vnitřní boty, které je moţné oddělit pro lepší vysušení. Pokud zkoušíte správnou velikost, je nutné utáhnout boty stejně jako pro jízdu. V botě byste se měli cítit o něco těsněji neţ v běţné obuvi na jeţdění a neměla by být větší. Jezdec by se měl v botě cítit takřka jako by byla pevnou součástí nohy. Vloţka se přizpůsobí tvaru nohy, vytvaruje se během několika desítek minut za pokojové teploty. 2) Tvrdé snowboardové boty (hardboots): Pouţívá se pro deskové vázání a je sloţena z vnější kostry a vnitřní botičky, kterou je moţné vyjmout. Noha v botě fixují čtyři nebo tři posuvné přezky. U většiny typů fixaci doplňuje horní pásek tvořený suchým zipem. Snowboardová tvrdá bota je podobná lyţařské, ale odlišuje se náklonem i zkosením podráţky ve špičce a na patě a má také rozdílnou flexibilitu. Lyţařská bota totiţ umoţňuje zejména předozadní pohyb hlezenních kloubů, ovšem kvalitní snowboardová obuv dovoluje větší flexibilitu také do ostatních směrů. Ve srovnání s freestylovou botou lze s pevným skeletem docílit optimálnějšího přenosu síly na snowboard a zejména většího tlaku na hranu s menším působením síly jezdce, coţ souvisí s dosahováním vyšší rychlosti. Tyto speciální boty je moţné nahradit méně vhodnou skialpinistickou, nebo ještě méně vhodnou lyţařskou obuví. Při častějším pouţívání mohou vzniknout problémy s otlaky na noze a zvyšuje se riziko ostatních zranění. 28

29 Lyţařská obuv pouţívaná snowboardistou časem změkne, tím se znehodnotí pro další lyţování a dokonce můţe dojít i k prasknutí skeletu Snowboardové oblečení a doplňky 1) Bunda: Při tomto spotu je nutné zvolit vhodné oblečení odolné proti vlhku a odírání, protoţe jezdec je často v kontaktu se sněhem. Materiál pro takový typ oblečení je voděvzdorný tzn., ţe má vysoký vodní sloupec a má dobře chránit i před větrem. Zadní díl bundy by měl být o něco delší neţ u lyţařských bund a měl by sahat pod hýţdě. 2) Kalhoty: Pro pohodlný pohyb při jeţdění je optimální, kdyţ jsou kalhoty dostatečně dlouhé a široké. Aby se do bot a pod kalhoty nedostal sníh, je vhodné, aby spodní část kalhot dobře drţela na botě. Proti nachlazení a také na ochranu ledvin či páteře slouţí zvýšený pas. Kvůli pádům a častému sezení na sněhu při zapínání vázání, mají většinou kalhoty zesílené části na hýţdích a kolenou. 3) Rukavice: Rukavice jsou velmi důleţité, protoţe snowboardista se dotýká rukama sněhu častěji neţ lyţař. Vyrábějí se ze silnějšího a voděodolného materiálu, jsou vycpané nebo jsou na nich umístěny chrániče proti nárazům tvrdého sněhu a zranění ruky či kloubů. Můţeme je rozdělit na prsťáky a palčáky. Prsťáky umoţňují lepší hybnost ruky a palčáky jsou většinou teplejší. 4) Helma: Helma se v posledních letech stala nedílnou součástí vybavení, i kdyţ nárazů do hlavy nebývá ve snowboardingu mnoho. Zranění hlavy však představuje váţné zdravotní komplikace, a proto některá lyţařská střediska uţ zavedla povinné nošení helmy na obtíţnějších sjezdovkách. Zejména ji ocení ti, jeţ si pro svou jízdu vybírají volné terény mezi stromy. Helma má pevně drţet na 29

30 hlavě a kromě ochrany hlavy také zajišťuje dobré zateplení, protoţe se pod ní nenosí čepice. 5) Brýle: Neslouţí jen jako módní doplněk, chrání oči před UV zářením a prouděním chladného vzduchu, který vede k poškozování oční sítnice. Ostré sluneční světlo se odráţí velmi intenzivně do očí, takţe UV filtr je naprosto nutný, protoţe můţe dojít i k zánětu nechráněných očí. Je moţné si vybrat z velké řady brýlí, důleţité ale je, aby brýle dobře přiléhaly k obličeji, nikde příliš netlačily a pokud moţno měli dvojité sklo, jako prevenci před zamlţením. Oči by měly být přibliţně na středu skla. Brýle jsou také neocenitelné při horším počasí, kdy sněţí nebo fouká silný vítr. 6) Páteřní chránič: Při běţné jízdě po sjezdovce není tak úplně třeba, ale je nezbytný při sloţitějších a náročných tricích, kdy chrání páteř. Podobně jako v případě hlavy, úrazu páteře nebývá ve snowboardingu moc, ale jsou velmi nebezpečné. Páteřní chránič navíc také dobře zatepluje. 7) Nářadí a náhradní díly: Komplikace s vybavením mohou nepříjemně překazit skvělé záţitky na sněhu. Ve větších střediscích je samozřejmostí, ţe sada šroubováků je dána k dispozici pro všechny potřebné. Do menších středisek je ale praktické si vzít s na svah základní nářadí a náhradní díly. Důleţitý je hlavně kříţový šroubovák, mezi základní náhradní díly patří dráty a šrouby do vázání, popřípadě přezky do skeletových bot. 30

31 Obrázek č. 2. Snowboardové vybavení: 1) Vázání měkké flow, 2) Boty měkké flow, 3) Boty měkké freestyle Gravity, 4) Vázání měkké freestyle Gravity, 5) Boty tvrdé alpine Deluxe, 6) Vázání tvrdé alpine F2 7) Vázání alpine F2 II (upraveno podle Jan Kodeš, 2010 a Anonymous, 2010) Obrázek č. 3. Snowboardové vybavení: Alpine a freestyle snowboard (upraveno podle Anonymous, 2010 a QA INTERNATIONAL, 2010) 31

32 2.3 Postoj jezdce při snowboardingu Na snowboardu můţeme stát dvojím způsobem. První způsob se jmenuje regular, kde jezdcova prioritní (přední noha) je levá. Druhý způsob je kdyţ stojíte na snowboardu vpředu pravou nohou. Tento způsob se jmenuje goofy. Obrázek č. 4. Postoj na snowboardu regular* 1 Obrázek č. 5. Postoj na snowboardu goofy * 2 * 1,2 Obrázky č. 1. a 2. upraveny podle Binter akol., 2006 Poloha jezdce je ve srovnání s lyţaři naprosto odlišná. Špičky dolních končetin nesměřují podobně jako u lyţařů do směru jízdy. Postavení dolních končetin je dáno úhlem vázání (viz. Kapitola: Úhel vázání ve snowboardingu ). Kvalitní zafixování základního postoje urychluje samotný proces učení. 32

33 Váha jezdce je na končetinách rozloţena 50% na 50% v klidném stavu. Při jízdě se celkově váha, tak i těţiště přesouvá nad přední nohu v poměru asi 65% na pření noze, 35% na noze zadní. Kaţdý jezdec se však při jízdě musí cítit pohodlně. Pohyb by neměl být zbrklý, ale klidný. Pohled jezdce směřuje vpřed, trup je natočen do směru jízdy. Stejně tak rotují i ramena, která určují celkový pohyb trupu. Horní končetiny má jezdec ve směru jízdy, nebo volně podél těla. Kolena, kotníky i kyčle jsou mírně pokrčené. Velice důleţité je při postoji nedostat váhu nad zadní nohu. Rozdílem se stává jízda v prachovém sněhu, kdy je nutné dostat špičku prkna nad úroveň sněhu. Proto je jezdec nutkán v prachovém sněhu přesunout váhu i těţiště nad zadní nohu. Celkový dojem z jízdy by měl však působit na jezdce pohodlně a uvolněně Úhel vázání při snowboardingu Jde o úhel mezi podélnou osou vázání a příčnou osou prkna, úhel 0 tedy znamená, ţe vázání je kolmo na snowboard a jezdec stojí přesně bokem ve směru jízdy. U většiny vázání se úhel nastavuje povolením šroubů v inzertech. Malé úhly zvyšují stabilitu, vetší úhly zlepšují postavení jezdce v oblouku, rychlost a přehranění. Úhly uvedené v tabulce pro tvrdé vázání se pouţívají v závodním a rekreačním snowboardingu. Rozsah úhlů pouţívaných pro freestylové snowboardy je poměrně široký. Rozsah úhlů vázání nalezneme v tabulce č. 11. Obecně platí, ţe větší úhly se pouţívají pro volnou jízdu po sjezdovce i mimo ni. Jezdci, kteří se úzce specializují na freestylové prvky (triky na sjezdovce, skoky a U-rampa), mají úhel vázaní na přední noze 5-25 a na zadní noze 0 aţ -12 stupňů. Tabulka 11. Úhly vázání pro měkké a tvrdé vázání (Binter a kol., 2006). Přední noha Zadní noha Tvrdé vázání +45 aţ aţ +60 Měkké vázání +5 aţ aţ

34 Obrázek č. 6. Úhel vázaní a jeho vysvětlení (upraveno podle Binter a kol., 2006) 2.4 Freestyle snowboarding Freestyle, v překladu volný styl, je nejrozšířenější, nejzábavnější a nejvyhledávanější oblastí snowboardingu. Freestyle vypadá lehce, hravě a zároveň efektně a oslnivě. Mnohotvárnost zimních krajin a individuální tvořivost kaţdého freestylového jezdce, neboli freestylera nabízí nevyčerpatelné moţnosti při jízdě terénem a provádění různých triků. Kaţdý začátečník by si však zaprvé měl osvojit základní dovednosti a proces učení by neměl probíhat zbrkle a rychle. Ze začátku by si měl jezdec vybírat spíše skoky menší a postupně se vypracovat aţ po bigair. Samozřejmě je přirozenější zvládat lehčí triky plynule a s přehledem, neţ se snaţit křečovitě zvládnout triky těţší, neboť pro dobré pocity a výsledky není důleţitá pouze obtíţnost, ale také čistota a styl provedení. Velký význam má také vybavení. Je třeba zvolit správné prkno podle výšky a samozřejmě váhy jezdce. Krátké prkno je nestabilní, dlouhé se špatně ovládá. Vázání by mělo mít vyšší patky, které jsou výhodnější po jízdu po hranách. To, ţe je freestyle nesmírně bohatá oblast snowboardingu, dokazuje i mnoţství disciplín, které nabízí. Nejznámější z nich jsou halfpipe (sněţná U- rampa) a straight jump (rovný skok), mezi další patří slope style (několik skoků za sebou), či guarterpipe (skoky do výšky na velkém a širokém radiusu a dopad zpět do něj). Poslední tři disciplíny se mohou vzájemně kombinovat. Vedle toho se 34

35 v některých snowparcích můţeme setkat s jízdou po zábradlí. Díky velké popularitě Freestyle najdeme ve všech moderních zimních střediscích speciálně upravené sjezdovky, nebo jejich části, na kterých je postaven snowpark (sněţný park), případně i halfpipe. Ve snowparku je většinou široká škála skoků a dalších útvarů a to naskýtá moţnost jezdci si vybrat pro sebe právě to pravé Základní freestylové dovednosti Jako u kaţdého sportu patří mezi základní freestylové dovednosti základní freestylový postoj. V celkovém shrnutí se základní freestylový postoj popisuje od polohy dolních končetin. Hlezenní kloub a kolena jsou pokrčena v úhlu poskytující pohodlnou jízdu. Úhel v kolením kloubu by neměl být příliš velký, to bychom na snowboardu stáli téměř narovnaní a stabilita na snowboardu by prudce klesla. Úhel v kolenním kloubu ale také nesmí být příliš malý neboť malý úhel mezi stehnem a bércem nám zajistí postavení příliš v předklonu, tudíţ celkové postavení na snowboardu také není ideální vzhledem ke stabilitě a samozřejmě náročnosti pro zádové svalstvo. Tedy kolenní a hlezenní kloub jsou v mírné flexi. Váha těla je ve větší míře na přední končetině (to neplatí při jízdě v hlubokém sněhu, neboť váha musí být na zadní noze a špička snowboardu je vykloněná směrem vzhůru nad sníh), trup a pření horní končetina ve směru jízdy je natočena do směru jízdy. Paţe jsou celkově uvolněné a společně s pohybem kolen a kotníků lehce vyrovnávají stabilitu při nájezdu na nerovnost či různém skoku. Hlava je ve směru jízdy a při rotacích taktéţ společně s pohybem rotuje do udaného směru. Mezi základní freestylové dovednosti patří mnoho různých triků. Úplně nejzákladnější je zvládnutí jízdy v oblouku a jízdy na switch (jízda na druhou nohu neţ je noha preferovaná jako přední). Po zvládnutí jízdy se jezdec můţe zaměřit na zkoušení různých skoků a náročnějších triků. Mezi základní triky, které můţeme pouţít třeba při jízdně na sjezdovce, patří: - tailwheelie (jízda po patce), - noswheelie (jízda po špičce), - nose roll 180 (otočení přes špičku o tailroll 180 (otočení přes patku o 180 ), 35

36 - ollie (Základní výskok bez otočení s odpruţeným odrazem z patky), - switchstance ollie (Ollie skočené v jízdě na switch), - noseollie (Výskok bez otočení s odpruţeným odrazem ze špičky), - front side ollie to fakie (Ollie s obratem o 180 na frontside), - back side ollie to fakie (Ollie s obratem o 180 na backside). Příklady uvedené výše jsou pouhým zlomkem všech různých triků. Triky a skoky totiţ nejsou omezené na sjezdovku, ale nejlepší pocity zaţívá jezdec při skoku na větších skocích aţ po bigair, nebo při jízdě v hlubokém prachovém sněhu nejlépe mimo vyznačenou sjezdovku. Jízda ve volném terénu dává jezdci pocit svobody a hladina adrenalinu je v danou chvíli nezastavitelná. Škála triků vyuţitelných na různě velkých skocích je hodně velká a velmi záleţí na zkušenostech a moţnostech jezdce. Mezi nejpouţívanější a nejznámější triky na skocích patří např.: - indy air (skok s odrazem z ollie a následným chytem prkna zadní rukou na frontsidové straně), - mute air (skok s odrazem z ollie s úchytem přední ruky na frontsidové straně uprostřed nebo blíţe k přednímu vázání), - frontside (skok s odrazem na frontside ollie to fakie s následnou rotací i výš.), - backside (skok s odrazem na backside ollie to fakie s následnou rotací i výš.), - backflip (salto vzad). Nedílnou součástí freestyle snowboardingu je halfpipe (U-rampa). Patří mezi nejnáročnější disciplínu ve freestyle snowboardingu. Mezi nutné dovednosti neţ začne jezdec na halfpipeu patří skvělá jízda a ovládání prkna na obě hrany. Jízda na switch je samozřejmostí a základní triky na straight jumpu jsou obrovskou výhodou právě pro začínajícího jezdce (Binter a kol., 2006 a Louka a Večerka, 2007). 36

37 Obrázek č. 7. Freestyle snowboarding (upraveno podle Valčáková&Rendek, 2010) 2.5 Kinematická analýza pohybu v biomechanice Analýzu pohybové činnosti můţeme provádět na několika úrovních, které jsou závislé na cílech analýzy a na technických podmínkách pracoviště (Janura, Zahálka, 2004, 24). Při analýze pohybu můţeme rozlišovat dva základní přístupy: kvalitativní analýzu a kvantitativní analýzu. Při kvalitativní analýze popisujeme pohyb například slovně bez měření fyzikálních veličin. Důleţitou součástí v případě vyuţití této metody je zkušenost a znalost sledovaného pohybu, naopak menší nároky jsou kladeny na technické vybavení. Výsledkem analýzy je například vizuální posouzení. Takový výsledek však nelze kvantifikovat, a tudíţ nemůţeme s přesností určit výsledné veličiny. Výsledkem kvantitativní metody je oproti kvalitativní metodě výsledná hodnota. Základní podmínkou pro co nejpřesnější výsledek je kvalitní technické vybavení. Metodu můţeme dále rozdělit na dynamickou a kinematickou. V dynamické metodě je měřenou veličinou například síla. V metodě kinematické je měřenou veličinou pohyb, bez ohledu na příčiny (síly). Ze základních parametrů dráha, úhel a jejich závislosti na čase můţeme odvodit další veličiny pomocí derivování (Janura, Zahálka, 2004, 24). Mezi kinematické metody dále patří: Goniometrie (elektrogoniometrie) Tato metoda se vyuţívá k měření rotace v kloubu. 37

38 - Akcelerometrie Tato metoda umoţňuje měření zrychlení za pomoci akcelerometrů. - Stroboskopie Touto metodou dosáhneme výsledku v podobě obrazové sekvence na jednom filmovém poli. - Elektromagnetické systémy Pouţití senzorů na měřených subjektech, vyuţívající k určení výsledných hodnot pohybu elektromagnetické pole. - Akustické systémy Podobný princip jako u elektromagnetických systémů. Rozdíl je v senzorech, které vyuţívají zvukový signál. - Optoelektronické systémy Tento velmi často pouţívaný systém vyuţívá pro určení výsledných hodnot optické senzory. Senzory jsou buď pasivní (retroreflexní páska), nebo aktivní (světelné body, LED body). Výslednými hodnotami jsou souřadnice bodů, zpracované různými zdroji, které slouţí k výpočtu dalších kinematických veličin. Do tohoto odvětví kinematické optoelektrické metody řadíme i kinematickou (videografickou) vyšetřovací metodu, vyuţívající filmový záznam určený ke zpracování dat a následnému vyhodnocení výsledných hodnot (Janura, Zahálka, 2004). 38

39 Obrázek č. 8. Schéma klíčových oblastí a základních kroků při analýze pohybu pomocí vyhodnocení záznamu (upraveno podle Janura, Zahálka, 2004) Vybrané pojmy vyuţívané při analýze pohybu lidského těla (těţiště lidského těla, těţiště segmentů) Při určování charakteristik, vztahující se k celému tělu je potřeba určitého zjednodušení v oblasti působení tíhové síly. Je potřeba vytvořit určitý model člověka sloţený z jednotlivých segmentů. V biomechanice je pouţíván nejčastěji čtrnácti segmentový model (hlava a krk, trup, párové orgány nadloktí, předloktí ruka, stehno bérec noha) (Janura, Zahálka, 2004, 24). Pouţívané údaje mohou mít odchylku, během výpočtů vyuţíváme pravidelné geometrické tvary, bez ohledu na druh a stavbu tkání. Takto vytvořený model je dále pouţíván například k výpočtu těţiště. 39

40 Těţiště lidského těla je působištěm tíhové síly, působící na hmotné těleso, v tomto případě tedy tělo. Ve stoji spatném, vzpřímená hlava, horní končetiny volně podél těla, s dlaněmi obrácenými dopředu (základní anatomický postoj), těţiště najdeme v oblasti malé pánve, ve výšce 2-3 kříţového obratle. S polohou segmentů se nám mění i poloha těţiště. V některých polohách se těţiště přesouvá i mimo lidské tělo. Nejčastější pouţívanou metodou je metoda analytická, ve které vyuţíváme algoritmů dále pouţitelných na celé spektrum pohybových činností. Tato metoda se rovněţ pouţívá u kinematické analýzy pohybu, kde je aplikována za pomoci segmentového modelu. vzorců. Pro výpočet těţiště těla n-segmentového modelu vyuţijeme hned několik 1) Součet hmotnosti jednotlivých segmentů: m1 + m2+ +m n = m 2) Součet tíhových sil g: G 1 + G G n = g 3) Součet momentů tíhových sil M G : M G1 + M G2 + + M Gn = M G 4) Pro osu x dostáváme rovnici: m 1.g.x T1 + m 2.g.x T2 + m 3.g.x T3 + + m 14.g.x Tn = m.g.x T m = celková hmotnost těla g = tíhové zrychlení m 1 = relativní hmotnost segmentů x Tn = souřadnice osy x dílčích těţišť x t = souřadnice celkového těţiště na ose x 5) Pro souřadnice celkového n-segmentového těţiště těla dostáváme rovnici: 40

41 X T =, y T =, z T = x T1, y T1, z T1 = souřadnice dílčího těţiště i-tého segmentu m i = relativní hmotnost i-tého segmentu Těţiště jednotlivých segmentů zpravidla leţí na osách, tvořící úsečky ohraničené krajními body (bodem rozumíme střed kloubu). Takto vytvořená úsečka nám vytváří vyobrazení segmentu a je vyuţita v n-segmentovém modelu lidského těla. U bérce, nohy a ruky se těţiště segmentů nachází v poměru 2:3 od ohraničujících bodů, vytyčující jednotlivý segment (menší část segmentu se nachází u proximálního konce). Poměr rozdělení délky u nadloktí, předloktí a stehna je 4:5. Těţiště nohy se u segmentového modelu tvořeného třemi body (hlezenní kloub, špička, pata) nachází v těţišti trojúhelníku tvořící tento segment. Údaje o vzdálenosti těţiště u jednotlivých segmentů se liší podle autora. Naměřené výsledky jsou si však velmi podobné a relativní. V případě procentuálního vyjádření tak můţeme vyuţít Karasův model (Janura, Zahálka 2004). Obrázek č. 9. Karasův model polohy jednotlivých segmentů v % délky (upraveno podle Janura, Zahálka, 2004, 30) 41

42 2.6 Základní snowboardový prvek (ollie) Tento základní trik pochází ze skateboardingu. Ollie je nejzákladnějším trikem, který by kaţdý freestylový jezdec měl perfektně ovládat. Z ollie vychází většina snowboardových dovedností. Je základem při odrazu ve freestyle snowboardingu. Vyţaduje správnou techniku a spoustu zkušeností při odrazech na skocích, railech, nebo při přeskoku jakékoli jiné podobné překáţky. Ollie by si jezdec měl první vyzkoušet na sjezdovce a aţ poté zkoušet jiný druh překáţky. Proces učení ollie, ale i ostatních triků ve freestyle, by nemělo probíhat rychle. Jezdec si musí první osvojit základní postoje a skoky, aby nedošlo ke zbytečnému zranění. Freestylový jezdec by měl proto vyuţívat naplno kaţdou sezonu, aby v následující zimě mohl pokračovat ve zdokonalování techniky dalších skoků a triků (Binter a kol., 2006 a Louka a Večerka, 2007) Popis ollie Rozjezd na ollie je individuální dle překáţky, kterou potřebujeme překonat. Postoj jezdce je při nájezdu před překáţkou uvolněný. Kyčelní, kolenní i ramenní klouby jsou v mírné flexi. Horní končetiny jsou volně podél těla. Ramena jsou v ose snowboardu. Pohled jezdce směřuje vpřed. Ve vyšších rychlostech má jezdec tendenci se přikrčovat (i jeho těţiště se sniţuje) z důvodu větší stability a niţšího odporu větru. Během jízdy a přibliţování k překáţce se zatíţení v končetinách více přesouvá na zadní končetinu. V odrazové vzdálenosti od překáţky před začátkem celé odrazové fáze skoku, se těţiště mírně sníţí vlivem přidřepnutí. V odrazové fázi jezdec prudce zvedá tělo i horní končetiny z podřepnutí směrem vzhůru jakoby při výskoku. Váha je postupně přenášená k zadní noze. Prudkým odrazem dochází k nataţení dolních končetin a zároveň k přitaţení přední nohy k tělu. Váha je na zadní noze, která v poslední fázi odrazu vyuţívá tlaků nohy na patku snowboardu pro větší odraz a dochází k přitaţení zadní nohy k tělu. To je tzv. fáze letová. Odraz musí být proveden z plochy prkna. Dojde-li k odrazu z hrany, ollie můţe vypadat rozházeně a ne příliš dobře provedené. V letové fázi se jezdec srovnává a připravuje na fázi dopadu. Dopad je 42

43 do mírně pokrčených dolních končetin. V poslední fázi dopadu dochází z mírně pokrčených dolních končetin k plynulému podřepnutí aţ dřepu vlivem váhy těla. Tím se sniţuje i jeho těţiště. Celkový postoj je tlumen v kolenou, celková stabilita je vyrovnávána i horními končetinami. Ztlumíme tak celkový dopadový náraz Snowboardový slovník Freestyle snowboarding nese pod svým jménem nejen jízdu, freeride, jibbing, kontesty, závody, ale i řadu dalších pro obyčejného člověka někdy nesrozumitelné výrazy. Pro tento případ jsem do své diplomové práce bakalářské zařadil i tzv. snowboardový slovník, který by mohl napomoci se lépe vyznat ve snowboardové mluvě (slovní hantýrce). - SNB (často pouţívaná zkratka pro snowboard, snowboarding), - freestyle snb (druh snowboardingu rozdělený do několika odvětví např. jízda ve volné přírodě, jízda přes překáţky), - freeride (jízda ve volném terénu), - fošna, prkno, deska, board apod. (různé druhy snowboardů, hlavní částtělo snb), - freestyleboard (snowboard konstruovaný na freestyle - triky, skoky, u- rampy), - slalomboard, alpineboard (snowboard určený pro řezání oblouků, pro rychlou jízdu a pro slalom - nevhodné na freestyle), - allroundboard (snowboard pouţitelný jak pro alpskou jízdu a obyčejné sjezdovky, tak i pro freestyle (triky, skoky)), - vázko (vázání), - hardboot (tvrdé boty), - softboot (měkké boty), - air - skoky na snowboardu (mnoho moţností triků), - airstyle (jeden dlouhý skok, při kterém se snaţí snowboardista provést co nejlepší trik), - alpin style (sjíţdění ve vysoké rychlosti řezanými oblouky, jízda na alpin vybavení), 43

44 - slopestyle (sjíţdění několika skoků řazených za sebou), - bigair (dlouhý skok), - frontside (strana snowboardu kam nám směřují špičky nohou (jízda čelem ke svahu), - backside (strana snowboardu, na které jsou paty nohou (jízda zády ke svahu), - goofy (postavení na snowboardu pravou nohou dopředu), - regular (postavení na snowboardu levou nohou dopředu), - tail (pata boardu - zadní část snowboardu), - nose (špička boardu - přední část snowboardu), - rocker (označuje zahnutí patky), - fakie (trik je dokončen v opačném směru, neţ jezdec obvykle jezdí), - switch (trik začíná nájezdem opačnou stranou snowboardu, neţ jezdec obvykle jezdí), - halfpipe (podkategorie freestylu U-rampa), - grab (chycení části prkna ve vzduchu rukou), - ollie (základní výskok na snowboardu provedený buďto na místě, nebo za, jízdy, je to základní snb trik provedený odrazem z patky snowboardu), - nollie (jako Ollie - ovšem nadskočení je provedeno ze špičky snowboardu), - tailwheelie, Manual (jízda po patce snowboardu), - nosewheelie (jízda po špičce snowboardu), - onefoot (jízda jen s přední nohou ve vázání), - jibbing (slide na překáţkách, bedny, zábradlí) Základní rozdělení snowboardových disciplín Tabulka č. 12. Snowboardové disciplíny (upraveno podle CS Wikipedia, 2010) Alpské disciplíny Paralelní slalom Paralelní obří slalom Freestyle disciplíny Halfpipe Guarterpipe 44

45 Obří slalom Super - G Slopestyle Bigair Jibbing Freeride Backcountry Snowboardercross 45

46 3 CÍLE ÚKOLY A HYPOTÉZA VÝZKUMU A MĚŘENÍ 3.1 Hlavní cíl Hlavním cílem práce bylo popsat jednotlivá odvětví snowboardingu zejména pak freestyle snowboarding. 3.2 Dílčí cíl Dílčím cílem byla aplikace 3D videografické vyšetřovací metody na základním snowboardovém prvku ollie (pohyb těţiště těla). 3.3 Úkoly práce Úkoly vyplývající z hlavního a dílčího cíle bakalářské práce: - vyhledat a prostudovat odborné materiály a literaturu k danému tématu, - zajistit si potřebné vybavení a měřící pomůcky pro měření pomocí 3D, videografické vyšetřovací metody - naplánovat a zrealizovat měření (zajistit účast jezdce s dostatečnými zkušenostmi ve freestyle snowboardingu, zajistit prostor k měření). 3.4 Otázky O1 Jaká je náročnost analýzy snowboardingu pomocí 3D videografické metody ve venkovních podmínkách. O2 Je moţné na základě analýzy videozáznamu lépe popsat klíčové okamţiky při provádění základního freestyle snowboardového prvku Ollie? 46

47 4 METODIKA 4.1 Měřený subjekt Měření se účastnil jeden subjekt se zkušenostmi ve freestyle snowboardingu, který velmi dobře ovládal základní techniky skoků. Měřený subjekt měl hmotnost 78kg, výšku 182cm, 25 let. 4.2 Popis měření 3D videografické metody v terénu Prvním, co bylo potřeba zařídit k měření, byl měřený subjekt, vybavení a prostory. Prostor jsem zvolil vzhledem ke vzdálenosti co nejblíţe k Olomouci. Vhodnou a vítěznou lokalitou pro mé měření se stal SKI a SNB areál v Hlubočkách. Sněhové podmínky byly příznivé, a proto nebyl ţádný problém s nedostatkem sněhu. V první části bylo zapotřebí vymezit a kalibrovat měřený prostor. Pro kalibraci prostoru jsme pouţili kovovou konstrukci, tvořenou dvaceti metrovými tyčemi sešroubované v konstrukci. Konstrukce vymezovala prostor 2m 3 (1m 3 a 1m 3 nad sebou ve tvaru stojatého kvádru). Spojovací materiál tyčí byl vybaven dobře viditelnými body. Sešroubovaná konstrukce byla umístěna na začátek vymezeného prostoru a nasnímána ze všech videokamer. Po té jsme konstrukci posunuli ještě o jeden metr a opět nafilmovali, abychom ve výsledku dostali kalibrovaný prostor o velikosti 4m 3. Konstrukci jsme odstranili a doprostřed kalibrovaného prostoru jsme umístnili 80cm vysokou překáţku, kterou měl subjekt (jezdec) přeskočit, za pomocí základního snowboardového prvku ollie. Asi ve vzdálenosti 5m od středu překáţky jsme umístnili 4 kamery, které ze všech světových stran snímali kalibrovaný prostor. Poslední fází bylo natočení několika pokusů skoku ollie na všechny 4 kamery. 47

48 Obrázek č. 10. Příprava měření a kalibrovací konstrukce 4.3 Pouţité metody a technické vybavení K provedení výzkumu byla vyuţita 3D videografická metoda. Pouţili jsme čtyři digitální kamery (2 videokamery JVC, model GR-DVL9800; 1 videokamera SONY, model DCR-TRV900E a 1 kamera SONY model HDV 1080i) s frekvencí 50 Hz. Dále byly pouţity stativy ke kamerám. Překáţku měla výšku 80cm. Data z kinematické analýzy byla vyhodnocována systémem APAS (Ariel Dynamics Inc., Trabuco Canyon, CA, USA). Na těle probanda byly na pravých i levých končetinách označeny tyto body: - špička, - pata, - kotník, - koleno, - kyčel, - rameno, - loket, - zápěstí. Mimo těchto bodů byly označeny také špička a patka snowboardu, krk a vrchol hlavy. Ze souřadnic těchto bodů a relativních vzdáleností těţišť segmentů byly odvozeny těţiště jednotlivých segmentů. Pomocí relativních hmotností segmentů těla (Karas a kol.) byla dopočítána poloha těţiště. 48

49 5 VÝSLEDKY MĚŘENÍ (ANALÝZY) ZÁKLADNÍHO SNOWBOARDOVÉHO PRVKU OLLIE Na obrázcích 11. aţ 13. a grafu č. 1. jsou znázorněny výsledky měření. Kinogram je sloţen ze 3D snímků modelu s frekvencí 50 Hz. Na obrázcích 11. aţ 13. je znázorněn pohyb měřeného probanda a to o celkovém čase 1s. První snímek kilogramu je zachycen v poloze probanda, kdy začíná odrazová fáze. Odrazová fáze začíná v okamţiku odrazu z plné plochy snowboardu. Další snímek jiţ znázorňuje odrazovou fázi v poloze, kdy se špička snowboardu vlivem přesunu sil a polohy těţiště zvedá nad zem. V této poloze se těţiště nachází ve výšce asi 75cm. Na obrázku č. 12. je dobře vidět pohyb horních končetin, který napomáhá v odrazové a letové fázi probandovi zvýšit polohu těţiště. V první části letové fáze dochází ke změně polohy dolních končetin. V grafu č. 1. je znázorněn průběh pohybu dolních končetin a trupu (úhel v kolenním klubu a úhel mezi stehnem a trupem). Úhel v kolenním kloubu a úhel mezi trupem a stehnem (na levé i pravé straně) se během letové fáze, částečně i fáze odrazové zmenšuje od asi 165 aţ k hodnotám kolem 50. V čase 0, kdy je měřený proband nad překáţkou, došlo v našem měření k rozhození pohybu a to rotace trupu a dolních končetin do strany. Chyba byla dána vlivem výšky překáţky a ne špatným odrazem z hrany (viz kapitola Popis ollie). Klíčovým místem, znázorněným v grafu č. 1., je okamţik, kdy se těţiště probanda nachází nad překáţkou. Výška těţiště se v tomto okamţiku jiţ sniţuje. Okamţik kdy se těţiště nachází v nejvyšším bodě, je těsně před dobou přeskoku překáţky, poté se výška těţiště od země sniţuje. Dalšími klíčovými místy v kinogramu jsou posun výšky těţiště za překáţkou a samozřejmě také změna polohy dolních končetin. Při podrobnějším prozkoumání grafu i kinogramů jsem došel k výsledku, ţe měřený proband provedl trik ollie s minimální chybou (viz. chyba v rotaci trupu). Pohyb kromě chyby dané výškou překáţky byl proveden podle popisu v publikacích L. Bintera a O. Loučky a M. Večerky. 49

50 Obrázek č. 11. Kinogram pohybu snowboardisty při provádí triku Ollie pohled z boku Obrázek č. 12. Kinogram pohybu snowboardisty při provádí triku Ollie pohled zepředu 50

51 Obrázek č. 13. Kinogram pohybu snowboardisty při provádí triku Ollie pohled shora Graf č. 1 Výška těţiště a vybrané úhlové charakteristiky snowboardisty při překonávání překáţky pomocí základního snowboardového skoku Ollie Legenda grafu č. 1.: Těţiště Z výška těţiště [m], Koleno úhel v kolenním kloubu [º], Trup úhel mezi stehnem a trupem (spojnice kyčle a ramene) [º]. L levá končetina, P pravá končetina, čas 0 odpovídá okamţiku, kdy byl proband nad překáţkou. 51