DŘEVAŘSTVÍ. Vzdělávací modul pro střední školy. Vypracovala: Bc. Dagmar Drexlerová

Transkript

1 S T Ř E D N Í Š K O L A P O L Y T E C H N I C K Á OLOMOUC, ROOSEVELTOVA 79 DŘEVAŘSTVÍ Vzdělávací modul pro střední školy Vypracovala: Bc. Dagmar Drexlerová Odborný konzultant: Jiří Sitta Truhlářství Sitta Olomouc, květen 2010

2 Identifikační údaje Název školy Adresa školy Zřizovatel školy Typ právnické osoby Název vzdělávacího modulu Kód Podmínky zdravotní způsobilosti uchazeče Vstupní požadavky na uchazeče Forma studia Typ modulu Řádná délka studia vzdělávacího programu Způsob ukončení Olomouc, Rooseveltova 79 IČO , DIČ CZ Rooseveltova 79, Olomouc tel.: , Fax Olomoucký kraj příspěvková organizace Dřevařství dobrý zdravotní stav, audio vyšetření dokončená ZŠ prezenční, kombinované povinný smíšený teoretická a praktická zkouška Stručná anotace vymezující cíle modulu: Absolvent vzdělávacího modulu se seznámí s druhy a způsoby zpracování dřeva, materiály používanými v dřevozpracujícím průmyslu, stroji, nástroji a technologiemi využívanými ve výrobě nábytku i ve stavebně truhlářské výrobě. Předpokládané výsledky výuky: Absolvent se orientuje - v základních materiálech používaných v dřevařské výrobě, jejich vlastnostech, způsobu skladování a v manipulaci s nimi. - v technologických normách, předpisech a pracovních postupech - ve výrobním zařízení používaném při zpracování dřeva - v předpisech bezpečnosti a ochrany zdraví při práci Doporučené postupy výuky: výklad, demonstrace, procvičení, diskuze Způsob ukončení modulu: teoretická a praktická zkouška 2

3 Obsah modulu: Identifikační údaje Úvod studia Obsah a sortiment dřevařské výroby Dřevařská prvovýroba Řezivo Rozdělení řeziva: Měření a výpočty řeziva Ukládání řeziva do hrání Sušení umělé v komorových sušárnách Dýhy, poddyžky, sesazenky Dýha Poddyžky Dýhové sesazenky Konstrukční materiály Překližované materiály Aglomerované materiály Spárovky Dřevařská druhovýroba Výroba nábytku Typologie nábytku Konstrukce a rozměry nábytku Technologické postupy a receptury, výrobní zařízení Ruční opracování materiálu Strojní opracování materiálu Kotoučové pily Pásové pily Rovinné frézky Tloušťkovací frézky Tvarovací frézky Vrtačky a dlabačky Brusky Povrchová úprava nábytkových dílců Montáž nábytku Pneumatické nářadí Ruční elektrické nářadí (ruční stroje) Stavebně truhlářská výroba Okna Postup výroby dřevěných oken Dveře Pracovní postup výroba dveřovky Vestavný nábytek Dřevěná samonosná schodiště, obklady schodů Použitá literatura

4 1 Úvod studia Vzdělávací modul je určen pro žáky, kteří chtějí získat základní znalosti a dovednosti potřebné pro zpracování dřeva a materiálů na bázi dřeva. Modul je zaměřen technologické zpracování a výrobní zařízení používaná v dřevozpracujícím průmyslu. 2 Obsah a sortiment dřevařské výroby 2.1 Dřevařská prvovýroba Dřevařská prvovýroba tj. prvostupňové zpracování dřeva, je zpracování dřevní suroviny na materiály a polotovary, určené pro další výrobu ve druhém stupni zpracování (zpracování kulatiny na řezivo, dýhy, výroba velkoplošných materiálů) Řezivo Rozdělení řeziva: deskové prkna - tl mm fošny - tl mm krajinové prkno - na levé ploše částečně dotčeno pilovým listem krajina - na levé ploše nedotčeno pilovým listem kratina polohraněné polštáře, prizmy, trámy hraněné hranoly, hranolky drobné latě, lišty 4

5 Měření a výpočty řeziva ČSN pevně určují, jak a na jakých místech se měří délka, šířka a tloušťka omítaného a neomítaného neohoblovaného jehličnatého a listnatého dřeva a jak se počítá plošný obsah a objem. Délka (l) řeziva je nejmenší vzdálenost měřená mezi čelními řezy. Šířka (b) je u rovnoběžně omítaného řeziva měřená na libovolném místě bez oblin, vzdáleném minimálně 150 mm od čelního řezu. Šířka u nerovnoměrně omítaného řeziva (kónicky omítané) se měří ve středu délky (b m ). Měří se na straně, na které se nenacházejí obliny (viz. obr.). Šířka na neomítaném řezivu se měří ve středu délky (b m ). U prken se bere rozměr na užší (levé) straně, u fošen hodnota ve středu (b m ) z šířky obou stran (viz obr.). Tloušťka řeziva se měří na libovolném místě, vzdáleném minimálně 150 mm od čela řezu. Plošný obsah řeziva se počítá z délky a šířky a udává se v metrech čtverečných (m 2 ). Plošný obsah rovnoběžně omítaných prken = délka x šířka Plošný obsah kónicky omítaných prken a fošen = délka x střední šířka Plošný obsah neomítaných prken = délka x střední šířka užší strany střední šířka užší strany + střední šířka širší strany Plošný obsah neomítaných prken = délka x Objem řeziva se počítá z délky, šířky a tloušťky a udává se v metrech krychlových (m 3 ). Objem = plošný obsah x tloušťka Ukládání řeziva do hrání Řezivo ukládáme do pravoúhlých hrání o šířce 1,5 2 m a výšce rovnající se maximálně trojnásobné šířce. Místo určení pro stavbu hráně musí být odvodněno a nesmí se zde vyskytovat vegetace. Špatně uskladněné řezivo se může znehodnotit zkřivením, trhlinami, hnilobou či hmyzem. Základy hráně tvoří betonové podstavce asi 500 mm vysoké, které se kladou asi 1 m od sebe. Na podstavce se kladou impregnované trámce o průřezu 100 x 100 mm, které tvoří podklady. Na ně se položí proklad (lať o tloušťce 20 mm a šířce 40 mm). Tyto proklady se pak kladou mezi každou vrstvu řeziva přesně svisle nad sebou, aby nedošlo k deformaci dřeva. Řezivo před uložením očistíme od zbytků pilin. Řezivo klademe do vrstev vždy pravou stranou nahoru. Mezi boky řeziva necháme mezery. Je-li hráň uloženého řeziva širší než 1,7 m, dělá se ve středu komín o šířce cm. Je-li řezivo uložené na volném prostranství, uděláme nad ním samostatné lehké zastřešení tak, aby mezi řezivem a střechou zůstal volný prostor 30 až 50 cm, kterým by proudil vzduch odvádějící vlhkost. 5

6 Druhy hrání : Hráň řeziva: Základní doby sušení u přirozeného vysoušení dřeva: Doby sušení u 25 mm silného řeziva při sušení na volném vzduchu na konečnou vlhkost 20 % Druh dřeva Doba sušení ve dnech Druh dřeva Doba sušení ve dnech Měkké dřeviny Borovice Smrk Tvrdé dřeviny Javor Buk Bříza Dub Jasan Třešeň Ořech

7 Řezivo ukládané na sklad s vlhkostí vyšší než 25 %, určené pro přirozené sušení se musí vyrovnat do proložených hrání : a/ řezivo jehličnaté: Borové do 24 hodin v jarní a letní době (duben září) do čtyř dnů v podzimních a zimních měsících Ostatní jehličnaté řezivo do 48 hodin v době jarní a letní do tří dnů v podzimní a zimní době b/ řezivo listnaté: Bukové a javorové řezivo do 24 hodin v jarní a letní době do tří dnů v podzimní a zimní době Ostatní listnaté řezivo do 48 hodin v jarní a letní době do tří dnů v podzimní a zimní době Při uskladňování řeziva jehličnatého nebo listnatého různých tloušťek se ukládá na návětrnou stranu řezivo tenkých rozměrů a dovnitř skladu větších tloušťek. Vyrovná-li se na jednom skladu řezivo jehličnaté a listnaté, ukládá se dovnitř skladu především řezivo listnaté. Řezivo se před uložením do hrání očistí od pilin, sněhu a ostatních nečistot a roztřídí se. U řeziva dubového se doporučuje před uložením do hráně řezivo zbavit kůry. Do jedné hráně se ukládá řezivo stejné dřeviny, tloušťky, skupiny jakosti, omítané nebo neomítané a podle možnosti stejné vlhkosti. Listnaté řezivo různých délek ukládáme do sdružených hrání. Čela řeziva se na koncích hráně musí zarovnat. Konce řeziva uvnitř hráně mezi proklady se podepřou kratšími proklady Sušení umělé v komorových sušárnách Přípravné práce První přípravnou operací je vyrovnání a prokládání řeziva do hrání. Oba boky a obě čela (výjimečně jedno čelo) musí být svislé, u neomítaného řeziva se ukládají rovné kusy na boky hráně, křivé dovnitř. Řezivo prokládáme proklady z jehličnatého řeziva o tloušťce mm a šířce mm. V hráni jsou proklady umístěny přesně ve svislici a jejich vzdálenost závisí na tloušťce řeziva, dřevině a její náchylnosti k borcení. Do jedné hráně a náplně sušárny ukládáme řezivo stejné dřeviny, tloušťky a přibližně stejné počáteční vlhkosti. Vyrovnané hráně vyplňují celou sušárnu. Sušící proces Po zavezení vyrovnaných hrání do sušárny zakryjeme všechny volné prostory, zavřeme dveře a komíny pro odvádění teplého a vlhkého vzduchu ze sušárny a přivádění čerstvého vzduchu do sušárny. Sušící řád je rozepsaná teplota a vlhkost v sušárně pro jeden sušící proces. Podle závislosti na vlhkosti dřeva nebo čase sušení rozeznáváme vlhkostní a časové sušící řády. Jsou ve formě grafů a tabulek. Sušení rozeznáváme měkké (mírné) a tvrdé (ostré). Měkký sušící řád používáme při vysokých nárocích na kvalitu sušení a u nových nevyzkoušených sušáren. Tvrdý sušící řád používáme tam, kde si můžeme dovolit rychlé sušení a u dobře fungujících sušáren. Pečlivým zapisováním jednotlivých sušení podle vlhkostního řádu dostaneme pro určitou ověřenou náplň sušárny sušící řád časový. Ten předepisuje časové intervaly v hodinách, ve kterých měníme a udržujeme předepsané klima, v sušárně již nesledujeme vlhkost a jakost vysoušeného řeziva. 7

8 Sušící proces se skládá z těchto úseků: - ohřev doba ohřevu se stanoví podle tloušťky vysoušeného materiálu a platí pravidlo, že se počítá na 1 cm tloušťky řeziva 1 hodina ohřevu. U řeziva zmrzlého jsou počítány na 1 cm tloušťky 2 hodiny. (Nedochází k vysoušení, pouze prohříváme sušárnu a řezivo psychrometrický rozdíl udržujeme v rozmezí 0 4 o C.) - vlastní sušení probíhá podle stanoveného sušícího řádu. Obecně platí, že s přibývající dobou sušení se zvětšuje psychrometrický rozdíl. Sušení je ukončeno, pokud vlhkost řeziva klesla na požadovanou hodnotu. - konečné ošetření dřeva v sušárně udržujeme poslední stanovené teplotní a vlhkostní klima a necháváme dřevo vyrovnat svoji vlhkost po celém průřezu materiálu. - egalizace vyrovnání vlhkosti v okrajových a středových částech hráně, teplotu snížíme v sušárně o 5 10 o C a rovnovážnou vlhkost prostředí snížíme asi o 2% pod požadovanou konečnou vlhkost. Tím zajistíme, že přesušené řezivo dále nevysušujeme - zlahodnění vyrovnání vlhkosti v průřezu řeziva (vlhkosti povrchových a středových vrstev) je důležité pro odstranění nebo alespoň co největší zmírnění vlhkostního spádu a tím odstranění napětí ve dřevě. Provádí se zvlhčením vzduchu tak, aby se zvýšila rovnovážná vlhkost asi o 2 % nad požadovanou konečnou vlhkost. Přesušené povrchové vrstvy řeziva mírně navlhnou a vlhkostní spád se bude zmenšovat. - paření provádí se obvykle na konci sušení, někdy i během sušení za účelem odstranění zkornatění. Teplota v sušárně se zvýší o 5 10 o C nad konečnou teplotu sušení a vpuštěním nasycené páry se upraví vlhkost vzduchu na %. Klima se udržuje tak dlouho, až nová zkouška na zkornatění prokáže jeho odstranění. - ochlazení ventily topení se zavřou, ventilátory se nechají v chodu a otevřou se komíny. Pokud teplota klesá příliš pomalu, pootevřou se dveře do sušárny. Doba ochlazování se teoreticky pohybuje ve stejné výši jako doba ohřevu. Rozdíl teploty vyváženého řeziva a okolního prostředí nemá být vyšší než o C Kontrola jakosti vysušeného řeziva, odstranění kornatění Kontrola vlhkostního spádu Velikost vlhkostního spádu je závislá na tloušťce sušeného řeziva, na konečné vlhkosti, na ostrosti sušení a na tom, zda bylo na konci sušení provedeno zlahodnění. Vlhkostní spád se určuje rámečkovou zkouškou. Z vysušeného řeziva se vyřízne vlhkostní vzorek, který se rozřeže na rámečky. Počet rámečků se volí podle tloušťky materiálu. Vlhkost jednotlivých rámečků se zjistí zkouškou vážením. Rozdíly mezi vlhkostí povrchových a středových rámečků (tj. vlhkostní spád) nemají přesahovat : Vlhkostní spád: I.jakost: II. jakost: III. jakost: tloušťky do 28 mm do 1,0 % 1,1 2,0 % nad 2,1 % mm do 1,5 % 1,6 3,0 % nad 3,1 % nad 50 mm do 2,5 % 2,5 4,0 % nad 4,1 % Vzorky pro rámečkovou zkoušku 8

9 Stupeň zkornatění Kornatění se zjišťuje vidličkovou nebo hřebenovou zkouškou: Vidličková zkouška: I. stadium dřevo není zkornatělé II. stadium dřevo je mírně zkornatělé, pro běžné účely není vadou III. stadium dřevo je značně zkornatělé, je nutné specielní ošetření s sblížení ozubů vidličky p překřížení ozubů vidličky (vysoký stupeň zkornatění) h tloušťka řeziva, b šířka řeziva Zborcení Hodnotí se podle velikosti zakřivení. U hraněného řeziva není povoleno žádné zakřivení. U deskového řeziva jsou pro jednotlivé stupně jakosti povolené hodnoty zakřivení udávané v % rozměru šířky nebo délky: Směr zakřivení: I. jakost II. jakost III. jakost. příčné zakřivení do 1 % šířky do 2 % šířky do 3 % šířky podélné zakřivení do 0,3 % délky do 0,8 % délky do 1,5 % délky Měření zakřivení: a zakřivení příčné, b zakřivení podélné, c zakřivení šroubovité 9

10 Trhliny Měří se četnost a rozměry trhlin a výsledky měření se porovnávají s povolenými hodnotami pro jednotlivé jakostní třídy. Druh trhlin: I. jakost II. jakost III. jakost radiální do 1/4 délky do 1/4 délky bez omezení odlupčivé nedovolují se do 1/3 šířky do 1/3 šířky U hraněného řeziva jsou povolené trhliny: radiální do 1/3 šířky, odlupčivé do 1/3 šířky a 1/3 délky. Měření trhlin : a radiální trhliny b,c odlupčivé trhliny Uskladnění vysušeného řeziva Řezivo vyvezené ze sušárny se musí klimatizovat pro úplné vyrovnání vlhkosti v průřezu a odstranění napětí. Doba klimatizace závisí na druhu dřeviny, tloušťce řeziva, vlhkosti v průřezu a na tom, zda bylo provedeno konečné ošetření. Optimální doba klimatizace je 2 až 4 dny. Minimální doba je 24 hodin pro jehličnaté řezivo a 48 hodin pro řezivo listnaté. Klimatické podmínky prostředí pro uskladnění řeziva musí být v rovnovážném stavu s konečnou vlhkostí vysušeného řeziva Dýhy, poddyžky, sesazenky Dýha je materiál získaný převážně podélným dělením přírodního rostlého dřeva na tenké listy nebo pásy. Druhy dýh : 10

11 Podle způsobu použití se dýhy dělí: a) okrasné jsou určené k výrobě dýhových sesazenek (sesazenky vznikají seskládáním a spojením dýh podle kresby do větších ploch), které se využívají k dýhování viditelných ploch výrobků (např. nábytku) a na vrchní vrstvy překližovaných desek. Pro posuzování jejich vlastností platí kritéria vzhledová estetická (určujícími vadami jsou suky, trhliny, změna barvy apod.). b) konstrukční převažují zde kritéria technická, nikoliv estetická. Používají se k výrobě překližovaných desek, k dýhování ploch dílců, které na výrobku nebudou viditelné, nebo pro poddýhování (podkladová vrstva dýhy na konstrukčním materiálu pod velmi tenké okrasné dýhy mikrodýhy). a) řezané tímto způsobem se vyrábí dýhy z dřevin, které nemůžeme plastifikovat (vystavit působení tepla a vlhkost za účelem změkčení dřeva). b) krájené touto technologií se vyrábějí okrasné dýhy, které mají zajímavou kresbu. Krájením rozumíme postupné odkrajování listů dřeva z dýhárenských špalků nebo hranolů. Ke krájení používáme krájecí stroje, kde nástrojem je krájecí nůž upnutý v pohyblivém suportu. Proti noži působí přítlačná lišta, která stlačuje dřevo v okolí břitu a tím omezuje vytrhávání vláken. Vzniká (podle druhu dřeviny) nejčastěji fládrová kresba (obrácené písmeno V). Dýhy odebírané od krájecího stroje se odebírají tak, jak byly nakrájeny (uloženy v kmeni), aby se dodržela návaznost kresby na sousedních listech. Vodorovné krájení dýh c) loupané vyráběj se jak konstrukční, tak i okrasné dýhy s kresbou ovlivněnou způsobem upevnění výřezu v loupacím stroji. loupané centricky loupaný špalek se upíná v geometrickém středu průřezu kmene vzniká nekonečný pás dýhy, která má nevýraznou rovnoletou kresbu a používá se jako dýha konstrukční. loupané excentricky dýhárenský špalek je upnut mimo střed výřezu a dochází k loupání přes letokruh vzniká velmi zajímavá kresba, tyto dýhy se používají jako okrasné. Centrické loupání dýh d) speciální lamidýhy (tzv. ARO dýhy) vyrobené krájením bloku slepených dýh. Dýhy vyrobené tímto způsobem mají pravidelnou kresbu a využívají se pro výrobu sektorového nábytku. mikrodýhy velmi tenké dýhy, vyrobené krájením nebo loupáním. 11

12 Poddyžky se používají jako mezivrstva mezi povrch konstrukční desky a sesazenku. Dýhy využívané na poddýžky musí mít stejnoměrnou strukturu, nevýraznou kresbu a jsou vyráběny nejčastěji z měkkých listnatých dřevin (topol, vrba, lípa, olše a další) Dýhové sesazenky jsou rozměrově a výtvarně upravené a spojené dýhové listy. Z hlediska použití sesazenek na nábytkové dílce rozlišujeme: a) vnější sesazenky (na výkrese označujeme +) vyrábějí se z dýhových listů, které na sebe navazují kresbou, to je z listů krájených za sebou z jednoho kmene. Při sesazování se musí dodržovat návaznost kresby i barvy na vlastní sesazence i na sesazenkách dílců, které na sebe ve výrobku navazují. b) vnitřní sesazenky (na výkrese označujeme o) vyrábějí se z listů dýh jednoho kmene. Kresba dýh, které jsou vedle sebe, musí navazovat. Směr vláken vnitřních a vnějších sesazenek na dílci musí být stejný. c) sesazenky pro skryté plochy (na výkrese označujeme ) vyrábí se z dýh, které nemůžeme použít na vnější nebo vnitřní sesazenky. Sesazenky můžeme vyrábět: - ručně spáry lepíme papírovou páskou, kterou následně odbrousíme. - strojně pomocí tavného vlákna na sešívacích strojích. Výroba sesazenek Konstrukční materiály Základní rozdělení konstrukčních materiálů: překližované materiály: překližka laťovka BIO deska aglomerované materiály: dřevotřískové desky plošně lisované výtlačně lisované konstrukční desky vyrobené z masivního dřeva OSB desky dřevovláknité desky voštinové desky pazdeřové desky cementotřískové desky sádrokartonové desky apod. spárovky měkké (HOBRA) polotvrdé (MDF) tvrdé(sololit) 12

13 Překližované materiály Jsou to materiály vyrobené slepením několika vrstev dýh nebo více druhů materiálů (laťkového středu a dýh). Patří sem: - překližky - překližované desky z rostlého dřeva BIO desky - laťovky Překližky Překližky se skládají z loupaných dýh lepených křížově na sebe. V průřezu musí mít symetrickou strukturu to se týká tloušťky, druhu dřeviny a směru vláken jednotlivých dýh. Proto se dýhové překližky vyrábí v převážné většině z lichého počtu vrstev. Vlastnosti: překližky mají vyšší tvarovou stálost než masivní dřevo. Lze je opracovávat běžnými dřevoobráběcími stroji a nástroji. Použití: truhlářské překližky se používají pro plošné, většinou nesamonosné dílce (záda skř. nábytku, dna zásuvek apod.). Zpracování: překližky se opracovávají nástroji osazenými břity ze slinutých karbidů. Při řezání na kotoučové formátovací pile je třeba zajistit, aby deska bezpečně ležela na stole stroje. Jinak při řezu zadní část pilového kotouče zvedá lehké desky z řezu mohou vznikat nebezpečné zpětné nárazy. Při olepování a potahování je možné používat veškerá běžná lepidla používaná v truhlářských provozech. Při předýhování je potřeba orientovat směr vláken krycí dýhy kolmo na průběh vláken překližovačky, aby se zamezilo tvorbě trhlin na vrchní dýze. Laťovky 13

14 Laťovky jsou desky vyrobené oboustranným překlížením laťovkového středu dýhami. Laťovkový střed je vyroben z latěk smrkového dřeva šířky mm, tloušťka je závislá na tloušťce laťovky. Pro vrchní dýhy se nejčastěji používá smrk, topol, osika, bříza, nebo buk. Využití: při výrobě nábytku. BIO desky - jedná se o překližované desky z rostlého dřeva, které v poslední době stále častěji nahrazují dražší spárovky. Konstrukce desky: a. povrchové vrstvy jsou tvořeny slepením přířezů o tloušťce 5 8 mm a šířce mm. Směr vláken povrchových vrstev je kolmý na směr vláken středové vrstvy. b. středová vrstva je nejčastěji z latěk širokých mm, tloušťka závisí na celkové tloušťce BIO desky (tloušťka povrchových lamel je vždy stejná). Využití: na nábytkové dílce, obkladové dílce, podlahy apod Aglomerované materiály Jedná se o velkoplošné desky nebo tvarové výlisky z rozmělněné dřevní hmoty spojené lisováním pomocí lepidel do požadovaného tvaru. Výhodou těchto materiálů je využití méně kvalitní dřevní suroviny pro jejich výrobu a získání materiálů větších rozměrů. Dřevotřískové desky Plošně lisované třísky jsou orientovány rovnoběžně s plochou. Využívají se především pro výrobu nábytku. Podle způsobu dokončení ploch je rozdělujeme: 1. dýhované masivní dýhou na plochu se nalisuje dýhová sesazenka 2. dokončené folií laminotřískové desky (lamino) v různé úpravě a barvě povrchu (imitace dřevin, různé barvy) 3. dokončené lamináty např. horní desky na kuchyňský nábytek Výtlačně lisované pěchované třísky jsou orientovány kolmo na plochu materiálu. Tyto materiály se používají především ve stavebnictví jako příčky v budovách, při výrobě dřevostaveb a ve stavebně truhlářské výrobě. 14

15 Desky s orientovanými třískami OSB desky dřevotřískové desky, jejichž vlastnosti jsou srovnatelné s překližkami. Vyrobeny z tenkých dlouhých třísek, které jsou v každé vrstvě orientované do jednoho směru. Využití: především ke stavebním účelům Dřevovláknité desky Měkké (obchodní název HOBRA) jsou vyrobeny z rozvlákněného jehličnatého dřeva způsobem výroby mokrou cestou. Po navrstvení dřevní hmoty dojde k předlisování a následně se desky suší na požadovanou vlhkost. Jedná se o izolační materiál pro zvukovou a tepelnou izolaci. Polotvrdé (obchodní název MDF) homogenní materiál, který můžeme dále opracovávat frézováním apod. Vyrábí se v provedení dýhované masivní dýhou, laminované folií nebo surové, které jsou určeny pro dokončení barevnými nátěry. Využití: pro výrobu nábytku na korpusy a přední plochy Tvrdé (obchodní název SOLOLIT) vyrábí se v surovém stavu Sololit, nebo povrchově upravené nátěrem Sololak, případně s nalisovanou dýhou nebo folií. Využívají se na obklady, ale především na výrobu nábytku pro záda síní a dna zásuvek Spárovky Spárovka je konstrukční deska, vyrobená slepením užších přířezů (max. šířka přířezu je 130 mm) z jehličnatého nebo listnatého dřeva na podélnou spáru na šířku. Protože jsou vyrobeny pouhým slepením rostlého dřeva, z něhož byly odstraněny nedovolené vady (suky, trhliny apod.), zachovávají si spárovky veškeré dobré vlastnosti dřeva především pevnost a pružnost, ale také nepříznivé vlastnosti sklon k borcení a dalším změnám tvaru při změně vlhkosti. Přířezy se spojují: - na tupou spáru nejčastěji používané spojení přířezů - na profilovanou spáru pro náročnější dílce (např. desky stolů) - na pero a drážku u větší tloušťky spárovky 15

16 DŘEVAŘSTVÍ Využití: na výrobu nábytku z masivu, nejčastěji na dílce, které jsou náročné na pevnost v ohybu. Spojení na tupou spáru Spojení na tupou spáru s kolíky Spojení s vloženým perem Spojení na profilovanou spáru Zpevňování spárovek Spárovky se zpevňují obvykle pomocí svlakových lišt (svlaků). Svlakové lišty vyztužují spárovky, zvyšují jejich pevnost a zajišťují je proti borcení. Osazují se napříč spárovek, nejméně 50 mm od čela. Na dlouhých spárovkách mohou být tři nebo i více svlaků. Svlaková drážka se rýsuje ve směru šířky desky s krytím 20 mm na přední straně. Drážka je hluboká asi jednu třetinu až dvě pětiny tloušťky desky. Drážka i svlak jsou mírně zkosené, asi o 1 až 2 mm směrem k přední straně. Zkosení umožňuje snadnější zarážení svlaku. Svlak se má do jedné třetiny až poloviny drážky zasunout snadno, další část se dorazí kladivem. Drážka musí být delší než svlak. Vůle je potřebná pro umožnění sesychání spárovky napříč vlákny, které je větší než u podélného dřeva svlaku. Proti šířce spárovky je svlak o 5 10 mm kratší, aby po seschnutí spárovky nevyčníval z drážky ven. Svlaky se nelepí, aby umožnily spárovce volně bobtnat a sesychat. Svlaky Okrajnice 16

17 2.2 Dřevařská druhovýroba Výroba nábytku Typologie nábytku Ve výrobní a obchodní sféře rozdělujeme nábytek podle těchto kritérií: - způsob výroby - místo užití - druh a účel použití Druhy nábytku podle způsobu výroby: 1. soliter samostatný kus nábytku v interiéru bez návaznosti na ostatní nábytek 2. sestava jednotlivé prvky nábytku sestavené výrobcem do soupravy a prodejné jen jako sestava (např. pohovka + 2 křesla) 3. sektor množství různých typů jedné nábytkové řady, které jsou k dispozici na základě rozpisů z výroby zákazník si podle svých představ a přání sestaví požadovaný interiér (např. sestavení kuchyňské linky z nabízených typů skříněk výrobcem KORYNA ap.) 4. zabudovaný nábytek tvoří součást stavby např. vestavěné skříně, skříně na míru apod. sériová výroba běžná výroba nábytku do obchodní sítě zakázkový výroba nábytek vyrobený na základě požadavků konkrétního zákazníka Druhy nábytku podle místa užití: 1. exteriérový venkovní je určen do venkovních prostor např. zahradní 2. interiérový vnitřní určen do vnitřních prostor bytový určen do bytové zástavby (soukromí) nebytový určen do veřejných prostor (kanceláře, hotely, restaurace, školství, zdravotnictví apod.) na použité materiály jsou kladeny podstatně vyšší nároky z hlediska odolnosti proti oděru, špinivosti, stálobarevnosti apod. Druhy nábytku podle druhu a účelu použití: a) nábytek skříňový velké a malé úložné prostory b) nábytek lůžkový postel, válenda o jednolůžková o dvoulůžková o patrová (etážová) dětská lůžka a postýlky pohovky, lehátka c) nábytek stolový stoly jídelní, společenské, psací stoly pracovní pro práci sedící a stojící osoby stoly a stolky odkládací stolky a stoly pod techniku (PC, psací stroj, šicí stroj apod.) stoly a stolky pro zájmovou činnost speciální stoly (laboratorní...) d) nábytek ostatní nábytek do předsíní, koupelen závěsné police, regály doplňkové nábytkové dílce 17

18 Konstrukce a rozměry nábytku SKŘÍŇOVÝ NÁBYTEK Ukládání věcí v obytném nebo pracovním interiéru je řešeno pomocí velkých a malých úložných prostorů. Velké úložné prostory je vhodné soustředit do skříňového nábytku vestavěného, který využije celý prostor od podlahy až ke stropu. Z estetického hlediska jsou tzv. skříně na míru vhodné, protože odstraňují z prostoru klasický skř. nábytek. Při navrhování řešení úložných prostorů vycházíme především ze základních rozměrů, množství a objemu předmětů, které se budou do prostorů ukládat. Na snadný dosah a manipulaci s ukládanými věcmi (výška a hloubka úložných prostorů) mají vliv rozměry lidského těla (antropometrie). Ukládání předmětů a/ Oděvy základní rozměry skříní určených pro ukládání oděvů jsou dány průměrným počtem ramínek pro oděvy: základní šatník dámský asi 35 ramínek základní šatník pánský asi 30 ramínek základní šatník dětský šatník dívek asi 20 ramínek šatník chlapců asi 16 ramínek b/ Prádlo - osobní prádlo je vhodné ukládat do policových skříní, zásuvek, případně do košů a polic drátěného programu a tento prostor členit na menší části. - pro ukládání ostatního prádla (koupelnového, kuchyňského, ložního) využíváme úložné prostory ve výšce nad 170 cm a i zde je možné využít police a zásuvky drátěného programu, které zajišťují přehledné a hygienické uložení. c/ Knihy Ukládají se do knihoven, případně policových skříní. Rozhodující je hloubka skříní, která pro běžné knihy nepřesahuje 30 cm. Úložný prostor pro knihy může využívat celou výšku místnosti. Při navrhování tohoto nábytku je nutné brát v úvahu hmotnost knih a pevnost materiálu u polic i u celé konstrukce. Umístění polic je vhodné řešit variabilně předvrtání otvorů pro podpěry pod police pro změnu výšky polic. Použití konstrukčních materiálů pro police knihovny podepřené ve dvou bodech (police jsou v korpusu podepřeny v bocích) - maximální povolená délka police (šířka police mm a tloušťka materiálu 18 mm) o smrková spárovka nedýhovaná max. 890 mm (vlákna SP rovnoběžně ze zády korpusu) o laťovka dýhovaná BK dýhou 0,6 mm max. 880 mm (orientace středu laťovky rovnoběžně ze zády korpusu) o dýhovaná DTD BK dýhou 0,6 mm max. 620 mm o plášťovaná DTD folií max. 550 mm V případě, že je police podepřena na krajích (do boků) a ze strany zad, zvětšuje se povolená délka police u smrkové spárovky na 1500 mm a například u plášťované DTD lamina na 1000 mm. 18

19 d/ Nádobí Kromě základních rozměrů kuchyňského inventáře je nutno počítat i s předměty technického charakteru (varné jednotky, myčky, chladničky apod.) Kuchyňský nábytek včetně elektrospotřebičů je normalizován tím je zajištěna shodnost rozměrů bez ohledu na výrobce. c/ Obuv Obuv je nejlépe ukládat na rošty hluboké 350 mm, šířka pro uložení jednoho páru obuvi je mm. Pro dámské kozačky je nutné počítat s prostorem, který má výšku min. 450 mm. Prostor pro uložení obuvi musí být odvětraný, použitý materiál omyvatelný. Funkční požadavky, rozměry skříňového nábytku: šířka (mm) hloubka (mm) výška (mm) skříň šatní prádelník/komoda kuchyň - spodní skříňky knihovna/sestava vitrína/sestava Skříňový nábytek musí být navržen tak, aby se věci, které potřebujeme ukládat, pohodlně vešly do vnitřního prostoru. Základní části skříňového nábytku 19

20 SEDACÍ NÁBYTEK Základním způsobem sezení je sedadlo ve vodorovné poloze (vodorovná poloha stehna), vhodných rozměrů, chodidla volně na podlaze, holeň ve svislé poloze, trup vzpřímený. To odpovídá sedacímu nábytku bez zádového opěradla. Vhodnější i pohodlnější je roznést váhu těla mírným záklonem zádového opěradla a podepřením rukou podpěrkami např. kancelářské židle. Opěradlovou část je vhodné tvarovat podle zakřivení páteře a i sedák by měl mít vytvarovaný prostor pro tzv. sedací hrboly. S ohledem na požadavky správné ergonomie sedacího nábytku je potřeba dodržet nejen následující odměry, ale také předepsané úhly sklonu sedáku i opěráku židle. Rozměry sedacího nábytku: šířka (mm) hloubka (mm) výška sedáku (mm) stolička židle křeslo Základní konstrukční části sedacího nábytku: sedadlová plocha sedák s nosnou částí (nohy, trnože) zádové opěradlo opěradla na ruce područky Spojením těchto částí při výrobě určitou technologií a z různého materiálu dostáváme základní skupiny nábytku: - dřevěný (řezané dřevo, ohýbaný nábytek, nábytek z lamel) - kovový (z profilů, odlévaný) - z plastů (pěnové skořepiny) - proutěný (ratanový pletený, ohýbaný) - ostatní sedací nábytek STOLOVÝ NÁBYTEK Stolový nábytek je určen pro různé činnosti člověka, tou základní je z historického hlediska jídlo (stůl jídelní, servírovací, odkládací). Stolový nábytek také využíváme k pracovní činnosti (psací stůl, laboratorní, kancelářský) a má také společenskou funkci (společenské, konferenční, jednací). Základní typologie stolového nábytku: - dle konstrukce rozdělujeme stoly na pevné a rozkládací - podle určení bytové stoly víceúčelové, jídelní, konferenční, psací stoly, stoly pod techniku (šicí stroj, PC ) nebytové stoly kancelářské (psací,jednací, pod PC, restaurační, pracovní) Základní rozměry jednotlivých typů stolového nábytku jsou určeny funkcí konkrétního typu stolu, antropometrií (průměrné rozměry člověka) a ergonomií (požadavky na zdravé užívání předmětů). 20

21 Rozměry stolového nábytku: šířka hloubka výška (mm) Vzdálenost od podlahy po dolní hranu lubu (prostor pod stolem) min. 610 mm Jídelní stůl dle počtu stolujících osob Konferenční stůl dle dispozič. řešení interiéru Stůl pro práci sedící osoby dle dispozič. řešení interiéru Stůl pro práci stojící osoby dle dispozič. řešení interiéru Základní rozměr stolové desky u jídelního stolu je určen požadovaným počtem osob, které u stolu budou stolovat. Optimální prostor pro stolování 1 osoby je 600 x 400 mm, výsledná plocha jídelního stolu se pak určí násobkem počtu stolujících osob. LŮŽKOVÝ NÁBYTEK Podle funkce lze lůžkový nábytek rozdělit na několik typů: 1. Pevná lůžka klasické postele (jednolůžkové, dvoulůžkové) lůžka bez čel (válendy jednolůžkové, dvoulůžkové) 2. Sklápěcí a etážová lůžka sklápěcí (vertikálně, horizontálně) etážová (nad sebou a předsunutá) skládací 3. Dětská lůžka dětské lůžko s odnímatelnými bočními zábranami dětská postýlka 4. Rozkládací pohovky pro jednu osobu lavicové 5. Rozkládací pohovky pro dvě osoby úzké a široké 6. Relaxační lehátka pevná s měnitelným sklonem Lůžka pevná klasická Slouží k dlouhodobému odpočinku, je opatřena předním a zadním čelem. Rozměry: délka lehací plochy I = 1950 až 2050 mm šířka lehací plochy b = min. 850 mm výška lehací plochy h = 450 mm výška spodní hrany postranice od podlahy h 1 = 200 mm výška čela nad lehací plochou h 2 = 200 mm 21

22 Jednolůžková postel bez čel (válenda) Její prvořadou funkcí je dlouhodobý odpočinek. Základní rozměry odpovídají především potřebám leženi. Potřebám sezení jsou přizpůsobovány výšky: šířka b = 850, 900, 1000 mm délka I = 1950 až 2050 mm výška lehací plochy h = 400 mm Dětské lůžko Dětské lůžko s odnímatelnými bočními zábranami. Tento funkční typ slouží k dlouhodobému odpočinku dětí od pěti let. Je opatřen dvěma čely a odnímatelnými bočními zábranami. Doporučené rozměry jsou: délka lehací plochy I = 1600 až 1680 mm šířka lehací plochy b = 700 mm výška lehací plochy h =.400 mm výška horního okraje zábran h 1 = 625 mm, celková šířka postele h 2 = 780 až 850 mm Dětská postýlka Doporučené rozměry jsou: délka lehací plochy I = 1200 až mm šířka lehací plochy b = 600 až 700 mm výška lehací plochy h = 450 až 600 mm minimální výška zábran h 1 = 1000 mm Rozměry lůžkového nábytku: 22

23 Části postele: A zadní čelo (u hlavy), B postranice, C střednice, D přední čelo Válenda řez materiály využívané při výrobě čalouněného nábytku 23

24 Kování Spojovací kování čela a postranice fy. Hettich KUCHYNĚ Základní dispozice prostoru by měla dodržovat základy ergonomie, hygieny a logiky jednotlivých pracovních center. Vzhledem ke kvalitním kuchyňským spotřebičům (varné centrum, digestoř a mycí centrum) je dnes převládající trend otevřené kuchyně spolu s jídelnou, případně i obývacím prostorem. Minimální doporučené rozměry pro kuchyňskou linku přímou: Optimální sestavení kuchyňské linky je podle takzvaného pracovního trojúhelníku. Pracovní trojúhelník klade důraz na to, aby tři základní kuchyňské funkce byly u sebe ve vyhovující vzdálenosti a tvořily trojúhelník. Každá ze tří základních kuchyňských funkcí má své stanoviště: vaření sporák \ varnou desku mytí nádobí dřez \ myčku nádobí chlazení \ skladování potravin lednici \ mrazák 24

25 Mezi těmito třemi stanovišti by neměla být délka pohybu pracovníka větší než 8 metrů. Jsou-li dřez, sporák či varná deska a pracovní plocha ve snadno dosažitelné vzdálenosti, práce v kuchyni vyžaduje méně úsilí. Základní typy kuchyňských sestav podle tvaru: Lineární kuchyně Souběžná sestava Kuchyně s ostrůvkem Kuchyně ve tvaru L Kuchyně ve tvaru U Vysvětlivky k obrázkům jednotlivých typů kuchyní: 25

26 Základní rozměry kuchyňské linky a jejich instalací Spodní skříňky: - hloubka do 600 mm - výška soklu mm - zúžení hloubky v prostoru soklu minimálně o 50 mm - výška pracovní plochy mm Horní skříňky: - hloubka nad pracovní plochou maximálně 400 mm - vzdálenost dolní hrany skříněk od pracovní plochy 500 mm Výška dolní hrany digestoře od varné jednotky - u elektrických a sklokeramických varných jednotek minimálně 600 mm - u plynových jednotek minimálně 750 mm Odkládací prostor, pracovní prostor - mezi varnou jednotkou a mycím centrem minimálně 800 mm - odkladní plocha po obou stranách varné jednotky minimálně 400 mm (optimálně 500 mm) Myčka nádobí - měla by být umístěna blízko dřezu (vodovodní, odpadní rozvody, snadné plnění myčky nádobím). V nejbližším prostoru kolem myčky by mělo být uloženo nádobí, které v myčce umýváme nejčastěji (talíře, sklenice, příbory). 26

27 2.2.2 Technologické postupy a receptury, výrobní zařízení Ruční opracování materiálu Pracovní místo a nástroje pro ruční opracování dřeva Hoblice Hoblice je truhlářský pracovní stůl, který slouží k upínání materiálu při jeho opracování. Materiál se upíná do vozíků, nebo mezi poděráky. Popis hoblice Práce se zadním vozíkem Pravidla práce: Aby se pracovní deska hoblice ochránila před poškozením, nesmí se bez podložky na desce vrtat, dlabat a řezat. Do vozíků nesmí být upínány kovové díly, aby nedošlo k poškození upínacích ploch. Na vozících se nesmí dlabat. Poškozuje to vedení vozíků. Do poděráků se nesmí tlouci kladivem, aby se nepoškodily jejich konce. Příprava, seřízení a ukládání nástrojů, ošetření nástrojů Příprava nástrojů, hlavně pil, dlát a hoblíkových želízek, jejich broušení a seřízení patří k základním úkonům při práci se dřevem. Před každou prací je třeba zkontrolovat seřízení a ostrost nástroje, se kterým chceme pracovat. Ostré nástroje velmi usnadňují práci. Tupý nástroj bývá často příčinou úrazu. 27

28 Údržba pil Pilový list je třeba neustále udržovat v čistotě, chránit před rzí, správně rozvádět, brousit a v případě potřeby před broušením srovnat. Broušení pilových zubů Rozvod pilových zubů Broušení hoblíků a dlát Hoblíková želízka a dláta brousíme: na speciálních nástrojových bruskách ručně na ležatých brusech různé zrnitosti vlhčených vodou Ruční broušení Broušení na brusce 28

29 Řezání dřeva ručními pilami (druhy pil, druhy řezání, seřízení, ostření pil) Řezání pilou je základní způsob dělení dřeva pilovým listem upnutým do rámu, nebo vsazeným do rukojeti. Pilové listy se vyrábějí z nástrojové oceli. Skládají se z těla pilového listu a zubů. Pilové zuby mají tvar stejně velkých trojúhelníků seřazených za sebou tak, že jejich hroty jsou ve stejné výšce a leží na jedné spojovací přímce (hrotnici). Jakost a vzhled obrobené plochy závisí na velikosti zubů. Řezání velkými zuby je sice rychlejší, ale řez je hrubý. Malé zuby řežou jemně a čistě. Pily s jemným ozubením se proto používají k přesnému čistému řezání. Sklon ozubení se volí podle toho, jaký je směr řezu vzhledem ke směru vláken dřeva. U truhlářských pil rozlišujeme ozubení trojúhelníkové přímé, ozubení s předním sklonem a ozubení se zadním sklonem. Ozubení se zadním sklonem (tupoúhlé) má úhel řezu větší než 90 a používá se pro příčné řezání. Druhy pil Ozubení přímé (pravoúhlé) má úhel řezu 90 a používá se k podélnému řezání. Ozubení s předním sklonem (ostroúhlé) má úhel řezu menší než 90 a slouží rovněž k řezání podél vláken. Rámové pily Rozsečky mají velké přímé pilové zuby hrubším řezem. Používají se k hrubému zkrácení dřeva. Osazovačky mají pilové zuby jemnější než rozsečky. Používají se pro jemné a čisté řezy (např. čepování). Vykružovačky pilový list je jen 4 10 mm široký. Používají se k zakřiveným řezům. Čepovky mají velmi jemné zuby. Použití: jemné, přesné řezy. Ocasky mají přímé hrubé zuby. Hřbetovky mají malé zuby se zadním sklonem. Použití: jemné, přesné řezy. Děrovky Použití: řezání oblouků. Svlakovky Použití: řezání svlakových drážek. Dýhořezky Použití: řezání dýh. Rámová pila Vykružovačka 29

30 Ocaska Čepovka s překlopeným zalomeným uchycení Hřbetovka Děrovka Dýhořezka Svlakovka Hoblování základními hoblíky Hoblování je oddělování třísek z plochy dřeva pomocí hoblíku. Hoblováním získává obrobek hladký a rovný povrch, potřebný tvar a přesné rozměry. Nástrojem je hoblíkový nůž želízko, jehož břit odděluje z materiálu třísku hoblinu. Jakost ohoblované plochy závisí na tloušťce třísky, sklonu želízka (úhel řezu) a úhlu břitu. Má-li být plocha hladká, musí želízko z těla hoblíku vyčnívat co nejméně a tříska má být co nejtenčí. Úhel břitu bývá 25, pro tvrdá dřeva může být až 30. Při menším úhlu břitu je sice menší řezný odpor, avšak břit se rychle otupí. Je-li úhel břitu příliš velký, je velký i řezný odpor a oddělování třísky je nesnadné. Sklon nože je ovlivněn úhlem hřbetu, který společně s úhlem břitu tvoří úhel řezu. Úhel řezu bývá u běžných hoblíků uběráku, hladíku, klopkaře a macka 45, u cídiče až 50. Při kolměji postaveném želízku (např. u cídiče) se odebíraná tříska láme a nevytrhává se z plochy, a tím je obrobená plocha hladší. U některých hoblíků třísku láme svou lámací hranou klopka. Přední hrana klopky musí v celé šířce dobře přiléhat k želízku. Hoblík se skládá z lůžka, klínu, kolíku a želízka, které je samostatné nebo s klopkou. Spodní část lůžka se nazývá plaz a v něm je otvor pro želízko zvaný ústí. Ústí musí být co nejužší, aby želízko příliš nevyčnívalo. Přední hrana ústí působí jako lámací hrana. Je-li ústí příliš velké, tříska se zlomí pozdě a vytrhává se z hloubky plochy. Obrobená plocha je tak příliš hrubá a drsná. Lůžko bývá nejčastěji z pařeného bukového dřeva, plaz obvykle z habrového dřeva. 30

31 Druhy hoblíků Macek použití: vytváření větších rovných ploch a hran. Uběrák použití: hrubé předhoblování, nebo k odhoblování silných vrstev dřeva. Hladík použití: hrubší hoblování ploch a hran. Klopkař použití: jemné hoblování ploch, hran a čelního dřeva. Cídič použití: začišťování masivního dřeva a odýhovaných ploch. Zubák použití: zdrsnění ploch. Římsovník použití: hoblování drážek a polodrážek. Kocour použití: začišťování svlakových drážek. Části hoblíku Části klopkaře Hladík Klopkař Římsovník Macek Kocour 31

32 Správný postoj při hoblování Vyrážení želízka z hoblíku Hoblování čelního dřeva delšího prkna Postup při hoblování Postup při hoblování Ruční vrtání Vrtáním zhotovujeme do obrobku válcovité otvory kruhového průřezu. Nástrojem je vrták, který se otáčí kolem své osy. Vrtání je v truhlářské praxi velmi častým druhem obrábění za účelem: odstraňování vadných suků, předvrtávání otvorů pro vruty a šrouby, vrtání otvorů pro různá kování (např. závěsy, podpěrky pod police, apod.), vrtání otvorů pro kolíky. Vrtané otvory mohou být průchozí procházejí celou tloušťkou vrtaného materiálu (například pro šroub nebo některý druh spojovacího kování), nebo neprůchozí zasahují pouze do určité hloubky (například pro kolíky, závěsy, apod.). Mohou mít tvar válcovitý se stejným průměrem po celé délce otvoru (například pro kolík), stupňovitý s válcovitě rozšířenou horní částí, nebo se zahloubením s trychtýřovitě rozšířenou horní částí pro zápustnou hlavu vrutu. Druhy vrtáků do dřeva: Šídlo a špičák použití: předpíchnutí otvorů. Nebozez použití: ruční vrtání děr do dřeva. Hadovitý vrták použití: ruční vrtání v kolovrátku nebo ve vrtačkách s pomalým chodem. Špulíř použití: ruční vrtání v kolovrátku. Šroubový vrták použití: ruční el. vrtačky. Forstnerův vrták použití: strojní vrtání. Sukovník použití: strojní vrtání. Záhlubník použití: ruční i strojní zahloubení otvorů např. pro hlavy zápustných vrutů. 32

33 Šídlo a špičák Nebozez Špulíř Hadovitý vrták Forstnerův vrták Stavitelný špulíř Šroubovitý vrták Záhlubník Kolovrátek s řehtačkou Vrtání průběžných děr 33

34 Dlabání Dlabáním se rozumí oddělování a vybírání jednotlivých hrubých třísek různé velikosti při zhotovování podélných otvorů dlabů nebo konstrukčních spojů. Nástrojem k dlabání je dláto. Na dláto tlučeme dřevěnou paličkou (kladivo není příliš vhodné, protože při nárazu může rozštípnout dřevěnou rukojeť dláta). Druhy dlát: ploché dláto šířka 3 50 mm. použití: slouží především k vydlabávání ozubů, rybin, svlakových drážek a drážek na kování. čepovací dláto šířka 4 26 mm. použití: vydlabávání dlabů. duté dláto šířka 4 32 mm. Mají ostří zabroušené dovnitř nebo ven. použití: dlabání oválných otvorů a zapouštění oblých částí kování. zapouštěcí dláto. Nemá dřevěnou rukojeť. použití: zapouštění zadlabávacích dveřních a okenních závěs. Části dláta Dláto: ploché duté čepovací Truhlářská palička Postup při dlabání rozporů Postup při dlabání průchozího dlabu 34

35 Opracování dřeva struhákem (rašplí), pilníkem a brusným papírem Rašple a pilník Skládají se z těla se stopkou, na kterou je nasazena rukojeť. Rašplí se opracovává dřevo nahrubo a odebírá se větší vrstva, především při dotváření vykroužené součásti, zaoblení čelního dřeva apod. Rašplí se pracuje šikmo přes vlákna. Pilníkem se opracovává dřevo po rašpli, zaoblují se jím ostré hrany nábytku, odstraňuje se přečnívající dýha, atd. Broušení brusným papírem Broušení je opracování povrchu materiálu za účelem odstranění nerovností po jiných nástrojích a docílení hladkého a čistého povrchu, například před povrchovou úpravou nátěrovými hmotami. Nástrojem jsou brusná zrna (brusivo) nalepená na podklad z papíru nebo plátna. Ostré hrany zrnek jsou řezným nástrojem, který z povrchu dřeva odděluje jemné částečky v podobě brusného prachu. Brusivo může být z přírodních surovin (např. pemza, smirek, křemen, atd.), nebo je vyrobeno uměle. Umělá brusiva jsou více používaná. K broušení dřeva slouží hlavně elektrokorund (tavený oxid hlinitý) a karborundum (karbid křemíku). Brusný papír je označen číslem zrnění, které znamená počet ok síta na ploše jednoho palce čtverečného, přes které je brusivo tříděno. Čím je číslo vyšší (menší oka), tím je brusivo jemnější. Pro broušení dřeva a nátěrů se používá zrnění od 20 do 400: papíry s číslem zrnění jsou určeny k hrubému broušení. Odebírají větší třísku a vyrovnávají nerovnosti povrchu; papíry s číslem zrnění od 80 do 120 jsou středně jemné. Používají se k vyhlazení povrchu dílců a součástí před povrchovou úpravou; papíry s číslem zrnění od 150 do 400 jsou jemné, slouží k dokončování nátěrových filmů broušením a leštěním. Broušení se může provádět ručně nebo strojně. K ručnímu broušení se používá špalík z měkkého dřeva (tzv. "paklík"), který má pro změkčení tlaku nalepenou vrstvu plsti. Špalík se obalí brusným papírem. Zrnitosti brusiva a jejich použití 35

36 Strojní opracování materiálu Kotoučové pily Podle druhu použití je dělíme na: - stolní kotoučové pily, - formátovací kotoučové pily, - dvou a vícelisté kotoučové rozřezávací pily, - omítací kotoučové pily, - kotoučové pily na dýhy, - ležaté a stojaté deskové kotoučové pily, - kyvadlové kotoučové pily. Konstrukce stolní kotoučové pily Na stojanu stroje stolní kotoučové pily je upevněn pracovní stůl. Ten je opatřen otvorem pro pilový kotouč. Uvnitř stroje je umístěn motor pro pohon pilové hřídele a mechanika pro nastavení výšky a sklonu pilového kotouče. Nastavení sklonu a výšky se provádí ručním kolečkem nebo elektromotorem. Nastavení sklonu umožňuje přesné řezání úhlů mezi 0 a 45. Na pravé straně pracovního stolu se nachází podélné pravítko. Umožňuje řezání obrobku na šířku, přičemž se na stupnici nastaví požadovaný rozměr. Na levé straně stroje je upevněn posuvný rám (stůl). Na něm je umístěno příčné pravítko. Díly se položí na posuvný stůl a přivedou k pilovému kotouči. I zde může být nastaven požadovaný rozměr a úhel. Potřebujeme-li místo, můžeme příčné pravítko sundat. Obslužné prvky jako hlavní spínač a spínač motoru jsou umístěny na otočné spínací skříni nad pracovním stolem. To umožňuje bezpečné ovládání stroje. Jako ochrana před kontaktem s pilovým kotoučem slouží i otočný kryt nad pilovým kotoučem. Je spojen s centrálním odsáváním stroje a odstraňuje třísky a prach vznikající v místě řezu. Pilová hřídel je poháněna klínovým nebo krátkým řemenem přes řemenice různých velikostí, tak lze dosáhnout různých otáček. Schéma stolové kotoučové pily: 1- pilový kotouč, 2- řezaný materiál, 3- pracovní stůl, 4,6 klínové řemenice 5- klínový řemen, 7- elektromotor 36

37 Pilové kotouče Nástroje pro kotoučové pily se nazývají pilové kotouče. Jsou to kovové kotouče, na jejichž obvodu jsou umístěny pilové zuby. Pilové kotouče se liší průměrem, počtem a tvarem zubů a druhem použitého materiálu. Ozubení s rovnými čely se používá pro podélné řezání tvrdého a měkkého dřeva. Mezi zuby je někdy umístěn omezovač třísky. Omezuje velikost třísky odebrané jednotlivými zuby a zvyšuje tak bezpečnost práce. Ozubení s šikmými hřbety (střídavého ozubení) hřbety zubů vždy po sobě následujících zubů jsou střídavě zkoseny. Tento pilový kotouč se označuje také jako univerzální pilový kotouč, protože se může použít pro podélné a příčné řezy u většiny dřevěných materiálů. Vyduté ozubení je také určeno pro dýhované materiály. Zaoblený tvar čela zubu umožňuje velmi jemný hladký řez. Lichoběžníkové ozubení hřbety zubů jsou oboustranně zkoseny. Provádějí se s ním především hladké řezy plastů nebo lakovaných materiálů. Lichoběžníkové a rovné ozubení kombinace těchto tvarů zubů slučuje jejich výhody. Spojení lichoběžníkových a plochých zubů se hodí zejména pro zařízení na dělení desek. Při použití tohoto nástroje je možné dosáhnout hladkých hran při zároveň úplném odvádění třísek plochými zuby. Na životnost pilového kotouče má velký vliv péče a údržba. Pilové kotouče je třeba pravidelně vizuálně kontrolovat. Pilové kotouče s poškozenými nebo chybějícími zuby je třeba ihned vyjmout ze stroje, neboť by nebylo dosaženo řádné jakosti řezu. Ale i kotouče znečištěné pryskyřicí je třeba vyjmout a vyčistit, protože přichycené nečistoty významně ovlivňují kvalitu řezu. Pravidelné čištění zlepšuje řezné vlastnosti a prodlužuje trvanlivost nástroje. Výrazně se tím snižují náklady na ostření. Kromě toho je třeba u pilových kotoučů pravidelně kontrolovat poškození 37

38 Bezpečnost práce na kotoučových pilách Protože na kotoučových pilách se provádí mnoho truhlářských prací, je nezbytné klást zvláštní důraz na bezpečnost práce. Tento stroj při používání ručního posuvu patří k nejnebezpečnějším. Při práci na kotoučových pilách musí stát obsluha mimo nebezpečnou oblast, tedy na straně vedle stroje. Ochranné přípravky a pomůcky musí být připraveny v blízkosti stroje a musí být povinně používány všemi pracovníky. Předřezávací agregát horizontální formátovací pily Příčné pravítko s podpěrným rámem Poloha rukou mimo nebezpečnou oblast Nastavení rozvíracího klínu Mezi pomůcky patří rozvírací klín, který je upevněn za pilovým kotoučem. Má za úkol držet při rozřezávání otevřenou rozříznutou drážku. Chybí-li rozvírací klín, tak se může drážka pnutím ve dřevě sevřít. To má za následek, že zadní část pilového kotouče obrobek zachytí, zrychlí a vrhne proti obsluze. Aby se zabránilo úrazům, musí mít rozvírací klín správnou velikost. Musí být tenčí než šířka řezné drážky a širší než těleso pilového kotouče. Vzdálenost od pilového kotouče musí být tak těsná, aby se do mezery nemohly dostat žádné části obrobku. Také se v žádném případě nesmí rozvírací klín s pilovým kotoučem dotýkat. Jako doporučená vzdálenost je předepsáno 10 mm. Rozvírací klín musí být dále zajištěn proti 38