Budete schopni: Vytvořit prezentaci výsledků výzkumu Napsat článek s výsledky výzkumu Vybrat vhodný časopis pro publikaci výsledků výzkumu

Transkript

1 Tvorba elektronické studijní opory Záhlaví: Název studijního předmětu Výzkum v ošetřovatelství Téma Metodologie a realizace výzkumu Název kapitoly Prezentace výsledků výzkumné činnosti, publikování výsledků výzkumu Autor - autoři D. Školoudík Vlastní opora: 1. Motivační úvod ke kapitole V této kapitole se dozvíte, jak správně prezentovat výsledky výzkumného projektu. Jedná se o velmi důležitou součást výzkumu, jehož cílem je seznámit širokou odbornou, event. i laickou veřejnost se závěry výzkumu a jejich dopadem. Ani výborně provedený výzkumný projekt s výsledky, které by mohly mít významný dopad, nemusí být nakonec úspěšný, protože nebyl správně a dostatečně prezentován. 2. Studijní cíle, vztahující se k obsahu kapitoly V této kapitole se dozvíte: Jaké jsou formy prezentace výsledků výzkumných projektů? Jak se dělá dobrá prezentace přednáška či poster? Jak napsat článek? Jak vybrat vhodný časopis k publikaci článku? Budete schopni: Vytvořit prezentaci výsledků výzkumu Napsat článek s výsledky výzkumu Vybrat vhodný časopis pro publikaci výsledků výzkumu 3. Vlastní obsah kapitoly Finální etapou každého výzkumu je prezentace výsledů tak, abyste seznámili širokou odbornou, event. i laickou veřejnost se závěry výzkumu a jejich dopadem. Prezentace však nezačíná obvykle až po ukončení studie. V současnosti je stále více požadováno, aby byl každý projekt prezentován a registrován ještě před jeho zahájením. Další prezentace probíhají

2 v průběhu projektu a jsou zakončeny prezentacemi finálních výsledků po ukončení vědeckého projektu. Prezentace mohou být formou přednášky, posteru nebo článku v odborném časopise. Proč prezentovat a registrovat projekt ještě před jeho zahájením? Aby bylo možno při plánování vědeckého projektu získat všechny relevantní dostupné informace, je nutné získat informace o všech obdobných projektech. Jelikož jak časopisy, tak i výzkumníci preferují publikace pouze pozitivních výsledků studií, výsledky mnoha studií, které byly provedené, nedosáhly očekávaných výsledků, není možno dohledat. Pak se ale může stát, že proběhne 20 obdobných studií zkoumající daný jev a jen 2 přinesou předpokládaný výsledek, dalších 18 ne. Když nalezneme pouze výsledky těchto 2 studií, samozřejmě usoudíme, že daný jev už není třeba zkoumat a výsledek vezmeme jako nevyvratitelný fakt. Pokud ale zjistíme, že dalších 18 studií výsledky nepotvrdilo, určitě většina znejistí a bude se dožadovat dalšího výzkumu. Sbírat a hodnotit výsledky všech dostupných studií pak mají systematické review a metaanalýzy. Z nich můžeme zjistit, jaký by byl výsledek po analýze výsledků všech subjektů. Aby bylo možno dohledat všechny studie na danou problematiku, měly by se všechny projekty před zahájením zaregistrovat do volně přístupných databází, např. ClinicalTrials.org. Způsoby prezentovat výsledky vědeckého projektu a/ Přednáška Přednáška je nejběžnější formou prezentace výsledků vědeckých projektů, především pokus se jedná o pilotní nebo nekompletní výsledky. Předem je nutno odpovědět na tři základní otázky: Proč / Co / Jak Proč: Jaký je smysl a účel prezentace, co si mají posluchači odnést, neboli jde o stanovení cíle (či cílů) programu. Co: Vymezení tématu, obsah sdělení, výběr poznatků - tj. o čem budu mluvit. Závisí na cíli, který si kladu, i na okolnostech (čas, prostředí, prostředky, co o tom řekli jiní, dostupná literatura, posluchač - věk, znalosti, úroveň, znám/neznám posluchače). Obsah je nutno důkladně promyslet, vyžaduje to jistý čas. Jak: Způsob provedení programu. Jde o to, podat téma takovou formou, aby posluchačům přineslo co nejvíce. Tvorbu prezentace lze shrnout do následujících bodů: 1. Určení cíle.

3 2. Rozpracování obsahu (tj. co všechno dané téma zahrnuje), jeho struktura (co je nejdůležitější, co méně důležité, jak na sebe jednotlivé části navazují, vnitřní logika tématu). 3. Rozbor konkrétních podmínek (místo, čas, úroveň a znalost posluchačů,...). Na základě tohoto rozboru upravím obsah (vynechám, co už znají, přizpůsobím rozsah času). 4. Volba forem, metod a pomůcek (v návaznosti na cíl, obsah a podmínky). 5. Příprava všech materiálů (osnova či text výkladu, doprovodné texty pro posluchače, technické zabezpečení, pomůcky,...). 6. Vyzkoušení nanečisto, diskuze v týmu apod. Obsah Přednáška má obvykle klasické členění: úvod metodika výsledky - diskuze - závěr. Úvod: Navodit pozornost, uvést téma, zaujmout posluchače. Je vhodné si dobře připravit úplný začátek - oslovení, první větu. Vlastní sdělení (metodika, výsledky, diskuze): jasná struktura, přehledné členění, nejpodstatnější myšlenky a informace je vhodné zdůraznit. Proslov by měl být uspořádán podle nějaké logiky, řečník by od tématu neměl skákat ke vzdáleným věcem a pak se vracet k blízkým. Závěr: Shrnutí (např. každou klíčovou myšlenku či informaci shrnout jednou jasnou větou). Během proslovu je nutno sledovat čas. Předem určený čas nikdy nepřekračujeme!!!. Forma Jazyk: hovořit spisovně, ale jednoduše, přirozeně (ne knižně, nepoužívat zbytečně složité termíny a cizí slova). Hlas: mluvit přiměřeně nahlas, zřetelně, občas změnit rytmus a hlasitost, těmito změnami ale šetřit. Gestikulace, pohyb: přiměřeně, být přirozený, nepřehánět, pozor na rozpor slova a gesta. Postoj, oči: vždy směrem k auditoriu, být v kontaktu s posluchači - občas oční kontakt, průběžně je sledovat (přikývnutí, výraz nejistoty, nuda - řečník reaguje např.: otázkou, zvýšením hlasu, překvapivou situací). Nejčastější chyby - koukám do zdi, do stropu, do papírů, nevšímám si publika..

4 Písemný a obrazový doprovod V současnosti se používá výhradně počítačová prezentace (Power-point) je nutné používat dostatečnou velikost písma (nejlépe shodnou na všech slidech), výraznost (vhodné barevné pozadí a kontrastní barva písma), čitelnost, uměřené použití barev (mnoho barev je ke škodě). Základní chyby při použití počítačové prezentace: Příliš mnoho textu na jednom slidu Malé a nevýrazné písmo nebo obrázky (při promítání na projektoru má obraz obvykle menší kontrast a méně syté barvy než na monitoru počítače) Přednášející pouze čte zobrazené texty Rytmus a struktura přednášky je určena sledem prezentovaných slidů (správně to je naopak - přednášející si promyslí strukturu a dynamiku přednášky a pak tomu přizpůsobí promítání) Papír s textem (handout) - rozmnožený pro každého. Podle potřeby ho dostanou posluchači před nebo po výkladu. Možnosti použití doprovodných materiálů Zkrácený heslovitý výklad - nejběžnější způsob, ústní výklad rozvíjí a komentuje napsané teze. Ilustrace, grafy, schémata - jednodušší i složitější obrázky, stejný může být i na tabuli, přednášející vysvětluje a komentuje obrázek, posluchač si může dělat poznámky přímo do textu. Podrobný text přednášky (handout) - používá se hlavně pro ušetření času - přednášející vysvětlí podstatné body a souvislosti, zbytek si posluchač přečte. Seznam literatury - může být doplněn krátkými anotacemi, vhodný vždy. Na závěr ještě shrnutí důležitých bodů při tvorbě a prezentaci přednášky: a/ Vždy dodržte přesně stanovený časový limit. Pokud není předem daný, optimální čas na prezentaci je 20 minut (poté již posluchači ztrácí pozornost. b/ Působte na co nejvíce smyslů (minimálně zrak a sluch) c/ Zaměřte se i na non-verbální prostředky (tón hlasu, gestikulace) d/ Pokud chcete, aby lidé něco udělali, musíte jim to říct e/ Lidé napodobují vaše emoce a prožívají vaše pocity, takže pokud jste nadšeni z předmětu vaší prezentace, stejně tak bude nadšené i vaše publikum po skončení přednášky.

5 b/ Poster Prezentace výsledků výzkumu formou posteru se preferuje na mnohých mezinárodních konferencích. V současné době stále častěji se používají elektronické postery (pdf nebo power-pointové prezentace) než papírové postery (plakáty). Pro tvorbu posteru platí podobná pravidla jako pro přednášku, ale počítejte s tím, že slovní prezentace by neměla překročit 3-5 minut. Tedy více informací je v textu než pak prezentujete a zájemci si to přečtou. c/ Odborný článek Pokud začínáme psát odborný článek, je třeba rozhodnout jaký typ článku vybrat. Má to být přehledný referát (review), systematická review, meta-analýza, dopis redakci, krátké sdělení (short communications), článek z klinické praxe, vědecký článek (full-lenght article)? Typ vybereme podle toho, co chceme napsat. Při prezentaci výsledků projektu vybereme pravděpodobně vědecký článek. Struktura odborného článku (Article, Paper) Vzhledem k postupující globalizaci v oblasti vědecké komunikace se budeme držet osvědčeného schématu, používaného zejména v anglosaské literatuře pod zkratkou TAIMRD: Název (Title): Název je velmi důležitá část celého článku. Měl by být krátký a výstižný. Je třeba zejména uvážit, že jedna ze základních rešeršních metod je založena na vyhledávání klíčových slov v titulku. Ideální je, když titulkem vyjádříme obsah celé práce. Vyhýbáme se beletristickým prvkům. Zcela cíleně můžeme výjimečně použít i provokativní otázku např. Připustíme informační eutanázii? Autoři (Authors): Toto schéma zahrnuje autory pod titulní část. V práci uvádíme všechny autory, kteří se rozhodujícím způsobem podíleli na daném úkolu. Uvádíme také pracoviště autorů a kontaktní informace. Dnes by neměla chybět např. ová adresa. Abstrakt (Abstract): Souhrn je vůbec nejdůležitější část publikace. Je to jakási miniatura celého článku. Pokud publikujeme v monitorovaném periodiku, bývá abstrakt převzat do velkých medicínských bibliografií (např. MEDLINE) a tím prakticky obecně zpřístupněn. Snažíme se psát věcně, přehledně, vyjadřujeme se pokud možno kvantitativně. Uvedeme to podstatné z výsledků. V abstraktu nesmí být obsaženo to, co není ve vlastním textu článku. Abstrakt může v některých případech nahradit primární dokument. Ze stejného důvodu jako v předcházejícím textu se snažíme do abstraktu propašovat všechna důležitá klíčová slova

6 usnadní se tak nalezení vašeho článku při jeho budoucím fulltextovém vyhledávání vašimi kolegy. Klíčová slova (Key words): Klíčová slova a zejména tzv. deskriptory MeSH, které slouží k indexaci dokumentu (a nahrazují historicky starší anotaci) se uvádějí navíc samostatně, jako obligatorní a nedílná součást abstraktu. Úvod (Introduction): Úvod jak sám název napovídá, uvádí do celé problematiky. Popíšeme, na co jsme ve své práci navázali, proč jsme se do řešení problému vůbec pustili, co je cílem našeho výzkumu (který je samozřejmě nesmírně důležitý pro blaho celého lidstva). Můžeme zmínit hypotézu, z které jsme při řešení problému vycházeli. Úvod by měl být jasný a stručný (obvyle 1 2 normostrany). Materiál a metodika (Materials and Methods): Materiál a metodika je nejrozsáhlejší a nejdůležitější částí vědeckého článku. Text je většinou třeba logicky rozčlenit do odstavců. Vycházíme z přehledu souboru testovaných subjektů, použitích metod, které jsme pro svůj experiment použili. U metod obecně známých stačí zmínka, u méně běžných odkážeme na odbornou literaturu. Metody vzácné nebo námi modifikované je třeba celé zvlášť popsat. Platí to např. i pro deskripci použitých diagnostických přístrojů, specifikaci léků atd. U klinických studií ovšem chráníme anonymitu pacientů. Pacienty uvádíme jako osoby, včetně jejich důležitých charakteristik (pohlaví, věk, povolání atd.). Při tvorbě této části vědeckého textu si klademe jedinou otázku: jestli bude podle našeho popisu možné celý experiment někým jiným zopakovat. Etické hledisko (Ethics): U vědeckých projektů, které jako studované subjekty používali lidi nebo zvířata, musí být schváleny příslušnou etickou komisí a toto musí být v článku uvedeno. Všichni lidé (pacienti, dobrovolníci) musí být o studii plně informováni a podepsat tzv. Informovaný souhlas. Také toto musí být v článku uvedeno. Statistika (Statistics): Na konci metodiky musí být uvedeny použití statistické metody. Výsledky (Results): Tato část obsahuje přehledně zpracované výsledky všech pokusů a pozorování. Využíváme zejména prostředků vizuální komunikace tabulek, grafů, statistik. Zvláště dnešní mladá generace vědců totiž vyrůstala v informačním prostředí, které je mnohem více založené na optickém vnímání, kterým získáváme přes 90 procent podnětů. Chceme-li někoho přesvědčit o své vědecké pravdě, musíme mu to také umět vhodně naservírovat a zafixovat do optické paměti. Třebaže je to nesmírně těžké, uvádíme i výsledky, které nepodporují naší hypotézu. Jednak je to mravné, jednak to paradoxně přispěje evaluaci validity naší práce ze strany kolegů odborníků.

7 Diskuze (Discussion): Tato část článku slouží v podstatě ke konfrontaci námi dosažených výsledků s tím, co uvádí dosavadní vědecká teorie a praxe. Máme zde možnost vysvětlit i případné výše uvedené záporné výsledky. Diskuse by měla končit potvrzením (úplným, částečným, podmíněným) nebo naopak nepotvrzením původní hypotézy. Neměly by chybět vypsané limitace prezentované studie. Literatura (References): Uvádíme české i zahraniční autory, kteří mají nějaký významný vztah k probíranému problému a z jejichž prací jsme čerpali nebo přímo citovali. Ze seznamu by mělo být na první pohled patrné, jakou pozornost jsme věnovali přípravě řešení jak jsme obeznámeni s dosavadním stavem v daném oboru, jaký prostor věnujeme i opozičním názorům, atd. Formální úprava citací vychází z požadavků redakce, která by se měla zase řídit příslušnou normou. Citace se objevují v textu formou odkazu číselného nebo formou jména prvního autora a roku vydání publikace. Kromě těchto (spíše kanonických než obligatorních) částí klasického článku existují i další doplňující části, jakými jsou např. seznam použitých zkratek, poděkování (Acknowledgements), dodatky (Appendix). Jak začít psát Je-li začínající vědec vtažen do zavedeného výzkumného týmu, postupně si může problematiku vědecké komunikace osahat a s pomocí zkušenějších kolegů překonat i počáteční nezdary. Jak má ale postupovat solitér? Pokud nemáte nikoho, kdo by vám pomohl, snažte se nejdříve přečíst články o podobných studiích a snažte se styl napodobit (ne opsat!). Pokud se rozhodneme pro formu odborného článku, měli bychom mít na paměti, že musíme psát pouze o jednom tématu. Řešíme-li současně dva, navíc nesouvisející problémy, je lépe napsat dva různé články. Mějme na paměti, že špatná argumentace o věcech, které nejsou ústředním zájmem autora, může snížit celkovou věrohodnost článku. Publikování článku není nutno uspěchat, ale není možné s ním také příliš otálet. Jazyk a styl článku Obě kategorie vycházejí z interakční povahy vědeckého textu. Autor musí znát svého čtenáře a podle toho volí jazyk (spisovný jazyk nebo profesionální žargon), jakož i odborný styl článku (vědecký, naučný nebo popularizační). Promítá se zde samozřejmě i autorova příslušnost k určitému jazykovému a kulturnímu prostředí. Pro vědu je charakteristické používání termínů. Ty dodávají odbornému textu tolik potřebnou přesnost a jednoznačnost. Zatímco u statických lékařských oborů (např. anatomie)

8 je terminologie dávno ustálena (nový orgán nám v dohledné době v těle nenaroste), u nových a dynamicky se rozvíjejících biomedicínských disciplín vždy nějakou dobu trvá, než se vědci na přesném termínu shodnou. V internacionalizaci odborného jazyka hraje významnou roli např. tezaurus deskriptorů MeSH z dílny Národní lékařské knihovny v USA. Základním předpokladem jakéhokoliv komunikačního stylu je ovšem potřeba dobře ovládat jazyk. Pokud píšete v mateřštině, je to jednodušší. Pokud píšete v nemateřském jazece (např. angličtině), je vhodné si nechat článek jazykově zkontrolovat rodilým mluvčím. Recenze a korektury odborného článku Podaří-li se autorovi (autorům) konečně dopsat celý článek, ještě zdaleka nemusí být vyhráno. Musíme mít na paměti krutý fakt, že redakce kvalitních periodik zamítají (nikoli pouze vracejí k přepracování) více než pětinu, velké vědecké týdeníky Science a Nature dokonce 85 procent došlých rukopisů! Tedy i výsledky velmi kvalitní studie nemusí být redakcí přijaty k publikaci, pokud článek nesplňuje jejich přísná kritéria. Proto je velmi vhodné, když je článek před odesláním podroben důkladné kontrole. Patří sem zejména autorecenze (po určitém časovém odstupu) samotným tvůrcem textu a posouzení kolegou buď z blízkého autorova okolí, nebo vzdáleným odborníkem, na jehož úsudek obvykle daný tvůrce dá. Předpublikační recenze by si měla všímat tří okruhů obsahového, jazykového a formálního (zde může pomoci také nejbližší knihovnicko-informační pracoviště). Jak vybrat vhodný odborný časopis k publikaci článku? Při výběru časopisu je třeba vzít v úvahu jazyk, téma a kvalitu připravovaného odborného článku. Pokud článek píšeme v češtině, musíme si vybrat český, event. slovenský časopis. Pokud článek píšeme v angličtině, je výběr časopisu prakticky neomezen. Dalším bodem je téma článku. Optimální je vyhledat si časopisy z daného oboru (např. ošetřovatelství viz Tabulku 1). Poté se musíme rozhodnout, jaké máme požadavky na časopis. Publikace v nerecenzovaných časopisech jsou prakticky bezcenné, protože nikdo neprověřuje jejich kvalitu a pravdivost předkládaných informací. Minimálním požadavkem je tedy recenzovaný časopis. Rada pro výzkum, vývoj a inovace ČR každoročně vydává Seznam recenzovaných neimpaktovaných periodik vydávaných v ČR. Nejvyšší úroveň však mají recenzované imputované časopisy (mají každoročně určovaný Impact Factor). Impakt faktor (IF) ve scientometrii představuje průměrný počet citací průměrné publikace v daném

9 vědeckém či odborném časopisu (počítá se tak, že se sečte počet citací všech článků, které byly publikované daným časopisem za předcházející 2 roky a vydělí se to počtem všech článků publikovaných daným časopisem za předcházející 2 roky). IF je každý rok znovu vyhodnocován americkým Institutem pro vědecké informace (ISI) pro rozsáhlý soubor vybraných vědeckých časopisů a publikován ve Zprávě o časopisecké citovanosti. IF má velký vliv na způsob vědecké práce a její hodnocení. Užívání IF představuje významný ukazatel kvantity a významný prostředek pro určení kvality publikací. Zjednodušeně lze tvrdit, že čím je vyšší IF, tím větší věrohodnost a kvalita studie. Informace o impaktovaných časopisech shromažďují citační databáze Web of Knowledge či Scopus. Vybereme tedy časopis z daného oboru dle použitého jazyku, musí být recenzovaný, optimálně i s IF. Vhodné je vybrat časopis, který publikoval obdobné studie. Jelikož se velmi často stane, že je článek odmítnut, je vhodné vybrat 3 4 vhodné časopisy. Nikdy však neodesílejte stejný článek do 2 časopisů! Teprve když je článek v jednom časopisu odmítnut, vybereme další časopis. Snažíme se publikovat i výsledky, které nevyšly podle očekávání.

10 Tabulka 1. Časopisy z oboru ošetřovatelství s IF (Impact Factor)

11 4. Shrnutí kapitoly Prezentace výsledků vědeckého projektu patří k velmi důležité součásti vědeckého výzkumu. Vědecké projekty by měly být zaregistrovány ve veřejně přístupné databázi ještě před zahájením projektu. V průběhu projektu a po jeho ukončení je potřeba prezentovat dosažené výsledky a seznámit s nimi a se závěry projetu širokou odbornou i laickou veřejnost. Prezentace má několik typů. Patří sem přednášky, postery a vědecké publikace. Každá forma prezentace má svá nepsaná i psaná pravidla, se kterými je potřeba se seznámit před začátkem práce na prezentaci. 5. Evaluační a autoevaluační a aktivizační prvky Cvičení: Vytvořte přednášku s výsledky fiktivní studie. Otázky: 1. Jaké formy prezentace výsledků vědeckého projektu znáte? 2. Co je to přednáška a jak se tvoří? 3. Jaké odlišnosti má poster od přednášky? 4. Jaké typy odborných článků znáte? 5. Jaké části má vědecký článek? 6. Pojmy k zapamatování Přednáška Poster Vědecký článek Recenzovaný časopis Impact Factor 7. Literatura BÁRTLOVÁ, S., SADÍLEK, P., TÓTHOVÁ, V. Výzkum a ošetřovatelství. Vyd. 2., přeprac. a dopl. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2008, 185 s. ISBN BERMAN, A., SNYDER, S., KOZIER, B., ERB, G. Fundamentals of Nursing. Concepts, Process, and Practice.8th ed.

12 Upper Saddle River, N. J.: Pearson Prentice Hall, 2008, 1631 pg. ISBN FARKAŠOVÁ, D. Výzkum v ošetřovatelství. Martin: Osveta, s. ISBN KUTNOHORSKÁ J. Výzkum v ošetřovatelství. Praha: Grada, s. ISBN PLEVOVÁ, I. a kol. Ošetřovatelství I. Praha: Grada Publishing. 2011, s ISBN POLIT, D., F., BECK, T., CH. Nursing Research. Eight Edition. Philadelphia: J. B. Lippincott Co., p. ISBN Research methods in health : foundations for evidence-based practic. Edited by Pranee Liamputtong. South Melbourne, Vic. : Oxford University Press, 2010, 516 s. ISBN SCHMIDT, N. A., BROWN, J. M. Evidence-Based Practice for Nurses. Apprais and Application of Research. 2nd ed. Sudbury: Jones Bartlett Learning, ISBN ŽIAKOVÁ, K. a kol. Ošetrovateĺstvo teória a vedecký výskum. 2., preprac. a dopl. vyd. Martin: Vydavateĺstvo Osveta ISBN