Testy populací prasat

Transkript

1 Testy populací prasat 1. Úvod Z celosvětového pohledu je chov prasat jedním z nejvýznamnějších odvětví nejen živočišné ale celé zemědělské výroby. Prasata se chovala již v pradávných dobách a měla významné postavení mezi jinými hospodářskými zvířaty. Hovoří dokonce o nich i bible v osmé kapitole Evangelia sv. Matouše. Také v Evropě doby římsko-germánské do pozdního středověku tvořilo vepřové maso až devadesáti procentní podíl veškeré stravy obyvatel tohoto kontinentu. Mnohé vykopávky dokládají, že vepřové maso bylo dokonce též součástí jídelníčku arabského světa, ovšem pouze do doby, kdy Arabové přijali islám. Ten prostřednictvím Koránu ostře presentuje zákaz jeho konzumace, který vlastně platí do dnešní doby. Proto při skutečnosti největšího populačního nárůstu právě v muslimských zemích se slabou ekonomikou a nízkou produkcí potravin tento ortodoxně přijímaný fakt řadí islámskou populaci mezi nejvíce trpící nedostatkem potravin. O tom svědčí i nedávné zjištění světové organizace FAO, která uvádí, že na každých 100 lidí naší planety je polovina trvale podvyživena. Zdá se, že s ohledem na výše uvedené skutečnosti nelze ve světě očekávat proporcionální růst produkce vepřového masa. Přesto se s určitým nárůstem počítá, a to tak, že v dalších letech stoupne celkový vzrůst poptávky po vepřovém mase o 12 až 14 %, což díky očekávané zvýšené užitkovosti prasat představuje zvýšení stavů prasat ve světě o 8-9 %. Limitujícím faktorem světové produkce vepřového masa byla a je jeho spotřeba. Ta sice v posledních letech poněkud stagnovala, nicméně různé prognózy předpokládají, že z celkové spotřeby masa na 1 obyvatele bude vepřové maso tvořit 41%, drůbeží 28%, hovězí 27% a 4% ostatní. Celková poptávka ve světě po vepřovém mase, která do roku 2000 činila necelých 80 mil.tun, přerostla v současném roce přes 90 mil.tun. Jestliže toto období bude znamenat pro asijské země, Čínu a Pacifik značný rozvoj chovu prasat, pro evropské země to bude díky pomalému nárůstu obyvatelstva obdobím udržení stávající výroby při zachování, popřípadě zlepšení rentability vysoké výroby vepřového masa při maximálním využití všech progresivních poznatků z oblasti genetiky, výživy, technologie ustájení, techniky chovu a vedení podniku. V tomto ohledu, evropský chov prasat zaznamenal během minulých tří desetiletí nebývalý vývoj. V oblasti šlechtění se jednalo o teoretické propracování a praktické zavedení hybridizace v chovu prasat, což na počátku 70. let způsobilo nejhlubší zásahy do plemenářské práce ve většině zemí,v kterých produkce prasat závisela výhradně na čistokrevné plemenitbě. Tyto změny pak vedly k takovým realizacím chovatelských programů, které umožňovaly ve velkovýrobních podmínkách plně využívat potenciálních schopností zvířat aniž by u nich došlo ke snížení konstituční zdatnosti. Systematické šlechtění plemen prasat v rámci čistokrevné plemenitby totiž ukázalo, že existují určité hranice jejich zušlechťování, zejména na masnou produkci, mající v mnohých případech za následek snížení reprodukčních vlastností a snížení konstituční zdatnosti. Pro vlastní realizaci hybridizačních programů jsou pak plemena prasat rozdělena na mateřská a otcovská. U mateřských je zdůrazňována vynikající úroveň reprodukční užitkovosti, neboť plodnost prasnic a tím také počet odchovaných selat, jsou jedním z limitujících faktorů produkce jatečných prasat. Na druhé straně otcovská plemena mají dodat finálnímu produktu výbornou jatečnou hodnotu a dobrou kvalitu masa. Při hybridizaci použitá plemena mají vykazovat mezi sebou co možno největší diference v užitkových vlastnostech, uvnitř použitých plemen či linií mají však být genetické rozdíly co nejmenší. Tím dochází k zúžení genetického rozptylu uvnitř různých skupin kříženců a tato skutečnost se příznivě odráží ve vyrovnanosti finálních hybridů. Rozhodující úlohu ve šlechtění pak zaujímá testace různých kombinací plemen, tedy zjišťování speciální kombinační návaznosti plemen, resp. vyhledávání optimální kombinace plemen při hybridizaci. Uplatnění výsledků hybridizace a selekce v chovu prasat způsobilo, že současná populace prasat v Evropě dosahuje cca o 250 g vyšší přírůstek při celkové úspoře 45 kg směsi za období výkrmu, než před 25 lety. Rovněž bylo dosaženo zvýšení podílu masitých částí o 4-9%, jakož i snížení podílu tuku v jatečné půlce téměř o polovinu. Zmasilost prasat se zvýšila ze 46% na 55-56% a výška tuku se snížila z 26 na 11-12mm. Se zvýšením zmasilosti bylo však nutno do šlechtitelských programů včlenit řešení problematiky kvality vepřového masa. Analýzou DNA lze již dnes přesně stanovit halothanový genotyp prasat z krevního či tkáňového vzorku a nežádoucí zvířata z dalšího šlechtění vyloučit. Tím se naskýtá možnost snížit výskyt PSE masa prasat z hlediska zpracujícího průmyslu na zanedbatelnou hladinu. Díky novým statistickým metodám lze odhalovat stále přesněji genetické a prostřeďové vlivy ovlivňující užitkovost. V tomto ohledu sehrává důležitou roli odhad plemenné hodnoty jedince použitím metody BLUP. Její aplikace uvnitř mateřských linií v současné době může přinést zvýšení vrhu prasnic o 0,25 selete na rok. Rovněž tvorba superproliferních stád prasnic, jakož i imigrace genů čínských plemen do západní populace

2 prasat umožňuje dosažení reprodukční užitkovosti prasnic úrovně odchovaných selat na prasnici a rok, v blízké budoucnosti pak až třicet. Tato užitkovost nutí chovatele k přesnému určení říje, inseminace, březosti, kontrole zdraví, odpovídající výživě prasnic a tím k postupnému snižování věku odstavených selat. Jestliže v 70. letech se uplatňoval 8 týdenní odstav selat, dnes se dokonce zkouší odstavy v 7-14 dnech. S ohledem na progresivní zooveterinární opatření v chovech prasat, technice a technologii uplatňované v jejich výživě, ustájení, kontrole, manipulaci, ap., se podařilo snížit úhyny selat pod hranici 10%, u prasat od odstavu do porážky na úroveň 2-2.5%. Výše uvedený progres v chovu prasat s sebou zákonitě přináší vysokou nákladovost výroby vepřového masa, která se řeší cestou koncentrace, kooperace a specializace. Ostré konkurenci, probíhající mezi podniky zvláště od 80.let, nebylo tak do současnosti schopno čelit 80% výrobců. Během dalších deseti let se v chovu prasat počítá s využitím elektronické identifikace zvířat umožňující automatické shromažďování údajů, vážení a krmení zvířat dle měnících se růstových křivek a křivek spotřeby krmiva. Genetické zlepšení populace prasat ovlivní metody přesnějšího odhadu složení jatečného těla u živých zvířat, využití elektronických krmných boxů pro přesnější odhad genetického zisku ve využití krmiva, aplikace růstových stimulátorů ve výživě prasat, přenosy žádoucích genů k zlepšení imunity organismu, určování pohlaví prasat jako prostředku pro ovlivnění efektivnosti výroby a vyrovnanosti vepřového masa a genetickým ovlivněním otcovských linií ve směru produkce potomstva jednoho pohlaví. Rovněž tak zlepšení populace lze provádětat pomocí produkce geneticky identických jatečných prasat nejlepších genotypů klonováním a přenos klonovaných transgenních, zmrazených embryí západoevropských plemen recipientkám čínských plemen. Ta budou pouze selektována na velikost vrhu, linie pro produkci jatečných prasat pak pouze na růst a tvorbu libové tkáně. Neustálé zvyšování užitkovosti v chovu prasat klade zvýšené nároky na celý soubor v oblasti výživy, technologie, ekonomiky a zejména ve směru šlechtění. Základní principy šlechtitelských programů všech druhů hospodářských zvířat jsou v podstatě stejné. Dosahují však řadu změn, které jsou plně odvislé od biologických zvláštností toho kterého druhu. U prasat se jedná především o - multiparitu, ze selekčního hlediska velmi výhodnou, - relativně krátký generační interval, umožňující rychlejší získání genetického zisku za časovou jednotku, - jediný směr jejich produkce, což umožňuje uplatnění jednodušších selekčních postupů při výběru, přičemž při větším počtu produkčních směrů mohou být vlastnosti různě korelovány, a tak selekce na určitý znak může mít za následek nepatrné až nežádoucí zvýšení či snížení znaku jiného, - příslušnost k monogastrům, umožňující jejich jednoduchost v krmení. Dobře plánované hybridizační programy v chovu prasat mají za následek efektivní kvantitativní a kvalitativní zvýšení produkce masa. Jejich rozsah a struktura jsou závislé na užitkovosti jednotlivých plemen zařazených do hybridizačních programů a na kombinaci jednotlivých plemen. O jejich produkční hodnotě, jak pro sféru šlechtění, tak pro sféru produkce, poskytují ucelené informace testy populací. Ty poskytují důležité informace o dosahované užitkovosti, a to ať se jedná o jednoduché či komplexní testování užitkovosti ve stanicích, nebo přímo v užitkových chovech. V tomto ohledu jsou testace nezastupitelnou komponentou práce nejen šlechtitelů ale i producentů jatečných hybridů. 2. Hybridizace prasat Ekonomický chov hybridních prasat předpokládá - optimální řízení biologicky působících mechanismů, - chov prasat v integrační návaznosti, - systematické křížení prověřených a vhodných plemen/linií. Užitkovost hybridů určuje úroveň užitkovosti jejich rodičů při čistokrevné plemenitbě a heterozní efekt při křížení. Jeho systematické uplatňování má u prasat za cíl dosáhnout zvýšení užitkovosti jak využitím aditivně-genetických efektů, tak speciálních efektů kříření a kombinační návaznosti. Ačkoliv podstata heteroze není dosud zcela objasněna, genetika dnes poskytuje řadu postupů jak tento zdroj využít, vyjádřit a hypoteticky charakterizovat. Rovněž je známo, že efekty křížení, spočívající v dominanci, superdominanci a epistázi, nelze předem odhadnout. Lze je pouze vyhledat pomocí velmi nákladného testování velkého počtu kombinací plemen, či linií. Je obecně známo, že míra heterozního efektu (HE) u jednotlivých skupin znaků vykazuje typické rozdíly a to tak, že pro znaky - úzce korelující se zdravotním stavem zvířat, nízkou heritabilitou a značnou imbreedingovou depresí, lze při křížení očekávat významný HE (reprodukční vlastnosti, méně výkrmnost a kvalita masa),

3 - nezávislé na zdravotním stavu, vysokou heritabilitou a minimální imbreedingovou depresí HE, očekávat nelze (znaky jatečné hodnoty). Pro zlepšování výroby vepřového masa s ohledem na požadavky konzumenta a zpracovatele je nezbytné využívat heteroze. Při stanovení její velikosti se vychází z porovnání užitkovosti daného znaku potomků a rodičů. Při předpokladu, že - potomek dostává polovinu dědičného základu od každého z rodičů, platí H=F 1-0.5(P 1 -P 2 ), - existuje určitý stupeň heterozygotnosti P 1a P 2 populace, vykazující určitý HE (e S nebo e D ), platí H = e Q -0.5(e S +e D ), kde e Q =HE potomka, - jsou kříženy dvě hybridní populace v rámci různých systémů křížení, platí h ij = h+h i +h j +s ij, kde h ij =celková, h=průměrná heteroze, h i =heteroze i-té linie, h j =heteroze j-té linie, s ij =speciální heteroze vzniklá křížením i x j, přičemž s ij a h i,j,.. oproti h bývají nevýznamné. Při stanovení postupů při křížení a jejich efektivnosti, jsou mimo genetických efektů, důležité realizované přímé a maternální efekty heteroze, kterými lze významně zlepšit vlastnosti reprodukce, nepatrně však jatečnou hodnotu. Teoretické a praktické aspekty hybridizace vycházejí z předpokladu, že jakýkoliv genetický pokrok nelze realizovat bez genetických rozdílů mezi jedinci uvnitř populace, jakož i mezi populacemi a jejich kříženci. Oproti čistokrevné plemenitbě přednosti hybridizace spočívají především - v rychlém využití genových zdrojů ve světě, - ve využití jak aditivní, tak neaditivní genetické proměnlivosti, - v testech čistokrevných a hybridních populací k odhadu parametrů genetických efektů a predikci různých systémů hybridizace, - ve studiu a používání genetických modelů. V nejširším slova smyslu se hybridizace zabývá využitím genetických rozdílů mezi populacemi a jejich kříženci. Spolehlivé odhady genetických parametrů (aditivita, dominance, nealelické interakce) jsou výchozími články pro její optimalizaci (užitkové, rotační křížení, tvorba nových či syntetických populací). Odhady genetických efektů jsou pak přímo použitelné pro optimalizaci jednotlivých systémů křížení a zejména šlechtěných populací. V tomto ohledu záleží od reality vypracovaných testovacích programů, pomocí nichž lze jednotlivé populace, resp. subpopulace porovnávat. K plánování, výběru a vyhodnocování experimentů s křížením, použití a optimalizaci různých systémů křížení, jsou nezbytné modely, pomocí nichž je možné odhadnout parametry genetických efektů. Jako vhodný model pro odhad genových efektů se doporučuje model v podobě μ = ú + h g P i = 1/2 vi + h i g M j = 1/2 vj + h j + m j, kde ú = střední genotypová hodnota parentální generace, v i v j = přímé genetické efekty i-té a j-té populace, m j = maternální efekt j-té populace, h = průměrná heteroze, h i h j = heteroze populace i,resp.j, s ij = specifická heteroze vzniklá křížením i x j. Při realizaci hybridizace jde o důsledné využívání HE v rámci víceplemenného či víceliniového křížení a stanovení optimální speciální a všeobecné kombinační návaznosti plemen nebo linií v produkčních znacích. Z pohledu ekonomiky jsou hybridizační programy velmi hospodárné, neb snižují náklady na reprodukci a výkrmnost, aniž by se negativně ovlivnila jatečná hodnota. Z tohoto pohledu je hybridizace nezastupitelnou komponentou plemenářské práce. 3. Principy a cíle testací populací Základními principy testací různých druhů hospodářských zvířat je vytypování geneticky lepších čistých a hybridních populací. Jde o využívání rozdílů v genetických efektech populací, které získáváme jejich testací v různých prostředích pomocí různých systémů křížení. Hlavním problémem porovnávání populací je vypracování vhodných plánů testací a vytvoření podmínek pro realizaci testů. Při testaci populací se doporučuje zaměřit se na následující problémy, a to - definovat populace, které mají být testovány. Testy se provádějí na základě subpopulací vyjadřující užitkovost celé populace s dostatečnou přesností v určitém prostoru a čase. V opačném případě výsledky testace mají omezenou platnost a aplikovatelnost,

4 - výběr a přesný popis sledovaných vlastností, mezi něž mají být zahrnuty i ty, které souvisí s adaptabilitou a zdravotním stavem, - testace populací s ohledem na podmínky prostředí ve kterých mají být výsledky realizovány, - výběr přiměřených metod testace zajišťující optimální sběr, zpracování a analýzu dat s jejich důmyslnou interpretací. Cílem testů je získání co největšího množství objektivních informací o prověřovaných populacích na základě - porovnání různých kombinací plemen či hybridů s dalšími skupinami zvířat, např. z plemenných chovů, - porovnání jedné kombinace plemen či hybridů se všemi ostatními kombinacemi plemen či hybridů ve všech relevantních ukazatelích užitkovosti, - ověření relativní efektivnosti jednotlivých hybridizačních programů a tím vyvolání soutěže mezi chovateli k maximalizaci chovatelského pokroku. Předmětem testů jsou pak navenek měřitelné fenotypové projevy, které jsou výslednicí interakce genotyp x prostředí. Na podkladě mnohých prací lze konstatovat, že současné populace prasat vykazují přibližně stejný genetický i fenotypový projev ročního zlepšování užitkovosti, pohybující se cca okolo 1%. Znamená to, že buď ve zlepšené užitkovosti prasat hrají negenetické faktory jen malou roli, či genetický pokrok získaný ve sféře šlechtění není zcela přenášen do užitkové sféry díky existenci výše uvedené interakci genotyp x prostředí. Při předpokladu nízké účinnosti ovlivnění užitkovosti negenetickými faktory, které chovatel stále zlepšuje, je nutné získávat nové informace o požadavcích různých genotypů prasat. Existence vzájemného ovlivňování genotypu prostřeďovými faktory je však stálou překážkou pro odhady výše genetických efektů a hodnocení úrovně zlepšení různých genotypů prasat. Znamená to tedy, že rozdíly mezi fenotypy se s různým prostředím mění. Může to být způsobeno projevem tzv. pseudointerakce, ale též může jít o projev efektů genotypů. V posledním období se však zdá, že genetické korelace mezi stejnými užitkovými znaky v různých prostředích je způsobeno obojím. Interakce genotyp x prostředí se projevují a jsou zvláště patrné v chovu prasat. Je jasné, že ne všechny faktory ovlivňující užitkovost ve sféře šlechtění a v produkční sféře, mohou být navzájem porovnatelné. Existují totiž různé prostřeďové podmínky pro sféru šlechtění, používající staniční testy a pracující s čistokrevnými populacemi a sférou produkční, v nichž se pracuje s kříženci a provádějí se polní testace. Tyto interakce mohou ovlivnit nejen genetické parametry selektovaných individuálních znaků, ale též genetické a fenotypové vztahy mezi ukazateli. Pro prověření účinnosti plemenářských opatření v chovu prasat je velmi důležitá porovnatelnost jednotlivých parametrů užitkovosti mezi sebou získaných na podkladě staničních a polních testů. Problém porovnatelnosti jednotlivých ukazatelů lze značně redukovat použitím vhodných biometrických metod, které jsou nezbytné pro popis genetických struktur a změn čistokrevných a hybridních populací, k odhadu jejich plemenných hodnot a výkonností, stanovení selekčního pokroku a optimalizaci selekčních a hybridizačních programů. Jedním z prostřeďových faktorů, které možno uvést v této souvislosti, je úroveň a technika výživy. Této problematice se v současné době věnuje velká pozornost, neb genetické korelace mezi některými ukazateli výkrmnosti a jatečné hodnoty bývají vysoce ovlivněny složením krmiva. Nehledě k rozdílům ve výživě mezi stanicemi a komerčními chovy, musíme brát v úvahu i rozdíly v systému ustájení, organizaci chovu, zdraví prasat a v budoucnosti i aplikaci krmných doplňků, neb interakce těchto faktorů s genotypem mohou rovněž snižovat účinnost chovatelského pokroku. Rozsah a velikost těchto typů interakcí však není zatím zcela jasný a není tedy zcela jasné, zda-li různost názorů je ovlivněna použitou metodou odhadu či jinými náhodnými efekty. Z tohoto pohledu je možno k testacím přistupovat z hlediska - standardizace podmínek a vytvoření prostoru pro maximální fenotypovou manifestaci genotypu (maximální vyloučení podílu prostřeďové variance na celkové fenotypové variabilitě - Hammondova škola), - provádění testů s následným výběrem v podmínkách chovu, kde jde o podchycení fenotypového projevu genotypu v daných specifických podmínkách - Falconerova škola). V prvém případě se jedná o staniční testace, které jsou v chovu prasat provozovány ve sféře plemenářských organizací ve stanicích kontroly dědičnosti a výkrmnosti prasat (SKVP) u čistokrevných popř. hybridních populací na šlechtitelském stupni. Tyto testační stanice kontroly dědičnosti a výkrmnosti prasat slouží především plemenářským organizacím ke šlechtění plemen prověřováním čistokrevných prasat ve vlastnostech výkrmnosti a jatečné hodnoty, popř. mohou sloužit k testování kombinací kříženců. Šlechtitel je tak konfrontován s otázkami podchycení genetické složky fenotypového projevu, na jehož podkladě pomocí různých biometrických metod stanovuje plemennou hodnotu jedinců a rozhoduje o jejich dalším využití. V druhém případě testace zohledňuje vliv konkrétních podmínek chovatele na fenotypovou manifestaci genotypu. Umožňuje tedy plný projev vzájemného spolupůsobení genotypu s podmínkami daného konkrétního

5 prostředí. Znamená to však, že dosažená užitkovost v jednom prostředí není garantována pro prostředí jiné. Tyto testy mají přínos zvláště pro chovy, ve kterých se hlavně jedná o konkrétní úroveň fenotypového projevu genetické složky dosaženou v daných podmínkách prostředí vyjádřenou ekonomickými ukazateli. V chovu prasat jde o polní testy v užitkových chovech, které řeší optimalizaci plemenného složení finálního hybrida pro daný podnik, otestování a zjištění skutečných výsledků v porovnání s jinými genotypy. 3. Metodiky a možnosti testů Princip realizace testů vychází z faktu, že užitkovost prasat je funkcí dvou komplexu znaků, a to reprodukčních a produkčních. Při ověřování efektů různých systémů křížení u prasat však mnozí hodnotí užitkovost testovaných kombinací z hlediska jednoho či druhého komplexu znaků. Hodnota testace záleží především na tom, do jaké míry jsou eliminovány prostřeďové efekty, a to jak ve stanicích, tak v užitkových chovech. Proto je nutné stále doplňovat staniční testy výsledky z provozu, i když počet ukazatelů oproti staničním testům bývá značně omezený. Obecně testy genotypů prasat mohou zahrnovat kategorie prasnic, běhounů a prasat ve výkrmu. Kompletní testy z pohledu užitkových znaků zahrnují - reprodukční vlastnosti prasnic, kdy vyhodnocení probíhá na základě ukazatelů charakterizujících skutečnou plodnost jednotlivých prasnic, přičemž limitujícím faktorem pro počet vybraných zvířat do skupin bývá kapacita výkrmové haly pro testované skupiny, - produkční vlastnosti v předvýkrmu a výkrmu, kde jde o průběžné a pravidelné sledování ukazatelů charakterizujících výkrmnost genotypů a na konci testu při zpeněžení jde pak o stanovení nejdůležitějších znaků charakterizujících jatečnou hodnotu z pohledu kvantity a kvality, - vyhodnocení testace, tedy posouzení testovaných skupin na podkladě peněžního vyjádření jednotlivých složek heterozního efektu a jejich součtem do společného jmenovatele, tedy v peněžní jednotku. Jde o vyjádření užitkovosti testovaných skupin pomocí ziskové funkce, která je určena ziskovou rovnicí používanou v produkční ekonomice a ekonomertii při hledánní proměnlivého nákladu, který odpovídá maximálnímu zisku, jehož je možno dosáhnout. Vzhledem k tomu, že v současné době se přistupuje k rušení staničních testů čistokrevných, případně hybridních genotypů prasat v rámci zkoušek VJH, jedinou možností získání objektivních výsledků produkční užitkovosti současných hybridních genotypů prasat používaných v užitkových chovech jsou - polní testy v konkrétních užitkových chovech, které si chovatel provádí sám, - testy zboží, které dle ustanovení 6 odst.6 písm. b) zákona č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat provádí ÚKZÚZ v Žákavě v rámci zahraničních hybridizačních programů, - testy hybridních prasat v Nadstandardní testační a pokusné stanici prasat ČZU Praha v Ploskově u Lán, která je detašovaným pracovištěm KSZ a problematikou testů populací prasat pro užitkové chovy prasat se zabývá prakticky více jak 15 let. 4. Testy genotypů 4.1. Polní testy zahrnují - prasnice, - prasata v předvýkrmu běhouny, - prasata ve výkrmu. V každém užitkovém chovu test reprodukčních znaků prasnic a produkčních znaků jejich potomstva v předvýkrmu a výkrmu nutno uskutečnit v jedněch podmínkách (1chov). V podniku se testují nejčastěji nejméně dvě různé kombinace finálních hybridů, z nichž bývá do testu zahrnuta především ta, kterou chov realizuje řadu let (tester). V rámci provozních testů nutno za účelem sledování reprodukční užitkovosti zapustit a sledovat tolik prasnic a prasniček, aby v etapě výkrmu bylo k testu tolik prasat, aby byla pokryta plná kapacita hal pro výkrm. Z reprodukčních znaků se sleduje - počet - všech narozených selat ve vrzích v ks, - živě narozených selat ve vrzích v ks, - dochovaných selat do věku 28 dnů ve vrzích v ks, - mrtvě narozených selat ve vrzích v ks a v %, - uhynulých selat do odstavu ve vrzích v ks a v %, - délka mezidobí, - pořadí vrhu.

6 U kategorie běhounů v předvýkrmu (etapa ž.h. 5-8 kg/věk 28dní 30-35kg) se sleduje - počet naskladněných zvířat do předvýkrmu v ks, - živá hmotnost zvířat při naskladnění do předvýkrmu v kg, - živá hmotnost zvířat při vyskladnění v kg, - doba předvýkrmu ve dnech, - průměrný denní přírůstek na kus a den v g, - počet uhynulých kusů v předvýkrmu, - počet nutných porážek v předvýkrmu v ks. Z předvýkrmu se běhouni přesunují do výkrmu, kde se sleduje - počet naskladněných zvířat do výkrmu v ks, - počet dodaných kusů na jatky, - průměrný denní přírůstek na kus ve výkrmu - konverze krmiva ( kompletních krmných směsí), - doba výkrmu ve dnech, - počet uhynulých kusů ve výkrmu, - počet nutných porážek ve výkrmu v ks. U všech zvířat na jatkách se musí zjistit ukazatelé jatečné hodnoty, jako - mrtvá hmotnost za tepla (do 30 min.) v kg, - výška hřbetního tuku dle ČSN v mm, - průměrná výška hřbetního tuku v cm, - ph 45 /EV 50 MLLT (45/50 p.m. v místě posledního hrudního obratle), ph 45 /EV 50 MS (4545/50 p.m. ve středové partii svalu). Za účelem detailnějšího pohledu na kvantitativní a kvalitativní stránku jatečné hodnoty se provádí klasický jatečný rozbor dle metodiky používané při testech plemenných a hybridních prasat. Vybrané skupiny, vyrovnaného pohlaví, by měly počtem odpovídat minimálně 40 ks/kombinaci a měla by hmotnostně odpovídat průměru testovaných kombinací. U nich nutno sledovat - za studena množství a podíl - hlavních masitých částí z hmotnosti JUT v kg a %, - kýty s kostí bez kolena z JUT v kg a %, - plochu příčného řezu MLLT v místě posledního hrudního obratle v mm 2, - výšku hřbetního tuku v místě posledního hrudního obratle v mm, - průměrnou výšku hřbetního tuku v mm, - podíl svaloviny v JUT v %, - ph 45 /EV 50 svalu MLLT, - ph 45 /EV 50 svalu MS. U všech znaků se vypočtou základní statistické veličiny sledovaných vlastností a statistická významnost rozdílů mezi kombinacemi se ověřuje Scheffeho testem. Výsledky testu se nakonec vyhodnocují pomocí ziskové funkce ve tvaru Z c = {c 1 y 1 - [n 1 x 1 + n 2 x 2 + (n 3 :x 3 ) + A]} * r, přičemž r = 365:(x 2 +k); x 2 = (ý 1 -ý 0 ):x 2 ; Zc = Z * r, kde Zc = zisk na kapacitní jednotku za rok, Z = zisk na jatečné prase, r = rychlost obratu, c 1 = průměrná realizační cena za jednotku produkce jatečných půlek, n 1 = pořizovací náklady(cena) za jednotku krmiv (KKS,VSŽ), n 2 = fixní náklady na 1KD prasete ve výkrmu (VN-N krmiv), n 3 = náklady na prasnici na vrh bez nákladů spojených s bezprostředním ošetřováním a krmením selat, A = náklady na ošetřování a krmení selete, y 1 = hmotnost jatečných půlek, ý 1 = živá hmotnost jatečného prasete, ý 0 = živá hmotnost selete(běhouna) zastaveného ve výkrmu, x 1 = množství spotřebovaných krmných směsí (KKS,VSŽ), x 2 = doba výkrmu, x 2 = průměrný denní přírůstek od zástavu v živé hmotnosti ý 0 do živé hmotnosti jatečného prasete ý 1,

7 x 3 = počet odchovaných selat na prasnici a vrh, k = počet dní mezi dvěma turnusy. Za účelem přesnějšího prověření fenotypových hodnot reprodukční a produkční užitkovosti možných genotypů, efektů ovlivňujících tuto užitkovost a porovnání výsledků testu s jinými proběhnuvšími polními testy (porovnatelnost podniků), případně staničních testů (produkční rozdíl mezi potenciálem a skutečností), je možné použít modelů s fixními a smíšenými efekty Staniční testy Každý test genotypu probíhá v testační stanici prasat (TSP) smluvně a součástí smlouvy je metodika pokusu zahrnující cíle a měřitelné užitkové znaky sloužící k analýze jeho produkční užitkovosti včetně ekonomického vyhodnocení. Díky standardizaci prostřeďových podmínek stanice a možnosti objektivního zhodnocení jednotlivých testů je možno za určité období provést analýzy znaků výkrmnosti, průběhu tvorby podílu masa v JOT během testu, znaků jatečné hodnoty s ohledem na genotyp (rovněž pohlaví, krmnou techniku, apod.) s možností přepočtu reálných fenotypových hodnot na společnou hmotnost (nebo věk) a eliminovat tak tyto efekty. Jako vodítko chovatelům možno uvést část výstupu zpracování staničních testů s ohledem na genotyp při standardizované výživě a prostředí, kde je možno objektivně porovnat růstové parametry včetně intenzity a konverze krmiva a nejdůležitější parametr jatečné hodnoty, tedy průběh tvorby masa po přepočtu na jednotnou hmotnost, tedy délku testu. Testy populací na vybraných genotypech hybridních prasat se realizují ve vztahu k pohlaví, věku, hmotnosti a intenzitě růstu. Naskladňují se prasata/hybridi vyrovnaného pohlaví v průměrném věku 60-80dní od narození o celkové průměrné živé hmotnosti 25+2kg. Test nutno zahájit v hmotnosti 30kg, ukončit pak v co nejvyšší porážkové hmotnosti (podchycení co nejširšího úseku růstu, přesná predikce růstu). Ustájení prasat je po dvojicích (vždy stejné pohlaví). Krmná technologie umožňuje krmit prasata řízeně, pomocí samokrmítek Duräumat, v několika fázích, adlibitně s kontinuitním přechodem. Krmné směsi se míchají pro každý kotec samostatně dle zadané krmné křivky. Kompletní krmné směsi (KKS) používané v testech jsou 4-komponentní (pšenice, ječmen, SEŠ, premix) a vždy před zahájením testů nutno provést rozbory jednotlivých komponentů KKS na obsah základních živin. Na základě zjištěných hodnot se krmné směsi sestavují ve vztahu k věku a hmotnosti testovaných prasat. Spotřeba krmiva se zjišťuje pro dvojici (jeden kotec) a následně se rozpočítává na jednotlivé zvíře. Ke zjištění testovaných parametrů výkrmnosti a růstové schopnosti se prasata pravidelně váží v 7 denních intervalech. Ze znaků výkrmnosti nutno sledovat - z ukazatelů výkrmnosti - průměrnou živou hmotnost v kg během výkrmu (ALW), - denní spotřebu krmiva v kg (DFI), - konverzi krmiva v kg (FCR), - průměrný denní přírůstek v g (ADG), - konverzi masa v kg (MCR). - z parametrů jatečné hodnoty cca od 65 kg průměrné živé hmotnosti se měří pomocí sonografie přístrojem ALOKA SSD 500-MICRUS, a to v místech A, B - výška P2-tuku, - plocha, výška a šířka MLLT. Ve střední linii se vyznačí pomocné body - A0 - nad kohoutkem, kolmo nad výčnělkem loketního kloubu, - C0 - v krajině bederní kolmo nad čéškou, - B0 - střed mezi body A0 + C0. Měření se provádí 70 mm od středu hřbetu v bodech - A, 3/4 kaudálně mezi místem B0 + C0, = výška tuku průměrná výška tuku, - B, 3/ mm kaudálně mezi místem A0 + B0 = výška tuku + hloubka svalu průměrná výška tuku+ % svaloviny.

8 Při dosažení žádoucí průměrné živé hmotnosti jsou prasata poražena a zpeněžena na jatkách v systému SEUROP metodou ZP/FOM. Za účelem zhodnocení kvantitativní a kvalitativní stránky jatečné hodnoty testovaných prasat se u každého zvířete po porážce sleduje - živá, resp. čistá hmotnost v kg, - hmotnost jatečně upraveného těla (JUT) za tepla v kg, - jatečná výtěžnost v %, - výška hřbetního tuku v místě posledního hrudního obratle v mm, - průměrná výška hřbetního tuku v mm, - podíl svaloviny v % (metoda FOM), - výška tuku v mm (FOM), - výška svalu v mm (FOM), - podíl svaloviny v % (metoda ZP/FOM), - výška tuku v mm (ZP/FOM), - výška svalu v mm (ZP/FOM), - ph 45 p.m.v MLLT/MS, - EV 50 MLLT/MS v ms (měřeno 50 minut post mortem). Pro detailní zhodnocení kvantitativní a kvalitativní stránky jatečné hodnoty se provádí klasický jatečný rozbor, kterému lze podrobit 40 prasat (při možnosti několika testovaných skupin nutno z každé vybrat alespoň 10 ks), dle jednotné metodiky platné pro testy domácích a zahraničních hybridů. U skupin se sledují - kvantitativní ukazatelé JH, tedy - živá hmotnost v kg, - hmotnost jatečně upraveného těla [JUT] za tepla v kg, - jatečná výtěžnost v %, - hmotnost HMČ v kg, - podíl HMČ v jatečných půlkách v %, - plocha MLLT v mm 2, - hmotnost kýty, pečeně, plece, krkovice celkem v kg, - hmotnost tukového krytí z HMČ v kg, - hmotnost boku celkem v kg, - hmotnost boku EU celkem v kg, - hmotnost masa v EU boku celkem v kg, - podíl kýty, pečeně, plece, krkovice v % (maso + kost), - podíl tukového krytí z HMČ v %, - podíl boku, boku EU v % (maso + kost), - podíl masa v boku EU v %, - průměrná výška hřbetního tuku v mm, - podíl masa v jatečných půlkách v % - FOM/ZP - kvalitativní ukazatelé JH, jako ph 24 MLLT/MS (24hod.p.m.), - barva MLLT/MS (24hod.p.m.), - barva, vaznost, odkap, textura hlavních svalů jednotlivých HMČ, - anatomické a chemické charakteristiky hlavních svalů jednotlivých HMČ (AMK, MK, IMT, zastoupení α/β vláken, apod.). - ukazatelé charakterizující utváření boku se stanovením odhadu jeho podílu svaloviny. Zjištěné údaje testu se zpracovávají matematicko-statistickými metodami, vyjadřují tabulkově/graficky, a to s ohledem na zvolenou krmnou strategii, pohlaví, genotyp. Je možné rovněž použít modelů s fixními a smíšenými efekty. Stanovená produkční užitkovost se vyjádří nakonec pomocí ziskové funkce podobně, jako v polních testech.