Univerzita Karlova v Praze

Transkript

1 Univerzita Karlova v Praze Filozoficka fakulta Ustav romanskych studii Obor: Filologie - romanske literatury Specializace: portugalsky psane literatury Silvie Spankova ANTONIO LOBO ANTUNES: ROZPETI ROMANU ANTONIO LOBO ANTUNES: EXTENT(ION) OF A NOVEL Disertacni prace Vedouci prace: doc. PhDr. Hedvika Vydrova 2010

2 Prohlasuji, ze jsem disertacni pnici vykonala samostatne s vyuzitim uvedenych pramenu a literatury. (... "'P,~ Jy:I.~... ~ I I OY;4P.k~...

3 Velice dekuji doc. PhDr. Hedvice Vydrove za odbome vedeni, a take za obetavost, empatii a citlivy kriticky postoj k me pnici. Me vrele podekovani nalezi tez Mgr. Sarce Grauove za mnohe cenne pfipominky a kriticke komentare.

4 Marne a Fatirne, za oporu, duveru a obetavost

5 b Obsah Uvodem Lobo Antunesovo umeni romanu Cesty romanu: cykly, dila, literami (ne)lasky Dokonaly "roman": fragmenty loboantunesovske "poetiky" Otazniky nad -ismy aneb mozne pfistupy k dilu Obecne teoreticke uvahy: nastroje analyzy Paratexty Tituly Tituly romanu A. Loba Antunese Dedikace Dedikace v romanech A. Loba Antunese Motto Motto v romanech A. Loba Antunese Nazvy casti a kapitol Nazvy casti a kapitol v romanech A. Loba Antunese Zanrova modulace Hledani "romanu" V tenatech existence: romanjako vyklad Vlozene (neliterami) zanry Mezi romanem a tragedii Skutecnost a fikce Na lodi hlisniku: romanjako hra Nunova cesta "Prokleti" Soudni akt Hra/spis lidskych afektech: romanjako traktat

6 b Vasne duse Hnizdo-domov Pojednani 0 moei Rozpeti romanoveho "traktatu" Hra s maskou: romanjako rukovet' Vladci ajejich moc ve state a na statku Dalsi "mocni" Skryta tvar mocnych Touha ajeji moc Zdani a skutecnost Predstirani jako kompozicni princip Dumyslna kompozice: dalsi smerovani Temna noc: romanjako basen Vypraveni Subjektivita ve vypraveni: vypraveci postupy Cas vypraveni a cas (v) pfibehu: cas prozitku a prozitek casu Promeny prostoru Dum Zahrada Postava vypravecky Tvoreni fiktivniho sveta "Svlekani tmy" a poezie Opakovani Kontrast Basnivost ve vypraveni Zaverem Abstrakt Abstract Resumo Bibliografie

7 Uvodem Antonio Lobo Antunes (1942) patfi ke generaci romanopiscu, ktefi debutovali zahy po padu diktatury r a kteri se jiz neciti svazani zadnymi spolecenskymi, ideologickymi a umeleckymi konvencemi. Pravo na vlastni tvurci pfistup, ktery tate nova generace haji, je jednak dedictvim literatury 60. let, ktera nejen v portugalske proze podlehala ve znacne mire dobovym strukturalistickym teoriim kladoucim duraz na lingvistickou slozku literamich textu a na psani vubec a ktera hledala sve naplneni vexperimentu a inovaci tradicnich narativnich struktur, I jednak je znamenim nove etapy v portugalskych dejinach, ktera souvisi take s nekterymi spolecenskymi, intelektuainimi a kultumimi jevy, jez zjednodusene receno vytvareji eru individualismu, jak tuto novodobou, "postmodemi" epochu zapadni civilizace nazyvaji nektefi esejiste a filozofove. 2 V takto siroce pojatem "porevolucnim" obdobi Ci obdobi demokratickeho Portugalska dochazi k nebyvalemu rozmachu romanu, ktery se vyznacuje jak hojnosti, tak take vysokou kvalitou. Konsoliduje se tvorba nekterych autoru spjatych s 60. lety (napr. Joseho Cardosa Pirese, Marie Velhove da Costa, Almeidy Fariy, Vergilia Ferreiry aj.) a objevuji se nova jmena, ktera soucasny portugal sky roman proslavi za hranicemi sve vlasti (zejmena Jose Saramago, Lidia Jorgeova a Lobo Antunes). Po zakolisani, jemuz byla vystavena portugalska identita a kultura v souvislosti s Dubnovou revoluci (... ), imaginaci opanovaly dva pohledy, ktere mohou byt symbolicky a literarne zastoupeny dvema typy tvorby, dvema velk)'illi literarnimi mas ivy, ktere pati'i k tomu nejlepsimu v soucasne portugalske literatui'e: tvorbou Joseho Saramaga a tvorbou Loba Antunese. 3 Tato slova pro nasi Eduardo Lourenc;o, vyznamny portugal sky myslitel, esejista a literami kritik, na prvni mezinarodni konferenci venovane dilu Antonia Loba I PINTO DO AMARAL, Fernando. Narrativa, In MARTINHO, Fernando J.B. (coordena<;ao), Literatura Portuguesa do SeculoXX. Lisboa: Instituto Camoes, 2004, s Viz napi'. LlPOVETSKY, Gilles. Era prazdnoty, Uvahy 0 soucasnem individualismu. Praha: Prostor, 200l. 3 "Depois do momenta de grande oscila<;ao identitaria que 0 pais e a cultura portugueses conheceram com a Revolu<;ao de Abril (...) desenharam-se, no plano do imaginario, duas perspectivas que, simbolicamente e literariamente, podem ser encarnadas por duas obras, dois grandes maci<;os literarios, os mais impressionantes da literatura portuguesa contemporanea: obra de Jose Saramago e a obra de Lobo Antunes." LOUREN<;O, Eduardo. Divaga<;ao em torno de Lobo Antunes. In A escrita e 0 mundo em Antonio Lobo Antunes, Actas do Col6quio Internacional da Universidade de Evora (org. E. Cabral, C. J. F. Jorge, Ch. Zurbach), Lisboa: D. Quixote, 2004, s

8 r Antunese,4 a zduraznuje, ze zatimco Saramago se svou tvorbou snazi vytvorit nove portugalske dejiny, dilo Loba Antunese si bere za ukol objevit, nacrtnout, predstavovat neco, co je vice spjate se zivotem v soucasnosti a co by nebylo fantastickou minulosti ani utopickou budoucnosti. 5 Lobo Antunes, ktery vesel do obecneho povedomi jako autor cerpajici ve sve tvorbe z osobnich zazitku, zejmena ucasti v kolonililni valce a praxe psychiatra, 6 je autorem, ktery osobite zobrazuje dnesni portugalskou spolecnost, a je take umelcem, ktery dba na estetickou hodnotu svych del, neustlile zdokonaluje sve nastroje a pokousi se, jak sam priznava, pretvorit roman. Tento zamer a jeho konkretizace v literamich textech nachazeji ozvenu v kritikach, v nichz se mimo jine poukazuje na zanrove rozpeti loboantunesovskeho romanu, a tim take najeho nesmime obtizne ukotveni do znamych estetickych a poetickych kategorii (hovori se napr. 0 "epopeji" [N. Judice], "epicke operete" [E. Lourenyo], "basnicke architektonice" [R. Rerolle], "lyrismu" [F. Jose Viegas], "experimentlilni fuzi poezie a prozy" [A. M. Machado] apod.). Ackoli podobnych vyrazu nachazime v portugalske i zahranicni kritice dostatek, nesetkali jsme se dosud s zadnou praci, ktera by se blizsi zanrovou diferenciaci podrobneji a systematicteji zabyvala. VetSinou jde, jak se nam zda, 0 nahodne pouziti znamych terminu bez patficneho detailniho pruzkumu, ktery by slouzil jako argumentace k danemu (zanrovemu) konceptu. Rozhodli jsme se proto propojit uvahu 0 tvlircich postupech v Lobo Antunesovych dilech s presnejsi definici jejich "zamovosti". Sam autor nam k tomu otevrel cestu, kdyz v titulech nekterych svych del uvadi zanrovy Ci parazanrovy odkaz nebo k titulu pridava udaj 0 zanru, ktery rovnez predstavuji jiste mezniky vautorove tvorbe: neodpovida zakladnimu zamovemu urceni "roman". Z techto del jsme vybrali pet romanu, ktere zaroven predstavuji jiste mezniky v autorove tvorbe: Vyklad ptaku (1981), Hra 0 proklerych (1985), Traktat 0 vasnich duse (1990), Rukovef inkvizitoru (1996) a Nevchazej tak rychle do te temne nod s udajem 0 zanru - basen (2000), pricemz prvni ctyfi dila die naseho soudu "ukazuji" cestu k tomu 4 Konference se por-mala na Evorske univerzite (Universidade de Evora) v r Tamtez, s Take odborna kritika zahy zduraziiuje prave tyto vektory Lobo Antunesovy tvorby. Viz nap!'. SEIXO, Maria Alzira. Dez anos de literatura portuguesa ( ), Ficc;ao. Col6quiolLetras, 1984, n. 78, s. 40, MACHADO, Alvaro Manuel. A novelistica portuguesa contemporanea. Lisboa: Biblioteca Breve, 1984, s. 18, PINTO DO AMARAL, Fernando, cit. dbo, s. 83, SARA IVA, Antonio Jose, LOPES, Oscar. Hist6ria da literatura portuguesa. Porto: Porto Editora, 17." ed., 1996, s

9 r poslednimu "nejneprostupnejsimu a nejplodnejsimu,,7 Lobo Antunesovu dilu. Ackoli se jedmi 0 vyznile dilo, ktere autor jeste v r pokhida za "snad nejkomplexnejsi" knihu, kterou kdy napsal,8 ktera mu dala nejvic prace 9 a kterou rna obzvlast' rad,1o neni nam krome Seixove dilci studie v monografii Romany Antonia Loba Antunese ll znama zadna prace, ktera by se dilu venovala. To je hlavni duvod, proc uprednostiiujeme tento roman na ukor ostatnich. 12 Nasim prvoradym zamerem bude prozkoumat, do jake miry lze odkaz k titulnimu zanru povazovat za opravneny, zda se v dilech dany:lanr skutecne zrcadli a pokud ano, jakymi postupy a prostredky se dociluje ucinku, ktery bychom mohli nazvat zanrovou kontaminaci Ci hybridnosti. K dosazeni tohoto zameru, jehoz vychodiskem se tak stava "paratext" jako zakladni metodologicky nastroj, pouzijeme jeste dalsi analyticky nastroj, tzv. zanrovou modulaci, ktera nam umozni prozkoumat nejen semantickou vazbu mezi titulem a dhem, ale take indicie dalsich architextovych, zanrovych a diskursivnich poloh, ktere z daneho dila vytvareji jedinecny esteticky v}'tvor. CHern prace je pak ukazat, jak Lobo Antunes v ruznych etapach sve literami tvorby pretvarel svou poetiku, tak aby se priblizil svemu vysnenemu dokonalemu dilu. Tomuto zameru a cili odpovida metoda. Jelikoz vychazime z paratextovych udaju, pojednavame 0 kazdem dile zvlast'; jedine tak je mozne vztah mezi titulem a dilem nalezite analyzovat a popsat. Chronologicke razeni dilcich del umozni snadnejsi orientaci v autorove dilem a umozni take po chop it v}'voj jeho tvorby mezi lety 1981 a Duraz na jedinecnost vsech del se totiz v nasem pruzkumu - mozna trochu paradoxne - poji s durazem na kontinuitu, na vyzdvizeni prave tech prvku, ktere autor prenasi z jednoho dila do druheho a vytvari tak homogenni, sebereflexivni dilo, v nemz se vsechny motivicke, tematicke, narativni ci architextove prvky dopliiuji. 7,,0 mais bravio e fecundo dos seus livros", SEIXO, Maria Alzira. esplendor da obra. In Jornal de Letras, artes e ideias, 2007, n. 952, s Z rozhovoru s Adelinem Gomesem (2004). GOMES, Adelino. Urn quarto do seculo depois de Os Cus de Judas "Acho que ja podia morrer," In ARNAUT, Ana Paula (ed.). Entrevistas com Antonio Lobo Antunes Corif/ssoes do Trapeiro. Coimbra: Almedina, 2008, s Tamtez, s Z rozhovoru s A. L. Coelhovou (2006). COELHO, Alexandra Lucas, Tenho a sensayao de que ando a negociar com a morte. Tamtez, s SEIXO, Maria Alzira. Os Romances de Antonio Lobo Antunes. Lisboa: Dom Quixote, Je to ostatne roman z nasich nejoblibenejsich, ktery okamzite vzbudil nasi pozomost a kteremu jsme venovali tfi odbome clanky (viz bibliografie) a dye pfednasky ("Os misterios da escrita de Antonio Lobo Antunes" a "Lobo Antunes transgenerico") prone sene v letech 2006 a 2007 na Univerzite v Evofe a v Lisabonu. 3

10 r Prestoze Lobo Antunes, jak dokladaji vyse citovami Lourenc;:ova slova, patfi dnes k nejvyznamnejsim auto rum soucasne portugalske pr6zy, odbomy zajem 0 jeho tvorbu se az v poslednich letech zacimi vyrazne prosazovat na portugalske i zahranicni pude. Meznikem se stal bezpochyby rok 2002, kdy se konala zminena mezinarodni konference a kdy M. A. Seixova vydala zminenou monografii venovanou Lobo Antunesove romanove tvorbe. V r vysla daisi ambici6zni publikace - Slovnik dila Antonia Loba Antunese,13 ktera autora jednoznacne zaradila do plejady nejdulezitejsich portugalskych literatu vsech dob. Nase prace je nicmene plodem dlouhodobe reflexe a opakovane cetby Lobo Antunesova dila: vydani vyse zminenych publikaci nam na jednu stranu cestu k autorovi vyrazne usnadnilo, na druhou stranu ji ale omezilo; zejmena nove vydany Slovnik obsahuje udaje, ktere jsme ex post vkladali do vlastnich prubezne promyslenych a nacrtnutych rozboru. Presto se domnivame, ze rozsahla a bohata tvorba Loba Antunese navzdory tak vyznamnym /Uilum jako je monografie a Slovnik skyta jeste dostatek prostoru pro daw badani a nalezeni novych souvislosti. Prace je clenena na dye uvodni a jednu hlavni kapitolu. V prvni kapitole se venujeme obecnym rysum Lobo Antunesovy tvorby: naznakove predstavime vsechnajeho dila v ramci romanovych cyklu, takjakje pojima soudoba kritika a sam autor, a pote vytycime hlavni trasy, jimiz se ubira autorovo uvazovani 0 vlastni tvorbe a kriticka recepce jeho dila. Nepokousime se zde 0 vycerpavajici popis, ktery by prekrocil meze teto prace, snazime se spise vyzdvihnout nektere polemicke otazky, k nimz prihlizime v nasich rozborech. Ve druhe kapitole strucne uvedeme zakladni nastroje nasi analyzy: problematiku paratextu a tzv. zanrovou modulaci. Jelikoz otazka paratextu neni konfliktni oblasti v literami teorii, rozhodli jsme se pouze pro rekapitulaci hlavnich postulatu G. Genetta, ktery se jako jeden z prvnich badatelu teto problematice venoval ve sve stezejni praci Prahy (Seuils), 14 a pouze pfilezitostne prihledneme k dilcim nazorum D. Hodrove, ktera z Genetta vychazi a jeho uvahy rozviji. Druhy nastroj - tentokrat z oblasti genologie - pojimame a predstavujeme jako stret mnoha koncepci a uvah, jejichz zavery se pokousime zpristupnit a zobecnit. Na tomto bitevnim poli nejruznejsich a mnohdy protikladnych nazoru se nesnazime prebrat SEIXO, Maria Alzira et alii. Dicionario da obra de Antonio Lobo Antunes L II. Lisboa: Imprensa Nacional-Casa da Moeda, GENETTE, Gerard. Seuils. Paris: Editions du Seuil,

11 , l jeden jediny uhel pohledu, ktery by neis orientoval v pniei, am neeheeme s predlozenymi koneepty polemizovat; pokousime se pouze dospet k vhodnemu kompromisu, ktery by mohl byt uzit v praxi. Tim je neis neologismus "zanrove modulaee", ktery se opini 0 teorie A. Fowlera, C. Reise, G. Genetta, V. M. Aguiara e Silvy a J. M. Sehaeffera. Treti kapitola je stezejni castf praee, v niz se soustredime na rozbor peti vyse uvedenyeh romanu z hlediska paratextu a zanrove modulaee. Jadrem nasi analyzy je dflo Nevchazej tak rychle do te temne noci, ktere povazujeme za jeden z vreholu Lobo Antunesovy dosavadni tvorby a ktere se nabizi dvojimu pristupu: analyzujeme je jednak jako vypraveni, jimz bezpoehyby je a u nehoz lze sledovat dflci projevy lyriekeho modu, a jednak jako poezii diky dumyslne kompoziei, ktera se opira 0 rytmizujicf postupy opakovani a kontrastu. V rozboreeh vseeh romanu pfihlfzime k dostupne sekundami literature 0 Lobo Antunesove tvorbe (zejmena k vyse uvedene publikaei M. A."Seixove, Slovniku dila A. Loba Antunese, pffpadne dalsim studiim), u posledniho analyzovaneho romanu prihlfzime rovnez k sekundami literature 0 problematiee lyriekeho (basniekeho) romanu (vypravenf). Je zrejme, ze volba sirokeho okruhu otazek, ktere nas v dfle Loba Antunese zajimaji, rna pozitivni i negativni dopad. Pozitivni v tom smyslu, ze dava nahlednout do nekolika dveff vedoucfeh k poznani autorova dfla, a umoznuje tak lepsi obeznamenost s jeho bohatosti a komplexnostf, negativni proto, ze se nevyhneme jistemu zjednoduseni a neuplnosti. Tuto praei tudiz nepovazujeme za vycerpavajiel Stane-li se vsak vyehodiskem k dalsfmu hledani a prohlubovani vytycenyeh tras, bude mit smysl ajeji efl bude splnen. 5 b

12 1. Lobo Antunesovo umeni romanu 1.1. Cesty romanu: cykly, dila, literarni (ne)lasky Literatura je v zivote Antonia Loba Antunese prinejmensim stejne dulezita, jako je dnes autorovo jmeno dulezite v panoramatu soudobe portugalske literatury. Co vic, Lobo Antunes neni jen skutecnym literarnill "velikanem", jak mnohaleteho kandidata na Nobelovu cenu za literaturu nazyva Svedska akademie,15 nybd je take autorem, ktery jako jeden z mala proslavil portugalskou literaturu za hranicemi vlasti a stanul po boku nejznamejsich portugalskych basniku Cam5ese a Pes soy Ci romanoplsce E9Y de Queirose. Celosvetove uznani se navic promitlo do de sitek prestiznich literarnich cen, ktere Lobo Antunes pravidelne ziskava temer na vsech kontinentech. 16 Na pocatku literarni "kariery" v roce 1979, kdy tehdy jako sedmatficetilety vystudovany psychiatr vydal svou prvotinu, krcitky roman Sloni pamet' (Memoria de Elefante), se nicmene Lobu Antunesovi ani nezdalo. Autobiograficky ladeny pribeh zoufaleho psychiatra, ktery se nedavno rozvedl a ktery celi nejen samote, do niz postupne zabredava, ale take - a mozna zejmena - pochybnostem 0 som samem, 0 sve schopnosti milovat a sdilet kazdodenni starosti s blizkymi lidmi, zenou, dcerami a prciteli. Ackoli se romanu dostalo vreleho pfijeti od "beznych" ctenaru, diky nimz se autor doslova pres noc stal hvezdou portugalskeho romanu, odborna kritika si ambiciozni prozy neznameho novacka skoro nepovsimla. Az na vyjimky se 0 autorovi ani 0 romanu nepsalo. Jeste tehoz roku Lobo Antunes vydal druhy autobiograficky roman s nazvem Jid6sova dira (Os Cus de Judas), psany formou 15 Z rozhovoru se S. Belo Luisovou (2001). Luis, Sara Belo. Que diz Lobo Antunes quando tudo arde? ARNAUT, Ana Paula (ed.). Entrevistas com Antonio Lobo Antunes Conjissoes do Trapeiro. Coimbra: Almedina, 2008, s Portugalska APE (Sdruzeni portugalskych spisovatelu) ocenila v r autoruv roman Hra 0 proklerych Velkou cenou romanu a novely a pote r stejnou cenu udelila romanu Exhortace krokodjjlum. Roku 2007 byl Lobo Antunes pocten nejprestiznejsi Cam5esovou cenou za soubome dno. Lobo Antunes je drzitelem mnoha zahranicnfch literamich cen, napi'. Prix Franco-Portugais za r. Jidasova dira, Cena za nejlepsi zahranicni knihu vydanou ve Francii za roman Rukovet' inkvizitoru, cena galicijskeho PEN Clubu Rosalia de Castro za soubome dno (1999), cena rakouskeho statu (2001), cena Ovidio Sdruzeni rumunskych spisovatelu (2003), Jeruzalemska cena ( 2004), Iberoamericka cena (2006) atd.. Lobo Antunesovy knihy jsou pi'elozeny zhruba do ctyi'iceti jazyku, pi'icemz v mnoha zemfch vcetne Vietnamu, Ciny a Tchajwanu byly uzavi'eny smlouvy na vydani soubomeho dna. 6

13 dramatickeho monologu 17 vetenina z koloniaini vaiky, ktery nezmime zene v baru vypnivi 0 svem pruchodu "peklem" vaiecneho besneni, 0 vine a pykani, 0 zrade, jiz se na mirodu dopustil autoritativni salazarovsky rezim, a 0 fyzickych a psychickych dusledcich koloniaini vaiky. Vzapeti (1980) autor vydava tretl, opet autobiograficky roman Poznani pekla (Conhecimento do Inferno), v nemz se vraci k tematu Angoly a koloniaini vaiky, a zaroven (podobne jako v prvnim romanu) zobrazuje psychiatricke oddeleni nemocnice Miguela Bombardy, kde sam pracoval. Po prvnim autobiografickem cyklu 18 nasleduji v rychlem sledu romany, v nichz se autorova zivotni zkusenost objevuje pouze okrajove, a do stfedu zajmu se dostavaji otazky celospolecenske. Pojitkem dalsiho pomyslneho celku se tak stavaji pfedevsim prvky moderni romanove epopeje Ci spise "antiepopeje", v niz se hlavnim tematem stava narod a jeho nedavne dejiny (doba pfedrevolucni a porevolucni). Cyklus zacina romanem Vyklad ptakit (Explica<;ilo dos Passaros, 1981), pokracuje kontroverznimi romany Alexandrinske fado (Fado Alexandrino, 1983)19 a Hra 0 proklerych (Auto dos Danados, 1985)20, a vrcholi dilem Koraby (As Naus, 1988), jakousi "epickou operetou", jak fika E. Louren<;o, "v niz vsechno, co tvofilo byvale imperium, vsechna jeho slava, vsechny jeho smyslene epopeje, tohle vsechno se vylod'uje v Lisabonu a pfevraci dejiny naruby".21 Timto parodickym navratem (hrdinu zamofske expanze i obycejnych kolonistu) ale nezanika jen myslenka imperia, nybrz, jak soudi J. Medina, cela "Zeme, kterou pohlcuje Melancholie (...), 17 Tennin viz CHATMAN, Seymour. Pfibeh a diskurs, Narativni struktura v literature a filmu. Pi'el. Milan Onilek. Bmo: Host, 2008, s Deleni na jednotlive tematicke cykly je dnes konsensualni a ustalilo se v podobe, kterou zde pi'edkladame. 19 Tento roman, jak tvrdi autoruv bratr a vyznamny neurolog Joao Lobo Antunes, je v Italii i'azen ke kanonu del, ktere je bezpodminecne nutne pi'ecist. ANTUNES, Joao Lobo. Testemunho de innao. Jornal de letras, artes e ideias, n 960, 2007, s. 8. V Portugalsku roman nebyl pi'ijatjednoznacne. 20 Jedna se 0 prvni roman, za ktery Lobo Antunes ziskal vyse zminene oceneni v Portugalsku. Pi'esto byla jeho recepce znacne kontroverzni. Napi'iklad Liberto Cruz jej ve sve recenzi v dobe vydanf navzdory dilcfm vyhradam prohlasil za "nejlepsf dilo", ktere od autora znal, zatimco napi'. C. F. Alvesova v nem nalezla "sedm smrtelnych literamich hi'ichu". CRUZ, Liberto. Auto dos Danados, Col6quiolLetras, 1987, n. 97, s ALVES, Clara Ferreira. Lobo Antunes e os sete pecados mortais. ExpressolRevista, "Toda essa tralha do Imperio, todas essas grandeza, todas essas epopeias imaginarias, tudo is so desemabarca em Lisboa numa hist6ria as avessas." LOUREN<;O, Eduardo. Divaga~ao em tomo de Lobo Antunes. In A eserita e 0 mundo em Antonio Lobo Antunes, Aetas do Col6quio Internaeional da Universidade de Evora. Cit. vyd., s Prave dfky tomuto romanu E. Louren~o "znovu" objevil dilo Loba Antunese, stejne jako M. A. Seixova, ktera roman povazuje po vsech strankach za "skvew' (fabuloso), SEIXO, Maria Alzira. As varias vozes da escrita. Outros Erros. Ensaios de Literatura. Porto: Asa, Pi'iznivou kritiku k romanu vyslovil rovnez napi'. spisovatel Francisco Jose Viegas, podle nejz Lobo Antunes s Koraby "znovu objevil svou literami cestu" a vytvoi'il "bezpochyby zneklidnujici text". VIEGAS, Francisco Jose. regresso das caravelas e da tristeza. Mais Semanario l988. 7

14 ,, Zeme, kteni zpustne, odkud se vsichni vystehovali a ponechali ji napospas hnicum golfu v Estorilu a nekolika souchotinarum, ktefi na phizi v Ericeire jeste cekaji na mivrat Skryteho knile.'.22 Zatimco v Portugalsku pretrvava mlceni anebo rozpaky, jako by tamni kritika stale hledala tu spnivnou cestu k autorovu expresivnimu, obraznemu, misty jadmemu jazyku a boschovsky deformovanemu videni sveta,23 Lobo Antunes slavi prvni uspechy v zahranici, kde je povazovan za nejdulezitejsiho portugalskeho prozaika hned po Ec;ovi de Queir6s a kde je staven po bok Kafkovi a Camusovi. 24 Rozhorcenf z nezajmu portugalske odbome kritiky,25 a zaroveii vedomi literamich kvalit vydanych del, jistota, ze po dlouhem, mnohaletem tap ani a prepisovani nasel svuj vlastni umelecky hlas, se promitlo do odmitaveho postoje, ktery Lobo Antunes zaujal vuci tehdejsi portugalske literature a kritice. Kritika die jeho soudu v Portugalsku neexistuje, protoze spravna kritika nema hodnotit a hierarchizovat, ale pochopit dilo a otevrit je ctenarum?6 Ze soudobe portugalske literami pr6zy si ceni pouze nekolika 22,,(... ) Pais, devorado pela Melancolia (oo.), urn Pais finalmente deserto, donde toda a gente emigrou, deixando-o aos golfistas do Estoril e a uns quantos tuberculosos que persistem em esperar 0 regresso do Encoberto na praia da Ericeira... ".MEDINA, Joao. Lusitana melancolia. Jarnal de letras, artes e ideias , s. 40 (z technickych duvodu neni uveden cely bib!. Udaj). Skryt)'m knilem Portugalci nazyvaji sveho pfedcasne zesnuleho knlle Sebestitma, ktery v touze obnovit myslenku kfizove vypravy putuje s vojskem do Maroka, kde je r u pevnosti Alcacer-Quibir jeho armada rozdrcena. Protoze Sebestian po som nezanechal potomky, portugalske kortesy r zvolily za krale spanelskeho panovnika Filipa II. (v Portugalsku vladne jako Filip I.). Portugalsko tak po dobu nasledujicich sedesati let pusobi v ramci tzv. personalni unie se Spanelskem. Vzhledem k tomuto kontextu (ztr<ity nezavislosti) posilenemu legendami 0 mesiasi, ktery spasi zemi, jez se v teto dobe sifily zejmena v kruzich tzv. novych kfest'anu, a take proto, ze nikdo z mala pfezivsich krvavou bitvu nevidel Sebestianovo mrtve telo, vznikla tzv. sebastianicka legenda 0 krali, ktery se jednoho dne "skrytf' vratl Tato legenda se mimo jine odrazi v mysleni jezuitskeho misionare a kazatele Antonia Vieiry, a zejmena pak v basnicke sbirce Paselstvi (Mensagem) Fernanda Pessoy, kde se postava Skryteho krale stava hermetickym symbolem odkazujicim k udelu portugalskeho naroda. 23 Odkazujeme k Louren<;:ovu pfirovnani: "A pohledem jako u Hieronyma Bosche, ale Hieronyma Bosche dnesniho, soucasneho, kazdodenniho, proplouva tim, co je skutecne subalterni, co je smutne, co je bolestive, co je soumracne a co je rubem zivota, rubem nadherne skutecnosti. A prave z te ponofene skutecnosti, jako by se ponofil do akvaria, pfinasi nejtfpytivejsi ryby." ("E e dessa visao a Jeronimo Bosch, mas de urn Jeronimo Bosch de hoje, do presente, da quotidianidade, daquilo que e realmente subalterno, daquilo que e triste, daquilo que e doloroso, daquilo que e crepuscular e daquilo que e 0 avesso da vida, 0 avesso da realidade esplendorosa que ele vai ser 0 navegador. E e dessa realidade submersa, que ele traz, como se mergulhasse numa especie de aquario, os peixes mais brilhantes." LOUREN<;O, Eduardo. Cit. d., s Viz rozhovor s Fernandem Dacostou. DACOSTA, Fernando. Antonio Lobo Antunes: "Muitos escritores tern-me urn po desgra<;:adooo." (1982). ARNAUT, Ana Paula (ed.), Cit. d., s Autor citi, ze jeho dilo neni v Portugalsku dostatecne uznano, malo kritiku 0 nem pise, objevuji se negativni soudy, univerzitni kruhy ho zcela ignoruji. 26 Napi'iklad po vydani Alexandrinskeha fada v rozhovoru s C. F. Alvesovou Lobo Antunes i'ika: "Na ctenare si nemohu stezovat. Co se tyka kritiku, v Portugal sku zadna kritika neni [... ] Kritika zustala na univerzitach. [... ] Akademismus mi nahani husi kuzi. [... ]" ("Do publico nao tenho a minima razao de queixa. Quanto aos criticos, em Portugal a critica era inexistente [oo.]a critic a esta pendurada na Universidade [... ] Arrepia-me 0 academismo [oo.j" ALVES, Clara Ferreira. Lobo Antunes: "Fui bern comportado durante tempo de mais!" (1983). ARNAUT, Ana Paula (ed.), Cit. d., s Neshody a 8

15 I I autoru, zpocatku Dinise Machada, Luise Pacheca a Nuna Bragan<;y, pozdeji spise Cardosa Pirese Ci Marie Velhove da Costa; tehdy nejuznavanejsi autofi, jako napf. Vergilio Ferreira a Agustina Bessa-Luisova mu za pochvalna slova moe nestoji: Agustina Bessa-Luis podle nej pise dobfe, ale "bezkrevne", a Vergilio Ferreira "rna ' na cele trvale vrasku, jako clovek, ktery hodne pfemysli".27 K portugalske poezii se stavi vlidneji, miluje poezii portugalskych "klasiku" (zejmena Luise de Cam6ese a Antera de Quentala) i soudobych basniku Gmenuje pfedevsim Eugenia de Andrada, Pedra Tamena, Fernanda Assise Pacheca aj.). Hlavni vzory vidi vsak Lobo Antunes spise ve spanelske, anglofonni, ruske a francouzske literature (obdivuje spanelskou poezii od Queveda po Garciu Lorcu, z prozy rna rad napfiklad Conrada, Emily Bronteovou, Faulknera, Toisteho, Cechova, Gogola, Prousta Ci Celina). Vfely je take autoruv vztah k latinskoamericke literatufe, ackoli, anebo prave proto, ze si je vedom naprosto odlisneho zpusobu psani Ge obdivovatelem napf. Pedra Parama od 1. Rulfa, raneho Vargase Llosy, dila Lezamy Limy ci Reinalda Arenase; tvorba autoru jako je napfiklad Garcia Marquez nebo Borges ho sice "nedojima", ceni si vsak jejich inovacniho naboje a technicke zdatnosti; mnozi autofi jsou navic jeho blizkymi pfateli). Lobo Antunesovy literarni vzory a lasky vypovidaji rovnez 0 autorove chapani romanu jako zanru, jenz rna pfedkladat dobfe vypraveny pfibeh. "Roman je od toho, aby vypravel nejaky pfibeh,,28 tvrdi po vydani Sloni pameti, a pote nekolikrat opakuje: "Roman je od toho, aby vypravel pfibeh, a u nas je vypravet pfibeh skoro hfich,,,29 "Cim da! vic si myslim, ze roman rna vypravet dobry pfibeh; dobry a dobfe vypraveny. Co se tyka Agustiny a Vergilia Ferreiry, mam po krk Faulkneru z Minha kontroverzni mizory na Lobo Antunesovy romany nicmene od zacatku panovaly nejen v oficiaini kritice, ale take mezi spisovatelorymi prateli, kterym autor davaj cist sve rukopisy. Napi'iklad Vyklad pttiku by! podle Rodriguese da Silvy spatny, nepublikovate!ny roman, zatimco spisovatel Luis Pacheco jej tehdy povazoval za nejlepsi dflo (viz rozhovor s F. Dacostovou, tamtez s. 54). Take v USA byl tento roman pokladan za nejjepsi z prvnfch ctyr proz (viz tamtez s. 55) a jeste v roce 1985 se spisovatel Baptista-Bastos priznal, ze rna tento roman nejradeji ze vsech (BAPTISTA-BASTOS, A.. Lobo Antunes a Baptista-Bastos: "Escrever nao me da prazer," tamtez s. 74). Pozitivni kritiku rovnez vyslovi!a spisovatelka Teolinda Gersaoova (GERSAO, Teolinda. Explicas;ao dos passaros. Col6quiolLetras, n. 72, 1983) a Fernando Venancio (VENANCIO, Fernando. jovem principe. Maquinar,:8es e Bons Sentimentos, Porto: campo de Letras, 2002). 27 Rozhovor s J. J. Letriou (1980). LETRIA, Jose Jorge, "Urn escritor e sempre a voz do que esta latente nas pessoas," ARNAUT, Ana Paula (ed.). Cit. d., s ,,0 romance e para contar uma historia". Z rozhovoru s Rodriguesem da Silvou (1979). SILVA, Rodrigues da. Antonio Lobo Antunes [«Memoria de Elefante»] citando Blaise Cendrars: "Todos os livros do mundo nao valem uma noite de amor" (1979). Tamtez, s ,,0 romance e para contar a historia e aqui, contar uma historia e quase urn pecado." Z rozhovoru s C. F. Alvesovou (1983). ALVES, Clara Ferreira, Lobo Antunes: "Fui bern comportado durante tempo de mais!" Tamtez, s.59. 9

16 a Sartru z Fontanelas, navic jeste spatnych.,,30 Spatny roman se podle Loba Antunese vyznaeuje tim, ze "elovek pseudofilozofickymi reemi zastirci svou neschopnost vypravet pribeh". 31 Tyto nazory obhajuje jeste v devadesatych letech, kdy vydava dalsi, tentokrat jiz planovanou romanovou trilogii, jejiz pfibehy se odehravaji na predmesti Lisabonu, vesmes v auto rove rodne etvrti Benfica. Tvofi j i romany s nazvy Traktat 0 vasnich duse (Tratado das Paix5es da Alma, 1990), Pfirozeny fad veci (Ordem Natural das Coisas, 1992) a Smrt Carlose Gardela (Morte de Carlos Gardel, 1994), v nichz se autor vice soustred'uje na osudy jednotlivcu a pokousi se hloubeji proniknout do jejich nitra a prozivani. Proste pribehy 0 obyeejnych lidech z predmesti se navic "ocist'uji" od mnohomluvnosti, slovniho proudu, jimz se nechaly unaset autorovy prvotiny, a zabydluji se v uspomem vyrazu zbavenem vnejsich efektu,32 ktery rna byt jeste ucinnejsim nastrojem, jak odhalit to, co autora zajima predevsim -lidske emoce: "Pokousim se zachytit ruzne tvare skuteenosti, tak abych hloubeji pronikl k citum a emocim, tvari v tvar velkym tematum, ktera jsou nakonec ve vsech knihach taz: samota, smrt a nutne take zivot, pak laska nebo nedostatek lasky, a myslim, ze eim dal vic take neha.,,33 Lobo Antunes v teto dobe stale jeste povazuje zapletku za dulezity prvek romanu ("Nadale si myslim, ze pribeh, zapletka je velmi dulezita,,,34 "Roman je predevsim zapletka,,35), aekoli si je vedom, ze tate zapletka nikdy neni v jeho knihach lineami a ze jeho romany rozhodne nejsou snadno pfistupne:,,(zdanliva) vetsi slozitost mych knih souvisi stirn, ze se snazim skrze sve postavy stale hloubeji vyjadfit, co citim a co jsem.,,36 30 "Penso, cada vez mais, que urn romance tern de contar uma boa historia; boa e bern contada. Quanto a Agustina e ao Vergilio Ferreira, estou farto de Faulkners do Minho e de Sartres de Fontanelas, e ainda por cima maus." Z rozhovoru sa. Baptistou-Bastosem (1985). BAPTISTA-BASTOS, A.. Lobo Antunes a Baptista-Bastos: "Escrever nao me da prazer." Tamtez, s "quando a pessoa esconde a incapacidade de fazer uma historia atras de elucubra\(oes filosofantes." Z rozhovoru s s C. F. Alvesovou (1983). ALVES, Clara Ferreira, Lobo Antunes: "Fui bern comportado durante tempo de mais!" Tamtez, s. 6l. 32 K temto "efektum" autor pocita napriklad prilis ostentativni prirovnani a metafory s okamzitym ucinkem ci slovni prebujelost zalozenou na mnozstvi pfidavnychjmen a prislovci. 33 "Tento dar as multiplas faces de uma realidade de maneira a ir urn pouco mais fundo nos sentimentos, nas emo\(oes, no fundo em face dos grandes temas que acabam por ser sempre os mesmos ao longo dos livros todos: a solidao, a morte, necessariamente tambem a vida, depois 0 amor ou a ausencia dele, e penso que cada vez mais a temura." Z rohovoru sa. Sousa Diasovou (1992). DIAS, Ana Sousa. Urn escritor reconciliado com a vida. ARNAUT, Ana Paula (ed.). Cit. d., s "Eu continuo a achar a historia, a intriga, uma coisa muito importante." Tamtez, s "Urn romance e sobretudo intriga." Z rozhovoru s L. Almeidou Martinsem (1992). MARTINS, Luis Almeida, Antonio Lobo Antunes: "Quis escrever urn romance policial." Tamtez, s "A maior complexidade (aparente) dos meus livros tern a ver com 0 tentar exprimir cada vez mais profundamente 0 que sinto e 0 que sou atraves das personagens." Z rozhovoru s Rodriguesem da Silvou (1994). SILVA, Rodrigues da. A confissao exuberante. Tamtez, s

17 , I Vydani romanu Rukovet' inkvizitoru (Manual dos Inquisidores, 1996), ktery zahajuje dalsi zamysleny celek - puvodne tetralogii s ustrednim nametem moci a jejich projevu - provazi uspech. Jedna se 0 prvni roman, ktery kritika temer jednoznacne ocenila jako navysost zdarily. Tvorba Loba Antunese navic zacina byt pfijimana akademickymi kruhy: pochvalne kritiky do literamich novin pisi rovnez profesori portugalske literatury jako napr. Carlos Reis a Maria Alzira Seixova?7 Uspech zpecet'uje nasledujici roman tohoto cyklu s nazvem Sl6va Portugalska (Esplendor de Portugal, 1997), ve kterem se autor navraci do africkeho prostoru a na pozadi nedavnych angolskych dejin (soumrak koloniainiho panstvi, obdobi nezavislosti a obcanske vaiky) vypravi pfibeh 0 jedne rozvracene rodine?8 Dilo tak otevira jednu z nejbolestnejsich ran mlade portugalske demokracie, a sice otazku dekolonizace. DalSi dila tohoto zamysleneho cyklu, roman Exhortace krokodylum (Exorta<;ao aos Crocodilos, 1999), v nemz se autor poprve ponofil vyhradne do zenskeho sveta a ktery Nuno Judice nazval "vyjimecnou knihou",39 a roman Nevchazej tak rychle do te temne noci (Nao Entres Tao Depressa Nessa Noite Escura, 2000), ktery se mel podle autora vymykat predchazejicim dilum, stoji na prelomu stoleti a jsou take vyznamnym meznikem vantunesovskem dile a v autorove pfistupu k romanovemu umeni,40 Oproti svym predchozim nazorum totiz Lobo Antunes nyni prohlasuje, ze rezignuje na klasickou zapletku: "Me knihy nejsou neseny vypravenim (...) Hledam zpusob, jak vystihnout postavy a emoce bez nosneho vypraveni, a pfitom nepsat staticky.,,41 Pozdeji vysvetluje: "Me prvni knihy maji zapletku (...) Ale pak jsem pochopil, ze tahle cesta me nezajima. Zajimalo me 37 Viz SEIXO, Maria Alzira. As varias vozes da escrita. Outros Erros. Ensaios de Literatura. Porto: Asa, 2001 (puvodne vydane v Jornal de letras, artes e ideias, C. Reis jej povafuje za "roman, ktery by nemel b)'t zapomenut" ("um romance a reter"). REIS, Carlos. Manual dos Inquisidores, romance como catarse. Jornal de letras, artes e ideias, n 689, 1997, s. 23. Presto neni recepce romanu jednoznacne pozitivni. Jeden ze zapomych soudu vyslovila F. Maldonadova, ktera naopak tvrdi, ze se jedna 0 karikaturu, 0 autoruv "nejhorsi roman, muzeum voskovych figurin, v nemz kazda postava je jeste nepravdepodobnejsi nez ta predchozi" ("a sua obra mais falhada, urn museu de figuras de cera onde cada personagem e mais inverosimil do que a anterior." MALDONADO, Fatima. Meu remorso de todos n6s. Expresso, , s C. Reis nicmene reaguje na bombastickou reklamu, ktera vydani tohoto romanu provazela a oznacila jej za "ope! genialni roman". Ve sve kritice tvrdi, ze se jedna 0 "opakujici se roman" s nizkou mirou invence, ktery sazi na uspech predchoziho, skutecne zdarileho dna. REIS, Carlos. Urn romance repetitivo. Jornal de letras, artes e ideias, n 705, 1997, s JUDICE, Nuno. Urn livro de excep~ao. Jornal de letras, artes e ideias, n 783, 2000, s Navzdory autorovu zameru souhlasime s nazorem M. A. Seixove, ktera rna za to, roman Nevchazej tak rychle do te temne noci zahajuje novou etapu Lobo Antunesovy tvorby. SEIXO, Maria Alzira. romance e a obra. Jornal de letras, artes e ideias, n 956, 2007, s "Nos meus livros nao h:i fio narrativo (... ) meu problema e como levantar personagens e emo~6es sem esse fio narrativo e sem fazer prosa estatica." Z rozhovoru s Rodriguesem da Silvou (1999). SILVA, Rodrigues da. Mais perto de Deus. ARNAUT, Ana Paula (ed.). Cit. d., s

18 , I i napsat roman, ktery nebude nesen vypravenim, protoze tah vypraveni v romanu je neco jako cepin a lana pro horolezce. Vytvofit postavy, emoce, situace atd., pfitom nepsat staticky bez toho, aby se pr6za stala statickou a nepomahal si tahem, v,,,42 vypravem. Na pocatku 21. stoleti je Lobo Antunes na vrcholu sve umelecke drahy a vydava jeden roman za druhjm, aniz by tim utrpeia jejich kvalita. Dna teto posledni, zrale faze se jiz nefadi do zadnych cyklti, kazde z nich pfedstavuje jeden konkretni sen na ceste k dokonalosti. Zakladem romanu Co udelam, kdyi vsechno vzplane (Que Farei Quando Tudo Arde, 2001) je pfibeh transvestity, jejz vypravi jeho syn. Lobo Antunes se v nem inspiroval zivotem Ruth Brydenove, 0 jejiz smrti se nahodne docetl v novinach a ktera v nem vzbudila touhu napsat "pfibeh 0 velke, dojemne lasce", v nemz by se navic mohl vratit k otazce, ktera se nalehave ozy-va jiz v pfedchozim romanu, a sice k otazce identity. Nasleduji romany Dobry vecer vecem tady dole (Boa tarde as coisas aqui em baixo, 2003), ktery je zasazen do Angoly v dobe po ziskani nezavislosti a skrze desitku vypravecskych hlasti lici nejenom cerny obchod s diamanty, ale take, jak je ostatne u Loba Antunese jiz zvykem, zivotni traumata a osobni tragedie jednotlivych postav; Budu milovat kamen (Eu Hei-de Amar Uma Pedra, 2004) s milostnou tematikou - dva nekdejsi platonicti milenci se setkaji po letech, aby na stara kolena naplnili svou lasku, pfestoze uz ji fyzicky nejsou schopni; Vcera jsem te nevidel v Babylonu (Ontem Nao Te Vi na Babil6nia, 2006), ktery v podobe nocniho rozjimani nekolika postav dovadi introspektivni ponor az k hranici vyslovitelneho; Me jmeno je Legie (0 Meu Nome e Legiao, 2007) s vyrazne sociologickou problematikou rasismu a kriminality nezletilych; Souostrovi nespavosti (Arquipelago da Ins6nia, 2008), jenz dava nahlednout do pocitti a prozitkti autistickeho chlapce a Co je to za kone, co vrhaji stin do more? (Que Cavalos Sao Aqueles Que Fazem Sombra No Mar?, 2009). Lobo Antunes v techto dilech pokracuje v ceste, na kterou se vydal poslednim romanovym cyklem. Roman je tu pojiman jako fragmentarni tfist reminiscenci, pocitti, prozitkti a skutecnych Ci vy~yslenych pfibehti. Lobo Antunes nicmene 42 "Os me us primeiros livros tern urn flo narrativo (... ) Mas depois percebi que nao era esse 0 caminho que me interessava. que me interessava era 0 desaflo, atendendo a que 0 flo narrativo num romance e o mesmo que a picareta e a corda para 0 alpinista, de construir urn romance sem flo narrativo. Criar personagens, emo~6es, situa~6es, etc. sem fazer por urn lado escrita estatica e sem a ajuda desse flo narrativo." Z rozhovoru s Catarinou Piresovou a Isabel Stilwellovou (2000). PIRES, Catarina, STIL WELL, Isabel. Exorta~ao ao Lobo. Tamtez, s

19 zacina snit 0 due, ktere pfekracuje hranice beznych literarnich konvenci, a zpochybnuje sam pojem romanu: (... ) nevim, jestli se tomu, co delam, muze l'ikat roman (... ) protoze mou touhou je vlozit tam vsechno (... t 3 Neni tam pl'ibeh, neni tam zapletka, neni tam nic - to, co pisu, nelze oznaeit za roman. 44 Nejsou to romany. Nic se tam nedeje. Neni tam zadny pl'ibeh. Nezajima me psat pl'ibehy, zajima me to eim dal tim mene. 45 (... ) nejsou to romany (... ) musim si pro to najit nejake oznaeeni. Podoba se to snum, ne? Roman pro me pl'edpoklada pl'ibeh, ureitou strukturu. (... ) Jsou to knihy.46 Autorovym snem se stava "kniha", ktera by se jako kdysi slavna Mallarmeova "Kniha" tak vymykala vsem existujicim zanrum, ze jakekoliv zanrove oznaceni ztraci " opo d s t a tv' nem "nao sei se se pode chamar romance aquilo que fas;o (... ) porque a ambis;ao e par tudo la dentro" (z rozhovoru s J. P. Cotrimem, 2004). COTRlM, Joao Paulo, "Ainda nao e isto que eu quero", tamtez, s "Nao ha uma historia, nao ha urn fio, nao ha nada.(... ) nao se pode chamar romance a estas coisas que escrevo" (z rozhovoru se S. Belo Luisovou, 2006). Luis, Sara Belo. mundo de Antonio Lobo Antunes em 12 partes. Tamtez, s "Nao sao romances. Nao acontece nada. Nao ha uma historia. Nao me interessa nada fazer historias, cada vez menos." (z rozhovoru s A. Lucas Coelhovou, 2006). COELHO, Alexandra Lucas, "Tenho a sensas;ao de que ando a negociar com a morte", tamtez, s "Eles nao sao romances (... ) tenho que arranjar uma definis;ao para aquilo. Parecem sonhos, nao e? romance para mim implica uma historia, uma determinada estrutura. (... ) Sao livros." Z rozhovoru s A. Mota Ribeirovou (2006). RIBEIRO, Anabela Mota. "Isto parece urn namoro. E impublicavel". Tamtez, s Ph prvnim pouziti tohoto pl'irovnani v elanku Os rumos da prosa antuniana (Etudes romanes de Brno, 2008, pl'ispevek pronesen ustne r. 2007) jsme netusili, ze podobnou analogii vyslovil uz v r Nuno JUdice. Az po zpetnem dohledani vsech materialu k napsani teto disertaeni prace jsme objevili, ze Nuno JUdice v jednom eseji pise, ze romanem Dobry veeer vecem tady dole Antonio Loba Antunes pokraeuje v "hledani onoho usti, kterym je Dilo - ve smyslu mallarmeovskem (Kniha) a joyceovskem (otvirani stale norych moznosti eetby)." ("Um novo romance [Boa Tarde] de Antonio Lobo Antunes, neste quadro, significa que 0 curso da sua escrita prossegue a procura desse estuario que e a Obra - no sentido mallarmeano [0 Livro total] e joyceano [a abertura de sempre novos horizontes de leitura] da palavra ficcional. JlJDICE, Nuno, Uma obra imensa, Jornal de letras, artes e ideias, no. 862, Rovnez nam nebylo znamo, ze mezinarodni konference venovana dilu A. Loba Antunese, ktera se konala r v Pal'izi, nesla nazev, ktery jak se domnivame, take odkazoval k Mallarmeovu literarnimu snu-projektu (Antonio Lobo Antunes et Ie Livre Total: voies d'approche, Colloque International). 13

20 I 1.2. Dokonaly "roman": fragmenty loboantunesovske "poetiky" Lobo Antunes nepatri k autorum, kteri sve mizory na litenirni tvorbu zverejiiuji v esejieh, teoretiekyeh knihaeh nebo prednaskaeh; nemysli si ani, ze by takove "vystoupeni" bylo nejak prinosne pro poehopeni jeho tvorby (sam jako vyrazne introvertni elovek spoleenost nevyhledava a k spisovatelum na verejnosti zasveeene hovoricim 0 sve tvorbe zaujima postoj pfinejmensim skeptieky). To ale neznamena, ze by se Lobo Antunes nad svym dilem a literaturou nezamyslel: ve skuteenosti u nej lze sledovat ureitou reflexi, ktera - jakkoli neueelena a pojmove rudimentarni - preee jen need napovida 0 vztahu autora ke svemu dilu, psani a romanu obeene. Sve nazory Lobo Antunes zverejiiuje pouze pfilezitostne v rozhovoreeh a v posledni dobe eim dai easteji ve svyeh fejetoneeh, ktere drive zavrhoval jako "konzumni" literaturu pro nedelni etenare, ale postupne je zaeal ehapat jako paralelni tvorbu k psani romanu, jako "literarni denik". Sam ovsem nikdy neehtel pripustit, ze timto "denikem" je jeho fejetonova tvorba od sameho poeatku: krom toho, ze tyto kratke novinarske prozy vykazuji mnozstvi tematiekyeh a formainieh afinit s romany, jsou to dilka vysoke literarni urovne, kterou jim jejieh autor navzdory kladnemu etenarskemu i kritiekemu ohlasu neehtel priznat. Rozhovory a nektere fejetony muzeme tudiz povazovat za "metatexty" (a take "epitexty,,48) v niehz autor reflektuje svou tvorbu a predklada svuj umeleeky eil: "promenit umeni romanu".49 Aekoli se Lobo Antunes od zaeatku pokousi najit vlastni umeleeky hlas, ktery by nebyl poplatny autorum, ktere znal a ktere mel rad, je zrejme, ze touha pretvorit tradieni roman jde u nej ruku v ruee s novym pristupem k vypraveni, ktere nejen podle nej vzdy tvorilo pater a esenei romanu. Jak jsme se jiz vyse zminili, Lobo Antunes sve nazory na vypraveni menil: zatimeo na poeatku sve literarni drahy (po vydani prvnieh dvou eyklu, tedy zhruba do r. 1990) napada tradiei portugalske bezpribehove prozy, posleze se do ni sam vradi (pripomeiime, ze s prelomem stoleti uz autor tvrdi, ze jeho knihy nejsou neseny vypravenim). Ve skuteenosti z Lobo Antunesovyeh pozdnieh knih vypraveni nezmizelo, vii vern fragmentaee se vsak stalo 48 GENETTE, Gerard. Seuils. Paris: Editions du Seuil, 1987, s ,,0 que quero e mudar a arte de romance da forma que creio ser a melhor, essa e a maior preocupa9iio". BLANCO, Maria Luisa. Conversas com Antonio Lobo Antunes. Lisboa: Dom Quixote, 2002, s

21 mene pristupne a pro nektere etenare mozna dokonce neeitelne. Kompozici techto knih bychom mohli prirovnat k souhvezdi, kde kazde dejove jadro pripomina jednu hvezdu a pouze zkuseny pozorovatel je schopen ji rozpoznat jako soueast vetsiho celku. Cesta k romanu, ktery by nejlepe odpovidal jeho soueasnym predstavam, je nesmirne naroena a sam autor si je teto naroenosti vedom. Proto na sebe klade stale vetsi a vets! naroky a odmita jakekoli ustupky: "S kazdy-m romanem si vzdy uvedomim, co mi jeste chybi a kolik toho mam jeste pred sebou, abych dospel k romanu, 0 ktery mi jde. Nikdy si nejsem jist, nikdy nejsem spokojeny. Jedine, eim si jist jsem, je to, ze porad jeste muzu jit dal, ze se jeste muzu zlepsit. Na druhou stranu, z hlediska romanove techniky s sebou kazda kniha nese novou vyzvu.,,50 Nespokojenost pravidelne provazi cely tvurci proces: "Kdyz mi nekdo vola, vzdycky se zepta: jak vypada kniha? Vzdycky odpovim: nestoji za nic. A vzdycky mi potom reknou: jestli fikas, ze nestoji za nic, tak jsem klidny. Hrome... protoze vim, ze muzu del at moc dobre veci, ze nikdo nepise tak jako ja... nejsem pysny, ale jsem si tim jist, je mi to uplne jasne.., vim, ze kdyz budu hodne pracovat, muzu psat porad I Ip.,,,51 Od zacatku si je rovnez vedom, ze cile nelze dosahnout bez usilovne prace. Jako by mel neustale pred ocima slavne pasaze z Horatiova Umeni basnickeho, v nichz autor nabada k "umornemu pilovani" a "easovych ztratam" a odmita "basne stvorene pres noc, hned nacisto - basne, jez neseetny skrt dosud neotesal k dokonalosti!,,52 Lobo Antunes je jednim z mala portugalskych autoru, ktefi se netaji tim, kolik prace je psani stoji a jak je tezke: 50 "Cada romance e uma nova tomada de consciencia do caminho que ainda me falta percorrer e de tudo o que me falta para conseguir 0 romance que quero. Nunca estou seguro, nunca fico satisfeito. A (mica coisa de que estou seguro e de que posso continuar a avan9ar, de que posso fazer melhor. Por outro ~~do, cada novo livro coloca novos desafios do ponto de vista tecnico." Tamtez, s. 65. : "Quando me telefonam, pergunta invariavel: como e que esta 0 teu livro? Resposta invariavel: uma rnerda. E invariavelmente me dizem: se me diz quo esta uma merda, fico tranquilo. Bolas... porque sei que posso fazer coisa muito boas, que ninguem escreve como eu... nao sou vaidoso, mas tenho esta certeza, para mim e tao evidente... sei que se trabalhar muito posso fazer melhor do que fiz". Z rozhovoru s A. L. Coelhovou (2000). COELHO, A. Lucas. Ant6nio Lobo Antunes, depois da p~blica9ao de "Exorta9ao aos crocodilos" - "agora s6 aprendo comigo". ARNAUT, Ana Paula (ed.). ~It. d., s HORA nus FLACCUS, Quintus. De Arte Poetica, 0 umeni bgsnickem. ptel. Dana Svobodova. Praha: Academia, 2002, s. 4l. Dluzno podotknout, ze Lobo Antunes 0 svem obdivu k antickym klasikum otevi'ene mluvi (v jednom z pozdejsich rozhovoru - z r napi'iklad ffka, ze autoi'i, ktere rna nadale rad, jsou stale titiz: Horatius, Ovidius, Vergilius, a pnive je poklada za " rivaly", ktere by c~tel "pi'ekonat". SILVA, Rodrigues da. "Mais dois, tres livros e pararei." ARNAUT, Ana Paula (ed.). CIt. d., s

22 Myslim, ze nemam zadne nadani a ze jsem vseho dosahl jen velkym usilim, usilovnou praci. 53 Neexistuji talenty, jsou jenom tahouni, lide, ktel'i pracuji. 54 Jedinym tajemstvim je prace (... ) Obeas se sam sebe ptam, jestli mam nadani. Vsechno je za cenu velke prace - psat, pl'episovat, menit, znovu menit, opravovat Je velmi obtizne l'adit slova k som jedno po drumm. Je velmi obtizne psat (... ) Clovek rna vzdycky strach, aby neudelal chybu. A eim jsme dal, tim jsme sami k som kritietej Si. 56 Lobo Antunes, jak mnohoknit pfiznal, pise od utleho detstvi, sva dilka nicmene pravidelne prepisoval a nicil. Psani pro nej bylo vyhradne soukromou veci, stejne jako eetba, a se svou vasni se tajil. Kdyz se totiz jednou prorekl, ze by chtel byt spisovatel, vyvolal v rodine paniku. Behem studia mediciny proto psaval potaji do maleho bloeku, s ueebnici polozenou hned vedle, aby mohl yeas sve psani zamaskovat. Tento zpusob pnice mu vydrzel dodnes. Lobo Antunes i v dnesni dom pise stale jen rukou do maleho bloku s hlaviekou Nemocnice Miguela Bombardy.57 A je to prave ruka - soucast tela -, ktera je jeho pygmalionskym dlatem: Lobo Antunes pise nejen celou svou dusi, ale celym svym telem. Prave proto ma pro nej akt tvoreni jednoznaene sexualni konotace. 58 Pro Loba Antunese je priznaene, ze se opakovane zamysli nad "technickymi" otazkami, zpusobem psani: 53 "Eu creio que nao tenho nenhum talento e que consegui tudo a custa de urn grande esfor~o, com muito trabalho." BLANCO, Maria Luisa. Cit.d., s "Nao ha talentos, btl bois, pessoas que trabalham". Z rozhovoru s A. Sousa Diasovou (1992). DIAS, Ana Sousa. Urn escritor reconciliado com a vida. ARNAUT, Ana Paula (ed.). Cit. d., s ,,0 unico segredo e 0 trabalho (...) As vezes, pergunto-me se terei talento. E tudo feito a custa de trabalho - escrever, reescrever, emendar, voltar a emendar, corrigir..." Z rozhovoru se S. Belo Luisovou (2001). Luis, Sara Belo. Que diz Lobo Antunes quando tudo arde? Tamtez, s "E muito dificil por palavras umas atras das outras. E muito dificil escrever. (...) Ha sempre medo de errar. E quanto mais avan~amos, mais criticos nos tomamos para connosco pr6prios." Z rohovoru s L. Jeremiasovou (2001). JEREMIAS, Luisa.,,0 que interessa e chegar as emo~oes atraves das palavras." Tamtez, s PiSe rukou vzdy dye verze a potomjeste dvakrat nebo tl'ikrat opravuje vytisteny text. 58 Viz napl'. rozhovor s A. M. Gastaoovou (2006). GASTAO, Ana Marques. Ca~ador de infancias. Tamtez, s V jednom fejetonu autor kuri6zne hovofi 0 "vzniku" knihy na zaklade obrazu zenskeho poeeti: "Em agosto terminei Boa Tarde As Coisas Aqui Em Baixo e fa~o ten~oes de iniciar este em dezembro: esquisito, este: nunca me acontecera antes urn romance desatar a dar-me pontapes na barriga sem haver acabado 0 parto do anterior, e mais esquisito ainda porque nunca tao-pouco me acontecera ser fecundado de fora para dentro na sequencia de uma hist6ria verdadeira que urn medico me contou." ANTUNES, Ant6nio Lobo. "Remeslnik" ("Mecanico"). Terceiro Livro de Cr6nicas. Lisboa: Dom Quixote, 2006, s

23 Vsechno je otazkou prace, casu, nasazeni vyresit technicke problemy. 59 Zapletka muze b)'t jak z kramarske pisne - tajemstvi spociva ve forme. Opravdove knihy jsou tvoreny z niceho. Poezie... se rozpustila mezi prsty. Ale tyto knih)' dojimaji, vyvolavaji u nas us mev, je v nich vsechno: radost, utrpeni, poteseni, touhu, nadeji: 60 DUlezite je ono jak, jak psat. (... ) Protoze nejobtiznejsi jsou nejbanainejsi temata (... ) Vystavit postavy meznim situacem je technicky mnohem snadnejsi nez vypravet 0 vsednosti. K tomu, abychom se vyhnuli banalite, je zapotfebi svrchovaneho umeni. 61 Lobo Antunes klade velky duraz na promyslenost (rna ke kazde knize podrobny plan) a na jazyk, ktery rna pfilnout k tomu, 0 cern se vypravi: "spisovatel pracuje s jazykem a ten je pfirozene nejdulezitejsi, ale ten je nutne strukturovat, aby slouzil v,,,,62 tomu, 0 cern se vypravl. Dobre psani jde podle Loba Antunese vstfic "klasickym" konceptum. Autor postupne "procist'uje" styl ("baroknost" jazyka pfech:izi do stavby romanu) a pokousi se pfiblizit hudbe: pise polyfonni romany pfipominajici symfonickou skladbu, v niz postavy pfedstavuji jednotlive hudebni nastroje. 63 Tento typ romanove struktury pfevlada zhruba do Exhortace krokodylum, pote se snazi 0 nove postupy, v nichz chce naopak vyzvednout ticho, pauzy vypliiujici prostor mezi zvuky: "Dnes si myslim, ze veskere umeni tihne k hudbe a hudba tihne k tichu. (... ) Mym snem je napsat zcela tichou knihu, beze slov (... ) Kouzlo Franka Sinatry spociva v jeho pauzach. Musim neco takoveho udelat - naplnit knihu tichem.,,64 Ani tehdy, kdyz Lobo Antunes zdokonaluje sve umelecke nastroje, nespousti ze zfetele, ze vsechny stylisticke prostfedky jsou dokonale, pokud jsou s to co nejucinneji vyjadfit city, 59 "Tudo e uma questao de trabalho, de tempo, de empenho em resolver os problemas tecnicos." BLANCO, Maria Luisa. Cit.d., s ,,0 enredo pode parecer urn romance de cordel - 0 segredo esta na forma. Os grandes livros sao feitos de nada. A poesia... diluiu-se entre os dedos. Mas esses livros comovem, fazem sorrir, tern tudo la dentro: alegria, sofrimento, prazer, desejo, esperans:a." Z rohovoru s L. leremiasovou (2001). JEREMIAS, Luisa.,,0 que interessa e chegar as emos:5es atraves das palavras". ARNAUT, Ana Paula (ed.). Cit.d., s ,,0 importante e 0 como, como escrever. (... ) Porque os temas mais banais sao os mais dificeis (... ) Colocar personagens em situas:5es extremas toma-se tecnicamente muito mais facil que tentar contar 0 quotidiano. Para desbanalizar e preciso uma arte muito consumada." Z rozhovoru s Catarinou Piresovou a Isabel Stilwellovou (2000). PIRES, Catarina, STILWELL, Isabel. Exortas:ao ao Lobo. Tamtez, s ,,0 escritor trabalha com a linguagem e esta e, naturalmente, 0 mais importante, mas ha que estruturar essa linguagem, ela tern de estar ao servis:o do que se quer contar." BLANCO, Maria Luisa. Cit.d., s Viz rozhovor s Rodriguesem da Silvou (1999). SILVA, Rodrigues da. Mais perto de Deus. ARNAUT, Ana Paula (ed.). Cit. d., s "Hoje penso que toda a arte tende para a musica e a musica tende ao silencio." Tamtez, s " A minha obra de sonho seria escrever urn livro absolutamente silencioso, sem palavras. (... ) 0 encanto de Frank Sinatra sao as suas pausas. Tenho que fazer isso - encher 0 livro de silencio." Z rozhovoru s L. leremiasovou (2001). JEREMIAS, Luisa.,,0 que interessa e chegar as emos:5es atraves das palavras." Tamtez, s

24 ktere predchazeji slovum: "MJ'm chern je promenit umeni romanu, pfibeh je ze vseho nejmene dulezity, vyuzivam ho jako prostredku (...) Zapletka me nezajima, nejde mi ani tak 0 to, aby me lide cetli, ale aby knihu prozivali. Emoce predchazeji slovum a ukolem je tyto emoce prelozit, pokusit se, aby slova tyto emoce oznacovala (...) Tak j ak to delaj i basnici...,,65 Duraz na emoce se nicmene vautorove reflexi objevuje uz v prvnim obdobi, kdy - jak tvrdil - je nejdulezitejsi dobre vypraveny pfibeh. V tomto ohledu - jak je zrejme - Lobo Antunes sve stanovisko nemeni: neustale opakuje, ze literatura rna zobrazovat zivot a hloubku lidskeho prozivani, ktere neni nikdy jednostranne, nybrz tvame, mnohoznacne, nesnadno uchopitelne. Autor tim mimo jine zurocuje sve znalosti psychoanalyzy. Prozitek a vse, co je lidske, by se vsak melo otevfit ctenarum sarno, bez dlouheho komentare a vselijakeho "filozofovani": "Kdyz nejaka kniha vynese na svetlo emoce, ktere citim, je to dobra kniha. V Portugalsku nektefi lide delaji neco jako napul roman, napul esej, a to me jako ctenare zanechava chladnym. Ja si ve svych knihach skoro nevymyslim, myslim, ze nemam velkou predstavivost; zajimaji me lide, jejichz zivot rna urcitou hutnost. Nezajima me filozofujici roman, ty nehybne knihy, kde jsou postavy ztelesnenim rozumu, bez zivota, bez krve, bez spermatu.,,66 Prelom stoleti, jak jsme se jiz zminili, je vrcholem Lobo Antunesovy tvorby, ktera se po mnoha strankach zda byt tak dokonala, ze uz snad ani nemuze jit dal. Autor se pravem citi hrdy, je presvedcen 0 sve vylucnosti a 0 tom, ze do romanu prinesl neco noveho: "Myslim, ze roman je po mne nutne jiny. Tohle se nepodoba nicemu. Predevsim posledni knihy. Kdybych se mel vratit zpet, zacal bych Traktatem. Mnohem vic me zajimaji tvurci postupy. Zejmena od romanu Slava [Portugalska], Exhortace [krokodylum], Nevchazej [tak rychle do te temne nod] a Co 65,,0 que pretendo e transformar a arte do romance, a hist6ria e 0 menos importante, e urn veiculo de que me sirvo (... ) A intriga nao me interessa, 0 que queria nao e tanto que me lessem mas que vivessem o livro. As emo'(oes sao anteriores as palavras e 0 repto e traduzir essas emo,(oes, tentar que as palavras signifiquem essas emo'(oes. (... ) Como fazem os poetas... " BLANCO, Maria Luisa. Cit. d., s "Quando urn livro me ensina a explicitar emo'(oes que eu sinto, esse e urn livro born. Ha pessoas que fazem em Portugal qualquer coisa que e meio romance, meio ensaio, e a mim, como leitor, isso deixame frio. Ora eu in vento muito pouco nos meus livros, acho que sou uma pessoa com pouca imagina'(ao; o que me interessa sao pessoas que tenham uma espessura de vida. Interessa-me pouco 0 romance filosofante, esses livros im6veis onde as personagens sao todas cerebro e nao tern vida, nem sangue, nem esperma." Z rozhovoru s 1. Botelhem da Silvou (1994). BOTELHO DA SILVA, Joao. "Escrevo 0 que gostava de ler". ARNAUT, Ana Paula (ed.). Cit.d., s

25 udeldm, kdyi [vsechno vzplane] dal... Tam se mi zda, ze je to dobre videt.,,67 Zaroveii se vsak obava 0 osud dalsich knih: na jednu stranu si je vedom, ze kazdy umelec se po uf(~ite dobe zacne opakovat ("Pokuseni opakovat stale stejny model je hodne velke,,)68 a knihy jsou pak "k politovani",69 na druhou nechce prestat v dalsim hledani a odkryvani novych poloh romanu: "Chci vzdycky jeste neco vic. lit dal.,,70 Honba za technicky dokonalou formou nyni ale ustupuje intuici. Autor bravurne ovladajici sve remeslo jiz nemusi neustale inovovat, muze jen zuslecht'ovat, prohlubovat. Prave proto Lobo Antunes prestava pri psani tolik myslet ("nepise se myslenkami, nepise se hlavou"71) a nechava se "strhnout" rodici se knihou: rezignuje na jakekoli plany, nechava knihu pozvolne nabyvat tvaru a hloubky, proziva ji. Nekolikrat se pristihne, ze pfi psani place (nikoli smutkem, ale radosti, ze jazyk presne odpovida emocim). Ruka uz pise sarna, "nepotrebuje" autora k nicemu. Lobo Antunes priznava kniham naprostou suverenitu, tvrdi, ze knihy by meiy byt vydavany bez udani jmena autora, ze knihy jsou "chytrejsi nez autor".72 Dna se totiz rodi v jakemsi extatickem stavu, v deliriu, ve snu, ktery autor nekontroluje. Autor tuto surrealistickou predstavu tvorby zpecet'uje tim, ze se povazuje za jakehosi "prostrednika", ktery pouze zapisuje to, co je mu shury diktovano. Ackoli nikdy nepfisel na chut' poezii slavneho krajana Fernanda Pes soy, souhlasi s vyrokem 67 "Acho que 0 romance e diferente depois de mim, necessariamente. Isto nao se parece com nada. Sobretudo os ultimos livros. Se voltasse atnis teria comeyado pelo Tratado. Interessa-me muito mais 0 trabalho criativo. Sobretudo a partir do Esplendor, Exortayao, Nao Entres, Que Farei... E onde me parece que isso e evidente." Z rozhovoru s A. Lucas Coelhovou (2003). COELHO, Alexandra Lucas.,,0 romance e diferente depois de mim". Tamtez, s "A tentayao de seguir sempre a me sma f6rmula e muito grande". Z rozhovoru s Rodriguesem da Silvou (1999). SILVA, Rodrigues da. Mais perto de Deus. Tamtez, s "Prijde jista doba, kdy se lide nevyhnutelne zacnou opakovat. Cely zivot se snazfme najit vlastnf formu a pak, kdyz se jf chceme zbavit, uz to nedokazeme (... ) Mnohokrat jsem rekl, ze neverim ve velke romany napsane po sedesatce, par let po sedesatce, protoze pi'ijde skler6za. Predstavivost je tvorena pametl e vsechny tyto mechanismy nutne zacfnaji selhavat. Je strasne sledovat upadek velkeho spisovatele, vsiml jsem si, ze posledni dila jsou temer k politovani, je citit, ze jsou to vyskrabky ze dna hrnce." ("Chega uma certa altura e, inevitavelmente, as pessoas comeyam a repetir-se. Passamos uma vida inteira a tentar arranjar uma forma pessoal de escrever e, depois, quando nos queremos libertar dela, ja nao conseguimos. [... ] Disse varias vezes que nao acredito em grandes romances escritos antes dos 30 anos, porque e preciso ter vivido urn pouco para os escrever, nem depois dos 60, 60 e tal, porque ja ha uma esclerose dos processos. A imaginayao e feita pela mem6ria e todos esses mecanismos comeyam necessariamente a falhar. E horrivel assistirmos a decadencia de urn grande escritor, tenho reparado que as obras finais sao quase pateticas, sente-se que ja se esta a rapar 0 fundo da panela."). Z rozhovoru se S. Belo Lufsovou (2001). Luis, Sara Belo. Que diz Lobo Antunes quando tudo arde. Tamtez, "Quero sempre urn bocadinho mais. Ir mais longe." Z rozhovoru s L. leremiasovou (2001). JEREMIAS, Luisa.,,0 que interessa e chegar as emoyoes atraves das palavras". Tamtez, s ANTUNES, Ant6nio Lobo. "Desive, zoufale a st'astne ticho" ("Um terrivel, desesperado e feliz silencio"). Terceiro Livro de Cronicas. Lisboa: Dom Quixote, 2006, s Z rozhovoru sa. Lucas Coelhovou (2003). COELHO, Alexandra Lucas.,,0 romance e diferente depois de mim". ARNAUT, Ana Paula (ed.). Cit. d., s

26 Eduarda Louren<;a, ze se jeho psani blizi tomu, co Pessoa vyjadfil v jednom svem sonetu: "Vyslancem Knlle jsem, jenz zustal nezmimy. I Plnim tak nejasne pokyny d Vt'" 73 Z na sve 1. eim vic se autor kniham "odevzdava", tim vetsi je jejich vypovedni hodnota 0 nem samem. Romany jsou eim deil vic autorovym "zrcadlem": zavinuji v sobe mnom z jeho vlastnich tuzeb a obsesi. Pnive proto muze Lobo Antunes soudit, ze jeho pozdni romany jsou autobiografictejsi nez jeho prvoplanove autobiograficke prvotiny. Jinym, nicmene "pfibuznym" rysem pozdniho antunesovskeho romanu je jeho vyznamova otevfenost, ktera umoznuje nekolikere eteni. Autor by chtel, aby kazda nova eetba pfinesla jiny pohled na knihu: "Pfeil bych si, aby moje knihy mely zpetnou pusobnost. Podruhe nebo potfeti je kniha jina. Pfeil bych si, aby knihy mely schopnost se menit, pfestoze slova zustavaji stejna. Myslim, ze velka literatura takova je.,,74 Ulohu etenafe Lobo Antunes vyzdvihuje az na uroven sameho autora: etenar knihu nejenom aktivne ete, ale take ji pise ("kdyz eteme knihu, zaroven ji take piseme,,75). Kniha se tak stava rovnez "zrcadlem" etenare, jeho tuzeb a posedlosti. Protoze co autora zajima pfedevsim - od sameho pocatku romanove tvorby - je zachytit emoce, ktere se svou nalehavosti pfenesou na etenafe. Mozna prave etenar je tou nejdulezitejsi figurkou na antunesovske romanove sachovnici: prave ke etenari autor hovofi pfedevsim a pokousi se v nem vyvolat pocity, ozivit mozna spoleene vzpominky a nabidnout mu cestu do one "nejhlubsi hlubiny, temnoty, kde rasi vasne a emoce,,76: Aquilo que por comodidade chamei romances, como poderia ter chamado poemas, visoes, 0 que se quiser, apenas se entenderao se os tomarem por outra coisa. A pessoa tern de renunciar a sua pr6pria chave aquela que todos temos para abrir a vida, a nossa e a alheia e utilizar a chave que 0 texto the oferece. De outra maneira torna-se incompreensivel, dado que as palavras sao apenas signos de sentimentos intimos, e as... 73ANTUNES, Ant6nio Lobo, cit. dilo, s. 73. K Lourens:ove paralele Lobo Antunes odkazuje take ve fejetonu "Epistola svateho Ant6nia Loba Antunesa ctemirskym hfisnikum" ("Epistola de Santo Ant6nio Lobo Antunes aos leitoreus") a v rozhovorech. Cesky preklad viz PESSOA, Fernando. Za noci naseho byti. Prel. PavIa Lidmilova, Sarka Grauova, JosefHirsal. Praha: Torst, s "Eu desejava que estes livros fossem retroactivos. A segunda ou a terceira vez 0 livro fica diferente. o que desejaria era que os livros tivessem uma capacidade de ir mudando, embora as palavras se mantenham sempre. Acho que a grande literatura e assim." Z rozhovoru s s A. Lucas Coelhovou (2003). COELHO, A. Lucas. 0 romance e diferente depois de mim. ARNAUT, Ana Paula (ed.). Cit. d., s "ler e escrever, quando estamos a ler urn livro tambem 0 estamos a escrever". Z rozhovoru s L. Jeremiasovou (2001). JEREMIAS, Luisa. 0 que interessa e chegar as emos:oes atraves das palavras. Tamtez, s ,,0 que me interessa e 0 mais fundo de n6s, 0 negrume onde depois as paixoes e as emos:oes podem brotar." Z rozhovoru se S. Belo Luisovou (2006). Luis, Sara Belo. 0 mundo de Ant6nio Lobo Antunes em 12 partes. Tamtez, s

27 personagens, situa90es e intriga os pretextos de superficie que utilizo para conduzir ao fundo aves so da alma. A verdadeira aventura que proponho e aquela que 0 narrador e o leitor fazem em conjunto ao negrume do inconsciente, a raiz da natureza humana Otazniky nad -ismy aneb mozne pfistupy k dilu Zatimco Lobo Antunes jako autor si je vedom, oc ve sve tvorbe usiluje, jinak se vede kritice, kteni se pokousi autorovo dilo ll<ilezite popsat, interpretovat a zhodnotit a kteni musi casto bojovat s nejistotou, pribliznosti a bezpochyby take s casem a nezavrsenosti dila doposud ziveho a pisiciho autora. Lobo Antunesova bohata a mnohotvama tvorba se totiz vymyka jednoznacnym soudum a definicim a dost mozna ze prozatim umoziiuje toliko prozatimni "ohledani", ktere az po letech provefi dalsi generace "loboantunesologu". lednim z velkych otazniku nad autorovou tvorbou je jeji mozne "zarazeni" do konstelace jiz existujicich literamich smeru, proudu a tendenci. S tim, jak toto dilo neustale narusta co do kvantity a - die autorova soudu - i do kvality, se zjist'uje, ze kdysi uplatnena mefitka uz nevyhovuji a ze je nutne sahnout po jinych. Velkou potiz v tomto smyslu predstavuje napfiklad chapani "skutecnosti" (a vztahu skutecnosti a fikce) v loboantunesovskem dile, ktere si pri Hceni tragickych lidskych osudu a bolesti dokaze sahnout po satire, grotesce Ci karikature, ktere se nevyhyba originalni a misty sokujici obraznosti znejist'ujici hranice znarneho a poznatelneho sveta, a ktere vzbuzuje zaroveii soucit i smich. Tyto postupy zobrazeni, z nichz prameni mnohe pochybnosti kritiky, jsou pfitomne uz v romanove prvotine Sloni pamet', ktera je razenajak k realismu,78 tak k "dedictvi fantastickeho realismu latinskoamerickeho puvodu,,79 Ci "antirealismu", ktery realitu dekonstruuje a pretvari a ktery se podle 77 ANTUNES, Antonio Lobo, "Recept jak me cist" ("Receita para me lerem"). Segundo Livro de Cronieas. Lisboa: Dom Quixote, 2007, s V teto souvislosti odkazujeme k pi'inosne studii F. Cammaerta, ktery jako jeden z prvnich upozomil na dule.zitost ctenai'e v Lobo Antunesove romanove tvorbe (s durazem na r. Rukovet inkvizitoru) a ve fejetonech, v nichz autor az pi'ekvapive podobne Proustovu Hledani ztraeemiho casu uziva obraz optickeho nastroje (cinskych zrcadel) jako metafory knihy. CAMMAERT HURTADO, Felipe. 0 leitor da memoria: 0 papel do leitor em 0 Manual dos inquisidores. In A eserita e 0 mundo em Antonio Lobo Antunes, Aetas do Coloquio Internaeional da Universidade de Evora. Cit. vyd. s E. Cabral ova, jejiz nazor zde tiumocime, za zakladni kriterium pro defmici realismu povazuje narativni formu dila (lineame pojatou zapletku), kterou konfrontuje s jinymi autory portugalske experimentalni prozy 60. let, v niz dochazi prave k "rozpusteni zapletky" a pro niz jsou urcujici takova jmena jako napi'. Jose Cardoso Pires (r. 0 Delfinu) Ci Herberto Helder (povidky Kroky kolem). Lobo Antunesovu prvotinu Cabralova hodnoti jako "realisticky roman, ktery nevyhnutelne zajisfuje uspech". CABRAL, Eunice. Romance realista votado ao sucesso. Diario de Noticias, "evidente heran9a da literatura do realismo fantastico de origem latino-americana". PINTO CORREIA,1. David. Antonio Lobo Antunes, Memoria de elefante. ColoquiolLetras. n.. 62, 1981, s

28 Gatove uplatiiuje zejmena v postmoderni literature. so Jeste jinak - termfnem hyperrealismus" ("realismus, ktery prekracuje sve vlastnf hranice a speje ke " karikature"sl) - oznacujf pozdejsf autorovu tvorbu napfiklad A. Guerreiro, C. F. Alvesova s2 Ci Jose Cardoso Pires. S3 Vsechna tato oznacenf se uplatiiujf pfi popisu Autor ehinku rovnez ureuje hlavni umelecke postupy uzite v romanu, jako je napi'. intertextovost Ci barokni a expresionisticry styl" spoeivajici v tom, ze zde splyvaji ruzne stylove urovne jazyka (basnicky milostny diskurs, "diskurs vsednosti", argot apod.). 80 Gatova ve sve praci zmiiiuje dalsi oznaeeni jako napi'. "bezmezny a genialni naturalismus" ("naturalismo desmesurado e genial") a "mozny vliv neorealismu v sociaini determinaci postav" ( "possivel influencia do neo-realismo na determina<;ao social das personagens") Joaa Camila. GATO, M. 1. de Oliveira Vale de, (Dis)Cursos da Ausencia em William Faulkner: varim;i5es e Representar;i5es no Escritor Portugues Antonio Lobo Antunes, (tese de mestrado), Faculdade de Letras de Lisboa, Lisboa, 1999, s Na rozdil od autorky se domnivame, ze neni ti'eba a priori zavrhovat realistickonaturalistickou koncepci, ktera se, byt' jen v dileich aspektech, podili na zobrazeni loboantunesovskeho sveta, a to rozhodne nejen proto, ze se napi'. v Sloni pameti skuteene jedna 0 lineame vypraveny pi'ibeh (argument E. Cabralove), ale take proto, ze mnohe obrazy, zalozene hojne na zvelieeni, personifikaci, animizaci a jine de formaci byly beznou soueasti pozdni naturalisticke literatury, jak 0 tom svedei napr. tvorba Fialha de Almeidy Ci Emila Zoly. Oporou teto myslence muze by! rovnez intuice sameho autora, ktery upozoriiuje na jistou linii umeleckeho zobrazeni poeinajici Rabelaisem a pokraeujici Zolou a Celinem, ktera rna kjeho (zejmena poeateeni) estetice velmi blizko. Viz napr. rozhovor s Luisem Almeidou Martinsem (1992). MARTINS, Luis Almeida. Antonio Lobo Antunes: "Quis escrever urn romance policial". ARNAUT, Ana Paula (ed.). Cit. d., s Autor hodnoti Rukovef inkvizitoru. GUERREIRO, Antonio. Materia de romance. Expresso, Autorka hodnoti Hru 0 prokletych. ALVES, Clara Ferreira. Lobo Antunes e os sete pecados mortais. ExpressolRevista, Cardoso Pires tak oznacii Traktat 0 vasnich duse: "Davna a nedavna minulost se sti'etavaji v krajnich konfliktech; procmzeji snem 0 svobode ve vrazdici noeni mure a skuteenost se stava fantastickou, nikoli skrze poezii a fabulaci, jak se to deialo po vzoru Gabriela Garcii Marqueze, ale velmi osobitym usporadanim neuprosne objektivnich udaju a udalosti. Hyperrealismus? Ano, mom a se tak da nazvat toto zobrazeni, ktere jde do takovych detailu, az to mrazi. (volny pi'eklad: "Passado e historia recente conffontam-se em conflitos-limite; atravessam 0 sonho da liberdade em pesadelo assassino e 0 real assume-se fantastico, nao atraves da poesia e do suporte fabular, como se fez depois da li<;ilo de Gabriel Garcia Marquez, mas atraves duma ordena<;ilo pessoalissima de dados e de acontecimentos implacavelmente objectivos. Hiper-realismo? Sim, talvez se possa chamar assim pela caracteriza<;ao minuciosa ate a abjec<;ao, da humanidade que descreve.") PIRES, Jose Cardoso. Saber fintar 0 real. Dispersos I, Literatura, Lisboa: Dom Quixote, 2005, s. 174 (puvodne v Jornal de letras, artes e ideias, 1990). propojeni obou protichudnych pozic, tj. "realismu" a "anti-realismu", se pokusil E. Lourenc;o, ktery zaroveii Loba Antunese prirovnal k brazilskemu autorovi Machadovi de Assis: "Pokud budouci generace budou chtit vedet, co tohle bylo za zemi, co to je za zemi, uvidi to v knihach Antonia Loba Antunese. Nyni se ete jeste jako neco, co se zda by! na pul cesty mezi tradienim romanem a fantasticrym romanem, ale potom se to bude zdat jako forma noveho, nerekl bych primo naturalismu, protoze poetika romanu Antonia Loba Antunese neni pi'imo naturalisticka, odmyslime-li darwinovskou stranku, ktera je ji vlastni a ktera pojima zivot jako stret uvnitr neho sameho (... ). Je to obraz portugalske skuteenosti se vsim, co bychom nevideii, kdyby toto dilo neexistovalo, se vsim, co bylo ponorene se vsim vsudy, spoleeenske vztahy, erotieno, a predevsim to, co se skryvalo mezi rozumem a silenstvim. Dilo Antonia Loba Antunese je sestupem, nikoli jen do toho zvlastniho pekla, jemuz bezne i'ikame Silenstvi, ale do neeeho, co je zajimavejsi a hlubsi. (...) A v portugal sky psane literature jsou pouze dva autoi'i, ktei'i sestoupili do takove hloubky: Brazilec Machado de Assis a ted', v ramci modemi, ba pi'imo postmodemi literatury Oak i'ikaji nasi kritici), Antonio Lobo Antunes; je to takovy svet, v nemz se racionalni pevne poji s iracionalnim." ("Se as gerac;6es futuras quiserem saber que pais era este, que pais e este, enos livros de Antonio Lobo Antunes que elas vao ve-io. Agora, le-se ainda como qualquer coisa que parece a meio caminho entre 0 romance tradicional e 0 romance fantastico, mas depois parecera uma forma de novo, nao direi naturalismo, porque a poetica dos romances de Antonio Lobo Antunes nao e propriamente naturalista, a nao ser pelo lado darwiniano que ela tern, por ver a vida como urn combate no interior dela propria [...] E uma imagem da realidade portuguesa com 22

29 vsech autorovych del. Pojmy (anti/hyper)realismu jsou zde pritom chapany nikoli v souvislosti se smery jako byl napr. realismus/naturalismus 19. stoleti nebo neorealismus 20. stoleti, ktere si vypracovaly vlastni metody, jak zobrazovat skutecnost", a ktere se ve svych nejdogmatictejsich projevech chtely dopracovat k " "objektivni" pravdivosti, dokumentu. Jsou zde chapany mnohem obecneji jako urcite nadcasove tendence umeleckeho zobrazeni. Slozity vztah mezi fikci a skutecnosti se ozrejmuje take ve zpusobu, jakym se fikce protina se spolecensko-dejinnym kontextem. Prave podvojnost "dejin a imaginace" povazuje Svend Erik Larsen za konstantu Lobo Antunesova dila: "Na jedne strane intenzivne citime pfitomnost specifickeho, konkretniho historickeho kontextu, ten se ale otvira a rozsifuje tak, aby se v otazce hodnot chap ani individualni a kolektivni identity pozvedl k vseobecne rovine. Je tedy umocnen obraznosti, jez nicmene nikdy neztraci svou vazbu k dejinam - portugalske revoluci. Na strane druhe zvraty imaginace a kolize promluv, hlasu a predmetu zobrazeni maji sklon sledovat svou vlastni logiku. Jsou nicmene utvareny presne v logice revoluce, to znamena, ze prevraceji bezne nebo prijimane diskursivni normy vzhuru nohama, aby obsahly vsechny urovne lidskeho chovani a existence.,,84 K estetickym kategoriim (anti/hyper)realismu se dale zejmena v nejnovejsich studiich zasvecenych tvorbe A. Loba Antunese pfidavaji dalsi pojmy, jimiz se badatele pokouseji zaradit autora do kontextu portugalske, evropske a svetove literatury a kterymi jsou zejmena vudci pojmy modemismu a postmodemismu. 85 Pri tudo 0 que nos nao viamos se essa obra nao existisse, com 0 que estava submerso a todos os niveis, aos niveis do relacionamento social, do erotismo, e sobretudo 0 que estava imerso entre razao e loucura. A obra de Antonio Lobo Antunes e uma descida, nao apenas nesse inferno particular que nos chamamos regularmente de loucura, mas qualquer coisa de mais interesente e mais profundo. [... ] E, na literatura portuguesa, so ha dois autores que desceram a esse tipo de profundidade: 0 brasileiro Machado de Assis e agora, em termos modernos, e mesmo pos-modernos (como dizem os nossos criticos), Antonio Lobo Antunes; e esse mundo onde a razao e a irrazao estao profundamente relacionadas uma com a outra." LOUREN<;O, Eduardo. Divaga<;ao em torno de Lobo Antunes. In A eserita e 0 mundo em Antonio Lobo Antunes, Aetas do Colooquio Internacional da Universidade de Evora. Cit. vyd., s "On the one hand, the presence of specific, concrete historical context is always intensely felt, but it is opened up and broadened out to reach a universal level in terms of value and of individual and collective identity. Thus it is amplified by an imaginary dimension which, however, never loosens its grip on history - the Portuguese revolution. On the other hand, the vicissitudes of imagination and the clash of discourses, voices, and references tend to follow their own logic. They are, however, shaped according to a logic of revolution, precisely, turning the normal or accepted discursive standards upside down to embrace all levels of human behavior and existence." LARSEN, Svend Erik. Between the Novels of Modernism: Antunes, Faulkner and Lowry. In tamtez, s Oba terminy jsou nejednomacne a polemicke, pi'inejmensim proto, ze konotuji jednak konkretni historickolitenlrni epochu, jednak konkretni estetiku. Stu die venovane dilu A. Loba Antunese se pochopitelne zamei'uji na problem esteticry. M. A. Seixova se pokusila 0 jedinecny priikopnicky pocin a ve Slovniku dila Antonia Loba Antunese shrnula ruzne esteticke koncepce, ktere lze v antunesovske 23

30 zarazeni do techto koncepci se nicmene badatele opet mnohdy opiraji 0 vztah mezi imaginaci/fikci a dejinami/skutecnosti,86 Ve prospech modemismu hovori explicitne napr. Carlos J. F. Jorge, ktery nachazi paralely mezi romanem Co udehim, kdyi vsechno vzplane a dilem autonl jako Joyce, Proust Ci Faulkner, jejichz dilo je bezne povazovano za paradigma modemisticke literatury.87 Z portugalske literatury jmenuje jako esteticky spriznene osobnosti Raula Brandaa, dosud pine neprobadaneho autora, v jehoz dile se objevuji prvky symbolismu, expresionismu, tvorbe najit. Jmenuje zde l. Expresionismus (ovlivneny die autorky filmovou tvorbou FeIIiniho, zaiibou v tragikomickych situacfch, v nichz se lidska podstata nazira prizmatem negativity a grotesky; pati'i sem zejmena zapletky spjate s "predstavenim" v cirkuse, filmu, na pouti apod.), 2. Surrealismus (ruzne fantazijni prvky, souvislost se snem, Silenstvim, halucinacf, hypnozou apod.), 3. Existencialismus (citelny zejmena v konfliktnim vztahu postav k sobe samym a ke svetu, pramenicfm z pocitu absurdity, a dale v romanove stavbe spjate s vnitmim casem vedomi), 4. Novy roman (urcite aspekty, ktere mladsi badatele spojuji spise s postmodemismem: napr. navratnost a utvareni vyznamu skrze opakovani dilcich situacf, detailu, vet apod., promena postavy v pouhy hlas, rozptylena zapletka), 5. Kyc (trivialni umeni, imitace, ktera byla zaroven v modemistickem umeni pestovana s jistou davkou ironie a subverze jako reakce proti zavedenemu vkusu "elity"; v antunesovske tvorbe se objevuje pouze v popisu ruznych predmetu, ktere postavy pozoruji s urcitym odstupem a jakousi smesi despektu a nehy, 6. Minimalismus (v zobrazeni postav, ktere ziji svymi nenarocnymi sny a svou existenci omezuji na par zakladnich projevil, a take v poetice gesta, detailu, naznacene situace, nedoreceni, opakovani apod.), 7. Postmodernismus (podle Seixove neprevlada v ranych romanech, ale je v nich jiz "citelny" - napr. antiheroickym pojetim postavy, otevrenym zaverem, parodii atd.; ve zralych dilech k tomu pfistupuje metafikce a vyznamova otevrenost; od Nevchazej tak rychle do te temne noci se k tomu pridavaji jeste ruzne typy "zamlceni", duplicitni nebo falesna charakteristika, fragmentace, lyrismus, ktery vyvazuje text z zanrovych konvencf atd.), 8. Postkolonialismus (zobrazeni africkeho prostoru a utrpeni tamniho obyvatelstva, odpor ke kolonialnimu zfizeni a moci, problematika dekolonizace, hybridismus postav a hodnot), 9. "Queer" (tematika sexualni marginalizace - zejmena homosexuality a pedofilie). SEIXO, Maria Alzira aj., Dicionario da obra de Antonio Lobo Antunes, vol. II. Cit. vyd., s l. Nutno dodat, ze zejmena teorie postkolonialismu se stala jednou z vildcich metod, jimiz se badateie pokouseji rozevrit autorovo dilo. Viz napr. V ARGO, Edward. The Voices of Silence: Representations of Africans in South of Nowhere. In A escrita e 0 mundo em Antonio Lobo Antunes, Actas do Coloquio Internacional da Universidade de Evora. Cit. vyd., s , VIEIRA, Agripina Carrico. Com Angola no Pensamento. Tamtez, s FONSECA, Ana Margarida. Identidades Impuras - Uma Leitura P6s-Colonial de 0 Esplendor de Portugal. Tamtez, s GANDHI, Leela. Acts of Literature: Notes on The Return o/the Caravels. Tamtez, s Problematika "skutecnosti" a "neskutecnosti" je v soucasne - postmodemi - literature znacne polemicka. Vyjadruje se k tomu napr. C. Ceia, ktery - zjednodusene receno - ukazuje, ze na jednu stranu je postmodemi literatura povazovana za "anti-realistickou" (tedy ne-skutecnou, ne-mimetickou), mj. protoze jazyk nemuze odrazet realitu, ale pouze ji vytvaret; na druhou stranu vsak existuji dila, ktera se skutecnosti, tak jak ji zname z vlastni zkusenosti, nezfikaji, nicmene nakladaji s ni s vetsi volnosti, takze v romanech muze dochazet az ke splyvani skutecneho a virtualniho a ke kamevalizaci (napr. kdyz hlavni postavou je sam autor apod.). Ceia proto hovoh 0 "postmodemim realismu", ktery se zjevne rozchazi s predchozimi realismy (realismem 19. stoletf a neorealismem 20. stoleti). Podle Ceiy neni vsak ve studiu literami tvorby nutne urcovat tento stupen (ne)skutecnosti, protoze vsechny romany, af realisticke ci anti-realisticke, maji jednu spolecnou vlastnost, a to fikcnost ("ficcionismo"), ktera je reprezentacf-inscenacf ("representas;ao-encenas;ao") sveta. CEIA, Carlos. A construr;lio do romance, Ensaios de literatura comparada no campo dos estudos anglo-portugueses. Coimbra: Almedina, 2007, s Jorge vidi paralely napf. v uziti polyfonie (Faulkner) nebo v utvareni tzv. iluze skutecnosti (ci paktu pravdepodobnosti), ktera je zajistena urcitymi dejovymi motivy jako napr. usinani a probouzeni, poziti omamnych latek (alkoholu, drog) Ci vzpominka na psychiatricke lecenf. Tyto motivy podle autora "vysvetluji" rozostreni okolni reality. JORGE, Carlos J. F.. A Encenas;ao das Vozes quando Todos Falam sobre Que Farei Quando Tudo Arde? In A escrita e 0 mundo em Antonio Lobo Antunes, Actas do Coloquio Internacional da Universidade de Evora. Cit.vyd., s

31 dekadence, modernismu, a dokonce i nektere narativni postupy predjimajici tzv. novy roman, anebo J. Cardosa Pirese a jeho nejslavnejsi roman 0 Delfinu, jejz nicmene mlada generace literarnich vedcu povazuje za meznik v portugalske literature vyznacujici pocatek postmodernismu Piresove romanu Jorge pise: "z nej vychazi Lobo Antunesem tak dobre rozvijeny model zalozeny na utrzcich deje, zahadnych vetach, rozpornych dialozich, nezretelnych obrazech vnimani, ktere se shlukuji kolem nejakeho mikronarativniho jadra, jakesi archaicke vypraveni, k nemuz se pridavaji vsemozne predstavy, preludy a prozitky.,,89 Jeste dale a explicitneji jde ve svem tvrzeni S.E. Larsen, ktery - hovore ve prospech modernismu - navic polemizuje s pojetim postmodernismu, jejz jako urcujici poetiku Lobo Antunesova dila odmita: "Rozklad, promenliva identita, prostupovani dejin a predstavivosti, intertextovost - to by mohly by-t klicove pojmy k popisu rady postmodernich romanu, ktere nahodile smesuji vsechny hodnotove systemy, volne si pohravaji s historickou skutecnosti, neprikladaji dulezitost chronologii. To, k cemu se Antunes ve sve tvorbe vztahuje, rna ale mnohem silnejsi vazbu k predvaiecnemu vrcholnemu modernismu. Lowry je jednim jeho pozdnim predstavitelem, Antunes je die meho soudu druhym. Nalezneme u nej destrukce hodnot, ale nikoli relativismus, imaginaci, ale nikoli zruseni materiainich dejin, rozklad, ale nikoli odstraneni posloupne casove struktury v zajmu vecne pfitomnosti jako jedine reality. Minulost a budoucnost jsou zakladnimi casovymi prvky s vlastni pusobnosti. Navic moderniste vzdy vsazuji svuj text do ramce nahodile zvolene lokality jako treba Dublin, do traumaticke udaiosti globalniho vyznamu jako je prvni svetova vaika nebo do nesmazatelne osobni minulosti. Tyto referencni body mohou byt zastreny, zapomenuty, potlaceny, padeiany, radikaine promeneny k nepoznani, polapeny v siti diskursivni intertextovosti. Ale nikdy nejsou a nikdy nemohou by-t odstraneny. Antunes tyto literarni postupy sdili s modernisty.,,90 Larsen konkretne 88 Napr. A. P. Amautova polemizuje s badateli (Luis Francisco Rebello, Eduardo Louren<;o, Liberto Cruz, Alvaro Manuel Machado), kteri za ryznamny meznik v port. literature povazuji roman Zmena (Mudan<;a, 1949) V. Ferreiry nebo Sibyla (A Sibila, 1954) Agustiny Bessy-Luisove. ARNAUT, Ana Paula, Post-modernismo no romance portugues contemporaneo, Fios de Ariadne, Mascaras de Proteu. Coimbra: Almedina, 2002, s "e dele que vira 0 modelo que Lobo Antunes tao bern cultiva dos fragmentos de ac<;5es, frases enigmaticas, dialogos em desentendimento, quadros perceptivos pouco nitidos aglutinando-se em tomo de urn nuc1eo micro-fabulat6rio, uma especie de narrativa arcaica a qual se vern juntar todas as fantasias, fantasmas e vivencias."jorge, Carlos J. F.. Cit. d., s "Disintegration, liquid identities, amalgamation of history and imagination, intertextuality - these could be keywords to describe a series of postmodem novels, mixing haphazardly all value systems, playing freely with historical reality, discarding any importace of temporal order. But with his choice of 25

32 argumentuje zejmena tim, ze z Lobo Antunesova dila zalozeneho na podvojnosti dejin a imaginace nikdy nemizi konkretni spolecensko-dejinny kontext (predevsim odkaz na revoluci r. 1974): "Na jedne strane je stcile zretelny specificky, konkretni historicky kontext, ktery je ale rozevfen a rozsifen tak, aby mel vseobecnou platnost v chap ani individucilni a kolektivni identity. K tomu pfistupuje obraznost, jez nicmene nikdy neztraci svou vazbu k dejinam - portugalske revoluci. Na druhou stranu nespoutana imaginace a stfet promluv, hlasu a pfedmetu zobrazeni tihnou k tomu, aby sledovaly svou vlastni logiku. Jsou nicmene utvareny v souladu s logikou revoluce, to znamena, ze beme nebo prijate diskursivni modely se prevraci vzhuru nohama tak, aby obsahly vsechny urovne lidskeho chovani a existence.,,91 Na druhou stranu se v opozici k Larsenovu nazoru stcile casteji hovofi 0 postmodernismu. 92 K nekterym aspektum podporujicim tuto koncepci patfi: 1) "faction" (kde se zobrazeni minulosti jako osobniho svedectvi kfizi s fikci), historicky "revizionismus" a historiograficka metafikce (subverze historickych udaju, misto asimilace udaju, ktere by podpofily verohodnost vypraveni, se zde rysuje snaha destabilizovat dejiny),93 2) forrncilni a zamovy hybridismus (napf. graficka textova podoba blizici se poezii),94 3) stfidani ruznych stylovych rovin, ktere rusi hranice mezi "vysokym" a "nizkym", literarni ironie, "camp" (die Gatove se jedna 0 termin spjaty se soucasnou americkou L reference Antunes shows a much stronger affiliation to pre-ww II high modernism. If Lowry i sone somewhat late example, Antunes, to my mind, is another. There is destruction of values but no relativism, there is imagination but no abolition of material history, there is disintegration but no elimination of a sequential time structure for the sake of the ever present now as the only reality. The past and the future are basic temporal components in their own right. Furthermore, the modernists always situate thein textual references - in an arbitrarily chosen location like Dublin, in a traumatic event of global significance such as WW I, or in a non-erasable individual past. Those points of reference may be disguised, forgotten, repressed, tampered with, radically transformed to the point of unrecognizability, veiled in a flickering cobweb of discursive intertextuality. But they never are and never can be done away with. Antunes shares these literary strategies with the modernists." LARSEN, Svend Erik. Between the Novels of Modernism: Antunes, Faulkner and Lowry. In In A eserita e 0 mundo em Antonio Lobo Antunes, Aetas do Coloquio Internaeional da Universidade de Evora. Cit.vyd., s "On the one hand, the presence of specific, concrete historical context is always intensely felt, but it is opened up and broadened out to reach a universal level in terms of value and of individual and collective identity. Thus it is amplified by an imaginary dimension which, however, never loosens its grip on history - the Portuguese revolution. On the other hand, the vicissitudes of imagination and the clash of discourses, voices, and references tend to follow their own logic. They are, however, shaped according to a logic of revolution, precisely, turning the normal or accepted discursive standards upside down to embrace all levels of human behavior and existence." Tamtez, s Podle Seixove zejmena od Rukoveti inkvizitoru. SEIXO, Maria Alzira aj.. Dieiomirio da obra de Antonio Lobo Antunes, vol. II. Cit. vyd., s GATO, M. I. de Oliveira Vale de. Cit. d., s Tamtez, s Podobne soudi Seixova: "lyrismus vyvazuje text z zanrovych konvenci, pi'icemz dekonstrukce zanru se v postmodernismu systematicky uplamuje". SEIXO, Maria Alzira. Cit. d., s

33 kulturou od A. Warhola po D. Lynche, ktery je soubomym oznacenim takovych kvalit jako ironie, parodie, formalni Ci stylova extravagance - zejmena kdyz neodpovida zobrazenemu predmetu, zaliba v umelosti a nadsazce - predevsim pri liceni banality a trivialnosti atd.),95 4) problematika (re)prezentace, ktera die zminene badatelky spojuje barokni a postmodemi jazyk (uprednostneni "oznacujiciho" a retorickych postupu, nevira v ontologii a uprednostneni simulacra a zdani),96 5) diskontinuita a polyfonie (slovy E. Cabralove "polyfonni roman v postmodemim prostredi nekriticky prejima a vstrebava svet, ktery zobrazuje, protoze podle vykladu v duchu postmodemismu (... ) je soucasny svet zbaven vyznamu, tak.~e je mozny pouze jeho popis. Podobne diskontinualne - na urovni diskursu i zobrazeni sveta - je znacne arbitrame rozvijena zapletka, a to jednak kvuli zlomum v chronologicke linearite, k nimz v techto romanech dochazi, jednak kvuli nerozlisenemu splyvani ruznych perspektiv ve vypraveni,,97), 5) duraz na vse sekundami, okrajove, bytk '" 98 "z ove. J ednim z aspektu soucasne postmodemi tvorby j e rovnez negace pfisne normotvome klasifikace, ktera se mnohdy nasilne snazi literami dilo zaradit do jednoho vytyceneho proudu (smeru, estetiky). Postmodemi rozptylenost a hybridizace totiz takovou klasifikaci vetsinou znemoziiuji. Navrhujeme tedy pristoupit na Seixove hledisko a chapat tvorbu Antonia Loba Antunese jako prusecik ruznych estetickych tendenci, ktere se navzajem nevylucuji, ale naopak vzajemne obohacuji ave sve ruznorodosti vytvareji jedinecne literami dilo. 95 Tamtez, S Tamtez,s ,,0 romance polif6nico em ambiente p6s-modemista assimila e absorve indiscriminadamente 0 mundo que representa visto que, segundo a interpretac;:ao marc ada pelo p6s-modemismo (... ), 0 mundo contemporaneo e destituido de significac;:ao, s6 sendo possivel a sua descric;:ao. Na me sma linha da descontinuidade - nao apenas discursiva mas tambem de representac;:ao do mundo -, 0 desenvolvimento da intriga e significativamente arbitnirio quer pelas rupturas da linearidade cronol6gica levadas a cabo nestes romances quer ainda pela confluencia indiscriminada das perspectivas institufdas na narrativa." CABRAL, Eunice. Experiencias de Alteridade (a Guerra Colonial, a Revoluc;:ao de Abril, 0 Manic6mio e a Familia. In A eserita e 0 mundo em Ant6nio Lobo Antunes, Aetas do Coloquio lnternaeional da Universidade de Evora. Cit. vyd., s Tamtez, s

34 2. Obecne teoreticke uvahy: mistroje analyzy Kdyz jsme predstavili Lobo Antunesovy romany a jeho mizory na vlastni tvorbu, muzeme nyni pristoupit k nastinu teoretickeho a metodologickeho ramce, jenz se nam stane oporou pri zkoumani jednotlivy-ch autorovych del. Jak jsme se jiz zminili v uvodu, Lobo Antunes nekterym sve romany opatfuje tituly, ktere znejist'uji jejich zanrovou identifikaci. Nejdfive se proto zamefime na problematiku paratextu, a vzapeti se pokusime definovat nastroj, ktery nam umozni pozorovat a popsat romany z hlediska jejich zanroveho rozpeti Paratexty --- Tento typ literarni transtextovosti 99 Genette definuje jako vztah literarniho textu s titulem, podtitulem, predmluvou, doslovem, poznamkami, mottern, dedikaci, ilustracemi a podobnymi soucastmi konkretniho dila, ktere jsou bezpochyby jednou ze slozek pragmaticke dimenze dna, jeho vlivu na ctenare. 100 Takto definovany paratext, mnohdy s explicitnimi intertextovymi odkazy, ktery poukazuje ke knize jako stvorenemu dilu, artefaktu, se tak stava znakem literarnosti. 101 Paratext se v romanovem dile A. Loba Antunese projevuje zvlast' vyrazne. Krome nezbytne paratextove slozky, tj. titulu, se totiz skoro ve vsech romanech objevuje nejaka daisi slozka, zejmena motto a dedikace. Tento fakt, jak se domnivame, rovnez odpovida autorovym snaham tvofit skutecne literarni dno, to znamena vedome navazovat na literarni tradici a zaroveii tuto tradici posouvat dale, ohledavat moznosti, jez sky-ta umeni romanu a literatury obecne a nalezat cesty, jimiz lze dosavadni moznosti prekracovat, v kontextu soudobeho umeni a naroku na ctenare aktualizovat. S narustajici slozitosti dna a jeho recepce pak take souvisi tendence vkladat do paratextu dnci odkazy, ktere mohou text jak vysvetlovat a 99 Nadi'azeny pojem transtextovost zahrnuje podle Genetta pet typu: intertextovost, paratextovost, metatextovost, architextovost a hypertextovost. GENETTE, Gerard. Palimpsestes. La litterature au second degre. Paris: Editions du Seuil, 1982, s Tamtez, s. 10. V ceske litenimi teorii na Genetta navazuje napi'iklad Hodrova, ktera puvodni genettovsky "paratext" nahrazuje v ceskem prosti'edi vhodnejsim terminem "ramec", pi'icemz genettovskou bazijeste rozviji a rozlisuje mezijednotlivymi typy ramce: ramec A (kniha), ramec B (Ba: titul, dedikace, motto, pi'edmluva, zacatek, Bb: konec, doslov, poznamky, dodatky, obsah), ramec Ca (pi'edmluva u nalezeneho rukopisu Ci dekameronu) a Cb (doslov Ci poznamka u nalezeneho rukopisu ci dekameronu) a ramec X odpovidajici genettovskemu "epitextu" (interpretace, ohlasy apod.). HODROV A, Daniela.... na okraji chaosu. Poetika literarniho dila 20. stoleti. Praha: Torst, 2001, s Tamtez, s

35 komentovat, tak take zameme vyznamove znejist'ovat, a tim poukazovat k obecnym rysi'nn autorovych romanovych proz - jejich komplexni mozaikove strukture a vyznamovemu zvrstveni umoznujicimu nekolikere cteni. Aby byl tento dulezity prvek Lobo Antunesovy tvorby nalezite osvetlen, pripomeneme si vseobecne poznatky 0 zakladnich paratextovych slozkach, tak jak je zkoumal Genette (a v ceskem prostredi Hodrova)/02 pricemz opomineme ty slozky, ktere se v nami zkoumanem dile jako celku neobjevuji Gedna se tedy pouze 0 tituly, podtituly a nazvy dilcich casti, dedikaci a motto; 0 castech textu, ktere bychom v jistem smyslu mohli povazovat za narativni predmluvu-prolog a doslov-epilog, se zminime okrajove v ramci analyzy konkretnich del) Tituly Tituly del predstavuji jednu z nejslozitejsich slozek paratextovosti. Co se tyka konstitutivnich slozek v nazvu dila, G. Genette vymezuje tri terminy: titul (napr. Zadig), podtitul (napr. aneb Osud) a udaj 0 zanru (napr. orientalni pfibeh).103 Pouze prvni slozka (titul), jak pfipomina Genette, je dnes povinna. Vesmes dochazi k redukci: titul se poji bud' jen s podtitulem (napr. Pani Bovaryova, mravy venkova) nebo s udajem 0 zanru (napr. Nevolnost, roman), anebo se omezuje se pouze na nazev (napr. Slova). Ne vzdy jsou ovsem vsechny tri slozky rozliseny: nekdy dochazi k prolnuti podtitulu s titulem (napr. Citova vychova, pfibehjednoho mladence), titulu s zamovym udajem (napr. Roman 0 nazi), anebo se omezuje na treti slozku (napr. Satiry). Tim, ze jsoujednotlive slozky propojeny a mnohdy jsou i zavadejici, udaje 0 zanru mohou byt zdrojem nejistoty a kontroverzi (napr. Ariel aneb Shelleyho zivot). 102 V nasledujicim vykladu cerpame z Genettova spisu Prahy (GENETTE, Gerard. Seuils. Paris: Editions du Seuil, 1987), pfilezitostne pi'ipojujeme nektere posti'ehy Hodrove ze stati 0 kompozici v cit. dile. Vsechny pi'iklady jsou pi'evzaty z Genettova pojednani. V ceskych nazvech uvedenych del zachovavame jiz existujici pi'eklad. Pouze v pi'ipadech, kdy zavedeny cesky pi'eklad nevyhovuje vykladu, pi'ekladame tituly pi'imo podle Genetta. 103 Zakladni funkce titulu podle Genetta jiz definovali Ch. Grivel a L. Hoek jako oznaceni (identifikace), Udaj 0 obsahu a svlidnost. K tomuto zakladnimu vymezenf rna Genette nekolik vyhrad: 1) vsechny funkce nejsou nutne vzdy pi'itomne; zatimco prvni je povinna, ostatnf dye jsou dodatecne, protoze titul muze byt semanticky prazdny, a uz vubec nemusi by! svudny, 2) existuje promenlivy vztah zavislosti mezi funkcemi, napi'. prvni se ti'eti se mohou obejit bez druhe, 3) ani prvni funkce, jakkoli se zda povinna, neni vzdy splnena (napi'. ruzne knihy majf stejny nazev), 4) dalsi dye funkce jsou diskutabilni, protoze vztah mezi titulem a "obsahem" je promenlivy (od vecneho oznaceni napi'. Pani BovaryoVii sam az k symbolickemu vztahu jako napi'. Cerveny a cerny), 5) titul muze "oznacovat" neco jineho nez obsah, af uz vecne nebo symbolicky; muze totiz oznacovat formu, a to bud' tradicne zanrovym Udajem (napi'. Ody), nebo jinym, netradicnfm zpusobem (napi'. Mozaika). Vedle Udaje 0 obsahuje tudiz zapoti'ebf vyhradit misto Udaji 0 forme. GENETTE, Gerard. Cit. d, s. 80-8l. 29

36 Aby bylo mozne jednotlive typy titulu popsat, navazuje Genette na Hoekovo rozliseni titulu ze semantickeho hlediska na tituly mimetove (subjectaux), ktere oznacuji hitku (napr. Pani Bovaryowi), a tituly objektove (objectaux), ktere se vztahuji k samemu textu nebo oznacuji text jako objekt (napr. Saturnske basne). Odtud dospiva k titulum tematickym (tj. 0 cern se v textu mluvi) a rematickym (tj. co se 0 textu jako dile, objektu rika). V ramci tematickych titulu Genette dale rozdeluje tituly doslovne (litteraux), ktere bez oklik a bez figur oznacuji hlavni tema nebo predmet dila (napr. Pavel a Virginie), nekdy se slozkou anticipacni (napr. Smrt Ivana Iljice). Jinym typem jsou tituly, ktere se synekdochicky nebo metonymicky vazi k predmetu, ktery nemusi byt hlavni, anebo je primo okrajovy. V tomto pripade detaily nabyvaji symbolicke platnosti, a tudiz i tematicke dulezitosti. Tretim typem jsou tituly symbolicke, metaforicke (napr. Sodoma a Gomora, kde hlavnim tematemje homosexualita), ktere se "snaii upoutat svou neobvyklosti a casto i zasifrovanosti,,104. Ctvrtym typem jsou tituly, ktere jsou tvoreny antifrazi nebo vyznivaji ironicky. Jedna se 0 priklady, kdy titul predstavuje antitezi k dilu (napr. titul Radost ze iivota jednoho z nejtemnejsich Zolovych romanu), anebo kdyz titul provokativne zduraznuje, co neni tematem knihy (nektere surrealisticke nazvy apod.). Vztah k tematu muze byt dvojznacny (ci mnohoznacny) a otevreny interpretaci: titul se tak "podili na mnohoznacnosti textu, predznamenava ji a upozomuje na ni,,105. Dvojznacnost se pak nachazi i tam, kde titul obsahuje jedno nebo vice dvojznacnych slov. Jiny typ dvojznacnosti nastava, kdyz si dilo "vypujci" titul od jineho, jiz existujiciho dila, pricemz zustava nejasne, zda se jim odkazuje k tematu noveho dila nebo k dilu puvodnimu. Ackoli v soucasnosti dominuji tituly tematicke, Genette upozomuje na skutecnost, ze v minulosti se casteji uzivaly tituly rematicke (Ody, Epigramy, Satiry, Povidky, Eseje, Pameti, Vyznani apod.). Vedle techto "klasickych" zanrorych nazvu existuji i tzv. "parazanrove" tituly, ktere poukazuji k zanrove inovaci (napr. Hovory k sobe, Bloudeni apod.). Jine rematicke nazvy, jeste vzdalenejsi zanrovemu vymezeni, oznacuji dilo nejakym formalnim, nahodnym aspektem (napr. Dekameron, Rukopis nalezeny v Zaragoze apod.), anebo jsou to tituly zce1a vagnf (Stranky, Spisy, Kniha apod.) H '.. ODROV A, Damela. CIt. d., s Tamtez, s

37 Na puli cesty mezi tematicnosti a rematicnosti jsou podle Genetta tituly smisene, tj. ty, ktere obsahuji zfetelne oddeleny rematicky, zejmena zanrovy prvek a prv ek tematicky jako napf. Pojednani 0 lidske pfirozenosti, Studie ieny, Portret ieny, Esej 0 lidskem rozumu atd.). Vsechny tyto tituly zacinaji oznacenim zanru (a tedy textu) a pokracuji oznacenim tematu. Ackoli se tento klasicky zpusob oznacovani vzii zejmena pro nazvy teoretickych del, zanrove oznaceni jako soucast titulu zustava, v v b V v,106 i ve 20. sto Ietl pomeme ezne. Spolecnou funkci tematickych a rematickych titulu je popisnost, oba typy se totiz vztahuji k nejakemu - obsahovemu nebo formalnimu - rysu dila. DalSi - a vyznamnejsi - funkci je podle Genetta funkce (Ci hodnota) konotativni, neboli co titui "fika" navic. Tato funkce je siovy Hodrove "zalozena na me vyznamu, ktere titui rozehrava v kontextu dila, popfipade v kontextu cele I iteratury" 107. Podle Genetta se jedna napf. 0 konotace historicke (zanrove tituly v literatufe klasicke, "parazanrove" tituly v literatufe romanticke a postromanticke, dlouhe nazvy oblibene v 18. stoleti, cela jmena v romanech 19. stoleti) ci zanrove (napf. sufix -ade, -ide klasickych epopeji, ktere spojuji prvek tematicky - jmeno hrdiny - s prvkem rematickym) apod. 108 Nekdy jsou konotace jeste subtilnejsi; napfiklad v nazvech, ktere jsou citatem (Hluk a vrava), pastisem nebo parodii (Lidska komedie). Takove ozveny jeste ucinneji nez v mottech vnaseji do nazvu nepfimy odkaz k jinemu dilu, a tim i vedomi kultumi pfinaiezitosti. Udaj 0 zanru je fakultativnim - rematickym - doplllkem titulu. ledmi se 0 udaj zamemy a "oficiaini" (ide 0 zanr, ktery autor a vydavatel pfifkli dilu), a zadny ctenar jej nemuze zcela ignorovat, i kdyz jej nekdy nemuze bez vyhrad pfijmout. Zvyk pfifazovat k titulu udaj 0 zanru se podle Genetta objevuje v klasicismu, kdy se jednalo pfedevsim 0 tzv. "velke" zanry a dramaticka dila (tragedie, komedie). Velke vypravne basne rovnez nesly udaj 0 zanru (napf. "baseii" Adonise La Fontaina, "tragikomicky epos,,109 Pultu Boileaua). Sbirky kratsich basni mely vetsinou nazev zanrovy (Satiry) nebo parazanrovy (Lasky). DalSi zinry, a zejmena pak roman, se 106 Tamtez, s Tamtez, s Podobne soudi napi'. A. Fowler, ktery povazuje titul za nositele zanrove informace (podle volby titulu lze rozlisit napi'. klasicka dramaticka dila, tj. tragedii e komedii, realisticke a fantazijni romany, roman ideji, satiru, vedeckofantasticky pfibeh, epos apod. FOWLER, Alastair. Kinds of literature, An Introduction to the Theory of Genres and Modes. Oxford: Clarendon Press, 1982, s Uvadfme cesky preklad zanru uvedeny ve Slovniku Jrancouzsky pisicich spisovateiu (kolektiv auton'i pod vedenim 1. Frycera, Praha: Libri, 2002), pi'icemz puvodnf zanrovy Udaj (poeme heroicomique) lze rovnez pi'elozit jako smesnohrdinsky epos. 31

38 vetsinou uchylovaly k parazamovym odkazum (pribeh, zivot, pameti, dobrodruzstvi atd.). postupne se od tohoto uzu zacimi upoustet (romany Balzacovy, Stendhalovy nebo Flaubertovy uz tyto udaje neobsahuji). Oznaceni "roman" se objevuje na pocatku 20. stoleti (napr. Gidovy romany). Jednim z charakteristickych rysu nasi doby je podle Genetta inovace, ktera se tyka spise zanroveho oznaceni (napr. obliba parazanrovych titulu jako Bloudeni apod. nebo spojeni dvou "starych znamych", jako napr. "hrdinska" komedie, hrdinska" idyla apod.). " Z faktoru, ktere ovlivnuji vznik titulu, Genette jmenuje misto a okamzik (nektere nazvy nejsou prvni volbou, jine jsou okamzitym vnuknutim, ajeste jine jsou ovlivneny vydavatelem). 1 I I I Tituly romanu A. Loba Antunese Tituly Lobo Antunesovych romanu se vesmes vyznacuji vysokou mirou pfitazlivosti a odpovidaji podle M. A. Seixove autorovu vyvoji. Prvni fazi tvorby charakterizuji tituly, jez jsou vzdaienou ozvenou autorovych vlastnich zkusenosti (Sloni pamet', Jidasova dira). V nasledujicich titulech (Poznani pekla a Vyklad ptakil) polohu osobni zkusenosti zvrstvuje symbolicka dimenze (v prvnim pfipade jde 0 popis vaiecnych hruz a psychiatrickych leceben, ve druhem 0 symbolicky rozmer jiste udaiosti z detstvi, ktera muze byt v zakladu autobiograficka, ale tuto polohu presahuje k obecne platnemu - nadosobnimu a nadcasovemu - vzorci). S titulem Alexandrinske fado do nazvu zacinaji pronikat nejruznejsi kultumi odkazy (hudba, literatura, dejiny). Naslednou "Trilogii z Benfiky" priznacne charakterizuji trojclenne nazvy (Traktat 0 vasnich duse, Pfirozeny fad veci, Smrt Carlose Gardela), pricemz dominantni dvojclenne nazvy, v nichz lze nalezt intertextove odkazy, se navraceji s titulem uvozujicim dalsi romanovy cyklus (Rukovet' inkvizitoril atd.). DalSim meznikem je titul Nevchazej tak rychle do te temne noci, ktery je prvnim z rady dlouhych nazvu slozenych z nekolika slov zpravidla tvoricich jednu vetu. Prave tyto tituly se radi k tern nejzahadnejsim. l1o Toto Seixove deleni do jiste miry odkazuje k faktorum, ktere podle Genetta ovlivnuji volbu titulu, tj. k mistu a okamziku. Seixova zminuje, ze pocatecni SEIXO, Maria Alzira aj.. Dicionario da obra de Antonio Lobo Antunes, vol. II. Cit. vyd., s

39 autorova dila zaznamenala jistou mizvovou rozkolisanost spjatou jednak se zasahem vydavatele (prvni roman se mel puvodne nazyvat 0 vezdejsim iivote na tomto listu zapsanem [Deste viver aqui neste papel descripto], ktery vydavatel odmitl a ktery byl pozdeji zvolen jako nazev soubome korespondence z valky, jiz vydaly autorovy dcery po smrti jeho prvni manzelky, adresatky dopisu), jednak s nerozhodnosti a vah<inim sameho autora (titul prvniho vydaneho dila - Sloni pamet' - mel puvodne patrit druhemu romanu licicimu zazitky z kolonialni valky). Kontroverzi zaznamenal titul romanu Koraby, ktery puvodne nesl nazev Navrat karavel (0 Regresso das Caravelas) a ktery si jeste pred Lobem Antunesem zaregistroval jiny spisovatel. 11l Domnivame se nicmene, ze volbu titulu z pocatecni faze tvorby ovlivnilo do jiste miry take spolecensko-politicke deni v Portugalsku. Oba prvni romany vychazeji v roce 1979, kdy v zemi jednak dozniva euforie z prevratu a nastoleni demokracie, jednak se zacina utvaret nova generace mladych literatu, kteri nepocit'uji potfebu stat se "oficialnimi" autory a etablovanymi, mravnimi Ci umeleckymi autoritami. Tito autori reviduji nedavne udalosti a objevuji tabuizovana temata jako jsou napr. celospolecenske a osobni dusledky kolonialni valky, postaveni zeny v tradicne patriarchalni spolecnosti, erotika a sexualita aj., a k temto tematum se velmi otevrene a kriticky vyslovuji. Rozdil oproti starsi literami generaci se nepochybne rysuje rovnez v rovine vyrazove: mladi autori se "demokratizuji", tj. vyuzivaji ruznych - doposud vice Ci mene hovorovych - stylovych vrstev jazyka, vcetne argotu. Tim lze vysvetlit volbu prvnich dvou titulu. Sloni pamet' konotuje jednak autobiografickou polohu vypraveni, zduraznenou takfka parazanrovym udajem (pameti) a odkazem k africke faune, jednak vyuzitim idiomatickeho spojeni konotuje hovorovy styl. Jeste vyrazneji v tomto ohledu zazniva titul Jidasova dira, ktery v portugalstine odpovida idiomatickemu spojeni ("os cus de Judas" znamena doslova "Jidasova prdel" ve smyslu "zapadakov"), a tim rovnez krome autobiograficke polohy (liceni zazitku z kolonialni valky) konotuje "zlidoveni" jazyka, a zaroveii i vyostrene kriticky postoj k popisovanym udalostem a situaci, v niz k udalostem doslo (tj. k diktature a nucene ucasti ve va1ce). 112 III Tamtez, s Viz tez rozhovor s L. Almeidou Martinsem (1992). MARTINS, Luis Almeida, Antonio Lobo Antunes: "Quis escrever urn romance policial". ARNAUT, Ana Paula (ed.). Cit. d., s Onen jiny spisovatel se jmenuje Vitorio Kali a kniha s titulem, ktery se stal pi'edmetem sporu, Udajne nikdy nevysla. II2 Podobne se v jinych titulech vyuziva napi'iklad ustaleneho spojeni "pi'irozeny I'ad veci" nebo hudebni terminologie (Alexandrinske fado). V tomto druhem pi'ipade se navfc podle autorova svedectvi jedna 0 33

40 I line, byt' pribuzne konotace obsahuji tituly, ktere jsou "vypujekou" nikoli primo jazykovou, ale litenimi Ci metatextovou. Jedmi se 0 tituly : Poznani pekla (titul je prevzat z jedne kritiky romanu George Eliotove Mlfm na reee Floss, ktera vysla roku 1860 v Quarterly Review ll3 ), Traktat 0 vasnieh duse (titul prevzat z Descartesova dila 0 vasnieh duse), Nevehazej tak ryehle do te temne noci (jedna se 0 volnou parafrazi titulu basne Dylana Thomase), Dobry vecer veeem tady dole (citace V. Larbauda skrze E. Vila-Matase), Vcera jsem te nevidel v Babylonu (starobyly anonymni napis), 114 Rukovet' inkvizitoru (die autora odkazuje k jednomu francouzskemu dilu ze 14. stoleti),115 Exhortaee krokodylum,116 Me jmeno je Legie (citat z Lukasova evangelia), Co udelam, kdyi vseehno vzplane (posledni vers jednoho sonetu portugalskeho renesaneniho basnika Sa de Mirandy), Musim milovat kgmen (vers jedne lidove pisne). Zvlastni pripad v teto kategorii predstavuje titul Slava Portugalska, ktery je prevzat z portugalske narodni hymny a v tomto smyslu (roman liei vseobecne vzato negativni dusledky imperialniho zfizeni Portugalska) je titulem parodickym. Nekdy zase v titulech zazniva pouze vzdalena ozvena jineho literamiho dila (v Exhortaci krokodylum lze podle Seixove odhalit odkaz ke me Exhortaee valee Gila Vicenta).ll7 Vesmes vsak vsechny literarni a kultumi vypujeky v titulech naznaeuji snahu navazat na jiz existujici literami tradici a k teto tradici se priradit. Stale hojnejsi, byt' umelecky pretvorene a revidovane vyuziti nekterych tradienich motivu a temat (jak napriklad uvidime v romanu Nevehazej tak rye hie do te temne noci) je znamkou prave teto polohy Lobo Antunesovy tvorby, ktera priznaene s autorovym vekem prestava poburovat a sokovat jadmym vyrazivem, sexualnimi narazkami apod., jimiz ve sve dobe okouzlovala zejmena mladou generaci, a naopak vyuziva mnohem subtilnejslch prostredku, jak apelovat na etenare (jazykovou prebujelost nahrazuje titul, ktery neni vlastni invenci, nybrz je uzit na doporuceni autorova pi'itele a spisovatele Dinise Machada. 1\3 Viz odkaz v rozhovoru s Rodriguesem da Silvou ( 1979). SILVA, Rodrigues da. Antonio Lobo Antunes ["Memoria de Elefante"] citando Blaise Cendrars: "Todos os livros do mundo nao valem uma noite de amor." ARNAUT, Ana Paula (ed.). Cit. d., s Lobo Antunes, jak sam ffka, "objevil" tuto vetu, ktera mu krome jineho pi'ipomina Camoese, v textu kubanskeho basnika Elisea Diega, jedna se tedy 0 pi'eklad ze spanelstiny (Ayer no te vi en Babilonia). Viz rozhovor s A. L. Coelhovou (2006). COELHO, Alexandra Lucas. "Tenho a sensayao de que ando a negociar com a morte", ARNAUT, Ana Paula (ed.). Cit. d., s Z rozhovoru s Rodriguesem da Silvou (1996). SILVA, Rodrigues da. A salvayao pela escrita. Tamtez, s Podle autora jde 0 citat Chuanga-tse skrze Octavia Paze. Viz rozhovor s A. L. Coelhovou. COELHO, Alexandra Lucas. "Tenho a sensayao de que ando a negociar com a morte". Tamtez, s SEIXO, Maria Alzira. Os romances de Antonio Lobo Antunes, Lisboa: Dom Quixote, 2002, s

41 komplexni struktura vyzadujicf aktivnejsi spolupnici ctenare, nlzne kulturne-litenirni odkazy prestavaji byt na prvni pohled identifikovatelne, explicitnost ustupuje implicitnosti apod.). Pnive temito novymi prostredky Lobo Antunesova tvorba oslovuje zejmena literarni gurmany, vcetne akademiku, ktefi dnes drive zavrhovaneho autora kladou na spicku soudobe portugalske literatury. Vypujcky jsou vzdy dvojznacne, nebot' zaroveii odkazuji k puvodnimu, citovanemu dilu, ave svetle tohoto puvodniho dilaje nutne interpretovat nejen tituly, ale ceie romany. Takova interpretace nicmene vyzaduje dostatek mista a argumentu; podrobneji se proto teto problematice budeme venovat pouze ve vybranych romanech. Krom toho, uziti citatu v titulech rna jeste jednu litenirni souvislost. Zarazuje totiz autora nejen po bok velkym literarnim osobnostem, k nimz se vypujckami explicitne odkazuje, ale take po bok vsem spisovatelum, kteri tohoto prostredku vyuzivaji, zejmena pak autorum z pocatku 20. stoleti, kdy svetovy modernismus otevira nove moznosti romanoveho umeni (citaty v nazvu vyuziva napr. W. Faulkner nebo F. Scott Fitzgerald, oba oblibeni autori portugalskeho. ) 118 romanoplsce. lednou z nejdulezitejsich funkcf titulu je podle Genetta popisnost. Z tohoto hlediska lze povazovat vsechny Lobo Antunesovy tituly za tematicke, pi'icemz vsak ani jeden z nich nelze uznat za doslovny. Vesmes se jedna 0 tituly symbolicke, metaforicke, ktere neprimo poukazuji k tematu dila (napr. Jidasova dira, Poznani pekla, Koraby, Hra 0 proklerych, Smrt Carlose Gardela,119 Me jmeno je Legie l20 apod.), anebo jej zamerne zatemiiuji a prestavaji poskytovat klic k dilu (jedinym klicem k titulu je pak pouze dilo sarno: napr. Dobry vecer vecem tady dole, Musim milovat kamen, Vcerajsem te nevidet v Babylonu, Souostrovi nespavost/ 21 apod.). V 118 Na pocatku 20. stoletf bylo podle A. Fowlera uzfvanf citatu (zejmena ze Shakespeara, Miltona nebo Bible) v titulech beletristickych del vel ice m6dnl FOWLER, Alastair. Cit. d., s Podle autorova svedectvi se jedna 0 symbolicky titul, ktery odkazuje k smrti mnoha "mytu", romantickych a idealistickych aspiraci, jez s novou (autorovou) generaci zanikly. V tomto duchu rovnez s oblibou i'fkava, ze "Guevara je jakysi Carlos Gardel revoluce" ("Guevara e uma especie de Carlos Gardel da revolw;ao"). Viz rozhovory s Rodriguesem da Silvou (1979, 1994). SILVA, Rodrigues da. Ant6nio Lobo Antunes ["Mem6ria de Elefante"] citando Blaise Cendrars: "Todos os livros do mundo nao valem uma noite de amor." ARNAUT, Ana Paula (ed.). Cit. d. 20., a A Confissao exuberante. Tamtez, s Viz tez rozhovor s Mariem Santosem (1993). SANTOS, Mario. Ant6nio Lobo Antunes: "cada vez tenho mais medo de escrever". Tamtez, s Podle Agripiny Carri<;o Vieirove titul odkazuje k tematice zla, 0 niz dno pojednava. VIEIRA, Agripina Carri<;o. Uma voz que diz... 0 mal. Jarnal de letras, artes e ideias, n. 965,2007, s Titul je do jiste miry "citelny" pouze pro zasvecene. Domnivame se, ze jsou zde ti'i polohy, ktere napomahaji interpretaci. Prvni se vztahuje k tematice dila - "vzpominkam" autistickeho chlapce ci muze neurciteho veku (ve skutecnosti vymyslenemu pi'ibehu 0 vlastni rodine), ktere jsou jen jinou podobou nocniho rozjimani (a "pamet'" ci "pi'edstavivost", coz je pro Loba Antunese totez, je zde 35

42 nimci Lobo Antunesova dila lze nicmene vyclenit tituly, ktere muzeme definovat jak o tituly smisene, tematicko-rematicke, v nichz se vedle tematickeho prvku objevuje formalni, zanrovy nebo parazanrovy odkaz (Vyklad ptakil, Hra 0 proklerych, Traktat 0 vasnich duse, Rukovet' inkvizitoru, Exhortace krokodylum), anebo se udaj 0 zanru volne pfifazuje k titulu ("baseii" v romanu Nevchazej tak rychle do te temne nod) Ci na zvlastni stranu pfed dedikaci ("roman ve tfech knihach s prologem & epilogem" v dile Dobry vecer vecem tady dole 122 ).123 Pfestoze tato oznaceni, zejmena v pfipade zanroveho udaje "baseii", maji platnost pouze lokalni, tj. objevuji se pouze v knize a nejsou povazovana za "oficialni" (v knihovnach jsou vsechna zminena Lobo Antunesova dila katalogizovana jako romany a v knihkupectvich jsou fazeny mezi beletrii), je patme, ze poukazuji k tomu, v cern Genette vidi nejvetsi inovaci v nakladani s tituly v soucasne dobe. Domnivame se, ze tyto mizvy Lobo Antunesovych del, ktere ostatne nejsou v soucasne dobe nikterak ojedinele (viz napf. tituly 1. Saramaga), muzeme chapat dvojim zpusobem: jednak spadaji do postmodemi parodie, jednak dokladaji autorovu snahu neustale jedinym "svetlym" bodem v temnote zivota, tedy obraznym "bdenim" v noci). Druhou lze interpretovat pomoci metatextu. Lobo Antunes totiz tento mlzev jednou vyslovil v souvislosti s tvorbou Eduarda Lourens;a: "Jednou jsem mu I'ekl, ze v jadru to, co dela, je fikce. To, co pise, bych nazval Souostrovim nespavosti." ("Uma vez disse-lhe que, no fundo, 0 que ele faz e fics;ao. Aquilo que ele escreve eu chamaria 0 Arquipelago da Insonia. ") Z rozhovoru s Rodriguesem da Silvou (2006). SILVA, RODRIGUES DA. "Mais dois, tres livros e pararei". ARNAUT, Ana Paula (ed.). Cit. d., s Ctyfi roky predtfm, v roce 2002, Lobo Antunes rovnez pfirovnal Lourens;ovu tvorbu k "romanu" (ve smyslu "fikce") a k "souostrovi", a vyzvedl take jeji "lyricky" charakter: "Dno Eduarda Lourens;a je hluboce lyricke. Je to roman, z nehoz mame nekolik ostrow a pak je tam ponofeny kontinent (... ) To, co Eduardo Lourens;o pise, jsou romany, v nichz hlavni postavou je zeme. Ktera se nekdy muze jmenovat Pessoa (... )" ("A obra de Eduardo Lourens;o e profundamente lirica. E um romance de que temos algumas ilhas e depois ha um continente submerso. [... ] 0 que Eduardo Lourens;o escreve sao romances, em que a personagem e sempre 0 pais. Que as vezes se pode chamar Pessoa [... D." COELHO, Alexandra Lucas. Eduardo Lourens;o e Antonio Lobo Antunes, 0 labirinto a dois. Publico, , s. 42. V tomto svetle Lobo Antunesuv titul umoznuje nasledujici interpretaci: 1. Jedna se 0 poctu Eduardu Lourens;ovi, 2. U pfibehu se zduraznuje jeho "fiktivnost" uvnitr fiktivniho sveta romanu (ne nepodobnou Pessoove tvorbe, jak zname napi'. z jeho symbolickeho dramatu Namornik), 3. Nelze opomenout mozny "lyricky" naboj dila. Do ti'etice muzeme titul pokladat zajisty parazanrovy odkaz, v nemz "souostrovi" pi'edstavuje takovy typ romanove struktury, kde jednotliva mikronarativni jadra pi'ipominaji oddelene ostrovy, ktere nicmene tvoi'ijisty celek. V tomto smyslu bychom obraz souostrovi mohli take chapat jako odkaz ke slozitosti textu (v jednom rozhovoru navie Lobo Antunes hovofi 0 Joyceove Odysseovi jako 0 "souostrovi", do nejz ctenai' musi "vstoupit", aby se mu kniha zalibila. Viz PIRES, Catarina, STILWELL, Isabel. Exortas;ao ao Lobo. ARNAUT, Ana Paula (ed.). Cit d., s. 357.) 122 V rozhovoru sr. Rerollovou autor pi'iznal, ze oznaceni "roman" je mineno ironicky. REROLL, Raphaelle. Mettre toute la vie entre les pages d un livre. Le Monde, , s Tento smiseny charakter (s zanrovym nebo parazanrorym odkazem) maji take nektere Lobo Antunesovy fejetony, napf. "Otevi'eny dopis Tarzanu Tabordovi" ("Carta aberta a Tarzan Taborda"), "Vzpominka na Zluty dum" ("Recordas;ao da Casa Amarela"), "Popis detstvi" ("Descris;ao da infancia"), "Recept jak me cist" ("Receita para me lerem"), "Dopis Sherlocku Holmesovi" ("Uma carta para Sherlock Holmes"), "Zpoved' hadrare" ("A confissao do trapeiro"), "Traktat 0 sournracich" ("Tratado dos crepusculos"), "Vyklad civilistum" ("Explicas;ao aos paisanos"), "Epistola svateho Antonia Loba Antunese ctenai'sk)'m hlisnikum" ("Epistola de Santo Antonio Lobo Antunes aos Leitoreus"). 36

43 obmenovat a zdokonalovat vlastni tvorbu a zaroveii posouvat hranice romanu, ktery vstremva rozlicne prvky jinych zanru a modu Dedikace Dedikacf chapeme dva rozdnne fakty: jednak se dedikacf venuje konkretni dno konkretni osobe, jednak - coz je predmetem literamiho zkoumani - dedikace je soucasti dna jako projektu tvoreneho umeleckym textem a jeho ramcem. Pocatky teto literami praxe, jak uvadi Genette, sahaji az do antiky, kdy autor svym venovanim skladal poctu svemu ochranci Ci mecenasi nebo vyjadroval svou osobni, pratelskou Ci rodinnou vazbu. Prakticka podstata venovani dale pretrvavala i pozdeji, pfinejmensim az do pocatku 19. stoleti, kdy se zaroveii uvodni text zhust'uje na pouhe oznaceni osoby, jizje dno venovano. Osoba, jiz je dno venovano, muze b;'t soukroma nebo verejna. 124 Prvni typ predstavujf lide blizcf autorovi, pribuzni nebo pratele, druhym typem chapeme osoby v danem kultumim prostredi vesmes zname, jejichz jmenem autor vyjadruje svou intelektualni, umeleckou a jinou spriznenost. Zvlastnim pfipadem je v teto souvislosti venovani fiktivni osobe (napr. postave dna nebo zcela vymyslene osobe). At' uz se vsak jedna osobu jakoukoli, v kazdem pfipade se pfijemcem venovani stava jak osoba, jiz se dno venuje, tak rovnez ctenar, ktery se stava svedkem autorova venovani. Dedikace je totiz vzdy jistym druhem exhibice, ktera verejne stvrzuje "vazby intelektualni nebo osobni, skutecne nebo symbolicke",125 a ty pochopitelne nej sou pri interpretaci daneho dna zanedbatelne Dedikace v romanech A. Loba Antunese Dedikace se nachazi ve vetsine autorovych romanu. Vesmes se jedna 0 dva typy dedikace: jednak autor zduraziiuje sve intimni, rodinne Ci pratelske vazby (venuje knihu dceram 126 nebo prvni manzelce,127 pratelum z valky 128 Ci jinym -----~~ Ten, kdo venuje, je pochopitelne empiricky autor. Jak ale uvadi Genette, nektere pfipady mohou byt nejednoznacne (napf. nejasna hranice mezi vypravecim subjektem a empirickym autorem ve ~pravnych dilech psanych v prvni osobe vede k ambivalenci). 126 GENETTE, Gerard. Cit. d., s. l38. Sloni pamet' 127 Nevehazej tak ryehle do te temne noci 37

44 blizkym lidem I29 ), jednak vyjadruje sve pratelstvi k osobam vseobecne znamym z o v 1 D'" M h d J ~ d MI' 131 kultumich kruhu (napr. spisovate urn mlsl ac a OVI, oau e e OVI,. T 132 {rt 'k' J '1' d P 133 v 'd k' Migueli SOUSOVI avaresovi, v).vaml OVI u 1U e omarovi, sve s e. E ' 134 l',, Th' C 1 h' 135 b prekladate1ce Mananne yrove, lteramlmu agentu omasi 0 c lemu ne 0 francouzskemu nakladateli Christianu Bourgoisovi 136). Takfka ve vsech pfipadech je soueasti dedikace uvedeni jmena a duvodu, proe je kniha venovana (zverejneni pratelskeho pouta, obdivu apod.). Vyjimkou jsou romany, v nichz jsou uvedena pouze jmena bez zverejneni osobni vazby a duvodu (nekdy je vazba "Citelna", zejmena jedna-li se 0 osoby zname z autorovy biografie, jindy je identifikace obtiznejsi jako napr. u posledniho romanu, ktery je venovan zene jmenem Maria Joao137). Zvlastnim pfipadem je venovani Marilii (ve Vykladu ptaku), coz je jmeno jedne z hlavnich postav romanu. Dvojznaenost, ktera se timto venovanim utvari, rna pak vliv na interpretaci dila a jeho hodnotoveho systemu. Napriklad jiste nesympaticke rysy postavy Marilie, tak jak je ze subjektivniho hlediska liei jeji muz Rui S., lze diky dedikaci chapat i zcela opaene jako implicitni vyj::idreni autorovych sympatii. Tento fakt znaene problematizuje postavu Ruie S. a skrze dilei, spise nahodne a detailni autobiograficke prvky, ktere se podileji na zobrazeni Ruie S. a jeho zivota, pak autor nenapadne vkl::ida do dila ironii a sebekritiku Motto Mottern rozumime citat umisteny v zahlavi dila nebo jeho easti nebo na zvlastni strane knihy hned za venovanim. Motta v dnesnim smyslu v literature podle Genetta nenachazime do 17. stoleti. Zatimco poeatek 19. stoleti (romantismus) se stava obdobim nebyvaleho rozsireni mott,138 zda se, ze tate obliba ustupuje s nastupem kritickeho realismu. V soueasne L 128 N v R k,. kv" 0 apr. u ovet Tn lzltoru 129 Napi'. Alexandrinske fado, Pfirozeny hid vee, Souostrovi nespavosti apod. 130 V'kl y a d pta 'ku o 131 P oznanzpe " kl a 132 Hra 0 prokletjeh 133 Db' o ry veeer.. veeem ta d y d 0 I e 134 RukovU inkvizitoru 135 Hra 0 prokletjeh 136 Smrt Carlose Gardela 137 Jedna se pravdepodobne 0 druhou Lobo Antunesovu manzelku Marii Joao Bustorffovou. 138 Podle Genetta tato obliba souvisi se snahami zaclenit historicky nebo "filozofickf' roman do kultumi tradice. GENETTE, Gerard. Cit. d., s

45 dom - dom vedome ostentativnich intertextovych vazeb - je jeho uziti opet pomerne oblibene. Vziti motta lze chapat jako znak, ktery poukazuje na uzus v dobe vzniku dila, zanr nebo smerovani dila. Sarno 0 som je motto rovnez znakem (indexem) kultury a vzdelani, jehoz prostrednictvim si autor vybira sve "rovne", a tim se zarazuje do sveho ume1eckeho "Pantheonu". Funkce mottajsou podle Genetta v zasade dye : jednak zastava funkci komentare, a tudiz pfispiva k objasneni titulu, a to zejmena v pfipadech, kdy sam titul je citatem, aluzi nebo parodickou deformaci,139 jednak rna funkci komentare k textu, jehoz vyznam zpresiiuje nebo nepfimo zduraziiuje. Pochopeni techto v moderni literature mnohdy enigmatickych "komentaru" je vzdy v kompetenci ctenare a jeho schopnosti vykladu. Tento ukol je 0 to narocnejsi, ze semanticka hodnota motta nemusi vzdy logicky poukazovat k vypovedi dila, nybrz muze pouze apelovat na pocity a dojmy ctenare. Mnohdy take nemusi by! dulezite ani tak to, co je receno, jako spis kdo to fika, tj. identita autora citatu ajeho nepfimy vliv na dilo Motto v romanech A. Loba Antunese Motto je podobne jako dedikace oblibenym paratextovym prvkem Lobo Antunesovy tvorby. V chronologicky starsich dilech maji motta povahu komentare k romanovemu textu a titulu, tj. objasiiuji jeho dilci semanticke prvky a hodnotovy system (vyrazne se tento postup uplatiiuje zejmena v romanu Hra 0 proklerych nebo v romanu Slava Portugalska, kde je motto citatem z portugalske statni hymny a spolu s titulem - slovnim spojenim citovanym v mottu - vstupuje do semanticke hry s vlastnim romanovym textem, ktery puvodni vyznam citatu deformuje a parodicky prevraci. V novejsich romanech motta "vysvetluji" volbu titulu, tj. obsahuji prave ona slovni spojeni ci vetu, ktera se nachazeji v titulu dila (v romanech Dobry veger vecem tady dole, Vcera jsem te nevidel v Babylonu, Me jmeno je Legie). V techto pfipadech se stretavaji prinejmensim dva texty (text, z nejz autor cerpa citat, a autoruv roman), ktere spolu sice vedou dialog a navzajem se semanticky dopliiuji, ale interpretaci titulu vzhledem k romanum a naopak svou mnohoznacnosti zamerne znesnadiiuji. Zvlastni typ motta - umisteny uvnitr knihy - se objevuje v romanu P"kl d. 1. h.. nay VIZ Genette. Cit. d., S Vzaeny'ill pfipadem jsou di a, v me z btul promenuje vyznam motta (viz tamtez). 39 l hnn

46 Nevchazej tak rychle do te temne noci, kde kazdou ze sedmi casti knihy uvadi eitat z biblicke knihy Genesis Nazvy casti a kapitol Nazvy casti jsou na rozdil od titulu dila pfistupne pouze tomu, kdo si dilo cte anebo jim alespoii listuje. Pri zkoumani teehto nazvu jsou duldite napriklad historicke a zanrove promeny. Jak Genette doklada, klasieka dila 18. stoleti se napfiklad lisila uzitim dlouhyeh nazvu kapitol a pouhyru cislovanim: zatimeo dlouhe, rozvinute nazvy odkazovaly ke komi eke a lidove povaze dila, cislovani se vzilo pro dila "vazna". Na pocatku 19. stoleti uzus souhrnnyeh nazvu zeela usupuje ve prospeeh nazvu stfidmyeh, trebaze stale "tematiekyeh", ktere vedle zeela neexistujicieh nazvu pretrvavaji v literature 19. a 20. stoleti, aniz by tyto dye normy konotovaly nejake zanrove souvislosti. 140 Jak znamo, mnozi autori soucasne pouzivali a pouzivaji obe normy, ackoli, jak soudi Genette, neni mozne z teto duality vytezit nejake smysluplne zavery Nazvy casti a kapitol v romanech A. Loba Antunese Jiz M. Alzira Seixova si povsimla dilcich nazvu, ktere se objevuji v autorovyeh dileeh, a vyzdvihla nejen jejieh svudnost pro ctenare, ale take jejieh ulohu ve strukturaei jednotlivyeh del. Zalitovala pritom, ze autor nedopliiuje sve knihy obsahem, tedy souhrnem vseeh dilcich nazvu, pfipadne "rozlozenim" textu. 141 Ctenar by tak mohl hned pri prvnim ohledani knihy oeenit originalitu nazvu, a zaroveii by se mohl seznamit s knihou a jejim mnohdy az klasieky symetriekym uspor:idanim. To plati zejmena pro romany Pfirozeny rad vici, v nemz kazda z peti "knih" s nazvy Prvni kniha / Sladke vune, sladci mrtvi, Druha kniha / Argonauti, neti kniha / Cesta do Ciny, Ctvrta kniha / Zivot s tebou, Pata kniha / Saliva podoba touhy obsahuje stfidave sedm a ctyfi kapitoly, Smrt Carlose Gardela, obsahujici opet pet casti, jejiehz nazvy tentokrat odkazuji k argentinskemu tangu, pisnim C. Gardela ("por una eabeza", "milonga sentimental", "lejana tierra mia", "el dia que me quieras", "melodia de arrabal") a ktere obsahuji po peti kapitolaeh, z niehzjsou vzdy Nulove mizvy Ci pouhe cfslovanf je podle Genetta zakladnf inovacf v soucasne literature. 141 SEIXO, Maria Alzira. Romances de Antonio Lobo Antunes. Cit. vyd. 40

47 stridave tfi kapitoly nazvany jmenem promlouvajiciho subjektu a dye jsou beze jmena, Rukovet' inkvizitoru, kde pet casti s pfitailivymi, az basnicky ladenymi nazvy obsahuje vzdy po sesti kapitolach, v nichz se stfida vypoved' promlouvajiciho subjektu s komentarem jine postavy, Vcera jsem te nevidel v Babylonu, kde je sest cash s chronologickym oznacenim (od pulnoci az po patou hodinu ranni) po ctyfech kapitolach, anebo v prozatim poslednim romanu Co je to za kone, co vrhaji stin do more?, kde nazvy casti navazuji na jednotlive etapy bycich zapasu a kazda z nich obsahuje ctyfi kapitoly. Ani tam, kde je casti poskrovnu nebo jsou bez nazvu (napf. Alexandrinske fado obsahuje tfi velke casti s nazvy prvni cast I pfed revoluci, druha cast Irevoluce a tfeti cast I po revoluci, Souostrovi nespavosti obsahuje tfi casti oznacene pouze cislici) nechybi symetrie (kazda cast Alexandrinskeho fada obsahuje dvanact kapitol a kazda cast v Souostrovi nespavosti rna pet kapitol). Pouze vyjimecne autor vyuziva nejobycejnejsiho, byt' dnes pomeme bezneho prostfedku a nedeli knihu na casti, ale pouze na kapitoly, ktere jsou jen ocislovane (Poznani pekla) ci oznacene pismeny abecedy (Jidasova dira) nebo nemaji zadne oznaceni a zacatky a konce kapitol se poznaji podle grafickeho rozhrani, tj. zacatku a konce strany (Sloni pamet). Podobne jako tituly jsou mnohe nazvy dilcich casti citaty nebo kultumimi odkazy. Dokladem muze by! napfiklad roman Rukovet' inkvizitoru, kde jednotlive nazvy odkazuji k ruznym autorum: nazev "Kazdy sasek, ktery se vznese jako neznamy ptak" ("Qualquer Palhac;:o Que Voe Como Passaro Desconhecido") je die Loba Antunese odpovedi Lezamy Limy na otazku, jak by definoval baroko, nazev "Zlomyslnost nezivych pfedmetu" ("A Malicia dos Objectos Inanimados") je udajne nazev jedne anglicke povidky, nazev "Mozna zahubni letavci duse,,142 ("Passaros Quase Mortais da Alma") je die autora Rilkovym obrazem andelu z Elegii z Duina Zanrova modulace Zanrova problematika se nestala jednou z nejkontroverznejsich oblasti literamiho vyzkumu az v soucasne dobe. liz po staleti si teoretici a kritici kladou ledna se 0 vers z Rilkovy DruM elegie, ktery zde pi'episujeme v pi'ekladu J. Grusi. RILKE, Rainer Maria... A na ochozech smrt jsi videl stat. Praha: Ceskoslovensky spisovatel, 1990, s Viz rozhovor s Rodriguesem da Silvou (1994 ). SILVA, RODRIGUES DA. A confissao exuberante. ARNAUT, Ana Paula (ed.). Cit. d., s

48 L otazky po fungovani zanni a jejich teoretickem vymezeni. Zakladnim problemem se v teto souvislosti stava definice zanru jako takoveho, spor 0 to, zda se jedna 0 abstraktni konstrukt Ci empiricky danou velicinu. Ponechame-li stranou uvahy mno ha literarnich vedcu a autoru poetik, ktdi se k problemu vyjadrili v predchozich staletich, lze konstatovat, ze moderni genologicke prlizkumy dokladaji nutnost nahhzet na zanr jako na "korelaci systemu a struktury, k6du a textu" ve spojeni s umeleckym zobrazenim a jeho vnimanim, tedy ve spojeni s tvorbou dila, jeho recepci a interpretaci. 144 Ukolem genologie pak, jak soudi A. Fowler, neni (pouze) tridit a klasifikovat, nybrz rekonstruovat, interpretovat a hodnotit smysl dila. 145 S temito otazkami se poji rovnez polemika tykajici se uplatneni genologickeho pruzkumu v soucasne literature, ktera jako jeden ze svych osobitych, byt' polemickych rysu vykazuje zanrovou pluralitu. Hranice mezi zanry se v soudobe literature hezne rozvolnuji, prekracuji, stiraji, literatura se vyvazuje z sirsich systemovych paradigmat a rezignuje na prijimani spolecnych estetickych kriterii a pravidel. Presto na otazku, zda je nutne ci v dnesni dobe vubec jeste mozne lze zkoumat zanry, mnozi vedci odpovidaji kladne. "Nektefi si mysli, ze teorie zamu je irelevantni, protoze neodpovida soucasnym literarnim dillim," pise Alastair Fowler a vzapeti vysvetluje, ze tato domnenka se zaklada na chapani zanru jako daneho a nemenneho konceptu. 146 Zanry se totiz neustale promenuji. Jako nejzivelnejsi zanr, ktery od pocatku sveho vyvoje - jakjiz ve sve dobe tvrdil Bachtin - predstavuje zanr otevreny, nezavrseny a stale se utvarejici, ktery "pohlcuje" jine zanry alnebo je paroduje, se ukazuje roman. Prave proto je, zda se, jeden z nejzivejsich a nejtrvalejsich zamu, jehoz moznosti nelze vycerpat. Jakekoli vestby, ktere romanu, byt' jenjeho forme klasickeho realistickeho romanu, predvidaly smrt, nelze tudiz brat vazne. 147 Soucasna literatura poskytuje dostatek dukazu 0 tom, ze roman realistickeho typu, ktery byl ve sve dobe nositelem originalnich postupu zobrazeni, stejne jako romanove typy fantazijni jsou stale zive. Zaroven s nimi se 0 prizen ctenare deli take romanove typy, ktere se zamerne misi s jinymi zamy literarnimi i 144 AGUIAR E SILVA, Vitor Manuel de. Teoria da literatura. Coimbra: Almedina, 2006, s FOWLER, Alastair. Cit. d., s. 38. Pochopitelne se dnes jiz nejedmi 0 teorii "normativni", nybrz slovy Welleka a Warrena 0 teorii deskriptivni, kteni pi'edpoklada, ze tradicni druhy mohou by! "smiseny" a ze rnohou vytvoi'it nov)' druh. WELLEK, Rene, WARREN, Austin. Teorie literatury. Olomouc: Votobia, 1996, s "Some think that genre theory is irrelevant, in that it fails to correspond to actual literary works." FOWLER, Alastair. Cit. d., s Zmiiiuje se 0 tom mj. M. Kundera. KUNDERA, Milan. Zneuznavane dedictvi Cervantes avo. Bmo: Atlantis, 2005, s

49 nelitenirnfmi (vznikajf napr. varianty jako esejisticky roman, faction jako prolnuti fikce s faktem atd.). Predepisujfcf zamy podle Fowlera vedou spisovatele, aby se osmeiil a hledal nove pole: "Ma na vybranou. Muze jit za hranici zavedenych zamu,,.,., 'h v,,.148 anebo uprednostm vanace v ramcl zname 0 zamu. Diskurs 0 zanru - at' uz se jedna 0 dnes jiz prekonanou myslenku trvaleho konceptu ci naopak promenlive kategorie - nicmene predpoklada, ze zakladnf zamove parametry existovat musejf, jinak bychom 0 zanrech vubec nemohli mluvit. Proto je navzdory vsem negativnfm soudum - vcetne sameho Loba Antunese - otazka zamovosti stale ziva i v soucasne literature, kterou mnozi chteji nazyvat " Postmoderni" a videt ji jako nezavislou na predbeznych zamovych konceptech. 149 Krome toho by nejen nebylo mozne urcit, k jakemu zanru literami dila patri, ale nebylo by ani mozne sledovat, jak konkretni literami dila urcity zanr presahuji, jake jine zamy a zamove varianty v nem spolupusobi, a konecne, jak soudi K. Vietor, neexistovaly by ani dejiny zamu:,,[zamy] jsou prostoupeny novym nabojem, jsou promeneny, ale neztraceji svou specificnost: prave proto existuji dejiny zamu.,,150 Muzeme tudiz pine souhlasit s J.- M. Schaefferem, ze "kazdy text, byt' i ten nejidiosynkratictejsi, muze byt klasifikovan: prekonava svuj zam, a tim paradoxne jeho existenci predpoklada, inovuje, a jeho nove rysy se opet stanou vzorem nebo potencialnim pravidlem.,,151 Podobne soudi napriklad J. Derrida, ktery v dnes jiz klasickem pojednani 0 zanru rika, ze "kazdy text se podili na jednom nebo vice zamech, neni textu bez zanru, vzdy existuje nejaky zanr a zamy, ale toto podileni se, v,vk v d t,.152 neznamena, ze se musl ne am zara "Prescripitive genres encourage the writer to break new ground. He has a choice. He may go beyond the domain of established genres, or he may prefer variations within a familiar genre C...)." Tamtez, s Viz pi'iklady, ktere uvadi A. Fowler, napi'. mizor lhaba Hassana: "dejiny umeleckych zanru a forem se staly irelevantni" ("the history of artistic genres and forms becomes irrelevant") nebo R. Welleka. FOWLER, Alastair. Cit. d., s "Penetres du nouvel influx, ils sont trans formes, mais sans perdre leur particularite: c'est pourquoi il existe une histoire des genres." VIETOR, Karl. L'histoire des genres litteraires. Theorie des genres. Paris: Editions du Seuil, 1986, s "tout texte, fut-il Ie plus idiossyncrasique, est classable: en tant qu'il transgresse son genre, il presuppose paradoxalement l'existence de celui-ci, en tant qu'il innove, ses traces innovateurs deviennent a leur tour un modele, ou une regie potentielle." DUCROT, Oswald, SCHAEFFER, Jean Marie. Nouveau dictionnaire encyclopedique des sciences du Langue. Paris: Editions du Seuil, 1995, s "To do 0 texto participa de urn ou varios generos, nao ha texto sem genero, ha sempre genero e generos, mas essa participar,:ao nunca e uma pertenr,:a." DERRIDA, Jacques Cv orig. "The Law of Genre." In On Narrative, MITCHELL, W.J. Ced.), Chicago, London: The University of Chicago Press, 1981). Citovano podle Reise: REIS, Carlos. 0 Conhecimento da literatura. Introdur;:iio aos estudos literarios. Coimbra: Almedina, 1997, s L

50 Pnive z tohoto duvodu se genologicka problematika nejen v soucasne dobe stava jeste nalehavejsi. Miseni a transformace zanru, ktere s sebou nesou inovacni naboj, totiz dokladaji, jak je chap ani zanru jeste dnes dulezitym kriteriem kriticke a esteticke recepce literarniho dila. "Je paradoxem postmodernich zanru, ze cim radikalneji se rozplyvaji hranice mezi tradicnimi zanry, tim se koncept zanrovosti stava dulezitejsim,,,153 soudi M. Perloffova. Podobne Ralph Cohen dochazi k zaveru, ze teorie zanru je i nadale nejen uzitecna, ale i nezbytna: "Prejeme-li si analyzovat individualni text, teorie zanru poskytuje vedeni 0 tom, z jakych cash se sklada a jak se mezi sebou kombinuji. Tyto kroky nejenom dokladaji hodnotu teorie zanru pri analyze modernisticke tvorby, ale dokazuji, ze postmoderni teoretici, kritici, autori a ctenari nevyhnutelne pouzivaji jazyk zanru, i kdyz se snazi popirat jeho v' v t,d54 uzltecnos. Kritika by nemela opovrhovat genologickym studiem, a naopak by se mela pokouset 0 co nejjemnejsi analyzu zanrovych komponent v ramci konkretnich literarnich del,155 protoze prave hojny vyskyt techto dilcich "stavebnich" prvku muze upozornit na velikost dila. Z toho duvodu Schaeffer nabada ke studiu tzv. "genericite,,156 (zanrovosti), kterou chape v protikladu k zanru (klasifikacni kategorii retrospektivni) jako textovou funkci, jako cetnost zanrovych prvku, ktere v sobe (vyznamne) literarni dilo zahrnuje: "Studium textove zanrovosti umoznuje (... ) ukazat, ze velke texty se vyznacuji nikoli absenci zanrovych znaku, ale naopakjejich extremnim mnozstvim.,,157 At' je vsak cetnost zanrovych rysu sebevetsi, nelze zadne 153 "It is a paradox of postmodern genre that the more radical the dissolution of traditional generic boundaries, the more important the concept of genericity becomes. " PERLOFF, Marjorie. Introduction. Postmodern genres. PERLOFF (org.), Oklahoma: University of Oklahoma, 1989, s "If we wish to analyze an individual text, genre theory provides a knowledge of its constituents and how they combine. Not only do these actions recognize the value of a genre theory in analyzing modernist writing, but they demonstrate that postmodern theorists, critics, authors and readers inevitably use the language of genre even as they seek to deny its usefulness."cohen, Ralph. Do Postmodern Genres Exist? Tamtez, s Podobne soudi rovnez Fowler. Viz cit. d., s Upozomujeme na tomto miste na jine chap ani ryrazu "genericite" jako "zanrovosti" zanru u K. Vietora, kde se jedna 0 defmici, zanrovou abstrakci, konceptualni schema. VIETOR, Karl. Cit. d., s "L'etude de la genericite textuelle pennet (...) de montrer que Ie grands textes se qualifient non pas par une absence de traits generiques, mais au contraire par leur multiplicite extreme." SCHAEFFER, ~ean-marie. Du texte au genre, Notes sur la problematique generique. Theorie des genres. Paris: Editions du Seuil, 1986, s Podobne - avsak s pouzitim klasickeho tenninu zanr - soudi napi'. take Warren a Wellek:,,2anr pi'edstavuje tak i'ikajic sumu pouzitelnych estetickych prosti'edku, ktere jsou k dispozici autorovi a kterym ctenai' jiz rozumi. Dobry spisovatel je zcasti konfonnni s existujicim zanrem, zcasti jej rozsii'uje. Vcelku lze konstatovat, ze veld spisovatele jsou zi'idkakdy zaroveii veld vynalezci zanrli: Shakespeare a Racine, Moliere a Jonson, Dickens a Dostojevskij pokracuji v tom, co vytvoi'ili jini. WELLEK, Rene, WARREN, Austin. Cit. d., s Pozdeji Schaeffer svou teorii trochu poopravuje a misto tzv. textove funkce hovoi'i 0 tzv. autorske zanrovosti ("genericite auctoriale") a tzv. 44

51 dilo povazovat za jakysi nezaraditelny amorfni konstrukt. Spolu s dalsimi teoretiky se domnivame, ze temer v kazdem dile lze najit urcitou zamovou dominantu,158 ktera svou originalitu zaklada prave na propustnosti dalsich zamovych poloh. Stanoveni takove dominanty by meld by-t soucasti kazde popisne a hodnotici studie venujici se konkretnim literamim dihlm. Hovorime-li 0 zamech, jejich urceni a zkoumani, je nutne rovnez definovat nastroje, ktere by zamovou klasifikaci umoznily. Domnivame se, ze nejsnadnejsi cestou, jak pochopit zakladni genologicky system, je osvetlit jeden z jeho nejproblematietejsich pojmu, a sice pojem modus, ktery na jedne strane vnasi do teorie zanru spoustu nesrovnalosti, na drum strane ale umoznuje proniknout hloubeji do teto literami teorie a zaroven nabizi vhodny nastroj k analyze. Termin modus uzivali jiz recti myslitele, pficemz jejich zavery nebyly ani v dane dobe jednoznacne. Za prvni genologickou teorii lze povazovat Platonovo pojednani (Repuhlika, Kniha III), 0 tfech typech modu: modu Ciste mimetickem (dia mimese6s, v podobe dialogu; zahmuje tragedii a komedii), modu Ciste vypravnem (haple diegesis, zahmuje dithyramby) a modu smisenem, v nemz se vypraveni kombinuje s dialogy (epopej). Zacleneni lyriky je, jak soudi Aguiar e Silva, nejiste, nicmene oproti Genettovi se nedomniva, ze by lyrika byla z teto teorie zcela vyclenena. Dithyramb, ktery podle Platona reprezentuje vypravny modus totiz podle Aguiara e Silvy predstavuje variantu recke ch6rove lyriky.159 Aristoteles mysleni 0 zamu podstatne prohloubil a pojimaje kazde umelecke dilo jako imitaci (mimesis) vidi diferenciacni faktory mezi jednotlivymi dily v podobe prostfedku (tragedie, komedie apod.) pfedmetu (vyssi, nizsi nebo podobne lidem) a modu (dramaticky a vypravny, ktery spojuje Platonuv modus smiseny a vypravny). Pojem modu se tedy de facto pojil pouze se zpusobem zobrazeni. ctemifske zanrovosti ("genericite lectorial"), pficemz ta prvni je stabilni, spjata s kontextem, v nemz duo vzniklo a v nemz vsechny zanrove prvky odkazuji k tradici, jez pfedchazi konkretnimu dilu, zatfmco ta druha se poji s variabilnim kontextem recepce a s horizontem ocekavani. Tzv. zanrovost textu je pak prusecikem techto dvou typu zanrovosti. SCHAEFFER, Jean-Marie. Qu 'est-ce qu 'un genre litteraire? Paris: Editions du Seuil, 1989, s Viz napf. AGUIAR E SILVA, Vitor Manuel de. Cit. d., s AGUIAR E SILVA chape dithyramby jako odpovidajici lyrickemu modu (viz cit. d., s. 341), pi'estoze mnozi jini teoretici v souladu s Genettem tuto koncepci povazuji za pfilis nejistou, protoze dithyramby skutecne pfedstavuji sborov)' zpev, avsak neni znamo, proc napi'. Aristoteles, ktery je take povazuje za jeden ze tfi typu basnictvi, nehovofi 0 jine "lyricke" poezii, napi'. lyrice Pindarove. MEYER, Holt. Literarni zanr. Uvod do literarni vedy. Praha: Herrmann & synove, 1999, s

52 V stoleti pak, jak shodne uvadeji Aguiar e Silva s Genettem, k dvojici jiz zabydlenych modu dramatickeho a vypravneho pristoupila systematizace tretiho, v, 'h d I. k 'h 160 dnes bezne UZlvanane 0 mo u ync e o. V 19. stoleti se puvodni platonsko-aristotelske mody zobrazeni Goethovym pricinenim zacinaji chap at jako prirozene formy (Naturformen der Dichtung),161 jako zaldadni postoje lidske bytosti vuci svetu,'d62 jejichz vymezeni se zaklada na " ontologicke korelaci faktoru subjektivniho a obj ektivniho" 163. V Schlegelove " pojednani z roku 1797 je lyrika popsana jako "forma subjektivni", drama jako forma objektivni" a epicka basen jako "forma subjektivne-objektivni", a ve spise z " roku 1799 je lyrika definovana jako "subjektivni poezie", epika jako "objektivni poezie" a drama jako "subjektivne-objektivni poezie".164 DUlezitym meznikem v reflexi jednotlivych modu bylo, jak nazorne doklada Genette, jejich usouvztazneni k zakladnim casovym parametrlirn. V teoriich Humboldta, Schellinga a Jean Paula epika zobrazuje udalost, ktera vychazi z minulosti, drama zobrazuje dej, ktery smeruje k budoucnosti, a lyrika vyjadruje pocit, ktery se zavrsuje v pfitomnosti.1 65 Tato koncepce je jednou z nejtrvalejsich, ale take nejpolemictejsich. Ve skutecnosti totiz mnozi dalsi badatele navrhli jine korelace Gednou z nejznamejsich je koncepce E. Staigera, ktery lyriku spojuje s minulosti a epiku s pfitomnostii 66 ). Postupne se take zacinaji jinak chapat jiz zavedene, tradicni a normativni klacisistickou poetikou posvecene zamy, ktere se od 18. stoleti zacinaji misit a davaji vzniknout novym zamumjako je napr. romanticke drama (spojeni tragedie, komedie, frasky a "lyrismu,,).167 DalSi zamy jako napr. roman zase vykazuji znaky epopeje Ci lyriky apod. 168 Od romantismu - a zejmena pak od konce 19. stoletf - se tendence promenovat dane zamy a misit je mezi sebou stava v literature konstantou. 169 L 160 AGUIAR E SILVA, Vitor Manuel de. Cit. d., s GENETTE, Gerard, "Introduction a l'architexte", Theorie des genres, Paris: Editions du Seuil, s Tradicni, normativni klasicistickou poetikou posvecene zanry Goethe chape jako literarni druhy (Dichtarten). Viz GENETTE. Gerard. Cit. d., s "positions fondamentales de l'etre humain vis-a-vis du monde". VIETOR, Karl. Cit. d., s AGUIAR E SILVA, Vitor Manuel de. Cit. d., s Tamtez, s GENETTE, Gerard. Cit. d., s STAIGER, Emil. Poetika, interpretace, sty!. Praha: Triada, AGUIAR E SILVA, Vitor Manuel de. Cit. d., s Aguiar e Silva uvadi znamy pi'iklad zanrove nejistoty u A. Herculana, ktery svuj "roman" Presbyter Eurich definoval jako "basnickou kroniku" nebo legendu. Tamtez, s Idea a praxe zanroveho mfseni a transformace nicmene podle Fowlera neni plodem romantickeho veku a jeho odporu k regulaci a pi'edpisum, jak se beme pi'ipousti (viz napi'. REIS, Carlos. Cit. d., s. 46

53 V soucasne dobe se snad nejvice vzila obecmi terminologie, kteni vymezuje 'ako abstraktni transhistoricke kategorie a zanry jako kategorie historicke a rno d Y J ' tranzitomi (promenlive).170 Chteli bychom zde v teto souvislosti upozomit na dva rno demi pfistupy k teorii modu. Prvni pristup, ktery bychom mohli nazvat retorickym, vychazi z platonskoaristotelskeho pojeti modu jako zpusobu zobrazeni. Z nej - presneji z Aristotelova pojeti - vychazi napriklad Genettova teorie, podle niz "zanry jsou kategorie Ciste literarni, mody jsou kategorie, ktere spadaji pod lingvistiku, anebo presneji to, cemu se dnes rika pragmatika.,,171 Mody se tak opet stavaji indikatorem zpusobu reprezentace, diskursivnich postupu. V duchu aristotelske teorie Genette predpoklada rovnez existenci jistych modalnich konstant jako komika, sentimentalita apod., ktere se blizi aristotelskemu "predmetu" (rozliseni na vysoke, nizke... ), a take jistych v dko" 172 "prostre u. Jinym teoretikem, ktery vyzdvihuje "lingvistickou" povahu modu, je Jakobson, ktery, slovy Welleka a Warrena, "chce ukazat korespondenci mezi pevnou gramatickou strukturoujazyka a literamimi druhy".173 Platonsko-aristotelske pojeti modu zakorenilo rovnez vamericke naratologii, kde zakladnimu deleni na ose vypraveni/imitace odpovida polarita telling/showing, a take v teorii zanru, kterou navrhl Northrop Frye a v niz vychazi z predpokladu, ze zanrove rozdily spocivaji v tzv. "zpusobu prezentace", tj. podminkach zalozenych na vztahu autora a "obecenstva" (recipienta). V eposu se s posluchaci setkava primo autor a hypoteticke postavy pribehu se skryvaji, v lyrice se pred basnikem skryva jeho obecenstvo, v dramatu se postavy pribehu setkavaji a publikem primo a 286), ale prostupuje literaturou od nejstarsich dob: "V dialektickem ryvoji literami hi storie se mnohokrat objevila potreba prekrocit existujici zanry. Do jiste miry je vlastne tato tendence stala. Hranice byly vzdy prekracovany, zanry se vzdy kombinovaly nebo zavrhovaly. Toho uz si vsiml napriklad Voltaire nebo Lord Kames." ("In the dialectical progressions of literary history, there have been many times when the urge to go beyond existing genres has recurred. To some extent, indeed, the tendency is perpetum. Boundaries have always been transgressed, genres have always been combined or discarded. This is something that Voltaire and Lord Kames, for example, already began to see."). FOWLER, Alastair. Cit. d., s Viz napr. REIS, Carlos. Cit. d., s i"les genres sont des categories proprement litteraires, les modes sont des categories qui reievent de la linguistique, ou plus exactement de ce qu'on appele aujourd'hui la pragmatique." GENETTE, Gerard. Cit. d., s m Tamtez, s ISS. 173 WELLEK, Rene, WARREN, Austin. Cit. d., s

54 scho vava se autor. K temto zannlm pfistupuje jeste ctvrty, tzv. fikce neboli psana literatura, v niz se pred ctenarem skryvaji autor i jeho postavy.174 Druhy pnstup k modum, ktery navazuje na tradici romantickeho germanskeho idealismu, spojuje poetiku s "ontologii a antropologii" a analyza literamich zanru se stava reflex! 0 lidske existencialni problematice, 0 otazce "byti" a "casu".175 K tomuto pnstupu lze priradit napfiklad E. Staigera, ktery zminenou triadu nechape jako mody, ktere v podom substantivni zastresuji konkretni zanry a zanrove varianty, nybrz pojima je v podobe adjektivni jako lyricno (lyricky), epicno (epicky) a dramaticno (dramaticky) Ty sice souviseji s zanrovfmi terminy lyrika, epika a drama (kardinalni pfiklady lyricna se nachazeji v lyrice apod.), ale nejsou jejich synonymy. Odtud take prameni myslenka, ze zadne literami dilo neni ryze lyricke, epicke Ci dramaticke. Naopak, jak vysvetluje Staiger, "kazde prave literami dilo se podili na vsech druhovych ideach rozdilnou merou a zpusobem".176 Vsechny zminene pristupy jsou die naseho nazoru prinosne, metodologicky presne a nektere z nich (napriklad koncepce Staigerova) jsou neobycejne svudne. Presto se domnivame, ze kazda z nich nabizi pouze jednu stranu mince, a nenahlizi problematiku modu v cele jeji slozitosti. Odtud take prameni neutuchajici polemiky mezi jednotlivymi teoretiky, kteri se k teto otazce vyslovuji, a pochopitelne rovnez nejednoznacnost, ktera se do sud s terminem modu poji. Warren s Wellekem napfiklad navrhuji jinou trojici, a sice poezii, prozu a drama,177 pricemz vymezeni techto pojmu je stale pomeme vagni. Genette se s timto problemem "diplomaticky" vyporadal, kdyz,jakjsme videii, rozlisil mody jako retoricke prostredky (zpusoby zobrazeni) a zanry jako literami kategorie. Romanticke pojeti modu, tj. spojeni formy s obsahem, nicmene nezavrhuje. Aby tato tradice zustala zachovana, navrhuje napriste hovorit 0 tzv. archizanrovosti: "lyrika, epika a drama uz nestoji v opozici k Dichtarten jako mody 174 FRYE, Northrop. Anatomie kritiky. Pre I. Sylva Ficova. Bmo: Host, 2003, s Trochu jinak Frye pojima tzv. fikcni mody, kde inspirovan aristotelskym pojetim hrdiny, ktery muze b)'1lepsi, horsi nebo stejny jako my, deli mody do peti skupin: modus myticky, modus romance, vysoky mimeticky modus, nizky mimeticky modus a modus ironicky. (so 49-50). Frye take zaklada existenci ctyr narativnich pred-zanroyych kategorii, ktere nazyva mythoi a ktere maji vets! rozpetl nez bezne uznavane zanry. Tyto kategorie se zakladaji na opozici idealu a skutecnosti, sveta nevinnosti se svetem zkusenosti: romance je mythos sveta nevinnosti a touhy, ironie nebo satira se zakladaji na realnu a skutecnosti, tragedie prekracuje hranici smerem od nevinnosti ke zkusenosti a konecnemu padu, komedie je vzestupem ze sveta zkusenosti do idealnlho sveta nevinnosti a romance (s ). 175 AGUIAR E SILVA, Vitor Manuel de. Cit. d., s STAIGER, Emil. Cit. d., s WELLEK, Rene, WARREN, Austin. Cit. do, s

55 vermlni promluvy, ktere predchazeji a jsou vne jakekoli literami definice, ale spise jako urcite typy archiianru. Archi-, protoze kazdy z nich by mel zastresovat a pojimat urcity pocet empirickych zannl, ktere jsou kultumimi a historickymi fakty a ktere lze definovat, at' uz je jejich rozkmit, zivotnost Ci navratnost jakakoli, ale take (anebo uz) -iimry, protoze kriteria pro jejich definovani vzdy obsahuji, jak jsme videli, nejaky tematicky prvek, ktery se vymyka Ciste formalnimu a jazykovemu. 178 poplsu. Jinou mimitku na adresu tradicniho pojimani modu vyslovil Alastair Fowler, ktery nesouhlasi s posunem chap ani modu (zpusobu zobrazeni) jako obecnych "postoju ke svetu", protoze ty die jeho mineni "nabyly pseudo-zanrove vlastnosti. A pote postupne pohltily ostatni zanry, az to nakonec byly jen tyto rozsahle universalni polohy, 0 nichz psali teoretici zanru jako Staiger nebo Meyer. Vysledek byl spatny pro litearni teorii. Zmatek a vagnost, ktere jsou vlastni,ideam',epicna' nebo,dramaticna' nebo (ze vsech nejhorsiho),lyricna' znacne posililo jak nemecke hypostazovani, tak britske blabolenf. A tendence mluvit 0 modech zobrazeni jako by mely obsah a hodnoty - dokonce v nekterych pfipadech jako,videni' sveta - poznamenala Boveta, Guerarda, Langera, Kate Hamburgerovou, mozna dokonce i Ingardena a Fryea. Tim chci samozrejme fici, ze takove teoretizovaui 0 zanrovych postojech ke svetuje naprosto plane.,,179 Namisto teoretizovani 0 modech Fowler navrhuje teorii zalozenou primo na zanrech a nabizi zajimave reseni, totiz pouzivat pojmy druh ("kind") a modus ("mode,,).180 Terminem druh Fowler oznacuje tradicni historicke zanry, ktere 178 "lyrique, epique et dramatique s'y opposent aux Dichtarten non plus comme des modes d'enonciation verbale anterieurs et exterieurs a toute definition litteraire, mais plutot comme des sortes d' archigenres. Archi-, parce que chacun d'eux est cense surplomber et contenir, hierarchiquement, un certain nombre de genres empiriques, lequels sont de toute evidence, et queue que soit leur amplitude, longevite ou capacite de recurrence, des faits de culture et d'histoire mais encore (ou deja) -genres, parce que leurs criteres de definitions comportent toujours, nous l'avons VU, un element thematique qui echappe a une descripition purement formelle ou linguistique."genette, Gerard. GENETTE, Gerard, TODOROV, Tzvetan (dir.). Intoduction a l'architexte.theorie des genres. Paris: Editions du Seuil, 1986, s "acquired pseudo-generic characteristics. And then they progressively swallowed up the other genres, until it was only these large universals that were written on by genre theorists such as Staiger and Meyer. The result was a bad one for literary theory. The confusion and vagueness inherent in,ideas' of,the Narrative' or,the Dramatic' or (worst of all),the Lyric' were aggravated both by German hypostatization and British n muddling. And a tendency to speak of the representative modes as having contents and values - even in some cases as,seeing' the universe - affected Bovet, Guerard, Langer, Kate Hamburger, perhaps even Ingarden and Frye. This is by no means to say that such theorizing about generic World-views is totally empty."fowler, Alastair. Cit. d., s Take jinf teoretici si uvedomujf, ze klasicka triada nezasti'esuje vsechny existujfci zanry. Srov. napi'. REIS, Carlos. Cit. d., s

56 ohou byt eharakterizovany nejakym prvkem zanroveho repertoaru; ale vzdy "rn obsahuji jiste rysy jako je rozsah a vnejsi forma".181 Takto vymezeny druh ("kind") rna podobu substantiva (napr. epigram, sonet), zatimeo "mode", ktery pfipomina Genettuv modalni konstrukt, inklinuje k adjektivni forme. 182 Mody vznikaji z literamieh druhu (napfiklad epieky, tragieky, komieky, historieky, biografieky, autobiografieky apod.), anebo z nekteryeh neliteramieh (nebo jiz ne literarnieh) druhu (napr. mytologieky, apokalyptieky).183 Tento koneept modu povazuje Fowler za klicovy v systematizaei moderni literatury: "Prave proto, ze jsou mene historieky vymezeny se zda, ze mody primiseji klic ke koherentnimu uspor<idani literatury. Vnejsi formy se ryehle meni. A druhy byvaly take spjaty se spolecenskymi institueemi, s nimiz zastaraly, anebo rekneme vysly z m6dy. Mody vsak pusobi jako destilaee trvale hodnotnyeh rysu z teehto relativne pomijivyeh forem.,,184 Mody nikdy neoznacuji eelkovou externi formu, a nekdy se ani k forme nevztahuji. "Bezne bude modalni termin naznacovat, ze nektere nestrukturni rysy druhu promerluji jiny druh," tvrdi Fowler. 18s Ve spojeni s druhem modus oznacuje kombinovany (slozeny) Z3m, v nemz je eelkova forma urcena druhem. Fowler niemene pripousti, ze v urcityeh pfipadeeh "modulaee muze prostoupit vetsinu nebo eele dilo".186 V tom pripade pak dilo mildi obema zanrum. Tato koneepee nabizi siroke pole moznosti v literarni analyze, protoze, jak Fowler uznava, "ne vseehny mody byly ve skutecnosti pojmenovany nebo dokonee rozpozminy".187 Carlos Reis Fowlerovo pojeti modu jeste rozsiruje a za derivacni mody povazuje i to, co podle nej Ingarden nazyval eseneialitou, tj. jiste diskursivni postupy (satirieky, dialogieky, esejistieky apod.).188 Neeo podobneho ale, jak jsme vyse zminili, navrhuje take Genette svym pojetim modalnieh konstant. 181 "may be characterized by any of the elements of the generic repertoire; but invariably these include certain features, such as size and external form". FOWLER, Alastair. Cit. d., s T amtez, 'v s Tamtez, s "It is precisely by being less historically circumscribed that modes seem to hold the key to a coherent ordering of literature. External forms rapidly change. And kinds also been linked to social institutions, along with which they have become obsolete - or, as we say,,outmoded'. The modes, however, appeal to be distillations, from these relatively evanescent forms, of the permanently valuable features." Tamtez, s. Ill. 185 "Normally, a modal term will imply that some of the non structural features of a kind are extended to modify another kind." Tamtez, s "modulation may pervade much or all of the work." Tamtez, s "not all modes, in fact, have been named or even recognized." Tamtez, s REIS, Carlos. Cit. d., s

57 Abychom tedy dospe1i k nejakemu zaveru, je zapotfebi pi'ijmout nektere z uvedenych podnetu. Po jejich zvazeni muzeme stanovit nas1edujici vychodiska: Obecne mody (epika, 1yrika, drama) 1ze chapat z h1ediska retorickeho jako a) zpusob zobrazeni", a zaroven i z h1ediska obsahoveho jako "postoje ke svetu" Ci " archizanry"l "architexty", tak jak je ostatne dnes v 1iterami teorii a kritice bezne. " Acko1i sam pojem "architext,,189 neni vzdy jednoznacny (napr. C. Reis jej pouziva k vyjadreni jakeko1i zasti'esujici textove jednotky, jakeko1i obecne kategorie nadrazene konkretnim textum, tedy napr. konvencnich tematickych, symbo1ickych ci mytickych prvku, retorickych figur apod. 190 ), vesmes je chapan v genettovskem vyznamu jako obecna geno1ogicka kategorie. Napr. Aguiar e Silva vymezuje tri typy zak1adni architextove determinace, a sice text vypravny, 1yricky a dramaticky, a popisuje jejich zak1adni struktume-tematicke konstanty.191 b) Kazdy 1iterami text, soudi Aguiar e Silva, 1ze zaradit do nejakeho modu, zanru nebo zanrove varianty - anebo jej 1ze jako hybridni utvar pi'ii'adit k ruznym modum, zanrum a zanrovym variantam (...).192 Obecne vsak 1ze spo1u s Schaefferem a Reisem 193 tvrdit, ze kazdy 1iterami text muze pojimat v1astnosti ruznych obecnych modu Ci zanru, j eden z nich vsak tvori zak1adni dominantu dila. c) Pri identifikaci a zkoumani modu v konkretnich dilech nesmime zapomenout na otazky tykajici se jejich geneze a recepce. Kazdy 1iterami text 1ze pod1e Aguiara e Si1vy cist ve svet1e architextovych norem a konvenci, prestoze tyto nemuseji odpovidat autorovu zameru. 194 Acko1i tedy Aguiar e Silva zduraznuje obecnou p1atnost jednot1ivych architextu, je si vedom, ze jejich uchopeni nemusi byt vzdy jednoznacne a nekonfliktni. Jednak existuje mnoho pfik1adu, kdy konkretni dilo 189 GENETTE, Gerard. Palimpsestes, La litterature au second degre. Cit. vyd., s REIS, Carlos. Cit. d., s V tomto vyznamu pojem architextovosti puvodne chapal sam Genette, jak pi'izmiva ("l'ensemble des categories generales, ou transcendantes - types de discours, modes d'enonciation, genres litteraires etc."), ale pozdeji - v Palimpsestech - jej nahrazuje terminem transtextovost. GENETTE, Gerard. Cit. d., s A.. GUlAR E SILVA, VITOR MANUEL DE. CIt. d., s T 'V 580 amtez, s Slovy Reise "modalni zasti'eseni neanuluje moznost interferenci a kontaminaci, ktere nicmene nikdy nejsou dostatecne na to, aby zpochybnily urcitou dominantni tendenci povahy lyricke, vypravne nebo dramaticke." (" a condi<;ao modal nao anula a possibilidade de interferencias ou contamina<;oes, quase sempre insuficientes, contudo, para porem em causa uma determinada tendencia marcante, de fei<;ao lirica, narrativa ou dramatica"). REIS, Carlos. Cit. d., s AGUIAR E SILVA, Vitor Manuel de. Cit. d., s

58 nesplnuje pozadavky pouze jednoho "architextu" a stava se hybridnim, jednak se autorsky zamer nemusi kryt s etenarskou recepcl Podobne take jini teoretici upozomuji na mozny rozkol v nakladani s architextem ze strany autora a etenare. 195 Tato nejednotnost muze byt jeste vyraznejsi prave u dei, ktera - jako v pflpade nekterych loboantunesovskych romanu - svym nazvem explicitne odkazuji k nejakemu (archi)zanru, a tim vytvareji jisty "horizont oeekavani",i96 ktery etenar v priibehu eetby potvrzuje nebo vyvracl d) Zanrove mody lze chapat v souhlase s Fowlerem a Reisem v jejich adjektivnim vyznamu jako derivaty literarnich druhu a diskursivnich postupu, ktere slouzi k presnejsimu zanrovemu vymezeni konkretnich literamich dei. Odtud vyplyva i nase pojeti modulace, kterou bychom mohli nazvat primami, hovorime-li 0 obecnych modech (modulace lyricka, narativni, dramaticka), a sekundami, je-li ree 0 derivaenich zanrovych modech (modulace epicka, tragicka, komicka, groteskni, historicka, autobiograficka, esejisticka apod.). Pri zkoumani Lobo Antunesova dna je zapotrebi vyjit z predpokladu, ze se v tomto pfipade jedna 0 romany, ktere ve vetsi ci mensi mire podlehaji kontaminaci jinymi zanry. Mozne priiniky jinych zanru je tedy nutne nahlizet jako zvrstveni zakladniho modu - vypravneho - a zanrove dominanty - romanu. Prave tyto projevy hodlame sledovat pomoc1 modulace. Krom toho - a zde je druhy rozmer modulace - si povsimneme take zanrovych derivatu, ktere se podileji na strukture a tematickem planu Lobo Antunesovych romanu. 195 V' 19 lz napr. vyse zminemi koncepce Schaefferova. 6 Odkazujeme k terminu H. R. Jausse: "Litenimi dbo, i kdyz je nove, se nereprezentuje jako absolutni novinka v informacnim vakuu, nybrz srymi predznameminimi, otevrenymi i skrytymi signaly, duveme znamymi znaky Ci implicitnimi odkazy pripravuje publikum pro zcela urcity zpusob recepce. Probouzi vzpominky na uz prectene, vede ctenare k urcitemu emocionalnimu zamereni; a hned v zacatku zaseva ocekavani, jaky bude,prostredek a konec', ocekavani, ktere muze byt v dalsi cetbe podle urcitych pravidel zanru nebo textoveho typu potvrzovano nebo pozmenovano, preorientovano, nebo take ironicky popreno." JAUSS, Hans Robert. Dejiny literatury jako ryzva literami vede. Ctenar jako vyzva. Vybor z praci kostnicke skoly recepcni estetiky. Pre!' Miroslav Cervenka a Ivana Vizdalova. Bmo, Host, 2001, s. 13. Podobne soudi take sam Genette: "zanrova percepce, jak vime, vyznamne orientuje a de~erminuje horizont ocekavani ctenare, a tim i recepci dba." (" la perception generique, on Ie sait, ~nente et determine dans une large me sure l'horizon d'attente du Iecteur, et donc Ia reception de I oeuvre.") GENETTE, Gerard. Cit. d., s

59 3. Hledani "romanu" 3.1. V tenatech existence: roman jako ryklad Pusobeni vnitrodruhovii agrese, jei od sebe rozhfmi a distancuje zvirata tehoi druhu, pusobi proti stadovemu pudu; silna agrese a snaha po tesm!jsi soudrinosti hejna se pfirozene navzajem vylucuji. Presto vsak mene extremni podoby obou chovani nejsou zcela neslucitelne. U mnoha druhu, jei tvof[ velke shluky, se jednotlivci take k som nepfibliiuji vic nei na urcitou vzdalenost; mezi dvema zvfraty zustava vidy konstantni meziprostor. Konrad Lorenz Takzvane zlo Vyklad ptakit 197 je etvrtym romanem Loba Antunese, jenz rozviji mnoha temata, ktera se jiz objevila V prvnich knihach, a k nimz n:ilezi predevsim tema lasky a nedostatku lasky Ci tema vykorenenosti a neschopnosti zaelenit se do bezneho zivota. Prave toto tema, ktere v prvnich, autobiograficky ladenych romanech souviselo zejmena s navratem z koloni:ilni v:ilky, nyni predstavuje obecneji pojatou problematiku lidske existence: hledani odpovedi na otazku po smyslu zivota dospeleho eloveka, ktery nenachazi stesti ani v soukromi, ani ve verejne (profesni Ci politicke) einnosti, a jeho jedinou utechou - a zaroveii linikem z "nepohodlneho" sveta - se stava nostalgicka vzpominka na detstvi. Hlavni postavou v pribehu je tric:itnik Rui S., pochazejici z vyssi vrstvy majetnych podnikatehl, ktery pracuje jako asistent na univerzite, kde vyueuje dejiny. V pribehu rozdelenem do etyr kapitol pojmenovanych podle etyr dnu (Ctvrtek, Patek, Sobota, Nedele) se liei posledni etyfi dny jeho zivota - cesta do penzionu pobliz Aveira ajeho pobyt zakoneeny sebevrazdou. Behem techto poslednich dnu se Rui S. navraci ve vzpominkach do doby sveho detstvi a mimi, vybavuje si mnohe pfihody, ktere vesmes vypovidaji 0 jeho hledani lasky a domova: vzpomina na to, jak mu otec v detstvi vypravel 0 ptacich, jak se v mladi zapletl do politicke Cinnosti, jak si namlouval svou prvni zenu Tuchu, ktera se s nim brzy rozvedla, a jak navazal milenecky, a posleze manzelsky vztah s jinou zenou - nepuvabnou a seetelou Marilii, ktera predstavovala pravy opak jeho elegantni a frivolni prvni manzelky. Posledni etyri dny, ktere vypravee skrze subjektivni hledisko hlavni postavy liei, jsou Romanje venovan Marilii a Dinisi Machadovi. 53

60 tak ohlednutim za celym jeho nedlouhym zivotem, a zaroveii (sebe)analyzou Ruiovy rozpolcene osobnosti, idealisty a intelektuala sympatizujiciho s opozici k tehdejsf diktature a zaroveii bytosti neschopne oprostit se od tradicionalismu, jejz vyznava jeho rodina. V prvni kapitole - ve etvrtek odpoledne - Rui navstlvi umirajici matku v nemocnici (motiv, ktery do romanu od poeatku vnasi tuseni koneenosti), a posleze s zenou Marilii odjizdi na kongres do Tomaru. Posedly myslenkou odloueit se od teto zeny, kterou vlastne nikdy skuteene nemiloval, rozhodne se na poslednf chvili zmenit itinerar cesty a navrhne vylet do A veira. K veeeru Rui s Marilii prijizdeji do penzionu u A veira. Ve drum kapitole - v patek - se oba manzele vydaji na prochazku do A veira, pri niz Rui hleda prilezitost a odvahu povedet Marilii 0 svem zameru. Tu nakonec nenajde. Ve treti kapitole - v sobotu - pfijde se stejnym navrhem MarHia a v posledni kapitole - v nedeli - Rui zmizi a spacha sebevrazdu. MarHia odjizdf sarna z penzionu do Lisabonu. Pffbeh je tedy strukturovan jako cesta bez navratu, ktera zaeina predzvesti smrti (matky) a konei skutecnou smrti (protagonisty). Rozdeleni na kapitoly tedy odpovida easovemu rozlozeni pribehu (ceste protagonisty do Aveira), v teto zakladnf easove rovine pffbehu se nicmene propletaji dalsi casove plany: minulost a budoucnost. V pribehu se tak vytvari zdvojena rovina pritomnosti jako "nyni" pribehu a "nyni" vypraveni (nekolik let po zobrazene udalosti), a dochazi zaroveii k zmnozeni perspektiv: aekoli v romanu - jak jsme uvedli - prevlada subjektivni hledisko Ruie, objevuji se zde hlasy dalsich postav, ktere rozmlouvaji s nejakym naratarem, 0 nemz se posleze dozvidame, ze je fiktivnf postavou Autora pisiciho knihu. Tuto postavu naratare/ Autora muzeme rovnez pokladat za fiktivniho vypraveee a implicitniho autora Vykladu; to on zpovida po letech ueastniky deje (Marilii, Tuchu, pribuzne apod.), manipuluje s easovymi rovinami a vyhledava si dokumenty vztahujici se k Ruiove smrti (vypovedi svedku). Zvlastnosti teto narativni situace je, ze vypraveci a easova rovina jsou duplicitnf (hlasy protagonisty a Autora i obe "nyni" pffbehu/vypraveni splyvaji). Ruiovy vnitfuf monology, uvozene slovesem "mysli si", "myslel si", ktere vypliiuji podstatnou cast romanu, lze pak povazovat za fikci Autora. Vyklad pfakil v tomto smyslu predstavuje inovaci v dosavadnf romanove tvorbe Loba Antunese: namisto romanove struktury, ktera tezila z autobiografickych prvku (vypraveeovo "ja" se nachazelo v pruseeiku fikce a autorovy biografie), se 54

61 zaciml prosazovat struktura romanu v romanu s implicitnim autorem tvoficim knihu, a tim i s pfidavnym stupnem fiktivnosti a odstupu od romanoveho deje. 198 Rozkmit na ose fiktivnosti romanove fikce se zrcadli rovnez ve vlozenych pasazich, jejichz subjektem je nekdo jiny nez protagonista a Autor. Zde muzeme nalezt ruzne typy " ciz i" promluvy: promluvy svedku z penzionu, zaznamenane v protokolu policejniho vyslechu, utdky dialogu postav, s nimiz Autor po Ruiove smrti hovofi,199 clanek venovany pamatce Ruie S. vakademickem casopise, ktery plynule pfechazi v samomluvu a zpet,200 a pomyslne promluvy jinych postav, ktere nicmene vyjadfuji hledisko protagonisty (tak, jak si Rui pfedstavuje, ze ho ostatni vidi). Tyto pomyslne promluvy - vycet absurdnich, komickych detailu popisujicich Ruiovu osobnost - dodavaji pfibehu na teatralnosti (rysuje se zde motiv dvojnictvi, kdy Rui nahlizi sam na sebe z ironickeho odstupu skrze pomyslny hi as jinych postav a sam na sobe nachazi prvky hodne zesmesneni) a dialogicnosti Vlozene (neliterarni) zanry Casopisecky clanek a vypovedi svedku v podobe policejniho zaznamu (prave v tomto vyznamu se zde objevuje vyraz auto ["spis"], ktery je sou<~asti nazvu dalsiho analyzovaneho romanu, v nemz se jeho vyznam zdvojuje a znamena take "hru") lze pokladat za vlozene - neliterami - zanry. Mnohem zajimavejsi je ale odkaz kjinemu - opet neliterarnimu - zanru, ktery se objevuje hned v nazvu romanu a ktery je "rozpusteny" v romanove struktufe. Vyklad ptaku (slovni spojeni, ktere se explicitne objevuje na jednom miste v romanu) je v tomto - zanrovem - smyslu promluvou Ruiova otce, ktery na nekolika mistech v deji "vysvetluje" po svem ptaci "etologii": Os passaros, explicava 0 pai encostado ao muro do p090 da quinta, morrem muito devagar, sem motivo, sem se dar por isso, e urn bela dia acordam de barriga para cima, de boca aberta, flutuando ao vento. 198 Tento Autor je ve vsech pi'ipadech adresatem promluv jinych postav (naratai'em), a v tomto smyslu je zaroveii fiktivnim obrazem implicitniho Ctenai'e, s nimz romanove postavy rozpraveji. 199 Jedna se 0 typ dramatickeho monologu, kdy je slyset pouze jedna strana (promlouvajici postavy), zatfmco hi as Autora zustava skryty. Na jeho reakce upozoriiuji pouze drum postavy, ktere se obraceji k Autorovi, napi'. vyjadi'uji sve podiveni nad tim, ze se nekdo zajima 0 Ruie ("Nao entendo 0 seu interesse, nao ha de certeza muita gente que se preocupe com ele", s. 64), snazi se vyvratit Autorovy argumenty (" - Nao, por amor de Deus, fa9a favor de visitar a casa - insistiu 0 olbo. - ]a agora sempre quero ver se e capaz de provar 0 que afirma", s. 148) Podobny typ narativni struktury Lobo Antunes vyuzil jiz ve svem drumm romanu Jidasove dire. 200 Krome zmeny jazyka (pi'echod z formalniho stylu na neformalni, lidovy) je ukazatelem "ustni" promluvy sloveso "vite", kterym se promlouvajici obraci k adresatovi - Autorovi. 55

62 (s. 53)201 Os passaros quando morrem - explicou 0 pai - flutuam de barriga para 0 ar no vento. (s. 63) Ustni" vy'klad ptakuje navic najednom miste zastoupen nemym obrazem: " (... ) E nisto 0 mar repleto de albatrozes (... ) dezenas, centenas, milhares de passaros de que se imaginavam os crocitos, os mitos (... ) (s.65) Pasaze z otcova "vykladu", ktere zajist'uji soudrznost pribehu a zaroveii funguji jako leitmotiv, jsou voditkem k pochopeni postavy Ruie, stejne jako celeho pfibehu, a tim i nazvu romanu. Prvnim dulezitym semantickym prvkem podilejicim se na smyslu vykladu je skutecnost, ze se tato udalost odehrava v detstvi, ktere predstavuje jedine st'astne obdobi Ruiova zivota a v nemz pocit bezpeci a jistoty zajist'uje domov (v sirokem vyznamu jako prostor fyzicky, socialni a psychicky). "Vyklad" ptaku se v Ruiove pameti obsesivne poji se stale stejnou scenou, kdy ho otec na venkovskem statku nesl na ramenou a pod kastany u studny mu zacal vykladat 0 ptacich. Prave tato scena se stava symbolem davneho, ztraceneho detstvi (casovy odstup mezi detstvim a dospelosti jako dvema neslucitelnymi svety je zduraznen pfivlastkem "davny"): (... ) achava-me ao colo do pai, sob 0 castanheiro do poyo, numa tarde antiga que se nao sumira nunca dentro dele (... ) a ouvir a explicayao dos passaros. (s. 80, nase zdurazneni) Casovost se tak zvyznamiiuje nejen ve strukturni rovine dila (v rozdeleni na kapitoly odpovidajici ctyrem dnum), nybrz take v tematice. 0 tom navlc svedci navracejici se motiv ptaku vyletajicich v podvecer ze stromu k lesu jako symbol prchavosti, docasnosti detstvi, a potazmo lidskeho zivota, v kontrastu ke skalam, ktere ramuji vzpominkou zvecneny, zpfitomneny obraz st'astneho domova: "uma paz enorme e azul, uma sensac;ao de etemidade, descia do perfil da serra la ao fundo" (s. 176).202 Vudci osobnosti se Ruiovi stava otec, postava, jiz charakterizuje V ceie praci citujeme z vydani: Explicm;:ao dos passaros. Lisboa: D. Quixote, l1. a ed., La ne varietur, Zvecnena vzpominka nachazi svuj ryraz rovnez v pfidruzenem motivu fotografie: "sentado nos teus ombros quase tocava os ramos dos castanheiros com a cabeya, aureolado de luz it mane ira dos santos dos milagres, enquanto uma etemidade de fotografia me imobilizava 0 sorriso que encontro, tantos anos depois, no espelho do quarto, a troyar-me numa careta azeda." (s. 20) 56

63 ,y t 203 J11ll0hotvarnos. chapavym, jehoz Zatimco vzpominka na detstvi se poji s otcem vlidnym a "vyklad" ptaku prerusta v basnicky obraz,204 v dospivani a dospelosti se otec pro Ruie stava autoritativnim patriarchou a pragmatickym mest'akem. Prave otcova autorita, nezpochybnitelna jak v rodine, tak v sirsim spolecenskem meritku (otec nejakou dobu za diktatury pusobil v politice), vyvolala syno VU rozpolcenost a touhu po revolte, ktera Ruie privedla do opozicnich kruhu, snazicich se - analogicky k revolte proti otci - svrhnout autoritativni statni rezim. rato synova touha vsak - na rozdil od opozice k diktature - vyustila v nezdar, v opetovne podfizeni vsemocnemu otci, a znamenala prvni krok k Ruiove hluboke krizi zivotnich hodnot: Nunca me deixaste sequer revoltar-me, ir ate ao fim das minhas zangas: a tua sombra enorme, tutelar e autoritaria, castrantemente protegia-me, e foi a partir daf que decidi ir para letras, ser professor, recusar a empresa, deixar de usar gravata. (s. 59) Znamkou toho, ze Rui si svuj vztah k otci zidealizoval, je parodicke zobrazeni vztahu Ruiovych synu k nemu samemu, kdyz jeden z nich po letech lakonicky prohlasi, ze na nedelnich vychazkach s otcem, ktery s nimi po rozvodu jiz nezil, je nejvice vzrusoval fakt, ze mohou sami sjet vytahem dolu. DalSim dulezitym vyznamovym prvkem "vykladu" Je opakujici se motiv mrtvych ptaku, kteri plavou brichem vzhuru ve vetru. Rui S., pro nejz se "vyklad" ptaku stal symbolickym klicem k pochopeni zivota, umira podobne, jak potvrdili svedci tragicke udalosti: "Morto, de barriga para cima e boca aberta, como urn passaro no meio dos passaros, incapaz de voar" (s. 54). V tomto smyslu ptaci, a zejmena racci, poletujici nad zatokou u A veira a magneticky pritahujici Ruiuv pohled, konotuji konecnost a zanik, jako by svou pritomnostl oznamovali blizkou smrt. Je zde ale jeste jedna vyznamova poloha, ktera je dulezita pro interpretaci tohoto motivu, a sice skutecnost, ze ptaci symbolicky zastupuji lidi a naopak. Metamorf6za (animizace a personifikace) je konstantou Lobo Jist)'ffi "sympatickym" rysem postavy otce jsou jeho blaznive sklony - horoucf zanfcenf, byt' docasne, pro nejakou sberatelskou cinnost ci intelektualnf aktivitu (napf. omitologii, entomologii, stavbu zeleznicnich modelu apod.). Pasaz venovana otcovym zajmum rna burlesknf rysy a pfedjfma podobne pasaze z romanu Hra 0 proklerych. 204 "Urn dia, em miudo, ao fim da tarde, achavamo-nos na quinta e urn banda de passaros levantou voo do castanheiro do poyo na direcyao da mancha da mata, azulada pelo inicio da noite. As asas batiam num rufdo de folhas agitadas (oo.) Explica-me os passaros (oo.) Mas tu sorriste e disseste-me que os ossos deles eram feitos de espuma da praia, que se alimentavam das migalhas do vento e que quando morriam flutuavam de barriga no ar, de olhos fechados como as velhas na comunhao." (s. 47). 57

64 Antunesovy tvorby od samych pocatku a jeji nejruznejsi podoby mohou byt chapany jako vyraz jineho videni sveta. Lobo Antunesuv svet, oprosteny od jakychkoli fantastickych Ci zazracnych prvku, je temer vzdy zakotven v realite; subjektivni vnimani jej vsak muze promenit ve fantaskni vizi?05 V Ruiove pohledu se Iide promeiiuji v ptaky, ptaci ziskavaji Iidske viastnosti, sam Rui se stava "ptakem", kdyz kopiruje jejich smrt (umira mezi nimi, jimi poziran, v poloze naznak). Rovnez motyli, ktere Ruiuv otec sbiral, se v Ruiove vizi promeiiuji v ptaky, ktere otec napichuje spendlikem na Iepenku. A prave tate metamorf6za - klic k "vykiadu" ptaku - je soucasti Ruiova prozitku brzke srnrti: je tfeba podniknout posledni cestu ke studni pod kastanem, kde mu otec vykiadal 0 ptacich, aby se ve vrcholnem okamziku promenil v ptakaimotyla, kteremu on sam musi rozfiznout bficho a pfispendlit ho k papiru: Corta a barriga a este, disse 0 meu pai apontando-me com 0 dedo, corta a barriga a esse para eu to explicar, ainda abriu os olhos, ainda tentou erguer-se, penosamente, da areia, subir no ar saturado, reunir-se as gaivotas que giravam sobre 0 seu corpo estendido, mas a faca, 0 alfinete, a faca mantinha-o cravado na sua folha de pape!. (s. 257) Fantaskni promena ciovekaisebe sarna v ptaka, hrnyz ci rybu nutne pfivadi na mysl Kafkovu Promenu: v obou dilech groteskne 06 metamorf6za hiavniho hrdiny v zivocicha nastoluje problematiku existence a jeji absurdity.207 Zivot Ruie S. je fetezem proher a osudovych ran, ktere jeste vyzdvihiy jeho vrozenou nejistotu a manipuiovatelnost. Ruiova retrospektiva je tak cestou proti casu, je pokusem zjistit, kde se nachazi onen zlomovy bod, kdy se mu poprve zivot zacal hroutit pod nohama. Iusi vsak, ze jeho zivot poznamenaly nejen skutecnosti, kterym nedokazal celit, zejmena rozchod s prvni zenou ("Foi ai que me Iixei, ao consentir ern pirar-me de Ia", s. 104),208 nybd take viastni nepfizpusobivost, neschopnost odpoutat se od sveho 205 V'" k YJlm ou je snad pouze r. Koraby, kde je fantastickym prvkem stret dvou historickych epoch (16. a 20. stoleti) a k nim se pojicfch postav. 206Atribut grotesknosti zde i v nasledujicfch rozborech chapeme v obecnem smyslu jako propojeni komicnosti a hruznosti (monstroznosti), pripadne nechutnosti ("notion of simultaneously laughable and horrifying or disgusting", THOMSON, Philip. The Grotesque. Idiom critical 24. London, Methuen: 1972, s. 3). Zaroven jej chapeme jako prvek extravagantni, charakteristicky vysokou mirou nadsazky a spjaty s absurditou (tamtez, s ). Groteskno obcas splyvajicf s burlesknem a parodii je podle G. Abreuove "zakladnf stylisticky rys" ("marca fundamental do estilo") Loba Antunese. Viz SEIXO, ~aria Alzira et alii. Dicionario da obra de Antonio Lobo Antunes Il. Cit. vyd., s. 158). Jedna se navic 0 jedine Lobo Antunesovo dilo, v nemz je hlavni postava oznacena jmenem a inicialou pfijmeni, coz v teto souvislosti zase pripomina Katkuv Proces. 208 Podobne jako hrdinove ze Sloni pameti a Jidasovy diry si klade otazku : "onde e que qualquer coisa se partiu", s

65 detskeho sveta a zaclenit se do "nonmilniho" zivota dospelych lidi ("Nunca me habituei a ser crescido", s. 69). Pnive tento motiv, jak dale uvidime, se stane dalsi konstantou Lobo Antunesovy prozaicke tvorby: zivot takto poznamenanych postav vede nutne k pocitu osamoceni a nezakotvenosti (v tomto romanu Ruiuv, a potazmo AutorUv pohled neobvykle casto spocine na zakotvenych lod'kach, ktere tak vytvareji kontrapunkt k hrdinovu pocitu). Samote, ktera je pocit'ovana jako pomale umirani nebo smrt ("foi ai, pensa, que compreendi que morrera, que me nao era mais possivel fingir que pennanecia vivo", s. 39), se Lobo Antunesovi hrdinove vsemozne brani a podobne jako v prvnich dvou romanech Sloni parneti a Jidasove dire se protagonista Vykladu uchyluje do zenske naruce bez lasky a erotickeho zapalu, jenom aby zahnal neuteseny a neutesitelny pocit osamoceni a vyprazdneni: A tua temura nao me comove, as tuas caricias nao me excitam: sentia-se tao longe de ti, tao longe de tudo, pairando, solitario, numa especie de deserto interior, como se nao houvesse ninguem em tomo dele, como se estivesse verdadeiramente, para sempre, so. (s. 104) Zivot cloveka, jak si Rui uvedomuje, je "cestou k smrti" (s. 95). Problematika casu se v teto souvislosti jevi obzvlaste vyznamna: kazdy okamzik posunuje cloveka k smrti, kazdy jev hovofi symbolickou reci 0 konecnem zaniku, 0 docasnosti. Vse, co meld pro Ruie v dosavadnim zivote dulezitost, zanika: venkovsky statek, ktery pro nej byl ztelesnenim st'astneho detstvi a iluzi hannonicke rodiny, se rozpada, stejne jako se rozpadaji vztahy mezi lidmi, protoze vztahy "umiraji", jak tvrdi Ruiova prvni zena Tucha. Rui se tak stava bezmezne a trvale sam. Sestup na dno predstavuje symbolicky pruchod peklem: pfipomeiime, ze napfiklad v romanu Jidasova dira protagonista vzpomina na valecnou frontu v Angole jako na boschovske peklo zaplnene netvory a hruznymi scenami, anebo v romanu Poznani pekla, tema dvoji cesty (cesta z Algarve do Lisabonu a zarovei't cesta casem ve vzpominkach) predstavuje prlichod deviti sferami "dantovskeho" pekla. Podobny symbolicky obraz se utvafi i v tomto romanu, kde se zase peklo jako v Camusove Padu poji s obrazem rozkladu: voda v zatoce hnilobne zapacha jako mrtvola ("um odor de agua podre", s. 65,,,0 lodo putrido e canceroso da margem, identico a leite coalhado", s. 225,,,0 vento trazia 0 odor rombo da ria, semelhante ao 59

66 d d'" 244) 209 T t " b. v v cheiro podre e urn ca aver, s.. en 0 negativlll 0 raz Jeste umocnuje zdechlina kocky na brehu, kteni na nekolik okamziku pritahne Ruiuv pohled. paralela mezi Lobo AntunesovYm a Camusovym romanem je nasnade: protagoniste obou del opousteji hlavni mesto (Lisabon a Pafiz), aby nalezli sve posledni utociste ve meste kanalu a zatok (Aveiru a Amsterodamu). Ty slovy Berankove "vtahuji neopatmeho navstevnika do jakehosi morbidniho omameni".210 Zatimco vsak Camusuv Clamense, ktery uz davno odsoudil sam sebe k pomalym mukam ve stredu onoho "devateho a nejstrasnejsiho okruhu, ktery Dante ve svem Pekle vyhradil zradcum", Rui neni schopen celit nahlemu prozreni, trpkemu pocitu vlastni smesnosti a zbytecnosti sve existence. "Zabit se", tvrdi Camus v eseji Absurdni sebevraida, "to v urcitem smyslu znamena, tak trochu jako v me1odramatu, priznat se. Pfiznat se, ze zivot je nad nase shy nebo ze mu nerozumime,,?12 Zivot pro Ruie pomalu ztraci jakykoli smysl. Aniz by jeste pomyslel na smrt, je si vedom, ze svet pro nej neexistuje a on neexistuje pro svet. Jako ironicka pripominka pekla, do ktereho se Rui pomalu nori, tak zazni nabidka podomniho zebraka, na niz si Rui bezdecne vzpomene v souvislosti s Mariliinym potratem: - Meu amigo - anunciou numa voz difici Ofereyo-te a Vida Eterna por dez escudos (... ) - Ese eu nao quiser a Vida Eterna? - argumentei. - Se eu estiver fartinho desta porra toda? (... ) - Inferno meu caro - prometeu ele numa careta tnigica. - 0 primeiro comboio foguete para 0 ranger de dentes. (s. 155) Rui se postupne odcizuje take sam sobe: na svou tvar v zrcadle hledi jako na druheho, na klauna, jehoz podoba - Ruiova podoba - je nepatricnosti hodnou 209 Nutno dodat, ze Camusuv roman Pad, jejz portugalsk)! autor znal a komentoval napf. ve svych dopisech z valky, je loboantunesovskou kritikou casto pfirovnavan k romanu Jidasova dira, a to z nekolika duvodu. Jednak se v obou dilech objevuje podobna narativni struktura (dramaticky mono log adresovany neslysitelnemu naratafi), jednak lze u obou najit podobne tematicke, motivicke a ideovelhodnotove konfigurace (napf. vodni motivy, motiv smichu a kfiku, ktery vypraveci obsesivne pfipomina smrt [ne]zname zeny, jiz neni schopen zabranit, podfizenost stavajicimu fadu a pasivita, bolest a pocity viny z toho pramenici apod.). V Lobo Antunesove romanu nicmene, jak krome jineho ukazuje Felipe Cammaert, se navic objevuje tema touhy a svadeni. CAMMAERT, Felipe. Narration et aveu dans Os Cus de Judas d' Antonio Lobo Antunes et dans la Chute d' Albert Camus. In Antonio Lobo Antunes et Ie livre total: voies d'approche. Colloque International (5 & 6 avril 2007), Universite de la Sorbonne Nouvelle (v tisku), s B', 2 ERANKOVA, Eva. Pad (doslov). Praha: Garamond, 2006, s T 'V amtez, s CAMUS, Albert. Mytus 0 Sisyfovi. Praha, Garamond, 2006, s

67 vysmechu.213 Zivot beze smyslu se tak promeiiuje v cirkus, v nemz Rui kazdodenne predvadi stale stejne cislo: Alheio, ridiculo, desastrado, viu-se no espelho a limpar a cara com a toalha e pensou Ha quantos anos, dia ap6s dia, repito este numero cretino? Porque e que nao me despe'(o do circo ou 0 circo me nao despede a mim? (s.210) podobne take ostatni postavy se v Ruiovych predstavach promeiiuji v cirkusove artisty (provazochodkyni, iluzionistu, krotitele tygru apod.). Vyvrcholenim tohoto "zivota jako cirkusu" je pak posledni Ruiovo cislo, pri nemz on sam predvadi pred obecenstvem vlastni smrt Mezi romanem a tragedii Motiv cirkusu se v romanu zdvojuje, kdyz 0 svem pusobeni v cirkuse vypravi jedna z postav - "zazracny" baryton Amilcar Esperanc;a -. Cirkusove predstaveni navlc "napodobuje" promitani nemeho filmu s obrazy ptaku, kde svetelny kuzei dopada na platno. Take v cirkuse je svetelny kuzel - ten zde umoziiuje zaostfit na danou postavu predvadejici sve cislo a vyslovujici svou invektivu proti Ruiovi. Svetelne zaostreni - analogie vypravecske perspektivy - umociiuje divadelnost teto expresionisticke "kamevalove" sceny, jejiz burleskni 214 povahu znasobuji cetne komicke detaily, skatologicke sceny a parodicke reklamni vstupy. Presto jeji burleskni charakter neve de k zesmesneni nebo samoucelne parodii "vazneho" tematu. Komicno se totiz - mozna paradoxne - podill na utvareni "silneho" pribehu hrdiny, ktery se nachazi "na pomezi romanu a tragedie,,215: jako tragicky hrdina cell 213 Motiv klauna se stava jednim z nejdulezitejsich v cele Lobo Antunesove tvorbe: se zvlastnim durazem se opakuje napr. v Rukoveti inkvizitoru anebo v romanu Co udeiam, kdyi vsechno vzpiane, kde se "klaunem" stava Carlos-Soraia, transvestita a otec hlavni postavy Paula. 214 Vychazime z pojeti G. Abreuove: "rozpor mezi utrzkem situace, udalosti nebo postavou a tim, co se ocekava v danem spolecenskem a kultumim kontextu, coz rna vyrazne komicky (az zesmesnujici) ucinek" (,,0 desajuste entre 0 recorte de uma situa,(ao, acontecimento ou personagem e 0 que e esperado num determinado contexte social e cultural, com efeito acentuadamente c6mico [ou ridiculo ])," SEIXO, Maria Alzira et alii. Dicionario da obra de Antonio Lobo Antunes II. Cit. vyd., s Podle Seixove "Rui predstavuje postavu typickou pro mest'ansky roman, tak jak jej studuje Lukacz, kde figuruje problematicky hrdina, ktery se nyni zbaven epickeho presahu (...) v romanu stretava se svetem, jenz od nej vyzaduje urcity zpusob reakce. Kdyz tate reakce selhava, Rui se ukazuje jako tragicka posta va, ktera se ztraci a dezorientuje v tom, co Goldman nazyva "zcela neresitelnym konfliktem," a nabyva rysu romanticko-symbolistniho, nemohouciho Ci zesmesneneho hrdiny s grotesknimi rysy, ktere prechazeji z dramatu 19. stoleti do romanove formy prvni ctvrtiny 20. stoleti s Proustem a Joycem, a ktery se vemi brzy objevil v portugalske literature v dilech Fraska (Farsa) a Humus (Humus) Raula Brandaa, a take v jeho divadle." ("Rui con[s]titui a personagem tipica do 61

68 v'zni osudu (misledkem omylu, mylneho soudu nebo ehybneho kroku, zknitka nepn nasledkem tragieke ehyby - aristotelske hamartie - zaziva osudovy pad 216 ), pi'icemz malichernost jeho pohnutek, vyhroeena individualnost az egoismus a poeity vlastni nizkosti z nej <::ini postavu veskrze romanovou (nevznesenou, anti-epiekou). Tragieke ladeni antieipujici nasledny dej se pritom objevuje hned v ineipitu romanu, ktery zacina vetou, v niz protagonista hovorici k vypraveci! Autorovi predpovida svou vlastni smrt: - Urn dia destes dou a praia aqui, devorado pelos peixes como uma baleia morta - disse-me ele na rua da clinica olhando os predios desbotados e tristes do Campolide. (s. 11) Dusna atmosfera panujici v eel em pribehu a cekani na dest', ktery nepriehazi, jsou signaly hrozici katastrofy. Jejieh intenzita jeste sill neustalym opakovanim, v nemz se navraeeji dilci motivy sedi, vybledlosti a nasyeenosti, ktere posiluji negativni naladeni pfibehu. 217 Spfiznenym motivem jsou v poslednieh okamzicieh takfka nehybni raeei, ktefi evokuji pasivitu a cekani na neeo, co se musi stat, jako by udalosti fidil Osud. Prave tyto popisne, mnohdy basnieky sugestivni motivy svym durazem na bezutesnost a hrozbu pozoruhodne dotvareji dejovou rovinu, ktera se romance burgues tal como e estudado por Lukacz, figurando 0 heroi problematico que, perdida toda a contextura transcendente da epica [... ] se confronta agora, no tecido romanesco, com uma imanencia que the solicita modos especificos de rea[c]~ao; com a falencia desses modos de reac~ao, Rui manifestase afinal como uma personagem tragica, que se perde na desorienta~ao daquilo a que Goldman chama 0 "conflito rigorosamente insoluvel", adquirindo ainda a marca romantico-simbolista do heroi negativamente marcado pela impotencia e pela irrisao, atraves desse grotesco que emerge no drama oitocentista e que se consagra na forma-romance no primeiro quartel do seculo, com Proust e Joyce, e que tern bastante cedo a sua emergencia na literatura portuguesa na Farsa e no Humus de Raul Brandao, e igualmente no seu teatro.") SEIXO, Maria Alzira. Os romances de Ant6nio Lobo Antunes. Cit. vyd., s Dodejme, ze s prozou Raula Brandaa, konkretne s dilem Pfibeh jednoho saska: iivot a denik K. Mauricia (Hist6ria dum Palhar;o: Vida e Diario de K. Mauricio), Lobo Antunesuv roman navazuje dialog nejen zanrovou mystifikaci (obe fiktivni prozy jsou vice ci mene pi'edstaveny jako autenticky zaznam, ktery zaroveii - paradoxne - poukazuje ke sve fiktivnosti), ale take motivem "saskalklauna", jehoz skon jako fiktivnf iluze je zameme - grotesknfm zpusobem - pojat jako pi'edstavenf. 216 REIS, Teresa. Hamartia. E-dicionario de term as literarios (CEIA, Carlos, org.). [online]. [cit ] Dostupne z: < 217 Viz napi'. "a palidez inchada e ocre do ceu", s. 23,,,0 ceu cinzento e lisa fundia-se com a terra cinzenta", s. 42, "as nuvens adquiriam, confluindo, uma espessura de cartao: dentro em breve principiaria a chover", s. 45, "ceu cinzento, terra cinzenta, a chuva que nao vinha, quo nao viria decerto nos proximos dias a calcular pela respira~ao ansiosa, quase asmatica, da terra", s. 47, "sob 0 ceu palido de manha: nao ia chover, nao tomaria mais a chover nesta terra", s. 53,,,0 ceu denso e convexo da chuva queo tardava a cair", s. 61, "pela janela avistava-se a ria, 0 cretone das nuvens, a amea~a da chuva que nao vinha", 101,,,0 veu suspenso das nuve[ns], leve e ba~o, aproximava-se: dentro de alguns dias come~aria a chover", s. 158, "assistindo a sucessao dos dias gravidos de chuva, pardos, densos, pesados", s. 195, "e saf para 0 frio da manha, bafiento de humidade suspensa e opressiva", s. 225, "la estava A veiro imprecisa na distancia, parda contra 0 ceu pardo e a agua parda, a vibrar na nudez da manha", s. 235). 62

69 1 bvy kl ou hutnosti, soudrznosti a zasazenim do omezeneho casoveho useku neo (pouhych Ctyr dnli) a prostom (cesta a pobyt v penzionu) blizi divadelni me. 218 Nejen hrdina, ale take stmktura deje se tak nachazi na pomezi romanu a tragedie a vybizi ke srovnani s aristotelskym modelem. Predtuchou neodvratne katastrofy je aristotelska anagn6rise, neboli "zmena nevedomosti v poznani".219 Rui S., ktery celou cestu do Aveira a prvni dva dny pobytu v penzionu neustale mysli na jedine, navrhnout sve zene rozchod, v necekanem okamziku zjist'uje, ze rna Marilii rad. Obrat, neboli peripetie, kterou tato zmena vyvolala, dosahuje vrcholu, kdyz MarHia take zcela necekane navrhne rozchod sama. Udalosti tak neodvratne speji k zaverecnemu pathosu, smrti hlavniho hrdiny, ktera se navic "neodehraje" pouze jednou, nybri dvakrat: ve snu, ktery se Ruiovi zda k ranu pred sebevrazdou, a v nemz hrdina dopredu "proziva" svou smrt, a pote ve skutecnosti. Ravelovo Bolero jako zvukovy doprovod Ruiova predstaveni nabyva na she zaroveii s gradujicim napetim, pricemz se take stupiiuje grotesknost sceny jako "tance smrti": Bolero de Ravel prosseguia impiedosamente a sua marcha (... ) Bolero de Ravel prosseguia com ferocidade a sua marcha impladivel (... ) A vassoura rodopiava num frenesim de desespero, os musicos ascendiam como labaredas em tomo dos instrumentos enlouquecidos (... ) (s )220 DalSim "doprovodem" deje jsoujednotlive hlasy postav hovorici 0 Ruiovi, ktere mlizeme spolu se Seixovou pripodobnit k ch6m "komentujicimu" tragicky sled udalosti. 221 Ruiova sebevrazda kopimje sen: necha se sezrat ptaky. Prave v tomto okamziku se napliiuje hrozba: dosud tisi racci se s kfikem a drave vrhnou na 218 Srov. SEIXO, Maria Alzira. Cit. d., 2002, s. 93. Hustota, koncentrace a vyti'ibenost jsou take podle Aguiara e Silvy imperativy dramatickeho procesu modelace zivota (AGUIAR E SILVA, Vitor Manuel de. Cit. dilo, s. 610). Zajimave rovnez je, ze si Rui dopi'edu pi'edstavuje scenu, kdy sve zene i'ekne 0 zamyslenem rozchodu, jako "divadlo": "Pensa Nem tu sonhas (... ) as frases bonitas, teatrais, os silencios repletos de subentendidos subtis, os gestos estudados, e tu de pe, estupefacta, no quarto de hotel, entre malas, a olhar-me." s. 36. Rovnez Marilia, kdyz se dozvi 0 ceste do Aveira, pi'edjima misledny ryvoj udalosti jako pi'edstaveni:,,- A veiro - disse a Marilia como se anunciasse uma ultima paragem. - Aguarda-se a grande cena". (s. 72). 219 ARISTOTELEs. Poetika. Praha: Oikumene, 2008, s I v tomto pi'ipade roman vykazuje kruhovou podobu: cirkusove pi'edstaveni s bolerem se objevuje jiz na pocatku romanu jako fantazijni scena matciny smrti: "uma orquestra de parentes idosos, de palhetas prateadas, tocava urn bolero lento ao pe do lavat6rio, com a expressao impassivel ou vagamente aborrecida dos musicos de bar," s SEIXO, Maria Alzira. Cit. d., 2002, s. 95. Nicmene primo v textu najdeme opom teto interpretaci, kdyz lide, v Ruiove pohledu promeneni v ptaky,,jako by tvoi'ili ski'ehotary ch6r, ktery ho ohlusoval a nahanel mu strach." ("formavam como que urn coro agudo que 0 ensurdecia e apavorava", s. 180). 63

70 , alii' ciho cloveka jako myticke harpyje?22 Tragedie, jak zmimo, nastoluje "obecne umir" mravni konflikty (... ) nefesitelne v mezich individmilniho lidskeho zivota a navozujici konfrontaci s absolutnem, z jehoz perspektivy dostava lidska obet' a svobodna volba ocistny, osvobodivy smysl".223 Rui pfedstavuje obet', na ktere se lide pas ou, pfestoze onim hybatelem vlastniho osudu je on sam, clovek hledajici a pochybujici, pine v zajeti sve nepochopitelne existence. Nijak vyjimecny partnersky konflikt je pouze vyustenim vsech nest'astnych udalosti v Ruiove dosavadnim zivote a symbolickym ukazatelem, ze lidskou, stejne jako ptaei existenci nelze pochopit. Navzdory tragickemu rozuzleni vsak koneeny zaver nevyzniva jednoznaene negativne. Ruiova od detstvi zivena touha po stesti, harmonii a klidu, jiz umoznuje pochopeni veci kolem, se behem zivota nenaplnila. Z teto nenaplnenosti, jejimz symbolem je racionalne neuskuteenitelny vyklad ptaku, se pak rodi pocit absurdity, kteremu Rui nedokaze vzdorovat. K sebevrazednemu Cinu Rui ale pfistupuje s jistou nadeji: jeho cesta za kyzenym poznanim, jehoz se mu v mezich bezneho lidskeho zivota nedostavalo, pfedstavuje znovunastoleni jednoty se svetem a potlaeeni absurdity. Takto postaveny pfibeh jednoznaene vyvolava aristotelskou katarzi, ocisteni skrze soucit a bazen "Skutecnost" a fikce Dilei dejove prvky blizici se struktufe klasicke tragedie, tak jak ji popsal a definoval Aristoteles v Poetice, zvyraznuji dramatickou modulaci romanu, a zaroven umocnuji "divadelni" charakter pfibehu. Myslenka "pfedstaveni" je pojitkem mezi ruznymi fikenimi rovinami romanu, tj. rovinou fiktivni "skuteenosti" (v niz Autor vypravi 0 Ruiovi a pravdepodobne zpovida jeho pfibuzne) a "fikce" (v niz si Rui predstavuje sve pfibuzne a zname, jak 0 nem hovofi, vesmes v ramci cirkusoveho pfedstaveni). Obe polohy pfibehu, ta "skuteena" i ta "fiktivni", se nicmene navzajem prostupuji. Kdyz napfiklad Ruiuv svagr prohlasi, ze,,0 cadaver reconhecia-se perfeitamente (... ) aqueles enooooooormes sapatos" (s. 54), upozoriiuje na fiktivni (ne-skuteenou) smrt Ruie, ktery sice hraje klauna, ale pouze ve vlastni fantazii (motiv obrovskych bot se objevuje na jinem miste v souvislosti se smrti nejakeho Zajimavou paralelu tohoto motivu Seixova objevila srovnanim romanu a filmu Ptaci A. Hitchcocka. Viz SEIXO, Maria Alzira. Cit. d., 2002, s MOCNA, Dagmar, PETERKA, Josef a kol.. Encyklopedie literarnich zanru. Praha, Litomysl: Paseka, 2004, s

71 klauna, eimz Rui vlastne take predpovida svou vlastni smrt).224 Kdyz pote svagr ukaz e na obrovskou "lepenkovou" krabici/rakev 225 "se etyhni napodobeninami louei v rozich,,,226 je zrejme, ze ani rovina "skuteenosti" neni "skuteena" (mimeticka, verohodna), nybrz "fiktivni". Implicitni autor Vykladu tak antiiluzivnim gestem vyjadfuje, ze pribeh, 0 nemz pise, je veskrze smysleny, ze romano va "skuteenost" neexistuje a ze navic i on sam je stejne jako dalsf postavy fikce jineho autora. Pffbeh se stava simulakrem, v nemz se jiz nepredstira autenticita, ale naopak se zduraziiuje nepravost, umelost, iluzomost, nemoznost oddelit byti od zdani, jak emblematicky vypovida motiv vsudypritomne mlhy a obraz paralelnich zrcadel: (... ) s6 a aterra e a agua, ambas horizontais e cinzentas, aproximando-se e confundindo-se, retlectindo-se uma a outra como espelhos paralelos que se observam (... ) (s.67) (... ) 0 ceu parecia formado por sucessivos degraus de agua matizando a lagoa e copiando-se uns aos outros como numjogo sem fim (... ) (s.244) Takto znejistene kontury pribehu pak vposled vrhaji zpetne svetlo na Vyklad ptaku jako na obrazne nastolenou otazku autenticity a poznatelnosti (postav, deje, celeho romanoveho sveta, a potazmo i lidske existence), ktera se stane ubeznikem ceie Lobo Antunesovy romanove tvorby. A jelikoz proces poznavani a chapani muzeme symbolicky znazomit kruhem, neudivi, ze pnive kruh se stava hlavnim romanovym emblemem: objevuje se v motivu krouzeni ptaku, v tematu zivota jako bludneho kruhu a smrti jako navratu k poeatku, ve strukture (v incipitu Rui S. sebeironicky predpovida nejen svou smrt jako "odpudiveho" tvora, jehoz musi on sam zabit a jehoz ostatni ptaci/lide sezerou, ale i zpusob telesne likvidace jako velryba pozirana rybami) a v symbolice (kruh jako symbol celozivotni cesty za [sebe]poznanim,jehoz se nelze dobrat). 224 "As amigas das cartas desatam a rir em coro, inclinadas para tras nas cadeiras de veludo vermelho: urn grupo de caras brancas, pensa ele, em tomo do cadaver do palha~o pobre, cujos en ormes sapatos apontam para a lona esburacada do circo, comoventes e ridiculos.", s. 22 (nase zryrazneni). 225 Original si pohrava s homonymii ryrazu caixiio, ktery znamena jak velkou krabici, tak take rakev. Oba ryznamy se zde vsak dopliiuji, protoze lepenkova krabice pi'edstavuje "pohi'ebiste" motylu, tedy svym zpusobem rakev. Take na jinych mistech v romanu nektere vizualni metafory spjate s antiluzivnosti (napi'.,,0 cretone de nuvens",,,0 ceu de cartolina"), "ohlasuji" Ruiovu smrt, a tim zesilujf tragicke ladenf pi'ibehu jako pomale agonie a "pochodu na smrt". "Uki'izovanf" na lepence - obraz pojfcf se se smrtf ptaku (motylu), a tim potazmo i sameho Ruie S. - vytvarf navfc v pi'ibehu parodii ke Kristove smrti. 226 "com quatro tochas a fingir aos cantos" (s. 54) 65

72 3.2. Na lodi bfisniku: roman jako bra babel PACHOLEK babel Pfiliv zveda lodici! Mame vsechno nachystano? - Rahno miff na zad'? Ano. Vyborne, jsme chlapici! Jeste po me pravici Napnout lana, jak se slusi! A pro dnesni pridel dusi Vyklid' mi tu lavid Nechf se hoste pfihlasi! Honem, vzhitru na palubu! Budii chvala Belzebubu, Tomu ffkam pocasi! -No tak, chlape, zaspaljsi? Udelej tu pro ne misto! Gil Vicente Hra 0 pekelne lodi Hru 0 proklerych 227 muzeme zjednodusene charakterizovat jako pribeh 0 kdysi majetne alentejske rodine, kteni musi celit novemu spolecenskemu porcidku, nastolenemu po karafi:itove revoluci (1974) a nesoucimu se ve znameni promeny stavajicich hodnot a svetonazoru. Dej je podobne jako v predchozim romanu zasazen do obdobi kratce po revoluci, pi'icemz nektere romanove postavy se ve svych vzpominkach vraceji do minulosti. Kniha je rozdelena do peti samostatnych casti, ktere jako ve Vykladu odpovidaji peti dnum, v nichz probiha dej (v zafi 1975), a zaroveii dnum pred a hehem slavnosti, ktera se prave kona v alentej skem Monsarazu, kde se hlavni dej odehrava. Dochazi zde nicmene k struktumi inovaci: kazda cast totiz tlumoci hledisko vybrane postavy. Toto rozdeleni mezi postavy odpovida nazvum casti, ktere prinaseji udaj casovy (0 jaky den se jedna) a primy Ci nepfimy udaj 0 vypovidajicim subjektu: "dva dny pred slavnosti: NUNO CELY DEN", "den pred slavnosti: ANA VECER", "prvni den slavnosti: LlDII, At le KDEKOLI", "druhy den slavnosti: DEN PRED MOD SMRTI", "treti den slavnosti: VYZNAM OVLIvNOVACIHO STROlE PRO VZNIK SCHIZOFRENIE"). Nektere casti jsou navic dale cleneny: napfiklad druha cast se deli na na "STRAND A" a "STRAND B" (v kazde Romanje venovan dceri Isabel, Thomasi Colchiemu a Miguelu Sousovi Tavaresovi. Ma dye morta: cit,lt ze Hry 0 triisti Gila Vicenta a z pisne J J Outlined Epitaphs Soba Dylana. 66

73 promlouva jina postava) a posledni cast predstavuje roztrfsteni do peti paralelnich hlasu. Slozitost teto romanove struktury nespociva pouze v tom, ze jednotlive vypravecf subjekty nejsou vzdy primo identifikovany a ctenar je poznava az behem vypraveni, ale rovnez v tom, ze nektere postavy promlouvaji v dobe, kdy se hlavni dej odehrava (tedy roku 1975), ajine az po sedmi letech od licenych udaiostf. Zname-li romanovou strukturu, nabizi se otazka, proc se tentokrat a poprve v loboantunesovske tvorbe postavy v romanu stavaji zretelne odlisenymi vypraveci s promluvami, ktere se nepropletaji v hybridni diskursivne-vypravne smesi, nybrz jsou razeny vedle sebe. Kdyz Lubomir Dolezel studoval podobnou narativni techniku v Kunderove Zertu, dosel k zaveru, ze vsechny hlasy stoji samostatne, protoze kazdy z nich predstavuje konec nejakeho mytu. 228 Neco podobneho lze zjednodusene vysledovat v Lobo Antunesove romanu, kde se jasne rysuji dva vyhranene poly, muzsky a zensky, v jejichz vzajemnych stretech padaji zazite modely chovani a mysleni a spolecenske myty patriarchatu a patemalismu. Navic technika, v niz se implicitni autor "schovava" za dilci vypovedi, umoziiuje lepe proniknout do nitra postav a nahlednout mozne pficiny jejich stavajicfho chovani, myslenia cftenf. Je tu ale jeste jeden aspekt. Tim, ze se pfibeh dovidame ad postav, ktere nejsou nijak uvedeny Ci komentovany autorskym vypravecem a ktere funguji pouze prostrednictvim svych monologu, je kniha pomyslnym predstavenim, "objektivnim" zobrazenim konfliktu. Presto vice nez kompozice - syntaktickeho rozcleneni vypraveni do jednotlivych promluv - se dramaticka hra (a odtud i myslenka predstaveni), k niz odkazuje titul, tyka semantickeho planu, tedy toho, 0 cern postavy vypravejf. Z predstavenych epizod lze rekonstruovat hlavni dejovou linii, v niz se vsichni pfibuzni dane rodiny sejdou v dome umirajiciho patriarchy Dioga a po jeho skonu spolecne prchnou do zahranicf. Prave Diogovo umrti, pri nemz jsou postavy pritomny jako divaci, se zde stava "predstavenim" - tematem romanu. V takto uchopenem a do uzce vymezenych casovych a prostorovych souradnic zasazenem hlavnim deji je mozne, podobne jako v predchozim romanu, vysledovat gradaci spejicf ke "katastrore" - limrti starce, rozpadu rodiny a opusteni chatrajiciho domu. Hlavni dej tak odpovida narokum na dramatickou dynamiku konfliktu: cas deje je zhusten, DOLEZEL, Lubomir. Narrative Modes in Czech Literature. University of Toronto Press, 1973, s

74 'e osekan (konflikt se odehrava v dome patriarchy), nadbyteene postavy jsou pros t 0 rj v 229 vypusteny Nunova cesta Pripravnou fazi dejoveho klimaxu je vypraveni Nuna, manzela Diogovy vnucky Any, ktery z easoveho odstupu sedmi let pikaresknim zpusobem liei jeden den sveho zivota (druhou stredu v zafi 1975) od rana do veeera. Prestoze roman zacina touto promluvou, tvoriei skoro tretinu knihy, Nuno oproti etenarovu ocekavani neni hlavni postavou romanu. Na konci easti Nuno zmizf ze sceny a objevf se pouze nahodne v promluve sveho mladeho 5vagra. Nunova vypoved' by tak mohla tvorit samostatnou novelu, volne pripojenou k hlavnimu pribehu. Nunova promluva se nese v duchu neustaleho premist'ovani v prostoru. Nuno lici svou ranni cestu do ordinace, cestu k pfitelkyni, cestu k matce, cestu k 5vagrovi, cestu domu a nakonec cestu do Monsarazu, pri niz opusti zenu i 5vagra a "zmizi".230 Toto "predstaveni jednoho dne", ktere je v jistem smyslu parodickym "zpracovanim" stejneho tematu z autorovy prvotiny Sloni pamet',231 je obrazem Nunovy nest'astne cesty a jeho ztroskotani. 232 Ve vsednodenni sedi se mu otevira jedina skulinka, jak vybrednout z rutiny. Je ji prostor fantazie, ktera zvrstvuje jeho vnimani okolni skuteenosti. NUllo tak zije paralelne ve dvou vzajemne se prolinajieich svetech: ve svete banalni reality a malichemosti a ve svete snu a prani, k nemuz naleii jeho 229 Srov. AGUIAR E SILVA. Cit. d., s Pl'emist'ovani se objevuje rovnez jako leitmotiv Nunorych vzpominek na detstvi, kdy se z duvodu otcovych podvodnych spekulaci rodina musela neustale stehovat z mista na misto. Tato skutecnost poukazuje na jeden z oblibenych Lobo Antunesorych vypravecich postupu, a sice na postup blizky mise-en-abyme. 231 Roman Sloni pamer' se odehrava behem jednoho dne, kdy hrdina (chvilemi vypravec v prvnf osobe, chvilemi postava nahlfzena vnitl'ni perspektivou) zacina svuj den v praci (psychiatricke lecebne), zajde si na obed s ptitelem, jemuz se sveti se srymi pocity beznadeje pramenicimi z toho, ze se z vlastni vlile nedavno rozvedl, aniz si rozchod skutecne ptal, a neni jiz schopen se vratit. Jeho den pote pokracuje odpoledni smenou, odchodem z prace, posezenfm v baru, ucasti na psychoanalyticke seanci, projizd'kou autem po Lisabonu a navstevou kasina, odkud pouze shodou okolnosti odjizdi domu v doprovodu postarsi prostitutky, smesne primitivni osubky, ktera vsak v hloubi duse touzi po tom stejnem, co hrdina/vypravec: utect pted samotou. 232 Nuno ztroskotava v osobnim zivote jako milenec a manzel, a posleze "pada" i na spolecenskem zebticku (srym odchodem od rodiny ptichazi 0 puvodnf spolecensky status, jak ve sve rypovedi doklada jeho svagr Francisco, kdyz jej po nekolika letech tlusteho, plesateho a zestarleho nahodou zahiedne, jak s bagetou v ruce obhlfzi vykladni sktiii druhotade obuvi). Nunuv osud spolecenskeho ztroskotance se nicmene nevymyka osudu cele jeho rodiny, jak se pouze okrajove zmiiiuje pted tim, nez zacala jeho "odyssea": "Quanto a nos, visitavamos aos domingos os tios que sobravam do naufragio da familia, presos no Forte de Caxias por sabotagem economica",s. 19). V cele praci citujeme z vydani: Auto dos Danados. Lisboa: Dom Quixote, 18: ed., 1 3 ed. ne varietur,

75 d t va sebe sarna jako neodolatelneho hrdiny, nachazejiciho svuj predobraz v v pre sa. arnericky' ch gangsterek Edwardu G. Robinsonovi: 233 here! Edward G. Robinson fumava charuto no video, a mirar-me com as 6rbitas mais melanc6licas do mundo. (s. 32) Motivy melancholickeho pohledu a pistole, kteni je explicitni falickou rnetaforou stejne jako doutnik, se v Nunove promluve navracejf jako refren. Nuno se s here em identifikuje, bere na sebe vlastnosti dane role a svuj vlastnf pflbeh predkhida jako pflbeh sveho dvojnika: Taxi, ladrei eu (... ) fitando 0 condutor com os olhos e a boca mais melanc6licos que imaginar se pode, pronto a extrair do casaco assertoado uma pistola gigantesca, e a disparar sobre 0 chofer as balas a fingir do carregador de cinema. (s. 35) Pritom dochazi k vyraznemu rozstepeni vypraveci techniky: ackoli cela Nunova promluva se jako jedina v celem romanu vyznacuje rozkolisanou perspektivou (prevladajici prvni osoba se misty meni ve treti, ktera vypraveni objektivizuje, jako by se Nuno na sebe dival, coz vyvolava zrejmy [auto ]parodicky efekt),234 0 to zrejmejsi je toto rozstepeni v promluve tykajici se Nunovy masky Robinsona, kde oscilace mezi prvni a treti osobou upomina na vizualni - kinematograficky - predobraz. Prave zamena skutecnosti za predstavovany film vysvetluje "surrealisticke" sceny, ktere jsou sice nepravdepodobne v tomto romanu, avsakjsou pravdepodobne v danem filmovem zanru gangsterky: Gatova spravne poznamenava, ze se Nuno "vteluje" do Edwarda G. Robinsona vzdy, kdyz se cft! "ohrozen" ve sve muzske roli. GATO, M. I. de Oliveira Vale de. Cit. dilo. S Nutno ovsem dodat, ze rozkolisani vypravece a perspektivy zde nekonci, Nuno totiz pi'evypravuje i to, k cemu jeho vedomi nema pi'istup, a sice rozhovory sve byvale pi'itelkyne Mafaldy s hospodyni a S otcem. Timto zpusobem se v tomto romanu jeste projevuje vypraveci technika pi'edchoziho analyzovaneho romanu. 235 "Vtelovani se" do jinych znamych postav, at' uz ze sveta kinematografie, Ci jinych oblasti kultury, zejmena literatury, je postupem, ktery Lobo Antunes uplatiiuje od prvnich romanu. Vz ve Sloni pameti se napi'iklad vypravec "vteloval" do oblibeneho basnika sve zeny, Dylana Thomase, v Jidasove dire se alkoholem opojeny vypravec identifikuje se spisovateli (napi'. s Malcolmem Lowrym) a filmorymi herci. V techto ranych dilech se vsak identifikace opira 0 intertextory diskurs: vypravec do sve promluvy skryte vcleiiuje citaty jinych autonl jako napi'. "sou escuro como 0 mmulo on de jaz 0 meu amigo, escrevo romances imortais, recomendo Le gusta este Jardin que es suyo? evite que sus hijos 10 destruian, 0 meu cadaver sera lanc,:ado na ultima pagina, como 0 de urn dio, para 0 fundo de urn barranco", Os Cus de Judas, S. 54). Zde, jak soudi S. E. Larsen, intertextovost s Lowryho dhem nejen Odkazuje k podobne situaci licene v Jidasove dire a Pod sopkou a postave muze, jemuz alkoholicke Opojeni zatemimje chapani a bicuje ho vidinou smrti a z{miku, ale doklada take "spi'fznenost" obou autoru. LARSEN, Svend Erik, "Between the novels of modernism: Antunes, Faulkner and Lowry", A e,serita e 0 mundo em Antonio Lobo Antunes, Aetas do Coloquio Internaeional da Universidade de Evora. Cit. vyd., S V romanu Hra 0 prokleryeh jde, jak ryse uvadime, 0 strategii architextovou: 69

76 Os olhos de Edward G. Robinson entristeceram de subito: a pistola nasceu a meio do colete, disparou (... ). Tenho uma pressa dos diabos, disse eu numa vozita modesta, a pensar Com urn calor assim 0 cadaver funde-se num instante no alcatri'io, evapora-se do asfalto num nevoeirozinho de came. (s. 49) Motivem masky, ktery znamemi jiste osvobozeni od materialnosti a konkretniho easoprostoru, Nuno doeiluje ironiekeho nadhledu, jimz se veskere situaee, v niehz se vteluje do sveho idolu, oprost'uji od melodramatiekeho patosu ve prospech komiena, ba grotesky. Nunuv pribeh se tim navie vizmilne zvyraziiuje, stava se take sveho druhu predstavenim, divadlem "Prokleti" Zatimco Nunuv lisabonsky pribeh je "odysseou" naruby, eestou plnou sigmilu ohlasujicieh koneene ztroskotani, s tragiekou mimofui tematikou se obrazne poji take drum, tentoknit vsak statieke dejiste romanoveho pribehu: starobyly Monsaraz, ktery se tyei na vreholku hory jako "kamenmi lod' uvizhi na melcine" (s. 56). 0 archaienosti tohoto mista vypovida krome jineho tradieni lidova slavnost, jejiz pnlbeh odpovida strukture romanu (posledni tri dny jsou dny slavnosti) a ktera v tematieke rovine odpovida poslednim dnum zivota latifundisty Dioga, panujiciho v dome, ktery je stejne jako Monsaraz metonymii stareho, predrevolueniho Portugalska. Dum je vezenim pro vseehny sve obyvatele, predevsim pak pro Diogovu postizenou deeru, jeho "hanbu" ukrytou ve spizi, ktera ztraci jmeno a identitu (vsiehni promlouvajici ji snizuji na zivoeisnou Ci vegetativni uroveii a svome 0 ni hovori jako 0 mongoloidee, nemoene tete nebo sestre, ktera nikdy nemluvi). Zevnitr se zase rodina ehrani proti vsem vetfelcum, veetne mongoloideiny deery zplozene vlastnim strycem, ktere je pristup do domu od narozeni zapovezen. Tento dum, ktery pred svetem tak pfisne strezi sva tajemstvi ineestnieh vztahu a "neodpustitelnyeh" omylu pfirody, ukryva ve svyeh zdeeh jeste jednu anomalii: Gonc;ala, blazniveho (schizofrenniho) Diogova syna, obyvajiciho podkrovi, kde jako ironieka napodoba sveho otee ridi svuj vlastni mikrokosmos - model zeleznieni soupravy. Gonc;alo je tak v dome jediny, pro koho patriarehovy pfikazy a zavedeny zpusob souziti neplati a kdo nedokonalou realitu jako Nuno nahrazuje svetem jine dimenze. Nelze si v teto identifikace s hercem americkych gangsterek umoziiuje vnest do romanu prvky daneho filmoveho zanru a tim take promenit realistickou zapletku v nadrealnou, nepravdepodobnou, ba snovou vizi. 70

77 souvislosti nepovsimnout, ze pnive zeleznice predstavuje pohyb v jinak nehybnem prostoru, a tim i prostredek, jak alespoii v duchu prorazit hradbu domaciho vezeni a uniknout do sveta snu. Presto ani tato cesta nikam nevede, vlacky totiz jezdi stale dokola, opisujice symbolicky kruh fatality a nemoznosti vybocit z obvykle drahy. Ani Gonc;alo tak neunika osudu zbytku rodiny. Hlava rodiny Diogo se svym zetem Rodrigem, jejichz predobrazem je Ruiuv otec z Vykladu pfaku, predstavuji spolecensky typ, pro ktery si portugalska kultura vyhradila pojem marialva a ktery se dockal mnoha literarnich zpracovani. Za zminku stoji napriklad "pfibuzna" postava Infanta IInzenyra/ z romanu 0 Delfinu, ktery napsal Lobo Antunesuv pritel a vyznamny spisovatel Jose Cardoso Pires. Prave tato Piresova postava rna mnohe spolecne rysy s Diogem, "panem inzenyrem", a Rodrigem, "panem doktorem". V obecne rovine se vyrazem marialva rozumi "bom cavaleiro" nebo depreciativne "individuo de familia distinta que se ocupa de cavalos e de touros e leva vida ociosa e dissoluta".236 Marialva nicmene neni snadno uchopitelny pojem; jeho dany charakter, jak lze vycist z Piresova romcinu, totiz podryva bytostna ambivalence, smesice jakehosi svetactvi, a zaroveii uzkoprseho lpeni na zavedenem (tradicnim) spolecenskem poradku; donchminstvi, a zaroveii opovdeni zenami a vsim, co je slabe ci nemocne; chvastounstvi, muzske jesitnosti a chvaly muzstvi, a zaroveii tihnuti k homosexualnim projevum. V Diogove promluve napfiklad nachazime nasledujici model ova "marialvovska" tvrzeni: (... ) minha filha mongol6ide, excrescencia do meu corpo, certeza da minha miseria, vergonha do meu sangue (... ) (s. 176) (... ) os mendigos, os pedintes os que ejaculam lagrimas pela porcaria das notas irritam-me quase tanto como as mulheres (... ) (s.184) (... ) porque as desgrac;as me metem 0 mesmo nojo que as menstruac;5es das mulheres e me provocam uma sensac;ao tal de impotencia indignada (... ) (s. 185) Ironii osudu (anebo pfirozenym radem veci) totiz prave Diogo zplodil zenu, blazna a postizenou. 237 V oblasti sexualni vsak Piresuv Inzenfr, ktery s oblibou tvrdi, Dicionario da lingua portuguesa. Porto: Porto Editora, 7. vyd. 237 K dalsim stycnym prvkum mezi Lobo Antunesorym a Piresorym dilem naiezi napi'iklad ustalene formulkya poi'ekadla, jejichz uzitf karikaturne charakterizuje hlavni postavy (Diogo donekonecna opakuje svuj aforismus "Protoze deti se vychovavaji bicem" ["Porque e it chibata que se educam os filhos"], a Piresuv InzenYr zase rad omila poi'ekadlo 0 koze a zene a "drzeni zkrmka"), ci motiv psujako analogie panovy moci. 71

78 ze s vlastni zenou nespi, protoze je to nejblizsi pribuzmi, odpovida spise Rodrigovi, ktery sexualne vyuziva vsechny zeny v dome vyjma sve zakonne manzelky, nevyhym se ani incestu a se svou vlastni dcerou, jejiz matkou je postizena svagrova, zplodi daw dceru. Obe postavy - Diogo a Rodrigo - jsou pak v Nunove pohledu liceny jako puvodci zla a nasledneho zatraceni rodiny; zosnovatel: Diogo jako jeho (... ) se tratava de uma familia nojenta de cabras e bois mansos a devorarem-se mutuamente no casarao do Guadiana, a sonegarem-se as heranc;as, a odiarem-se a roubarem-se, a esmagarem-se, a destruirem-se, e tudo isto debaixo da boquilha e da palpebra caustica do avo, derramado na cadeira de baloic;o da sala, a assistir numa alegria formidavel a agonia da sua propria matriz, como se nao suportasse que nada do seu sobrevivesse ao seu fim, que nada de seu continuasse insolentemente vivo apos a sua morte, como se quisesse arrastar consigo as terras e as pessoas para os desconhecidos pantanos subterraneos aonde ia, como se quisesse mata-los com ele (... ) (s. 82) A Rodrigo jako jeho vykonavatel: (... ) 0 marido da irma do teu pai que 0 teu avo protege e favorece porque cumpre, ponto por ponto, 0 que 0 velho decidiu para sua propria familia (... ) (s ) Zda se, ze Dioguv plan strhnout s sebou do "nezmimych podzemnich bazin,,238 celou rodinu, utapejici se ve vzajemne nenavisti, pokrytectvi, zavisti, zarlivosti, zistnosti a hrabivosti, se dari obzvlaste diky Rodrigovym pleticham, falesnym svodum, jimiz ovlada vsechny zeny, a lacnosti po moci a majetku. Prave Rodrigo, jak postrehla Gra<;a Abreuova, je jediny, kdo pacha zlo bez jakekoli vnejsi Ci vnitrni priciny, ktera by mu byla polehcujici okolnosti. 239 Zatimco Diogovu tyranskou autoritu, jiz zde symbolizuje doutnik a houpaci kfeslo,24o muzeme do jiste miry pochopit co by nasledek tvrde vychovy a osobniho zoufalstvi ze ztraty zeny, Rodrigo ve sve promluve neotevira zadnou skulinku, kterou bychom mohli proniknout kjadru jeho zlomyslnosti a surovosti. ledinou pohnutkou mu je snad panicky strach z chudoby a ze smrti. 238 Jedna se 0 znacne ambivalentnf obraz, ktery Gatova v souvislosti s roztristenim subjektu vypovedi interpretuje psychoanalyticky jako "nevedomi, kde se subjekt rozpoustf v promluve Druheho" ("inconsciente onde 0 sujeito se dissolve no discurso do Outro"). GATO, M. I. de Oliveira Vale de. Cit. d., s Je ovsem nepochybne, ze podzemni baziny konotujf take vertikalu - obrazne sesutf pod zem, do jakesi "pekelne propasti", ktera pohlcuje vsechny proklete. 239 ABREU, Grac;a. Possessao e posse no Auto dos Danados de Antonio Lobo Antunes: Possuidores, Possuidos e Desapossados. In 0 Romance Portugues p6s-25 de Abril. PETROV, Petar (org.). Lisboa: Roma Editora, Houpaci kfeslo je zde jednoznacnym symbolem autority stejne jako v autorove romanu Koraby nebo napriklad v romanu Prvni vzpominka (Primera Memoria) A. M. Matuteove. V ramci Lobo Antunesovy prozy se nicmene jedmi 0 navratny motiv - emblem uzavrenosti, klauzury, tajemstvl Tohoto vyznamoveho odstinu nabyva tento motiv napriklad v romanech Traktat 0 vasnich duse, Pfirozeny fad veci a Nevchdzej tak rychle do te temne noci, jak se jeste pfilezitostne zminime. 72

79 Ostatni, predevsim zenske postavy stoji sice v urcitem protikladu k muzskym protejskfun - vlastnikum, ale presto ani ony neunikaji slabostem: Leonor, Rodrigova manz elka a Diogova dcera, je manzelem zavr.zemi, frustrovaml zena, u niz se nedostatek citu a lasky pretavil v aroganci, zistnost a touhu po moei, Lurdes, Diogova snacha, a Ana, jeji dcera, trpi citovym blokem, ktery jim znemoznuje milovat rodinu - rodice, deti a manzela (Ana od sebe zapudi Nuna a ke svemu druhemu muzi nedti nic jineho nez odpor, Lurdes se v rodine citove neprojevuje, pouze zcela lhostejne pfistupuje k manzelstvi se schizofrennim Gon<;alem). abe se vsak stavaji milenkami Rodriga, k nemuz paradoxne citi nenavist (Lurdes napfiklad explicitne tvrdi: "eu odiei-o como 0 continuo a odiar mesmo quando durmo com ele," s. 98). Vztahy mezi postavami jsou tak zaklenuty pouze erotickou zadosti. Laska jako vyraz vasne a nehy, ktera je v Lobo Antunesove dile nejlepe zobrazena v pocatecnich, autobiograficky ladenych dilech Sloni pameti a Jidasove dire, v tomto romanu prakticky neexistuje. Mohla by se napfiklad rozvinout v mikropfibehu Dioga a jeho zeny Adeliny, ale ani zde se ji nedostava prostoru, kdyz Diogo pojima lasku jako vlastnictvi a Adelina touzi pouze po Diogove bratrovi. 241 Jedinym zarodkem nezistne, uprimne lasky je vztah dospivajidho Francisca k herecce Lidii. Podobne jako Nuno, ktery nahlizi na sebe jako na filmoveho herce a vytvari tak v ramci sve promluvy vlastni "predstaveni", se ve vypovedich dalsich postav objevuje prevedeni nejakeho vnitfniho problemu do roviny vizuaini. Napriklad Ana vnima nahe telo sveho "brazilskeho" manzela jako mrtve tele, ktere kdysi zahledla v trave u reky, a predstavuje si surrealisticke sceny, v nichz se manzel stava onim mrtvym, zapachajidm teletem, ktere nikdo nepohfbil a kolem nehoz se roji hmyz. Diogo zase lici posledni dejstvi sveho rodinneho dramatu zakonceneho odchodem manzelky z domu: kdyz zastane zenu, jak si bali veci, postve na ni psasymbolicke prodlouzeni sve moci - a pokusi se ji znasilnit. Zena ho - rovnez agresivne - premuze a odjizdi. Psychicke zmateni, pocit, ze se cely svet najednou otfasl v samych zakladech, je metaforicky vyjadren nekolikanasobnym zrcadlenim (scena se odehrava v zrcadlovem pokoji), v nemz manzelcin skutek nabyva hruzne perspektivy.z42 Zrcadlenim se totiz zmnozuje do nekolika paralelnich obrazu, jako by zena neodchazela jen jednou, ale hned nekolikrat. a to s vetsi intenzitou Diogo jeji Uz Gras:a Abreuova poukazala na to, ze Diogo se ve vyberu zeny i'idil radou sveho bratra, ktery mu jako nejatraktivnejsi atributy budouci manzelky pi'edstavil telo a majetek, tedy to, eo lze vlastnit. ABREU, Gras:a. Cit. d., s Podobna seena s analogickymi motivy a interpretaci se naehazf take v romanu Rukovet' inkvizitoru. 73

80 Y' clll vnima a reaguje na nej. Zrcadlovy pokoj navic poskytuje vhodnou "divadelni" kulisu, zalozenou na iluzomosti, v nemz se obrazy stavi vedle skuteenosti tak dlikladne, az spl)'vaji. Diogovo vnimani je ochromeno, neni schopen se orientovat a stava se obeti zrakoveho klamu, vnimaje pouze to, co sam vidi (chce, je ochoten videt), jakysi deformovany obraz skuteenosti, aniz by pronikl k podstate manzelcina.., h hn t k 243 cinu ajejlc po u e. Tema predstaveni se nicmene nejzretelneji poji s vypovedi, v niz lekar liei agonii Dioga, leziciho v k6matu na smrtelnem lozi. Fakt, ze se jeho limrti kryje s poslednim dnem tridenni slavnosti, konajici se pnive v Monsarazu, neni nahodny. Jak znamo, mibozenske hry autos maji puvod ve stredovekych mirakulech a moralitach, ktere se hraly po dobu tri dnu. A lze-li chapat slavnost v Monsarazu jako nastupce - a lidovou "kamevalovou" napodobu - alegorickych her, muzeme take Dioguv skon povazovat za jakysi obrad, ritual dodavajici starcovu odchodu na onen svet cosi kamevaloveho, vzneseneho a zaroveii pot'ouchle groteskniho, jako by prave tento skon byl vrcholem, na nejz vsichni dychtive eekaji. V tomto smyslu se umirajici Diogo stava omti, stejne jako byk, ktery eeka na svou smrt varene. 0 podobnosti Dioga s bykem navic vypovidaji eetne analogie, at' uz explicitni ve forme pfirovnani (,,0 touro tao sozinho como 0 velho de boca aberta, sem bochechas, na sua cama enorme, a examinar 0 tecto sem de facto 0 ver", s. 238), nebo jak postrehla Gra<;a Abreuova, na zaklade styenych rysu: podobne jako Nuno popisuje Dioga ("estendido agora na cama, a observar-nos, com 0 linico olho valido, sem lograr falar, sem lograr mover-se, e no entanto de labios desconjuntados na risonha crueldade do costume", s. 83), lekar popisuje byka ("chifres desiguias com uma palpebra mais descida do que a outra, s. 231 ).244 Stejne jako je byei zapas konany na zaver slavnosti a zavrseny smrti byka "podivanou" pro desitky fanatickych divaku,245 oeekavane limrti patriarchy se stava "predstavenim" pro nejblizsi rodinu, eekajici na 243 Scenu muzeme chapat i v jejf symbolicke rovine: motiv bice, ktery se v Diogove promluve objevuje nekolikrat v ustalene formulce ("Porgue e a chibata gue se educam os filhos"), se stava falickym symbolem, kdyz jej patriarcha v duchu namfi'f proti sve zene ("Ou ter educado a chibata, isso sim, a minha mulher", s. 178), stejne jako svou pu ku ("Olhei para a espingarda a hesitar se devia ou nao furala com urn tiro pela sua teimosia em partir," s. 179), a vzapeti pi'istoupf ke skutecnemu Cinu - pokusu 0 znasilnenf. V psychoanalyticke interpretaci Gatove se muze jednat 0 paralelu ke stadiu Lacanova zrcadla, v nemz se,ja" rozpoznava jako obraz Druheho, puvodne splyvajfci s Matkou ("A cena [... ] pode ter paralelo com 0 estadio do espelho lacaniano na descoberta do eu como imagem do outro, inicialmente confundido com a Mae"). GATO, M. I. de Oliveira Vale de. Cit. d., s ABREU, Gra<;a. Cit. d., s Atmosfera vseobecneho omamenf, indikujicf pi'echod z reality do jineho, pi'izracneho sveta (a na urovni umeleckeho zobrazenf pi'fklonem k surrealistickemu ztvameni), je zduraznena hyperbolickym opakovanim vyrazu "opijf'. 74

81 h posledni vydechnuti, aby se mohla zmocnit dedictvi, penez, ktere jsou zde Je 0 klicovym motivem propojujicim pfibeh s mottem romanu - citatem ze Hry a trzisti (Auto da Fe ira) Gila Vicenta (toto motto hned v uvodu naznacuje moznou tematickou interpretaci textu jako alegorie pranyrujici lidske neresti). Prave proto Iekar ve sve promluve obe udaiosti - smrt byka a Dioga - spojuje, az splyvaji vjedno v surrealisticko-expresionistickem obraze nasili, zobrazenem predchoziho analyzovaneho romanu - jako divadlo: ve stopach o meu pai que se enforcou por nada urn mes de po is de eu acabar 0 curso, levantou-se a aplaudir: uma multidao de gente trotava, na arena, para 0 animal aprisionado que procurava ainda urn corpo qualquer que the fugia, urn trapo vermelho que se lhe escapava, as botas que the pontapeavam os testiculos, que the pontapeavam 0 penis. Urn primo da minha mulher, de chapeu na cabes;a, esmurrava-lhe a testa, a garupa, os tlancos, 0 lombo, abria a navalha, espetava a lamina no corpo escuro do bicho, retirava-a, espetava outra vez num movimento ritmado de ferreiro. 0 genro agarrou numa faca e apunhalou 0 velho num dos ombros, 0 meu pai aplaudia, a filha tirou-me a seringa das maos e cravou-a com toda a fors;a no pescos;o do doente, urn dos perdigueiros uivou angustiado na sala, 0 chefe de estas;ao enterrou-lhe a chave de parafusos no umbigo, 0 touro, vomitando sangue por de zenas de bocas, tentava escapar das cordas, das facas, das navalhas, das foices, submergia-se sob metais f(ipidos que luziam, sob gritos, sob berros, sob as gargalhadas, sob os arrotos e guinchos de triunfo, ajoelhou, tombou de lado e 0 neto pequeno decepou-lhe uma das orelhas com a tesoura da mae e mostrou-a a pras;a que the acenava os lens;os, os bones, os chapeiroes de palha. (s.240) K postave Dioga muzeme nicmene priradit jeste jednu analogii: spojeni starce a domu. Explicitne se postava starce poji s bykem a kostelem, uzavirajic tak radu pfibuznych konotaci staril archaicnost, ustaienost/tradice a upadek autority/osamocenost ("uma igreja, urn velho e urn touro, os tres sozinhos na vila", s. 238). Implicitne ale Diogo pus obi jako analogon sveho domu, stareho panskeho sidla, ktere se rozpada, jak informuje notar ve sve promluve ("Pensei, pelas fissuras da cali9a, Qualquer dia a merda desta casa cai e esmaga-os todos aqui dentro", s. 212), stejne jako rodina po starcove smrti. Upadek rodu signalizuje rovnez expresionisticke liceni rozpadu skrze motivy ztrouchnivelosti, hniloby, trhlin a vnitmi pustoty nejen v dome, ale metonymicky take v jeho obyvatelich, kteri jsou s osudem domu spojeni: Nao sao so as fissuras, pensei eu, a podridao do mobiliario e das vigas do tecto, os quadros que se agitam quando andamos, este siiencio de ferrugem por detras das palavras: sao as fendas nos rostos das pessoas (... ) (s.212) Ve skutecnosti tedy neumira jenom stary patriarcha, ale cela jeho rodina: 75

82 (...) enquanto a casa agonizava ao mesmo tempo que 0 velho agonizava como se nao pudessem ou nao fizesse sentido sobreviverem urn ao outro, como se 0 mesmo moribundo e idoso e poeirento sangue os animasse (...) N (s.214) Onerni "prokletyrni" jsou V tornto vyznarnu vsichni clenove Diogovy rodiny, jejichz osudem je,,(roz)pad": rodina se roztrhne, senilniho Rodriga nakonec vlastni pffbuzmi a byvala milenka Ana zbavi veskereho prava na dum, v nemz po uteku rodiny do zahranici zustal bydlet s jeji matkou,246 Francisco "upada" do podsveti drogove zavislych apod.. Vyraz "prokleti" umisteny v titulu knihy tak odkazuje k axiologicke rovine textu: skryva v sobe tuseni zvracenosti a konecnosti, apokalypsy. Konecnost a rozpad je vubec hlavni ingredienci v individualnich pribezich postav (rozpadaji se manzelstvi Nuna a Any, Dioga a Adeliny, Rodriga a Leonor), stejne jako v socialni rovine rozpad domu a rodiny odpovida rozpadajicim se spolecenskym konvencim dane epochy (rok 1975, kdy se vypniveny pribeh odehniva, je historickym casem "prelomu epoch" v Portugalsku), a zaroven odpovida "agonii" zeme - ztrate iluzi a viry v budoucnost, kdyz se Portugalsko po euforii karafiatove revoluce potaci v problemech spolecenske a politicke povahy. Divadelni povahu romanu muzeme chapat v rovine jednani postav. Lobo Antunesuv roman, anebo alespon jeho casti, se totiz bllzi frasce, jejiz "teatralnost" zduraznuji cetna gesta a mimika, burleskni povaha deje a dilcich scen Gmenujme napfiklad scenu, kdy lekar pri navsteve umirajiciho pfijde jak 0 drahe kalhoty, ktere mu rozkouse pes, tak 0 stetoskop, ktery mu pro zmenu maly Francisco pod stolem rozstfiha, anebo scenu, kdy kolem luzka umirajiciho Dioga schizofrenni Gonyalo stavi novou zeleznicni linku sveho modelu vlakove soupravy a "resi" vystavbu tunelu pod postell), a celkove deformovany obraz spolecnosti,247 symbolicky zastoupene jednou rodinou. lakkoli je tedy dej zasazen do konkretnich casovych a prostorovych souradnic, tragikomicno, nadsazka, obraznost 248 a sziravy, cerny humor Ane se tak prosti'ednictvim pomsty na Rodrigovi podai'i nakonec definitivne "pohi'bft" patriarchu: "e eu pensei que s6 ao termo de todos esses anos acabaramos, caramba, de derrotar 0 meu avo, nao directamente ele mas por intermedio do meu tio, que coxeava no s6tao." (s. 129). 247 Deformaci zpusobuje pi'edevsim groteska, ktera se uplatiiuje jak na urovni dejove linie (rodina, pi'edevsim Rodrigo s manzelkou, se vsemi prosti'edky snazi zmocnit dedictvi, jez neexistuje), tak take v "animizaci" postav (Rodrigo je "plemenik" - boi de cobrir;iio, clenove rodiny jsou podle Nuna "kozy a byci" - cabras e bois apod.) a v jejich "videni" sveta (zejmena Rodrigo neni schopen rozlisovat mezi skutecnosti a halucinacnimi vizemi, ktere jsou vyrazem jeho panickeho strachu z chudoby a ze smrti). 248 Ackoli tento roman nepati'i k excesivnfm, obrazy pi'ekypujicfm dilum raneho Loba Antunese, cetne metafory a pi'irovnanf, mnohdy die kritiku pi'ekracujicich dobry vkus, se objevuji i zde. Domnivame se vsak, ze vyrazovy "abjekcionismus" odpovida umeleckemu zameru - zobrazeni deformovane spolecnosti skrze deformovany pohled. 76

83 grotesky posunuji parametry umeleckeho zobrazeni k polu nadrealna a expresionismu, byt' s cetnymi realistickymi prvky Soudni akt Pres eetne rysy dramaticke modulace je nicmene sam titulni vyraz v originale (Auto) dvojznacny: znamena totiz take, jak jiz zminila M. A. Seixova (a pred ni Liberto Cruz), "auto judicial", soudni SpiS?49 Tuto interpretaci umoziiuje rozdeleni vypraveni mezi nekolik postav-vypravecich hlasu, ktere vetsinou z casoveho odstupu lief pred neviditelnym soudcem svou verzi udalosti. Pfitom na skryteho naratare upozoriiuji hned dye postavy: Nuno na jednom miste explicitne hovofi 0 "nejake" knize, coz muzeme chapat jako metalepsi, v niz sam sebe povazuje za fikcni postavu ("no tempo de que falo, no tempo deste livro," s. 23) a Francisco, jehoz vypraveni je vypovedi, kterou po nem "nekdo" vyzadoval ("na parte deste relato que me mandaram contar", s. 163). Uchopenf textove struktury jako hlasu vypovidajicich svedku pred "soudcem" - implicitnim autorem, ktery jednotlive vypovedi sklada do romanove podoby, odpovida jednak titulu knihy, v nemz je patmy kriticky pristup k postavam a jejich vypraveni, jednak nazvum dilcich cast!. Posledni cast, nazvana Vyznam ovliviiovaciho stroje pro vznik schizofrenie,250 je v tomto smyslu metaforou romanoveho sveta, v nemz postavami manipuluje implicitni autor, uvadi je na scenu a radi jejich promluvy,251 anebo, budeme-li troufalejsi, muzeme tuto cast, a potazmo cely roman pojmout jako alegorii sveta, jako Calderonovo "divadlo sveta", v nemz "Autor"- demiurg rozdava ulohy, ktere "prirostou" k romanovym postavam, jez je docasne ztelesiiuji. 252 V tomto duchu lze interpretovat zahadny stroj jako obraz "masinerie spolecnosti", v niz vsichni smrtelnici podlehajf neosobnf moci, pravidlum a nafizenim SEIXO, M. A.. Cit. d., 2002, s CRUZ, Liberto. Antonio Lobo Antunes - Auto dos Danados. Col6quiolLetras, n. 97,1987, s Jak nezavisle na sobe odhalily M. A. Seixova a Gatova, nazev odkazuje k stati jednoho Freudova zaka, Viktora Tauska ( ), napsane roku 1919 a pi'edstavujicf neobvykly pi'ipad jedne schizofrenni pacientky, kterou ovladal jeji zhrzeny napadnik pomocf stroje schopneho velet telu i mysli. 251 Pouze v!eto casti se objevuje i'azeni na explicitni "kapitoly" odkazujicf k modelu romanove struktury. 252 Postavy se v tomto romanu nijak nevyvijeji, a nekdy jednaji tak nepi'irozene, ze je rozhodne nemuzeme povazovat za mimeticke (napi'. Rodrigo pachajicf vylucne zlo se blizi alegorickemu ztvameni). 77

84 Koncepce "soudniho aktu" je ale problematicka v pfipade dvou promluv. Tou prvni je vypoved' Dioga, ktery krome davne minulosti (rozchodu s zenou) vypravi 0 okaillzic1ch bezprostfedne pfedchazejicich jeho smrti. V te dom, jak informuji dalsi postavy, byl jiz Diogo v k6matu, neschopen pohybu a feci. Diogova promluva tak porusuje zasadu pravdepodobnosti, a to nejen proto, ze umirajici by "ve skutecnosti" nebyl schopen myslet tak koherentne, jak se promluva jevi, ale take proto, ze Diogo hovofl jiz v minulem case a s jistym nadhledem, jako by se ona ud:ilost (vlastni smrt) stala uz davno. Tento fakt muzeme vysvetlit pouze tak, ze Diogo je mrtvy vypravec, radic1 se po bok onem ironickym vypravecum, ktefi z "vyse" (zde spise "nize") sve posmrtnosti promlouvaji 0 svych minulych cinech. Nejde vsak 0 typ Rulfova "Pedra Parama", jehoz mrtvy hlas je plodem zazracna a snovosti, ani 0 Machadova "Brase Cubase", ktery si svou posmrtnost uvedomuje a ve vypraveni proto bez rozpaku odhaluje svou bezcharaktemost, svou zbabelost a zistnost. Status Lobo Antunesova mrtveho vypravece se v tomto a dalsich romanech blizi spise Faulknerovu pojeti, jak mimochodem naznacila Gatova srovnanim s romanem Kdyi jsem umirala. Pfijmeme-li i v tomto pfipade romanovou koncepci pomyslneho soudu, musime ji chapat jako obraz metafyzicky, jako jiste "uctovani" v Soudny den. 253 Podobne ambivalentni je tfeti kapitola pate casti knihy s jiz zminovanym nazvem Vyznam ovladaciho stroje pro genezi schizofrenie, v niz promlouvaji tfi hlasy zaroven, Diogo a jeho deti, Leonor a Gon<;alo. Na jejich dokonalem splynuti se podili prave myslenka "schizofrenie": proces roztfisteni, ktery se postupem mise en abyme zrcadli v celem romanu (deleni najednotlive casti a hlasy), v pate casti (deleni na pet kapitol s ruzny-mi hlasy) a tfeti kapitole (tfi hlasy). Odtud je zfejme, ze nazev "vysvetlujici" strukturu dane romanove casti, muzeme nazvat metanarativni metaforou. Neni ale na skodu pfipomenout, ze Gatova ve sve psychoanalyticke 253 Presto ani tato myslenka nepopini jistou dramaticnost: odmyslime-li zrejmou skutecnost, ze kazdy soudni proces je svym zpusobem "inscenaci", "predvedenim", je mome shledat v rom{mu litenimi reminiscence vazicf se k alegoricrym bram Gila Vicenta, k jehoz jmenu, jak jsme jiz vyse zminili, autor odkazuje v mottu. Tfeba na tomto miste zduraznit, ze se nejedna 0 umyslne konstruovany intertextovy dialog, nybrz pouze 0 sblizeni nekterych struktume-tematickych prvku. Jiste souvztaznosti lze v tomto smyslu najit nejen ve zminovane Hfe 0 trzisti, ale take napriklad ve slavne Hfe 0 pekelne lodi, v niz Dabel a Andel rozmlouvaji s prave zesnulymi, kteri se snazi vesmes smesnymi pozemskymi uklady dostat na lod' plujicf do Raje. Vsechny postavy az na Blazna a Rytire priznacne odpluji lodi pekelnou. K teto hi'e odkazuje uz sam pojem "prokleti", ktery anticipuje myslenku negativity a apokalypticnosti. (Mimochodem neni bez zajimavosti, ze Cardoso Pires ve svem romanu 0 Delfinu explicitne odkazuje k teto Vicentove hi'e:,,[...] Jenomze jsem se zbytecne zdrzel s nepodstatnymi vecmi, se strasidly a kavarenskymi recmi, a nas muz uz je zatim vaute za volantem. Po jeho boku mlada pani Maria das Merces. Vzadu mezi dvema hafany sluha misenec. «Pekelna barka» - shrnuji pro sebe v okne a myslim na smutny konec, ktery je ceka." PIRES, Jose Cardoso. 0 Delfinu. Prel. PavIa Lidmilova. Praha: Dauphin, 1998, s

85 interpretaci dokonce pise 0 jistem druhu "incestu", jejz v semanticke rovine textu zdvojuje Rodrigova "falicka" moe v rodine. 254 Je zde ale jeste jedna semanticka poloha "schizofrenie": vsechny tfi hlasy hovofi 0 svem vztahu k Adeline, Diogove zene a matce Leonory a Gonyala. Spolecnym rysem je pritom ve vsech promluvach mo tiv "ztraty", vsichni svym zpusobem ztratu zeny/matky prozivaji a zvnitrnuji. vymluvna je predevsim promluva Gonyala, jenz matku ztraci jeste pred jejim odchodem z domu, kdyz si uvedomi, ze jej matka nemiluje stejne jako jeho sestry. Jeji chlad, a snad i jistou agresi prekona vstupem do,jineho" sveta, kde veskere city prestavaji mit smysl. Uzavreni se ve fiktivnim svete zeleznienich drah (Gonyalo se povazuje za prednostu stanice) je nahradou za ztratu materske lasky, kteraje v tomto smyslu pficinou Gonyalovy schizofrenie. 255 Jedinou postavou, ktera v romanu nema pravo na ree, je mongoloidka. Aekoli, jak tvrdi ostatni postavy, nikdy nemluvi, jeji promluva by v koncepci Lobo Antunesova "divadla" Ci "soudu" byla udrzitelna (tedy stejne nepravdepodobna jako promluva umirajiciho Ci mrtveho). Navic mongoloidka neni tak nevnimava, jak ostatni postavy soudi, pfinejmensim, jak ve sve promluve naznacuje Ana, projevuje matersky cit, pocit bolesti, kdyz ji odvedli dceru?56 Skuteenost, ze tato postava neni zahrnuta do sboru "prokletych" by tedy mohla poukazovat na jeji vyjmuti z lodi hlisniku, ktefi jako ve Vicentove Hfe 0 pekelne lodi pluji do "kraje prokletych" Hra/spis Zanrova ambivalence, vyplyvajici z nazvu "Auto", tedy obohacuje Lobo Antunesuv text 0 pridavne struktume-vyznamove vrstvy a rozsiruje spektrum interpretaenich moznosti. Dominantu narativniho textu zvrstvuje dramaticky text 254 GA TO, M. I. de Oliveira Vale de.. Cit. d., s K zajimave interpretaci muzeme dojit skrze psychoanalyticke postfehy Gatove, kteni upozornuje na analogii Tauskova stroje ovladajiciho Natalii (a majiciho formu zenskeho pohlavi a podobu rakve) a rakve Addie Burdenove z Faulknerova romanu Kdyi jsern urnirala. Tamtez, s Take v Lobo Antunesove romanu bychom mohli najit analogii mezi Tauskorym strojem a postavou Adeliny: po jejim odchodu Diogo oznami vsem, vcetne deti, ze jeho zen a Adelina zemrela, a necm ji pofidit rakev. Pnive "smrt" zeny a matky je tematem hybridni promluvy, ktera spojuje vedomf Dioga, Leonor a Gon9ala, jako by "ovladala" ti'i "pozustale" a byla hybatelem jejich "schizofrennf" promluvy. 256 Absence matefskeho citu jako jedna z motivickych konstant autorovy poetiky "prazdnoty" se krome tohoto dila (v pffpade postav Lurdes a Any), objevuje napi'. v romanu Sl6va Portugalska a Nevchazej tak rychle do te ternne nod. 257"Mas pera onde e a viagem?/ Pera a terra dos danados." VICENTE, Gil. Auto da Barca do Inferno. As obras de Gil Vicente, vol. 1. Lisboa: Imprensa Nacional- Casa da Moeda, 2002, s

86 (podl e klasickeho rozliseni prevaha showing nad tellinl 58 jako "predvedeni" jednotlivych paralelnich hlasu postav, ktere jsou zdurazneny indiciemi v ll<izvech y,t,259) J'eiz v tematicke rovine dila zdvojuje motiv predstaveni. Jak uvadi Lobo cas 1, J Antunes v jednom svem rozhovoru s M. L. Blancovou, nazev romanu odkazuje k tzv. autos sacramentales,26o ktere se podle Bachtina puvodne hraly 0 svatku Boziho tela?61 V techto dramatickych predstavenich, jak dale soudi Bachtin, prevladal " groteskn e komicky raz, pronikajici i do jejich vazne slozky".262 Prave v tomto duchu lze chap at nejen Diogovo limrti, ale cely roman jako splynuti tragicna s komicnem, jako "kamevalove" veseli, v nemz nadsazka a burleskno odpovidaji zanrovemu" zakotveni. Jiste vyhrady vznesene k tomuto romanu v dom vzniku a " tykajici se zejmena toho, co bychom mohli nazvat "poetikou osklivosti" (deformace charakteru, sokujici obrazy, groteskni telesnost), jsou tak pouze nepochopenim prave tohoto kamevaloveho pojeti vazneho tematu.z 63 Druhy vyznam slova auto - soudni spis - dopliiuje a rozsiruje dramatickou povahu dila: monology postav jsou pouze jednou stranou dialogicke situace, pocitajici s implicitnim Ci explicitnim naratarem, k nemuz se postavy obraceji. Vypraveni se strukturou soudniho spisu - jehoz zarodkem je vypraveci technika uzita ve Vykladu - se nadale stava konstantou Lobo Antunesovy romanove pr6zy a navraci se explicitne v romanech Traktat 0 vasnich duse, Pfirozeny rad vici a Rukovet' inkvizitoru. Presto tento text, nespome obohaceny 0 vrstvu dramatickou, vykazuje zretelneji nez ve Vykladu prvky epicke modulace: zobrazovana rodina zde zastupuje jednu spolecenskou vrstvu predrevolucniho Portugalska - upadajici vrstvu konzervativnich vlastniku pudy. Osudy jednotlivych postav dodavaji pfibehu na epicnosti: v pripade nekterych postav se tematem stava jejich "zivotni" cesta (nejvyrazneji u Dioga, ktery se retrospektivne vraci do do by sve zralosti a v narazkach az do doby sveho detstvi, a svou "pout'" zavrsuje smrti), anebo 258 BOOTH, Wayne. The Rhetoric of Fiction. The University of Chicago Press, 1961, s. 8. Nicmene toto showing se v dalsi narativni vrstve - v jednotlivych promluvach - meni na telling. 259 Nepi'ime urceni promlouvajiciho skrze vlastnf jmeno (Nuno, Ana), naratai'e (Lidia), Udaj 0 existencialnim statutu (den pi'ed smrti) anebo skrze Udaj 0 rozstepenf hlasu (stroj na genezi schizofrenie) poukazuje k dramaticke norme ajejimu cleneni najednotlive promlouvajici postavy. 260 BLANCO, Marfa Luisa. Conversas com Antonio Lobo Antunes. Lisboa, Dom Quixote, s BACHTlN, Michail M.. Franr;ois Rabelais a lidova kultura stfedoveku a renesance. Praha: Argo, 2007, s T " 263 Y' amtez, s lz napi'iklad kritika C. F. Alvesove, ktera napi'. postavy definovala jako "skupinu zvrhliku, ktei'i se navzajem vysavaji jako upii'i a topi se v krvi" ("urn grupo de tarados sugando-se uns aos outros como varnpiros, merendo afogados no sangue"). AL YES, Clara Ferreira, "Lobo Antunes e os sete pecados rnortais", ExpressolRevista, 23 de Novembro,

87 konkr etni - a zafoveii pfikladny - usek zivota, jako je Nunova cesta me stem a z tnesta na venkov, kde se "ztnici" sve rodine a mozmi tak trochu i sam sobe (tato ces ta s mnoha dilcimi epizodami je cestou sestupnou, degradujici, oveneenou banalnimi katastrofami a korunovanou "padem" na spoleeenskem zebrieku). V neposledni rade se na tvaru romanu podili lyrizace, a sice subjektivizaci, zastit'ujici surrealni a absurdni sceny,264 obraznosti a kompozienim postupem opakovani dileich vy razu a motivu, ktere v proze vytvareji specificky rytmus lidsk)'ch afektech: roman jako traktat... neexistuje zadny ciovek tak nedokonaly. abychom k nemu nemohli pocitit skuteene dokonale pfatelstvi, pokud se domnivame, ze nas ma rad... Rene Descartes Vasne duse Traktat 0 vasnich duse je na rozdil od predchozich del pfibehem 0 pratelstvi a o zkouskach, jimz je vystaven Ciovek, ktery se rozhodl eelit moei. Protagonisty pfibehy jsou Vysetrujici soudce a Muz, pratele z detstvi, ktefi se po letech ocitli na opaenych stranach politickeho konfliktu. Vysetrujici soudce je poveren Statnim tajemnikem, aby vyslychal Muze, elena radikaini levicove teroristicke skupiny. Vyslech se nicmene neodbyva pouze mezi Vysetrujicim soudcem a zateenym Muzem, nybd take mezi Vysetrujicim soudcem a jeho nadfizenym, sefem Brigady, zvanym pan ("cavalheiro"). Pri vyslechu stfidave nahlizime do vedomi Muze a Vysetrujiciho soudce, ktere poji spoleene vzpominky na dobu detstvi a dospivani: z kontextu postupne vysvita, ze Muz je synem kdysi majetne rodiny, ktera vlastnila dum se statkem na lisabonskem predmesti v Benfice, zatimco Vysetrujici soudce je synem hospodare, ktery se 0 tento statek staral. Vysetrujici soudce je poveren ukolem, aby na zaklade davneho pratelstvi ziskal Muze na svou stranu jako tajneho spolupracovnika, ktery bude informovat 0 planech teroristicke skupiny a sabotovat jeji Cinnost. Odmenou za spolupraci mu rna byt udelena milost, povoleni k vystehovani a zmene identity. Muz Massaud Moises by tyto sceny patme oznacil za magicky realismus, ktery die jeho llclzoru nejlepe odpovida ruzi romanu a poezie. Srov. MOISES, Massaud. Romance e poesia. A Criar;Cio Literaria. Prosa 1. Cultrix, 1997, s

88 spolupracuje s Vysetrujicim soudcem a vypovida 0 Cinnosti teroristicke skupiny,.., 'j; cleny jsou krome vyslychaneho Banker, Knez, Student, Umelec a Majitelka JeJII11 1 penz ionu. Zvlastni duraz je pritom polozen na zpusob fyzicke likvidace nepohodlnych clenu skupiny. Na Muzovu (predem dohodnutou) radu skupina pripravi utok na Vysetfujicfho soudce, ktery se nezdari, protoze Muz vymeni munici urcenou k utoku. Vsichni clenove teroristicke skupiny krome Muze s pritelkyni (Majitelkou penzionu), kteri uprchnou, a Umelce, ktery je zabit, jsou zatceni a pote uvezneni. Podobnemu osudu nakonec neuniknou ani protagoniste: oba umiraji na prikaz stejne vladni a policejni instituce. Struktura je po vzoru prechozich romanu znacne slozita: vypraveni ve treti osom s vnitmi perspektivou (predevsim Soudce a Muze) se stfida s vnitmimi I11onology, dialogy a s promluvami vedlejsich postav,265 ktere vypovidaji bud' v dom, kdy se pribeh odehrava, anebo nekolik let pote. Tyto postupy se vzajemne dopliiuji. Uvodni a zaverecna cast jsou psany kurzivou a lze je povazovat za druh prologu a epilogu. Stezejni textovy blok se pak sklada ze sesti casti, ktere jsou dale rozdeleny do kapitol bez jakehokoli nazvu Ci oznaceni. V romanu se tak prohlubuji vypravecske postupy zname jiz z predchozich romanu (pluralita hlasu a perspektiv, rozkolisanost vypravece mezl autorskym/subjektivizovanym a subjektivnimlosobnim vyprcivenim, existence naratare). Take zde struktura pripomina pomyslny soudni proces, v nemz jednotlive postavy vypovidaji 0 svych Cinech a pohnutkach. Tema vyslechu, jak je patme, se pak zrcadli primo v romanove strukture (pro zjednoduseni budeme dale hovorit 0 dvou rovinach: vyslechu v deji romanu a vyslechu jako struktufe). Podobne jako v obou predchozich analyzovanych romanech zaznamename existenci implicitniho autora, k nemuz se zde nektere postavy primo obraceji a 265 lednu promluvu (policejniho agenta Alberta) ve forme dopisu (manzelce) bychom mohli povazovat za oblfbeny Lobo Antunesuv vypravecsky postup, typ dramatickeho monologu vedeneho ve drum osobe, jehoz adresatem byva pi'edevsim v romanu nepi'itomna zena nebo milenka. V autorove poetice emocionalniho vyprazdneni jsou to vetsinou ojedinele ostruvky upi'imneho milostneho citu: ve Slani pamhi vypravec-postava psychiatra hovoi'i ke sve zene, kterou opustil, v Jidasave dire se vypravec v nitru obraci ke sve cemosske lasce z Angoly, ve Hre a prakletf;ch Francisco promlouva k Lidii, ve Vykladu ptaku protagonista-vypravec stfidave hovofi ke sve byvale zene, ke sve druzce, k matce, k otci, k sestfe apod. Take v Traktatu je to hojne uplatneny postup - nekolik postav (Alberto, Muzuv sileny otec, Soudce, Muz) hovoi'i casto ve drum osobe, pficemz adresatem promluvy uz neni pouze nepfitomna zena, nybrz take jina postava romanu (napi'. Muz v duchu promlouva k soudci). Emotivnost a apelativnost dodavaji temto monologum vyrazny lyricky naboj. Na formu dopisu - coz je vyjimecny pfipad tohoto typu monologu - zde upozoriiuje opakovane osloveni adresatky, za nimz nasleduje dvojtecka. 82

89 'h muzeme povazovat za kompilatora pfedlozenych vypovedi. Tento pomyslny ktere 0 m a hned nekolik funkci: 1) zpovida ucastniky deje266 2) podili se na Autor drarnatizaci (zfetezeni jednotlivych promluv),267 3) zasahuje do casove struktury pnbehu uednotlive promluvy nefadi za sebou tak, aby odpovidaly dramaticke rekonstrukci deje; nektere promluvy totiz anticipuji deni, a tim zmiriiuji napeti a ocekavani ctenare) a aktu vypraveni (v romanu se neustaie prolinaji ruzne casove roviny - davne Ci nedavne minulosti, soucasnosti a budoucnosti - a to nejen v ramci jedne promluvy, ale tez v ramci jednoho vyznamoveho celku: napf. "e nisto a mulher do caseiro chamou 0 filho do roseiral, Ze, chega aqui urn instantinho, Ze, e 0 luiz de Instruyao, surdo, a bater a ponta da esferografica no polegar," s. 23), 4) rekonstruuje vyslech Vysetrujiciho soudce a Muze a zaznamenava rozhovory pana s Vysetrujicim soudcem a zapisovatelem, 5) ujima se ulohy autorskeho (vsevedouciho) vypravece a pronika do vedomi postav, 0 nichz vypravf (Vysetfujiciho soudce a Muze), pficemz chronologicky a logicky fad se tfisti jiz v samem vedomf postav ("Recordava fragmentos, episodios desconexos, lembranyas vagas que se soltavam e reapareciam," s. 22). Autoruv tvurcf akt, a zaroveii podvojnost postav (tvofenych jako by existovaly pfed Autorovym pffbehem a zaroveii jako Autorovy pfedstavy) doklada napfiklad tento vyrok: "E nos dois, ou seja, e eles dois, consoante se lavrou nos autos e aqui fica escrito", s Vasne duse Zejmena posledpf jmenovana Autorova funkce urcuje rysy "traktcitu", ktery je ozvenou Descartesova popisu afektu ze spisu Vasne duse (Les Passions de I 'arne, 1649). lednotlive afekty jako pfatelstvi, laska, nenavist, radost, touha, smutek, zarlivost, zavist, rival ita, strach, stesk, udiv, soucit apod., kterym postavy Muze a Vysetfujiciho soudce podlehajf, vytvarejf sit' navratnych motivu v pffbehu 0 rozkolisanem vztahu dvou muzu protichudnych ideologickych nazoru a rozdilneho spolecenskeho postaveni, ktefi k sobe hledaji cestu skrze spolecne vzpominky K pi'itomnosti naratare - implicitniho Autora - poukazuji napi'iklad misledujici uryvky: "padre Dimas, sim, tenho a certeza, porque e que 0 senhor me pede que Ihe repita 0 nome, conhece-o?, s. 167, (... ) de mane ira que tenho fases, percebe, em que s6 aspiro apanhar a prime ira camioneta (... ),s Vsechny citaty v teto pnici jsou z vydani: Tratado das Paix8es da Alma. Lisboa: Dom Quixote, 7: ed., I: ne varietur, Mnohdy probiha nekolik dialogu soucasne: napi'. rovina davne minulosti (detstvi) se prolina s rovinou nedavne minulosti a soucasnosti, v niz se navie kfizi ti'i rozhovory: Muze s Majitelkou Penzionu, Vyseti'ujieiho soudce s Muzem a Bankei'e s tajnym policejnim agentem (s ). 83

90 z 111hidi. Politicke tema vyslechu se tak stava pouze pozadim pro stezejni tema mivratu do sveta detstvi a oziveni zaprasenych vzpominek, ktere se neobejde bez e111ocniho naboje. Muzeme proto souhlasit sm. A. Seixovou, ze zanrove oznaceni v titulu dila (Traktat) muze vytvofit paralelu mezi romanem a argumentacnim vykladem 0 lidskem chovani. 268 Nejedna se zde totiz 0 drama vasni, nybri 0 pro111luvu 0 vasnich, jak soudi Seixova: "emocionalni impuls zde je, ale pfekryva ho diskurs, ktery 0 nem mluvi, ktery ho zkouma a zpochybiiuje".269 pocatecni emoce obou muzu se nesou ve znameni vzajemnych vycitek, vyfizovani davnych uctu, projevu zlosti, detinske zloby a nasledneho usmifovani: - Para Ihe ser franco, senhor, ja nem sei quem pergunta e quem responde, e uma confusao completa, disse 0 dactilografo, embarac;ado, a entregar ao cavalheiro urn mac;o de fotocopias batidas a maquina. Contam as vidas deles urn ao outro, falam ao mesmo tempo, irritam-se, zangam-se, reconciliam-se, 0 Juiz levanta 0 telefone e manda vir sanduiches e cafezinhos, levam a noite a comer e a lembrarem-se dos castanheiros da Beira, uma ocasiao 0 Homem enfureceu-se de tal modo que deu urn soco na mesa e desatou a gritar, esta ai escrito, Has-de ser sempre urn merdas, urn provinciano, urn saloio, nunca vais passar da cepa torta, minha besta. (s.82) Jindy si Vysetfujici soudce a Muz vyjadfuji vzajemnou nenavist, kterou by si dfiv nebyli ochotni pfiznat, napfiklad na Muzovo tvrzeni: "Apesar das fumac;as na relva, das correrias pela quinta e das indigest5es de fruta verde nunca gostei de ti" (s. 34), Soudce odpovida: "E eu, em paga, oferec;o-te urn segredo ainda mais secreto, disse ele a repor com cautela 0 metal da armac;ao nas orelhas. Nem calculas 0 que gastei de banha a untar as escadas do poc;o, na esperanc;a de te ver cair" (s. 34). Nebo jeste pfi jine pfilezitosti Soudce vyjadfuje rozhofceni nad tim, ze Muz nijak nezareagoval na pozvanku na svatbu, kterou mu poslal: "Mandei-te urn convite e nem sequer respondeste, fiquei quase urn ana a odiar-te," (s. 82). To vse vede zapisovatele k zjisteni, ze bude-li vyslech pokracovat, oba se jednoho dne navzajem zabiji ("Se os interrogatorios duram muito mais tempo matam-se para ali urn dia destes", s. 83). Prave tato hyperbolizovana detinska nenavist figuruje posleze vzpominkach, ktere zaznamenava Autor-vypravec v subjektivizovanem vypraveni (napriklad kdyz budouci Soudce nechce s pfitelem spehovat Muzovu babicku, jak se "pode estabelecer correspondencia entre a narrativa do romance e 0 discurso de explanac;ao argumentativa sobre 0 comportamento humano." SEIXO, M. A.. Cit. d., 2002, s ,,0 impulso emocional existe, mas e ultrapassado pelo discurso que 0 diz, que 0 examina e 0 Contesta". Tamtez, s ve 84

91 oddava lesbickym rozkosim, Muz mu detinsky vycita: "Odeio-te, podes ir para 0 caralho, nunca fui teu amigo", s. 42). K dalsim negativnim afektum pojicim se k nenavisti a nelibosti, ktere k sobe postavy, at' uz v pfitomnosti Ci ve vzpominkach na minulost, vyjadruji, patfi zariivost (kdyz napfiklad Muz vypravi 0 tom, jak se seznamil s Umelcem a pripojil se k Hnuti, Soudce "zariivym hlasem" fika: "Aposto que ficaram logo intimos, nunca conheci urn cretino como tu", s. 65), pocit nadfazenosti Muze, ktery vede k vydiranf a vyuzivanf budouciho Soudce, zavist a pocit zrady (oba chlapci se navzajem zrazuji: Soudce prozradi Muzuv likryt pote, co si prinesl ze skoly spatnou zncimku a rozhodl se schovat pred trestem, a Muz zase zapre, ze spolecne s pritelem propichl pneumatiky u auta napadnfkovi mlade sousedky, lekarovy dcery, kterou oba chlapci platonicky milovali a potaji spehovali). Vsechny emoce, ktere spolu oba chlapci, a pote i dospeli muzi sdilejf, se nicmene stykaji v pevnem bode pratelstvi: bez pratelstvi a lasky totiz neni ani kratkodobe nenavisti a zariivosti. Ackoli Soudce v prvnim okamziku vyvraci domnenku, ze by byl Muzovym pritelem ("Amigos? Espantou-se 0 Juiz. Demo-nos ate a idade da tropa", s. 36), pratelstvi obou muzu se pres vsechny vzajemne neshody a byvale i stavajici rozdily (sociaini a ideologicke povahy) utvrzuje nejen behem vyslechu, ale take v naslednych udaiostech vedoucich k smrti obou protagonistu. Pocit sounaiezitosti se u nich poji s nostalgickou vzpominkou na leta dospivani, kdy podnikali spolecna dobrodruzstvi a zasvecovaci rituaiy, jako bylo napriklad tajne koureni cigaret, sestup do studny, pozorovani sluzek pri koupeli a nasledna spolecna rnasturbace, prvni zkusenost s alkoholem, prvnf eroticke dobrodruzstvf s prostitutkou, prvni zamilovani, spehovani blazniveho souseda s opici 270 Ci vstup do zchatraleho tajemneho domu, z nejz se dennodenne ozyval zvuk houslf27i a kde objevili skryvaneho Muzova sileneho otce Tento motiv sem prechazf z Vykladu ptaku. Krome kontextu (vzpominka na detstvf na statku) a komicke situace (blazen s opicf) se opakuje i motiv zidky pokryte sklenenymi strepinami ("muro coberto de cacos de garrafa"), pres kterou chlapci blazna spehuji. S ohledem na neobvyklost a konkretnost daneho navratneho motivu v romanovem dile muzeme usuzovat, ze se jedna 0 potenciaini autobiograficky prvek. 27\ Tento dum predstavuje autoruv oblibeny tapas domu s tajemstvim, v nemz se skryva nejaka tajemna bytost (stejne jako ve Hfe a praklerych patriarcha Diogo ze studu ukryva svou postizenou dceru, Muzovi prarodice zde skryvaji sveho znetvoreneho syna - Muzova otce, ktery prezil automobilovou nehodu a nasledkem urazu zesilel). 85

92 f'~,i I Hnizdo-domov Citove nejvyhroeenejsi situaei predstavuje spolecny vystup na komin od stodoiy, kde si postavili hnizdo capi. Tento motiv zpecet'uje jejieh ehlapeeke!muzske pratelstvi. Ne nahodou si oba muzi po leteeh stale znovu vybavuji prave tuto udalost _ emblem jejieh vzajemneho vztahu - v okamzicieh nejistoty a vahani. Motiv capiho hnizda se take stava dominantnim motivem eeleho romanu: jeho opakovani rna jednak vliv na utvareni hodnotoveho systemu dila (pratelstvi a solidarita ziskavaji punc nejhodnotnej sieh proj evu v lidskem zivote), j ednak se vyrazne podilej i na j eho Iyrizaei (emotivni naboj, kterym se motiv jiz sam vyznacuje, narusta s jeho navratnosti). Hledani capiho hnizda jako metafora lidskeho pratelstvi a soudrznosti se dale rozevira do dalsieh vyznamovyeh nuanei. Marne na mysli predevsim arehetypalni obraz hnizda jako utociste, prostoty a detstvi, tak jal<. ho definoval napriklad Gaston Baehelard: "Hnizdo se jako kazdy obraz odpocinku a klidu bezprostredne poji s obrazem prosteho domu.,,272 Touha priblizit se k capimu hnizdu, osahat si je, pocitit jeho teplo, dotknout se ptacat v nem sehovanyeh symbolizuje odvekou lidskou touhu po domove, jistote a bezpeci. Okamzik jeho odhaleni se stava "stredem vesmiru, faktem kosmieke situaee",273 kdy Muz poeit'uje viru v bezpeci a harmonii eeleho univerza. Prave proto oba muzi touzi stale znovu objevovat capi hnizdo, domovutociste, jejz ve skutecnosti nikdy nepoznali a jenz existuje v jejieh sneeh, tuzbaeh a predstavaeh jako idealizovany obraz, harmonieky svet detstvi a mladi, "dumhnizdo", kam se vracime, "snime 0 tom, ze se vracime, jako se ptak vraci do hnizda.,,274 Obe postavy se totiz otoci ke skutecne rodine zady (soudee se stydi za sve ehude negramotne rodice, Muz zase postrcida eitove pouto, ktere s nimjeho prarodice nedokazou navazat). Zejmena v pripade Muze se rozehrava eela skala vyznamovyeh odstinu pojicieh se k symboliee hnizda. To proto, ze v prvnieh mesicieh zivota ztratil matku, znamou pouze z fotografii, a jeho detstvi a mlcidi je tak jako ve Hfe 0 proklerych poznamenano prazdnotou, kterou po sobe matka zaneehala. MatCin osud, zda se, zpecetil osud ehlapee: stejne jako matka "nemela rodinu" Geji rodice zemreli v Mosambiku), nema rodinu ani jeji syn (ztraci oba rodice pri tragi eke nehode: matka BACHELARD, Gaston. Poetika prostoru. Prel. J. Hrdlicka. Praha: Malvern, 2009, s. Ill. 273 v Tamtez, s Tamtez, s

93 'ra' otec zesili). Rovnez v Muzove priklonu k Hnuti, k nemuz doslo "shodou U1111, okolnosti", je mozne zahlednout jakousi sebedestruktivni touhu, zrcadleni matciny tragicke smrti a otcovy neuvedomele agrese (slovo "zabit" je klicovym vyrazem otcovy promluvy: "Mas sei que esta ai alguem que posso matar como se mata uma galinha quando as vozes deixarem". s. 129). Muz po strada lasku matky, kterou povazuje za nejkrasnejsi zenu na svete, a tato nenaplnena touha po matce (pripominajici oidipovsky komplex) se ztelesnuje ve vztahu k 0 sestnact let starsi Majite1ce penzionu, jedine zene, ktera "mu poskytla trochu nehy" (s. 77). Jeji penzion se priznacne jmenuje Moje hnizdo (,,0 Meu Ninho") a jako takove muze alespon docasne poslouzit jako nahrada domova, utociste, kde se Muz muze chit v bezpeci. Na zaklade informaci ziskanych z vyslechu a z poznamek Vysetrujiciho soudce proto neni pro pana tezke uhodnout, kam se Muz uchyli pri pronasledovani. V podvedome vire, ze "hnizdo stejne jako snovy dum a snovy dum stejne jako hnizdo (... ) neznaji nepratelstvi sveta",275 se Muz ukryje nejdrive do zchatraleho staveni v Benfice, kde zije jeho sheny otec, a pote do Penzionu Moje hnizdo, kde ironicky nachazi sve posledni utociste, a zaroven i smrt. Snaha zadrzet cas, vratit se do sveta detstvi a dospivani s sebou nicmene nese horkou prichut' nenavratne ztraceneho casu, protoze spolecna dobrodruzstvi nelze znovu prozivat. Muz si uvedomuje, ze nekdejsi po zitek z tajneho koureni cigaret nelze znovu pocitit nejen proto, ze cas pokrocii 0 nekolik let dal, ale predevsim proto, ze se rozpadlo ono krehke pouto chlapeckeho pratelstvi: o amigo casara, usava gravatas pomposas e habitava urn apartamento em Miratej0, mas 0 gosto do tabaco solitario era diferente e amargo e foi a derradeira vez que 0 Juiz, de cal<;5es e unhas sujas, lhe fez falta (... ) (s. 28) v dospelosti, kdy uz Muz nema ani rodice, ani prarodice, ani pritele z detstvi, se jeho touha po navratu do detskych let stava primo zivotne dulezitou. S vycitkou se obraci k Soudci: "No mes passado desci ao po<;o sem ti" (s. 28), pocit'uje touhu hledat capi hnizdo s pfitelem, tak jako kdysi ("Descobri urn ninho na chamine do celeiro, ja me passou pela cabe<;a telefonar ao Juiz a avisa-io," s. 263), a Soudce jeho nadseni pritakava: T t" 116 am ez, s.. 87

94 - As cegonhas, disse 0 Homem de nariz no ceu, a sacudir 0 cotovelo do Magistrado, exaltadissimo. Ha uma cegonha na chamine do celeiro, Ze (... ) - escadote ainda para no sitio do costume? perguntou ele ao Homem a experimentar, segurando-se pelos joelhos, a elasticidade das coxas. Embora ir la acima para as ver de perto? (s ) Lobo Antunesovo pojedmini 0 vasnich se tak V podstate soustredi na motivy pratelstvi a stesku po idealizovanem domove?76 Krajinu detstvi a mladi nicmene svymi vzpominkami nezabydluji pouze zmineni protagoniste, do doby nenavratne minule se vraceji rovnez nektere vedlejsi postavy. Je to predevsim Berta, ktera na detstvi vzpomina pfi milostnem styku s Bankerem, Umelec, jenz se ve smrtelne agonii vraci do chlapeckych let stravenych v Angole, anebo Majitelka penzionu, kteni si pripomina svou trnitou cestu plnou ponizovani, kdyz si jako divka z chude rodiny musela zahy zacit vydelavat na zivobyti. Detstvi/mladi se tak v romanu stava casoprostorem, v nemz postavy vesmes hledaji utociste pred nepochopitelnym, absurdnim a mnohdy nepratelskym svetem. S timto casoprostorem je spojen take motiv domu, skutecneho domu, kde postavy vyrustaly, a zaroveii domu promeneneho, ktery presahuje dany konkretni dum a stava se symbolem. Evidentnim pfikladem je dum v Benfice (celek tvoreny panskou vilou, statkem s hospodarskymi budovami, zahradou a dalsimi pfibytky pro spnivce s rodinou a Muzova otce), motiv fungujici v dile coby refren. Zobrazeni tohoto domu jako skutecneho, konkretniho mista, kde protagoniste stravili detstvi, je autobiografickym prvkem,277 Citelnym tez ve jmene protagonisty - Muz se totiz, jak se ctemir dozvida uprostred deje, jmenuje Antonio Antunes (shodnym fyzickym atributem postavy a empirickeho autora jsou svetle vlasy278). Navic skutecnost, ze se mnohe detaily (napr. nadd s rybickami, altanek, sochy, keramicky panacek curajici do jezirka atd.) objevuji i v jinych dilech, muze poukazovat k nejakemu spolecnemu Srov. BACHELARD, Gaston. Cit. dilo, s "Objev hnizda odkazuje k nasemu detstvi, a wbec ~ detstvi. K detstvim, ktera jsme meli prozit." 27: Shodnym prvkem s domem empirickeho autoraje poloha (Benfica) a status bydliste vyssi burzoazie. K autobiografickym rysum nalezi take zobrazeni socialniho postaveni postavy a jeho zivotnich postoju: Clovek pochazejici ze socialne vyssich, konzervativnich vrstev se v jistem t'tdobi sveho zivota bez zrejmeho ideologickeho pfesvedceni pfiklani k protichudne orientovanemu socialne-ideologickemu taboru, tj. ke krajni levici, coz do jiste miry odpovida vlastnimu autorovu postoji, ktery mel co do Cineni s "komplexem chlapce z dobre rodiny, ktery se tim citi vinen a snazi se svou vinu odcinit tim, ze milituje, kandiduje, pracuje pro jistou organizaci." (,,0 complexo do menino-bem que, sentindo-se culpado, se desculpabiliza militando, fazendo parte de listas, trabalhando para certa organizas;ao.") Viz rozhovor s Luisou Machadovou (1991). MACHADO, LUiSA. Se Dom Joao II fosse vivo. ARNAUT, Ana Paula (ed.). Cit. d., s

95 konkretnimu predobrazu. 279 Tento fakt lze ovsem chapat i naopak jako smerovani k nejakemu obecnemu modelu - symbolickemu domu, ktery Lobo Antunes ve svem dile stale znovu utvari. Stejne jako ve Hfe 0 proklerych se u domu zduraznuji atributy poukazujici kjeho degradaci: So as figueiras bravas resistiam no pomar onde as arvores desfaleciam comidas pelo mhdio e pelas ervas, transformadas em esqueletos decn\pitos, inclinados para os musgos do po<;o. No chiqueiro deserto dos porcos 0 pimento estalava em fissuras de que rompiam liquenes, as calhas da rega assoreavam-se de terra, mechas de capim invadiam a horta apunhalando as alfaces (... ). Mesmo a casa grande se decompunha, as ervas ruins devoravam as sardinheiras dos caixotes da janela, os estores balou<;avam sem destino, urn cano roto, na sala do piano, formava uma nodoa oblonga na parede, os armarios fediam a cogumelos e a tra<;as, 0 aquecimento electrico cessara de funcionar. (s ) Prave tyto znaky se v textu nekolikrat vraceji a navozuji i timto zpusobem podvojne Cteni: z konkretniho domu se ucinkem neustaleho opakovani stava dum symbolicky jako obraz postupneho rozkladu a rozpadu, ktery rna obecnou platnost a tak jako ve Hfe se vztahuje rovnez na rod (rod se rozpada a rozklada smrti, silenstvim a lesbickymi vztahy), spolecenskou vrstvu (po Revoluci rodina ztraci cast 279 Ackoli v zadnem pfipade nechceme povazovat autorovy fikce za nechvalne proslule "zrcadlo skutecnosti", je tfeba mit na zfeteli, jak sam autor mnohokrat doklada vlastnimi slovy, ze reference v jeho dilech maji vzdy nejaky konkretni pfedobraz v mimoliterami skutecnosti, ktery se az umeleckym zpracovanim stava soucasti fikce: "Pokud nevyjdu vzdy z neceho skutecneho, pokud nenaleznu verohodnost, nejsem schopen napsat nejaky pfibeh. Neumim vymyslet cely pfibeh z hlavy, bez domu, ktere znam (... ) (Se nao parto sempre de qualquer coisa que seja real[,] se nao encontro verosimilhan<;a, nao sou capa[ z] de escrever uma historia. Nao consigo tirar totalmente uma historia da cabe<;a, sem casas que eu conhe<;o (... )". Z rozhovoru s L. Almeidou Martinsem (1992). MARTINS, Luis Almeida. Antonio Lobo Antunes: "Quis escrever urn romance policial". ARNAUT, Ana Paula (ed.). Cit. d., s ). Nemusi se tedy pochopitelne jednat 0 autoruv "vlastni" dum, ktery "prosvita" za fiktivnim domem v jeho prozach. Presto jiste detaily (napf. motivy kastanu u studny a zahradni zdi, za nii se rozprostira les a hory na statku, kde Rui S. z Vykladu travi prazdniny) upominaji na popis statku Lobo Antunesovych prarodicu v Nelas, tak jak jej autor lici ve svych autobiograficky ladenych fejetonech (napr. ve fejetonu "Dva male fejetony" [Dopis memu stryci Joau Mariovi], "Duas cronicas pequenas" [Carta ao meu tio Joao Maria]. Primeiro livro de cronicas. Lisboa: Dom Quixote, 2000, s ), jejichz vypovedni hodnota - pochopitelne - se stale jeste pohybuje mezi fikci a faktem. Srovname-li autorovy prozy mezi sebou, nabizi se prave zrejma paralela mezi jeho fejetony a Traktatem: podobne jako Clovek travil sve detstvi ve spolecnosti hospodatova syna, s nimz hledal capf hnizda, vypraveci subjekt ve fejetonu "Srdce v srdci" (,,0 cora<;ao do cora<;ao") hovori 0 sve touze napsat pfibeh, v nemz by "encontrasse de subito, a acenar-me alegremente sentado num paragrafo como no muro da quinta do meu avo, 0 filho do caseiro que me ensinava a armar aos passaros e a roubar figos no pomar vizinho e que deve ser hoje urn bate-chapas confinado a urn segundo andar em Alverca, sem espa<;o para as cegonhas de Benfica (Tamtez, s. 45)", a ve fejetonu "Bozi existence" ("A existencia de Deus") vypravec hovoff 0 skutecnem predobrazu blazna z Nelas, ktery "andava a chuva nas ruas de Nelas, Beira Alta, vestido de farrapos, amparado a uma bengala a proclamar que era imperador de todos os reinos no mundo." (Tamtez, s. 85). 89

96 5veho majetku - rodinnou pojist'ovnu, kteni byla zmirodnena; Muz z puvodne majetne, konzervativni rodiny se prikhini ke krajni levici) a celou spolecnost (ackoliv roman nepatfi do cyklu loboantunesovskych "epopeji", jedmi se stale 0 tutez problematiku: zobrazeni portugalske spolecnosti na prelomu epoch). Novym prvkem je zde motiv promeny predmesti v moderni ctvrt' (Benfiky, kterou znal Lobo Antunes z detstvi a k niz se s jistou nostalgii vraci zejmena ve svych fejetonech) Pojedmini 0 moci Krome pfibuznosti Traktatu s predchozim romanovym cyklem si lze povsimnout take analogie s cyklem naslednym, ktery autor soustredil k otazce moci a jejich projevu. Prave tato tematika utvafi daisi vyznamovou rovinu Lobo Antunesova Traktatu. Ani jedna strana politickeho konfliktu v dile totiz nejedna podle obecnych zasad slusnosti a spravedlnosti, obe cynicky zneuzivaji sve autority a metodami teroru se zbavuji svych odpurcu a kritiku. Lobo Antunes pritom nastoluje otazku moci a nasili kriticky, ale nikoli dogmaticky. Svou kritiku totiz v duchu sve poetiky vyjadruje postupy, jez tematu ubiraji na pateticke vaznosti a dovoluji traktovatje s nadsazkou. Jednim z takovych postupuje ironie. o ironicke pribuznosti obou politickych stran znazorneneho konfliktu svedci napfiklad uziti shodnych jmen sekundarnich postav: Clotilde je jmeno soudcovy zeny, ale i Umelcovy druzky, Bernardino je jmeno pana, ale take blize neurceneho elena teroristicke skupiny, hlidace skladu s munici. Skupinu teroristickych aktivistu beztak tvori pfislusnici spolecenskych vrstev, u nichz by levicovy extremismus nikdo neocekaval: bankovni urednik, katolicky knez, majitelka penzionu a predevsim Muz, ktery pochazi z konzervativniho prostredi vyssi burzoazie. Skutecnost, ze se za jeho prezdivkou skryva jmeno empirickeho autora (Ant6nio Antunes), lze chapat jako Lobo Antunesovu ironickou seberealizaci. Veskrze ironicka je i Muzova zivotni situace: zatimco Muz propadal na gymnaziu, Vysetfujici soudce s financni podporou Muzova dedecka vystudoval prava a ziskal postaveni. Zmena spolecenske struktury po revoluci dale zamichala karty osudu: Muzova rodina prisla 0 pojist'ovnu, kterou drive vlastnila a kterou stat znarodnil, a zustal ji pouze chatrajici dum se statkem. Muz se nechal zamestnat jako urednik v byvale vlastni pojist'ovne. A po letech se oba pratele z detstvi potkavaji na zcela opacnych pozicich: z ponizeneho chudaka se stava autorita a z pana levicovy terorista. Muz se vsak k Hnuti pfipojil nahodou, bez 90

97 vlastnfho ideologickeho presveciceni, ktere chybi i vsem ostatnim clenum skupiny. Banker napriklad nachazi v Hnuti to, ceho se mu nedostavalo v civilnim zivote neyjrazneho urednicka, a sice moe a autoritu, a prestoze jeho zaniceni pro komunismus jiz davno vyprchalo, zaliba v nasilnych utocich ho ani nadale neopousti. Student zase tvrdi, ze,,0 odor das batatas coradas sempre foi mais importante para mim do que as obras completas de Lenine, essa ridicula mumiazinha calva estendida numa uma como uma pescada numa travessa mas sem limao na boca" (s. 222). A Knez ffka: Ingressei no Movimento por raz5es puramente teol6gicas (para nao falar no deputado democrata-cristao que roubou a minha catequista favorita, uma pequena de desassete anos que prometia bastante), e na semana seguinte, a hora do almoyo, rebentava a bomba, no Terreiro do Payo, 0 autom6vel de urn director-geral do Ministerio da Justiya (... ). Claro quo iniciei a minha aprendizagem revoluciomiria colocando rolitos de trotil na caixa do correio do deputado democrata-cristao (... ). Continuei dinamitando-ihe 0 carro e impedindo-lhe 0 matrim6nio com a catequista (... ) (s. 243) Knezova promluva doklada, jak se v Traktatu aktualizuji dalsi postupy promenujici tvarnost vazneho pfibehu, a sice burleskno a groteska?80 Napriklad v epizode, v niz se Hnuti pokousi zabit Vysetrujiciho soudce a vyhodit do povetfi celou budovu soudni policie, si Skupina vedena Bankerem pronajme byt s vyhledem na budovu a na posledni chvili se snazi sestavit zbrane. Jejich snaha je provazena necekanymi nastrahami - nejsou schopni precist navod psany v neznamem jazyce (" - Nao pesco nada de checoslovaco, protestou 0 Estudante a examinar 0 desdobravel, as letras sao ao contrario das nossas, os esquemas uma complica<;ao danada, as palavras acabam quando deviam come<;ar, tenho medo de apertar urn botao por engano e esta coisa dar urn salta e me explodir nas maos," s. 238), granat vystreleny na budovu spadne na chodnik jako shnile jablko, posledni pokus zabit soudce rna za nasledek demolici pronajateho bytu: exploze odmrsti nektere teroristy na lednici, jini skonci v roztrhane kosili na pohovces televizni obrazovkou na kline. Jinym prikladem burleskniho pojeti vazne situace je zaverecna scena zabiti Muze a jeho druzky. Muzovo "poklesle vicko" ("palpebra descida"), motiv pfibuzny popisu Diogalbyka ve Hfe 0 prokletjch, poukazuje na analogicke situace v obou Objevuje se zde take groteskni anekdota, kterou zapisovatel vlozi do vyslechu: "Vivi desasseis anos num quarto alugado da Calyada dos Mestres, ciciou 0 dactil6grafo, como se falasse sozinho, a trocar a fita da maquina. Eramos do is naquele andar, urn preto que trabalhava nas Finanyas e ressonava como as savanas nos filmes e eu, e mudei-me quando a patroa se finou e 0 preto me propos que comessemos metade do cadaver para a familia, coitada, poupar algum dinheiro no enterro" (s. 66). 91

98 dilech. Vrazda Muze je totiz podobne jako smrt Dioga/byka - a ostatne i jako Ruiova sebevrazda - pojata v duchu predstaveni, jemuz opet nechybi burleskni raz. V tomto pfipade se ale naopak zesmesiiuje einnost Brigady, kteni promisleduje Muze 5 druzkou do domu v Benfice, a pote do Penzionu. Na dye neozbrojene ukryte osoby pritom eiha v postrannich ulicich zasahove komando vybavene obrnenymi vozy: (... ) de modo que mais de duzentos militares em tanques blindados, armados em misseis e canhoes como para urn ataque nuclear, atravessavam Lisboa, sob a chuva, com 0 fluor das montras no alcatrao molhado, num ruido insuportavel de lagartas. (s ) Ani zde pochopitelne nechybi nadsazka a ironie: prihlizejici civiliste totiz pojimaji cely vyjev jako podivanou, jsou presvedeeni, ze prihlizeji nataeeni filmu: Que realismo, excitou-se 0 tenente da India, parece que a porta se partiu mesmo, bolas, estas tecnicas modemas conseguem coisas de camandro. (s.392) Policiste veele s panem vstupuji do budovy, prochazeji vsemi mistnostmi, az v te posledni nachazeji hledane osoby, ktere bez okolku zastreli. Patetickou notu teto tragikomicke scene vtiskuje vystup Vysetrujiciho soudce, ktery si je jako jediny vedom absurdnosti situace, v niz se vrazdi lide, jako by se jednalo 0 hru: Isto nao e cinema, isto nao e a reinar, gritou 0 Juiz de Instru9ao para os pijamas que aplaudiam, estes cabroes andam a matar pessoas de verdade (... ) (s. 395) Nektere postavy ei situace zobrazene v romanu pripominaji frasku (napr. lieeni spiritisticke seance, v niz podvodny mulat coby medium poueuje vdovy 0 pranich dusi jejich manzelu). Take oznaeeni postav romanu obecnymi jmeny, pripominajicimi spoleeenske typy na hranici karikatury, pusobi jako fraska. Nutno vsak v teto souvislosti upozornit predevsim na pana Bernardina, jehoz predobrazem jsou postavy Dioga a Rodriga z Hry 0 proklerych a jehoz pohrdani zenstvim se - v"marialvovskem" duchu - poji s agresivitou ("Na minha opiniao conhe<;o uma unica forma decente de lidar com as mulheres: urn murro para as par na ordem, uma a<;orda de mariscos a seguir e pouca confian<;a para evitar abusos", s. 202) a touhou po moei (v soukromi Bernardino zneuziva vsechny zeny v rodine, v "praci" uplatiiuje metodu zastrasovani a vydirani). 92

99 postava Bernardina rna nicmene jeste jeden vyznamovy aspekt: souvisi vysetrovacich metod. Prestoze muzeme do jiste miry souhlasit s M. A. sp arodii Seix ovou, ze zde zazniva kritika porevolucnich perzekuci,281 tedy konkretniho aparatu v dane historicke epose, domnivame se, ze zde lze hovorit v obecnejsi rovine. Dej tohoto romanu by se prakticky mohl odehrat kdykoliv (ke konkretni historicke situaci navic pouze implicitne odkazuje motiv rozpadu, jak jsme se zminili vy se, ajedna explicitni poznamka 0 znarodneni pojist'ovny po revoluci). Vyznamove roman smefuje spise k nadcasovosti, k zobrazeni obecne platnych vzorcu lidskeho chovani. Oporou teto interpretaci je jednak volba prezdivky "Muz" predstavujici symbol obecneho lidskeho udelu a zaroveii zastupce vsech obycejnych lidi stojicich v protikladu k cynickym mocenskym strukturam,282 jednak opakujici se sentence "Eu sou 0 Dom Joao, imperador de todos os mundos", pronasena starym blaznem, jehoz si Vysetfujici soudce spojuje se vzpominkou na Nelas, a ironicky upozoriiujici na bezmocnost obou hlavnich postav. 283 Muz a Vysetrujici soudce ve skutecnosti predstavuji figurky na sachovnici "stroje" spolecnosti, jimiz hybaji vyssi zajmy a politicky oportunismus; jsou to obeti svevolne manipulace s moci, ktere poukazuji na to, jak smesne nizkou cenu rna obycejny lidsky zivot. Parodie vysetrovacich metod se zaklada na inkongruenci vazneho tematu - vyslechu Muze - a informaci z tohoto vyslechu ziskanych. Podobne jako ve slavnem romanu Dinise Machada Ca ffka Malera (0 que diz Malera), kde dva agenti rozebiraji zpravu Molera 0 "podvratne" Cinnosti treti osoby na zaklade absurdnich detailu z detstvi, se pan ze zaznamu z vyslechu dozvida 0 spolecnych zazitcich Muze a Vysetrujiciho soudce ze statku v Benfice. 284 Smesnost a absurdnost situace stejne jako u Machada podtrhuje nabubrela vaznost, s jakou pan dane udaje hodnoti. Zcela 281 SEIXO, M. A. et alii, Dicionario da obra de Antonio Lobo Antunes 1. Cit. vyd. s Cynismus mocenskeho apanitu se ozi'ejmuje v promluve pana ("ai em Benfica da imenso nas vistas abate-los ao passo que em Loures, por exemplo, e canja", s. 377) a Eleuteria ("Matamo-los a ambos e atinimos as culpas para cima dos comunistas de modo que 0 problema acabou [... ] os jomais, obedientes, indignaram-se, como Ihes sugerimos, com mais urn atentado terrorista," s. 359). 283 V jednom okamziku se ve vedomi Vyseti'ujiciho soudce prolnou postavy blazna a pana ("Eu sou 0 Dom Joao, imperador de todos os reinos do mundo, disse 0 cavalheiro a avan«ar a grandes passadas, acuado por lobos, por urn pinhal deserto," s. 39, nase zryrazneni). Toto prolnuti rna ironicky ucinek: zatimco stary blazen se povazoval za imperatora ve svem nevinnem silenstvi, pan se vedome poklada za pl'edstavitele mocenske struktury, ktera skutecne hybe osudy obycejnych lidi. Na tomto pozadi se rysuje nova poloha postavy Muze, ktery jako Kristus umira nejen z vyssi moci, ale take z vlastni yule (jeho "tryzeii" zacina ve chvili, kdy se pfidal k RnutO, jako by opovrhoval "kralovstvim" pozemskym, jemuz vhidnou "imper<itoi'i", a hledal to drum "kralovstvi", svet snu symbolizovany nebem, kde krouzi capi a ~ezi jejich hnizdo. 84 paralele mezi Lobo Antunesorym panem a Machadovym agentem se jiz zminil E. Rodrigues ve sve kritice romanu (,,0 cavalheiro tipo Molero"). RODRIGUES, Emesto. Lobo Antunes, cartesiano. Verso e prosa de novecentos. Lisboa: Instituto Piaget, 2000, s

100 'nne detske hry a banality tak v panove optice nabyvaji punc zlocinne Cinnosti, nev l kteni podle nej svedci 0 Muzove podvratnem charakteru a degeneraci citelne v jeho rodinne anamneze (0 ni podle pana vypovidaji napriklad lesbicke vztahy Muzovy babicky: "A lesbica, disse ele, a lesbica e a chave, poya. Explore-me a fundo isso da lesbica e trucla", s. 43), 0 nachylnosti k zlocinu maji zase promlouvat klukovska dobrodruzstvi jako napriklad tajna "vyprava" do tajemneho domu, kde zil v izolaci MuzuV sheny otec : "Assalto a propriedade alheia, meu amigo, marque-me essas paginas com urn sinal na margem, regalou-se 0 cavalheiro a bater palmadas satisfeitas na coxa. Em ultima analise, e como cavacas, arranjamos maneira de os lixar por isso" (s. 88). lelikoz se vsak pohybujeme v mezich literamiho vyrazu, lze tento postup interpretovat nejen jako zameme zkresleny, vysmesny obraz policejniho aparatu, nybrz take jako parodii detektivniho a spionazniho zanru. Lobo Antunesuv roman si ve skutecnosti pohrava s k6dy tohoto vypravneho zanru (motivy vyslechu, vysetrovani, pronasledovani zlocincu), a zaroven je rozklada zesmesnenim vysetrovacich metod a policejnich cinitelu, kritikou obou politicko-ideologickych stran jako cynicke mocenske struktury hledici si vlastnich zajmu, uzitim prezdivek policejnich agentu, ktere zesmesnuji spionazni zanry (napr. Super-Rato),285 odsunem politickeho tematu do pozadi a uprednostnenim obecnych existenciainich problemu. Konecny vysledek pak prevraci hodnotovy system, ktery ctenar v takovem pribehu pfirozene ocekava a misto potrestani "zlocince" (Muze) si spolu s Vysetrujicim soudcem preje jeho zachranu Rozpeti romanoveho "traktatu" Traktat 0 vasnich duse lze tedy chapat jako romanove "pojednani" 0 lidskych afektech a zaroven jako "traktat" 0 moci a jejim zneuziti. Titulni zanrove oznaceni je v tomto smyslu metaforicke: v knize se sice uplatnuji dilci tematicke a struktumi slozky analogicke traktatu jako literamimu zanru (tema lidskych vasni je rozebrano Zajimavym jevem je v teto souvislosti "autoparodicka" promluva policejniho agenta Alberta, ktery Popisuje akci "neohrozenych" policistu, pi'ipravujicich se na vyslech pedikerky:,,0 meu colega carregou no botao sob a placa e uma campainha tao intensa como uma sereia de bombeiros arrancou 0 prectio pelos alicerces, chocalhando os tijolos das partes numa raiva de extracc;ao dentaria. 0 Super-Rato e eu, abrac;ados de panico, aguardamos de olhos fechados, no silencio de catastrofe que se seguiu, que uma viga do tecto ou uma chuva de telhas se nos despenhasse na cabec;a numa poeirada de estuque, mas a (mica coisa que aconteceu foi 0 fecho electrico da porta saltar como a tampa de um relogio de colete." (s.49) 94

101 detailne s radou mlzornych prikladu, v pozadi textu se rysuje nezucastneny kompilator vypovedi a vypravec rekonstruujici mysleni a pohnutky postav, jehoz zam erem je "pojednat" 0 danem tematu; roman tak lze rovnez povazovat za pracovni material k traktatu, ktery rna byt teprve napsan), jedml se vsak stale 0 narativni zanrroman, v nemz se odviji pribeh se zapletkou a rozuzlenim. Pfisne v mezich romanu lze dale pozorovat krizeni nekolika zanrovych variant: rovina pseudodetektivniho pribehu (oznacujeme pseudo-, protoze se jedna 0 parodii klasickych detektivnich pfibehu s politickou zapletkou, tj. existuji zde rozeznatelne, byt' rozlozene kody zanru) se zvrstvuje rovlllou autobiografickou a pseudoautobiografickou (nachazeji se zde motivicke prvky, ktere lze povazovat za autobiograficke, jako je napr. dum v Benfice a jeho vybaveni, stejne jako prvky, ktere se k autobiograficke rovine hlasi ironicky, napr. jmeno Antonia Antunese), nakonec i rovinou vychovneho romanu (hlavni duraz je polozen na obdobi detstvi a dospivani, na nejnlznejsi prechodove ritmily dospelosti, na nez protagoniste po letech vzpominaji jako na nejdulditejsi zivotni zkusenosti). Epicka modulace se podobne jako v predchozich romanech rysuje v pribehu zasazenem na pomezi dvou historicko-spolecenskych epoch a implicitne poukazujicim na to, jak se drama revoluce a porevolucnich zmen promita do zivota rodiny, rodu a spolecnosti. Toto zobrazeni je charakteristicke pro autorovu "stinovou" poetiku, tj. vypraveni jakoby z drum strany, kdy to, co se skutecne stalo, zustava skryto a odhalovano pouze pfilezitostne skrze vice ci mene explicitni narazky (vyvrcholenim tohoto "stinoveho" postupu jsou autorovy romany Exhortace krokodylum a Nevchazej tak rychle do te temne noci, kde vypravejici subjekty - priznacne zeny - nejsou zasveceny do udalosti, 0 nichz vypraveji). Nektere casti Traktatu navic pripominaji autorovy fejetony, a to nejen podobnym tematickym zamerenim (promeny predmesti, vzpominky na detstvi apod.), ale tez uplatnenymi vypravecimi postupy (napr. promluva fiktivni postavy v prvni osobe, monolog adresovany konkretnimu naratari). Takove casti by mohly fungovat jako samostatne texty: napriklad promluva soudcovy zeny Clotilde pusobi jako uzavreny semanticky celek zobrazujici kazdodennost, banalitu, lidskou omezenost a naivitu, ktery je svym vyznenim usmevny, byt' nikoli vysmesny. V tvorbe Loba Antunese se pfiznacne neobjevuji postavy intelektualu nebo umelcu, nybd vesmes obycejnych, prumernych lidi. Jejich pribehy nepatfi k zadnym "velkym", naprosto jedinecnym pribehum, ale jsou vypravenim 0 tom, co zustava ve 95

102 stinu a mnohdy stranou zajmu esteticke tvorby. Po pravu pak muzeme tuto tvorbu nazvat "poetikou zbytku".286 Presto prave v obyeejnych pfibezich nijak vyjimeenych lidi naplno zazniva i v tomto romanu naplno (sebe)ironie: aekoli videni sveta vypravecich subjektu je mnohdy zameme kamevalove (napfiklad 0 Soudci jeho lllanzelka mluvi jako 0 "trpaslikovi", "pigmejovi" Ci "skfitkovi"), je treba za jejich hlasem postrehnout jeste dalsi narativni rovinu (jakousi vypraveci nadstavbu), ktera jejich vypraveni reguluje a pres naivitu daneho vypraveee paroduje nejruznejsi spoleeenske konvence a zvyky (napriklad mest'acke zakladani si na vlastnim postaveni, karierismus, snahu zaelenit se do "vyssi" spoleenosti skrze majetkove pomery - nabyti jmeni -, zaiibu v cizich jmenech jako Nelson, Edgar apod.). Stejnym - parodizujicim - ucinkem pusobi v romanu vlozene neliterami zanry, jako je reklama, horoskopy apod., ktere vypovidaji 0 banalite vsednodennosti a 0 zajeti cloveka v pasti mediainich prostredku. Dominantni narativni modus je zde obohacen 0 prostredky modu dramatickeho a lyrickeho. Dramaticnost podobne jako v predchozich romanech zajist'uji syntakticke aspekty (pluralita perspektiv s uzitim osobniho vypraveni, promluvy k naratari), stejne jako nektere prostredky semanticko-pragmaticke povahy (zobrazeni gest a mimiky, burleskni a fraskova povaha deju a postav). Podobne jako v predchozich analyzovanych romanech se nektere dejove prvky blizi klasicke tragedii: anagn6rise spoeivajici v (roz)poznani pratelstvi pokraeuje peripetii, kdy se z by-valych antagonistu stanou sprezenci, a konei pathosem, kdy oba umiraji tragickym prieinenim toho druheho (Muz zavola Soudci na rozloueenou a tim Brigada ziska udaje 0 likvidaci Muze). jeho ukrytu, Soudce je zavrazden, protoze nesouhlasi s Roman navic vykazuje znamky lyricke modulace, a to uzitim takovych prostredku, ktere sice lze alespoii easteene shledat take v predchozich dilech, jez se vsak prave nyni zacinaji vyrazneji prosazovat: jedna se vypraveci postupy jako je Viz autoruv fejeton "Zpoved' hadnife": "Talvez as pessoas mais proximas de mim, com quem mais me assemelho, sejam as que encontro, a noite a vasculharem os contentores de lixo. Julgo que nao tenho feito outra coisa toda a vida, ou seja meter 0 narizl (engra<;ada a expressao, meter 0 nariz)/ no que deitam fora, no que abandonam, no que nao lhes interessa, e regressar dai com toda e especie de despojos, restos, fragmentos, emo<;5es truncadas, sombras ba<;as, inutilidades minusculas, eu as voltas com isso, virando, revirando, guardando/ (urn caco de gargalho entre duas pedra do passeio, por exemplo)/ descobrindo brilhos, cintila<;5es, serventias. Quase sempre os meus romances sao feitos de materiais assim, palavras assim, sentimentos assim, que a cabe<;a e a mao trabalham e trabalham numa paciencia de ourives" ANTUNES, Antonio Lobo. Confissao do trapeiro. Terceiro livro de cronicas. Lisboa: Dom Quixote, s

103 potlaeeni lineamosti deje, uprednostneni epifanickeho okamziku na ukor dejoveho spadu, lyricky monolog adresovany nepfitomnemu naratari, subjektivizace zdfuaziiujici osobni emoeni prozitek, vesmes spjaty s nostalgickou vzpominkou na detstvi, a retoricko-stylisticke postupy, tropy a figury, z nichz prevazuje syntakticky k " d b V h' 0 paralelismus, rytmus opa ovam v po 0 e navratnostl lyrickyc motivu, 287 V 'fik 289 t':-' 290 v t v d ' 'v hypa aga, persom t' k' 1 ace a me alora,pres oze five spise expresloms IC a obraznost zalozena na prekvapivych, sokujicich spojenich a estetice osklivosti se oprost'uje od nadmemosti a speje k vytfibenosti a vyznamove hutnosti. Zajimavou tematickou kategorii je "poetika trosek", kde se hojne uplatiiuje predevsim metafora "domu-ztroskotane (potopene) lodi": A vi venda das li<;oes de violino, de estores obliquos, a que ninguem assomava, naufragava num mato de abandono (... ) (s. 35) Uma casa submersa como uma nau afundada, iluminada por urn feixe de enxofre sem origem que atravessava camadas de agua de transparencia diversa para revelar 0 cadaver do almirante no camarote do quarto de banho, com lapas e mexilhoes a encaro<;arem-ihe os ossos e os alamares do uniforme flutuando, juntamente com a ultima madeixa, sobre mapas desbotados e compassos ferrugentos. (s. 100) 287 Jedna se 0 tzv. lyricke motivy. Pohyb Iyrickych motivu je podle Mojmira Grygara dan tim, ze se vynoi'uji v norych souvislostech a variacich, ze postupne nabyvaji ruzneho a promenliveho emocionalniho zabarveni. Kauzalni spojeni techto motivil je casto poruseno. Zatimco epicke motivy jsou pi'edevsim motivy dejove a situacni, jejichz zakladem je scena, akce, pohyb, jednani, lyricke motivy tihnou k popisnosti, zachycuji vnejsi nebo vniti'ni stavy a jejich citory kolorit, Iici prosti'edi, atmosferu, reflexi apod. (GRYGAR, Mojmir. Rozbor modern! bgsnicke epiky. Praha: Academia, 1970). K temto motivum se i'adi pi'edevsim navratne klicove motivy capu a hnizda, ale take motiv falesne noty, konotujici smutek, melancholii a disharmonii, ktery se v romanu poji s "hrou" na housle Muzova Sileneho otce ("Acordes errados," s. 30, "Gemidos de afina<;ao de instrumento," s. 36, "aparentadas ao rangido dos m6veis no verao," s. 196, "Urn lamento desafinado, interminavel, desprovido de sentido e de destino," s. 212, "A brisa trouxe-nos de repente 0 violino do meu pai, agu<;ado numa nota interminavel," s. 298,,,0 violino estagnava numa nota dolorosa," s. 367). DUlezitym navratnym lyrickym motivem je rovnez motiv racku, ktery se poji s hoi'kou vzpominkou na mladi Majitelky penzionu a ktery je - jako symbol uniku do minulosti - ozvenou podobneho motivu z Vykladu ptakij. 288 Figura hojna v celem Lobo Antunesove due se prave zde vyrazne uplatnuje a lze ji objevit taki'ka "na kazdem kroku" (napi'. "com uma ruga critica," s. 136, "piscar uma palpebra sabida," s. 289, "a erguer uma palma constemada," s. 293, "co<;ar a bochecha com as unhas perplexas,", s. 345). Jakje patme, tato figura, jejiz uziti - jak spravne podot)'ka Seixova - vdeci za mnohe mistrum portugalskeho jazyka jako E<;a de Queir6s a Fialho de Almeida zduraznuje spfse prozaicnost, smisene - vnejsi i vnitmi - zobrazeni postav. (SEIXO, Maria Alzira. Romances de Antonio Lobo Antunes. Cit. vyd., s. 200) 289 Napi'. soudcova matka jako fikovnik: "uma pobre amea<;ada pelas figueiras bravas galopando em desordem, obliquas de anquilose e de reumatico, do po<;o para ca, sacudindo as crinas das folhas (...) Seria entao que as figueiras galopariam, a relinchar, para 0 roseiral, derrubando as peanhas de antigas estatuas de lou<;a reduzidas a urn palmo de tunica e esmagando sem piedade os bancos de azulejo com os cascos de ramos. (...) as figueiras avan<;avam urn passo, meneando folhas (...) (s ). 290 Nicmene drive spise expresionisticka obraznost zalozena na pi'ekvapivych, sokujicich spojenich a estetice osklivosti se oprost'uje od nadmemosti a speje k vyti'ibenosti a ryznamove hutnosti. 97

104 Essa noite, contou 0 Meritissimo, deve ter sido a ultima em que vimos 0 manco, trancado em casa a insultar-nos entre fungadelas, quebrando low;as e ferrando couces nos m6veis, enquanto 0 petromax mode lava as trevas e trazia a superficie da luz, ao balouc;ar do vento, objectos imprevistos que a mare do dia abandonara, cestos, alguidares, uma pantufa solitaria no degrau da porta, as molas da roupa pousadas como passaros na corda de secar, pobres restos domestic os que adquiriam, no meio do oscilar das sombras, a inesperada importancia do recheio dos galeoes espanh6is, recuperados por sapos de borracha que sopravam bolinhas com garrafas de metal as costas. (s. 148) Tyto a podobne obrazy konotuji nejen zkazu, pad, zanik Ci prazdnotu, jak je zrejme na prvni pohled, nybrz take vsednost, banalitu, podruznost a zbytecnost, ktera presto z vetsiny zapliiuje lidsky zivot. Lobo Antunesova "poetika prazdnoty" je v podstate vzdy oxymoron, je to "existujici neexistence" ("e nenhum movel, nenhum pincel, nenhum cavalete, nenhuma espatula (... ) nada", s. 69) a "zaplnena prazdnota" ("e como se estivessemos na mortalha de uma aldeia da serra, povoada de ausencias e de fantasmas mouros", s. 32) Hra s maskou: roman jako rukovet' Rukavet' inkvizitaru 29J v mnohem pripomina Hru a prakletych. Stredem pozomosti je opet rodinne drama, jehoz ustredni postavou - a pojitkem mezi vsemi vypoved'mi a komentari postav - je postava patriarchy Francisca, ktery je do jiste miry obdobou latifundisty Dioga. 292 Pfibeh je take zasazen do podobneho historickeho kontextu "prelomu epoch", tedy konfrontace predrevolucni a porevolucni doby. Francisco, ktery pred revoluci pusobil v politice jako ministr, nejdrive proziva sve zivotni zklamani, kdyz ho opusti jeho zena Isabel; po revoluci prichazi navic 0 spolecenske postaveni, respekt i majetek. 0 tom vsem vypovidaji dalsi postavy, ktere Francisca znaly - jeho syn, nemanzelska dcera, milenka, znami apod. Hlasy postav zde urcuji strukturu dila: roman se ski ada z peti casti, ktere odpovidaji promluvam peti hlavnich postav (kazda mluvi trikrat v kapitolach oznacenych jako vypoved' - relata -, na nez volne navazuji komentare sekundamich postav). Toto rozprostreni individuainich vypravecskych hlasu postav (osobnich vypravecu) je rovnez podobne romanu Hra a praklerych, v nemz bylo timto zpusobem dosazeno vyrazneho dramatickeho efektu (kazda postava predstavovala Roman je venovan Emestu Melu Antunesovi a Marianne Eyrove. 292 SEIXO, Maria Alzira. Cit. d., 2002, s

105 .' 'svetomizor, jiny vztah ke skutecnosti a k vypnivenemu deji). Podobneho ucinku Jlny se dociluje v tomto romanu, ktery je svou strukturou jeste "dramatictejsi" v tom slllyslu, ze v Zeidne promluve nedochazi k oscilaci mezi prvni a tfeti vypraveci osobou. Oproti Hfe zde nicmene dochazi k inovaci: ke slovu se dostavaji take okrajove a spolecensky a kultume marginalizovane postavy jako je posluhovacka, kuchai'ka, guvemantka, I'idic, mentalne retardovany mladik apod. Takto roman krollle "dramaticke" modulace nabyva vyraznej siho epickeho rozmeru: neni to pouze komomi pfibeh 0 jedne rodine, nybrz freska zachycujici nejruznejsi spolecenskokultumi vrstvy a hlediska jejich prislusniku. Incipit i nasledne vypovedi postav zacinaji in medias res, napr. spojkou A, jako by vypoved' byla zaznamenana v proudu I'eCi, anebo odpovedi ci jinou reakci na neslysitelnou promluvu Autora - jiz tradicni Lobo Antunesovy narativni figury -, ktery podobne jako v predchozich romanech zpovida romanove postavy a z jejich vy-povedi sestavuje knihu, tentokrat zaillove oznacenou jako rukovet', ktera je tak dalsim clankem v serii tvorene vykladem, hroulsoudnim spisem a traktatem?93 Zaver knihy je rovnez otevreny: posledni cast je totiz venovana Franciscovi, 0 nemz vets ina postav jiz mluvila, aniz by se k tomu Francisco mohl sam vyjadfit. leho promluva, strategicky umistena na konec romanu, tak aby vrhala zpetne svetlo na predchazejici vypovedi, je nedokoncena, umlka v puli vety, prave ve chvili, kdy Francisco pronasi klicova slova 0 svem vztahu k synovi. Kniha, ktera nezacina ani nekonci, a kterou lze tudiz neustale dopliiovat dalsimi vypoved'mi, se stava fragmentem pomyslneho celku, tedy synekdochou portugalske spolecnosti a jeji mentality, a zaroveii soucasti (pokracovanim ci jinou verzi) jiz existujicich "inkvizitorskych pfirucek" v cele s klasickym pojednanim Malleus maleficarum H. Kramera a 1. Spreng era. Slavne Kladivo na carodejnice poskytuje otazky a odpovedi tykajici se geneze, projevu, vysetrovani a odsouzeni tzv. paktu s d'ablem, a jako takove je paradigmatickym dokladem zneuziti oficialni moei. Zpusob fungovani stredoveke Explicitni nanizky na implicitniho Autora nejsou sporadicke jako v predchozfch romanech, temer vsechny postavy ve sve vypovedi totiz reaguji na Autorovu pritomnost a na skutecnost, ze jejich vypoved' bude soucastf zamyslene knihy (napr. Lina ffka: "Se quando terminar este livro the apetecer escrever urn romance de advogados traga 0 gravador," s. 181, apod.). Postaveni Autora je nezname, nicmene v jednom okamziku ho Cesar prekvapive oslovi titulem "doktor" (s. 261), coz muze byt dalsf Lobo Antunesovou autobiografickou mystifikacf, anebo (ale tez zaroveii) poukazanim na Autorovu "vyssi moe", chapanou jako spolecensko-institucionalni autoritu. Ve skutecnosti jsou totiz vsechny postavy svolne spolupracovat s Autorem, poskytnout vypovedi, ktere jsou, jak vime z Odetiny promluvy, financne odmeneny, nicmene jsou natolik kompromitujicf, ze by je zadna postava pouze kvuli penezum nejspis nepronesla. 99

106 inkviz ice, jak zmimo, prezival v misledujicfch staletfch, a zejmena ve dvacatem stoled nabyl v holocaustu, tajnych policejnfch apanitech a monstrprocesech diktatorskych rezimu jedne ze svych nejucinnejsich podob. Pnlve v kontextu teto podoby novodobe inkvizice je treba chapat take Lobo Antunesovo dno, ktere podle autora zahajuje dalsf romanovy cyklus soustredeny k tematu moci a jejich projevu. Z predchazejicfch rozboru nicmene vime, ze se jedna 0 tema v autorove tvorbe od pocatku pfitomne. Proc tedy prave tomuto dflu dal autor titul, ktery otazku moci stavi tak zretelne do popredi? Nabizi se nekolik odpovedi, ktere se v nasledujicfm vykladu pokusime shrnout Vhidci a jejich moc ve state Roman vykazuje explicitni fiktivne-historicky charakter. Jak jiz bylo nekolikrat receno, Lobo Antunes sve pribehy zasazuje do konkretniho casoprostoru (Portugalska na pomezi dvou historicko-spolecenskych epoch), tak aby dila vytvarela iluzi skutecnosti?94 Nektere sve romany, jako je napriklad Traktitt 0 wisnich duse, vsak zbavuje presnych chronologickych mezniku, aby zduraznil jejich nadcasovost a obecnou platnost, a - v sirsim kontextu - tak poukazal na fungovani zla a moci. Jedinym chronologickym ukazatelem je v techto romanech vagni urceni doby "pred" a "po" revoluci. Explicitni odkazy k vseobecne znamym historickym figuram vsak vesmes chybi. Jinak je tomu prave zde, kde se romanovy dej poji s konkretnimi historickymi postavami a udalostmi: v dobe, 0 ktere postavy hovori, byl Francisco, vlastnik rozsahleho statku v Palmele, ministrem a duvemikem Salazara, predsedy rady ministru, tedy de facto nejdulezitejsiho predstavitele vykonne moci ve state. 295 Po Salazarove smrti Francisco zaziva zklamani, protoze jej prezident nejmenoval na Salazaruv post: misto nej jmenoval M. Caetana, dalsf epizodickou historicko-fiktivni I postavu romanu, jejimz vzoremje rovnez vseobecne znama historicka osobnost). Dulezitym casovym meznikem je take explicitni odkaz k revoluci roku 1974, ktera znamena obrat v zivotnich osudech romanovych postav. Pro hrdiny tohoto Ponechavame nyni stranou tzv. autobiograficke romany, v nichz se uplatiiuje jiny pakt se zobrazovanou skutecnosti. Marne zde na mysli romany, jako je ti'eba Hra 0 proklerych, kde je pi'esne vymezen casoprostor pi'fbehu (Portugalsko, Lisabon a Monsaraz, v roce 1975) a vypraveni (0 sedm let pozdeji). 295 Skutecny Antonio de Oliveira Salazar, ktery je bezpochyby vzorem pro ztvameni Lobo Antunesovy postavy, byl ve vlade od roku 1928 do sve smrti roku

107 Lobo Antunesova dna se misledky revolueniho prevratu nesou ve znameni vseobecne degradace: lide pracujici na statku jsou vyhmini a vesmes se citi jeste zalostneji nez predtim (emblematicky je osud guvemantky Titiny, kteni konei odkazana na peci charitativni organizace), Franciscuv statek - jak metonymicky doklada brandaoovsky motiv rozbitych soch - zaene chatrat. DalSim poukazem k presnejsimu chronologickemu vymezenf pribehu je pohledem Franciscova ridiee popisovana epizoda politicke vrazdy nejakeho genenila", odpurce Salazarovy vlady. Take k teto postave lze v nedavnych " portugalskych dejinach najit skuteeny "predobraz": osobnost Humberta Delgada, slavneho predstavitele salazarovske opozice a kandidata v prezidentskych volbach roku 1958, ktery byl v unom 1965 zavrazden se svou sekretarkou na spanelskem uzemi pobliz portugalskych hranic. Je nasnade, ze Lobo Antunesuv "general" jako postava romanoveho sveta pfisne vzato neni historickou osobnosti. Budeme-li ji vsak povazovat za literami ztvameni historicke osobnosti, roman se otevre nove interpretaci. Delgadova smrt, jak pripomina J. Klima, byla totiz prieltana ruznym silfun od PIDE (tajne politicke policie) az po PCP (Portugalskou komunistickou stranu)?96 Tim, ze se Lobo Antunes priklonil k prvni verzi, v niz vrazdu vykonala tajna policie na Salazaruv pfikaz, nabidl tak jeden z moznych ideologickych pohledu na historickou udalost. Tema moci se v tomto nasviceni vztahuje k historicke problematice, interpretaci Salazarova rezimu jako inkvizieni instituce likvidujici bez rozpaku sve odpurce. Z zanroveho hlediska pak tento explicitni dialog fikce s historii ureuje pridavnou historickou modulaci romanu a podobne jako ve Hfe a Traktatu poskytuje symbolicky klic k interpretaci osudu postav jako zrcadla osudu jiste spoleeenske vrstvy a naroda? a na statku Projevy svevolneho uziti moci se nevztahuji pouze k politickemu pozadi, stavaji se soucasti skuteenosti, v niz vypravejici postavy zily. Domnfvame se, ze take v teto rovine - postav a jejich vzajemnych vztahu - muzeme odhalit motivy, ktere ' KLIMA, Jan. Dejiny Portugalska v datech. Praha: Libri, 2007, s Touto historickou modalizacf se roman fadi k postmodemim dilum, v nichz jsou na ukor znamych, hlstoricky ovei'enych osobnosti vyzdvizeny postavy fiktivni a slova se ujimaji mnohe "anonymni" osoby Uako napi'. kuchai'ka), ktere pi'edstavuji onu skrytou tvai' oficialnich dejin, jez roman prave timto Zpusobem "pfepisuje". 101

108 vypovfdajf 0 stezejnim tematu dfla (nlznych projevu moci), a osvetluji tak rovnez jeho titul. Jak jiz bylo feceno, Francisco, jehoz lze povazovat za hlavnf postavu dfla (z hlediska tematickeho, ale nikoli z hlediska struktumiho, kde na tuto postavu - jako na ostatnf - pfipadaji pouze tfi vypovedi), pfipomfna svym statutem alentejskeho latifundistu Dioga ze Hry 0 proklerych. 0 jejich autorite vypovidaji nektere shodne v t 0298 b /d 'k 299) T k' v, motivy (napr. mo IV psu ne 0 cigarety outm u. a e vzezrem mmistra Francisca, jimz mnohdy sokuje sve okolf, pfipomina svou rustikalnostf venkovskeho latifundistu: nosi sle, vysoke kozene boty a klobouk. A prave opakujici se klfcovy motiv klobouku zde funguje jako pffdavny znak (nejen) sexualnf nadfazenosti. Kdyz jeho syn Joao vypravi, jak nahodne zahledal otce in flagranti s nekterou z zen na statku, pfipomene si otcuv oblfbeny aforismus "Udelam vse, co chteji, ale nikdy si nesundam klobouk, aby bylo jasne, kdo je tady pan" ("Favo tudo 0 que elas querem mas nunca tiro 0 chapeu para que se saiba quem e 0 patrao"). Francisco - dalsi z fady Lobo Antunesovych marialvil - pohrdal zenami natolik, ze necinil rozdfl mezi zenou a dobytkem (0 Sofii napfiklad fekl Joaovi: "Um cabide urn esqueleto nunc a percebeste nada de vitelas", s. 18, a k porodu kuchafcina dftete, ktere sam zplodil, privolal mfsto lekafe veterinafe:,,- Nao entendo a sua pressa senhor ministro nao ha nenhum animal que va parir [... ] - E que nao reparou bern amigo nao deu conta que a bezerra e esta fava-me 0 favor de comevar", s. 135).300 Podobne jako alentejsky patriarcha Francisco suverenne vladne na svem statku, kde nenf jen majitelem nemovitosti, ale take lidi, kteff na nem pracuji. Sexualni zneuzfvani jemu "poddanych" zen je pro nej natolik beznym projevem feudalni moci, ze si jeho "obeti" vubec neuvedomuji, jaky "zlocin" na nich jejich pan pacha, a nemohou tak proniknout k jadru ideologicko-spolecenskeho problemu. Kuchafka napffklad poklada panuv Cin za projev lasky: A dona Titina pode dizer 0 que quiser porque nao era da senhora que 0 senhor doutor gostava era de mim. Entrava na cozinha de cigarro na boca, chapeu na cabeya, polegares enfiados nos suspensorios de ehistico (... ) apontava 0 queixo a mesa de pedra onde eu estendia a massa - Tu ai (... ) e era a mim nao era a senhora que ele dobrava contra 0 lava-iouya, a mim que agarrava com forya 0 cabelo (... ) (s ) Zejmena v pfipade, kdy Francisco (podobne jako Diogo) postve psy na sve sluzebnictvo. 299 Napf. kdyz pan neodlozf doutnfk/cigaretu ani behem intimniho styku se sluzebn)'ffii. 300 V cele praci citujeme z vydanf: 0 Manual dos Inquisidores. Lisboa: Dom Quixote, 10." ed., La ed. ne varietur,

109 Guvemantka Titina sice neziskala "privilegiurn" panova sexualniho zajrnu, avsak vysadu slouzit panovi jako jeho prava ruka poklada nejen za nezvratny projev syrnpatie a lasky, ale dokonce za vyraz pfinalezitosti k rodine (po odchodu Franciscovy zeny Isabel se poklada za vyhradni pani dornu, nahradu rninistrovy zeny v roli rnanzelky a rnatky).301 Posluhovacka Odete citi pamlv Cin jako agresi a i po letech pocit'uje strach, kdyz rnluvi s Autorern: (ele niio melhora pois niio, garanta-me que ele niio melhora, imagine se ele melhora e me da cabo do canastro?) (s. 30) (se niio afianr;a que niio ha perigo niio the conto mais nada pague-me 0 que me pagar, onde e que eu gastava 0 dinheiro?) (s. 31) Nechape vsak, V cern spocivalo jeji zneuzivani ani jakou svobodu urnoznuje novy spolecensky fad po revoluci: openirios (... ) a afinnarem que eramos livres e eu pensei ~ Livres de que? Ja que a miseria pennanecia a mesma s6 que com mais gritaria, (s. 38) 301 Je zajimave, ze Titina do sve promluvy v podobe nevlastni pi'ime i'eci (podle Uspenskeho) vklada Isabelina slova: "respondia que era uma condiscipula do coiegio com quem eu nao conversava ha dez anos, imagina como 0 tempo voa" (s. 119). Toto prolnuti promluv poukazuje prave na skutecnost, ze se Titina stavi na zastupni pozici za Isabel jako matka Joaa a pani domu, pi'icemz ve sve promluve nasledne odhaluje utajovanou zadost a ambici nahradit svou pani: "possuo uma casa e uma quinta inteira e arvores e corvo em Palmela (oo.) 0 senhor doutor vern buscar-me de carro, abrir-me a porta para eu enter, contomar 0 autom6vel, instalar-se ao guiador, e com as minhas colegas nas cortinas levarme de regresso a Palmela, levar-me de regresso ao que e meu." (s. 175). Ironii osudu vsak Joao po letech nehleda Titinu, svou "zastupni" matku, na kterou by si mel pamatovat, nybrz svou pravou matku, na kterou si die vlastnich slov vubec nepamatuje ("eu nao sabia de que mae era porque nao me recorda nem da cara nem da voz nem dos gestos, recordo-me de uma saia clara a descer a pressa os degraus, uma gabardine, urn guarda-chuva fechado" (s. 57). Navstivi charitativni organizaci, kde by snad jeho matka mela pi'ebyvat, nicmene potkava pouze Titinu, ktera zijic pi'edstavou, ze si pro ni jednou Joao nebo jeho otec pi'ijedou, ho ihned poznava. Joao vsak byvalou guvemantku nepoznava. Svou nenaplnenou touhu po matce ~ opakujici se motiv ze Hry a Traktatu ~ pak pi'enasi na terapeutku Linu, ktera je pi'islibem Utesne zenske naruce, jiz od detstvi postradal. Linina promluva se proto v zaveru prolina s Joaoovou promluvou jako dukaz, ze v tomto romanu postav ~ jedincu, jejichz vztahy se rozpadaji jako statek v Palmele ~ lze zahlednout naznak momeho (trvaleho) vztahu: "perguntou-me se tinha medo do escuro e eu senti uma coisa ca dentro, urn consolo, urn jubilo, urn alivio, a certeza de regressar a casa a seguir a uma viagem sem fim porque quando uma mulher pergunta a urn homem se tern medo do escuro e sinal que quer ficar com ele para sempre, e sinal que quer ficar com ele muito tempo" (s. 187). 103

110 3 DaISi "moeni" 3.4. Stejne jako Diogo - autoritarsk)1, nicmene s jistym smyslem pro eest - je co do uplatneni mocenskych praktik zastinen svym surovym zetem Rodrigem, Francisco se v cynickem uziti moei nevyrovna stryci sve snachy Sofie, Pedrovi, ktery byl navic jeho uspesnym rival em - milencem manzelky Isabel. Sofia a Pedro, pfislusnici dalsiho rodinneho klanu, tentokrat bohate mest'ansko-aristokraticke vrstvy z nobl Cascaisu, poskytuji dva ukazkove pfiklady ideologickeho diskursu. Oba jsou obhajobou vladnouci ideologie, tak jak ji zpopularizovalo Salazarovo heslo "Buh, rodina, vlast": Boha zastupuje oportunisticky knez poklonkujici bohatym mecenasum, podle nehoz je tfeba chudaky "drzet zkrmka" a "neduverovat jim"; rodinna pouta zajist'uje tuene konto v bance (prvni otazka budouci Joaovy tchyne byla:,,0 menino tern dinheiro para manter a Sofia ao nivel a que ela esta habituada?", s. 23) a vlastje chapanajako obrovske zamorske imperium fizene z metropole. Pedro napfiklad fika: (...) preocupado com a independencia dos pretos ja que a (mica coisa para que esses macacos servem e arreganharem 0 dente, satisfeitissimos, nos calendarios das Missoes, agora independencia por amor de Deus nao me fa~am rir (...) (s. 98) Zatimco Sofii charakterizuje naivita a omezenost, Pedrova ree je plna chvastavosti a vypoeitavosti. Obe promluvy jsou vsak karikatumi. Sofia se blizi karikature zvlaste pri lieeni sociainich vztahu zrcadlicich vladni strategii patemalismu: kazdy bohaty, jak tvrdi Sofia, rna "sveho" chud'ase, 0 ktereho se "stara", tj. dava mu darky - veci, ktere bohatemu prestaly slouzit nebo ho omrzely. Prave zde se opet ozyva Lobo Antunesova typicka ironie. 302 Aekoli autor nechava svou postavu mluvit naprosto vazne, za jejimi slovy lze vyeist jeho sarkasmus, znamy rovnez z fejetonu "Zebraeci" ("Os pobrezinhos"), kde Lobo Antunes nejen hovofi 0 stejne problematice, ale uvadi navic identickou (skuteenou Ci fiktivni) anekdotu: cai na asneira de Ihe dar dez escudos e ao recomendar-lhe - Agora veja la nao gaste is so tudo em aguardente respondeu-me malcriadissimo a virar e a revirar a moeda Srov. SEIXO, Maria Alzira. Diciomirio da obra de Ant6nio Lobo Antunes II. Cit. vyd., s

111 - Claro que nao men ina claro que nao fique descansada que you direitinho ao stand e compro urn Alfa Romeo (... ) (s.69io 3 podobne take v dalsich pasazich se za Sofiinymi slovy ozyva autonlv smich jako ucinny - a dodejme, ze pusobivy - prostredek kritiky vyssich spolecenskych vrstev a kleru: os pobres se levantam cedo para nao terem de ir que sorte ao Casino nem aos lei10es nem ao cinema nem a concertos aborrecidissimos aos sabados a noite, a minha mae sustentava com razao que se chega a ter inveja dos pobres (pode dar ideia que e pecado dizer isto mas nao e) devido a nao lhes cair em cima, felizmente para e1es, uma quantidade de arraiais de Sao Vicente de Paula e de cms da Cruz Vermelha carissimos, chega-se a ter inveja porque a sua unica obrigavao e esperarem que a gente os vi site e irem a consulta da tuberculose de modo que sobram dias inteiros para 0 que lhes der na real gana, pedir esmola, tossir, ter filhos, vasculhar os caixotes, brincar com as crostas das feridas, deixar cair os dentes, sei la, 0 senhor prior para a minha mae, de garfo no ar, repreensivo, a bisar 0 sufle - Olhe que nao e bonito ser-se invejoso, senhora dona Filomena, tres Ave Marias e urn Pai N osso de penitencia e e ja (... ) (s.70-71) Stejne karikatume vyzniva promluva Sofiina stryce Pedra, popisujiciho, jak dokonale dokaze manipulovat s lidmi Gak zbavil sveho otce vedeni banky a sam se postavil na jeho misto, jak dokaze ke svym ucelum vyuzivat milenky a pribuzne apod.). Ironii, tentokrat v kontextu spolecensko-politickych zmen v porevolucnim Portugal sku, je, ze Pedro, ktery byl se svymi bratry podobne jako Nunovi strycove ve Hfe po revoluci uveznen ("Eu que nao exploro c1asse operaria nenhuma, pelo contrario, farto-me de ajudar os que pedem esmola nos semmoros, de contribuir com sacos de feijao para a sopa dos pobres, tirem a limpo a gorjeta que deixo nos restaurantes e logo veem", s. 100), je po propusteni z vezeni (kde nezahaiel a fidil podvodne financni transakce) jeste bohatsi nez predtim: na zaklade podvr.zenych dokumentu, podle nichz mel Joao zpronevefit vysoke financni castky z banky, se zmocni Joaova majetku a statek v Palmele premeni na rekreacni stredisko s golfovym hlistem, saunou, tenisovym kurtem, parkurem a bazeny Viz take LOBO ANTUNES, Antonio. "Os pobrezinhos". Primeiro Livro de Cronicas. Lisboa: Dom Quixote, 2000, s. 81. Groteskni anekdote se tez blizi vypraveni pani Alice (opatrovnice Franciscovy nemanzelske dcery), ktera liei svuj zivot v Angole s nevemym manzelem, ktereho nakonec sezere kctiman, a ona se pote jako mlada bezdetna vdova vrati do Portugalska. 105

112 4 Skryta tvar mocnych 3.4. JeSte nez se tak stane, statek se z prosperujiciho hospodarstvi, jez si load pamatuje z dob, kdy byl otec na vrcholu kariery, promeni v chatrajici ruinu, ktera podobne jako v predchozich romanech symbolizuje pad jedne spolecenske vrstvy, presneji: konzervativni vrstvy bohatych vlastniku nemovitosti s anachronickymi rysy feudalnich panu, nikoli vsak financnich magnatu, kteri dokazi prosperovat za jakehokoli rezimu jako Pedro. Chatrani statku se podobne jako ve Hfe 0 prokletjch metonymicky poji se stamutim jeho pana Francisca tak, ze pan a dum funguji jako spojite nadoby. eim zchatralejsi je statek, ktery se jako Poeuv dum rodu Usheru propada do bazin, kde zaroveii pohlbi sva tajemstvi, tim vetsi troska se stava z Francisca. leste horsi nez fyzicka degradace je ale opustenost statku ("a quinta ao abandono agora, sem vacas, sem ovelhas, sem tractor, sem porcos, que 0 pantano devorava a pouco e pouco com os seus eucaliptos monstruosos e 0 seu choro de ras," s. 26), stejne jako Francisca, jenz nasleduje tidel sveho literamiho predchudce Dioga/byka (,,0 meu pai mais solitario do que em toda a vida 0 conheci," s. 22). Opustenost a samota, jak jsme jiz zminili v souvislosti s predchozimi romany, je zakladni existencialni status Lobo Antunesovych postav. Take Sofia pres svou frivolnost a omezenost citi samotu jako "prohluben" ("uma especie de P090", s. 79) a load se samotou bojuje tak, ze v polorozpadlem dome na statku vyrabi lod' jako (obrazny) prostredek tiniku z domu, ktery mu uz, jak vi, zakratko nebude patrit ("A partir do ana em que me separei nao haveria mais ninguem na quinta excepto eu a construir urn barco na garagem para partir urn dia," s. 23).304 Vztahy mezi postavami jsou zde podobne jako v predchozich romanech naruseny rozvodem (loaa se Sofi!) a ztratou idealizovane bytosti, jiz zde predstavuje Franciscova zena Isabel, Joaoova matka, jejiz odchod je podobne jako v pripade Diogovy zeny Adeliny metaforicky zobrazen roztfistenim jejiho obrazu v zrcadlech. Na rozdil od Hry, v niz jednotlive postavy vyjadfovaly spise vzajemnou nenavist, se vsak paradoxne v tomto "inkvizitorskem" romanu zvyznamnuje spise citova ao tak stvrzuje pi'ibuznost s dalsfmi Lobo Antunesovymi hrdiny, ktere charakterizuje pnive touha po uniku, a to bud' doslova (napi'. Rui S. z Vykladu unika do smrti), anebo obrazne (Muz z Traktatu se uchyluje k obsesivnimu hledani capiho hnizda, Gon<;alo ze Hry stavi zeleznicni model apod.) 106

113 [rustrace, nedostatek, a snad i hledani lasky (M. A. Seixova dokonce hovori 0 tomto v' lk ' 'I' k <,)05) dile jako 0 "mozna ve em romanu as y. Joao si stezuje na nedostatek otcovske nehy (,,0 meu pai que nao me recordo de conversar comigo, me dar urn beijo, me pegar ao colo", s. 93) a ceka na slova lasky, kterych se mu stale nedostava ("E apesar disso eu a espera de uma palavra que nao sabia qual era e que nao vinha, nao viria nunca", s. 50). Je ale schopen jako Rui S. z Vykladu pfiznat svou miklonnost ("E no entanto eu gostava de si pai", s. 20). Prave tento druh "lasky" se pine rozvine v romanu Nevchazej tak rychle do te temne noci. Matku, kteni brzy odesla z Franciscova domu, si syn Joao nahrazuje terapeutkou Linou; Francisco si svou byvalou zenu Isabel nahrazuje milenkou Mila, ktera mu ji fyzicky pripomina (ackoliv si po opetovnem vynucovani lasky jednoho dne uvedomi, ze ho Mila-Isabel nema rada, a zapudi ji). Zato citove vyprazdnena Isabel vidi lasku bez pfikras: vim a saber que para 0 Pedro gostar era uma cama com uma gravura a cabeceira (... ) eu na cama e 0 Pedro na cama comigo a falar-me de coisas que eu nem sequer ouvia, a falar-me, suponho, de gostar, quando afinal para ele gostar era apenas aquilo, urn colchao e as escamas da agua no tecto 0 tempo inteiro ate 0 Pedro se afastar de mim, verificar as horas e se preocupar - E tardissimo afinal 0 go star dele nao era diferente do gostar do Francisco so que mais rapido e mais egoista e menos terno ainda (... ) (s. 387) Touha a jeji moe V souvislosti s nedostatkem a hledanim lasky je treba poukazat na dalsi velke tema, ktere zde autor pine rozvinul, a sice tema eroticke touhy. V ramci Lobo Antunesovy tvorby se pochopitelne nejedna 0 novinku, jiz od prvnich del se autor tomuto tematu nevyhyba a mozna prave diky nemu si okamzite ziskal sympatie siroke ctenarske obce. Inovaci je zde vsak prevraceni perspektiv: zatimco v predchozich romanech se subjektem touhy staval temer vyhradne muz, Rukovet' inkvizitoru zahajuje dalsi fazi autorovy tvorby, v niz se diskurs touhy presouva k zenskemu polu. Tento po sun navic souvisi s novym pfistupem k zobrazeni tematu, a to zejmena vyuzitim metaforiky (explicitni popisy tela a sexualni narazky se promen.uji "este e talvez 0 grande romance de amor na obra de Antonio Lobo Antunes". SEIXO, Maria Alzira. Romances de Antonio Lobo Antunes. Cit. vyd., s

114 v obrazy) a vytvarenim jakychsi "bilych mist" Giste eroticke sceny se vypousteji nebo metaforicky promenuji, cimz vznika nedourcenost a vyznarnova IJUlohoznacnost; misto explicitnosti se tak zduraznuje implicitnost, vyzadujici aktivnejsi spolupraci ctenare).306 Takto je vyjadrena eroticka touha zvlaste v promluvach Franciscovy nemanzelske dcery Pauly a posluhovacky Odete, kde se tema touhy navic poji s intenzivnimi smyslovymi vjemy (vyznarnnym motivem se stava vline/pach, urcujici "zenske" vnimani tela a prostoru ) a s motivy strachu a nasilf (Odete vzpomimi na traumaticky zazitek, kdy ji pan - Francisco - zbavil panenstvi, pricemz svuj strach z pana a misili vyjadruje pomoci asociace s usmrcenim slepice 308 ). Paula pocit'uje erotickou touhu k dvema muzum, Cesarovi a mentalne retardovanemu, obrovskemu Romeuovi, ktery k Paule rovnez citi nezne sympatie a ktery jednak zkonkretnuje Pauliny sny z divcich let, jeji strach a maskovanou touhu po by to stech s bycim them, rohy a lidskou tvarf (tedy prevracene podobe mytickeho Min6taura), jednak je mipodobou jineho obrovskeho muze, blazniveho souseda, ktery ji kdysi v detstvi prepadl do rna a misto ocekcivaneho nasilneho Cinu j i nezne 0 bj al i s j ej i panenkou. Prave v techto tvurcich okamzicich vyuziva sve znalosti a praxl psychoanalyzy, aby umeleckym zpusobem - za pomoci asociacnich retezcu a metafor - napodobil fungovani lidskeho vnimanl Odtud rovnez prameni pozomost venovana detailum, ktere nejenom rozkladaji zobrazovanou skutecnost na mnozstvi prvku, z nichz ctenar svym (opet tvurcim) aktem ski ada romanovou mozaiku, nybri take tlumoci ruzne lidske obsese. Proto autor s oblibou uziva synekdochu jako jednu z dominantnich stylistickych figur. Popisne motivy jako je treba doutniklcigareta nebo klobouk pak krome jiz zminene symboliky predstavuji obsesivni obrazy tvorene lidskym vedomim. Vyjadfeme se konkretneji: skutecnost, ze postavu Francisca charakterizuji predevsim zminene motivy, ctenar bez problemu pochopf Naznaky teto tendence lze spati'ovat snad v promluve Juliety z romanu Pfirozeny hid veci, kde se eroticka touha poji s motivem more a vln, a sveho nejdokonalejsiho tvaru dosahuje v romanech "zenskych hrdinek" Exhortace krokodylum a Nevchazej tak rychle do te temne noci. 307 Napriklad v Pauline promluve se objevuje nasledujici anaforicka konstrukce:,,(...) e sobretudo 0 cheiro dos homens nos sitios em que habitam, cheiro da oficina, do vinho e do vomitado do vinho, cheiro do tabaco, cheiro do suor, 0 cheiro a azedo que trazem aos domingos do cafe, cheiro de homem C...)" (s. 192). Sofia zase "pachove" rozlisuje spolecenske postaveni a jeji vnimani "pachu chudoby" predznamenava tema socialni diferenciace v romanu Nevchazej tak rychle do te temne noci. 308,,(...) no patio onde a cozinheira degolava as galinhas sobre urn tacho de barro e eu via 0 sangue e tinha medo e come<;ava a chorar, medo das iris redondas que me olhavam, das patas, das penas, da pele cor-de-rosa sob as penas, me do que a cozinheira me apanhasse pelo pesco<;o, agarasse na faca e me degolasse tambem, me apanhasse pelo pesco<;o como 0 senhor doutor no estabulo (...)." (s. 42) 108

115 jak o symbolicke zobrazeni autority, neustma navratnost motivu doutniku/cigarety v promluvach postav jako je Odete, kucharka a guvemantka vsak zaroveii zduraziiuje erotickou konotaci. Jeste vyraznejsim pffkladem Lobo Antunesova mechanismu touhy, kdy postavy casto touzi po objektu, kterr je napodobou nekoho nebo neeeho jineho Gako je "obrovsky" Romeu napodobou byeiho muze z Paulinych snu a blazniveho muze z detstvi), je vztah Francisca k Mila, ktera mu pfipomina jeho zenu Isabel. Francisco svou milenku nuti, aby se strojila jako jeho zena, dava ji Isabeliny stare, zatuchle saty, boty se zlomenym podpatkem a snubni prsten, ktery se ji zarezava do prstu. Takto se na Franciscovo prani Mila stroji k oficimnim pfilezitostem, k setkani se Salazarem a dalsfmi eleny vlady. Timto zpusobem si vsak take nasazuje masku - masku, po niz Francisco touzi - a sarna sobe i svemu okoli se odcizuje. Stava se "mrtvou" panenkou, 0 niz hovoff jeji matka, pani Dores: (... ) e eu os via no corredor, os via do meu quarto, via 0 jarreta a deitar no colo a minha filha que sorria, a pestanejar e a inclinar 0 corpo para tnis e para a frente como uma boneca morta (... ) (s.298) Rovnez Francisco prispiva k parodicke teatralizaci teto milostne epizody, kdyz si "hraje" na labut', ktera rozdmychala vasnive city myticke Ledy: o senhor ministro a caminhar dando ao rabo, de pemas afastadas, esticando os l<ibios em cone na minha direcyao, estimulado pelo entusiasmo da minha mae que exagerava na alegria - Eu nao aguento filha eu nao aguento filha convencido na sua vocayao de comico, a esfregar-me os hibios no pescoyo -Cua cua (... ) Cua cua cua cua bailando a minha roda a nadar no tanque do tapete persa e a fazer que nao rente a minha boca - Da beijo ao teu patinho Mila (s ) S koncem Franciscovy naklonnosti k Mila konei take "divadlo" obou zen, ktere znovu upomina na Lobo Antunesuv oblfbeny motiv cirkusu (ne nahodou si pani Dores stezuje:,,0 porteiro a supor que moravamos em rulotes no meio de jib6ias e p6neis amestrados", s. 298). 0 tom, ze obe zeny hrmy divadlo, svedei nasledujicf scena jiz z doby, kdy se ministr prestal 0 Mila zajimat: 109

116 a minha mae a voltar ao fogao e a observar-me a toilete numa especie de desgosto - Ja nao precisas de mascarar-te Mila o vestido de pintas, os sapatos de crocodilo com 0 salto quebrado, 0 chapelinho de veu, os circulos de ruge aceso nas bochechas, eu com cara de minhota de low;a, de martir de igreja, de princes a de livro de hist6rias e a minha mae a aproximar-se do fogao para mexer 0 esparguete enquanto as formigas marchavam pelo rodape numa teimosia zelosa - Ja nao precisas de mascarar-te para 0 malandro do ministro Mila (s. 323) Maskanidu nakonec demaskuje sam Francisco, ktery sebe sarna utvrzuje z autorstvi" a "scenografie" celeho "predstaveni": " uma mulher que aluguei e decorei e paguei exactamente como 0 apartamento, com a mesma minucia de cenario de teatro e 0 mesmo cuidado de relojoeiro, um quarto igual ao nosso quarto, uma sala igual a nossa sala, os mesmos retratos, as melas flores, 0 mesmo espelho onde ela me aceitou e rejeitou, cortinas verdes que me davam a ilusao das faias das quintas, a ilusao dos passaros, eu a afagar a Isabel atraves daquela a quem chamava Isabel e se vestia e penteava e cheirava a Isabel, (s.394) Prave proto, ze hral take divadlo, Francisco byl schopen predstirat, ze Mila je Isabel, ackoliv si byl vedom grotesknosti tohoto pocinani a komicnosti sve milenky ("A filha vestida de dama de paus e a mae a exibir a dama de paus como urn apresentador de circo," s. 395) Zdani a skutecnost Rra s maskou a s ni spjate motivy predstirani, nepravosti a iluzomosti se stavaji uhelnym kamenem tematicke vystavby romanu, ktery neodvratne speje k noetickemu rozkolisani, otazce po poznatelnosti lidi a sveta. Rlavni postava Francisca je toho nejlepsim dokladem. Byvaly ministr, autoritativni pan ovladajici deni ve state (nechybeji naznaky toho, ze Francisco napriklad svevolne odstraiioval nepohodlne osoby), i na svem statku a v rodine, si ve vlastni vypovedi strhava masku a upozoriiuje na zakladni existencialni podvojnost byti a zdani: a minha sombra compridissima, a sombra de um soniimbulo, a sombra de um palhac;o com um chapelinho minusculo e 0 girassol da cigarrilha no topo (... ) como se metade de mim fosse 0 que julgo ser e as outras pessoas julgavam que fosse e a outra metade o que de facto era (... ) (s. 394) 110

117 Tuto dvojlomnost skutecnosti a iluze, jak je u Loba Antunese jiz zvykem, dokhida rovnez motiv zrcadla, ktere zde funguje jako princip iluzomi existence (Mila je zrcadlovym obrazem Isabel, jeji pokoj je obrazem Isabelina pokoje, v pokoji je stejne zrcadlo, v nemz Isabel Francisca pfijala i odmitla). Kazda postava je navic podvojna, je sarna sebou i svym - pfevnicenym - obrazem, stejne jako prostor se prevraci v iluzomi risi za zrcadlem: o primeiro eu, despido, a fitar 0 segundo eu igualmente despido e a dirigirem-se cada qual para 0 seu corpo que sorria, num quarto que era 0 meu s6 que feito de metades nao coincidentes mas simetricas e com horas diversas, meia-noite e vinte aqui e vinte para a uma ali (... ) (s.367) Prevraceni - jako kamevalovy svet naruby - vysvetluje antitetickou povahu postavy Francisca, ktery je v knize licenjako pan a vladce, a zaroveiijako bezmocny starec, ktery se po tromb6ze ocita na leceni v klinice, kde neni schopen ani sam zajit na toaletu: o meu pai calado, submisso, inutil, sem cigarrilha, sem dentadura posti~a, sem hibios, sem chapeu, estendido no colchao como urn espantaiho de cana, (s. 48)309 Tento obraz byvaleho panajako groteskniho "strasaka" tak doklada, ze moe se ve skutecnosti nedotyka lidske podstaty, ze je to mamost a klam. Stejne tak Mila, ktera pfistoupila na Franciscovu hru s maskou, nabyva jiste grotesknosti, kdyz svym nastrojenim pfipomina pfizrak (v promluve vratneho: "a aventesma mais nova, trajada como para a coroayao de urn Papa", s. 313). Groteskni "pfibuznost" obou postav pak stvrzuje Franciscuv fidic Tomas: a voz preocupada do senhor ministro a arrulhar beijinhos gaiteiros ao espantalho - Gostas de mim nao gostas Isabel? (s. 341) Iluzomi povaha postavy Francisca se v Pauline promluve metonymicky vztahuje na cely vladni apanit - vsemocny a obavany, a zaroveii ztrouchnively jako vladni budova a smesny jako cirkus ("circo ambulante desbotado e sem dinheiro, urn teatro de robertos com os bonecos brandidos pelos infelizes dos continuos que deviam dormir em predios demolidos nos interval os das sessoes",s. 203). Pouze u Pauly, ktera intuitivne nahledla pod maskujiz preziteho politickeho systemu, se tak strach promenuje ve vysmech "inkvizitorum": "eu com vontade de me rir do senhor ministro, do Salazar, dos mo~os que nao tinham coragem de me pedir namoro", (s. 203). 310 Metamorf6zu vsemocneho vladce v nemohouciho starce dopliiuje Franciscova metaforicka promena v psa, ktereho kdysi ze "zarlivosti" zastrelil. Prave v teto souvislosti se zde uplatiiuje umelecky postup, ktery zakoreni v autorove tvorbe, a sice liceni jedne epizody nejdi'ive v doslovnem vyznamu, a posleze v jejich metaforickych a symbolickych promenach ("quando em Palmela urn dos lobos da alsacia se 111

118 Predstirani jako kompozicni princip Motiv predstirani se rovnez zreadli v kompozieni rovine romanu, kde se uplatiiuji nejruznejsi manipulujici strategie s adresatem. Jedna se vetsinou 0 vedomou mystifikaei, ktera je bud' v prubehu jedne promluvy odhalena stejnym IIlluvcim,311 anebo zustava nejasna a nejednoznaena, a nelze sjistotou un';it, kdo IIlluvi pravdu a kdo ne, protoze nektere vypovedi 0 stejne udalosti se lisl. Napriklad Paula i Rorneu liei epizodu sveho erotiekeho priblizeni jako vyehazejici z inieiativy toho druheho a zamleuji detaily, kterymi by se prozradili (v Romeuove promluve ho Paula pozvala k som domu, v promluve Pauly je pozvani zamleeno a hovofi se pouze 0 Rorneuove navsteve; lieeni sexualniho aktu je rovnez nejednoznaene). Oba sice projevuji 0 druheho zajem, avsak u Romeajde spise 0 nevinne sympatie - nabizi Paule bonbony, touzi pro ni need udelat, zatimeo Paula si Romeuuv zajem vyklada jako touhu a sarna eiti sexualni zadost, prozrazujici se prave detaily, kterym jakoby nepriklada vahu: lhe enfiavam uma garrafa de baga<;o nas maos e the despiam as cal<;as para ver sei la 0 que ou penso que nao sei mas nao tenho a certeza ou pronto esta bern sei escreva no seu livro que sei e nao merece a pena falar, a malta da tabema a cumprimenta-lo as palmadas, sufocada de gozo, - Grande Romeu como 0 vizinho louco de quando eu era pequena (... ) (s.257) enrolava a gemer nos canteiros e deixava de comer, atravessado sem for<;as numa calha de rega, plantova-me em frente do bicho a experimenta-lo com a bota, a pica-lo com urn pau, gritava a Titina que me trouxesse a ca<;adeira e urn par de cartuchos da gaveta do escritorio, gritava ao tractorista que me abrisse uma cova junto ao po<;o (... ), 0 tractorista a puxar-me pelas patas, pel a cauda, pelo que sobejava da cabe<;a, a puxar-me com uma das maos, a sacudir as molas com a outra, e 0 meu filho/ - Niio compreende nada do que se the diz pois nao?/ pegando na pa para 0 ajudar enterrar-me (... ) eu a gritar ao tractorista que me abrisse uma cova junto ao po<;o, a apontar na direc<;ao do espelho, a Titina a estremecer uma ou duas vezes, as laranjeiras a estremecerem uma ou duas vezes, 0 homem de chapeu e cigarrilha e suspensorios de elastico quer dizer 0 cao, quer dizer 0 hom em, quer dizer 0 cao, a estilha<;ar-se e a tombar no tapete numa cascata de vidros", s ). Tato epizoda rna dale v romanu antiteticke zakonceni (znovu nastolena rovnovaha po dramaticke udaiosti), ktere je jakousi f?rmou vymitani, jez se rovnez stane jednim ze zakladnich narativnich postupu v naslednych romanech. Napi'iklad Pedro na zacatku sve promluvy lze ("chegamos a pensar esquecer 0 que 0 Joao nos fez (... )(e se recupenimos muito mais do que 0 Joao nos roubou deve-se a urn trabalho constante e a uma gestao cuidadosa)" s. 97), avsak v prubehu hovoru s Autorem se v zapalu vlastni jesitnosti a chvastavosti "pochlubi", jak se vlastne vsechno sebehlo: "porque como eu costumo dizer a vida e azul se souberem tirar partido das contrariedades, a mim por exemplo a cadeia serviu-me para chegar aos noventa e tres por cento mediante umas transferencias engenhosas, deitando as culpas para cima do marido da Sofia, persuadindo os meus irmaos e os meus sobrinhos da sua conversao ao bolchevismo,?ersuadindo 0 juiz das suas vigarices comunistas, a Sofia ficou-lhe com a quinta por conta das I1egalidades e dos roubos, ou seja a familia ficou-lhe com a quinta, ou seja eu fiquei-lhe com a quinta," s. Ill. 112

119 Francisco zase vypnivi prerusovane, v miznacich a se zamikami epizodu 0 anonymni veznene divce, kterou snad miioval a jejiz smrti nedokazal zabranit. Snazi se vsak presvedcit adresata 0 sve upfimnosti: stop, espere, enganei-me, corrija, vamos comer;:ar do principio, ser sinceros, nesta altura (... ) nao faz diferenr;:a ser sincero, nao custa nada ser sincero, (s. 375) Jine postavy (Tomas a Cesar) zase odmitaji Autorovo implicitni obvinenj a vsemozne se hajj: Sinceramente ignoro do que esta a falar. (s. 334) Nao me venha sugerir que a culpa e minha se a Paula nao se sente feliz. Alias 0 que a Paula contou nao me diz respeito nem me interessa, escusa de mexer na pasta, de mostrar esses papeis que tenho mais que fazer e nao vou Ie-los, ou bern que me acredita ou bern que nao me acredita e ja vai cheio de sorte de eu falar consigo porque se a Adelaide se lembrar de folhear 0 seu livro e der com 0 meu nome la dentro e as mentiras da Paula sobre mim estou feito, (s.262) "CHern" vypovedj je obhajit viastnj pravdu. S jistou davkou fantazie bychom tak roman mohli prirovnat k nejake "inkvizitorske" prirucce, jejiz "prinos" by spocival prave v tom, ze poskytuje nazome prjkiady, jak se vypovidajici pred pornyslnym soudem snazi hajit, a jak pritom dokaze i zapirat. Pouze postava Francisca zvrstvuje pojeti vypovedi jako obhajeni viastni - a mnohdy zkreslene - pravdy. Francisco si jako jediny uvedomuje viastni grotesknost, a zaroveii i konecnost, coz, jak je u Loba Antunese bezne (viz napr. Rui S. z Vykladu), zintenziviiuje puzeni k sebedestrukci. Co vic: ackoli se vsichni domnivaji, ze Francisco uz neni schopen uvazovat, byvaly ministr je prave v poslednich okarnzicich sveho zivota pronikave jasnozrivy (0 cemz svedci opakujici se formulka "rneu Deus como tudo e claro agora"), strhava masku sobe i ostatnim, je schopen sebeironie, odsuzuje svou slabost i neschopnost postavit se zlu Gedno zjeho nejvetsich traumat spociva prave v tom, ze nedokazal zabranit smrti one uveznene divky, do niz byl pravdepodobne zamilovan, podobne jako vypravec-hrdina z Jidasovy diry trpi pocitem viny, ze nemohl nic udelat pro Sofii, svou cemou rnilenku). Poslednf epizoda, 0 niz se Francisco zmiiiuje, nabyva symbolicke dimenze. Vypravi se v ni 0 vyp:ileni jedne chyse v Angole behem koloni:ilnj v:ilky (k niz se odkazuje sice okrajove, avsak 0 to s vetsi intenzitou soustredenou do nekolika obrazu 113

120 valecnych hruz, ktere se refrenovite opakuji). Scena vypajeni se zvnitmuje ve Franciscove subjektivnim vedomi tak, ze se sam citi poh1cen ohnem, ktery je obraznou podobou vycitek svedomi: os agentes que aumentavam e diminuiam consoante as lantemas trouxeram latas do jipe, desrolharam latas, regaram-me de petr61eo, chegaram-me urn f6sforo e comecei a arder, palavra, comecei a arder, comecei de facto a arder de maneira que e tarde demais para sair daqui, (s.398) Obraz hoficiho pekla, z nehoz neni uniku, je pak take simulakrem Franciscova vezeni", totiz kliniky, kde nemohoucne lezi pfipojen k pfistrojum, a zaroveii " symbolickou hranici, ktera spaluje dusi byvaleho "inkvizitora", jenz sam sebe odsoudil k smrti. Francisco je jedina postava, ktera se neobhajuje, nybd kaje, a jeho promluva neni vypovedi, nybrz zpovedi, v niz se po nekolika odbockach mozna snazi pronest prave ta slova, na ktera Joao cely zivot cekal: como hei-de explicar-lhe, como hei-de tomar isto claro, dizer ao pateta do meu filho que posso nao ter sido mas que, posso ter falhado mas que, dizer ao pateta do meu filho, voce compreende, dizer ao pateta do meu filho peyo-lhe que nao se esqueya de dizer ao pateta do meu filho que apesar de tudo eu (s.399) Autor, jejz Francisco nekolikrat vyzve, aby mu pomohl dostat se yen z kliniky, a tedy odpojil pfistroje, ktere ho ddi pfi zivote, je mozna jako vrchni inkvizitor vykonavatelem jeho vlastniho rozsudku. Starcova promluva, jak jsme jiz vyse zminili, konci v puli vety, a roman si tak nejen ponechava otevfeny konec, ale vybizi k novemu, revidovanemu cteni postavy a celeho deje Dumysina kompozice: dalsi smerovani Za jiny typ textove fragmentace lze povazovat nazvy jednotlivych kapitol: (prvni vypoved' (KaZdy sasek, ktery vzleti jako neznamy ptak), druha vypoved' (Zlomyslnost nezivych pfedmetu), treti vypoved' (0 existenci andelu), ctvrta vypoved' (Dve boty zute v extazi), pata vypoved' (Mozna zahubni letavci duse). Tyto mizvy svym tvarem (pfipominajicim) verse a vyznenim pfedstavuji podle Seixove lyrizovanou verzi romanoveho deje. 312 Lyrickou modulaci se nicmene vyznacuje ' Viz SEIXO, Maria Alzira. Cit. d., 2002, s

121 eely romanovy text, poutajici intenzitou subjektivniho vnimani, obraznosti, zvukem a kondenzovanym vyrazem, kde zadne slovo neni navic (text, byt' znacny rozsahem, na roz dil od predchozich autorovych del nepusobi "mnohomluvne"). Kazda promluva se utvari jako svebytny celek, v nemz zazniva specificky refren neboli opakujici se diskursivni jednotky charakterizujici jednotlive postavy, ktere mohou mit podobu monologickou, tj. vyslovenou subjektem promluvy, anebo dialogickou, tj. utdky rozhovoru Ci promluv jinych postav, ktere repetitivni frekvenci vyznacuji trvani Ci obsesivni navratnost a poukazuji tak k "lyricky" traktovanemu casu - zhustenemu" ("coalhado", s. 53) Ci "zastavenemu" ("parado", s. 30)313 " uprednostiiujicimu okamzik namisto lineame liceneho deje. 314 casu MnoM opakujici se klicove vyrazy a souslovi se symbolickym presahem Gako napriklad motivy klauna-strasaka ci vysmivajicich se havranu 315 ) prechazeji zjedne promluvy do drum a stavaji se leitmotivem romanu jako stylisticky homogenniho dila, ktere touto "ucelenosti" stvrzuje literami, "umely" charakter. Podobne take syntagmaticke opakovani jednoho vyrazu v jedne promluve - napfiklad jako hyperbolicke zdurazneni - rna literami ucinek (napr.,,0 advogado caro de cabelo eortado num barbeiro caro que me recebeu num gabinete caro com quadros caros 3I3 V refrenu sve promluvy Odete poukazuje k takto traktovanemu casu ("As laranjas brilhavam na paz do agosto ardendo devagarinho como as lamparinas dos santos, e sentia-me bern, sentia-me etema, sentia-me feliz dado que 0 tempo parecia parado para sempre e que ninguem ia morrer",s. 30), kde zastaveny (nocno cas konotuje zivot, zatimco den znamemi mivrat casovosti a smrti. Podobne - avsak obnicene - bude vnimat dualitu casu a bezcasi Maria Clara z romanu Nevchazej tak rychle do te temne nod. 314 Cas zde neni chronologicky a lineami, pfedstavuje se jako splef ruzllych casorych okamziku, propojenych spise asociacemi nez na zaklade pficiny a nasledku. Misto chronologickeho vymezeni vyvstava v subjektivnim vedomi napfiklad vzpominka na danou rocni nebo denni dobu, kdy se vzpominana udalost odehrala. Prave proto Joao, ostatne jako Rui S. ve Vykladu ptaku, napfiklad hovofi o davnem cervenci (,julho antigo") apod. 315 Casta personifikace a animizace zde slouzi jednak k zdurazneni grotesknosti - degradace prostoru a postav (vysmivajici se havrani, ozivly strasak), jednak jako indexace atmosfery panujici na statku ("Havia a crepitac;ao das roseiras degoladas no silencio e 0 definitivo suspiro de gas oleo do tractor", s. 34), jednak k vyjadfeni detskeho pohledu (napf. mala Odete popisuje kukackove hodiny jako ziveho tvora: "ouviam-se as bicadas de raiva do animal lanc;ando-se contra nos no interior da madeira e quando ele se calou 0 meu pai despregou 0 postigo e demos com 0 passaro morto, de patas para 0 ar, num chao de parafusos e rodilas, atiramo-io ao lixo num pedac;o de jomal para evitar 0 cheiro", s ). Motiv vysmivajicich se havranu/vran je ozvenou Lobo Antunesova oblibeneho motivu ptaku z pfedchozich romanu, pfedevsim z Vykladu ptaku. Prave odkazem na tento roman lze interpretovat fantasmagorickou, groteskni metamorfozu lidi v ptaky, k niz dochazi v Joaoove promluve, jako obraz hruzy, jiz Joao zakousi pfi pohledu na starce v klinice, a zaroveii jako vedomi vlastni smesnosti ("velhos troc;ando-me dos quartos em gargalhadas mudas, centenas de velhos na praceta de Alvalade, empoleirados nos predios, empoleirados nos candeeiros, descendo no escorrega, danc;ando no baloic;o por sobre a relva azul, centenas de corvos antiquissimos nao na quinta, na horta, no pomar, no telheiro do tractor, nao no bosque de faias, na cave de Alvalade", s. 63). Podobnym ucinkem - sugesci hruzy a agrese, Pocifovanou z prostfedi na Franciscove statku - se rovnez vyznacuje obraz ptaku v Sofiine promluve ("ao descermos no sentido do portao havia passarada em toda a parte cruzando 0 caminho a nossa frente (...) passaros que nos queriam matar a tentarem romper pelo automovel dentro", s. 66). 115