ROČENKA ELEKTROTECHNICKÁ PŘÍRUČKA FCC PUBLIC

Transkript

1 ROČENKA 2011 ELEKTROTECHNICKÁ PŘÍRUČKA FCC PUBLIC 3

2 Vydáno za podpory České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě 4 ROČENKA ELEKTRO

3 ROČENKA 2011 ELEKTROTECHNICKÁ PŘÍRUČKA PRAHA 2011 FCC PUBLIC 5

4 Ročenka Elektro, kterou vydává nakladatelství FCC Public pravidelně od roku 1994, má příjemný kapesní formát a za dobu své existence se stala oblíbenou příručkou nejen pro elektrikáře. Elektrotechnika je široký, rychle se rozvíjející obor, a tak může být někdy problém udržet si o ní přehled. Proto je hlavním cílem ročenky aktualizovat čtenářovy vědomosti, informovat o novinkách a změnách a připomínat již zapomenuté. Nejinak je tomu i letos. Čtenář v Ročence Elektro 2011 nalezne kromě přehledu odborných veletrhů, výročí slavných osobností vědy a techniky, seznamu úřadů a institucí či adresáře ČKAIT také např. základní jednotky a konstanty, jakož i nejaktuálnější informace o nových elektrotechnických normách, a to jak vydaných v roce 2010, tak i připravovaných k vydání pro rok S normami souvisí bezpečnost, které je věnována pátá kapitola. Jak je to s vyhledáváním rizik k ochraně před bleskem a přepětím pro stavby a objekty udržované a revidované podle ČSN , to se čtenář může dočíst v kapitole šesté. Problémem napájení důležitých zařízení sloužících v případě nouze pro zajištění bezpečnosti a nezávislosti se zabývají články sedmé kapitoly. Jaká je budoucnost evropské energetiky nebo co lze očekávat od tzv. inteligentních sítí, to je námětem kapitoly osmé. Zda lasery představují pro člověka zdravotní riziko, objasní článek fundovaných autorů v kapitole deváté. Že měření osvětlení vyžaduje opravdové profesionály, o tom čtenáře nepochybně přesvědčí příspěvek kapitoly desáté. Ročenka je určena technikům, konstruktérům, projektantům, elektromontérům, pracovníkům údržby, revizním technikům, pracovníkům obchodně-technických služeb a všem zájemcům o aktuální informace z oblasti elektrotechniky. Poskytuje zábavu i poučení pro všechny, kteří si chtějí zachovat přehled. Autoři: Inzerenti: Ing. Vincent Csirik Ahlborn měřicí a regulační technika, spol. s r. o. Ing. Lukáš Jelínek, Ph.D. AMT měřicí technika, spol. s r. o. Ing. Karel Kabeš Danfoss, s. r. o. Ing. Miloslav Kočí Dehn + Söhne GmbH + Co. KG. Josef Konečný Elektrika.cz Ing. Josef Košťál Lapp Kabel, s. r. o. Ing. Michal Kříž Phoenix-Zeppelin, spol. s r. o. Ing. Karel Kuchta, CSc. Ing. Jiří Kutáč Obrázek na obálce a ilustrace uvnitř: doc. RNDr. Luděk Pekárek, DrSc. Jaroslav Dostál Ing. František Popolanský, CSc. Ing. Josef Schrötter Ing. Tomáš Sousedík JUDr. Zbyněk Urban FCC Public, s. r. o., 2011 ISBN ROČENKA ELEKTRO 2011

5 Obsah 1. Kalendárium... 9 Kalendář Nejvýznamnější odborné technické veletrhy v roce Výročí významných osobností vědy a techniky Informace pro elektrotechniku Úřady a instituce Adresář České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (k ) Veličiny a jednotky Základní, vedlejší a odvozené jednotky Nejdůležitější veličiny a jednotky používané v elektrotechnice Základní fyzikální konstanty a jejich hodnoty Rozměry a převody některých jednotek Normy Nové elektrotechnické normy v oblasti pravidel pro elektrotechniku v roce 2010 a připravované ČSN v roce Úloha dokumentace v elektrotechnice Bezpečnost v energetice a dopravě Závažné úrazy elektrickým proudem Drážní zabezpečovací zařízení včera, dnes a zítra Ochrana před bleskem Vyhledávání rizik k ochraně před bleskem a přepětím pro stavby a objekty udržované a revidované podle ČSN Záložní a nouzové zdroje napájení Napájení důležitých zařízení sloužících v případě nouze pro zajištění bezpečnosti Vícepalivové energetické zdroje

6 8. Energetika a pohony Inteligentní elektrické rozvodné sítě Jak snížit provozní náklady optimálním využitím energie Elektrotechnika a zdraví Lasery a zdravotní rizika Světelná technika Měření osvětlení Do studentovy kapsy Elektrotechnické průmyslové školy ROČENKA ELEKTRO 2011

7 následuje několik ukázek z textu 9

8 6. OCHRANA PŘED BLESKEM 6. OCHRANA PŘED BLESKEM 223

9 Vyhledávání rizik k ochraně před bleskem a přepětím pro stavby a objekty udržované a revidované podle ČSN Ing. Jiří Kutáč, znalec v oboru elektrotechnika, specializace ochrana před bleskem a přepětím Ing. František Popolanský, CSc., znalec v oboru energetika, specializace škody způsobené bleskem 1. Úvod Každý revizní technik by si měl uvědomit, že blesk je přírodní elektrický jev, který se řídí přírodními zákony a ty se po staletí nemění. Lidstvo ale tyto zákony postupně objevovalo a bude dále objevovat. Blesk je výboj atmosférické elektřiny. Buď z mraku do mraku nebo z mraku do země či ze země do mraku. Bleskový proud má tyto účinky: tepelné, mechanické, elektrodynamické, kombinované, jiskření, elektromagnetické, vysokonapěťové. Normy v ochraně před bleskem a přepětím již neplatné, např. ČSN [1], ale i současný soubor ČSN EN až -4 [2] až [5] vždy respektovaly a respektují chování blesku jako elektrického jevu a všech jeho škodlivých účinků na osoby, zvířata i majetek. Všichni technici by měli mít na paměti, že i když normy nejsou všeobecně závazné, tak je to minimální technický standard. Je-li tento standard elektrotechnikem dodržen a dojde-li ke vzniku škodní události s následnou soudní dohrou, je elektrotechnik zbaven odpovědnosti za vzniklé škody. Dále je nutné přihlédnout k dodržování právních předpisů (zákonů, vyhlášek), které se týkají dané problematiky. Normy vznikaly a vznikají 224 ROČENKA ELEKTRO 2011

10 vždy jako následek ztrát na lidských životech (zvířat) nebo hmotných škod. Proto i když technik nemá osobní zkušenost s daným problémem, měl by si vzít poučení, která jsou obsažena v normách z hlediska bezpečnosti osob a majetku. Nevezme-li si je k srdci, tak se z něho stane filozof, který je nebezpečný nejen sám sobě, ale především pro své zákazníky. 2. Všeobecně o normě ČSN [1] Již v knize Bouřky a ochrana před bleskem [6] se uvádí: Všechny směrnice a normy se shodují v tom, že elektrické zařízení musí být v dostatečné vzdálenosti od ochrany před bleskem, aby se předešlo škodám na tomto zařízení. Též vodiče elektrického vedení sdělovacího mají být co nejdále od hromosvodu. Norma [1] z 29. ledna 1969 v odst. II. Základní ustanovení uvádí: Ochrana před bleskem podle této normy vyhovuje současným znalostem o atmosférické elektřině a o účincích atmosférických výbojů a současnému stavu techniky. V dalších částech tohoto příspěvku bude především vysvětlen odst. 6 normy [1] Připojování ostatních zařízení k hromosvodu, a to články 111 až Rizika související s návrhem jímací soustavy Základní metodou návrhu jímací soustavy podle normy [1] čl. 36 a čl. 52 je metoda ochranného (vrcholového) úhlu, jehož hodnota je konstantní, a to 112 pro všechny typy objektů a úroveň srovnávací roviny. Pozn. 1: Pro vyšší objekty nad 30 m platí korelace vrcholového úhlu jímače od výškové úrovně 0,8h (kde h je výška jímače). Pozn. 2: V současné normě o ochraně před bleskem [4] je stanovena základní metoda valící se koule a pomocné metody ochranný úhel (obr. 1) a mřížová soustava (viz tab.). 6. OCHRANA PŘED BLESKEM 225

11 r 1/2 1/2 x h α d Obr. 1. Konstrukce ochranného úhlu jímače [7] Porovnáním metody ochranného úhlu po dle normy [1] a [4] je zřejmé, že od určité výšky srovnávací roviny je přísnější starší (již neplatná) norma [1] než ta současně platná [4]. Jde především o ploché střechy, kde jsou instalovány klimatizační jednotky. Srovnávací rovinou je zde střecha za předpokladu současného dotyku koule s hranou objektu a vrcholu jímače, který chrání jednotku. Od kritických výšek jímače pro třídy I až IV LPS (Lightning Protection System, systém ochrany před bleskem) tučně označených v tabulce je nad srovnávací rovinou přísnější norma [4] než norma [1]): LPS I 6 m, LPS II 9 m, LPS III 14 m, LPS IV 18 m. Příklad kontroly výšky jímače podle přílohy 2, odst. I, čl. 1 normy [1]: Budova má rozměry m, jeden jímač umístěný uprostřed střechy a jeden svod. 226 ROČENKA ELEKTRO 2011

12 Tabulka hodnot ochranného úhlu a vzdáleností v závislosti na třídě LPS a výšce jímače [7] LPS I LPS II LPS III LPS IV r = 20 m r = 30 m r = 45 m r = 60 m d x (m) (m) d x α (m) (m) ( ) d x α (m) (m) ( ) α (m) ( ) d x (m) α ( ) Výška jímače nad zemí h (m) 2 70,60 5,68 0,00 74,2 7,06 0,00 77,20 8,80 0,00 78,90 10,19 0, ,16 6,79 0,19 70,62 8,53 0,19 74,22 10,61 0,19 76,35 12,36 0, ,35 7,63 0,26 67,55 9,68 0,26 71,74 12,13 0,25 74,22 14,15 0, ,94 8,30 0,33 64,83 10,64 0,32 69,55 13,41 0,32 72,33 15,70 0, ,82 8,83 0,39 62,34 11,45 0,39 67,56 14,52 0,38 70,62 17,06 0, ,90 9,26 0,46 60,04 12,14 0,45 65,71 15,51 0,45 69,04 18,27 0, ,15 9,58 0,53 57,87 12,74 0,52 63,98 16,39 0,51 67,56 19,37 0, ,52 9,83 0,61 55,82 13,25 0,59 62,35 17,17 0,58 66,16 20,37 0, ,00 10,00 0,68 53,86 13,69 0,66 60,79 17,89 0,65 64,83 21,28 0, ,55 10,10 0,76 51,97 14,06 0,73 59,31 18,53 0,72 63,56 22,12 0, ,18 10,13 0,83 50,15 14,38 0,80 57,87 19,11 0,78 62,35 22,90 0, ,86 10,10 0,91 48,39 14,64 0,87 56,49 19,64 0,85 61,18 23,62 0, ,59 10,02 0,99 46,67 14,84 0,95 55,16 20,11 0,92 60,04 24,29 0, ,36 9,87 1,07 45,00 15,00 1,02 53,86 20,54 0,99 58,94 24,90 0, ,15 9,67 1,16 43,36 15,11 1,10 52,59 20,92 1,06 57,87 25,48 1, ,97 9,41 1,25 41,76 15,18 1,17 51,36 21,26 1,13 56,83 26,01 1, ,80 9,09 1,34 40,183 15,20 1,25 50,15 21,57 1,20 55,82 26,51 1, ,65 8,72 1,43 38,63 15,19 1,33 48,97 21,83 1,28 54,83 26,96 1, ,50 8,28 1,52 37,01 15,13 1,41 47,81 22,07 1,35 53,86 27,38 1,32 6. OCHRANA PŘED BLESKEM 227

13 Tato budova byla revidována podle normy ČSN výška jímače nad srovnávací rovinou: h = 0,67rx + 1,25hx = 0, ,25 8 = 46,85 m výška jímače musí být přepočtena (pro h nad 30 m): h = 46,85/0,8 = 58,56 m potřebná délka jímací tyče (obr. 2) podle normy [1]: l = 58,56 8 = 50,56 m od 30 m klimatizace jímač 50,56 m jeden svod Obr. 2. Příklad posouzení návrhu jímací soustavy pro budovu jeden jímač a jeden svod úhlu jímače [7] Skutečná délka jímací tyče podle projektu, který byl vypracován podle normy [1], je pouze 5 m, což je nedostatečné s ohledem na ustanovení normy, která požaduje, aby se nacházela celá plocha střechy budovy v ochranném prostoru jímací tyče. Jímací soustava musí být podle čl. 65 normy [1] dostatečně mechanicky upevněna. Nesmí dojít k její destrukci (obr. 3). Svody, které jsou vedeny po povrchu střechy, se podle čl. 37 normy [1] posuzují jako jímací soustava. 228 ROČENKA ELEKTRO 2011

14 detail A Obr. 3. Oddálený hromosvod po působení větru (destrukce jímače) nefunkční izolační držák jímací tyč v opačné poloze Instalace jímače o délce cca 51 m (obr. 2) by vyžadovala zřízení mřížového stožáru, který by vyhovoval přírodním podmínkám (větru, námraze), což by nebyl jednoduchý problém. Proto by bylo třeba raději hledat jiné technické řešení, např. navržení více nižších jímačů nebo použití mřížové soustavy. 4. Posuzování rizik pro soustavu svodů Srovnání počtu svodů pro: rodinný dům o rozměrech m podle: čl. 64 normy [1] 1 svod; tab. 4 normy [4]: LPS IV dva svody, LPS III tři svody, LPS II čtyři svody. 6. OCHRANA PŘED BLESKEM 229

15 obytný dům o rozměrech m podle: čl. 64 normy [1] tři svody; tab. 4 normy [4]: LPS IV čtyři svody, LPS III šest svodů. obytný dům o rozměrech m podle: čl. 64 normy [1] šest svodů; tab. 4 normy [4]: LPS IV čtyři svody, LPS III šest svodů. Umístění svodů podle čl. 61 normy [1] musí být co nejkratší bez zbytečných ohybů a spoje podle čl. 80 musí mít styčnou plochu rovnou pětinásobku průřezu vodiče. Na obr. 4 je zaveden svod dovnitř objektu, aniž byla akceptována celková rekonstrukce vnitřní elektroinstalace, která stála několik milionů korun. Přitom svodič bleskových proudů byl umístěn v jiné části objektu a v místě zavedení svodu byly umístěny citlivé elektronické přístroje. Z tohoto příkladu plyne poučení, že hromosvodní ochrana musí být podle čl. 114 normy [1] posuzována i s ohledem k vnitřnímu vybavení objektu. zavedení svodu do objektu připojení světlíku k jímací soustavě Obr. 4. Nedodržení dostatečné vzdálenosti s svodu vůči vnitřní elektroinstalaci 230 ROČENKA ELEKTRO 2011

16 5. Rizika při připojování elektrických silových zařízení podle čl. 114 ČSN [1] Podle čl. 111 normy [1] se musí pro velké kovové předměty na povrchu a uvnitř objektu zajistit, aby při úderu blesku do hromosvodu nedošlo ke škodlivým účinkům přeskoku z hromosvodu na tyto předměty nebo ke škodlivým účinkům indukovaných nábojů, jako jsou např. výbuch, úraz nebo poškození. K zabránění přeskoku se používá dostatečná vzdálenost svodů hromosvodu od velkých kovových předmětů podle čl. 112 normy [1] nebo, nelze-li potřebnou vzdálenost dodržet, musí být s tímto zařízením hromosvod spojen (čl. 113). To se netýká souběhu nebo křižování. Při připojování neživých částí elektrických zařízení k hromosvodu se ochranný vodič propojí s hromosvodem v zemi. Pozn. 3: Požaduje-li se ochrana před přepětím u elektrického zařízení (instalace) v chráněném objektu, vřadí se mezi pracovní vodiče elektrického zařízení a hromosvod svodič přepětí v místech stanovených podle ČSN [8]. Pozn. 4: Čl. 133 normy [8]: Za účelem ochrany venkovní sítě s napětím do V proti vniknutí vyššího napětí ze sítě s provozním napětím nad V musí být nulový bod (uzel) zdroje, střední vodič nebo některý krajní vodič sítě s napětím do V spojen se zemí buď přímo, nebo přes přepěťovou ochranu. Pozn. 5: Čl. 134 normy [8]: Pracovní uzemnění na ochranu před atmosférickým přepětím. Pro ochranu elektrického zařízení před atmosférickým přepětím se použijí svodiče přepětí. Použijí-li se svodiče přepětí, nesmí být odpor jejich uzemnění větší než 15 Ω. Z praxe: V budově došlo po úderu blesku do sítě nn k přeskoku části bleskového proudu přes elektrické zařízení na člověka, který byl na místě mrtev. Hlavní příčinou smrtelného zranění člověka byl pravděpodobně rozdíl potenciálů bleskového proudu (vlivem úbytku napětí) na vstupu do objektu. Na objektu byla instalována jímací soustava, včetně svodů a uzemňovací soustavy. Chyběl svodič bleskového proudu SPD typu 1 (jiskřiště). 6. OCHRANA PŘED BLESKEM 231

17 Pro souběh a křižování elektrických vedení s hromosvodem platí podle čl. 115 normy [1]: vnější silová vedení na objektu musí být vzdálena od nadzemní části hromosvodu: souběh 0,5 m, křižování 0,2 m; sdělovací vedení na objektu musí být vzdálena od nadzemní části hromosvodu: souběh 1 m, křižování 0,5 m; pro vnitřní silová vedení platí podmínky čl. 114 normy [1]. Z obr. 5 je na první pohled patrné, že revizní technik hrubě zanedbal své povinnosti při vykonávání revize, když ponechal vnitřní telekomunikační linku v dotyku s okapem, který je spojen se svodem hromosvodu, a tato linka dokonce leží na přípojce sítě nn. Tento případ je o to více zarážející, že jde o objekt mateřské školky a školy. detail A přiblížení telefonního vedení k LPS detail B křížení telefonního vedení se sítí nn (jde o objekty mateřské školky a školy) Obr. 5. Pro souběh a křižování elektrických vedení s hromosvodem platí podle čl. 115 ČSN ROČENKA ELEKTRO 2011

18 6. Snižování rizik vznikajících při nedodržení dostatečných vzdáleností podle čl. 112 ČSN [1] Na dvou konkrétních příkladech bude vysvětlena dostatečná vzdálenost a, která je rozhodující při posuzování ochrany před bleskem. Jde o rodinný dům o rozměrech m se sedlovou střechou s jedním jímačem a svodem. Posuzování bude provedeno pro bod A, který je umístěn 2 m nad terénem (1NP), a bod B, který je umístěn 5 m nad úrovní terénu (2NP). podle normy [1] platí: a = 0,2 R + l/10 n kde a je dostatečná vzdálenost, R zemní odpor, l délka svodu, n počet svodů. zemní odpor uzemnění R z = 15 Ω pro vzduch: bod A a = 3,3 m, bod B a = 3,55 m; pro cihlu: bod A a = 0,66 m, bod B a = 0,71 m. zemní odpor uzemnění R z = 5 Ω pro vzduch: bod A a = 1,3 m, bod B a = 1,55 m; pro cihlu: bod A a = 0,26 m, bod B a = 0,31 m. spojení uzemnění hromosvodu s kovovým předmětem pro vzduch: bod A a = 0,3 m, bod B a = 0,55 m; 6. OCHRANA PŘED BLESKEM 233

19 pro cihlu: bod A a = 0,06 m, bod B a = 0,11 m. Z uvedených výpočtů dostatečných vzdáleností a pro rodinný dům je zřejmé, že pro samostatný zemnič, který není spojen s vodičem PE, ať již pro vyšší nebo nižší hodnotu zemního odporu uzemnění, není možné v praxi dodržet dostatečnou vzdálenost mezi hromosvodem a vnitřní elektroinstalací. Proto je nutné u starších objektů učinit tato opatření: vždy vytvořit pro objekt/areál jeden potenciál spojit uzemnění hromosvodu s uzemněním vodiče PE (čl. 96 až 106 normy [1]), je-li to možné, samostatné zemniče svodů spolu vzájemně spojit ideálně v nezamrzající hloubce (0,5 až 0,75 m), při provedení uvedených doporučení použít vzorec pro dostatečnou vzdálenost a, který se na základě nejnovějších vědeckých výsledků upraví tak, že cihla bude mít dvoj násobně horší izolační vlastnosti než vzduch (dostatečná vzdálenost a pro cihlu: a cihla = 2a vzduch ), dalším řešením je použití vzorce pro dostatečnou vzdálenost s podle čl. 6.3 normy [4]. Pozn. 6: Vyhláška 50/1978 Sb. [9] 12 Povinnosti organizace (1) Organizace jsou povinny zajišťovat trvalé zvyšování odborné úrovně pracovníků uvedených v této vyhlášce, soustavné doplňování jejich znalostí v souladu s nejnovějšími poznatky vědy a techniky, zejména v oblasti předpisů k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení, včetně technických norem, souvisejících s jejich činností. 7. Rizika spojená s nedostatečnou kontrolou zemničů Revizní technik může pochybit při těchto činnostech: neprovedení měření zemních odporů zemničů Důsledek: Při povětrnostních podmínkách, při kterých dochází např. k enormnímu zvýšení zemního odporu (sucho, mráz), může vzniknout 234 ROČENKA ELEKTRO 2011

20 Obr. 6. Po úderu blesku do objektu došlo k vyrovnání potenciálů pomocí hydroizolace objektu problém přechodu bleskového proudu do země ohrožení vnitřní instalace stavby. ponechání více uzemňovacích soustav v jednom objektu (areálu) Důsledek: Vznik rozdílů potenciálů v rámci jednoho objektu (areálu), ohrožení elektrických a elektronických zařízení uvnitř objektu (areálu). Po zásahu bleskem se na vnější fasádě stavby objevilo v pravidelných vzdálenostech 18 černých děr (obr. 6). Bleskový proud procházel pravděpodobně přes hydroizolaci s obsahem hliníku o šířce 1 m, která byla instalována před 20 roky. Předpokladem vzniku této škody byl relativně velký zemní odpor jednotlivých zemničů, jež spolu nebyly vzájemně spojeny. Kdyby byla provedena společná uzemňovací soustava, neprocházel by žádný bleskový proud nebo jen velmi malý dovnitř do budovy. 6. OCHRANA PŘED BLESKEM 235

21 8. Shrnutí Na závěr je třeba připomenout tyto vývojové etapy přijímání norem v ochraně před bleskem do soustavy norem ČSN: 1. období platnosti normy [1], tj. od 1. dubna 1970 do 1. února 2009 V tomto období vznikaly také české normy nejen pro vnitřní elektroinstalace s ohledem na přepětí, ale také pro svodiče přepětí. Při zpracování revize je nutné pamatovat na tyto normy a vyhodnotit rizika, která jsou způsobena jejich nedodržením projektanti je opomněli vzít v potaz při zpracování projektu. Objekty navržené podle normy [1] se revidují dále podle této normy do první rekonstrukce nebo podstatného rozšíření nebo změnil-li se podstatně účel využití této stavby zvýšila-li se skutečná rizika. 2. přechodné období platnosti normy [1] a souboru norem [2] až [5] ed. 1, tj. od 1. listopadu 2006 do 1. února 2009 V tomto období se již měly všechny nové projekty navrhovat podle nového souboru norem [2] až [5]. Souběžná platnost byla určena pro již nakreslené projekty, aby se stihly zrealizovat do 1. února Bohužel v praxi to vypadalo trochu jinak. Většina nových projektů byla započata a dále zpracována podle normy [1] a mnohdy až do konečného termínu platnosti 1. února 2009 zmiňované normy. Tak se např. instalovala stanice mobilního operátora na střeše školy, aniž byla brána v úvahu podkrovní počítačová učebna. Přitom byly antény, včetně vodiče PE napájení sítě nn spojeny s hromosvodem. Riziko, které může vzniknout při přímém úderu blesku do hromosvodu a při následném přeskoku bleskového proudu z počítačů na sedící žáky, nebylo vůbec zohledněno. Z praxe: Je znám dokonce jeden případ, kdy bleskový proud vnikl do budovy přes anténní kabel a přeskočil přes tělo řídícího důstojníka hasičů na zásuvku nn. Dispečerský pult byl situován tak, že důstojník seděl zády k oběma zásuvkám. Jeho kolegové, kteří byli na výjezdu, nezachytili jeho signál, a tak se urychleně vrátili. Našli ho v bezvědomí a poskytli mu první pomoc. To rozhodlo o záchraně jeho života. 3. období platnosti souboru norem [2] až [5] ed. 1, tj. od 1. listopadu 2006 do roku ROČENKA ELEKTRO 2011

22 Z uvedeného textu je zcela pochopitelné, že za dobu existence českých norem v ochraně před bleskem (asi půl století) se základní principy návrhu ochrany před bleskem nijak dramaticky nezměnily, ale došlo pouze k jejich dalšímu upřesnění. Tento princip bude zachován i pro druhou edici (ed. 2) souboru norem [2] až [5]. Pozn. 7: V roce 2011 by měla být v platnosti již ed. 2 souboru IEC a-4 [10] až [13]. Literatura: [1] ČSN :1969 Předpisy pro ochranu před bleskem. [2] ČSN EN : Ochrana před bleskem Část 1: Obecné principy. [3] ČSN EN : Ochrana před bleskem Část 2: Řízení rizika. [4] ČSN EN : Ochrana před bleskem Část 3: Hmotné škody na stavbách a nebezpečí života. [5] ČSN EN : Ochrana před bleskem Část 4: Elektrické a elektronické systémy ve stavbách. [6] Říhánek, L. V. Postránecký, J.: Bouřky a ochrana před bleskem. Nakladatelství Československé akademie věd, Praha [7] TNI : Ochrana před bleskem Komentář k souboru norem ČSN EN až -4. [8] ČSN : Elektrotechnické předpisy ČSN. Všeobecné předpisy pro ochranu před nebezpečným dotykovým napětím. [9] Vyhláška Českého úřadu bezpečnosti práce a Českého báňského úřadu č. 50/1978 Sb., o odborné způsobilosti v elektrotechnice. 19. května [10] IEC :2011 Protection against lightning Part 1: General Principles. [11] IEC :2011 Protection against lightning Part 2: Risk management. [12] IEC :2011 Protection against lightning Part 3: Physical damage to structure and life hazard. [13] IEC :2011 Protection against lightning Part 4: Electrical and electronic systems within structures. 6. OCHRANA PŘED BLESKEM 237

23 238 ROČENKA ELEKTRO 2011

24 10. SVĚTELNÁ TECHNIKA 10. SVĚTELNÁ TECHNIKA 361

25 Měření osvětlení Ing. Tomáš Sousedík 1. Úvod Měření osvětlení umožňuje posouzení osvětlovacích soustav, ověření výpočtů a návrhů osvětlení, posouzení plnění požadavků příslušných norem a vyhlášek. Vyloučíme-li měření světelnětechnických parametrů v laboratoři, lze měření osvětlení rozdělit do těchto skupin: umělé osvětlení, nouzové osvětlení, denní osvětlení, rušivé osvětlení. V dalších kapitolách uvádím pro jednotlivá měření osvětlení požadavky na osvětlení, postup měření a vyhodnocení měření. 2. Normy a vyhlášky Výběr norem a vyhlášek týkajících se problematiky osvětlení: ČSN Měření osvětlení vnitřních prostorů. Část 1: Základní ustanovení, ČSN Měření osvětlení vnitřních prostorů. Část 2: Měření denního osvětlení, ČSN Měření osvětlení vnitřních prostorů. Část 3: Měření umělého osvětlení, ČSN EN Osvětlení pracovních prostorů Část 1: Vnitřní pracovní prostory, ČSN EN Osvětlení pracovních prostorů Část 2: Venkovní pracovní prostory, ČSN EN 1838 Světlo a osvětlení Nouzové osvětlení, ČSN Denní osvětlení budov. Část 1: Základní požadavky, ČSN Denní osvětlení budov. Část 2: Denní osvětlení obytných budov, 362 ROČENKA ELEKTRO 2011

26 ČSN Denní osvětlení budov. Část 3: Denní osvětlení škol, ČSN Denní osvětlení budov. Část 4: Denní osvětlení průmyslových budov, n. v. č. 361/2007 Nařízení vlády, kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, vyhl. č. 268/2009 Vyhláška o technických požadavcích na stavby, vyhl. č. 410/2005 Vyhláška o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých (změny uvedeny ve vyhl. č. 343/2009). 3. Měření umělého osvětlení Měření osvětlení se věnuje norma ČSN Tato norma rozeznává tři stupně přesnosti měření: I. přesné pro výzkumné účely a posouzení náročných vnitřních prostorů, II. provozní pro ověření správnosti provedení navržených osvětlovacích soustav, zrakové pohody a jejich dodržování během užívání stavby, III. orientační pro ověření základních podmínek zrakové pohody; na základě orientačního měření se poté zvažuje další postup (údržba osvětlovací soustavy, popř. další upřesňující měření). Požadavky na parametry osvětlovacích soustav jsou uvedeny v normě ČSN EN Závaznost uvedených parametrů je stanovena n. v. č. 361/2007. Základní parametry, které jsou pro jednotlivé prostory sledovány: udržovaná osvětlenost E m (lx), činitel oslnění UGR (Unified Glare Rating) má být součástí výpočtu osvětlení, index barevného podání Ra vlastnost použitých světelných zdrojů, uvádí výrobce. Měří se především osvětlenost E (lx) luxmetrem (obr. 1), popř. jas L (cd m 2 ) jasoměrem (obr. 2). Před vlastním měřením je nutné získat potřebné podklady. Jde především o výkresy místností s rozmístěním pracovišť, výpočet osvětlení pro 10. SVĚTELNÁ TECHNIKA 363

27 Obr. 1. Přístroj na měření osvětlenosti luxmetr jednotlivé prostory, včetně jejich zatřídění. Postup měření a obsah protokolu jsou uvedeny v normě ČSN Měření se vykonává s vyloučením denního světla v síti rovnoměrně rozmístěných bodů v celé ploše místností a na místech zrakového úkolu (na pracovním stole, obslužném pultu apod.). Výška srovnávací roviny je dána povahou vykonávané práce v daném prostoru. Před vlastním měřením je třeba ponechat osvětlovací soustavu 20 min v provozu, aby se stabilizoval světelný tok světelných zdrojů. Výbojové zdroje (výbojky a zářivky) musí být navíc zahořeny (min. 100 h svícení), aby byly zajištěny jejich jmenovité parametry. Současně s hladinou osvětlenosti je nutné změřit napětí sítě a teplotu. Z naměřených hodnot osvětlení v jednotlivých měřicích bodech se vypočítá průměrná hodnota osvětlení. Je-li napětí osvětlovací soustavy jiné než 230 V a teplota okolí jiná než 25 C, je nezbytné přepočítat naměřené hodnoty osvětlení podle závislosti světelného toku použitých zdrojů na napětí a na teplotě. Zároveň se naměřené hodnoty přepočítávají podle měřicího rozsahu luxmetru a typu světelného zdroje pomocí činitelů uvedených v kalibračním listu luxmetru. 364 ROČENKA ELEKTRO 2011

28 Získá se tak počáteční průměrná hodnota osvětlení. Pro stanovení udržované hladiny osvětlenosti E m, která je uvedena v normě, je třeba počáteční hodnotu vynásobit udržovacím činitelem z. Tento činitel respektuje pokles hladiny osvětlenosti v čase z důvodu stárnutí světelných zdrojů, znečištění svítidel a snížení odraznosti povrchů zaprášením. Udržovací činitel by měl být součástí výpočtu osvětlení. Je častou chybou, že je stanovena pouze jeho číselná hodnota. V projektu by měl být obsažen kompletní plán údržby, který obsahuje výpočet udržovacího činitele. Bude-li dodržen plán údržby (interval výměny zdrojů, Obr. 2. Přístroj na měření jasu jasoměr intervaly čištění svítidel a obnovy povrchů), je zajištěno, že nedojde k poklesu osvětlenosti pod hodnotu požadovanou normou. Dále je uveden postup stanovení udržovacího činitele. 10. SVĚTELNÁ TECHNIKA 365

29 3.1 Udržovací činitel podle ČSN EN /Z1 Udržovací činitel z se skládá s dílčích činitelů vyjadřujících jednotlivé vlivy: z = z z z s z p z fz kde z je udržovací činitel, z z činitel stárnutí světelných zdrojů, z s činitel znečištění svítidel, z p činitel znečištění ploch prostoru, činitel funkční spolehlivosti. z fz činitel stárnutí světelných zdrojů **vzorec Vyjadřuje 1** pokles světelného zdroje v průběhu času. t z z ( t) γz (1 γz ) exp τz kde **vzorec g Z je konstanta 2** charakterizující průběh činitele stárnutí světelného s zs( t) zdroje exp τ ( ), s t t Z časová konstanta charakterizující průběh činitele stárnutí světelného zdroje (h), **vzorec 3** t čas (h). rp ( t) γp (1 γp) exp( t / p) **vzorec činitel znečištění 1** svítidel Nejdříve se podle tabulky tna.2 určí kategorie svítidla. Dále se zatřídí prostor z do jedné kategorií podle z ( t) γz (1 γz ) exp čistoty (velmi čisté, čisté, průměrné, špinavé, velmi špinavé). τz Činitel znečištění svítidel je: **vzorec 2** γs s τa z ( t) exp t s τ s kde **vzorec 3** t rp ( t) je γčas p (1 v měsících, γp) exp( t / p) g s konstanta charakterizující znečištění svítidel (viz tab. NA.4 uvedené normy), 366 ROČENKA ELEKTRO 2011

30 t s časová konstanta charakterizující znečištění svítidel (viz tab. NA.4 uvedené normy). činitel znečištění ploch osvětlovaného prostoru **vzorec Pro časový 1** úsek, který uplynul od poslední obnovy povrchů, a míru znečištění prostoru se určí konečná t velikost činitele odrazu povrchu ρ m, který z se stanoví pomocí činitele z ( t) γz (1 γz ) exp snížení odraznosti povrchu r p. Konečná velikost jednotlivých τz činitelů odrazu je: **vzorec ρ m = r p ρ 2** s zs( t) exp τ s t kde ρ je počáteční hodnota příslušného činitele odrazu. Činitel snížení odraznosti: **vzorec 3** r t) γ (1 γ ) exp( t / ) p( p p p kde t je čas v měsících, g p konstanta charakterizující znečištění povrchů prostoru (viz tab. NA.4 uvedené normy), t p časová konstanta charakterizující znečištění svítidel (viz tab. NA.4 uvedené normy). S pomocí počátečního a konečného činitele odrazu se stanoví počáteční a konečná osvětlenost prostoru E 0 a E 1. Činitel znečištění ploch je: z p = E 1 /E 0 činitel funkční spolehlivosti Tento činitel vyjadřuje pravděpodobnost, že světelný zdroj bude po určité době v provozu. Určí se z čáry úmrtnosti příslušného světelného zdroje. Není-li tato k dispozici, aproximuje se časový průběh činitele funkční spolehlivosti takto: pro t < 2/3 t z z fz = 1 pro 2/3t z < t < 4/3t z z fz = 2 až 1,5t/t z pro t > 4/3 t z z fz = SVĚTELNÁ TECHNIKA 367

31 Zpráva (protokol) o měření by měla obsahovat tyto údaje: 1. jednoznačný popis a označení vnitřního prostoru, kde měření probíhalo; 2. datum a čas měření; 3. účel měření a zvolený stupeň přesnosti měření; 4. údaje o měřicích přístrojích, jejich třídě přesnosti a kalibraci; 5. údaje o způsobu měření, popř. o pomocných zařízeních; 6. rozměry, popř. výkres vnitřního prostoru, kde měření probíhalo; 7. údaje o funkci vnitřního prostoru, druhu zrakových činností provozovaných v tomto prostoru a jejich rozmístění; 8. údaje o vlastnostech vnitřního prostoru; 9. údaje o osvětlovacích soustavách, světelných zdrojích, svítidlech a údržbě v případě, že některá svítidla, popř. zdroje jsou nefunkční, uvede se jejich pozice, popř. jejich podíl oproti funkčním zdrojům a dále stav zařízení pro regulaci osvětlení; 10. údaje o stavu a funkci zařízení ovlivňujícím osvětlení během měření; 11. údaje o okolnostech ovlivňujících měření (teplota vzduchu, napájecí napětí, přítomnost uživatelů, stínění); 12. rozmístění měřicích bodů; 13. naměřené hodnoty jednoznačně identifikovatelné v tabulkách, stavebních výkresech nebo graficky znázorněné s odůvodněním použitých korekcí; 14. porovnání naměřených a vypočítaných hodnot s požadavky s ohledem na třídu přesnosti měření; 15. závěr vyhodnocení, popř. návrhy na odstranění závad; 16. identifikační údaje a kvalifikace pracovníků, kteří se podíleli na měření; 17. podpis odpovědné osoby. 4. Měření nouzového osvětlení Požadavky na nouzové osvětlení jsou uvedeny v normě ČSN EN Nouzové únikové osvětlení se dělí na tři druhy: I. nouzové osvětlení únikových cest, II. protipanické osvětlení, III. nouzové osvětlení prostorů s velkým rizikem. 368 ROČENKA ELEKTRO 2011

32 Nouzové osvětlení musí zdůraznit tato místa: každé dveře určené pro nouzový východ, blízkost schodiště, blízkost každé jiné změny úrovně, nařízené únikové východy a bezpečnostní značky, každou změnu směru, každé křížení chodeb, vnějšek a blízkost každého konečného východu, blízkost každého stanoviště první pomoci, blízkost každého hasicího prostředku a požárního hlásiče. 4.1 Nouzové osvětlení únikových cest Je to druh nouzového osvětlení, které zajišťuje, aby se únikové prostředky d aly účinně rozeznat a bezpečně použít, jsou-li v prostoru osoby. Horizontální osvětlenost v úrovni podlahy v ose únikové cesty musí být minimálně 1 lx. Poměr maximální a minimální osvětlenosti nesmí být větší než 40 : 1. Minimální doba svícení musí být 1 h. Nouzové osvětlení únikových cest musí dosáhnout 50 % požadované osvětlenosti do 5 s a plné osvětlenosti do 60 s. 4.2 Protipanické osvětlení Je to druh nouzového osvětlení, které má zabránit panice a poskytnout takové osvětlení, které umožní lidem dosáhnout místa, odkud lze rozeznat únikovou cestu. Vodorovná osvětlenost nesmí být menší než 0,5 lx v úrovni podlahy uvnitř prázdného prostoru. Poměr maximální a minimální osvětlenosti nesmí být větší než 40 : 1. Minimální doba svícení musí být 1 h. Protipanické osvětlení musí dosáhnout 50 % požadované osvětlenosti do 5 s a plné osvětlenosti do 60 s. 4.3 Nouzové osvětlení prostorů s velkým rizikem Je to druh únikového osvětlení, které poskytuje osvětlení pro bezpečnost lidí zúčastněných v potenciálně nebezpečných procesech nebo situacích a umožňuje řádné ukončení práce bez nebezpečí pro operátora a ostatní osoby přítomné v budově. 10. SVĚTELNÁ TECHNIKA 369

33 V prostorech s velkým rizikem nesmí udržovaná osvětlenost na srovnávací rovině být menší než 10 % požadované udržované osvětlenosti pro danou činnost, avšak nesmí být menší než 15 lx. Rovnoměrnost nouzového osvětlení prostorů s velkým rizikem nesmí být menší než 0,1. Minimální doba svícení musí být rovna době trvání nebezpečí pro osoby. Nouzové osvětlení prostorů s velkým rizikem musí poskytovat požadovanou osvětlenost trvale nebo do 0,5 s v závislosti na jeho použití. Měření nouzového osvětlení se realizuje v úrovni podlahy. V případě únikových cest v jejich ose, u protipanického osvětlení v síti rovnoměrně rozložených měřicích bodů. Krajní body jsou 0,5 m od zdí. Je nutné, aby byly v provozu pouze nouzová svítidla. Jsou-li svítidla vybavena vlastní baterií, musí být před měřením zajištěno její nabití. Svítidla, která mají být s piktogramem (vyznačení únikové cesty), musí jím být opatřena již v době měření. Norma umožňuje umístit piktogramy místo na svítidlo (prosvětlený piktogram) do jeho blízkosti (nasvětlený piktogram). V takovém případě se ovšem snižuje povolená rozteč nouzových svítidel na polovinu. Mnoho projektantů zatím nepracuje s normou na sto procent. Stále se tak objevují projekty, kde jsou nouzová svítidla umístěna pouze nad nouzovým východem. V rámci kolaudace objektu je v současné době často požadováno předložení protokolu o měření nouzového osvětlení. Dříve postačovalo prohlášení o funkčnosti nouzového osvětlení od revizního technika. 5. Měření denního osvětlení Denní osvětlení je řešeno v normě ČSN Požadavky této normy jsou díky vyhl. č. 268/2009, o technických požadavcích na stavby, závazné. Norma rozděluje prostory do sedmi různých kategorií podle náročnosti vykonávané práce. Tomu odpovídají i požadavky na úroveň denního osvětlení. Ta se vyjadřuje činitelem denní osvětlenosti D. Jde o poměr osvětlenosti E (lx) v kontrolním bodě uvnitř místnosti a osvětlenosti E h (lx) vnější nezacloněné roviny. D = E/E h 100 (%) V tab. 1 jsou uvedeny kategorie denního osvětlení. 370 ROČENKA ELEKTRO 2011

34 Tab. 1. Třídění zrakových činností a hodnoty činitele denní osvětlenosti Třída Charakte ristika zrakové činnosti zrakové činnosti I II mimořádně přesná velmi přesná Příklady zrakových činností nejpřesnější zraková činnost s omezenou možností použití zvětšení, s požadavkem na vyloučení chyb v rozlišení, nejobtížnější kontrola velmi přesné činnosti při výrobě a kontrole, velmi přesné rýsování, ruční rytí s velmi malými detaily, velmi jemné umělecké práce III přesná přesná výroba a kontrola, rýsování, technické kreslení, obtížné laboratorní práce, náročné vyšetření, jemné šití, vyšívání IV středně přesná středně přesná výroba a kontrola, čtení, psaní, obsluha strojů, běžné laboratorní práce, vyšetření, ošetření, hrubší šití, pletení, žehlení, příprava jídel, závodní sport V hrubší hrubší práce, manipulace s předměty a materiálem, konzumace jídla a obsluha, oddechové činnosti, základní a rekreační tělovýchova, čekání VI VII velmi hrubá celková orientace udržování čistoty, sprchování a mytí, převlékání, chůze po komunikacích přístupných veřejnosti chůze, doprava materiálu, skladování hrubého materiálu, celkový dohled Hodnoty činitele denní osvětlenosti v % min. prům. D min D m 3,5 10 2, , ,5 2 0, SVĚTELNÁ TECHNIKA 371

35 Denní osvětlení zdánlivě nesouvisí s elektrotechnikou, ale jeho parametry potřebuje elektroprojektant znát před každým návrhem umělého osvětlení. Je-li denní osvětlení nedostatečné, lze v případech uvedených v normě provozovat tzv. sdružené osvětlení tedy záměrné současné využití denního a umělého osvětlení. V takovém případě se požadavek na úroveň umělého osvětlení navyšuje o jednu hladinu (např. pro kancelář je to místo 500 lx již 750 lx). Vyhovující denní osvětlení musí mít vnitřní prostory určené pro trvalý pobyt osob během dne (tedy více než 4 h denně). Úroveň denního osvětlení ve vnitřním prostoru se zjišťuje v kontrolních bodech rozmístěných v pravidelné síti na vodorovné srovnávací rovině ve výšce 0,85 m nad podlahou. Krajní řady kontrolních bodů se umisťují 1 m od vnitřních povrchů stěn. Rozteč mezilehlých bodů se volí v závislosti na rozměrech místností v rozsahu 1 až 6 m. V nově navrhovaných budovách musí mít vyhovující denní osvětlení: obytné místnosti bytů, denní místnosti, učebny a herny, vyšetřovny. Jsou-li určité zrakové činnosti omezeny jen na část vnitřního prostoru, může se odstupňovat denní osvětlení funkčně vymezených částí vnitřního prostoru podle příslušných zrakových činností. V tab. 1 (třídy zrakové činnosti) jsou uvedeny dvě hodnoty činitele denní osvětlenosti minimální a průměrná. Převažuje-li v posuzovaném prostoru boční osvětlení (boční osvětlovací otvory), posuzuje se minimální hodnota činitele denní osvětlenosti D min. U místností s převažujícím horním osvětlením (střešní okna, světlíky, světlovody) je nutné splnit příslušný požadavek na průměrnou hodnotu činitele denní osvětlenosti D m. Měření denního osvětlení je stanoveno normou ČSN Měření se vykonává v denní době při rovnoměrně zatažené obloze. Osvětlenost se měří dvěma luxmetry. Jeden přístroj měří hladinu osvětlenosti v kontrolních bodech uvnitř místnosti, druhý osvětlenost vnější nezacloněné vodorovné roviny (v ideálním případě na střeše posuzovaného objektu). Je nutné zajistit současné odečítání obou hodnot osvětlenosti 372 ROČENKA ELEKTRO 2011

36 (automaticky, spojením měřičů přes vysílačku apod.). Z naměřených hodnot se podle uvedeného vztahu vypočítá hodnota činitele denní osvětlenosti D v jednotlivých bodech. Vypočítané hodnoty se porovnají s požadavky normy. Pracoviště s trvalou prací musí být umístěna pouze v těch částech prostoru, kde jsou vyhovující hodnoty činitele denní osvětlenosti. 6. Měření rušivého osvětlení Pro zdroje rušivého světla, jako je např. světelná reklama, uliční osvětlení apod., nebyly dlouho stanoveny žádné podmínky, které by omezovaly rušivé osvětlení z hlediska světelnětechnických parametrů. Pouze v zákonu č. 86/2002, o ochraně ovzduší, je uvedena tato definice: Světelným znečištěním se rozumí viditelné záření umělých zdrojů světla, které mohou obtěžovat osoby nebo zvířata, způsobovat jim zdravotní újmu nebo narušovat některé činnosti a vychází z umístění těchto zdrojů ve vnějším ovzduší. K tomuto zákonu však nebylo realizováno n. v., které by obsahovalo konkrétní limity pro omezení rušivého světla. V červenci 2008 vstoupila v platnost norma ČSN EN Světlo a osvětlení Osvětlení pracovních prostorů Část 2: Venkovní pracovní prostory. 6.1 Norma ČSN EN Tato nová norma se kromě osvětlení venkovních pracovišť zabývá rušivým světlem a požadavky na jeho omezení. Vzhledem k tomu, že světelná reklama je zdrojem rušivého světla (někdy se můžete setkat s pojmem světelné znečištění, světelný smog), je nutné při návrhu reklamního zařízení splnit parametry uvedené v této normě. Rušivé světlo je neužitečné světlo, které svými kvantitativními, směrovými nebo spektrálními vlastnostmi v dané situaci zvětšuje obtěžování, nepohodu, rozptýlení nebo omezuje schopnost vidět nejdůležitější informace. Rušivé světlo může negativně ovlivnit ekosystém, objekty bydlení nebo bezpečnost dopravy. 10. SVĚTELNÁ TECHNIKA 373

37 Rušivému světlu je věnován článek 4.5 uvedené normy. Limity rušivého světla ve venkovních osvětlovacích soustavách k minimalizaci problémů pro osoby, flóru a faunu jsou uvedeny v tab. 2. Tab. 2. Přípustné maximum rušivého světla ve venkovních osvětlovacích soustavách Zóna Světlo na objektech Svítivost svítidla Jas E V (lx) I (cd) L b (cd m 2 ) L s (cd m 2 ) mimo dobu nočního klidu v době nočního klidu mimo dobu nočního klidu v době nočního klidu jas fasády jas reklamy E E E E Vysvětlivky k tab. 2: E v největší hodnota svislé (vertikální) osvětlenosti na objektech v lu xech, I svítivost každého zdroje světla v potenciálně rušivém směru, L b největší průměrný jas fasády budovy, L s největší průměrný jas reklamního zařízení. Limity jsou závislé na zařazení do příslušné zóny životního prostředí. Světelná reklamní zařízení se nejčastěji vyskytují v zónách E3 a E4 (viz níže). Zóny: E1 velmi tmavé oblasti jako národní parky a chráněná území, E2 málo světlé oblasti jako průmyslové a obytné venkovské oblasti, E3 středně světlé oblasti jako průmyslová a obytná předměstí, E4 velmi světlé oblasti jako městská centra a obchodní zóny. Z hodnot uvedených v tab. 2 lze např. stanovit, že jas reklamního zařízení umístěného v centru města (zóna E4) nesmí překročit hodnotu cd m 2 a osvětlenost na oknech objektů bydlení od zdrojů rušivého světla nesmí být větší než 5 lx. 374 ROČENKA ELEKTRO 2011

38 6.2 Stanovení parametrů Ověření parametrů světelné reklamy z hlediska požadavků normy je vhodné si vyžádat u zkušeného světelného technika. Doložit dodržení uvedených parametrů vyžadují některé stavební úřady v podobě studie vlivu světelné reklamy. V rámci stavebního řízení je tak možné předcházet pozdějším problémům (stížnostem) po instalaci reklamního zařízení. U existujících instalací je možné ověřit plnění požadavků norem měřením osvětlenosti a jasu reklamního zařízení. Měří se vertikální osvětlenost roviny oken nejblíže umístěného objektu určeného k bydlení. Pro posouzení plnění požadavku normy se zjišťuje celková hladina rušivého osvětlení. Tedy součet příspěvků od všech zdrojů rušivého osvětlení. Jasoměrem se měří jas zdroje rušivého světla (např. povrch reklamní plochy, jas osvětlené fasády). 6.3 Opatření ke snížení rušivého osvětlení reklamního zařízení Překračují-li naměřené hodnoty osvětlenosti a jasu limity uvedené v normě ČSN EN , je nutné provést úpravy reklamního zařízení. Některá možná opatření vedoucí ke snížení hodnot osvětlenosti a jasu: snížení počtu světelných zdrojů, změna příkonu světelných zdrojů, změna typu světelných zdrojů, regulace intenzity osvětlení (stmívací systémy), snížení optické účinnosti (např. změnou difuzoru). 7. Závěr Z předchozího textu je patrné, že měření osvětlení je široká problematika, kterou je vhodné svěřit odborníkům. Podrobný popis jednotlivých typů měření osvětlení překračuje rámec tohoto článku, proto jsou zde uvedeny všechny důležité normy a vyhlášky, které se k dané problematice vztahují. 10. SVĚTELNÁ TECHNIKA 375