služebních zbraní České zbrojovky Uherský Brod Od padesátky k phantomu a duty Samopal třetí generace cz scorpion Útočné pušky a karabiny cz 805 bren

Transkript

1 Od padesátky k phantomu a duty 75let služebních zbraní České zbrojovky Uherský Brod Samopal třetí generace cz scorpion evo 3 a1 Útočné pušky a karabiny cz 805 bren

2 Upoutávky 8 ÚTOČNÉ PUŠKY A KARABINY CZ 805 BREN 24 SAMOPAL CZ SCORPION EVO 3 A1 PADESÁTKY 42 OD K PHANTOMU A DUTY 54 LEGENDA JMÉNEM ŠKORPION 68 PŘÍBĚH SAMOPALŮ 23/25 A 24/26 83 ODSTŘELOVAČSKÉ PUŠKY VZ. 54 2

3 Obsah Obsah Tradice nás zavazují, s vizemi jdeme do budoucnosti 4 (s generálním ředitelem České zbrojovky a.s. Ing. Lubomírem Kovaříkem o historii, současnosti a budoucnosti vývoje a výroby služebních zbraní CZ) Osmsetpětky: Útočné pušky a karabiny CZ 805 BREN 8 Na tento projekt jsem hrdý 16 (konstruktér Vítězslav Guryča o vývoji zbraňového systému CZ 805) Granátomet CZ 805 G1 18 Jak vznikl UN/BN CZ Třetí generace: Samopal CZ SCORPION EVO 3 A1 24 Rád si hraju se zbraněmi 30 (s konstruktérem Jánem Lučanským o vývoji samopalu CZ SCORPION EVO 3 od slovenských kořenů po současnost) Odstřelovačské speciály CZ 32 Zbraně pro ostrahu a obranu sídel prezidenta ČR 38 Od padesátky k PHANTOMU a DUTY, aneb pistole CZ jako služební zbraně 42 Nejbližší je mi útočná puška 50 (s technickým ředitelem České zbrojovky a.s. Ing. Radkem Hauerlandem o nových služebních zbraních CZ) Legenda jménem Škorpion 54 Staré dobré Koště aneb samopal vz Průkopnické pumpičky : Příběh samopalů 23/25 a 24/26 68 Otočný samopal ČZ Příběh samonabíjecích pušek vz. 52 a vz. 52/57 80 Galašova mosinka: Zvláštní příběh odstřelovačské pušky vz Kulomety z Uherského Brodu 86 Uherskobrodské signální pistole 90 3

4 Rozhovor Tradice nás ZAVAZUJÍ, S VIZEMI jdeme DO BUDOUCNOSTI S generálním ředitelem České zbrojovky, a.s. Ing. Lubomírem Kovaříkem o historii, součastnosti a budoucnosti vývoje a výroby služebních zbraní CZ že našemu současnému portfoliu opět dominují moderní zbraně pro ozbrojené složky. Uherskobrodská společnost, jedna z nejvýznamnějších světových zbrojních firem, je již od svého vzniku v roce 1936 klíčovou dodavatelkou výzbroje pro tuzemskou armádu a policii. Na tuto tradici nyní navazuje náš nový vývojový a výrobní program Army & Law Enforcement. Ing. Lubomír Kovařík Nová útočná puška České zbrojovky nese proslulé historické jméno BREN, na slavného předka odkazuje i název nového uherskobrodského samopalu SCORPION. Snaha vaší společnosti o navázání na tradice české, respektive československé zbrojní výroby je nepřehlédnutelná. Jak se vám to podle vašeho názoru daří? Našich vazeb s minulostí je nesporně mnoho. Česká zbrojovka v roce 2011 oslavuje již 75 let své existence a po celou dobu stále působí v místě, kde byla založena, tedy v Uherském Brodě. Tradičně přicházíme s moderními konstrukčními řešeními našich zbraní. S tím souvisí i technická fundovanost a profesionalita řady našich pracovníků. To vše jsou nesporné atributy našich vazeb k minulosti. Nepracujeme ovšem jen s tradičními názvy. To by bylo nesporně málo. Za stěžejní považuji, Tento Speciál je věnován historii a současnosti vývoje a výroby služebních zbraní v České zbrojovce Uherský Brod. Nakolik správný je dojem, že návrat k výrobě uceleného sortimentu pro ozbrojené a bezpečností složky dlouhodobě patří k firemním prioritám? Nebude mít tento trend dopad na civilní produkci? Naší prioritou skutečně bylo a nadále je postupně vrátit zbrojovku zpátky tam, kde v minulosti vždycky byla, to znamená být klíčovým dodavatelem ručních palných zbraní pro všechny ozbrojené složky v České republice. Jsem přitom rád, že tato priorita nezůstala jen v rovině vizí a proklamací, ale je realitou v podobě komplexní řady zbraní pro ozbrojené složky, kterou jsme představili v únoru V jejím rámci Česká zbrojovka nabízí tuzemským i zahraničním vojenským a bezpečnostním sborům špičkové, vysoce moderní služební zbraně, pokrývající účinným dostřelem spektrum vzdáleností v rozmezí 0 až 1000 metrů. Tento trend určitě nebude mít dopad na civilní produkci. Předpokládám, že počet zbraní, které ročně vyrábíme, se bude nadále zvyšovat. V roce 2011 plánujeme vyrobit a prodat zbraní. Poznatky, které jsme získali při konstrukci a vývoji automatických zbraní pro ozbrojené složky, chceme využít při výrobě civilních zbraní, zejména semiautomatických kulovnic a malorážek. Mimořádným úspěchem České zbrojovky Uherský Brod je zahájení sériové výroby nové řady multirážových útočných pušek CZ 805 BREN. Nové zbraně se prozatím dostaly do výzbroje českých ozbrojených sil, vaším dalším cílem je prosadit se na mezinárodním trhu, který prozatím ovládá opravdu silná a zavedená konkurence. Jaké šance podle vás osmsetpětky mají? Projevil o ně už nějaký zahraniční zákazník zájem? 4

5 Podpis smlouvy s Ministerstvem obrany ČR v březnu 2010 a dodávky útočných pušek CZ 805 BREN A1 a A2 pro českou armádu jsou pro nás vysoce prestižní, a takto k nim i přistupujeme, abychom dostáli všem smluvním podmínkám. O zbraně z nového portfolia je ve světě skutečně obrovský zájem. Jednáme s našimi partnery o zaslání vzorků a vyslání prezentačních týmů. Na pořadu dne jsou i další otázky, například to, jakým způsobem budou naše zbraně testovány v ozbrojených složkách po celém světě. Zatím registrujeme zájem z regionu Latinské Ameriky, Blízkého a Středního východu a jihozápadní Asie. Věřím, že osmsetpětka má velkou šanci prosadit se na mezinárodním trhu. Jsem přesvědčen, že jsme přišli s vysoce moderní zbraní, která se dá označit za skutečnou zbraň vojáka 21. století, plně srovnatelnou s nejpokročilejšími výrobky jiných renomovaných výrobců. Zajímavým přírůstkem do portfolia České zbrojovky je víceúčelový granátomet CZ 805 G1, který primárně tvoří komplet s puškami řady CZ 805 BREN. Pro uherskobrodskou továrnu je to produkt úplně nového charakteru. Co to pro Českou zbrojovku znamenalo z hlediska nutných investic do zavedení výroby a jaké jsou podle vás šance na prosazení této zbraně v zahraničí? Granátomet je nedílnou součástí celého portfolia zbraní pro ozbrojené složky. Od počátku jsme počítali s granátometem české koncepce. Nicméně musím přiznat, že jsme si svého času takříkajíc pohrávali i s myšlenkou využít jiné granátomety. Nakonec nám z toho vyšlo, že bude mnohem efektivnější dovyvinout stávající koncept, který byl zpracován, a dokončit granátomet v této verzi. Šance na prosazení této zbraně v zahraničí samozřejmě jsou. Myslíme si, že celý náš komplex útočné pušky, kde vlastní modulární puška umožňuje podvěšení granátometu, je velmi perspektivní záležitost. Pokud jde o vynaložené prostředky, shrnu to pro celý projekt CZ 805: za posledních pět let jsme do něj investovali víc jak 200 milionů korun z vlastních zdrojů společnosti. Dalším produktem, který se nedávno dostal do sériové výroby, je samopal CZ SCORPION EVO 3 A1. V případě této zbraně se o velké poptávce ze zahraničí mluví už delší čas. Jaká je v tomto směru aktuální situace? Sériová výroba této zbraně už běží. A pokud jsem v případě CZ 805 BREN A1 a A2 hovořil o reálném zájmu, tak v případě samopalů je tento stav ještě mnohem lepší. O nákup těchto zbraní, jež jsou určeny zejména pro speciální jednotky, vnímáme z některých zemí enormní zájem. Z hlediska teritorií je možné konstatovat, že jde o stejné oblasti jako v případě CZ 805. Překvapil nás zájem o civilní verzi, a to jak u nás doma, tak v zahraničí. Zájemce mohu potěšit: připravujeme semiautomatickou verzi. Obdobně tomu bude také u útočné pušky CZ 805. Civilní verze nového Škorpionu a osmsetpětky by do prodeje měly jít v roce Můžeme očekávat nějaké další zajímavé novinky v nejbližší době také u služebních pistolí CZ? 5

6 použití dlouhé těžké hlavně a víceranného zásobníku tak, aby útočná puška v této konfiguraci mohla plnit úlohy podpůrného kulometu v rámci družstva, případně v rámci čety. Útočná puška dnes existuje v ráži 5,56x45 mm, dokončujeme ráži 7,62x39 mm. V následujícím období se chceme věnovat náboji 7,62x51 mm, tedy další standardní ráži NATO. Takže je malý krůček k tomu, aby se tato ráže využila u případného kulometu. Obecně lze konstatovat, že stávající požadavky na vedení boje jsou diametrálně odlišné od těch, na které jsme byli zvyklí. Dnešní boj se vede menšími univerzálnějšími jednotkami, proto se v rámci jednotlivých družstev objevují jak útočné pušky, tak kulomety i odstřelovačské pušky, případně další speciální zbraně. Podle našeho názoru bude pro diskusi o užití kulometu v ozbrojených složkách určitě prostor. Náběh výroby nových produktů pro služební sektor znamenal pro Českou zbrojovku nemalé investice do osvojení nových technologií a do celkové inovace výrobních kapacit. Je na místě předpokládat, že se tento citelný technologický skok projeví i v konstrukci a produkci pro civilní trh? Jak už jsem se zmínil, jen nový výrobní program nás stál přes 200 milionů Kč. Jinak Česká zbrojovka ročně investuje do vývoje částku 100 až 120 milionů Kč. Jsou to nejen vlastní investice, ale také financování oprav nebo ekologické investice. Zkráceně se dá říci, Už v roce 2009 jsme uvedli na trh pistoli kategorie kompakt, P-07 DUTY. S potěšením mohu konstatovat, že se okamžitě stala bestsellerem a do výzbroje ji ve světě přijalo již několik policejních sborů. Od roku 2010 je nabízena v dalších rážích. Plánujeme, že v roce 2011 přijdeme na trh s pistolí v kategorii standard, P-08, to znamená s velkou pistolí, která bude navazovat na velmi úspěšnou řadu pistolí P-07 DUTY. Pokud jde o malou DUTY, chceme představit inovaci této zbraně. Bude spočívat především v tom, že bude mírně upraven rám. U obou pistolí P-07 i P-08 předpokládáme, že rám zbraně bude mít výměnné hřbety, takže si je každý uživatel bude moci nastavit tak, aby pro něj byla střelecky zcela komfortní. Velké štěstí zatím Česká zbrojovka a.s. neměla s kulomety, které sice stály u jejího zrodu, ale uherskobrodský výrobní program opustily se závěrem druhé světové války a dosud se do něj nevrátily, přestože jisté pokusy zde byly. Myslíte, že dnešní Česká zbrojovka a.s. má předpoklady k tomu, aby se prosadila i na tomto poli? Pravda je, že Česká zbrojovka vyráběla kulomety naposledy na konci druhé světové války. My jsme vlastně s kulomety začínali tehdy to byla výroba leteckého kulometu LK 30. Také v průběhu druhé světové války se v uherskobrodské zbrojovce vyráběly kulomety. Konkrétně se jednalo o zastavěné letecké kulomety MG 17 ráže 7,92 mm určené pro messerschmitty, focke-wulfy, heinkely a junkersy. Když jsme přišli s koncepcí nové útočné pušky CZ 805, předpokládali jsme a nadále i předpokládáme 6

7 Jaká byla Česká zbrojovka tehdy a jaká je dnes? Určitě je tu jeden podstatný rozdíl: před pěti lety jsme měli z mého pohledu zastaralé a neúplné portfolio výrobků. V uplynulém období se nám však podařilo dovyvinout a dokončit celou řadu novinek jak pro ozbrojené složky, tak i v segmentu civilních zbraní. Předpokládám, že tento trend bude pokračovat, protože v sortimentu zbraní, které máme pro ozbrojené složky, sportovní střelbu a pro lovecké potřeby, je stále co zlepšovat. že v současné době každý rok investujeme tyto částky do zlepšování především výrobních provozů. Například pro výrobu útočné pušky jsme nakoupili několik superšpičkových CNC obráběcích center, která však budeme používat také pro výrobu civilních verzí útočných pušek, ale i dalších civilních zbraní. V roce 2011 začnete své další pětileté období působení v České zbrojovce. Je samozřejmé, že se díváte především vpřed, ale mohl byste krátce shrnout svých prvních pět let ve funkci? V čele České zbrojovky a.s. jsem stanul přesně , takže určitá rekapitulace je na místě. Zbrojovku se postupně podařilo dostat mezi špičkové podniky ve svém oboru. V současné době je stabilní strojírenskou firmou, která trvale dosahuje nemalého zisku. Pozitivní je, že se nám podařilo stabilizovat jak kvalitní tým zaměstnanců, tak technické zázemí, které je spojeno s výrobou. O naše zbraně je stále velký zájem a na trh jsme uvedli množství novinek. Jakým směrem se tedy v následujících letech Česká zbrojovka a.s. pod vaším vedením vydá? Určitě budeme dále řešit, jakým způsobem rozšířit naše portfolio z hlediska ozbrojených složek a jak docílit toho, aby Česká zbrojovka byla vnímána jako jejich nejlepší partner. Určitě se budeme rovněž zabývat tím, jakým způsobem spolupracovat s ozbrojenými složkami jiných států, protože v současné době máme zástupce v 75 zemích světa. Budeme také dále uvažovat, jak doplníme náš civilní program, abychom naplnili jednu z našich základních vizí být partnerem pro lovce, myslivce, sportovní střelce od prvopočátku, tedy od jejich dětství až po pokročilý věk. Začali jsme historií a tradicemi České zbrojovky. Co byste na závěr popřál zbrojovce k jejím 75. narozeninám? Prosperitu! Česká zbrojovka je podnik s dlouhou a skvělou tradicí. Těch 75 let přece mluví za sebe. Jsem přesvědčen, že máme jasné místo na trhu, a přál bych si, aby se nám postupně dařilo naplňovat naše vize. Vůbec nepochybuji, že na to máme. 7

8 Novinky Osmsetpětky Útočné pušky a karabiny CZ 805 BREN Jednou z nejkvalitnějších a nejúspěšnějších služebních zbraní vyráběných v dnešní České zbrojovce a.s. byla nepochybně originální československá útočná puška samopal vz. 58 (podrobně se jí věnujeme na s. 62 tohoto Speciálu). Podle původních plánů měl osmapadesátku v portfoliu uherskobrodské zbrojní továrny na přelomu 80. a 90. let minulého století nahradit zbraňový komplet LADA, k čemuž ale po roce 1989 z důvodu nedostatku financí na straně tuzemské armády nedošlo. Útočné pušky se nakonec do výrobního programu České zbrojovky opět vrátily v podobě zcela nové řady CZ 805 BREN. Pojďme se podívat, jak tyto moderní nástupkyně legendární osmapadesátky vznikly a co nového přinášejí. 8

9 Na úvod připomeňme, že Česká zbrojovka Uherský Brod od začátku 90. let věnovala velkou pozornost vývoji hned několika typů zbraní ráže 5,56x45 mm NATO. Na prvním místě je třeba jmenovat již zmíněný zbraňový komplet LADA, prezentovaný též pod názvem CZ Poté, co tuzemské ozbrojené síly nenašly prostředky na jeho nákup, byla LADA s poměrně dobrými ohlasy nabízena v zahraničí a po rozsáhlejší modernizaci se před několika lety bezmála dočkala zavedení do sériové výroby. Kromě toho Česká zbrojovka spolupracovala i s brněnskou Prototypou na vývoji kompaktních zbraní pro osobní obranu se zvučnými názvy HROM a MOR. Výsledky byly velice zajímavé, ale bohužel zůstaly jen ve fázi funkčních vzorků. RODÍ SE MULTIRÁŽOVÁ PUŠKA Zásadní obrat ve směřování uherskobrodského vývoje dlouhých automatických zbraní přinesl ideový návrh multirážové automatické pušky z ledna 2006, v němž konstrukční oddělení České zbrojovky podrobně specifikovalo parametry vysoce moderní stavebnicové automatické zbraně. Původně se plánoval vývoj dvou verzí: pro první se počítalo s rážemi 5,56x45 mm NATO, 7,62x39 mm nebo 6,8x43 mm SPC Rem., druhá měla střílet náboji 7,62x51 mm NATO nebo.300 WSM. Po posouzení všech pro a proti se uherskobrodská společnost rozhodla přinejmenším prozatím soustředit jen na první skupinu ráží. Od začátku se přitom předpokládalo, že výměnné zásobníkové šachty umožní využívat prakticky všechny nejobvyklejší zásobníky pro dané náboje. Východiskem této koncepce byla důkladná analýza výkonů stávajících a nově vyvíjených služebních nábojů a reálných potřeb ozbrojených sil v moderních konfliktech. Zmínit zaslouží alespoň některé klady, které měla multirážová koncepce přinést konvenčním i speciálním silám. Prvním měla nabídnout možnost bezproblémového rychlého globálního nasazení vojsk s využitím logistiky (munice) koaličních armád v oblasti bojů a snadnou přestavbu na verze karabina / kompakt / lehký kulomet / sniper bez nutnosti kupovat více systémů zbraní (náhradních dílů). Z perspektivy speciálních sil měly být výhodami možnost libovolně využívat místní (koaliční) zdroje munice a rychlá přestavba zbraně pro potřeby konkrétní bojové akce. Ve hře byl ještě jeden důležitý faktor: plánované přezbrojení české armády, v němž uherskobrodská společnost mínila uspět, ale o kterém velmi dlouho nebyly k dispozici žádné podrobnější informace. Multirážová stavebnicová konstrukce byla z tohoto hlediska ideální řešení Česká zbrojovka díky ní mohla pohotově a pružně reagovat v zásadě na jakýkoliv požadavek českých vojáků. SPOLUPRÁCE SE SLAVIČÍNEM V první fázi vývoje své multirážové pušky Česká zbrojovka úzce spolupracovala se specializovanou vývojovou kanceláří firmy CZECH WEAPONS s. r. o. ze Slavičína, se kterou měla dobré zkušenosti již z některých dřívějších projektů. Za slavičínskou stranu se na úkolu podílel především (bohužel předčasně zesnulý) Ing. Ladislav Findorák, který shodou okolností získal proslulost především díky své originální variantě 9

10 původně ruského polouzamčeného závěrového systému, umožňujícího připravit zbraňovou rodinu různých parametrů a ráží s vysokou mírou jednotnosti součástek. Ve Slavičíně během roku 2006 převedli základní ideový návrh České zbrojovky a z něj vyplývající rámcové technické zadání za pomoci nejnovějších konstrukčních postupů, jako je technologie CAD/CAM a rapid prototyping, do podoby funkčního vzorku se závěrem uzamčeným otočným závorníkem a automatikou poháněnou odběrem plynů z vývrtu hlavně. Původní ideový návrh počítal s alternativním řešením v podobě závěru s dělenou hmotou, u něhož by se využíval tlak prachových plynů na dno nábojnice (tedy v duchu systému, který je typický pro slavičínské prototypy CZW). Tato myšlenka však nebyla realizována. Už v listopadu 2006 byl vzorek zbraně představen ve VTÚVM Slavičín zástupcům Armády ČR v rámci ukázky projektu Voják 21. století. Na jaře 2007 se pak zbraň dočkala první, poněkud bizarní veřejné prezentace: Česká zbrojovka pušku přivezla na veletrh IDET, ale s ohledem na předpokládaný tvrdý konkurenční boj v blížícím se tendru na vyzbrojení AČR ji vystavila pouze zahalenou v zasklené vitríně (což návštěvníkům nahradila soutěží, v níž mohli tipovat hmotnost zbraně a také navrhovat její jméno). Na konci roku 2007 byl dopracovaný model předán do Uherského Brodu a dokončení vývoje včetně přípravy sériové výroby nadále spočívalo výhradně na bedrech České zbrojovky. VYVRCHOLENÍ VÝVOJE V uherskobrodské zbrojovce se na vývoji nového zbraňového kompletu, označovaného CZ S 805, podílel zejména Vítězslav Guryča (rozhovor s ním najdete na s. 16). Ten začal se zpracováním úplné konstrukční dokumentace a věnoval se uzlům, které nebyly na funkč- 10

11 Automatická puška CZ 805 BREN A1 ním vzorku řešeny například zásobníkům, uzlu blokace úderníku a jiným. Zároveň probíhalo konstrukční přepracování uzlů zbraně podle poznatků ze zkoušek funkčního vzorku to se dotklo sklopné ramenní opěry, spoušťového mechanismu, vratného ústrojí či uložení hlavně v pouzdru závěru. Také bylo řešeno časování uzamykání, uzel řídicího čepu, uzel odběru prachových plynů a uložení hlavně s ohledem na precizi. Následovalo zhotovení prvních prototypů ve vývojové dílně České zbrojovky, jejich oživení, první měření a ladění jednotlivých mechanismů. Po nárůstu objemu prací padlo rozhodnutí o vytvoření konstrukčního týmu, jehož členy se stali Ing. Jaroslav Bachůrek, Ing. Jiří Kafka a Ing. Vladimír Šimek. Doplňme, že vývoj byl realizován v úzké součinnosti s předpokládaným hlavním uživatelem, tedy s Armádou ČR. Paralelně si nová zbraň odbývala jednu veřejnou prezentaci za druhou. Odkrytou premiéru měla v říjnu 2008 na pražské výstavě Future Soldier, kde se na ni ale dalo jen dívat. Začátkem května 2009 byla nová puška pod názvem CZ S 805 oficiálně představena odborné veřejnosti na brněnském veletrhu IDET. Na podzim 2009 došlo ke změně názvu do podoby CZ 805 BREN; jednotlivé varianty se začaly rozlišovat doplňujícím písmenem A s číslem (základní verze puška nese označení CZ 805 BREN A1). V polovině listopadu 2009 vyhlásilo Ministerstvo obrany ČR tendr na dodávku útočných pušek a karabin ráže 5,56x45 mm NATO (s podvěsnými granátomety, optickými přístroji a municí) pro částečné přezbrojení AČR. 1. února 2010 tehdejší ministr obrany Martin Barták informoval o vítězství České zbrojovky a.s., na což 18. března 2010 navázal podpis příslušné smlouvy o dodávce 6687 útočných pušek CZ 805 BREN A1 a 1250 karabin CZ 805 BREN A2 včetně příslušenství. UZAMČENÍ DO HLAVNĚ CZ 805 BREN je automatická ruční zbraň jednotlivce určená pro mířenou střelbu na pozemní, lehce pancéřované a vzdušné cíle s účinným dostřelem 400 m (verze A2) až 500 m (A1). Umožňuje střelbu jednotlivými ranami, omezenou dvourannou dávkou a nepřetržitou dávkou. Režim střelby se nastavuje oboustrannou páčkou přeřaďovače/manuální pojistky na bocích pouzdra spušťadla, jednotlivé pozice jsou označeny barevnými tečkami (bílá tečka zajištěno, červená tečka jednotlivé rány atd.). Zbraně CZ 805 BREN mají zastudena kované hlavně se šestidrážkovým pravotočivým vývrtem a uzamčený závěr s otáčivým závorníkem se šesti uzamykacími ozuby, které zapadají do příslušných vybrání v rozšířeném zadním konci hlavně za nábojovou komorou. Toto osvědčené, vysoce spolehlivé řešení přispívá k dobré přesnosti a eliminuje namáhání pouzdra závěru. To také při vývoji dovolilo navrhnout prototyp, který měl pouzdro závěru z odolného plastu. Především z technologických důvodů se materiál nakonec změnil na vysokopevnostní hliníkovou slitinu. Česká zbrojovka ale myšlenku na plastové pouzdro závěru zcela nezavrhla; nedávno začala zkoušet nový materiál s velmi atraktivními vlastnostmi. 11

12 Automatika zbraní CZ 805 BREN je poháněna odběrem prachových plynů z vývrtu hlavně kanálkem ústícím do plynového násadce, kterým prochází plynová trubice umožňující dvoustupňovou regulaci. Impulz prachových plynů se na čelo nosiče závorníku přenáší prostřednictvím sestavy pístu s nesenou pružinou. (Sestava pístu je viditelná dvěma podélnými Plynový násadec s plynovou trubicí, která umožňuje částečně regulovat odběr prachových plynů z vývrtu, a s drážkou pro nasazení UN/BN CZ 805 Detail ovládacích prvků na levém boku pouzdra spušťadla ventilačními otvory na bocích přední horní části pouzdra závěru.) Otáčení závorníku zajišťuje pohyb řídicího čepu ve stupňovité ovládací kulise na levém boku nosiče závorníku. Řídicí čep je v závorníku fixován tělem plovoucího úderníku, který je na levém zadním boku opatřen výřezem pro automatickou pojistku v podobě odpružené páky, uchycené na levém boku nosiče závorníku a deaktivované kladívkem při dopadu na hlavu úderníku. Osmsetpětky ve stávající podobě mohou vyhazovat vystřelené nábojnice pouze doprava (přesněji doprava dopředu); drápek vytahovače je proto na pravém boku čela závorníku, kde tvoří součást lůžka pro dno nábojnice, a v levé části čela závorníku je odpružený vyhazovač. Po vystřelení posledního náboje zůstává závěr zachycen záchytem závěru v zadní poloze. Ovladač pro manuální zajištění závěru v zadní poloze je na bocích pouzdra spušťadla v místě, kde zadní hrana zásobníkové šachty navazuje na pouzdro závěru. Vypuštění závěru do přední polohy je možné krátkým zatažením závěru ovládací pákou směrem dozadu. TŘI VERZE Pro zbraně CZ 805 BREN je charakteristická vysoká modularita s možností přestavby do mnoha konfigurací a podle všeho unikátní systém jednoduché změny používané ráže. Prozatím nejpropracovanější je provedení ráže 5,56x45 mm NATO, které existuje ve třech modifikacích: útočná či automatická puška (CZ 805 BREN A1), zbraň se zkrácenou hlavní resp. karabina (CZ 805 BREN A2) a lehká odstřelovačská automatická puška s delší hlavní (CZ 805 BREN A3). Potenciálně je možná i přestavba na lehký (ruční) kulomet. Do sériové výroby se dosud dostaly verze A1 a A2 v ráži 5,56x45 mm NATO, které Česká zbrojovka v rámci testování nových produktů úspěšně podrobila veškerým myslitelným zkouškám podle nejpřísnějších vojenských metodik. Výrobce mj. uvádí, že jedna z testovaných zbraní po ověření předepsané životnosti, která činí ran, bez problémů odstřílela celkem ran. Jediným důvodem ukončení střelby bylo, že další spotřeba nábojů se jevila jako plýtvání. Všechny verze pušky CZ 805 BREN jsou jednotně opatřeny sklopnou, ergonomicky tvarovanou ramenní opě- 12

13 finovaným utahovacím momentem a předepsaným sledem utahování šroubů. Při přechodu na jinou ráž se dále vyměňuje zásobníková šachta, plynová trubice, která je řešena tak, aby tlak prachových plynů při výstřelu daného náboje dosáhl energie potřebné k zajištění spolehlivé funkce automatiky, a samozřejmě závorník. Díky kratší hlavni má karabina CZ 805 BREN A2 oproti základní verzi A1 citelně menší celkové rozměry a nižší hmotnost rou. V nabídce je rovněž její teleskopické provedení s odpruženým ovládacím hmatníkem vespodu a s přestavitelnou plastovou lícnicí. Ramenní opěru je např. pro potřeby transportu možné snadno zcela odejmout. VÝMĚNA HLAVNĚ Systém CZ 805 BREN dále existuje také v ráži 7,62x39 mm a perspektivně 6,8x43 mm SPC Rem. Pro změnu ráže je zbraň opatřena jednoduše odnímatelnou hlavní, která je v pouzdru závěru fixována šesti šrouby (po třech na každém boku). Zajímavým prvkem jsou plastové vložky otvorů pro šrouby, které brání vytváření tepelných mostů a přenosu tepla hlavně na vnější povrch zbraně. Po uvolnění šroubů se axiálně vysunuje celá sestava hlavně i se spodní montážní lištou. Hlaveň je přitom řešena jako plovoucí pouze s jedním uzlem, což přispívá k vysoké přesnosti. Při nasazení nové hlavně se pro utahování šroubů používá momentový klíč ze základního příslušenství s de- ŠACHTY PRO KAŽDÝ ZÁSOBNÍK Zbraně CZ 805 BREN jsou po konstrukční stránce převážně svébytnou variací na dobře známé a důkladně osvědčené systémy a principy. České zbrojovce se díky pečlivé rešerši podařilo vyhnout patentovým kolizím, na druhou stranu se jí bohužel nepodařilo prosadit patentovou přihlášku na originálně řešenou výměnnou zásobníkovou šachtu. Na rozdíl od srovnatelných zahraničních produktů, u nichž je přechod na jinou ráž obvykle spojen s použitím celého nového pouzdra spušťadla s integrovanou šachtou, má totiž CZ 805 BREN zásobníkovou šachtu odnímatelnou. Šachta má podobu výrobně laciného polymerového dílu zasunutého do čela pouzdra spušťadla, zatímco pouzdro spušťadla s rukojetí, vyráběné ze stejného materiálu, se nemění. Po demontáži sestavy pouzdra spušťadla se šachta vysune z drážek směrem dolů, načež se do drážek jednoduše nasune alternativní šachta. Je na to potřeba trochu síly, ale s vhodnou podložkou je to záležitost pár sekund. Spolehlivé spojení šachty s pouzdrem spušťadla zajišťují tvar drážek a vlastnosti výrobního materiálu. Toto řešení se používá nejen pro výměnu ráže, ale navíc umožňuje do zbraně ráže 5,56x45 mm používat prakticky všechny standardizované zásobníky NATO 13

14 s oboustranným bočním, resp. spodním uchycením (G36, M4/M16) a dále originální uherskobrodský transparentní zásobník s kapacitou 30 nábojů, dvouřadým vyústěním a s možností připevnění druhého zásobníku na bok pomocí odnímatelných plastových spon. Samozřejmostí je také využití velkokapacitních zásobníků automatických zbraní družstva (ty pasují do šachty pro zásobníky M16/M4). Veškeré varianty zásobníkových šachet přitom mají oboustranně ovladatelné záchyty zásobníků. Pro variantu ráže 7,62x39 mm má Česká zbrojovka připravený vlastní průhledný zásobník obdobné konstrukce jako pro náboj 5,56 mm. Snadný rozlišovací prvek představuje zakřivení těla zásobníku, které je kvůli lahvovitosti 7,62mm náboje větší. Variantní zásobníková šachta umožňuje použití standardního zásobníku AK a spol. S použitím zásobníku pro Sa vz. 58, který by vyžadoval třetí verzi šachty, uherskobrodská zbrojovka zatím nepočítá. Vlastní zásobníky pro CZ 805 BREN byly vyvinuty v České zbrojovce, avšak jako všechny další plastové díly se vyrábějí u externích dodavatelů (uherskobrodská společnost nemá zavedenou technologii vstřikování plastů). MONTÁŽNÍ LIŠTY Moderní útočná puška je nepředstavitelná bez bohatého standardizovaného montážního rozhraní pro pestrou paletu moderního bojového příslušenství. Zbraně CZ 805 BREN nejsou výjimkou. Nejdelší lišta odpovídající MIL-STD-1913 je integrovanou součástí pouzdra závěru prochází po celé jeho délce a kromě uchycení různých optoelektronických zaměřovacích přístrojů obvykle slouží pro montáž sklopných mechanických mířidel s výškově stavitelnou muškou a stranově stavitelným dioptrickým hledím. Kratší montážní lišty na bocích přední části pouzdra závěru jsou fixovány každá třemi šrouby, které současně v pouzdru závěru uchycují sestavu hlavně. Boční lišty se využívají mj. pro montáž zaměřovače pro střelbu z podvěšeného granátometu CZ 805 G1. Třetí, spodní lišta je součástí sestavy hlavně a slouží mj. jako kotevní bod pouzdra spušťadla. Na tuto lištu se obvykle montuje buď granátomet, nebo přední vertikální rukojeť v jejím případě uherskobrodská zbrojovka vsadila na osvědčený zahraniční výrobek s výsuvnou dvojnožkou. Jelikož úchop neosazených montážních lišt rukou bez rukavice není právě pohodlný, používá Česká zbrojovka v takovém případě pro jejich změkčení známé pryžové násadce zahraniční výroby, které mění manipulaci v komfortní záležitost (nemluvě o tom, že zatraktivňují design zbraně). PŘÍSLUŠENSTVÍ Ústí hlavně všech verzí CZ 805 BREN je opatřeno závitem, díky němuž je na hlaveň možné nasadit standardní tlumič plamene se šesti bočními štěrbinami, speciálně vyvinutý nástavec pro střelbu cvičnými náboji, který je rovněž součástí standardního příslušenství, a případně též tlumič hluku výstřelu. K základnímu příslušenství každé zbraně patří nový útočný/bojový nůž UN/BN CZ 805 s plastovým pouzdrem a textilním nosným systémem. Nůž představuje originální konstrukci České zbrojovky a lze ho nasadit jako bodák do drážky na spodní části plynového násadce. Podrobnější informace o této zajímavé chladné zbrani najdete na s. 22. Standardní příslušenství dále tvoří mosazný kartáček, oko vytěráku, lankový vytěrák, olejnička a univerzální klíč. Zapomenout bychom neměli ani na tříbodový nosný popruh (zbraně CZ 805 BREN mají úchyty na popruh na obou bocích) a pouzdra z impregnované textilie, každé s kapacitou dvou zásobníků, která je možné variabilně spojovat. 14

15 JEDNODUCHÁ DEMONTÁŽ Pro základní demontáž zbraní CZ 805 BREN nejsou zapotřebí žádné nástroje. Po vyjmutí zásobníku a kontrole nábojové komory začíná odejmutím ramenní opěry jejím vysunutím z tzv. zadní hlavy, která uzavírá zadní konec pouzdra závěru a pro uchycení opěry je opatřena masivní T drážkou a odpruženou západkou. Nyní následuje odejmutí pouzdra spušťadla, vyjmutí zadního čepu a vysunutí zadní hlavy. (Pro bezpečné uložení obou vyjmutých čepů slouží dva otvory na horní straně botky ramenní opěry.) Z pouzdra závěru lze poté vyndat vratné ústrojí v podobě vratné pružiny s vodicí tyčkou. Následně se nosič závorníku přesune do zadní polohy a vyjme se napínací páka. Pak je již možné z pouzdra závěru vysunout celou sestavu nosiče závorníku se závorníkem. Pro běžnou údržbu se demontuje také plynová trubice a sestava pístu, což je možné po stlačení odpružené západky na levém boku čela plynového násadce a následném pootočení plynové trubice do polohy, v níž okraj trubice opustí záchytnou drážku nástavce. Opětovné skládání zbraně probíhá v opačném pořadí a je stejně jednoduché. Není bez zajímavosti, že základní demontáž a montáž osmsetpětek se principiálně podobá rozebírání a skládání proslulého kulometu BREN původně československého původu, jehož název nové pušky a karabiny z Uherského Brodu nesou. ZBRAŇ I PRO LEVÁKY Při nasazování napínací páky je možné ji podle potřeby či preferencí zasunout libovolně zleva nebo zprava. V kombinaci s četnými oboustrannými ovládacími prvky tak zbraně CZ 805 BREN nabízejí velký komfort rovněž levorukým střelcům, kteří musejí akceptovat pouze výhradně pravostranné vyhazování vystřelených nábojnic což ale vzhledem k umístění výhozního okénka nad zásobníkovou šachtou, deflektoru za výhozním okénkem a směru letu nábojnice směrem dopředu není problém a sklápění ramenní opěry doprava. POHODLNÁ STŘELBA Pušky a karabiny CZ 805 BREN patří k ergonomicky solidně tvarovaným a vyváženým zbraním, s možností dílčího přizpůsobení tělesné stavbě konkrétního uživatele. (Pro tento účel má pistolová rukojeť výměnné hřbety známé i z moderních služebních pistolí.) Jejich celková hmotnost nevybočuje ze standardu obvyklého pro tento typ zbraní. Uživatel nepochybně ocení snadno kontrolovatelný průběh střelby ve všech režimech včetně nepřetržité dávky. O spolehlivosti finální verze pušek a karabin CZ 805 BREN, která mnohonásobně převyšuje jejich oficiální životnost, už tu byla řeč. V praxi to znamená, že se závadou se uživatel setká patrně jen ve chvíli, kdy sám nějak fatálně poruší pravidla exploatace. Chod spouště je ve všech režimech (1-2-30) hladký a plynulý s odporem konstantním po celé dráze, obvyklým u zbraní této kategorie. Při střelbě vleže s oporou na 100 m pušky a karabiny CZ 805 BREN ráže 5,56x45 mm NATO (náboje se střelou SS109) bez problémů splňují deklarovanou přesnost 10 ran do 4 MOA, což by se mělo rovnat maximálnímu rozptylu 116,4 mm. To je na zbraň této kategorie velmi dobrý výsledek. Díky klidnému chování zbraně se dají velmi dobré výsledky nastřílet i v režimu dvojranných dávek. Nový uživatel si jen musí dát pozor na přestavitelnou napínací páku, která se při střelbě pohybuje ve výřezu na boku pouzdra závěru. V základním provedení je páka relativně dlouhá, což usnadňuje manipulaci (a dovoluje lépe se vypořádat s případnou závadou), střelec ale musí dodržovat nebo si osvojit správný úchop zbraně. TECHNOLOGICKÝ SKOK Hned po podpisu smlouvy s Ministerstvem obrany ČR na dodávky pušek CZ 805 BREN A1 a karabin CZ 805 BREN A2 se Česká zbrojovka a.s. pustila do přípravy jejich sériové výroby. Tady je na místě připomenout, že automatické služební zbraně samopaly vz. 58 se v Uherském Brodě naposledy ve velkém vyráběly v první polovině 80. let. Tehdejší zkušenosti ani strojový park by ovšem v případě osmsetpětek stejně nebylo možné ve větší míře využít. Dnešní multirážové zbraně CZ představují produkt zcela nového, vysoce moderního konstrukčního a technologického pojetí, který vyžaduje osvojení hned několika hi-tech výrobních postupů, instalaci nových strojů a modernizaci některých stávajících provozů. Firma navíc pohotově reaguje na aktuální světový trend a již připravuje čistě samonabíjecí verze osmsetpětky pro civilní trh. Prvními odběrateli nových útočných pušek jsou sice ozbrojené síly ČR, Česká zbrojovka Uherský Brod ovšem neskrývá, že ačkoliv je na získání domácí zakázky náležitě hrdá, jejím dlouhodobým cílem je prosadit se na zahraničních trzích. Ať už ale bude konečný komerční výsledek zbraní CZ 805 BREN jakýkoli, pro Českou zbrojovku jednoznačně představují začátek nové éry. Se svými osmsetpětkami a s novými samopaly CZ SCORPION EVO 3 A1 se uherskobrodská zbrojní továrna po delší vynucené odmlce opět přihlásila ke své dlouhé a slavné tradici vývoje a výroby automatických zbraní. Činí tak s kvalitními a moderními produkty světových parametrů, jejichž sériová produkce navíc pro firmu představuje technologický skok daleko do 21. století. A to je nepochybně dobrá zpráva pro všechny příznivce českého zbrojního průmyslu. CZ 805 BREN A1/A2 ráž 5,56x45 mm NATO počet drážek v hlavni 6 stoupání drážek 178±5 mm vpravo délka hlavně 360/277 mm celková délka s vyklopenou ramenní opěrou 870/787 mm celková délka se sklopenou ramenní opěrou 670/582 mm výška zbraně se zásobníkem a bez mířidel 260 mm teoretická rychlost střelby 760 r/min účinný dostřel 500/400 m přesnost střelby jednotlivými ranami do 4 MOA hmotnost zbraně bez zásobníku a řemene 3,49/3,41 kg kapacita zásobníku (CZ) 30 nábojů 15

16 Rozhovor Na tento projekt JSEM HRDÝ Konstruktér Vítězslav Guryča o vývoji zbraňového systému CZ 805 V jaké fázi jste se dostal k vývoji zbraňového systému CZ 805 a co všechno jste při něm měl na starosti? K projektu CZ 805 jsem se dostal na konci roku 2007, kdy byl do České zbrojovky předán funkční vzorek CZ S 805, předtím vyvíjený v CZW Slavičín. V první fázi jsem zpracovával úplnou konstrukční dokumentaci a řešil uzly, které nebyly na funkčním vzorku řešeny například zásobníky a jiné prvky. Zároveň probíhalo konstrukční přepracování uzlů zbraně podle poznatků ze zkoušek funkčního vzorku šlo například o sklopnou pažbu, spoušťový mechanismus, vratné ústrojí či uložení hlavně. První prototypy byly zhotoveny ve vývojové dílně České zbrojovky, kde je montoval velmi šikovný puškař Pavel Vrága a později také Jiří Neděla, který montoval i prototypy granátometů. Tyto prototypy sloužily pro první měření a odlaďování jednotlivých mechanismů. Koncem roku 2008 objem práce na projektu značně narůstal, a tak technický ředitel České zbrojovky Ing. Radek Hauerland a vedoucí konstrukce Ing. Pavel Mahdal rozhodli o vytvoření konstrukčního týmu. Takže jsem potom na projektu pracoval a stále spolupracuji s Ing. Jaroslavem Bachůrkem, Ing. Jiřím Kafkou a Ing. Vladimírem Šimkem. S odstupem času mohu konstatovat, že to bylo velice dobré rozhodnutí. Vítězslav Guryča Než začneme hovořit o zbraních CZ 805 a vašem podílu na jejich konstrukci, mohl byste nám říci několik vět o sobě? Jak jste se dostal ke konstrukci zbraní a na jakých projektech jste v České zbrojovce Uherský Brod dosud pracoval? Do České zbrojovky jsem nastoupil v roce 1984 po absolvování SPŠ strojní v Uherském Hradišti. Nejdříve jsem pracoval v konstrukci nářadí, následně ve výrobní konstrukci a nakonec ve vývojové konstrukci. Pracoval jsem na projektu pistole CZ 97, lovecké kulovnice CZ 700 a následně i CZ 700 Sniper. Projektů bylo víc, ale ne všechny se dostaly do sériové výroby třeba pistole CZ 75 Compact v ráži 7,65 Browning, podvěsný granátomet PRAK 40x46mm pro Sa vz. 58, modulární lovecká kulovnice CZ Od konce roku 2007 pracuji na osmsetpětce. Na základě jakých vstupních informací jste při vývoji postupovali? Pokud se nepleteme, česká armáda své požadavky na novou zbraň přesně specifikovala dost pozdě. Je tedy správný předpoklad, že při konstrukci jste byli nuceni většinu doby vycházet ze zadání srovnatelných zahraničních tendrů a analýzy hlavních vývojových trendů? Zadání specifikovala už dříve vývojová konstrukce České zbrojovky. Podařilo se jí vytvořit takové zadání, které bylo v souladu s trendem vývoje, což se nakonec potvrdilo. Pochopitelně se během práce na projektu musely řešit aktuální poznatky vyplývající z poptávky trhu. Narazili jste při práci na zbraních řady CZ 805 a jejich příslušenství na něco, co vás hodně potrápilo? Je toho hodně. Projekt je dost složitý a každý uzel specifický. Odladění celého systému, tak aby správně fungoval a přitom vykazoval potřebnou životnost, bylo dost náročné. Velikou výhodou se ukázalo být 16

17 řešení problémů v týmu. A bylo také hodně lidí, kteří vždy dokázali pomoct a poradit. Je na těchto zbraních a jejich příslušenství něco, na co jste jako konstruktér obzvlášť hrdý? Jsem hrdý na celý projekt. Hlavně na to, co se celému týmu a vývojové dílně podařilo vytvořit. Mám ale obzvlášť citový vztah k útočnému/bojovému noži. Jaký je potenciál dalšího vývoje zbraní řady CZ 805? Jak to vypadá například s verzí A3 s prodlouženou hlavní? Pořád je co vylepšovat. Celý systém se bude dále rozvíjet podle požadavků trhu. Bylo by asi špatné zůstat u jedné varianty. Verze A3 byla původně připravována pro AČR, ale nakonec zatím není realizována. Funkční vzorek je však vyzkoušen a odladěn. Pokud se nemýlíme, mluví se mimo jiné také o vzniku čistě samonabíjecí varianty pro civilní trh. Už se ví, z jakého konkrétního modelu bude vycházet a kdy by mohla být uvedena na trh? O této variantě se mluví. Ale za sebe: bylo by škoda ji nerealizovat. Provedení se asi bude odvíjet od toho, co umožní legislativa, to se týká například délky hlavně. Navíc se, konkrétně u formy dílu pažbička, už počítá i s touto variantou má výměnné jádro pro značky režimu střelby. Tady bychom vás poprosili o bližší vysvětlení co použití výměnného jádra znamená a jaké výhody přináší? Výroba formy je složitá a nákladná záležitost. Pažbička, do které se montuje spoušťový mechanismus, je plastová a z vnější strany jsou v oblasti přeřaďovače po obou stranách značky režimu střelby ty tečky, které udávají pozice přeřaďovače zajištěno, jednotlivé rány, omezená dvouranná dávka, plná dávka. Já ale už dopředu počítal se samonabíjecí variantou, a ta bude mít režim střelby pouze zajištěno a jednotlivé rány. Tudíž je pravděpodobné, že poloha přeřaďovače nebude odpovídat značkám, v lepším případě by některé byly zbytečné. Proto jsem se dohodl s konstruktérem formy, aby tento uzel ve formě udělal pomocí výměnného jádra. Takže: do jedné formy budeme stříkat obě pažbičky, jenom se podle potřeby varianty spoušťového mechanismu zbraně vymění relativně jednoduché jádro ve formě. Ve formě tím máme ostatně vyřešenou rovněž variantu pažbičky pro spoušťový mechanismus např. bez omezené dvouranné dávky, pokud by si to zákazník přál. Vyrobíme zase jenom nové jádro, nikoliv celou novou formu. Zabírá úkol CZ 805 veškerou vaši kapacitu, anebo se věnujete i jiným vývojovým úkolům? Jinými slovy můžeme se v dohledné době těšit na nějakou další zajímavou zbraň, vzešlou z vašeho pomyslného elektronického rýsovacího prkna? Projekt CZ 805, který zahrnuje pušku, granátomet a příslušenství, je tak časově náročný, že nemám čas věnovat se jiným úkolům. Pracuji v současné době jenom na něm. Ale bylo by možná pěkné zkusit něco nového. 17

18 Novinky CZ 805 G1 Granátomet Naprostou novinku v nabídce České zbrojovky a.s. představuje víceúčelový, primárně podvěsný granátomet CZ 805 G1 ráže 40x46 mm NATO. Tato zbraň je výsledkem vlastního vývoje uherskobrodské společnosti a jak už její název napovídá, tvoří součást uceleného kompletu CZ 805, do něhož dále patří útočné pušky a karabiny CZ 805 BREN a víceúčelový bojový nůž UN/BN CZ 805. Česká zbrojovka se až do vývoje modelu CZ 805 G1 konstrukcí podvěsných granátometů zabývala pouze okrajově. Na toto téma v Uherském Brodě vzniklo několik interních studií a návrhů; nejdál se dostal prototyp podvěsného granátometu 40x46mm PRAK pod samopal vz. 58 (řešitel V. Guryča), který byl funkčně zkoušen a předváděn zástupcům armády. Firma navíc pečlivě monitorovala světové trendy a čas od času využila některou z domácích či zahraničních zbraní při prezentaci svého vojenského programu. Při rozběhu prací na zcela novém zbraňovém kompletu pro ozbrojené síly Česká zbrojovka od začátku plánovala použití podvěsného granátometu v ráži 40x46 mm NATO s cílem nabídnout v očekávaném tendru na vyzbrojení Armády ČR a výhledově též v zahraničí komplexní sortiment. Zpočátku se počítalo s využitím některého osvědčeného zahraničního typu. Získání vzorků a navázání spolupráce se zahraničními výrobci však doprovázely značné komplikace, a tak se nakonec podstatně jednodušší cestou stala konstrukce nové, vlastní zbraně. Jak nám k tomu řekl technický ředitel České zbrojovky Ing. Radek Hauerland, který stál v čele příslušného projektového týmu: Rozhodli jsme se jít vlastní cestou, která se dá popsat jako česká interpretace osvědčených konstrukčních prvků. PROJEKT CZ G 805 Projekt s původním názvem CZ G 805 byl zahájen v říjnu 2007 a Česká zbrojovka a.s. na něj získala účelovou podporu od Ministerstva průmyslu a obchodu ČR v rámci program FI-IMPULS (předpokládané celkové náklady na vývoj v letech byly nakonec vyčísleny na 6,671 mil. Kč, čerpaná podpora ze státního rozpočtu v letech činila 2,014 mil. Kč). Pro realizaci projektu byl určen obvyklý početný tým, který vedl již zmíněný Ing. Hauerland a v němž řešitelské pozice zastávali Vítězslav Guryča a Ing. Josef Krutil. 18

19 Úkol zněl zkonstruovat zbraň jako samostatný modulární jednoranový celek s radiálním odemykáním hlavně a s možností snadné integrace pod pouzdro nového zbraňového kompletu (který původně nesl název CZ S 805). Granátomet měl být konstrukčně i výrobně jednoduchý, schopný levné masové produkce a střelby všemi modifikacemi granátů ráže 40x46 mm, které odpovídají standardům NATO. Výchozí základní technické podmínky počítaly s otevřenou architekturou a s možností záměny dvou typů hlavní do jednoho základu zbraně. Nový granátomet měl stanoveny tyto základní parametry: celková délka zbraně mm, celková délka zbraně s připojenou ramenní opěrou mm, délka hlavně mm, hmotnost zbraně bez náboje a opěry 1,3 1,7 kg, hmotnost s připojenou ramenní opěrou bez náboje 2,4 2,8 kg. Životnost byla plánována na minimálně 1000 ran. Pravděpodobnost zásahu se čtyřmetrovým poloměrem dopadu granátu od středu cíle, která platila pro samostatnou zbraň i pro granátomet podvěšený na pušce za dne i v noci, byla stanovena takto: při střelbě na vzdálenosti m to bylo 80 %, na vzdálenosti m 70 % a na m, což představuje hranici účinného dostřelu, 60 %. Rozsáhlé zadání vývoje nemá smysl dále citovat, protože se v podstatě celé podařilo splnit a je tedy obsaženo v následujícím popisu zbraně. Nerealizován (přinejmenším prozatím) zůstal snad jen záměr umožnit ve zbrani využití nábojů 40x53 mm za pomoci přepouštěcí komory pro redukci úsťové rychlosti. SVIŽNÉ TEMPO Jak už je prakticky pro všechny nové zbraně České zbrojovky a.s. zvykem, při konstrukci granátometu byly s úspěchem uplatněny matematické modely a výpočty, technologie CAD/CAM a metody rapid prototyping. To mj. zjednodušilo a urychlilo výrobu funkčního vzorku, jehož příprava, realizace a ověření funkce bez střelby (v té době nebyly z organizačních důvodů k dispozici granáty) proběhly od března do září Již v této fázi byly brány v potaz připomínky předpokládaných uživatelů z řad ozbrojených sil ČR, které významně přispěly k optimalizaci parametrů zbraně. Funkční vzorek byl odzkoušen střelbou v březnu K zajímavým momentům vývoje funkčního vzorku patřilo získávání balistických dat pro přípravu mířidel, při němž se využilo radarového snímání trajektorie vystřeleného granátu ve VTÚVM Slavičín. Střelba z granátometu je mimochodem velmi drahý špás. Cvičný granát přijde asi na 750 Kč, ostrý na 2500 Kč. Levněji se dají pořídit polské produkty, které stojí zhruba 1200 Kč. Už jen nezbytné ověření deklarované životnosti zbraně tedy představovalo značně nákladnou záležitost Nemluvě o tom, že střílet ostrými granáty se dá jen na několika málo místech v České republice. Poznatky ze zkoušek a měření funkčního vzorku byly v plné míře uplatněny při konstrukci prototypu. Prototyp se od funkčního vzorku lišil zejména některými rekonstruovanými uzly a celkovým zjednodušením jeho montáže. Neocenitelnou vývojovou podporou v této etapě přispěl Ing. Vladimír Šimek, který realizoval pevnostní výpočty a simulace zatížení granátometu při střelbě. Zkoušky prototypu dopadly dobře; proto se dá od konce roku 2009 vývoj granátometu, který při finálním přejmenovávání celého osmsetpětkového zbraňového kompletu obdržel označení CZ 805 G1, považovat za definitivně dokončený. Takto dokončená zbraň úspěšně absolvovala celou řadu náročných zkoušek podle nejpřísnějších vojenských metodik a v roce 2010 byla zahájena její sériová výroba. První dodávky jsou určeny pro Ministerstvo obrany ČR, které na jaře 2010 spolu s puškami a karabinami CZ 805 BREN objednalo rovněž 397 granátometů CZ 805 G1 v roli podvěsných zbraní. Granátomet CZ 805 G1 v roli podvěsné zbraně na útočné pušce CZ 805 BREN A1 19

20 Z technologického hlediska patří nový granátomet CZ 805 G1 do rodiny uherskobrodských zbraní nové generace: vyrábí se moderními, plně automatizovanými postupy z kvalitních legovaných ocelí, vysokopevnostních hliníkových slitin, moderních konstrukčních plastů a s využitím nejnovějších technologií povrchových ochran materiálů. OBOUSTRANNÉ OVLÁDÁNÍ Víceúčelový jednoranový granátomet CZ 805 G1 ráže 40x46 mm NATO je po konstrukční, technologické i uživatelské stránce vysoce moderní, jednoduchá a bezpečná lehká zbraň určená k ničení obrněných cílů, živé síly a vojenské techniky nacházející se v otevřeném terénu nebo v úkrytech polního typu. Může bezpečně střílet širokou paletou moderních standardizovaných granátů ráže 40x46: kumulativních, průbojných, tříštivých a speciálních typů (termobarických, dýmových, osvětlovacích, zápalných, plynových aj.). Konstrukční řešení zbraně vychází z požadavku jejího využití v podvěsné i samostatné roli. Z toho důvodu byl zvolen systém nabíjení se zadním koncem hlavně výklopným do strany s možností jednoduchého přestavení směru vyklápění vlevo nebo vpravo podle potřeby či návyků střelce. V uzamčené poloze drážka na vnějším okraji zadního konce hlavně zapadá do uzamykacího ozubu na polovině obvodu závorníku v podobě kulaté destičky, jež tvoří oporu pro dno nábojnice. Směr vyklápění hlavně se nastavuje přetočením závorníku, otočného kolem matice závorníku, která prochází otvorem v jeho dně. Pokud je závorník uzamykacím ozubem orientován vpravo, zadní konec hlavně se vyklápí doleva, a naopak. Pro přestavení uzamykacího ozubu stačí vhodným nástrojem odtlačit odpruženou západku na levém boku těla spušťadla, která je pro snadnou manipulaci opatřena zápichem. Po uvolnění je možné závorník přetočit o 180, kde je západkou opět zajištěn. Podle směru vyklápění následuje přemontování západky posuvného plastového předpažbí, pro které Česká zbrojovka používá označení pažbička. Západka, odjišťovaná před manipulací s předpažbím (pažbičkou), je konstrukční prvek, který si dodatečně vyžádal zákazník. Její přemontování je možné za použití základního běžného nářadí v sadě zbrojíře. K snadnému oboustrannému ovládání přispívá také lučík, který je možné bez velké námahy odklopit o 90 doleva nebo doprava pro usnadnění střelby v rukavicích. DŮVTIPNÁ MÍŘIDLA Pro snadnou montáž na hostitelskou zbraň nebo na tzv. nosič pro samostatné použití nese granátomet na horní části masivní připojovací rybinu, která slouží jako připojovací prvek na montážní lištu dle MIL-STD-1913 s odnímatelnou levou bočnicí a třemi fixačními šrouby. Při použití na pušce se granátomet montuje na zbraň zespodu a jeho mířidla potom pomocí adaptéru mířidel na levou montážní lištu útočné pušky. Tento adaptér je vlastně rampa pro uchycení mířidel v horizontální poloze. Toto řešení bylo zvoleno především proto, aby hlavní montážní rozhraní na temeni pouzdra pušky bylo možné osadit jiným příslušenstvím. Správná poloha mířidel granátometu je pak dána délkou adaptéru. (Montáž mířidel přímo na horní lištu pušky či karabiny je samozřejmě možná, je to jen otázka dostatku místa.) Nosič granátometu je opatřen pistolovou rukojetí (ergonomicky shodnou s CZ 805 BREN) a druhou montážní lištou na temeni, na kterou se upevňují sklopná mechanická mířidla. Důvtipně je vyřešeno jejich rychlé nasazení bez nutnosti opakovaného nastřelování: na lištu se nejprve připevní muška, pak se na lištu přiloží sklopené hledí tak, aby se jeho přední část dotýkala základny mušky. Jinými slovy délka sklopeného hledí je současně délkou záměrné. V této pozici se hledí uchytí na lištu do nejbližší příčné drážky. 20

21 Pro kulovou palnou zbraň by taková přibližnost nestačila, u granátometu jsou zásahy plně v mezích tolerance. Případná korekce mířidel se provádí otáčením mušky pomocí rektifikačního klíče z příslušenství. Pro potřebu transportu nebo skladování je možné sklopit také mušku, která zafixuje hledí ve sklopené poloze. Aretační tlačítko pro sklápění má muška na levém boku své základny, hledí zase napravo (je to dáno použitím jednotné základny mířidel pro mušku i hledí). Na nosič granátometu se nasazuje sklopná ramenní opěra jednotná s puškou CZ 805; standardně se používá základní neteleskopické provedení. JEDNODUCHÁ MANIPULACE Ovládání granátometu CZ 805 G1 je jednoduché a intuitivní: zbraň se odemyká po odjištění předpažbí (pažbičky), které obepíná hlaveň a je opatřeno příčnými drážkami pro spolehlivý úchop, jeho odsunutím směrem dopředu. Při odemčení se aktivuje automatická pojistka úderníku. Následuje vyklopení hlavně radiálním pohybem vlevo nebo vpravo (podle nastavení závorníku) až na doraz, čímž se zpřístupní komora hlavně. Po vsunutí náboje se hlaveň uzavře a pažbička se zasune dozadu do uzamčené polohy. Tím dojde k deaktivaci blokace úderníku a zbraň je připravena ke střelbě. Dalším bezpečnostním prvkem je příčně posuvná manuální pojistka, které blokuje spoušť a má podobu kolíku s ovládacím výřezem uprostřed. V odjištěné poloze konec pojistky vyčnívá vpravo z boku těla spušťadla a je viditelný červeně zabarvený zápich. Levý konec pojistky má zápich označený bílou barvou. Střelba z granátometu CZ 805 G1 neskrývá žádné záludnosti, chování zbraně a vnímání výstřelu střelcem odpovídá výkonu použitého náboje. Praktické zkoušky prokázaly, že granátomet bez problémů dosahuje požadované přesnosti a že vykazuje vysokou životnost, odolnost a funkční spolehlivost i ve ztížených podmínkách. POVEDENÝ PRVNÍ VÝKOP Granátomet CZ 805 G1 se jeví jako po všech stránkách vyzrálá zbraň s atraktivními technickými a uživatelskými parametry. České zbrojovce a.s. se v jeho případě povedl doslova husarský kousek během tří let dokázala vyvinout a do stádia sériové výroby dotáhnout kvalitní produkt zcela nového typu, s nímž dosud měla v zásadě jen teoretické zkušenosti. Na granátometu CZ 805 G1 se sice neuplatnily originální konstrukční prvky, důležitější je, že se jedná o zbraň, která s přehledem snese srovnání s obdobnými zahraničními produkty. CZ 805 G1 ráž 40x46 délka hlavně 250 mm celková délka (bez ramenní opěry) 331 mm celková délka s vyklopenou ramenní opěrou 616 mm celková délka se sklopenou ramenní opěrou 413 mm celková výška (bez ramenní opěry) 90 mm celková výška (s ramenní opěrou) 180 mm hmotnost (bez náboje a ramenní opěry) 1,55 kg účinný dostřel (bodový cíl) 150 m účinný dostřel (plošný cíl) 350 m rozsah pracovní teploty od -50 C do +50 C 21

22 Rozhovor Jak vznikl UN/BN CZ 805 Klasický bodák, primárně určený pro nasazení na hlaveň dlouhé palné zbraně jednotlivce, je už dlouho považován za anachronismus, nemluvě o tom, že stále méně současných armád věnuje výcviku boje bodákem náležitou, pokud vůbec nějakou pozornost. V moderní výzbroji místo bodáku úspěšně zaujal víceúčelový bojový nůž, obvykle stále s možností připevnění na příslušnou útočnou pušku, nicméně s řadou dalších způsobů efektivního využití zdaleka nejen v boji. K tomuto typu chladných zbraní patří i zcela nový nůž UN/BN CZ 805 vzniklý v rámci vývoje zbraňového systému CZ 805 v České zbrojovce Uherský Brod. O jeho vývoji a hlavních charakteristikách jsme si povídali s uherskobrodským konstruktérem Vítězslavem Guryčou. Na základě jakých poznatků se Česká zbrojovka Uherský Brod rozhodla vybavit svou novou útočnou pušku víceúčelovým bojovým nožem, který může být použit jako bodák? Útočný nůž, který se dá použít jako bodák, je standardní příslušenství útočných pušek zavedených v současných armádách. Dalo se proto předpokládat, že pokud by se realizovala dodávka nových útočných pušek CZ například pro Armádu ČR, vyvstane stejný požadavek. Koncepce univerzálního, tedy útočného/bojového nože, zkratkou UN/BN, vznikla z logické úvahy o četnosti použití bodáku v boji. Dnešní voják potřebuje spíš než klasický bodák kvalitní víceúčelový nástroj, nicméně UN/BN CZ 805 celková délka nože délka čepele délka nože s pouzdrem šířka v provedení útočný nůž šířka v provedení bojový nůž hmotnost nože hmotnost nože s pouzdrem a popruhem 317 mm 191,5 mm 380,8 mm 30 mm 23 mm 0,385 kg 0,985 kg s možností případného použití také v kombinaci s automatickou palnou zbraní jednotlivce. No a to se podařilo vyřešit vhodně natvarovanou rukojetí a v podstatě jednoduchou výměnou záštity nože. Pro její výměnu je potřeba povolit jeden šroub v hlavici nože, a to univerzálním klíčem, který je kompatibilní pro celý systém 805, do něhož patří útočná puška, granátomet a nůž. Kdo je autorem této chladné zbraně a jakým způsobem vznikla? Spolupracovali jste při vývoji s nějakým renomovaným nožířem? Autorem nože jsem já, navrhl jsem ho a zkonstruoval při souběžné práci na útočné pušce CZ 805 BREN. Celý vývoj probíhal v rámci České zbrojovky Uherský Brod bez spolupráce s nožíři. Po rozměrových a hmotnostních rešerších a dotazech u profesionálních uživatelů jsem dospěl k použití čepele typu tantó, která například dobře prochází kevlarovou vrstvou. Další už bylo normální konstruování, včetně optimalizace těžiště nože. Dá se nůž pro pušku CZ 805 nasadit i na pušky jiných výrobců? UN/BN CZ 805 je konstruován pouze pro rozhraní osmsetpětky. Sice existovala varianta a možnost, že 22

23 by se mohl dát připojit i na jinou zbraň, ale po úvaze, k čemu vlastně takový nůž slouží tedy především jako nástroj, jsem od této myšlenky ustoupil. Navíc upevnění nože je definováno délkou hlavně před plynovým násadcem a ta je dána konstrukcí CZ 805 BREN. Pořád ale existuje varianta třeba různých adaptérů Jak to bylo s příslušenstvím, tedy pouzdrem a nosným systémem? Použití víceúčelového pouzdra pro nůž jsem předpokládal od samého počátku, a to jednak pro bezpečné uložení nože, jednak také pro uchycení střižníku například pro stříhání drátů, což je dnes vlastně také standard. K víceúčelovým prvkům na pouzdru patří podélná průchozí drážka. Ta vznikla z potřeby uvolnit dutinu pouzdra pro odtok vody a bahna nebo vysypání písku a mě napadlo: proč ji neudělat na tloušťku čepele? Na spodní straně střižníku připevněného na plastovém pouzdru je totiž břit šroubováku, který se dá použít k povolování nebo utahování šroubů. Pokud nejde šroub povolit, můžete tou podélnou drážkou v pouzdru prostrčit nůž, tím získáte rameno a jím si pak můžete pomoci při páčení. Stejně vlastně funguje klíč na povolování matic kola auta. O návrh nosného systému jsme po dobrých referencích požádali renomovanou specializovanou českou firmu, která navrhla a zhotovila první vzorky. Součástí variabilního nosného systému lze u něj volit opaskové poutání, poutání nožní a tak dále je také kapsička pro variantní záštitu nože a případně univerzální klíč. Jakými zkouškami vaše nože a jejich příslušenství prošly? Na nožích se zkoušela trvanlivost ostří přejížděním po mosazném válečku což je modifikovaná zkouška bodáku pro samopal vz. 58, konkrétně pro variantu naostřeného bodáku. Při dalších zkouškách byl nůž podchlazen na -50 C a poté mechanicky testován sekáním do dřeva i do betonu. Při těchto teplotách se zkoušela také pádová odolnost na betonovou podložku. Totéž se provádělo rovněž při teplotách +50 C. Dále se ověřovala například trvanlivost břitu střižníku při stříhání drátů různých průměrů a tvrdostí. V rámci testování zbraně proběhla řada dalších zkoušek například sekáním do plechového terče, bodáním do plechových válců, páčením a podobně. Výrobu si zajišťuje sama Česká zbrojovka Uherský Brod? Používá při ní nějaké specifické postupy a materiály, odlišné od postupů a materiálů používaných při výrobě střelných zbraní? Prototypy a první vzorky byly vyrobeny v České zbrojovce Uherský Brod. Postupně jsme vyzkoušeli několik druhů materiálů čepele a způsobů tepelného zpracování tak, aby nůž vyhověl podmínkám a požadavkům na kvalitní nástroj. A to včetně povrchové úpravy a vývoje plastových dílů nože. V současné době se výroba nožů realizuje mimo závod České zbrojovky u evropského výrobce nožů. Nicméně Česká zbrojovka technologii výroby zvládla a výroba se může kdykoliv vrátit zpět do Uherského Brodu. 23

24 Novinky Třetí generace samopal EVO 3 A1 CZ SCORPION Přestože se nový samopal České zbrojovky a.s. svým jménem hlásí ke slavné tradici originálních automatických zbraní Škorpion z počátku 60. let minulého století, společné s nimi má vlastně jen místo výroby. Model CZ SCORPION EVO 3 A1 představuje vysoce moderní adaptaci klasické samopalové koncepce a vyniká konstrukční i technologickou jednoduchostí, propracovanou ergonomií a nanejvýš atraktivními uživatelskými vlastnostmi. Jméno Škorpion je neodmyslitelně spojeno s originálními kompaktními samopaly, které dnešní Česká zbrojovka a.s. vyráběla dvě desetiletí v celkovém počtu bezmála kusů pro potřeby československých bezpečnostních a ozbrojených sil i pro export. Nevýhodou základního modelu vz. 61 (podrobněji o něm a jeho variantách pojednáváme na straně 54) byl málo výkonný náboj 7,65 mm Browning, vyžádaný původním hlavním zákazníkem, jímž bylo československé ministerstvo vnitra. Od druhé poloviny 90. let se proto uherskobrodská společnost pokusila využít nesporný potenciál této zajímavé zbraně dopracováním modelů ve výkonnějších rážích. Nejdál se dostal vývoj samopalu v ráži 9 mm Luger, který byl v roce 2003 pod označením CZ SKOR- PION 9x19 v malém počtu uveden na trh. Výsledkem další modernizace se pak stal prototyp XCZ 868, nabízený v rámci programu Advanced Infantry Weapons Systems (AIWS) z let Pro tuto vývojovou linii to však už byla labutí píseň. Přes bezkonkurenčně malé rozměry, snadné ovládání a vysokou přesnost se devítkový Škorpion nepodařilo výrobně zjednodušit, což Českou zbrojovku a.s. přimělo k rozhodnutí poohlédnout se po modernější a jednodušší zbrani podobné kategorie. SLOVENSKÉ KOŘENY Mezitím se v roce 2001 objevily první informace o partě tří slovenských nadšenců z Trenčína, kteří se pustili do vývoje zcela nového samopalu LAUGO, jenž si přes improvizovanou podobu prvních vzorků záhy vysloužil uznání odborníků za promyšlenost a jednoduchost. Česká zbrojovka a.s. projevila o slovenskou zbraň zájem poprvé v roce 2004, kdy se ale ukázalo, že prototyp zatím zdaleka nesplňuje mimořádně přísné podmínky, jimiž se v Uherském Brodě při konstrukci pro ozbrojené složky řídí. Toto zjištění bylo pro slovenské 24

25 konstruktéry užitečnou lekcí a impulzem k dalšímu vývoji, a tak po krátkém intermezzu, kdy vývoj LAUGA zastřešovala firma ZVS z Dubnice nad Váhom, mohla být v lednu 2007 podepsána dohoda o převzetí trenčínské zbraně Českou zbrojovkou a.s. Spolu s prototypem a dokumentací přešel do Uherského Brodu coby externista jeden z trojice původních konstruktérů Ján Lučanský, který zpětně odhaduje, že samopal byl v této fázi hotový asi ze 60 %. Dopracovávaly se zejména plastové zásobníky, možnost střelby třírannou dávkou či verze v ráži.40 S&W. O tom, že Česká zbrojovka a.s. vsadila na dobrého koně, svědčily výsledky zkoušek životnosti zdokonaleného prototypu, při nichž jeden kus bez úhony odstřílel asi ran. Jak je v případě uherskobrodských služebních zbraní zvykem, již v této fázi byly budoucí nové Škorpiony představeny tuzemským elitním vojenským a bezpečnostním složkám, jejichž feedback je vždy cenným zdrojem poznatků pro další vývoj. V tomto případě se vyjádření vojenských a policejních specialistů s úspěchem využilo zejména pro vyladění ergonomie, o které se ještě zmíníme. TŘETÍ GENERACE V Uherském Brodě pokračoval ve vývoji zbraně především Ján Lučanský, který na počátku roku 2009 nastoupil do České zbrojovky do útvaru konstrukce a pustil se do dolaďování designu, ergonomie a nové ramenní opěry. Další uherskobrodský konstruktér Jaroslav Červík se paralelně soustředil na problematiku výrobních materiálů, dokumentaci a technologii výroby. Ovládací prvky samopalu CZ SCORPION EVO 3 A1 se dají snadno ovládat i v rukavicích 25

26 V roce 2009 se nová zbraň dočkala první veřejné prezentace: stalo se tak na tradičním jarním veletrhu IDET v Brně. Tehdy představené kusy už měly hodně blízko k dokonalosti, nicméně vývoj pak ještě nějaký čas pokračoval. Základní verze v ráži 9x19 mm byla za hotovou prohlášena ve druhé polovině roku To už měl nový samopal za sebou veškeré náročné tovární zkoušky a úspěšně prošel rovněž ztíženými testy podle nejpřísnějších západních i východních vojenských norem. Vedle konstrukce se během roku 2009 ladil také název nové zbraně. Nakonec se ustálil do současné podoby CZ SCORPION EVO 3 A1. EVO 3 znamená, že jde o třetí generaci uherskobrodských Škorpionů (za druhou je považován model CZ SKORPION 9x19), A vyjadřuje, že se jedná o automatickou verzi ráže 9 mm Luger, resp..40 S&W. S před číslem bude mít samonabíjecí varianta pro civilní trh, která už je také hotová. SÍLA JEDNODUCHOSTI CZ SCORPION EVO 3 A1 je lehká automatická zbraň jednotlivce ráže 9x19 mm (9 mm Luger), která může střílet jednotlivými ranami, třírannými dávkami a neomezenými dávkami. Režim střelby se volí oboustrannou páčkou/manuální pojistkou na bocích pouzdra spušťadla, jednotlivé pozice jsou označeny horizontálně umístěnými piktogramy. Nový Škorpion má masivní dynamický závěr, na jehož pravém boku vpředu je vybrání přístupné přes výhozní okénko pro doražení do přední polohy v případě silného znečištění zbraně. CZ SCORPION EVO 3 A1 má kladívkový bicí mechanismus s automatickou blokovou pojistkou úderníku a střílí z přední polohy závěru, což dává ideální předpoklady k dosažení vysoké přesnosti. Po vystřelení posledního náboje zůstává závěr zachycen v zadní poloze záchytem závěru s hmatníkem na levém boku pouzdra spušťadla. Závěr je kluzně uložen na odnímatelném pouzdru spušťadla a je veden centrálním trnem s jednou vratnou pružinou. To umožnilo řešit pouzdro závěru jako jednoduchou dvoudílnou skořepinu z vysoce odolného konstrukčního polymeru. V čele pouzdra závěru je tzv. fixační vložka, do níž je zašroubována hlaveň. Z odolného polymeru je dále předpažbí nasunuté na hlaveň osazenou chladičem, pouzdro spušťadla, pistolová rukojeť, sklopná teleskopická ramenní opěra či základna (kloub) ramenní opěry. Zbraň je díky tomu na své rozměry opravdu lehká bez zásobníku váží 2,77 kg. Vysoce progresivní prvek představují integrované montážní lišty dle MIL-STD-1913, které tvoří nedílnou součást pouzdra závěru (na temeni) a předpažbí (na všech čtyřech plochách). Ani při hojném využití polymerových dílů v praxi nehrozí jejich přehřívání. Praktické zkoušky ukázaly, že díky promyšlené konstrukci dokáže nový Škorpion vystřílet 600 ran v kuse bez jakéhokoliv poškození a bez toho, aby střelec musel používat rukavice. NEJRYCHLEJŠÍ DEMONTÁŽ Koncepce zbraně je založena na originální myšlence, která se dokonce dočkala patentové ochrany. 26

27 Vtip spočívá v již zmíněném odnímatelném pouzdru spušťadla, které je branou do útrob samopalu. Tím se mj. pronikavě zjednodušila základní demontáž, která probíhá takto: Po vyjmutí zásobníku se napne závěr a přestavitelná napínací páka se zachytí vzadu v pojistném výřezu. Přední čep pouzdra spušťadla se vysune doleva a po vyháknutí svého zadního závěsu se pouzdro spoušťadla odejme. Otvorem v dolní části pouzdra závěru se vyndá celek závěru s vratnou pružinou na vodicím trnu. Složení zbraně probíhá stejně jednoduše v opačném pořadí. Demontáž i montáž trvá jen několik málo sekund a pohodlně ji zvládne i nezkušený uživatel a CZ SCORPION EVO 3 A1 dokonce díky tomu vážně aspiruje na titul samopalu s nejrychlejší demontáží a zpětnou montáží na světě. PERFEKTNÍ ERGONOMIE Už byla řeč o ergonomii zbraně. Jejímu řešení konstruktéři věnovali hodně času a energie, využívali mnoho pomůcek a šablon a pečlivě zohledňovali četné připomínky profesionálů z řad ozbrojených a bezpečnostních složek. Výsledek tomu odpovídá. Nový Škorpion je po ergonomické stránce výrobek, který těžko hledá srovnání. Perfektně padne do ruky, zacílení je naprosto přirozené, všechny ovládací prvky jsou právě tam, kde je střelec potřebuje mít. Díky šikovnému vyvážení, plastovému nárazníku v zadní části vodicího trnu a odpalování z přední polohy závorníku je navíc CZ SCORPION EVO 3 A1 i při relativně vysoké kadenci snadno kontrolovatelný ve všech režimech střelby, včetně opravdu dlouhých, třicetiranových dávek. To vše se samozřejmě podílí na vysoké přesnosti až do maximálního účinného dostřelu 250 m. Zbraň kromě toho vyniká nadstandardní možností individuálního přizpůsobení tělesné konstituci střelce a taktickým potřebám. Unikátním prvkem je horizontálně stavitelná pistolová rukojeť. Doprava sklopná teleskopická ramenní opěra je nastavitelná v širokém spektru délek. Celkové rozměry zbraně lze ještě zmenšit úplným odejmutím ramenní opěry (po stisknutí odpruženého demontážního tlačítka vystupujícího za zadního konce pouzdra závěru) pro účely transportu nebo pro použití samopalu ve velmi omezeném prostoru. ŠIROKÁ PALETA PŘÍSLUŠENSTVÍ CZ SCORPION EVO 3 A1 má integrované úchyty pro poutka standardizovaných tříbodových nebo jed- CZ SCORPION EVO 3 A1 ráž 9x19 délka hlavně 196 mm celková délka s vyklopenou ramenní opěrou 660 mm celková délka se sklopenou ramenní opěrou 410 mm teoretická rychlost střelby 1150 r/min hmotnost bez zásobníku 2,77 kg kapacita zásobníku 30 nábojů 27

28 nobodových nosných popruhů. Ke zbrani se dodávají transparentní plastové dvouřadé zásobníky s dvouřadým vyústěním o kapacitě 20 a 30 nábojů. Záchyt zásobníku v přední dolní části lučíku je oboustranný a snadno ovladatelný. Na zvláštní požadavek lze k samopalu CZ SCORPION EVO 3 A1 dodávat širokou paletu příslušenství: účinný tlumič hluku výstřelu, jímž je možné nahradit specificky tvarovaný válcový kompenzátor/tlumič plamene na ústí hlavně, několik typů svítilen včetně rychloupínacích držáků, laserové značkovače, taktické rukojeti, kolimátory apod. V základním provedení je nový Škorpion standardně vybaven stavitelnými mechanickými mířidly s dioptrickým hledím nasazovanými na horní montážní lištu. Na větší vzdálenosti to není optimální, hrozí překrytí menších cílů, ale v podmínkách tunelové střelnice tomu bylo právě naopak zamíření bylo pohodlné a pohotové. Napínací páka byla na levé straně a jako pravák jsem ji tedy obsluhoval levou rukou, stejně jako záchyt zásobníku při jeho výměně. Obojí bylo bez problémů. Pojistku, resp. přepínač režimu střelby jsem ovládal palcem pravé ruky šlo to snadno, přepínání do jednotlivých poloh bylo jasně rozlišitelné i bez vizuální kontroly. NA STŘELNICI V průběhu roku 2010 si jeden ze spoluautorů tohoto Speciálu mohl orientačně vyzkoušet předsériové provedení samopalu CZ SCORPION EVO 3 A1 a takto shrnul své poznatky: Pro srovnání jsem si nejprve připomenul, jak si v praxi vedou klasické Škorpiony ráže 7,65 mm Browning a 9 mm Luger. CZ SCORPION EVO 3 A1 je od prvního úchopu zbraň jiné kategorie je to klasický samopal, který okamžitě upoutá příjemnou hmotností, perfektním vyvážením a velice přívětivou ergonomií. Základní horizontální nastavení pistolové rukojeti mi plně vyhovovalo; kromě toho jsem ocenil snadnou manipulaci se sklopnou ramenní opěrou, zejména její rychlé vyklápění a snadné nastavování zadní části (botky) obojí je možné doslova jedním pohybem. Zbraň, kterou jsem měl k dispozici, byla opatřena muškou s relativně velkou bílou kuličkou na vrcholu. 28

29 Střelba jednotlivými ranami byla vysloveně poklidnou záležitostí, plnou kontrolu nad zbraní jsem si udržel i v režimu tříranných dávek. Trochu víc tréninku bych potřeboval na přesnější vedení střelby delšími dávkami, ale na to, že jsem měl nový Škorpion v ruce poprvé, nebyl výsledek vůbec špatný. O mimořádně kultivovaném chování zbraně při střelbě dávkami se lze snadno přesvědčit na internetu na youtube.com stačí zadat název samopalu a jako první vám vyskočí video, v němž Ján Lučanský vystřílí rychle za sebou tři zásobníky. NADĚJNÉ VYHLÍDKY Až do jara 2010 se mělo za to, že Česká zbrojovka a.s. svým novým samopalem míří především na zahraniční trhy, čemuž nasvědčovaly i občasné zmínky čelných představitelů společnosti. O to větší zavládlo v odborných kruzích překvapení, když na jaře 2010 Ministerstvo obrany ČR u České zbrojovky objednalo 572 plně automatických zbraní jednotlivce CZ SCORPION EVO 3 A1 ráže 9x19 mm s příslušenstvím a municí. Tyto samopaly jsou určeny pro Hradní stráž, která má kromě reprezentačních úkolů na starosti zajišťování ostrahy a obrany sídel prezidenta ČR a jeho hostů. (Více o Hradní stráži a jejích zbraních se dočtete na s. 38.) S takovou referencí se šance nového Škorpionu na úspěch samozřejmě podstatně zvyšuje. Nicméně už před uveřejněním informace o objednávce českého ministerstva obrany bylo jasné, že Česká zbrojovka touto zbraní přesně vystihla aktuální potřeby trhu. O nový samopal už delší čas projevují zájem další a další bezpečnostní organizace a instituce v ČR i v zahraničí, jejichž příslušníci se s ním mohou prakticky seznámit na četných ukázkách. Z reakcí profesionálů je zřejmé, že v podobě samopalů řady CZ SCORPION EVO 3 se objevil model, který svými parametry představuje vysoce zajímavou alternativu k dosud dominujícím zbraním HK. I přes pokračující ekonomickou krizi proto Česká zbrojovka a.s. neskrývá přesvědčení, že další objednávky třetí generace uherskobrodských Škorpionů budou brzy následovat. 29

30 Rozhovor Rád si hraju SE ZBRANĚMI S konstruktérem Jánem Lučanským o vývoji samopalu CZ SCORPION EVO 3 od slovenských kořenů po současnost Mohl byste se nám na úvod stručně představit? Odkud pocházíte, jaké máte vzdělání a zkušenosti, jak se formoval váš vztah ke zbraním Jmenuji se Ján Lučanský a pocházím z nedalekého slovenského města Trenčína. Absolvoval jsem střední průmyslovou školu. Můj vztah ke zbraním se formoval už od raného dětství, zejména teoreticky, čtením literatury a odborných časopisů. Mezi nimi zaujala první místo Střelecká revue a za 12 let už odtud člověk něco vyčte (směje se). Nějaký čas jsem působil v ozbrojených složkách. Rozsáhlé osobní zkušenosti s pěchotními zbraněmi mám ještě z dob balkánského konfliktu, kdy jsem se mohl prakticky seznámit například se samopaly Agram, Šokac, Zagi, Ero, s útočnými puškami řady AK, G3, AR15 nebo vz. 58, puškami SKS, SVD, M76, RT 20 z té jsem si také střelil, dále s kulomety RPK, PKM, MG34, MG42, Browning M2HB, ZPU-2-14,5 mm a také s pancéřovkami RPG 7, RB 57, M80 Zolja, M79 Osa. Pokud se nemýlíme, u projektu dnešního samopalu CZ SCORPION EVO 3 A1 jste stál od úplného začátku, když ještě zbraň nesla označení LAUGO. Ano, na začátku bylo LAUGO, což je jméno odvozené z římského názvu dnešního Trenčína Laugaricio. Začalo to nejspíš tvrzením jednoho pána, že na konstrukci a výrobu automatické zbraně je nutné mít rozsáhlé technické a technologické zázemí. To byla jasná provokace. Tak vznikl model LTG, nazvaný podle příjmení členů naší konstruktérské trojice: Lučanský, Tvrdý, Gašparík. Zpočátku jsme si s konstrukcí automatické zbraně jen hráli více ve Střelecké revui č. 12/2001. Práce vzhledem k dostupným financím postupovaly velmi pomalu viz SR č. 1/2004. Pak do hry vstoupila firma ZVS, a. s., Dubnica, díky níž se v letech postoupilo zase kus kupředu, zejména širokou aplikací plastu do konstrukce samopalu. Výsledek byl představen na veletrhu IDET 2005 a opět o něm informovaly odborné časopisy. Ján Lučanský Kdy, v jaké fázi vývoje a za jakých podmínek vstoupila do hry Česká zbrojovka a.s.? A jak to bylo s vámi? Česká zbrojovka vstoupila do hry poprvé v roce Z našeho pohledu jsme už tehdy byli skoro na konci vývoje jenže to jsme ještě nevěděli o mimořádně přísných metodikách TPVD naší-vaší armády, které vycházejí z 50. a 60. let a kterými se v Uherském Brodě při konstrukci pro ozbrojené složky řídí. Myslím si, že tyhle podmínky by splnilo jen málo současných takzvaných západních zbraní. A z téhle hodně náročné perspektivy se náš projekt České zbrojovce ještě nezdál životaschopný. Podruhé projevila zájem v roce Náš vývoj byl v té době hotov zhruba ze 60 %. K původní konstrukci LAUGO chtěla uherskobrodská zbrojovka dokonstruovat plastové zásobníky, 3ranné omezovače dávky, vyřešit provedení v ráži.40 S&W a podobně. Já jsem nastoupil do České zbrojovky Uherský Brod jako externista a dál jsem pracoval na uvedených požadavcích. 30

31 Co následovalo po převzetí samopalu LAUGO uherskobrodskou společností? Jaká byla vaše pozice při dalších konstrukčních pracích a přípravě sériové výroby? Samopal i s nově zakomponovanými uzly byl podroben rozsáhlým testům životnosti. Při zkouškách bylo na jednu zbraň nastříleno kolem ran, testovala se funkce za ztížených podmínek: prach, voda, mráz -50 C a podobně. Od ledna 2009 jsem nastoupil do útvaru konstrukce České zbrojovky na pozici konstruktér speciálu, kde jsem se spojil s konstruktérem Jaroslavem Červíkem, který má na kontě například CZ 75 Standard IPSC a CZ 75 Modified IPSC a se kterým jsem již dříve spolupracoval jako externista. Vytvořili jsme tak malý řešitelský tým. Já jsem se zaměřil na design zbraně, ergonomii, novou sklopnou teleskopickou opěru, Jarda se zabýval aplikací, hledáním vhodných moderních plastových materiálů, úpravou dokumentace a hledáním vhodných technologií pro sériovou výrobu. Jak hodně se zbraň proměnila od své původní slovenské podoby? Které případné změny sám považujete za nejdůležitější? Hlavní změny jsou 3ranný omezovač dávky, plastové zásobníky, nová sklopná, délkově stavitelná a odnímatelná pažba, větší tepelná odolnost, design, ergonomie. Jste vy sám s aktuálním modelem CZ SCORPION EVO 3 A1 spokojený, anebo ještě vidíte prostor pro jeho další zdokonalování? Ne, asi nebudu nikdy spokojený, tomu se říká vývoj (směje se). Například mám rozpracované jednoduché řešení závěru s dělenou hmotou, které snižuje kadenci o 200 ran/min a zpětný ráz o 30 %. Princip spočívá v tom, že hmotnost závěru je rozdělena na dva mezi sebou pohyblivé segmenty. Mezi vysoce oceňované vlastnosti výsledného modelu CZ SCORPION EVO 3 A1 vedle mimořádné konstrukční a výrobní jednoduchosti patří jeho vynikající ergonomie, která navíc nabízí možnost dílčího přizpůsobení tělesné stavbě konkrétního uživatele. Jakým způsobem jste se k tak propracovanému tvarování, vyvážení a umístění ovládacích prvků dobrali? K současné ergonomii zbraně jsme se dobrali za pomoci spousty pomůcek, 2D a 3D šablon, samozřejmě jsme taky přihlíželi ke spoustě připomínek. Důležité ale určitě bylo, že já sám si rád se zbraněmi hraju, dokážu si je prohazovat z ruky do ruky i hodinu. Je něco dalšího, na co byste na samopalu CZ SCOR- PION EVO 3 A1 sám rád zvlášť upozornil? Určitě bych zdůraznil mimořádnou tepelnou odolnost tahle zbraň dokáže vystřílet dávkami 20 zásobníků za sebou, tedy 600 ran v kuse, bez jakéhokoliv poškození a bez toho, aby střelec musel používat rukavice. Za připomenutí rozhodně taky stojí asi nejrychlejší demontáž a zpětná montáž automatické zbraně vůbec, bez nutnosti si součásti odkládat na nějakou podložku všechno máte v ruce. A1 v aktuálním názvu zbraně dává tušit, že vývoj nového škorpionu tímto modelem zdaleka nekončí. Jaké další verze se připravují a kdy se počítá s jejich uvedením na trh? Aktuálně se chystají dvě modelové řady odlišené v názvu koncovým písmenem. Řada A představuje zbraně pro armádu, respektive ozbrojené složky, řada S označuje samonabíjecí provedení. Jednička za písmenem označuje standardní provedení ráže 9x19 nebo.40 S&W. 31

32 Novinky Odstřelovačské SPECIÁLY CZ Doba, kdy si odstřelovač vystačil s trochu kvalitnější běžnou armádní či loveckou puškou opatřenou zaměřovacím dalekohledem, je už dávno pryč. Různorodost cílů a situací, do nichž se moderní vojenští a policejní snajpři dostávají, je nebývale široká, což začalo v ještě větší míře platit po vypuknutí tzv. globální války proti terorismu, ve které se odstřelovačské pušky zařadily mezi klíčové prvky pěchotní výzbroje. Důsledkem je zvýšená poptávka po nových odstřelovačských zbraňových systémech, dokonaleji zajišťujících pokrytí celého spektra současných i budoucích odstřelovačských úloh armádních a bezpečnostních složek. V reakci na tento trend vyvinula Česká zbrojovka a.s. nový koncept opakovací odstřelovačské pušky CZ 750. Uherskobrodská zbrojovka se vývojem a výrobou odstřelovaček začala poprvé zabývat již v polovině 50. let minulého století, kdy pro československou armádu s využitím dílů sovětských opakovaček Mosin zhotovovala odstřelovačské pušky vz. 54 (podrobněji se o nich zmiňujeme na s. 83). Pak ale přišla dlouhá přestávka a na tuto epizodu se znovu navázalo až v 90. letech za zcela jiných politických a ekonomických podmínek. Ty mimo jiné vedly k důsledné orientaci na výkonný západní náboj 7,62x51 NATO (.308 Winchester). Porevoluční uherskobrodské odstřelovačky zpočátku představovaly jakýsi vedlejší produkt modernizace programu loveckých a sportovních opakovacích kulovnic tak vznikly odstřelovačské varianty modelů CZ 537 a CZ 550. V obou případech to byly solidní přesné zbraně se závěrovým systémem Mauser, které se ovšem obracely spíš ke starším tradicím snajperského řemesla. SEDMISTOVKA Za první uherskobrodský odstřelovačský speciál (byla to vlastně první česká továrně zhotovená zbraň svého druhu) je možné považovat až model CZ 700 Sniper, který vznikal v úzké kooperaci s českými odstřelovači a u něhož se konstruktéři České zbrojovky odklonili od osvědčeného systému Mauser a poněkud překvapivě využili závěrový systém Weatherby se tře- 32

33 CZ 700 Sniper M1 mi uzamykacími ozuby ve dvou řadách (tedy celkem se šesti) na zadní části závěru. Použití závěru Weatherby souviselo s plánem na zavedení výroby nové modulární lovecké kulovnice CZ 700, která měla posloužit jako konstrukční základ pro několik dalších variant dlouhých kulových zbraní. Nejprve vznikla sportovní velkorážná kulovnice pro disciplíny ISSF CZ 700 Sport, pro kterou navrhl pažbu konstruktér Vítězslav Guryča spolu s Ing. Bohumírem Pokorným z Dukly Plzeň. Teprve poté následoval model CZ 700 Sniper, u něhož byla zpočátku použita pažba podobná jako u sportovní verze. Pro daný účel se ale ukázala jako málo odolná a nevyhovující i v dalších ohledech. Proto byla vytvořena nově tvarovaná pažba s výškově regulovatelnou botkou a lícnicí (na jejíž řešení získal V. Guryča užitný vzor). Specifický tvar pažby byl mj. dán úplným zakrytím desetiranového zásobníku. Základní provedení pažby z laminovaného dřeva mělo otvor pro palec za pistolovou rukojetí, vznikla ale také tvarově částečně odlišná varianta z černého plastu, u níž byl otvor pro palec nahrazen velkým vybráním. Toto řešení mělo výbornou ergonomii a dalo se mu vytknout jediné nebylo použitelné levorukým střelcem. Nicméně v rámci vývoje vznikla i varianta pro leváky se zrcadlově obrácenou konfigurací závěru. Sedmistovka, samozřejmě v ráži 7,62x51 NATO, byla opravdu kvalitní zbraň se zajímavými parametry a špičkovými výkony. Velmi dobře řešená pažba měla na spodní části předpažbí lištu pro montáž dvojnožky. Pozitivního hodnocení se dočkala také dolů ohnutá klika závěru s masivní plastovou hlavicí, která spolu s velmi hladkým chodem závěru přispívala k pohodlnému ovládání. Základní verze měla na temeni pouzdra závěru montážní lištu dle MIL-STD-1913, nabízely se ale také varianty s klasickými drážkami na můstku pouzdra závěru pro uchycení montážních kroužků. Spoušťový mechanismus sedmistovek byl plně regulovatelný s možností montáže verze s napínáčkem. Základní verze CZ 700 Sniper M1 se špičkovým střelivem dosahovala výborné přesnosti 0,5 MOA. Sedmistovky byly ovšem řešeny jako zbraňový systém, což umožňovala mj. snadno odnímatelná plovoucí hlaveň, vyměnitelná během pěti minut bez nutnosti použití speciálního nářadí. Vedle těžké, zastudena kované hlavně se nabízela také hlaveň kanelovaná a hlaveň uzpůsobená pro střelbu podzvukovou municí a pro montáž tlumiče hluku výstřelu. Ve spojení se dvěma typy pažeb to otvíralo poměrně širokou škálu kombinací. Celý projekt CZ 700 ale nakonec skončil výrobou ověřovací série základního loveckého provedení a pouze několika málo kusů varianty Sniper. Nicméně poznatky získané při práci na tomto projektu se staly cenným základem následujícího vývoje nové rodiny uherskobrodských odstřelovačských speciálů Na konceptu nové opakovací odstřelovačské zbraně pro vojenské a policejní střelce se v Uherském Brodě začalo systematicky pracovat od první poloviny roku Pro tento účel konstruktéři České zbrojovky propojili to nejlepší ze speciálu CZ 700 Sniper, jmenovitě především sofistikované pažbení, s vynikající uherskobrodskou loveckou mauserovskou řadou CZ 550. V první fázi to byla konkrétně zdokonalená verze pětsetpadesátky CZ 555, která se díky dodatečnému vodicímu ozubu může pochlubit přesnějším vedením, hladším chodem závěru a kratším vytahovačem. Hned v roce 2003 byla na brněnském veletrhu IDET odborné veřejnosti představena první podoba nové zbraně, která nesla označení CZ 750 S M1 a již teh- CZ 750 S1 M1 33

34 CZ 750 S1 M2 dy se mohla pochlubit prvními úspěchy na sportovních kláních odstřelovačů. Nová puška vypadala od začátku víc než slibně a její další vývoj proto probíhal v úzké součinnosti s domácími ozbrojenými složkami. V jednotlivých etapách bylo zhotoveno několik prototypů, na nichž se dolaďovaly ergonomické vlastnosti, přesnost střelby, intuitivní ovládání a nízké nároky na údržbu při zachování maximální spolehlivosti všech funkcí zbraně po celou dobu její životnosti. Vlastnosti každého prototypu byly průběžně ověřovány na mezinárodních odstřelovačských soutěžích. Vývoj nové zbraně skončil právě včas, aby výsledek bylo možno v květnu 2005 slavnostně představit na veletrhu IDET. Mluvit o jedné pušce je ovšem poněkud zavádějící; Česká zbrojovka totiž připravovala ucelený odstřelovačský koncept a v jeho rámci se zrodila propojená rodina modelů s různým určením. OSVĚDČENÉ PRVKY Odstřelovačské pušky CZ 750 mají ve finální podobě závěr a ocelové pouzdro závěru převzaté z osvědčené lovecké pušky CZ 550, kterou mnozí označují za nejdokonalejší opakovačku systému Mauser, jaká se kdy vyráběla. Závěr sedmsetpadesátek má proto na přední části dva symetrické uzamykací ozuby, které zapadají do otvorů v pouzdru závěru. Ovládání závěru, jehož pracovní úhel je 90, je spolehlivé a hladké. Přispívá k tomu promyšlené řešení kliky závěru, která je ohnutá mírně dozadu a osazená hlavicí z tvrzené pryže. Spolehlivou extrakci vystřelené nábojnice zajišťuje oblíbený typický dlouhý vytahovač. Závěr je standardně řešen tak, že při jeho otevření dojde k obvyklému vyhození nábojnice ze zbraně. Jelikož je ale Česká zbrojovka dobře obeznámena s požadavky uživatelů, nabízí i speciální variantu vyhazovače, který odebere nábojnici z vytahovače, avšak ponechá ji v nábojišti pro ruční vyjmutí (smyslem je, aby odstřelovač nezanechal na místě střelby stopu v podobě nábojnice). Spoušťový mechanismus odstřelovaček CZ 750 je řešen jako kompaktní blok s možností jemné regulace odporu (14 18 N) a nastavení jazýčku spouště. Na vyžádání se dodává spoušťový mechanismus s francouzským napínáčkem, který se předepíná zatlačením spouště dopředu. Odpor spouště se pak pohybuje v rozsahu 4 8 N a lze ho velmi jemně regulovat prostřednictvím stavěcího šroubu napínáčku před spouští. Odstřelovačské pušky CZ 750 jsou vybaveny snadno dostupnou a ovladatelnou manuální pojistkou vpravo vzadu na pouzdru závěru. Její základní provedení je dvoupolohové; v zadní zajištěné poloze pojistka kromě blokování napnutého úderníku brání pohybu závěru. Na přání je ale možno pušku opatřit třípolohovou pojistkou, která navíc v jedné poloze umožňuje manipulaci se závěrem při současném zablokování spoušťového mechanismu. Zarážka závěru má hmatník vlevo vzadu na pouzdře závěru, po jejím stlačení lze závěr volně vysunout ze zbraně. BEZ MECHANICKÝCH MÍŘIDEL Pušky z rodiny odstřelovaček CZ 750 nemají mechanická mířidla, všechny jsou na pouzdru závěru opatřeny lištou MIL-STD-1913 pro montáž zaměřovacího dalekohledu a případně dalších zaměřovacích pomůcek. Moderní odstřelovačská puška je takřka nemyslitelná bez dvojnožky a CZ 750 není výjimka nejčastěji se pro ni používá populární dvojnožka americké firmy Harris, která se nasazuje do 220mm duralové drážky na spodní části předpažbí. Základní zásobník odstřelovačských pušek CZ 750 je dvouřadový desetiranový s jednořadým vyústěním. Jeho charakteristickým rysem je pryžový návlek na plášti, který snižuje nebezpečí poškození povrchu zásobníku při hrubém zacházení, omezuje vnikání nečistot do zásobníkové šachty a riziko nežádoucích ruchů při styku stěn zásobníku se zásobníkovou šachtou. Pro dnes už nenabízený sportovní model CZ 750 S2 M1 se subtilnější pažbou z laminovaného dřeva se dodával zkrácený zásobník na 4 náboje, bylo v ní ale také možné používat standardní zásobník na 10 nábojů. Záchyt zásobníku je u všech modelů pohodlně dostupný v přední části lučíku. ZÁKLADNÍ MODEL Základní model CZ 750 S1 M1 je moderní těžká odstřelovačská puška určená pro velmi přesnou střelbu na vzdálenosti do 800 metrů a jako taková je vhodná k řešení všech odstřelovačských úloh, primárně v otevřeném terénu. Pro tento účel je opatřena hlavní, jejíž podoba je výsledkem důkladného vývoje, při kterém se zkoušely různé délky hlavně, odlišná stoupání závitu a několik variant počtu drážek. Optimem se ukázala být plovoucí, tj. při výstřelu volně kmitající hlaveň dlouhá 660 mm se čtyřmi pravotočivými drážkami a desetipalcovým stoupáním závitu. U základního modelu má hlaveň na ústí našroubován jednokomorový kompenzátor, který redukuje zpětný ráz výstřelu na sympatických 5,4 J. Česká zbrojovka dále uvádí, že po sejmutí kompenzátoru a jeho nahrazení chránítkem ústí se hodnota zpětného rázu zvýší na stále přijatelných 9,04 J. Hlaveň a jinými slovy zbraň má od výrobce zaručenou minimální životnost 5000 výstřelů bez podstatného poklesu přesnosti. 34

35 Model CZ 750 S1 M1 má promyšleně designovanou pažbu z černého odolného plastu zesíleného skelným vláknem. Při jejím vývoji se dbalo především na to, aby ergonomie pažby maximálně vyhovovala pozici, z níž bude střelec dlouhodobě skrytě sledovat bojiště a vyhledá cíl. Ve hře bylo několik návrhů, z nichž byla nakonec vybrána varianta v duchu staršího modelu CZ 700 Sniper, u níž je relativně dlouhý desetiranový zásobník zcela ukryt v pažbě. K charakteristickým rysům pažby pušky CZ 750 S1 M1 patří výrazná pistolová rukojeť s otvorem pro palec střílející ruky, použitelná i levákem. Uherskobrodská odstřelovačka díky tomu opravdu padne do ramene, velmi příjemně se drží a je možné ji snadno ovládat bez únavy zápěstí a předloktí. U stavitelných prvků pažby je patrné, že Česká zbrojovka má tuto oblast opravdu dobře zvládnutou. Lícnici je možné zvedat do libovolné výšky, střelec si ji může přestavit i na pravou stranu, což jistě nadšeně přivítají levorucí uživatelé (samozřejmě pořád zbývá pouze pravoruká klika závěru, ale ta pro zkušené střelce nebývá fatální problém). Velké možnosti individuálního nastavení dává botka, kterou lze jednak libovolně výškově regulovat, jednak je u ní možné použít tři různě tlusté výměnné podložky. Při této konstelaci se bude hodně těžko hledat odstřelovač, který by si pažbu pušky CZ 750 nedokázal přizpůsobit své konstituci či potřebám. O duralové montážní drážce na spodní straně předpažbí už byla řeč; dodejme jen, že drážka je dost dlouhá na to, aby se posunem dvojnožky dalo podle aktuální potřeby měnit těžiště celé zbraně. Plastová pažba, bez problémů odolávající i méně šetrnému zacházení kupříkladu při transportu, má na povrchu drobné zdrsnění, které podstatně zvyšuje spolehlivost úchopu i vlhkými dlaněmi. Systém zbraně je v pažbě upevněn dvěma šrouby, jedním v oblasti předpažbí, druhým za nábojovou šachtou. Původně se přesnost a souosost ladila před konečnou montáží za pomoci speciálního tmelu vkládaného mezi pažbu a pouzdro závěru. To už je ale minulost, dnes tento účel podstatně jednodušeji a efektivněji plní duralová vložka zalitá v pažbě. ZBRAŇ DO MĚSTA Stejný systém, stejné ovládání, jen kompaktnější rozměry právě tak by se dal stručně charakterizovat model CZ 750 S1 M2. Zatímco základní model je moderní klasická odstřelovačka s velkým dosahem, její kratší sestru připravila Česká zbrojovka jako přesnou zbraň pro použití ve stísněných prostorech a v městské zástavbě s možností nasazení tlumiče hluku (proto se jí taky ně- CZ 755 S3 M1 přechodový stupeň na cestě k nové generaci odstřelovačských speciálů CZ 35

36 kdy říká subsonická verze). Využívat ji lze jistě v nejrůznějších situacích, ale výrobce ji primárně prezentuje jako pušku určenou k boji s odstřelovači protivníka. CZ 750 S1 M2 snadno poznáte podle nepřehlédnutelně kratší hlavně. I v jejím případě se v Uherském Brodě vyzkoušelo několik různých provedení, přičemž úkol byl v tomto případě ztížen požadavkem, aby hlaveň byla plnohodnotně použitelná jak pro subsonické střelivo s nasazeným tlumičem hluku, tak pro standardní náboje. Nakonec padla volba na 450 mm dlouhou hlaveň se čtyřmi pravotočivými drážkami se stoupáním 10 palců. S podzvukovými náboji a tlumičem odstřelovačka přesně zasahuje cíle do 300 m, bez tlumiče s běžným střelivem do 500 m. V městském prostředí jsou to v obou případech více než dostačující hodnoty. Tlumič hluku dodávaný se zbraní má osm komor, odpovídá standardu NATO MIL-STD-1474 a hluk výstřelu je s ním snížen na 124 db; kromě toho také výrazně omezuje záblesk na ústí hlavně. Tlumič má mimochodem zaručenou stejnou minimální životnost bez poklesu přesnosti jako hlaveň úctyhodných 5000 výstřelů. Při použití standardních nábojů se dá tlumič sejmout a na pravotočivý závit na ústí se našroubuje chránítko. Pro zajímavost a srovnání: Česká zbrojovka naměřila, že při střelbě náboji 7,62x51 NATO Norma Diamond Line se 168grainovou střelou bez nasazeného tlumiče hladina hluku jen mírně převýšila 150 db. S kratší hlavní se u subsonické verze také trochu zkrátila plastová pažba konkrétně předpažbí je oproti modelu CZ 750 S1 M1 kratší o přibližně 11 cm, což doprovodilo zkrácení duralové montážní lišty pro dvojnožku na 155 mm. Jinak si CZ 750 S1 M2 uchovává vynikající ergonomii a bezvadné konstrukční řešení své standardní sestry. Když se k tomu připočte úspora hmotnosti o víc než půl kilogramu, je výsledkem šikovná příruční odstřelovačská puška, která v rukou profesionála jistě odvede kus skvělé práce. SPORTOVNÍ VERZE Odstřelovačské pušky dávno nejsou jen výsadou odstřelovačů. Z přesné střelby na dlouhé vzdálenosti se stala populární sportovní disciplína, a právě s ohledem na ni Česká zbrojovka připravila další verze z rodiny odstřelovaček CZ 750: původně to byl model CZ 750 S2 M1 s dřevěnou pažbou, který později v rámci sjednocování produktové řady nahradil model CZ 750 S1 M1 SPORT, v podstatě shodný s verzí S1 M1. 36

37 I když varianta S2 M1 je už minulostí, alespoň stručně připomeňme, že typická pro ni byla pažba sportovního typu z laminovaného dřeva, která sice postrádala regulovatelné prvky, ale její ergonomie byla stále na špičkové úrovni. K výrazným rysům pažby patřily tři podlouhlé odlehčovací otvory v oblasti předpažbí; ty jednak sloužily pro lepší chlazení hlavně, jednak přispívaly k dobrému vyvážení zbraně. Výrazně zvýšená lícnice měla vyhovovat širokému spektru střelců; hodně péče bylo věnováno tvaru a sklonu pistolové rukojeti s cílem umožnit plynulé spouštění bez únavy zápěstí a předloktí střelce. Pevná pryžová botka Pachmayr byla silná 0,8 palce. Zajímavou vychytávkou vyvinutou speciálně pro model S2 M1 byla poměrně masivní plastová rukojeť kliky závěru sportovního typu. Ta se ovšem natolik povedla, že se začala objevovat i na ostatních členkách rodiny odstřelovaček CZ 750. Model S2 M1 měl dvojici držáků pro poutka Trigatti, z nichž přední současně sloužilo k upevnění dvojnožky. Díky materiálu a tvaru pažby bylo toto provedení o jeden kilogram lehčí než základní model S1 M1, s nímž jinak sdílelo základní technické a taktické parametry (jen na ústí hlavně postrádalo závit), včetně zaručené minimální životnosti. Udržení štíhlé sportovní siluety si ovšem vyžádalo použití již zmíněného zásobníku na 4 náboje. ŠPIČKOVÉ PŘÍSLUŠENSTVÍ Při řešení konceptu moderní odstřelovačské pušky věnovala Česká zbrojovka péči pečlivému výběru a částečně i vlastnímu vývoji optimálního příslušenství. Po rozsáhlém zkoušení zaměřovacích dalekohledů se uherskobrodští konstruktéři přiklonili k dalekohledu Carl Zeiss Diavari 6-24x56 T, který je osazen přesně broušenými čočkami s tenkou vrstvou fluoridu hořečnatého pro další zvýšení světelnosti. Záměrný kříž je nového typu s podsvícenou záměrnou osnovou a možností odhadu vzdálenosti cíle podle výšky lidské postavy. Tento dalekohled má velmi jemné stavění paralaxy v rozsahu m. S průměrem okuláru 56 mm a variabilním zvětšením v rozsahu 6-24x zabezpečuje dostatečné zorné pole pro pozorování bojiště s následným přesným bodovým zaměřením cíle. S tímto zaměřovacím dalekohledem se dodává dvojdílná nízká montáž stejného výrobce. O dvojnožce firmy Harris už padla zmínka. K jejím výhodám patří snadná montáž pomocí jednoho šroubu a rychlá šestipolohová regulace výšky. Samozřejmostí moderní odstřelovačky je termoclona, jejímž úkolem je zamezit chvění horkého vzduchu nad hlavní v zorném poli zaměřovacího dalekohledu pro její upevnění jsou pušky CZ 750 opatřeny jednoduchými poutky přibližně 1 cm nad povrchem hlavně. Dále do příslušenství patří univerzální montážní klíč, chránítko ústí hlavně a čtyři podložky botky pažby. Pro účely transportu vyvinula Česká zbrojovka podle požadavků speciálních jednotek Armády ČR taktické přepravní pouzdro TPO 05. Je to nylonové impregnované zádové pouzdro, v němž lze pušku pohodlně a přitom bezpečně přenášet po bojišti, ale umožňuje také stabilní spouštění samotné zbraně na laně z větších výšek a z vrtulníku. Bonbonkem je, že pouzdro TPO 05 dokonce může posloužit pro stavbu jednoduchého přístřešku. ÚSPĚŠNÁ ZBRAŇ Rodina CZ 750 vznikala v rukou špičkových konstruktérů na osvědčeném základě v úzké součinnosti s profesionálními odstřelovači a sportovci. Taková konstelace se nevidí každý den a na výsledku je to znát. Podle názoru zkušených praktiků a jejich hlas má v tomto případě největší váhu se tyto pušky ve své kategorii řadí ke světové špičce, v níž vynikají výbornou ergonomií, skvělým chodem mechanismu a v neposlední řadě novátorsky pojatým modulárním konceptem. Pušky CZ 750 jsou na trhu už několik let a vedle úspěchů na poli sportovní střelby se dočkaly již několika nákupů ze strany zahraničních ozbrojených a bezpečnostních složek. NA CESTĚ K NOVÉ GENERACI V roce 2010 Česká zbrojovka Uherský Brod představila odborné veřejnosti nový odstřelovačský speciál CZ 755 S3 M1 s těžkou protlačovanou hlavní. Typický pro něj bylo zcela nové, vysoce odolné duralové pažbení s ergonomickou pistolovou rukojetí a jednoduchou, nicméně vysoce funkční stavitelnou botkou (s integrovanou třetí nožkou). Nepřehlédnutelná byla nově řešená zásobníková šachta pro přesné vedení zásobníku a dodatečná montážní lišta dle normy MIL-STD-1913 v přední části pouzdra závěru. Jak název napovídá, tímto modelem se Česká zbrojovka de facto vrátila ke kořenům rodiny CZ 750, kdy jako konstrukční základ využila kulovnici CZ 555. Odstřelovačka CZ 755 měla díky tomu mj. krátký vytahovač, který zajišťuje spolehlivou extrakci a přispívá k hladkému chodu závěru. Jak se však zanedlouho ukázalo, puška CZ 755 S3 M1 nebyla zamýšlena jako doplněk stávající uherskobrodské nabídky; ve skutečnosti sehrála úlohu jakéhosi mezitypu, na němž si Česká zbrojovka úspěšně odzkoušela některé nové prvky a principy. Ty nyní využívá při vývoji naprosto nové odstřelovačské pušky, která ale nebude vycházet ze stávajícího konceptu. Samozřejmostí je opět využití zkušeností, které v průběhu různých současných konfliktů získali profesionální odstřelovači ze zásahových jednotek a z armádního sektoru. ráž celková délka délka hlavně výška šířka hmotnost bez nábojů a dvojnožky hmotnost bez nábojů s dvojnožkou kapacita zásobníku CZ 750 S1 M1 7,62x51 NATO 1220 mm 660 mm 175 mm 77 mm 5,8 kg 6,2 kg 10 nábojů 37

38 Rozhovor ZBRANĚ PRO ostrahu a obranu sídel PREZIDENTA ČR Současná a budoucí výzbroj Hradní stráže Hradní stráž je samostatná součást ozbrojených sil České republiky, která podléhá Vojenské kanceláři prezidenta republiky a kromě reprezentačních úkolů má na starosti ostrahu, zabezpečení a obranu sídel prezidenta ČR a jeho hostů. Většina návštěvníků vnímá příslušníky Hradní stráže především jako urostlé jinochy ve slušivých uniformách, kteří s nablýskanými, nicméně nestřelbyschopnými přehlídkovými puškami vz. 52/57 k velké radosti turistů nehybně střeží prostory Pražského hradu. Ve skutečnosti tento útvar představuje špičkově vycvičenou bojovou jednotku se zajímavou skladbou výzbroje. Na podrobnosti jsme se zeptali pplk. Richarda Zapletala, náčelníka odboru podpory Hradní stráže. 38

39 Podle svých oficiálních internetových stránek má Hradní stráž v současnosti 655 osob, z toho 83 důstojníků, 136 praporčíků, 389 rotmistrů a 47 občanských zaměstnanců. Kolik mužů a žen z tohoto počtu má přidělenu zbraň? Vámi uváděné počty je potřeba mírně poopravit. Od má Hradní stráž 651 osob, z toho 81 důstojníků, 74 praporčíků, 376 poddůstojníků, 77 vojáků v hodnostním sboru mužstvo a 43 civilních zaměstnanců. Z tohoto počtu má zbraň přiděleno 608 vojáků. Kolik je dnes v Hradní stráži žen? Celkem jich je 42. Vojákyň je 14, z toho 4 slouží přímo na postu strážných, kde plní naprosto stejné povinnosti jako jejich mužští kolegové a jsou na ně kladeny i stejné požadavky. Nedá nám to, abychom se nezeptali: Musela Hradní stráž už někdy své zbraně opravdu použít? Pokud je mi známo z novodobé historie Hradní stráže, tak zbraň z hlediska jejího primárního použití nemusela být použita. Je mi znám pouze jeden případ, kdy k jejímu použití téměř došlo, a to v roce 1991, kdy pachatel ustoupil od svého protiprávního jednání teprve po výstražném výstřelu. V tomto případě byla Hradní stráž snad nejblíže k užití zbraně jako posledního prostředku k zastavení protiprávního jednání. Základní palnou zbraň HS momentálně představuje 7,65mm samopal vz. 61 Škorpion. Kdy a na základě jakých argumentů se do výzbroje Hradní stráže dostal a v jakých počtech a v jakých situacích se u vašeho útvaru používá? Docházelo v tomto směru v minulých letech k nějakým změnám? Samopal vz. 61 se do výzbroje Hradní stráže masivně zavedl v roce Počty zbraní se postupně měnily s počty osob. V současné době má Hradní stráž ve své výzbroji více jak 500 kusů těchto zbraní. Zbraň se využívá ke střežení sídla prezidenta republiky v době uzavření Pražského hradu, případně při zvýšených bezpečnostních opatřeních. V jaké podobě a s jakým příslušenstvím se Škorpiony u HS používají? Jsou na nich provedeny nějaké úpravy speciálně pro potřeby vašeho útvaru, používáte například kolimátory, pouzdra pro rychlé tasení a podobně? S ohledem na budoucí sběratele by byla také zajímavá informace, zda jsou samopaly vz. 61 Hradní stráže a jejich příslušenství nějak specificky značeny. Samopal vz. 61 je u Hradní stráže používán ve standardním provedení, není nijak odlišen od zbraní užívaných Armádou České republiky, takže to bude asi pro potenciální sběratele nevítaná zpráva. U Hradní stráže je tato zbraň užívána v koženém pouzdře bez jakéhokoli přídavného příslušenství. Tedy ani kolimátor, ani pouzdra pro rychlé tasení. Pokud se ale nemýlíme, Hradní stráž má pro Škorpiony několik druhů pouzder. Ano, to je pravda. Základní provedení z usně se používá v kombinaci s uniformou vz. 95 při výcviku. K reprezentačním stejnokrojům jsou určena opasková pouzdra černá nebo bílá. Škorpiony jsou v mnoha ohledech specifické automatické zbraně jednotlivce, jejichž efektivní použití s ohledem na relativně slabý náboj vyžaduje důkladnou střeleckou přípravu. Jaké má HS v tomto směru zkušenosti a jak intenzivní je její střelecký a taktický výcvik právě s ohledem na vlastnosti a výkony samopalů vz. 61? Střelecké a taktické přípravě je u Hradní stráže věnována velká pozornost. Ačkoliv je tato jednotka často v médiích označována jako salonní vojsko, realita je úplně někde jinde. Hradní stráž má zpracovány speciální programy výcviku, ve kterých je zakotvena mimo jiné pravidelná střelecká i taktická příprava. Výcvik je zaměřen především na boj v zastavěném prostoru a na taktiku malých jednotek. Vyvrcholení výcviku je potom každoroční vyvedení vojsk do výcvikového prostoru. Doplňující výzbroj HS tvoří 7,62mm univerzální kulomety vz. 59. V jakém provedení, v jakých počtech a v jakých situacích je Hradní stráž používá? U Hradní stráže se používá UK vz. 59 jak s lehkou hlavní, tak s hlavní těžkou, o počtech u jednotek však není vhodné hovořit. Jejich využití se plánuje při krizových situacích v době, kdy bude nutno chránit sídlo prezidenta republiky. Podobně jako u Škorpionů by nás také zajímalo, zda devětapadesátky používáte ve standardním provedení, anebo jsou u nich provedeny nějaké specifické úpravy pro potřeby HS. Obdobně jako samopal vz. 61 je i univerzální kulomet UK vz. 59 u Hradní stráže používán ve standardním provedení bez jakýchkoliv úprav. S vlastnostmi a výkony kulometů UK vz. 59 údajně nejste právě spokojeni Je to zbraň vzniklá již před delší dobou a její konstrukční řešení a parametry nevyhovují dnešním potřebám. Její nahrazení moderním kulometem bychom skutečně uvítali. Jak je to s výcvikem kulometčíků jde o vybrané vojáky, anebo se ve střelbě z kulometu cvičí všichni příslušníci HS? Reflektuje nějak střelecká 39

40 kterých je užívána. Z taktického hlediska je nutno si uvědomit, že chráněný prostor je v městské zástavbě, která je navíc mezinárodními úmluvami chráněnou památkou UNESCO. příprava s kulomety zvláštnosti nasazení například v prostorách Pražského hradu? Pochopitelně, kulometčíci jsou u jednotek Hradní stráže zařazeni v četách palebné podpory, kde jsou soustředěni všichni specialisté. Tato četa s ohledem na odbornost má přizpůsobeny již zmiňované programy výcviku. Programy výcviku jsou na rozdíl od programů výcviku AČR přizpůsobeny podmínkám Hradní stráže, jinými slovy, reflektují zvláštnosti nasazení kulometů v podmínkách Pražského hradu. Jen na dokreslení je ale nutno uvést, že i tyto střelecké odbornosti plní úkoly jak ve strážní službě, tak i úkoly reprezentační. V praxi to znamená, že stejně dobře, jako musí ovládat UK, ovládají i Sa vz. 61 a reprezentační pušku, jejíž oficiální název zní Pu 52/57 přeh. zneh. Z toho je víc než patrno, že požadavky na vojáka Hradní stráže rozhodně nejsou malé. Kombinace samopalů vz. 61 Škorpion a kulometů vz. 59 je opravdu originální a nejsme si jistí, zda má ve světě nějakou analogii. Jak se v praxi osvědčila, resp. osvědčuje? Tato kombinace dvou diametrálně odlišných zbraní je sice originální, nicméně respektuje podmínky, ve Používá HS ještě nějaké další palné zbraně? Co třeba odstřelovačské pušky, pistole, signální pistole Na snímcích z výcviku jsou příslušníci HS vidět i se samopaly vz. 58, samonabíjecími puškami SVD, ručními protitankovými zbraněmi. Samozřejmě Hradní stráž disponuje jednak klasickou výzbrojí pěšího vojska, jako jsou pistole vz. 82, signální pistole vz. 44/81, již zmíněné samopaly vz. 61, univerzální kulomety vz. 59, ale také má specialisty, kteří užívají odstřelovačské pušky ruské provenience Dragunov a pancéřovky RPG-7V. Tyto zbraně jsou užívány specialisty Hradní stráže, kteří jsou začleněni v četách palebné podpory. A jak je to s využíváním již zmíněných samopalů vz. 58? To je poněkud zvláštní případ. Jednou z nevýhod samopalů vz. 61 totiž je, že pro ně neexistuje cvičná munice. Hradní stráž je proto nucena příslušnou fázi výcviku provádět se samopaly vz. 58. Při samotném výkonu služby se však tyto zbraně nepoužívají. Tuto nepraktickou dvojkolejnost v materiálním vybavení odstraní plánované přezbrojení Hradní stráže. Pojďme se teď blíže podívat na pušky vz. 52/57. Kolik jich má HS k dispozici? V současné době Hradní stráž disponuje dvěma druhy těchto pušek. Jednak jsou to pušky vz. 52/57 přehlídkové, u těch je provedena úprava znebojeschopnění. Nicméně Hradní stráž vlastní i pušky vz. 52/57 plně bojeschopné. Upravených zbraní pro reprezentační účely pod označením Pu 52/57 přeh. zneh. má HS k dispozici 952, bojeschopných zbraní Pu 52/57 má 11. Bojeschopné zbraně má ve vlastnictví pouze Hradní stráž, AČR jimi již nedisponuje. K jakému účelu se používají střelbyschopné pušky? Jednak k výcviku, jednak se s nimi počítá pro státní pohřeb v případě úmrtí hlavy státu, na který mají nárok i bývalí prezidenti. Pro čestnou salvu totiž současné samopaly vz. 58 nejsou příliš reprezentativní, což bude v ještě větší míře platit o nových útočných puškách ve výzbroji AČR. Nestřelbyschopné pušky vz. 52/57 jsou upraveny pro ceremoniální účely, při nichž jsou zbraně hodně namáhány údery. Jakou podobu tyto úpravy mají? Ke slavnostním aktům se využívají výhradně nebojeschopné zbraně. Jejich úprava spočívá v zesílení kovové patky pažby, umístění dilatační gumové vložky mezi pažbu a patku pažby, prodloužení šroubu, který drží patku pažby. Tyto úpravy, které pro Hradní stráž provádí Středisko oprav Jaroměř, byly nutné především z důvodu četnosti rázů, které při cvicích musí puška vydržet. 40

41 Jak je to s barvou pažby nestřelbyschopných pušek vz. 52/57? Původní pušky vz. 52/57 měly pažbu původně hnědou. Pro potřeby Hradní stráže se pažby moří do tmavě hnědého až černého odstínu tak, aby ladil se zabarvením uniformy. Pro zajímavost, jsou příslušníci HS cvičeni k tomu, aby v případě nouze pušku vz. 52/57 použili v boji zblízka? Přece jen je to pořád zbraň vybavená sklopným bodákem, nemluvě o pažbě Každý voják je cvičen k tomu, aby zbraň uměl využít i nouzově, výjimkou nejsou ani příslušníci Hradní stráže, nicméně pravidla pro takovéto použití jsou stejně přísná jako při střelbě. Údery pažbou se užívají výjimečně a je striktně vymezeno, kdy voják HS může zbraň takto použít. Na jaře 2010 objednalo Ministerstvo obrany ČR pro potřeby Hradní stráže 572 samopalů CZ SCOR- PION EVO 3 A1 ráže 9x19 mm s příslušenstvím a municí. Bylo ve hře více modelů? A jak jste s touto volbou spokojeni? Hradní stráž standardním způsobem požadovala obměnu samopalů vz. 61 z důvodu jejich technické zastaralosti. Rozhodnutí vlády České republiky jasně stanovilo pořizovat pro Ministerstvo obrany zbraně české provenience. Zda jsme spokojeni s výběrem samopalů CZ SCORPION EVO 3 A1, je v současné době předčasné hodnotit. Vybrané zbraně splňují zadaná kritéria, v současné době procházejí vojskovými zkouškami, na kterých se Hradní stráž přímo podílí. Správnost volby ukáže čas po zasazení těchto samopalů do služby. Údajně se uvažovalo i o zavedení zbraně kategorie PDW, pro kterou je typické střelivo s vysokou průbojností balistických ochran jednotlivce. Ano, tato možnost se také zvažovala. Zjednodušeně řečeno ale platí, že Hradní stráž nepotřebuje případného útočníka zabít, nýbrž přimět ho, aby upustil od protiprávního jednání. A pro tento účel jsou daleko vhodnější zbraně ráže 9x19 mm. Zatímco střely nábojů zbraní PDW balistickou vestu prorazí a způsobí zranění či smrt, střely náboje 9x19 mm útočníka ve vestě dočasně zneškodní. Zásah devítkou prostě neustojí sebelépe trénovaný člověk. Samozřejmě ano, jak jste se již zmínili, výkon náboje užívaného u samopalu vz. 61 je naprosto odlišný. Nová výzbroj bude znamenat úpravu výcvikových dokumentů z hlediska jak metodiky, tak praktického výcviku. Je zavedení nových Škorpionů jedinou aktuální změnou ve výzbroji HS, nebo budou následovat další obdobné kroky? Obměna základní výzbroje příslušníků Hradní stráže je prvním krokem v oblasti modernizace výzbroje. Další kroky budou následovat především u specialistů odstřelovačů. Ovšem stejně jako všude, i v tomto případě je modernizace další výzbroje závislá na přiděleném zdrojovém rámci. Co je pravdy na tom, že se do výzbroje Hradní stráže dostanou i pistole CZ 75 SP-01 PHANTOM, které na jaře 2010 objednalo Ministerstvo obrany ČR? Je to pravděpodobné. Hradní stráž se už s tímto modelem seznámila a považuje jej za vhodný pro své účely. Velkou výhodou samozřejmě také je, že pistole CZ 75 SP-01 PHANTOM používá stejné střelivo jako samopal CZ SCORPION EVO 3 A1. Bude HS přebírat nové samopaly CZ SCORPION EVO 3 A1 v dosud představené podobě, nebo si u nich a jejich příslušenství vyžádala nějaké úpravy? Jak například chcete řešit mířidla či nosný popruh? Zbraň bude Hradní stráž přebírat v představené podobě, bude doplněna o taktické svítilny a kolimátory. Dále bude zbraň vybavena jednobodovým taktickým popruhem. Bude plánované převzetí nových Škorpionů znamenat úplné stažení samopalů vz. 61 z výzbroje HS? Ano. Je na místě očekávat, že odlišné parametry a výkony samopalů CZ SCORPION EVO 3 A1 si vyžádají změny ve vašem výcviku i praktickém nasazení? 41

42 Historie & Novinky Od padesátky k PHANTOMU a DUTY aneb pistole CZ jako služební zbraně Nejstálejší položkou bohaté palety střelných zbraní, které dnešní Česká zbrojovka a.s. v průběhu své již pětasedmdesátileté existence vyráběla a vyrábí pro domácí i zahraniční ozbrojené a bezpečností složky, jsou jednoznačně samonabíjecí pistole. Krátké palné zbraně služebního charakteru se do portfolia uherskobrodské zbrojní továrny dostaly ve druhé polovině 50. let 20. století. Od té doby ho nikdy neopustily a posledních několik generací patří k tomu nejlepšímu, co lze na světovém trhu nalézt. Ikdyž v titulku jako první služební pistoli dnešní České zbrojovky a.s. připomínáme model ČZ vz. 50, je tu ještě jakási prehistorie z časů před druhou světovou válkou. Tehdy byla totiž zbrojní továrna v Uherském Brodě coby klíčová subdodavatelka řady součástí zapojena do výroby nové československé armádní pistole vz. 38, která se kompletovala v tehdejším mateřském závodě České zbrojovky ve Strakonicích. Z hlediska dalšího vývoje však šlo jen o epizodní záležitost. Daleko důležitější pro výrobu pistolí v Uherském Brodě bylo rozhodnutí ústředních orgánů poúnorového československého průmyslu o ukončení zbrojní produkce ve Strakonicích, ležících nepříjemně blízko západních hranic. Jako dědic slavných tradic strakonické zbrojovky byl v první polovině 50. let vybrán její někdejší uherskobrodský pobočný závod a mezi první delimitované výrobky patřila policejní pistole ČZ vz. 50. PADESÁTKA: POLICEJNÍ PISTOLE Pistoli ČZ vz. 50 ráže 7,65 mm Browning zkonstruovali v České zbrojovce ve Strakonicích v letech bratři Jan a Jaroslav Kratochvílové jako nástupkyni zastaralého modelu ČZ vz. 27 primárně pro potřeby tuzemských bezpečnostních složek. Nová zbraň s dynamickým závěrem a pevnou hlavní byla na svou dobu velmi moderní: měla SA/DA bicí a spoušťové ústrojí s vnějším kohoutem a byla u ní uplatněna řada progresivních bezpečnostních prvků automatická bloková pojistka úderníku, otočná manuální pojistka s možností bezpečného vypuštění napnutého kohoutu a originálně řešený výstražník, konstrukčně svázaný s vytahovačem. Padesátky se začaly vyrábět ve Strakonicích, ale již v polovině roku 1952 zde byl tento program po zhotovení necelých kusů ukončen s perspektivou jeho předání do uherskobrodské zbrojovky, tehdy ne- 42

43 soucí název Závody přesného strojírenství. Delimitace se trochu protáhla, nejspíš proto, že v Uherském Brodě se krátce poté začali potýkat s problematickou samonabíjecí puškou vz. 52 (mimochodem také vzniklou v režii bratří Kratochvílů). Na podrobnostech převzetí výroby pistole ČZ vz. 50 se tak oba podniky dohodly až na podzim 1956, načež události nabraly rychlý spád. Závody přesného strojírenství se sice při náběhu produkce padesátek musely vypořádat s mnoha problémy, nicméně první sériové kusy byly hotovy již v prosinci roku 1957 a výroba pak pokračovala bez přerušení až do roku Uherskobrodským padesátkám byla zpočátku vytýkána nižší kvalita, která se ale s postupem let a s přibývajícími zkušenostmi továrny citelně zlepšovala. Ve druhé polovině 60. let pistole ČZ vz. 50 navíc prošla rozsáhlejší inovací, která vedla nejprve k dílčím úpravám základního modelu a nakonec ke vzniku modernizované verze ČZ vz. 70. V Uherském Brodě bylo celkem vyrobeno asi pistolí ČZ vz. 50. Přesné počty dodané bezpečnostním složkám a armádě zatím neznáme; příliš velká čísla to ale patrně nebyla, protože československé policejní síly základní přezbrojení provedly pomocí strakonické produkce a pro tuzemské ministerstvo národní obrany představoval nákup padesátek jen výjimečnou záležitost. Z vývozu je známa dodávka 7000 kusů pro bulharské ministerstvo vnitra. V celkovém součtu tak platí, že převážná většina uherskobrodských policejních padesátek skončila v úloze kompaktních obranných zbraní na zahraničních, zejména západních trzích, kde se díky své cenové přístupnosti staly velmi žádaným artiklem. SEDMDESÁTKA: PŘEDEVŠÍM PRO EXPORT V průběhu roku 1970 nahradil pistoli ČZ vz. 50 ve výrobním programu uherskobrodské zbrojovky modernizovaný model ČZ vz. 70 ráže 7,65 mm Browning. Nová zbraň se od původního provedení lišila především kosmeticky ; změny se dotkly zejména střenek a prodlouženého dna zásobníku (vyráběly se z nového odolnějšího materiálu) a současně celkového designu. Za zmínku stojí, že výtvarné řešení sedmdesátky bylo dílem Ing. arch. Františka Crháka, který měl zanedlouho získat proslulost spoluprací na designu zcela nové pistole CZ 75. Pistole ČZ vz. 70 se vyráběly od druhé poloviny roku 1970 (krátce paralelně s padesátkami) do roku Objem produkce přesáhl kusů, což znamená, že celkový počet blízce příbuzných uherskobrodských pistolí ČZ vz. 50 a 70 překročil úctyhodný milion. Většina produkce byla zpočátku opět určena pro export do tzv. kapitalistických států, kde od poloviny 70. let po částečném poklesu poptávky znovu zesílil zájem o obranné pistole. Současně ale model ČZ vz. 70 začalo ve velkých počtech požadovat i československé federální ministerstvo vnitra. Z důvodu upřednostnění vývozu ovšem československé bezpečnostní složky musely na nové pistole čekat až do závěru 70. let, a ani pak neobdržely zdaleka celý požadovaný počet. O to větší zájem u tuzemských policejních sil vzbudila nová služební zbraň, kterou v de- ČZ vz. 50 z roku 1969 (foto James D. Brown, standardní popisy nebyly barevně zvýrazněné) tašované pražské konstrukční kanceláři uherskobrodské zbrojovky vyvíjel dlouholetý spolupracovník legendárních bratrů Kouckých Augustin Nečas. DVAAOSMDESÁTKA: PRO ARMÁDU I BEZPEČNOST Přes dlouhodobě výborné obchodní výsledky pistolí řady ČZ vz. 50/70 bylo v 70. letech stále více jasné, že koncept těchto zbraní je vyčerpaný a neumožňuje další přizpůsobení moderním požadavkům zákazníků, mimo jiné právě z řad bezpečnostních a ozbrojených složek. V návaznosti na to dostala Česká zbrojovka, tehdy skrytá pod názvem Přesné strojírenství Uherský Brod, v roce 1975 za úkol vyvinout novou pistoli základní ráže 7,65 mm Browning, která mohla být snadno modifikována pro náboje 9 mm Makarov, 9 mm Browning krátký a rovněž zdánlivě perspektivní 9 mm Police. Vývoj dostal na starosti již zmíněný Augustin Nečas, kterému hned v roce 1977 vymezilo mantinely československé ministerstvo národní obrany. To se totiž po desetiletích váhání konečně rozhodlo zavést náboj 9 mm Makarov a zbavit se nevyhovujících pistolí vz. 52 ráže 7,62x25 mm. Vojáci kromě jiného vyžadovali oboustranné ovládání obslužných prvků, prostorný lučík pro střelbu v rukavicích, minimální kapacita zásobníku 12 nábojů či pouzdro umožňující vložení zbraně zprava i zleva. Vývoj nové pistole tedy probíhal ve dvou jen minimálně odlišných variantách pro civilní trh a služební Padesátka v akci na snímku z příručky vydané čs. ministerstvem vnitra roku

44 Armádní pistole vz. 82 v patentově chráněném koženém pouzdru navrženém Ing. Karlem Strouhalem, které umožňuje zasunutí zbraně a náhradního zásobníku ve dvou polohách tak, aby to vyhovovalo buď pravákovi, nebo levákovi (foto James D. Brown) ČZ vz. 70 z roku 1975 (exemplář ze sbírek Muzea Policie ČR) sektor s jednotným konstrukčním řešením. Typický pro ně byl dynamický závěr, pevná hlaveň, SA/DA spoušťový a bicí mechanismus s vnějším kohoutem, originální pádová pojistka a velkokapacitní dvouřadový zásobník s jednořadovým vyústěním. Na zbrani spolupracovala celá plejáda zkušených uherskobrodských konstruktérů a její řešení bylo kryto hned šesti patenty. Jak už jsme naznačili, o služební model ráže 9 mm Makarov záhy projevilo zájem také československé federální ministerstvo vnitra, které si dodatečně vyžádalo aplikaci decockingu, tedy možnosti vypouštění napnutého kohoutu páčkou pojistky. Tato úprava však nebyla realizována, protože znamenala příliš velký zásah do stávající konstrukce. Naproti tomu se v roce 1981 do vývoje podařilo vkomponovat polygonní vývrt. V roce 1982 finální podoba služebního modelu úspěšně absolvovala veškeré náročné zkoušky včetně vojskových a v roce 1983 byla zavedena do výzbroje Československé lidové armády pod označením 9mm pistole vz. 82. Pod tímto označením figurovala i ve výzbroji československých bezpečnostních složek. ČSLA plánovala do roku 1992 odebrat celkem pistolí vz. 82, o svá práva se paralelně hlásilo také federální ministerstvo vnitra. Česká zbrojovka stihla v letech 1983 až 1992 vyrobit bezmála dvaaosmdesátek (plus přes příbuzných civilních modelů CZ 83 v rážích 7,65 mm Browning a 9 mm Browning krátký). Na úplné přezbrojení armády to nakonec ve výsledku nestačilo, nicméně po roce 1989 se už za nových politických a hospodářských podmínek na další nákupy nenašly prostředky a tento výrobní program musel být předčasně ukončen. Služební verze ráže 9 mm Makarov přesto z uherskobrodského programu nevypadla úplně; firma toto provedení začala nabízet coby variantu modelu CZ 83. Pistole vz. 82 a to se v podstatě týká i modelu CZ 83 představovala zdařilou, přesnou, spolehlivou a uživatelsky přívětivou služební zbraň, velikostí spadající do kategorie, která se později začala nazývat kompakt. Její silnou stránkou je dobrá ergonomie, vyhovující i menším rukám, a s výjimkou záchytu závěru oboustranné ovládací prvky. Trochu kontroverzně bývá vnímáno řešení pádové bezpečnosti, které je ale přes nezvyklý systém blokování kohoutu v praxi spolehlivé. Za hlavní nedostatek dvaaosmdesátek bývá všeobecně považován především slabší výkon, a tudíž i zastavovací účinek náboje 9 mm Makarov (což platí také o poněkud silnějším českém náboji vz. 82 se spékanou střelou), který ale na druhou stranu umožnil použít konstrukčně i výrobně jednoduchý dynamický závěr. PĚTASEDMDESÁTKA: OPOŽDĚNÝ TRIUMF U pistole vz. 82 jsme nezmínili ještě jeden fatální nedostatek na svět přišla až několik let po bez přehánění geniálním modelu CZ 75. Ten se zrodil v letech jako vrcholné dílo vynikajícího konstruktéra Františka Kouckého a disponoval všemi vlastnostmi moderní služební pistole: byl na výkonný náboj 9x19 mm (Luger), závěr s vnitřním vedením měl uzamčený osvědčeným systémem Browning, jeho velkokapacitní dvouřadový zásobník pojal 15 nábojů a mohl se pochlubit originálním SA/DA spoušťovým ústrojím s bezkonkurenčně hladkým chodem spouště ve dvoučinném režimu. Kvalitu nové zbraně navíc podtrhoval perfektně zpracovaný design, na němž spolupracoval již zmíněný Ing. arch. Crhák, a excelentní ergonomie. Důvod, proč pistoli CZ 75 zmiňujeme až po mladší pistoli vz. 82, je prostý: pětasedmdesátka byla sice od začátku skvělá služební zbraň, ale poměrně dlouho se uplatňovala jen v civilní sféře jako žádaný exportní produkt. Československá lidová armáda o CZ 75 sice projevila určitý zájem a v roce 1977 dokonce nechala jeden kus důkladně vyzkoušet v brněnském výzkumném a vývojovém pracovišti (dnešní Prototypě), zatímco minis- 44

45 terstvo vnitra v roce 1978 odebralo 10 pistolí. Tím ale poptávka ze strany domácích ozbrojených a bezpečnostních sil skončila. Na vině byla nepochybně především kapitalistická ráže, kterou poslušný stát Varšavské smlouvy nemohl akceptovat. Tato studijní poptávka měla bohužel fatální následky právě epizodní zájem armády totiž údajně vedl k tomu, že autorská osvědčení na CZ 75 byla zařazena do kategorie tajné, v důsledku čehož se pistole dostala do světa bez mezinárodní patentové ochrany. Nicméně i v zahraničí chvíli trvalo, než se potenciál pětasedmdesátky prosadil na služebním trhu. Za klíčový mezník se dá v tomto směru považovat série tendrů turecké policie z druhé poloviny 80. let, v nichž se československé pistole úspěšně utkaly s konkurencí prakticky z celého světa. Náročné podmínky těchto soutěží vedly k výraznému zdokonalení základního modelu CZ 75 a Česká zbrojovka při této příležitosti získala mnoho cenných zkušeností. Důležitý byl samozřejmě i samotný průnik na nenasycený obrovský služební trh, jakým tehdy Turecko bylo: v následujících letech sem uherskobrodská společnost postupně dodala kolem pistolí. Od začátku 90. let začaly úspěchy pistolí řady CZ 75, resp. CZ 85 (což je odvozený model s oboustranným ovládáním záchytu závěru a pojistky), na služebním poli rychle přibývat. Referenční seznam České zbrojovky a.s. dnes obsahuje 26 zemí, které pětasedmdesátky a jejich varianty zavedly, a tento počet s nástupem nové generace modelů rychle roste. Pšenka navíc začala pistolím CZ 75 postupně kvést i doma, kde se k nim ozbrojené a bezpečnostní složky dlouho chovaly s překvapující zdrženlivostí. MEZNÍK JMÉNEM NOVÁ POLICEJNÍ PISTOLE Názory na kvalitu zbraní se někdy mění pozoruhodně rychle. Zatímco v 80. letech byly pistole vz. 82 v pozdně normalizačním Československu považovány za velmi moderní a vhodné pro bezpečnostní službu, o pouhé desetiletí později se v České republice v éře počínajícího tržního hospodářství a příklonu k západním hodnotám náhle jevily jako výkonově nedostačující. Dodejme, že tento skeptický náhled nemá zdaleka všeobecnou platnost. O dvaaosmdesátku je i v její dnešní podobě ve světě stále zájem a v rážích 9 mm Makarov a 9 mm Browning krátký ji poměrně nedávno ve větších objemech objednala ministerstva vnitra hned dvou východních zemí. V České republice naproti tomu záhy padlo rozhodnutí přezbrojit Policii ČR novou pistolí ráže 9 mm Luger (9x19). Ve druhé polovině 90. let s tímto cílem proběhla dvě výběrová řízení, po jejichž neúspěchu vláda v roce 2000 svěřila tuto zakázku v souladu se zákonem přímo České zbrojovce a.s. CZ 75 BD (s levostrannou páčkou pro vypouštění napnutého kohoutu) z dodávky pro ozbrojené síly ČR, konkrétně Vojenskou policii Následný vývoj nové české policejní pistole vycházel z náročných požadavků Ministerstva vnitra ČR. Konstrukčním základem se stal model CZ 75 D Compact s kapacitou zásobníku 14 nábojů a s rámem ze zušlechtěné hliníkové slitiny (vyvinuté pro letecký průmysl). Samozřejmě se jednalo o verzi s automatickou blokací úderníku, která je u uherskobrodských pětasedmdesátek standardem od počátku 90. let. Namísto původní manuální pojistky byl nový kompakt opatřen páčkou pro bezpečné vypouštění napnutého kohoutu (decocking, který čeští policisté chtěli už u vzoru 82). Z dalších změn je nejmarkantnější prodloužená přední část rámu, která sahá až k čelu závěru a jsou na ní drážky pro upevnění příslušenství taktické svítilny nebo laserového značkovače. V uherskobrodském sortimentu to tehdy byla novinka, která se ale u pistolí určených pro služební sektor rychle ujala. Novinkou byla rovněž stoprocentní zaměnitelnost všech součástí (do té doby se u pistolí CZ 75/85 při výrobě dolícovávala hlaveň se závěrem), pod- Pistole vz. 82 stále představuje standardní zbraň současných ozbrojených sil ČR (foto MO ČR) 45

46 Vyvrcholením vývoje modelu CZ 75 D Compact pro Policii ČR bylo úspěšné absolvování mimořádně náročných testů ve VTÚVM Slavičín statně zvýšená kvalita výrobních materiálů a možnost střelby všemi typy nábojů 9 mm Luger včetně výkonných vojenských variant. Výraznou změnou, která není příliš vidět, ale uživatel ji pocítí při úchopu, je vyladěná ergonomie. Již základní model CZ 75 se většině střelců velmi dobře drží; nicméně u nového policejního kompaktu Česká zbrojovka dokázala úchop relativně malými, avšak promyšlenými změnami rámu (a také použitím nových pryžových střenek) výrazně zlepšit a zpříjemnit, což má za výsledek nejen snadnější dosah na ovládací prvky, ale také přesnější střelbu. Nikoli náhodou se ergonomické řešení nové policejní pistole promítlo i do vývoje dalších uherskobrodských modelů, jmenovitě především rodiny CZ 75 SP-01, o které se ještě zmíníme. Pro nový kompakt je typický i velice hladký a plynulý chod spoušťového mechanismu, dobrá kontrolovatelnost při střelbě a samozřejmě vysoká přesnost. V dalších rysech si nová zbraň, která i nadále nese jméno CZ 75 D Compact, avšak ve firemních materiálech bývá odlišena přízviskem P-01 (je to označení platné pro vývoz do USA, které odkazuje na posledního dvojčíslí roku vzniku finální podoby zbraně), zachovala to nejlepší z klasické pětasedmdesátky. Z odlišností zaslouží zmínit závěsné očko na zátce bicí pružiny, pryžová botka zásobníku, izotermicky kalená hlaveň či vratná pružina z drátu obdélníkového průřezu, který byl zvolen kvůli snadnějšímu natahování závěru při zachování spolehlivé funkce zbraně. Po dokončení vývoje nové pistole s úspěchem prošly mimořádně náročnými zkouškami ve VTÚVM Slavičín, načež koncem roku 2001 padlo definitivní rozhodnutí o nákupu celkem kusů, které byly Policii ČR dodány postupně do roku Základní verze nového kompaktu má pouze levostranné ovládací prvky (s možností přestavení záchytu zásobníku na pravou stranu), nicméně Policie ČR v požadovaném počtu a termínu obdržela rovněž soupravy pro přestavbu ně- 46

47 CZ 75 SP-01 PHANTOM kterých dodaných pistolí CZ 75 D Compact pro levoruké střelce (soupravu tvořil nový pravý a levý ovladač vypouštění kohoutku). Fakticky tak vzniká model CZ 85 D Compact s oboustrannými ovládacími prvky. Kromě toho je součástí uherskobrodské nabídky adaptér Simmunition pro pistole CZ 75/85 D Compact v ráži 9 mm FX & CQT (Securi Blank) pro střelbu barvicími střelami, které slouží k taktickému výcviku. Nový kompakt pro Policii ČR, který záhy zakoupila také řada bezpečnostních a ozbrojených složek z mnoha dalších zemí, se pro Českou zbrojovku a.s., ale také pro samotnou pistoli CZ 75 stal výrazným mezníkem. Kromě jiného totiž ukázal, že pětasedmdesátka je skutečně nadčasová konstrukce, jejíž možnosti ještě zdaleka nebyly vyčerpány. To měla vzápětí jednoznačně potvrdit nová rodina taktických a sportovních pistolí CZ 75 SP-01. FENOMENÁLNÍ ESPÉČKA Pistole řady CZ 75 SP-01, jejichž hlavním konstruktérem je Ing. Jiří Kafka, představují nejnovější generaci legendárního modelu CZ 75 ve standardní velikosti. Základní celoocelové modely vznikaly v letech v úzké součinnosti se špičkovými profesio- Pro efektivní taktický výcvik s pistolemi CZ 75/85 D Compact nabízí Česká zbrojovka adaptér Simmunition, umožňující střelbu neškodnými značkovacími střelami nály z řad bezpečnostních složek. Primárně měly sehrávat úlohu zásahové, resp. taktické zbraně pro speciální policejní a vojenské jednotky, která na služebním trh dosud chyběla. Hned po uvedení na trh však espéčka mimořádně úspěšně zabodovala také v divizi Production sportovní střelby podle pravidel IPSC a momentálně představují jednoznačně nejúspěšnější modely používané v této náročné střelecké disciplíně. Zatím největší sportovní triumf pistole SP-01 představují dva tituly mistra světa, které s ní vydobyl Adam Tyc jako reprezentant Team CZ Shooting. Z konstrukčního hlediska pistole řady SP-01 navazují na osvědčené a střelci oblíbené řešení klasické pětasedmdesátky. Od ní se espéčka liší především zdokonalenou ergonomií, která dále rozvinula poznatky získané při vývoji kompaktu pro Policii ČR, prodlouženým rámem s montážní lištou dle MIL-STD-1913, zesíleným závěrem s druhými úchopovými drážkami v přední třetině, silnostěnnou odolnější hlavní a zvýšenou kapacitou zásobníku (18 nábojů ráže 9 mm Luger, resp. 12 nábojů.40 S&W). Výsledná zbraň je nejen mimořádně odolná a přesná, ale díky relativně velké hmotnosti a skvělému vyvážení navíc umožňuje dosažení vynikajících výsledků i při velmi rychle opakovaných výstřelech. Celoocelová espéčka dnes existují ve třech základních variantách. CZ 75 SP-01 má oboustrannou manuální pojistku a dodává se pouze v ráži 9 mm Luger. Pistole CZ 75 SP-01 TACTICAL je opatřena oboustrannou decockingovou páčkou a vyrábí se v rážích 9 mm Luger a od roku 2007 také.40 S&W. Obě tyto varianty jsou opatřeny blokovou pojistkou úderníku. Vyvrcholením této řady je model CZ 75 SP-01 SHADOW ráže 9 mm Luger, který vznikl v letech a v jehož konstrukci byly využity poznatky špičkových střelců z celého světa, mj. Anguse Hobdella a Adama Tyce. Díky nim se podařilo ještě více zlepšit již tak vynikající ergonomii zbraně. Nově tvarovaný rám pistole SHADOW se následně díky tomu stal standardem pro všechny celoocelové členky rodiny SP-01. K výrazným odlišnostem modelu 47

48 SHADOW patří absence automatické blokové pojistky úderníku za účelem minimalizace odporu spouště. Pro nás je podstatné, že espéčka nesklízejí jen sportovní vavříny, ale dočkaly se úspěšného uplatnění i v původně zamýšlené roli služebních zbraní. Pravda ovšem je, že ozbrojené a bezpečnostní složky evidentně mnohem víc zaujala nová pistole CZ 75 SP-01 s polymerovým rámem. ÚSPĚŠNÝ PHANTOM Reakce trhu ukázaly, že koncept poměrně těžké taktické pistole má ve služební praxi jen omezené využití. Na druhou stranu ale vynikající vlastnosti espéček policii i armádě imponovaly. Východiskem se stal vývoj nového modelu řady CZ 75 SP-01 s lehčím rámem. Česká zbrojovka a.s. neponechala nic náhodě a její konstruktéři v čele s Ing. Jiřím Kafkou paralelně připravili dvě verze: jednu s rámem z hliníkové slitiny, druhou s rámem z odolného polymeru. V roce 2006 dostala přednost druhá z nich, která byla po dalším vyladění v roce 2008 uvedena na trh pod názvem CZ 75 SP-01 PHANTOM. Díky materiálu rámu se podařilo hmotnost nenabité zbraně snížit na pouhých 800 g (oproti 1180 g u celoocelových verzí). Vznikla tak vynikající služební a obranná pistole ráže 9 mm Luger s oceňovanými vlastnostmi espéček, avšak daleko vhodnější pro celodenní nošení. S ohledem na primárně služební určení se PHANTOM dodává pouze s levostrannou decockingovou páčkou. Pistole vyniká originálně designovaným polymerovým rámem s montážní lištou dle MIL-STD-1913 v přední části a s mimořádně plochou rukojetí. PHANTOM je navíc první uherskobrodská pistole s výměnnými hřbety rukojeti; ke zbrani se běžně dodávají hřbety dvou velikostí. Dalším typickým rysem tohoto modelu je nově tvarovaný závěr s výrazným schodem v zadní části, který usnadňuje natahování zbraně. Pistole CZ 75 SP-01 PHANTOM se na služebním i civilním trhu dočkala velmi dobrého přijetí. Kromě jiného ji na jaře 2010 objednalo Ministerstvo obrany České republiky jako novou krátkou palnou zbraň ozbrojených sil ČR, které dosud používaly jen symbolické počty modelů CZ 75 B a CZ 75 BD pro účely vojenské policie. Tím ale současná vlna úspěchů pistolí CZ na služebním trhu ani zdaleka nekončí. NOVÁ GENERACE V roce 2008 Česká zbrojovka a.s. překvapila odborníky a střeleckou veřejnost představením nového spoušťového mechanismu OMEGA, který se dá bez velkého přehánění označit za revoluční zdokonalení systému původní pětasedmdesátky. OMEGA, dílo trojice pracovníků uherskobrodské zbrojovky Rostislava Hruboše, Jaroslava Rezka a Ing. Ivana Filka, nabízí nejen výrazné konstrukční a technologické zjednodušení geniálního řešení Františka Kouckého, ale navíc posouvá o třídu výš již tak vynikající chod spouště modelů CZ 75. Naprosto unikátním rysem je pak možnost jednoduché přestavby z pojistkového provedení na decockingové a naopak, kterou může během několika sekund snadno provést sám uživatel. Spoušťový mechanismus OMEGA je nyní jednak postupně zaváděn prakticky do všech stávajících modelů řady CZ 75, jednak se stal konstrukčním zákla- 48

49 dem nové generace služebních a obranných pistolí, kterou Česká zbrojovka reaguje na nejmodernější požadavky ozbrojených a bezpečnostních složek. Není náhodou, že první model této řady, který nese označení CZ 75 P-07 DUTY a v ráži 9 mm Luger byl na trh uveden na jaře 2009, svými parametry spadá do momentálně vysoce populární kategorie moderních služebních kompaktů, jež se dají výstižně popsat jako trochu menší a citelně lehčí standardní pistole. Samozřejmostí je pro ně vysoká kapacita zásobníku, přesnost na úrovni standardních modelů a v neposlední řadě výborná ergonomie. To vše platí i pro originálně tvarovanou pistoli DUTY s polymerovým rámem, která je rovněž dílem trojice R. Hruboš, J. Rezek a Ing. I. Filko. K charakteristickým rysům tohoto modelu patří vysoká kapacita zásobníku (16 nábojů) při jeho malé konstrukční výšce, uzamčení závěru do výhozního okénka, montážní lišta MIL-STD-1913 na předku rámu, prostorný lučík pro střelbu v rukavicích a nitridovaná hlaveň a závěr. Ovladače pojistky a decockingové páky jsou oboustranné, záchyt zásobníku je přestavitelný z levého boku na pravý. Díky perfektní ergonomii a příznivým vlastnostem spoušťového mechanismu OMEGA dosahuje zbraň vysoké přesnosti a je snadno ovladatelná i při rychle opakovaných výstřelech. DUTY navíc vyniká mimořádnou spolehlivostí a odolností, což na podzim 2008 potvrdily extrémně náročné testy ve specializovaném zkušebním středisku VTÚVM Slavičín. Model CZ 75 P-07 DUTY ráže 9 mm Luger znamenal ze strany České zbrojovky zásah do černého a okamžitě po uvedení na trh se stal bestsellerem. Do výzbroje ho zavedla už dlouhá řada bezpečnostních a ozbrojených složek po celém světě a další se k nim rychle přidávají. Současně utěšeně přibývají další varianty: základní kompakt je již k dostání v rážích.40 S&W (s kapacitou zásobníku 12 nábojů), 9x21 mm (16 nábojů) a 9 mm Browning krátký (16 nábojů). U posledně jmenovaného modelu je vhodné dodat, že s ohledem na nižší výkon náboje má dynamický závěr a Česká zbrojovka jím ve svém výrobním programu výhledově míní zcela nahradit model CZ 83. Zatím posledním přírůstkem do nové generace služebních a obranných pistolí z Uherského Brodu je CZ P-08 DUTY ve standardní velikosti, o tomto modelu ale ve chvíli vzniku tohoto materiálu ještě nemáme k dispozici podrobnější informace. Jisté jsou dvě věci: zaprvé to určitě opět bude kvalitní a atraktivní zbraň; a zadruhé se nepochybně můžeme těšit, že Česká zbrojovka a.s. v oboru krátkých palných zbraní pro služební sektor dříve nebo později zase přijde s nějakou další zajímavou perspektivní novinkou. CZ 75 P-07 DUTY ráže 9 mm Luger 49

50 Rozhovor Nejbližší je mi útočná puška S technickým ředitelem České zbrojovky a.s. Ing. Radkem Hauerlandem o nových služebních zbraních CZ Z dalších změn, které zaslouží zmínit ve vztahu ke služebním zbraním, je jistě plošný přechod na spoušťový mechanismus OMEGA u pistolí řady CZ 75. Jaká je v tomto směru aktuální situace a harmonogram? Je pravda, že nástup OMEGY povede k částečnému vyčištění současné nabídky České zbrojovky, konkrétně omezením variant kompaktních pistolí? Nový spoušťový mechanismus OMEGA je zaveden do všech kompaktních pistolí řady CZ 75. V roce 2011 nás čeká zavedení do standardních pistolí CZ 75. Nový mechanismus OMEGA zjednoduší přehlednost našich výrobkových řad. Zákazník v základním provedení dostane oboustranné ovládání, pojistkové nebo decockingové, anebo může zbraň koupit s výměnným zadním ovladačem, kdy je součástí balení pojistka i páčka vypouštění napnutého kohoutu. Nemusíme tak již vyrábět provedení jednostranné a oboustranné. Zjednodušení řad pistolí povede i k jednodušší orientaci ze strany zákazníků. Ing. Radek Hauerland Česká zbrojovka a.s. momentálně prochází obdobím velkých změn, které do značné míry souvisejí s náběhem sériové výroby nových služebních zbraní CZ. V této souvislosti se například mluví o osvojení nových výrobních postupů, instalaci nových strojů a modernizaci některých stávajících provozů. Mohl byste nám tento technologický skok popsat trochu konkrétněji? Naše nové služební zbraně obsahují technologie a materiály, které jsme doposud v takovém měřítku nepoužívali. Na zbraních se spolu setkávají tři základní typy materiálů ocel, hliník, plast. Co se týká technologií, jsou použity třískové obrábění, tváření, odlitky, vstřikování a tak dále. Každý materiál včetně technologie je vhodný pro určitou funkci. Konkrétní materiály jsme přísně vybírali na základě pevnostních hodnot, fyzikálních a chemických vlastností, únavových výpočtů atd. Kritériem bylo zabezpečení správné funkce při co nejnižší hmotnosti. Česká zbrojovka nakoupila nová čtyř- a pětiosá centra, linku pro manganový fosfát, který zlepšuje antikorozní a kluzné vlastnosti; dále dořešila problematiku chromování dlouhých otvorů malého průměru atd. Je správné předpokládat, že nástup mechanismu OMEGA nepoznamená záruční i pozáruční péči o zákazníky, kteří zakoupili pistole řady CZ 75 s původním mechanismem? A stále platí, že v případě závazné objednávky bude Česká zbrojovka schopna a ochotna vyrábět i modely dřívější konfigurace? Pistoli CZ 75 s klasickým spoušťovým mechanismem budeme vyrábět i nadále. Je to klasika, která se stala základem a předlohou pro mnoho dalších zbraní a vzhledem ke genialitě konstrukce by byl přímo hřích ji rušit. Záruční i pozáruční servis včetně výroby náhradních dílů zůstane zachován. Zůstaňme ještě u pistolí. Česká zbrojovka teď věnuje hlavní pozornost obchodně úspěšné řadě DUTY. Základní model CZ 75 P-07 DUTY je k dispozici v několika rážích, nejnověji vznikla výrazněji modifikovaná varianta v ráži 9 mm Browning krátký. Jakého přijetí se tento model na trhu dočkal a nakolik je reálný plán, že v portfoliu České zbrojovky nahradí technicky i morálně poněkud zastaralý typ CZ 83? DUTY se ukázala jako skvělý výrobek, který nám dělá z pohledu tržeb a počtu prodaných kusů velkou radost. K základnímu modelu v ráži 9x19 přibyly modely v ráži.40 S&W a 9 mm Browning krátký. S prodeji v ráži 9 mm Browning krátký teprve začínáme, ale zájem ze 50

51 strany zákazníků dává tušit, že zbraň bude stejně úspěšná jako větší bráška v ráži 9x19. CZ 83 v ráži 9 mm Browning krátký má pořád své příznivce a prodává se dobře. Jakmile její roční počty poklesnou pod ekonomickou mez, bude nahrazena pistolí DUTY. Zatím budeme vyrábět oba dva produkty... A jak to vypadá s velkou DUTY, neboli modelem P-08 standardní velikosti? Kdy se dostane do sériové výroby? Velká DUTY P-08 vznikla ve dvou rážích, 9x19 a.40 S&W. Úspěšně absolvovala všechny firemní testy a zkoušky včetně zkoušek za ztížených podmínek. Navíc byla odzkoušena také v CZ-USA. Do sériové výroby se dostane letos, tedy v roce 2011, první dávka by mohla být hotova ke konci roku. Mimochodem, co je pravdy na tom, že se velká DUTY objeví v rukou reprezentantů ze střeleckého družstva České zbrojovky? Ano, je to pravda: velkou DUTY dostanou na testování dva členové našeho střeleckého družstva. Nasazení v samotném závodě zatím nemáme přesně stanoveno. SHADOW je zatraceně dobrá zbraň a porazit ji nebude jednoduché, spíš je to nemožné Jsou velkou DUTY možnosti tohoto modelu úplně vyčerpány, nebo ještě vidíte nějaké možnosti dalšího vývoje či úprav? Možnosti zdaleka vyčerpány nejsou. Před námi je dále verze subkompakt (náhrada RAMI), Simmunition 9 mm FX a CQT, adaptér.22 LR s dynamickým závěrem, červená pistole pro výcvik, provedení s výměnnými hřbety a bez nich, neletální provedení Rubber a tak dále. Zasáhl jste do konstrukce nových služebních zbraní CZ nějakým způsobem i vy sám? Ano, zasáhl. Po nástupu do funkce technického ředitele jsem vytvořil tým lidí, který se do dneška, tj. momentálně více než dva roky, schází denně v 6:45 na poradě k řešení problematiky služebních zbraní. Tým tvoří 11 členů průřezově přes celou firmu. Museli jsme se naučit spolupracovat, vnímat jeden druhého, naslouchat si, věřit si, vzájemně si pomáhat atd. Za celou dobu, co se scházíme, jsme řešili stovky problémů. Protože ty více než dva roky porady osobně vedu, je ve všech výrobcích i kus mě samotného. Co se týká týmu, všem vyjadřuji velkou pochvalu a s odstupem času hodnotím, že všichni ušli obrovský kus cesty a zapracovali neuvěřitelným způsobem na svých technických, ale i morálních dovednostech. A je některý z těchto nových modelů vašemu srdci obzvlášť blízký? A proč? Nejbližší je mi útočná puška, její vývoj byl nejtěžší. A jak už to u lidí bývá zvykem, máme většinou rádi to, co nás na začátku nejvíce zlobívá Pušky a karabiny CZ 805 BREN už za sebou mají snad veškeré myslitelné zkoušky, nejnověji vojskové. Vedly tyto testy k nějakým změnám a úpravám? Úspěch modelů DUTY nevyhnutelně vyvolává otázky o další strategii v případě původní rodiny CZ 75. Má už Česká zbrojovka v tomto směru nějaké konkrétní plány, nebo stále ještě čekáte na ohlasy trhu? Konkrétní plány samozřejmě máme. Budeme dále posilovat rodinu zbraní DUTY, budeme dále rozšiřovat zavedení spoušťového mechanismu OMEGA do pistolí CZ 75, přesto však klasickou CZ 75 s původním spoušťovým mechanismem zachováme. Subkompakt DUTY v budoucnu nahradí pistoli RAMI a DUTY ráže 9 mm Browning krátký vytlačí z portfolia pistoli CZ 83. V případě dlouhých zbraní pro služební sektor se České zbrojovce nedávno podařilo prosadit hned s několika zcela novými modely. Úspěšný vývoj a rozběh sériové výroby samopalu, modulární útočné pušky a granátometu je úctyhodný výkon, na který může být Česká zbrojovka právem hrdá. Vnímáte to také tak? Samozřejmě, na sto procent! Česká zbrojovka udělala naprosto zásadní krok v orientaci na trh služebních zbraní. Můžeme se začít zúčastňovat tendrů, do kterých jsme ještě před nedávnem neměli co nabídnout, protože jsme neměli odpovídající produkt. Možnosti firmy oslovit více zákazníků se naprosto zásadně zlepšily. Naprosto souhlasím s tím, že Česká zbrojovka má být na co hrdá a že se jí povedl obrovský kus práce 51

52 Kontrolní a vojskové zkoušky jen potvrdily správnost našeho zadání a konstrukčního řešení pušky. Pokud jde o požadované úpravy ze strany Armády ČR, vyjdeme jí samozřejmě vstříc. Tyto úpravy navíc nejsou zásadního charakteru a nemění technické parametry naší zbraně. CZ 805 BREN je vícerážová zbraň, základní verzi ráže 5,56x45 mm NATO je možné snadno upravit na náboj 7,62x39 mm. Jaká je podle vás šance, že právě tato vlastnost přiměje k nákupu osmsetpětek některé potenciální zahraniční zákazníky? Možnost snadné adaptace na ráži 7,62x39 mm je konkurenční výhoda a již dnes máme z různých teritorií poptávku právě po této ráži. Oba náboje mají své výhody i nevýhody; zbrojaři, ale i vojáci se přou, který je vlastně lepší. My dokážeme uspokojit obě skupiny a to je důležité Jak to aktuálně vypadá s úpravou zbraní CZ 805 BREN na další náboje? Mluvilo se o ráži 6,8x43 mm SPC Rem, která svého času vypadala velmi nadějně, ale její aureola perspektivní munice už mezitím zase stačila citelně zeslábnout. Ve formě firemní studie údajně existovala také verze ráže 7,62x51 mm NATO. Náboj 6,8x43 SPC měl být jakýmsi kompromisem mezi náboji 5,56x45 a 7,62x39. Jeho vývoj však provázely a doposud provázejí problémy a očekávané výhody se nedostavily. Měl to být náboj budoucích útočných pušek. Čas ukázal, že to tak zřejmě nebude. V případě poptávky trhu je jeho zapracování do útočné pušky CZ 805 BREN jednoduché. Pokud jde o ráži 7,62x51 mm NATO, neboli o pušku pro střelbu na větší vzdálenost, touto myšlenkou se skutečně velmi vážně zabýváme. A co další odlišná provedení verze A3 neboli lehká odstřelovačská automatická puška s delší hlavní a lehký, resp. ruční kulomet? Ano, potvrzuji, že počítáme se třemi velikostmi, ve kterých budeme útočnou pušku časem nabízet: A1, neboli standard, A2, neboli krátká karabina a A3, neboli lehký kulomet. Součástí kompletu CZ 805 je také víceúčelový granátomet CZ 805 G1. U něj se původně vedle základní ráže 40x46 mm NATO předpokládalo i využití nábojů 40x53 mm. Bude tento záměr realizován? Skutečně jsme počítali i s využitím jiných délek nábojnice než jen 46 mm. Proto jsme zvolili konstrukční princip otevírání hlavně granátometu do strany. Toto řešení nám neomezuje délku vkládaného granátu a umožňuje nám v případě potřeby provést úpravy pro různé typy granátů. V nejbližších plánech však s využitím náboje 40x53 nepočítáme. Granátomet představuje pro Českou zbrojovku zbraň, které se až dosud věnovala pouze formou různých studií. Přinesl jeho vývoj nějaké záludnosti, které vás zaskočily, nebo vše probíhalo víceméně hladce a bez překvapení? Ve vývoji zbraní nemám rád žádná překvapení, protože většinou nepřinášejí dobré zprávy. Při vývoji granátometu jsme i přes jeho relativní jednoduchost používali moderní konstrukční metody rapid prototyping, kinematické výpočty, únavové výpočty, metody konečných prvků atd. Vývoj jsme tedy zvládli docela hladce. Podívejme se teď na nový samopal CZ SCORPION EVO 3 A1. V jeho případě je zajímavé, že se Česká zbrojovka po ukončení vývoje svého kompaktního modelu CZ SCORPION 9x19 rozhodla vsadit na prototyp trojice slovenských nadšenců. Co vás na jejich konstrukci tak nadchlo? Co nás nadchlo? Především jednoduchost konstrukce, snadnost ovládání, výborná ergonomie. Trojice jak říkáte slovenských nadšenců na zbrani pracovala několik let, mnohokrát ji konstrukčně 52

53 přepracovala. Nám tím vlastně ušetřila spoustu času. Nicméně dotažení zbraně technicky do konce, toleranční propočty a tak dále, to vše již proběhlo v České zbrojovce. Mimochodem, původní slovenské provedení mělo také lehce vyosenou hlaveň pro lepší zvládání zpětného rázu. Toto řešení jste vůbec nevyužili? Nevyužili. Byl to zajímavý prvek, který tak trochu komplikoval konstrukci zbraně. Měření však prokázalo jeho malou účinnost. Zvážili jsme všechna pro a proti a nakonec jsme zůstali u základní myšlenky, tj. maximální jednoduchosti zbraně. Jak byste vy sám hodnotil přínos České zbrojovky při rozpracování původního slovenského prototypu? Slovenský prototyp obsahoval výbornou myšlenku, dal se vyrobit na koleně, puškařsky, ale nikoliv vyrábět sériově ve velkých počtech. Přínosem České zbrojovky je dotažení vynikajícího nápadu do konce, do sériové výroby. Pokud by nebylo České zbrojovky, zůstal by tento vynikající nápad někde v šuplíku, na druhé straně pokud by nebylo slovenských nadšenců, neměla by Česká zbrojovka tak dobrou zbraň... Také nové Škorpiony už za sebou mají vojskové zkoušky. Vyplynuly z nich nějaké změny a úpravy? Šlo o úpravy, které nebyly zásadního charakteru a neměnily technické parametry Škorpionu. Jak to aktuálně vypadá s přípravou dalších variant nových Škorpionů a s pouze samonabíjecími verzemi pro civilní trh? Samonabíjecí verze má po ověřovací sérii, je těsně před spuštěním sériové výroby. Dále uvažujeme o zapracování ráže.40 S&W, o verzi s pevnou pažbou, dalších variantách spoušťového mechanismu atd. Ačkoli se tomu při takovém vytížení skoro nechce věřit, Česká zbrojovka systematicky zdokonaluje i mnoho dalších produktových řad. V případě zbraní pro služební sektor jde především o odstřelovačské speciály. Podle dostupných údajů Česká zbrojovka pro své odstřelovačské pušky před časem začala používat protlačované hlavně. Projevuje se jejich aplikace na střeleckých výsledcích? V odstřelovačských puškách jsme vyzkoušeli hlavně protlačované i kované. V současné době používáme hlavně kované, které si naše firma vyrábí sama. Hlavně vyráběné oběma technologiemi dosahují při střelbě na velké vzdálenosti rovnocenné výsledky rozptylu. Kované hlavně, vzhledem ke zhutnění materiálu, nabízejí vyšší životnost. Ještě jeden dotaz k odstřelovačkám: jak vznikla zcela nová duralová pažba pro nový model CZ 755 S3 M1? Reaguje tím Česká zbrojovka na nějakou konkrétní poptávku zákazníka? V případě CZ 755 S3 M1 se v podstatě jedná o experimentální kousek, na kterém jsme si ověřovali nová konstrukční řešení pro připravovanou modernizaci velkých kulovnic. Součástí toho byla i nová duralová pažba. Na závěr víceméně tradiční dvojice dotazů: Jaké jsou pro nejbližší období hlavní priority České zbrojovky a.s. v oboru vývoje a výroby služebních zbraní? Chystáte pro profesionální uživatele a odbornou veřejnost nějaké překvapení? Hlavní prioritou v oboru vývoje a výroby služebních zbraní je další rozvíjení jednotlivých produktových řad, jak jsem to již v některých odpovědích nastínil. A překvapení pro profesionální uživatele a odbornou veřejnost? Pokud bych to prozradil, tak už by to překvapení nebylo... (směje se) 53

54 Historie Legenda jménem ŠKORPION Jedním z nejoriginálnějších výrobků českého zbrojního průmyslu je nepochybně speciální samopal Škorpion, zdařilý pokus o pokrytí mezery mezi služebními pistolemi a samopaly na pistolové náboje. Škorpion ve své původní, málo výkonné ráži 7,65 mm Browning už dlouho nevyhovuje požadavkům bezpečnostních, natož pak ozbrojených složek; nicméně na jeho pozici celosvětově respektované legendy to nic nemění. Proto není divu, že si Česká zbrojovka a.s. nechala koncem 90. let zapsat jméno SCORPION jako ochrannou známku a že ho momentálně použila již u třetí generace svých kompaktních automatických zbraní. Na počátku vývoje původního Škorpionu stál zájem československého ministerstva vnitra (MV) o speciální samopal pro služební účely ráže 7,65 mm Browning (.32 ACP), který by byl vhodný jak pro tzv. zvláštní bezpečnostní aktivity, tak pro jednotné vyzbrojení příslušníků Státní bezpečnosti a Veřejné bezpečnosti. Jaká zbraň mohla vyhovovat tak různorodým potřebám? MV o tom překvapivě mělo jasnou představu, kterou v roce 1958 shrnulo do následujících požadavků: ráž 7,65 mm Browning, hmotnost 1 až 1,2 kg, celková délka se sklopenou ramenní opěrou 250 mm, celková délka s odklopenou ramenní opěrou 440 mm, výška i s pažbičkou 150 mm, účinný dostřel 100 m, dva druhy zásobníků jeden na 8 až 10 nábojů, druhý na 20 až 25 nábojů vedle střelby dávkami mělo být možné střílet jednotlivými ranami tak, aby tento samopal plnil i funkci pistole. 54

55 Přestože samopaly vz. 61 střílely nepříliš výkonným nábojem, od počátku 60. let spolu se samopaly vz. 58 V představovaly páteř výzbroje československých výsadkových jednotek. Na snímku Oldřicha Egema z jara 1974 příslušníci 22. výsadkového pluku. (fotoarchiv VÚA) Je nasnadě, že takto jasné a originální vizi musela předcházet důkladná výzkumná a analytická fáze, o jejíž náplni se ale bohužel můžeme jen dohadovat. Zajímavým detailem byla zvolená ráž, pro automatickou zbraň značně netypická a navíc ne úplně vhodná kvůli relativně nízkému výkonu a nábojnici s vystupujícím okrajem dna. Z dnešní perspektivy bývá volba náboje 7,65 mm Browning často považována za největší nedostatek Škorpionu, MV tím však sledovalo jasné záměry. Tento náboj jednak představoval standardní pistolovou ráži čs. bezpečnostních složek, jednak měl řadu vlastností ideálních právě pro zvláštní bezpečnostní aktivity. Právě z toho důvodu nevadil ani československé armádě ale k tomu se ještě dostaneme. ÚKOL PRO RYBÁŘE A SPOL. V první polovině 50. let se v Československu v rámci centralizace znárodněného průmyslu uzavřela slavná éra samostatných konstrukčních kanceláří jednotlivých zbrojovek. Namísto toho Komunistická strana Československa pro pokrývání potřeb ozbrojených a bezpečnostních složek rozhodla o vybudování jednoho velkého specializovaného výzkumného a vývojového střediska, které zpočátku neslo název Konstrukta Brno (podle místa svého sídla) a do konce roku 1955 se v něm soustředila elita československých konstruktérů zabývajících se zbraněmi a náboji do ráže 30 mm a protitankovými bezzákluzovými zbraněmi. Pro zadávání vývoje zbraní navíc začala platit striktní pravidla o utajení a mimo jiné nepřipadalo v úvahu, že by MV oslovilo příslušné konstrukční středisko samo. Žádost musela být nejprve předána ministerstvu národní obrany (MNO), což se v případě budoucího samopalu Škorpion stalo na podzim Odborníky z MNO při této příležitosti záměr kolegů z vnitra vel- Řez vývojovým provedením samopalu Škorpion (Š-59). Od sériového vzoru 61 se liší především pevným hledím a neodnímatelnou ramenní opěrou. mi zaujal a obratem padlo rozhodnutí, že se k odběratelům nové zbraně po zahájení výroby připojí i ČSLA. Vojáci sice zpočátku nárokovali jen nevelký počet kusů pro své zpravodajce, nicméně hned na začátku přišli s důležitými připomínkami a požadavky, které konečnou podobu Škorpionu do nemalé míry ovlivnily. Požadavek na vývoj speciálního samopalu (jemuž vojáci někdy říkali také univerzální ) byl z MNO do brněnského zbraňového výzkumného a vývojového závodu předán ve chvíli, kdy brněnští konstruktéři nevěděli, co dřív. Všichni osvědčení matadoři právě pracovali na naléhavých úkolech, jako byl budoucí univerzální kulomet UK vz. 59 nebo samopal vz. 58. V důsledku tohoto přetížení byl vývoj nového speciálního samopalu svěřen Ing. Miroslavu Rybářovi ( ) z oddělení konstrukce malorážových zbraní. Což se ukázalo jako nanejvýš šťastná volba. Ing. Rybář byl talentovaný odborník s nadstandardně vysokým technickým vzděláním civilního i vojenského charakteru a nemalými zkušenostmi. Konstrukcí zbraní se zabýval už od roku 1948, dosud ale pracoval vždy v týmu pod vedením služebně starších konstruktérů. Škorpion měl být jeho prvním samostatným projektem; a jak se nakonec ukázalo, také skvělým vyvrcholením jeho bohužel předčasně ukončené kariéry. Na rozdíl od předchozích generací zbraňových konstruktérů, kteří výpočty většinou považovali za Standardní 7,65mm samopal vz. 61 Škorpion z první etapy sériové výroby 55

56 Pistole ČZ vz. 91 S neboli samopal Škorpion zbavený možnosti střelby dávkou. Po základní demontáži je vidět, že zbraň postrádá zpomalovač kadence. otravnou pomocnou práci a rádi je přenechávali někomu jinému, se Ing. Rybář nejprve pustil do důkladné teoretické přípravy. Ne náhodou právě obhajobou analýzy budoucího Škorpionu Ing. Rybář v roce 1958 završil své postgraduální studium vojensko-průmyslového oboru na Vojenské technické akademii v Brně. S tímto solidním základem probíhal vývoj zcela nového typu speciálního samopalu s výstižným krycím jménem Škorpion opravdu svižným tempem: začínalo se v únoru 1959, skončilo v létě Zmínit zaslouží, že i když hlavním autorem nové zbraně byl nepochybně Ing. Rybář, na úkolu samozřejmě nepracoval sám. Z poměrně početného týmu, který se na tomto projektu podílel (dohromady celkem 13 osob), zaslouží zmínit alespoň Otakar Galaš ( ). Galaš proslul hlavně svými loveckými a odstřelovačskými puškami (připomeňme jeho celosvětově známou kulovnici ZG 47), ale nepřehlédnutelný podpis zanechal i na Škorpionu kromě toho, že měl na starosti laboraci tlumičů hluku výstřelu a návrh příslušenství, šikovným fíglem v podobě zvětšení závitu vývrtu hlavně uspokojivě vyřešil problém s přesností střely náboje 7,65 mm Browning na vzdálenosti 25 až 150 m. Navíc se stal výborným propagátorem nové zbraně. Připomínán bývá originální způsob, jakým vyvrátil pochyby o tom, zda se dá Škorpion opravdu skrytě nosit pod oděvem. Na jednu poradu Galaš přišel se samopalem v podpažním pouzdru pod sakem, aniž by si toho někdo Vývojové provedení budoucího modelu CZ SKOR- PION 9x19 s osazeným průhledovým kolimátorem, tlumičem hluku výstřelu a přední vertikální rukojetí se svítilnou. Botka ramenní opěry byla tvarována tak, aby umožnila sklopení při nasazeném kolimátoru. 56

57 všiml, a když v průběhu jednání sako najednou rozepnul a zbraň vytáhl, pochybnosti byly ty tam. Rybářovi vypomohla i jiná konstruktérská legenda, Jiří Čermák ( ), který se do dějin zbrojní techniky nesmazatelně zapsal především již zmíněným samopalem vz. 58. Čermák sice na Škorpionu přímo nepracoval, ale na kontě měl spoluautorství jednoho drobného, avšak šikovného konstrukčního prvku a především se hlásil ke klíčovému nápadu využít zpomalovač kadence. Konkrétní realizace už ale byla Rybářovým dílem. MEZI PISTOLÍ A SAMOPALEM Výsledkem práce Ing. Rybáře a jeho týmu byla zbraň, která v sobě originálním způsobem spojovala rysy typické pro samopaly a pistole. S první skupinou měla společný především dynamický (neuzamčený) závěr, zásobník umístěný před lučíkem a sklopnou ramenní opěrku umožňující střelbu z ramene. S pistolemi Škorpion spojoval použitý náboj a do jisté míry i kladívkový bicí mechanismus plus odpalování se závěrem v přední poloze, což dávalo dobré předpoklady k vysoké přesnosti při střelbě jednotlivými ranami. Při střelbě dávkami byly vysoká kadence a zdvih ústí hlavně úspěšně snižovány mechanickým vertikálním zpomalovačem, díky němuž se i v plně samočinném režimu dařilo zbraň bez problémů kontrolovat. (Svou roli v tom samozřejmě hrála i hmotnost zbraně, která lehce převýšila původní požadavek ministerstva vnitra, ale pořád ještě s trochou vypětí dovoluje efektivní držení jednou rukou, a dopředu posunuté těžiště.) Různé systémy zpomalovačů kadence byly pochopitelně známy již dříve, Rybářův patentovaný mechanismus ale patří k těm obzvlášť povedeným konstrukčně i výrobně je poměrně jednoduchý a současně zcela spolehlivý. Škorpiony tradičně poutaly velký zájem příslušníků armád a bezpečnostních složek spřátelených zemí včetně velkého bratra Sovětského svazu a často se proto stávaly vítanými dary různým vysokým státním a armádním činitelům. Na této fotografii z roku 1974 předvádí ředitel uherskobrodské zbrojovky Ing. Stanislav Růžák samopaly Škorpion (na stole leží také verze v ráži 9 mm Luger) delegaci doprovázející generálporučíka Petra Klimentoviče Vorošilova (první zleva). Na základní provedení samopalu Škorpion se nakonec vztahovalo celkem pět československých patentů Ing. Rybáře, další čtyři přibyly při následujícím vývoji variant v jiných rážích, z toho jeden se dodatečně použil v sériové výrobě. Kromě zpomalovače se vztahovaly na řešení ramenní opěry, spoušťového mechanismu, odpruženého záchytu závěru a tzv. záchytné destičky pouzdra spušťadla (spoluautor J. Čermák), která zabraňovala vypadnutí kolíku dorazu kladívka. Originálně byla pojata zejména drátěná ramenní opěra z hliníkové slitiny sklopná kolem zadní části pouzdra spušťadla, která se v případě potřeby dá od zbraně snadno odejmout. Délka a tuhost opěry se sice s ohledem na kompaktnost zbraně pohybují na hranici praktické použitelnosti, nicméně způsob fixace a uvolňování v obou krajních polohách představují hezkou ukázku kouzla jednoduchosti. Geniálně prostý způsob vyklápění opěrky jediným úderem dlaně nestřílející ruky zespodu do botky, načež zbytek práce hladce a spolehlivě odvede pružina čepu opěrky, jen těžko hledá srovnání. Co se splnění původních požadavků ministerstva vnitra týká, u většiny z parametrů nevyhnutelně došlo k jejich mírnému překročení. Základní technická data standardního samopalu Škorpion naleznete v tabulce na konci článku. Tady jen zrekapitulujme, že vcelku se podařilo dodržet požadovanou maximální hmotnost (limit byl přetažen o necelý dekagram), celkovou délku se sklopenou ramenní opěrou (tam byl rozdíl jen 57

58 Prototyp XCZ mm) a také výšku (rozdíl 17 mm). S odklopenou ramenní opěrou výsledný model měřil 522 mm místo požadovaných 440 mm, což byl ale důsledek nerealistického očekávání. (I tak mnozí uživatelé vnímají ramenní opěru samopalu vz. 61 jako příliš krátkou a pro dosažení lepšího záměrného obrazce si někteří botku opírají o tvář.) Účinný dostřel se naproti tomu díky vhodně zvolenému vývrtu podařilo efektivně zvýšit až na 150 m, samozřejmě při střelbě z ramene. Požadovaná kapacita zásobníku byla dodržena, u Škorpionu ráže 7,65 mm Browning se standardně používají zakřivené desetiranové (v základním příslušenství každé zbraně je jeden) a dvacetiranové zásobníky (v základním příslušenství čtyři). Třebaže Škorpion může působit poměrně subtilně, ve skutečnosti byl vyvíjen a zkoušen podle nejpřísnějších vojenských metodik, čemuž odpovídá jeho mimořádně vysoká odolnost a spolehlivost. Zbraň kromě jiného Samopal vz. 61 E z malé porevoluční série z roku 1992 při střelbě od boku: botka sklopené ramenní opěry se v takovém případě dá použít k přidržení zbraně druhou rukou vyniká jednoduchou a rychlou demontáží v duchu československé konstrukční školy. Tady ovšem Ing. Rybář přece jen nezapřel své spíše civilní uvažování, takže je třeba dát pozor na možnou ztrátu drobných napínacích hmatníků a vypadnutí kolíku dorazu kladívka. ZBRAŇ NEJEN PRO ROZVĚDČÍKY Škorpion se sice postupně vyvinul do podoby kompaktní automatické zbraně vhodné pro policii i armádu, stále se však akcentoval jeho speciální charakter. S ním souvisely právě zmíněné oblé napínací hmatníky na bocích pouzdra závěru. Zbraň byla díky nim velmi kompaktní a dalo se z ní střílet v těsné blízkosti těla, případně i pod oděvem nebo dokonce ze zavazadla. To si výslovně vyžádalo ministerstvo vnitra. Na rozvědčíky se také myslelo, když se při zadávání vývoje požadovala spolehlivá funkce s komerčními verzemi náboje 7,65 mm Browning a výslovně se k tomu říkalo: 7,65mm náboj je běžně vyráběn v lidovědemokratických i kapitalistických státech a je možno je získat v každé prodejně sportovních a loveckých zbraní. K požadované speciální výbavě dále patřilo již zmíněné podpažní pouzdro (při neskrývaném nošení se používala brašna na opasku) a nově vyvinutý tlumič hluku. Škorpion byl speciální i v tom, že jeho zavedení pod označením 7,65mm samopal vzor 61 (Škorpión) do výzbroje složek ministerstva vnitra schválil v prosinci 1961 přímo ústřední výbor Komunistické strany Československa. Jméno zbraně se při této příležitosti ještě psalo s dlouhým ó, ale tahle nešikovná podoba rychle upadla v zapomnění. Škorpiony byly přednostně určeny pro zvláštní složky Státní bezpečnosti, ale postupně se staly standardní zbraní všech příslušníků Veřejné bezpečnosti a používaly je i další ozbrojené složky podřízené ministerstvu vnitra. Ve výzbroji českých a slovenských policejních složek se samopaly Škorpion udržely dodnes, byť samozřejmě už ne v tak masové míře. Československá armáda sice nakonec zbraň odebrala v poměrně velkých počtech, protože ji začala přidělovat tzv. specialistům neboli vybraným odbornostem u průzkumných, strážních a speciálních jednotek, ale sama žádný oficiální výnos o zavedení nikdy nevydala. Přes tento poněkud kuriózní detail armády České republiky i Slovenské republiky dodnes vykazují 7,65mm samopal vz. 61 jako součást své standardní výzbroje. 58

59 Dodejme, že dalším, byť početně omezeným uživatelem těchto zbraní byl Sbor nápravné výchovy podřízený ministerstvu spravedlnosti, z něhož se v roce 1993 stala Vězeňská stráž. Také ta má Škorpiony ve výzbroji dodnes. SÉRIOVÁ VÝROBA Produkce 7,65mm samopalu vz. 61 Škorpion byla zadána dnešní České zbrojovce a.s. Uherský Brod, která z toho ovšem zpočátku nebyla příliš nadšená. Nová zbraň byla totiž technologicky citelně složitější než tehdejší uherskobrodský hlavní výrobek, samopal vz. 58, a ještě ke všemu MV původně mínilo odebrat pouhých kusů, což i v socialistickém centrálně řízeném průmyslu mohlo podniku přivodit vážné potíže s rentabilitou a hospodářskými výsledky. Než se ale mohli v Uherském Brodě pořádně vylekat, objednávka stoupla na kusů a jednalo se o dalších dodávkách. Sériová výroba začala na jaře 1963, a protože se k odběratelům vedle čs. ministerstva národní obrany přidalo i ministerstvo zahraničního obchodu, přes které probíhal export, do roku 1966 továrnu opustilo bezmála Škorpionů. Pak nastala delší odmlka. Škorpiony se do výrobního programu uherskobrodské zbrojovky znovu vrátily v roce 1973, když před tím prošly dlouhou řadou menších změn především technologického charakteru. Kusy z obnovené produkce se poznají snadno jejich povrch se začal chránit šedivým vypalovacím lakem. Celkově se v této druhé etapě do roku 1976 vyrobilo necelých Škorpionů, primárně opět pro tuzemské ministerstvo vnitra, ale ve velkých počtech také na vývoz. Třetí a poslední etapa velkosériové výroby zahrnovala roky 1978 a 1979, kdy továrna vyexpedovala přes kusů. Z této várky putovalo skoro Škorpionů do Jugoslávie, která si současně zajistila práva na jejich licenční výrobu. Pro export byla určena i většina dalších kusů. Po roce 1989 vyvinula zprivatizovaná Česká zbrojovka velké úsilí o prosazení 7,65mm Škorpionů na nově otevřených trzích a zbraně předváděla, kde se dalo. Optimisticky dokonce v letech 1992 až 1994 nechala vyrobit menší sérii, která se ale pro tento model stala labutí písní. Na unikátní technické řešení Škorpionu (po roce 1989 nazývaného vz. 61 E) se totiž sice ve světě stále hledělo s respektem, jenže automatická zbraň na náboj 7,65 mm Browning byla zkrátka pasé. Tři generace Škorpionů: shora vz. 61 E, CZ SKORPION 9x19, CZ SCORPION EVO 3 A1 59

60 DALŠÍ VARIANTY Slabinu Škorpionu v podobě málo výkonného náboje si až moc dobře uvědomoval už sám Ing. Rybář, který se vzápětí po dokončení vývoje základního modelu vz. 61 pustil do konstrukce jeho variant ve výkonnějších rážích. Do roku 1968 tak v rychlém sledu vznikl Škorpion vz. 64 na náboj 9 mm Browning krátký, vz. 65 na náboj 9 mm Makarov a konečně podstatně masivnější vz. 68 na náboj 9 mm Luger. Zatímco první a třetí model byly určeny pro export (potenciálně, nikoli v reakci na nějakou konkrétní poptávku, ve výzkumném a vývojovém středisku v Brně to byl obvyklý způsob, jak udržet početný kádr konstruktérů ve formě), prostřední verze představovala první pokus o vyzbrojení ČSLA kompaktní automatickou zbraní na nový standardní sovětský pistolový náboj. Žádný z těchto projektů se ale nedostal za stadium prototypu. V prosinci 1970 Ing. Rybář ve svých šestačtyřiceti letech náhle zemřel na srdeční příhodu; jeho myšlenka originální kompaktní automatické zbraně ale žila dál. Na přelomu 70. a 80. let ji zajímavě rozpracoval tým Rybářových kolegů z brněnského vývojového pracoviště v čele s již zmiňovaným Jiřím Čermákem. Výsledkem byl samopal vz. 82 ráže 9 mm Makarov jakýsi protějšek nové služební pistole vz. 82 s řadou větších i menších konstrukčních a technologických zdokonalení, u něhož byly odstraněny prakticky všechny dosavadní slabiny základního Rybářova řešení. Uživatelsky nejzajímavější byla teleskopická ramenní opěra s možností jednoduchého odklopení a roztažení. Jenže ani na radikálně modernizovaný Škorpion se neusmálo štěstí a skončilo jen u výroby vzorků. Po roce 1989 Česká zbrojovka jednak oprášila myšlenku na nabízení Škorpionů v dalších rážích (tak vznikly uherskobrodské verze vz. 82 v ráži 9 mm Makarov a vz. 83 v ráži 9 mm Browning krátký, které koncepčně odpovídaly někdejším vzorům 65 a 64, trh o ně ale neprojevil větší zájem), jednak zkusila štěstí na civilním trhu se samonabíjecím Škorpionem alias pistolí ČZ vz. 91 S. Zcivilnit Škorpion tím, že se zbaví možnosti střelby dávky, byl v dané době v Československu průkopnický počin, kterému však tenkrát nevykvetla pšenka. Pistole ČZ vz. 91 S nejprve narazila na značnou nepřízeň zainteresovaných úřadů a vzápětí v roce 1995 na fatální omezení legislativního charakteru. Na americkém trhu však Česká zbrojovka a.s., resp. její dceřiná společnost CZ-USA, nedávno začala pod názvem CZ VZ 61 Skorpion Pistol nabízet samonabíjecí Škorpion ráže 7,65 mm Browning bez ramenní opěry. DRUHÁ GENERACE V zapomenutí neupadl ani Škorpion ve výkonné ráži 9 mm Luger. Právě naopak po vyzkoušení několika jiných konstrukcí kompaktních automatických zbraní se Česká zbrojovka a.s. rozhodla dát koncem 90. let zelenou rozsáhlé modernizaci původního modelu vz. 68. Výsledná zbraň s názvem CZ SKORPION 9x19, se v první fázi od Rybářovy osmašedesátky lišila pouze v detailech, ze kterých bylo nejmarkantnější použití plastu na dříve dřevěné součásti (pistolová rukojeť, pevná pažba). Tím ale zdokonalování devítkového Škorpionu neskončilo. Malá série, která se na trh dostala koncem roku 2003, byla ještě propracovanější a navíc disponovala montážní lištou pod přední částí pouzdra závěru. To byl důležitý krok vpřed, protože to mj. umožnilo nasazení přední vertikální rukojeti. U Škorpionů ve slabších rážích nebyla absence úchopových ploch pro nestřílející ruku vnímána jako podstatný problém; hlavní byly miniaturní rozměry a kom- 60

61 paktnost a díky hmotnosti zbraně a účinnému zpomalovači kadence stačilo samopal při střelbě držet za zásobník nebo někde v jeho okolí (při sklopené ramenní opěře se osvědčilo uchopit ji za drátěnou botku vyčnívající pod hlaveň). Jenže u modelu v ráži 9 mm Luger končila legrace. Samopal se při střelbě dávkami chová přece jen živěji (a také podstatně hlučněji) než jeho předchůdci, i když se dá stále ještě výborně kontrolovat vedle celkové větší hmotnosti zbraně tomu napomáhá odpružená vložka v zadní části citelně těžšího závorníku, která zpomaluje otevírání závěru a omezuje zbytkové rázy v přední i zadní úvrati. Pevný úchop druhou rukou v každém případě zlepšuje ovládání a usnadňuje manipulaci v bojových situacích. Vývoj modelu CZ SKORPION 9x19 nakonec v roce 2005 vyústil do podoby vyšperkovaného prototypu XCZ 868 (vyrobeny dva kusy, řešitelem byl Vítězslav Guryča), který se dá směle považovat za vyvrcholení prací na tzv. druhé generaci Škorpionů. U této zbraně se úspěšně podařilo propojit Rybářovo originální konstrukční řešení s nejmodernějšími ergonomickými prvky. Ty tvořily nová teleskopická pažba, nová plastová pistolová rukojeť s úhlem 18 a snímatelná přední vertikální rukojeť. Nejdůležitější novinkou pak byla odkládací napínací páka, která se nepohybovala spolu se závěrem, při střelbě zůstávala v přední poloze, a tudíž neohrožovala či neomezovala střelce. Ovládací páku bylo možné zamontovat na pravou i levou stranu zbraně. V souladu se současnými trendy bylo pouzdro závěru ve dvou rovinách opatřeno montážními lištami podle MIL-STD Do standardní výbavy zbraně patřil holografický kolimátor, taktická svítilna, účinný tlumič hluku výstřelu a tříbodový střelecký řemen. Určitou raritou byl taktický adaptér s útočným nožem (původně řešený J. Kafkou pro pistole CZ 75). Vedle základní varianty se uvažovalo i o provedení v ráži.40 S&W. EVO 3 Přestože Česká zbrojovka a.s. věnovala modernizaci Škorpionu v ráži 9 mm Luger velké úsilí a vynaložila na ni nezanedbatelné finanční prostředky, krátce po vypiplání prototypu XCZ 868 se vydala zcela jinou cestou. Toto zásadní strategické rozhodnutí padlo v rámci celkové modernizace uherskobrodského služebního programu. Výsledkem je nový samopal CZ SCOR- PION EVO 3 A1 ráže 9 mm Luger, vycházející z původně slovenského prototypu LAUGO, který uherskobrodská společnost po rozsáhlém dopracování v květnu Srovnání ústí hlavní Škorpionů ráže 9 mm Luger a 7,65 mm Browning: vlevo model CZ SKORPION 9x19 z roku 2001, vpravo vz. 61 E z roku 1992 Spoušťový a bicí mechanismus a zpomalovač kadence modelu CZ SKORPION 9x oficiálně představila na veletrhu IDET v Brně jako třetí generaci své rodiny kompaktních automatických zbraní Škorpion odtud EVO 3 v názvu. Pozoruhodný příběh této zcela nové zbraně podrobněji představujeme na s. 24 tohoto speciálu. Samopaly Škorpion vz. 61 CZ SKORPION 9x19 ráž 7,65 mm Browning 9 mm Luger celková délka se sklopenou ramenní opěrou (mm) celková délka s vyklopenou ramenní opěrou (mm) délka hlavně (mm) hmotnost zbraně bez zásobníku (kg) 1,3 2,1 kapacita zásobníku (nábojů) 10 a a 30 kadence (r/min)

62 Historie Staré dobré KOŠTĚ aneb SAMOPAL vz. 58 V době první světové války začalo být některým předvídavým konstruktérům a armádním činitelům víc a víc jasnější, že éra vlády výkonných dalekonosných opakovacích pušek s malou kapacitou zásobovacího ústrojí je u konce. Coby výsledek těchto úvah se zrodil mj. klasický samopal, plně samočinná zbraň na pistolové náboje. Další směřování vývoje definitivně určila druhá světová válka. Východisko představovaly náboje tzv. středního balistického výkonu, které umožnily vznik zcela nového typu zbraně jednotlivce útočné pušky. Do této kategorie se přes svůj zavádějící název řadí i český samopal vz. 58, zkonstruovaný v Brně a vyráběný v Uherském Brodě. Čeští konstruktéři nabrali vítr změn do plachet pozoruhodně brzy a už několik let před druhou světovou válkou začali s pokusy s novým typem munice pro automatickou zbraň jednotlivce, jež by sice střílela dávkou, ale měla by větší dostřel a výkon než samopal na pistolové náboje. Za okupace z tohoto vývoje ve Zbrojovce Brno vzešel zajímavý náboj střední balistické výkonnosti 8 mm Rapid, na který byly zkonstruovány strojní karabina ZK 412 a malý kulomet ZK 423 bratří Kouckých. Zajímavý byl i český vývoj po roce 1945, který už reflektoval proslulý německý Sturmgewehr. Koncepce této revoluční zbraně a jejího náboje ráže 7,92x33 mm samozřejmě zásadním způsobem ovlivnila veškeré poválečné konstrukční práce, zcela zásadní dopad však měla na vývoj v Sovětském svazu a následně i ve sféře jeho vlivu. V Československu se sice ve druhé polovině 40. let objevovaly první pokusy o vlastní útočnou pušku v rámci košatého vývoje lehkých kulometů, velkou překážku plnohodnotného rozvedení 62

63 této větve však představoval originální československý náboj středního balistického výkonu ráže 7,5x45 mm. Ten podával zajímavé výkony v samonabíjecích puškách a lehkých kulometech, ale pro útočnou pušku se svými rozměry a relativně velkým výkonem příliš nehodil. Totéž, ba dokonce v mírně větší míře, platilo i pro následující náboj 7,62x45 mm (budoucí vz. 52), který vznikl v roce 1950 rekonstrukcí 7,5mm munice po rozhodnutí nového vedení čs. armády provést alespoň nominální unifikaci s výzbrojí Sovětského svazu. České konstruktéry to ale nijak neodradilo od toho, aby od samého začátku 50. let nezačali se systematickým vývojem útočných pušek, tehdy ovšem nazývaných samopaly. UNIVERZÁLNÍ LEHKÁ RUČNÍ ZBRAŇ PĚCHOTY Pravda je, že s označováním tohoto nového typu zbraně měla čeština od začátku problémy. Odborné názvosloví totiž mnoho možností nenabízelo: zbraň jednotlivce byla prostě buď puška (případně karabina), anebo samopal (to byl nový termín používaný od roku 1945, před válkou se u nás říkalo kulometná pistole), přičemž základním rozlišovacím kritériem byla jednoduše neschopnost či schopnost střelby dávkou. Pro odlišení toho, čemu dnes říkáme útočné pušky, se během druhé světové války někdy používalo označení těžký samopal. Platilo tu zjevně podobné odlišení jako u lehkých a těžkých kulometů od těžkých samopalů se také očekávalo, že budou schopné střílet dál a přesněji než klasické samopaly na pistolové náboje. Na počátku 50. let pak bylo zavedeno oficiální, pro praxi ovšem značně neohrabané označení univerzální lehká ruční zbraň pěchoty. A jak ještě uvidíme, nemělo to být poslední slovo. Na nové univerzální pěchotní zbrani na náboj 7,62x45 mm (náboj vz. 52), která měla ve výzbroji nahradit stávající pušky a samopaly, se pracovalo v letech Zpočátku byli ve hře proslulí bratři Josef ( ) a František ( ) Koučtí z Konstrukty Praha a talentovaný nováček Jiří Čermák ( ) z České zbrojovky Strakonice. Se zpožděním se k nim přidal i legendární Václav Holek ( ). Prototypy všech byly velmi zajímavé, nicméně československá vojenská správa i samotní konstruktéři tak úplně nevěděli, co od nového typu zbraně chtít a jak na to jít. A podle toho to také nakonec dopadlo. Prototyp univerzální lehké ruční zbraně pěchoty ČZ 522 Jiřího Čermáka při vojenských zkouškách v roce 1954: k osmapadesátce ještě bylo daleko (fotoarchiv VÚA) ČERMÁKOVA DRUHÁ ŠANCE Zásadní pro další běh událostí se stala účast Jiřího Čermáka. Ten do soutěže vstoupil s prototypy ČZ 515 a ČZ 522, u nichž už se dá zahlédnout lehký náznak budoucí osmapadesátky. Čermákův těžký samopal ČZ 522 byl ovšem při zkouškách ne tak úplně spravedlivě opakovaně kritizován a nakonec úplně vyřazen, i když některé jeho prvky měly být využity při dalším vývoji konkurenčních prototypů. Čermák se vzápětí ocitl v bizarní situaci: v rámci centralizování československého vývoje zbraní na podzim 1954 přešel ze strakonické zbrojovky do nově vzniklé Konstrukty Brno, kde začal spolupracovat s veteránem Václavem Holkem na dokončení vývoje jeho těžkého samopalu ZB 530. A aby toho nebylo málo, Holek brzy nato zemřel a dotažení jeho konstrukce připadlo právě Čermákovi. V mladém konstruktérovi to sice velké nadšení nevyvolalo, nicméně disciplinovaně splnil úkol. Když ale v létě 1955 víceméně uspokojivě proběhly poslední zkoušky rekonstruované zbraně, o jejím zavedení už nikdo neuvažoval na scénu vstoupil nový náboj a nová koncepce. Obé k velké Čermákově radosti, protože mu to umožňovalo vrátit se k jeho dřívějším myšlenkám, aby je konečně dotáhl k dokonalosti. SAMOPAL-PUŠKA V roce 1955 se vůbec děly věci. V polovině května vznikla Varšavská smlouva, načež se českoslovenští ko- Prototyp samopalu-pušky na náboj vz. 43, který v květnu 1958 spolu s provedením s pevnou pažbou úspěšně absolvoval vojskové zkoušky. Pro označení typu nové zbraně se v té době navrhovaly názvy automatická puška, samopalná puška, krátká puška nebo rychlopalná puška. (fotoarchiv VÚA) 63

64 7,62mm samopal vz. 58 P s pažbením z dřevotřískové hmoty munističtí pohlaváři okamžitě rozhodli zavést do výzbroje Československé lidové armády (ČSLA) kompletní sadu sovětských pěchotních zbraní. Vedle samonabíjecí karabiny Simonov a kulometu RPD byla řeč i o automatu Kalašnikova, u nás pochopitelně nazývaném samopal. Tuto později legendární zbraň v Československu v této době skoro nikdo pořádně neznal, což ale vojenským papalášům nijak zvlášť nevadilo byl to prostě sovětský výrobek a to stačilo. Už už to vypadalo, že je ruka v rukávě, když znenadání přišel zajímavý obrat. O jeho okolnostech toho zatím moc nevíme; v pozadí nejspíš stály ekonomické důvody, protože předchozí éra intenzivní militarizace tuzemského průmyslu Československo značně vyčerpala. V každém případě došlo k tomu, že ministr národní obrany Čepička navrhl posunout přechod na sovětský systém ručních zbraní až do přelomu 50. a 60. let. V důsledku toho byla mj. stornována objednávka sovětské dokumentace na výrobu AK (to je správná zkratka, široce rozšířený název AK-47 je výmysl západních publicistů) a otevřela se možnost vývoje nového typu samopalu na stále ještě poměrně nový, velmi kvalitní sovětský náboj 7,62x39 mm (náboj vz. 43), o kterém se toho v Československu dosud mnoho nevědělo (definitivně se to změnilo až v roce 1956). Díky téhle sérii událostí dostal koncem roku 1955 zelenou vývoj úplně nové československé útočné pušky, které se v rámci stávající terminologie začalo provizorně říkat samopal-puška. Pod dojmem sovětských zkušeností toho od ní ČSLA nechtěla právě málo: hmotnost 2,7 kg bez zásobníku, provedení jak s pevnou pažbou, tak se sklopnou ramenní opěrou, celkovou délku 850 mm, kapacitu zásobníku 30 nábojů, životnost hlavních součástí ran. Naštěstí příslušní Záhy po zavedení do výzbroje v roce 1959 se samopal vz. 58 stal oblíbeným motivem akčních fotografií příslušníků ČSLA k obzvlášť působivým patří snímek Oldřicha Egema z jara 1974 (fotoarchiv VÚA) 64

65 armádní činitelé projevili soudnost a oproti svým donedávna obvyklým požadavkům u budoucí osmapadesátky povolili využití legovaných ocelí. NOVÉ KOŠTĚ Tento vývojový úkol s vtipným názvem Koště byl zadán Jiřímu Čermákovi, který do svého týmu přibral další špičkové konstruktéry z Konstrukty Brno zejména Ing. Bohuslava Novotného, Karla Vystrčila a Jindřicha Jakubce. J. Čermák tím dostal jedinečnou příležitost plně si vynahradit zklamání ze soutěže těžkých samopalů a naplno ji využil. Už od prvních návrhů bylo jasné, že se tu rodí skutečná moderní univerzální zbraň jednotlivce s vysoce moderní koncepcí i konstrukčním provedením. Dobře o tom svědčil už v roce 1956 přihlášený první ze tří patentů na osmapadesátku, který chránil originální řešení závěrového mechanismu s nesenou kyvnou závorou se symetrickými uzamykacími ozuby, zapadajícími do vybrání v pouzdře závěru. K výhodám Čermákova řešení patřilo uzamčení v blízkosti nábojové komory (takže uzamčení bylo tuhé, s minimálním propružením), celková jednoduchost závěrového mechanismu (sestával jen z nosiče závorníku, závorníku a závory), symetrické uzamykací plochy závory (což se velmi příznivě projevilo v přesnosti zbraně, která doslova šokovala Sověty při prvních zkouškách budoucí osmapadesátky v SSSR na podzim roku 1956), obecně celkové řešení závory, u níž mimo jiné nehrozilo žádné křížení a jejíž hmota byla v porovnání s uzamykacími prvky jiných systémů poměrně malá, a konečně také jednoduchá výroba bez náročných obráběcích operací. UŽITEČNÁ SPOLUPRÁCE Důležité pro vývoj zbraně byly také četné konzultace se sovětskými odborníky. Dnes je v našich krajích oblíbeným zvykem libovat si, jak si Češi dokázali dupnout a na rozdíl od všech ostatních států Varšavské smlouvy nezavést sovětské zbraně. Ve skutečnosti nás Sověti do něčeho takového nikdy příliš netlačili, často tomu bylo spíš naopak až se skoro vkrádá podezření, že pro ně bylo zajímavé a výhodné sledovat výsledky práce československých konstruktérů. Ať tak, či onak, skutečností je, že naprosto všechny vyvíjené československé zbraně byly průběžně zasílány k hodnocení do Sovětského svazu a názor sovětských odborníků byl vždy respektován. Nejinak tomu bylo i v případě budoucí osmapadesátky, jejíž první vzorek se do SSSR poprvé dostal už na podzim 1956 a dočkal se zde vlídného přijetí. Není divu. Sověti právě v té době pracovali na vylehčeném modelu AK (budoucím AKM), a poznatky z podobného vývoje v Československu pro ně jistě byly velmi zajímavé NAPRAVENÁ POVĚST Už v roce 1957 bylo zřejmé, že úkol Koště rychle spěje ke zdárnému konci. Nastal čas začít chystat výrobu. To, že samopal-pušku bude vyrábět zbrojovka v Uherském Brodě, bylo jasné hned od začátku vývoje. Jinou otázkou bylo, jak se továrna s tímto úkolem popasuje. Osmapadesátka byla technologicky nemalou výzvou: pro její plánovanou masovou výrobu bylo třeba urychleně zvládnout např. přesné lití do ztraceného modelu, které se u nás do té doby ve zbrojní výrobě nepoužívalo, či tvrdé chromování dlouhých otvorů. V delším časovém horizontu se řešila také náhrada dřevěných součástí pažby u pěchotního provedení alternativním materiálem. Uherskobrodská zbrojovka k této výzvě přistoupila s pozoruhodným nasazením, kterému se nelze příliš divit úspěšné a rychlé zvládnutí produkce této špičkové moderní automatické zbraně, kterou sám uherskobrodský závod s úctou označoval za geniální, byl totiž nejlepší způsob, jak si napravit pověst a sebevědomí, které obojí krátce předtím nezaslouženě utrpělo při zdlouhavé výrobě konstrukčně a technologicky nedotažené samonabíjecí pušky vz. 52 (viz s. 80). V létě 1958 se přikročilo k výrobě pěti továrních prototypů, na kterých se měla ověřit přesnost a sladění rozměrů a také vhodnost určených výrobních materiálů. Na tento krok na podzim navázala výroba 200kusové ově- Prototyp exportní automatické pušky AP Z 67 v ráži 7,62x51 mm NATO 65

66 Odborníci i uživatelé se shodují, že samopaly vz. 58 představují velice kvalitní zbraně, které od 60. let nijak zvlášť nezastaraly. Proto čeští vojáci příliš nelitovali, když se zdejší armádě na počátku 90. let z důvodu nedostatku finančních prostředků nepodařilo přejít na nový zbraňový systém LADA. Osmapadesátka tak dodnes se ctí plní úlohu hlavní zbraně jednotlivce ozbrojených sil ČR a její úplné vyřazení se nepředpokládá ani po zavedení nových automatických pušek a karabin CZ 805 BREN ráže 5,56x45 mm. (foto MO ČR) řovací série při současném průběžném konstrukčním zdokonalování řady detailů. Pro továrnu to znamenalo mimořádné vypětí, protože sériová výroba měla naplno začít už v prvních měsících roku 1959 a vojenská správa na tom nekompromisně trvala. Zbrojovka nakonec dostala povolení k zahájení sériové výroby 29. ledna 1959 ještě před dokončením výroby a zkoušek ověřovací série. Bylo to trochu riskantní, ale tentokrát se to vyplatilo. Už od léta 1959 se mohlo začít s přejímkou prvních sériových kusů, do konce prvního roku výroba dokázala úspěšně splnit náročný státní plán a úspěšně a k úplné spokojenosti odběratelů v tom pokračovala i v dalších letech. Uherskobrodská zbrojovka mohla být spokojena, neboť touto zbraní si u svých odběratelů právem získala nejvyšší respekt a trapná epizoda s puškami vz. 52 definitivně upadla do zapomenutí. Pro pořádek připomeňme, že i když Čermákův samopal nese ve svém vzorovém označení vročení 58, ve skutečnosti byl do výzbroje ČSLA zaveden až 10. února Veřejnou premiéru měl dokonce až na tradiční přehlídce 1. května DVĚ ETAPY PRODUKCE Osmapadesátky se vyráběly ve dvou etapách. V první, ohraničené léty , bylo zhotoveno bezmála kusů, z čehož o něco větší podíl připadal na pěchotní provedení s pevnou pažbou (vz. 58 P), zbytek na výsadkářskou verzi se sklopnou ramenní opěrou (vz. 58 V) plus malý počet zbraní s pevnou pažbou upravený na provedení vz. 58 Pi pro střelbu s infradalekohledem. Samopaly z prvního období výroby byly určeny v prvé řadě pro domácí ozbrojené složky. V závěru této etapy se na pažbení namísto dosavadního bukového dřeva začala používat dřevotřísková hmota, vyvinutá ve spolupráci se Státním dřevařským výzkumným ústavem v Bratislavě a vyráběná závodem Bučina Zvolen čímž se z osmapadesátky stala plně československá zbraň. Kromě toho samopal vz. 58 postupně prošel dílčími úpravami a menšími změnami, které zlepšily funkci a zjednodušily výrobu. Druhé období výroby osmapadesátek spadá do let , kdy bylo zhotoveno přes půl milionu kusů obou provedení (plus opět malý počet verze Pi). Tentokrát už větší část zbraní putovala do zahraničí, včetně některých opravdu horkých míst. Identifikace zákazníků ale není s výjimkou Jugoslávie jednoduchá, protože pro továrnu byly partnerem vývozní organizace, a nikoli koncové země. Pro exportní účely kromě toho vznikly verze osmapadesátky v rážích 7,62x51 mm NATO a.223 Reming- 66

67 ton (5,56 mm NATO), které se ale nedostaly do výroby. Několikrát byla ve hře také možnost prodeje licence na základní provedení osmapadesátky do zahraničí, pokaždé z toho však z různých příčin sešlo a jediným výrobcem samopalů vz. 58 po celou dobu zůstala uherskobrodská zbrojovka, skrytá pod dobře známým vojenským kódem she. Třebaže celkový objem produkce osmapadesátek nedosahuje počtů kalašnikovů a některých dalších věhlasných zahraničních útočných pušek, zhruba samopalů vz. 58 (plus obrovský objem náhradních dílů) je nepochybně velmi úctyhodné číslo a velký úspěch konstruktéra i výrobního podniku. RESPEKTOVANÝ VETERÁN Málokdo tomu asi v době vzniku osmapadesátky věřil, ale tato útočná puška stále zůstává v aktivní službě nejen v naší a slovenské armádě, ale i v mnoha dalších státech. Naopak se dá říci, že v poslední době se začíná těšit zvýšenému respektu. Za časů Varšavské smlouvy byl samopal vz. 58 často brán jen jako česká variace na kalašnikov (což je správné jen potud, že jde o zbraň vycházející z podobné koncepce a zadání, avšak konstrukčně a výrobně jsou obě útočné pušky řešeny výrazně odlišně), vedle kterého se osmapadesátka mohla zdát subtilnější a méně odolná proti znečištění. Jen pozvolna začal svět s překvapením zjišťovat, že samopal vz. 58 je originální, kvalitní a špičkově vyrobená zbraň s unikátními uživatelskými parametry. Žádná jiná útočná puška nedokázala nabídnout podobně výhodnou kombinaci malých rozměrů, nízké hmotnosti, vysoké přesnosti, velké palebné kapacity a značného výkonu. My Češi to samozřejmě víme už dávno a teď nám toto celosvětové uznání nabízí nemalé zadostiučinění. Ochotně přiznáme, že osmapadesátka není úplně bez chybičky, ale nepatrné nedostatky bohatě převyšuje široké portfolio jejích výrazných kladů. A když se na samopal vz. 58 přidají různé moderní doplňky od kolimátoru přes pomocnou rukojeť a maskování až po granátomet, vznikne zbraň, která nezaostává za nejmladšími členkami rodiny útočných pušek. Mnoho samopalů vz. 58 bylo v nedávné době oficiálně exportováno do Afghánistánu, kde si u příslušníků tamních ozbrojených a bezpečnostních sil rychle vydobyly velkou oblibu STÁLE VE HŘE Za zmínku stojí, že i když výroba samopalu vz. 58 už dávno skončila, v portfoliu České zbrojovky Uherský Brod se tato zbraň udržela až do současnosti. Stojí za tím profesionalizace naší armády, po které uherskobrodská společnost odkoupila velké, nyní již nepotřebné armádní zásoby. Právě z těchto zdrojů pocházely například dodávky vládním silám v Afghánistánu, které si osmapadesátky po počátečním zdrženlivém postoji (byly prostě zvyklé na kalašnikovy) mimořádně oblíbily. Česká zbrojovka v rámci nabídek do zahraničí připravila zajímavý program modernizace samopalu vz. 58 podle potřeb a požadavků zákazníka v rámci celkové renovace lze zbraně vybavit plastovým pažbením, samozřejmě se standardizovanými montážními lištami, kompenzátory či třeba zkrácenými zásobníky. Pro úplnost ještě stručně připomeňme druhý život osmapadesátky v podobě jejích civilních, výhradně samonabíjecích provedení určených pro sport a případně i lov. Česká zbrojovka Uherský Brod pro tento segment nabízí zbraň s označením CZ 858, která existuje už v několika variantách a nabízí se k ní stále bohatší příslušenství. Modernizovaná osmapadesátka z nabídky České zbrojovky Uherský Brod 67

68 Historie Průkopnické pumpičky Příběh samopalů 23/25 a 24/26 Když československá vojenská správa na začátku roku 1946 vyzvala hlavní domácí zbrojovky k vývoji nových samopalů pro vyzbrojení obnovené armády (dnes už je to bezmála neuvěřitelné, ale tehdy nikoho nenapadlo obracet se s podobným požadavkem do zahraničí), jistě netušila, že tím odstartovala jeden z nejzajímavějších zbraňových tendrů všech dob. V jeho průběhu vzniklo hned několik mimořádně nápaditých konstrukcí a ve finále si pak čs. vojáci mohli vybírat hned ze dvou progresivních modelů, jimiž se Československo dostalo na samotnou špici světového vývoje. Oněmi dvěma samopaly, mezi nimiž se v létě 1948 rozhodovalo, byly prototypy ZK 476 bratří Kouckých ze Zbrojovky Brno a ČZ 447 konstrukčního týmu České zbrojovky ve Strakonicích. Oba měly ráži 9 mm Parabellum (9x19 mm), kterou si čs. armáda vybrala jako parametricky výhodnější navzdory původním plánům na zavedení sovětského náboje 7,62 mm Tokarev, a oba využívaly koncepci dynamického dutého závěru částečně obepínajícího hlaveň. Ta mohla být díky tomu prodloužena při zachování menší celkové délky zbraně. Takové uspořádání navíc umožnilo umístit zásobník do pistolové rukojeti, takže těžiště samopalu se nacházelo ve výhodné pozici nad střelcovou rukou a neměnilo se v závislosti na počtu nábojů v zásobníku. HOLEČEK A SPOL. Toto progresivní řešení, které se ve zbrojní konstrukci poprvé objevilo během druhé světové války, v Československu jako první realizoval talentovaný, avšak poněkud kontroverzní mladý konstruktér Jaroslav Holeček ( ). 68

69 Holeček od roku 1946 působil ve strakonické zbrojovce, kde si sice nenadělal mnoho přátel, ale zato zásadním způsobem ovlivnil poválečný vývoj čs. samopalů a vlastně samopalů jako takových. S odstupem času je zřejmé, jaké bylo štěstí, když čs. vojenská správa Holečkovi vyjednala místo ve Strakonicích a ne v některé z konstrukčních kanceláří Zbrojovky Brno. Poměrně početný tým konstruktérů České zbrojovky totiž vynikal schopností opravdu efektivní týmové spolupráce bez ohledu na osobní vztahy. Právě díky tomu Holečkův prototyp H/parašut. (speciální krátký samopal pro výsadkové jednotky) v napínavém souboji s kvalitní konkurencí rychle vyzrál do podoby propracované zbraně špičkových parametrů. Přínos dalších strakonických konstruktérů byl zásadní. Jmenováni v této souvislosti bývají především František Myška, Jiří Čermák, J. Keliš, Václav Zíbar, Jan Kratochvíl či František Brejcha; jedním dechem je ale třeba dodat, že na vývoji se větší či menší měrou podílelo mnohem víc pracovníků strakonické i uherskobrodské továrny České zbrojovky a že výsledný samopal se dá směle považovat za vskutku kolektivní dílo. Jednou z významných změn oproti prvním Holečkovým návrhům byl přechod z hranatého profilu pouzdra závěru a tedy i závěru samotného na kruhový, s čímž přišel J. Čermák, budoucí autor vynikající útočné pušky samopal vz. 58. Tato tvarová úprava nejenže při dané koncepci zbraně přinášela hned několik konstrukčních výhod, ale navíc významně zjednodušovala výrobu. Sám Čermák to později ve svých pamětech komentoval: Eventuální úvahy o dodávkách speciálního hranatého profilu v potřebné přesnosti přímo z válcoven byly v té době iluzorní. Finální vývojová podoba pumpičky ráže 9 mm Parabellum, továrnou označovaná jako samopal she podle nového krycího kódu přiděleného zbrojovce v Uherském Brodě v srpnu Zbraň má ještě dřevěné předpažbí, jednodílné střenky pistolové rukojeti a zásobník obdélníkového profilu. (fotoarchiv VÚA) A právě tahle úvaha se nakonec ukázala být jedním z klíčových ukazatelů při finálním rozhodování vojenské správy. VERDIKT VTÚ Vojenský technický ústav (VTÚ), který vývoj samopalů řídil, ve svém závěrečném hodnocení, tvořícím základ pro konečné rozhodování výzbrojní komise, na adresu obou finalistů samopalové soutěže prototypů ZK 476 (ve zprávě zmiňovaného jako ZB) a ČZ 447 (ve zprávě ČZ) uvedl: Oba samopaly jsou řešeny na podobném základním principu, tj. se závěrem kolem hlavně, a při trvanlivostních zkouškách se oba dobře osvědčily. V konstruktivním provedení pomocných detailů se však značně liší. Z hlediska technického lze jednotlivé konstrukční prvky zhodnotiti asi takto: Předností samopalu ZB jest: robustní pojistka zajišťující spoušťový i závěrový mechanismus, robustní spoušťový mechanismus, Samopal 25 se zásobníkem na 40 nábojů (exemplář ze sbírek Východočeského muzea v Pardubicích) 69

70 automatická pojistka v pažbičce zajišťující zbraň při náhodném zachycení za spoušť, méně rozčleněné a méně zranitelné hledí, stranová i výšková korekce posunutím mušky. Předností samopalu ČZ jest: menší váha, jednodušší konstrukce, jednodušší manipulace, velmi jednoduchá plnička, zavřené výhozné okénko chránící mechanismus před vniknutím nečistoty. Shrneme-li tyto okolnosti, můžeme zhruba říci, že samopal ZB jest do jisté míry robustnější a odolnější, avšak za cenu větší váhy a komplikovanosti; samopal ČZ je naproti tomu jednodušší a lehčí. Poněvadž samopal jest zbraň určená pro typickou hromadnou výrobu, bude hledisko výrobní jednoduchosti a tím i cena jedním z nejzávaznějších momentů. Jelikož žádný z obou zkoušených typů samopalů neprokázal nějaké podstatné technické převahy nad druhou konstrukcí, navrhuje VTÚ zavedení onoho samopalu, který je z hlediska výroby výhodnější. K tomu budiž podotknuto, že i když se ve výsledku posuzovaly dvě bezmála rovnocenné zbraně, v průběhu celého vývoje si strakonický samopal před brněnským průběžně udržoval náskok. Když VTÚ na jaře 1948 přišel s požadavkem univerzálnosti, tj. chtěl, aby u samopalu byla vyřešena snadná výměna pevné pažby za sklopnou ramenní opěru, dokázali rychleji zareagovat konstruktéři České zbrojovky. Jejich řešení pak k dokonalosti dovedl ředitel továrny v Uherském Brodě František Brejcha, který navrhl výrobně jednoduchý způsob jednotného upevnění pažby a opěry. J. Čermák zase dokázal v krátké době vyřešit dodatečný požadavek ministerstva národní obrany na výměnu hlavně pro potřebu střelby cvičnými náboji: hlaveň byla v pouzdře závěru uchycena ma- Samopal 23 v akci při výcviku čs. armády v roce 1951 (fotoarchiv VÚA) 70

71 Samopal 23 se zásobníkem na 24 nábojů (exemplář ze sbírek VHÚ Praha) ticí s čelními výstupky a k jejímu uvolňování sloužilo přední čelo závěru. Velkého ocenění se dočkala i již zmíněná integrovaná plnička zásobníků z nábojových pásků na pravé straně předpažbí, která byla konstrukcí Václava Zíbara a poprvé se objevila už u modelu ČZ 247 (podrobněji se o něm zmiňujeme na s. 76). Z dalších kvalitních a progresivních konstrukčních prvků strakonického modelu ještě zmiňme: originální, šikmo uložené čtyřhranné hledí miskovitého tvaru stavitelné od 100 do 400 metrů, jehož zářezy byly stranově posunuty tak, aby vždy v příslušné vzdálenosti eliminovaly derivaci střely, tedy její stranovou odchylku ve směru rotace (opět konstrukce V. Zíbara); důmyslnou protiodrazovou pojistku F. Myšky obdobné konstrukce, jaká byla předtím použita na samopalu ČZ 247, zdokonalenou J. Kratochvílem tak, že drážka pro napínací kliku nemusela procházet až na konec pouzdra závěru; jednoduchý spoušťový mechanismus umožňující volbu střelby jednotlivými ranami nebo dávkami přirozeným zvyšováním tlaku prstu na spoušti (opět šlo o variaci řešení osvědčeného u samopalu ČZ 247); zdařilou ramenní opěru J. Holečka s jedním ramenem, která se sklápěla ve vodorovné rovině a kterou ve sklopené poloze fixovala otočná botka, jež v takovém případě mohla sloužit jako rukojeť, nebo ji bylo možné pro usnadnění transportu překlopit do vodorovné polohy. ZMATEK S NÁZVY 10. srpna 1948 výzbrojní komise rozhodla o zavedení samopalu ČZ 447 do výzbroje čs. armády, kde nová zbraň po schválení ze strany hlavního štábu dostala označení 9mm samopal vz. 48a (pěchotní) a 9mm samopal vz. 48b (výsadkový). Svým způsobem to bylo jen formální rozlišení, jelikož pěchotní a výsadkové provedení se od sebe lišilo pouze tím, že první mělo pevnou bukovou pažbu a druhé sklopnou ramenní opěru, přičemž oba díly šlo snadno vyměnit (stačilo povolit jeden šroub). Československo se tím v každém případě stalo prvním státem, který do své výzbroje zavedl samopal se závěrem kolem hlavně. Nic na tom nemění, že větší proslulost si vydobyl o něco mladší izraelský model UZI, u něhož se spekuluje o míře inspirace českou cestou. Je vhodné upřesnit, že finální podobu získal samopal vz. 48 až v prvních měsících roku Do té doby probíhaly úpravy zbraně podle požadavků vznesených výzbrojní komisí v srpnu Jednou z nejvýraznějších změn byl přechod na zásobník s lichoběžníkovým profilem. Tento novátorský, původně švédský konstrukční prvek, zlepšující navádění nábojů do komory, se v Československu poprvé uplatnil na samopalu ZK 476 v souvislosti s poptávkou švédské armády a u konkurenčního modelu ČZ 447 si ho na podzim 1948 dodatečně vyžádal pracovník VTÚ mjr. František Hrubeš. Přechod na lichoběžníkový profil zásobníku byl posledním velkým zásahem do konstrukce nového samopalu. K určitým změnám na zbrani a jejím příslušenství pak sice docházelo i v průběhu sériové výroby, ale to už byly jen drobné úpravy technologického charakteru. O to dramatičtější byla změna názvu, k níž došlo na jaře V rámci přechodu nakonec jen dočasného na nový systém krycího označení vojenského materiálu byla tehdy zbraň přejmenována na samopal 23 (provedení s pažbou) a samopal 25 (s ramenní opěrou). Číslo v názvu nebylo míněno coby tradiční vzor s odkazem na rok; proto psát např. samopal vz. 25 je chyba. Jenže na druhou stranu, potíže s tím měla už v dané době sama armáda i výrobní závod. Technologie výroby Hlaveň pumpiček byla třískově obráběna, vývrt protahován a kalen u verze ráže 9 mm Parabellum měl oficiálně deklarovanou životnost výstřelů. Pouzdro závěru bylo zhotoveno z ocelové trubky. Do přední části byla nalisována a zavařena objímka hlavně se závitem. V zadní části pouzdra závěru byly vyfrézovány čtyři řady ozubů (po čtyřech zubech) uzavírací matice. Celkem 16 ozubů naprosto dostatečně udrží náraz závěru do zadní úvrati. Další díly byly k pouzdru závěru přivařeny odporovými svary. Rukojeť, sloužící současně jako zásobníková šachta, se lisovala z ocelových plechů celkem pouze ze tří dílů. Ve větší míře byly díly přinýtovány (hledí, pojistka atd.) a uchyceny čepy (spoušťové ústrojí, napínací páka, záchyt zásobníku). Povrch částí je většinou parkerisován (šeděn), drobné díly i brynýrovány. Konečnou povrchovou ochranu tvoří šedivá barva. Pažbení a pažbičky pistolové rukojeti se lisovaly z plastu (subdodavatel Sigma Lutín). 71

72 Mezi čs. vojáky a následně i v řadách zájemců o tuzemské zbraně nový samopal v každém případě záhy zlidověl pod výstižným názvem pumpička, který jsme v názvu našeho článku použili i my. SÉRIOVÁ VÝROBA Už v průběhu vývoje nového samopalu bylo jasné, že výrobu dostane na starost pobočný závod České zbrojovky v Uherském Brodě, v jehož prospěch mluvila strategická poloha daleko od západních hranic ČSR, ale i dobré strojové vybavení a solidní zkušenosti nejnověji s produkcí exportního samopalu ČZ 247. Mateřská továrna ve Strakonicích se předem spokojila s úlohou subdodavatelky některých drobných součástí, jejichž výroba mohla být v případě potřeby bez problémů převedena do jiného kovozpracujícího závodu. Svolení k zahájení sériové výroby samopalů vz. 48 dostala uherskobrodská zbrojní továrna v únoru Prvních 200 kusů bylo zhotoveno v červnu téhož roku, načež produkce, na které se podílelo bezmála 800 pracovníků (včetně velkého počtu žen), rychle nabrala vysoké obrátky. Do konce roku 1949 bylo vyrobeno celkem pěchotních a výsadkových samopalů. V roce 1950, kdy výroba devítkových pumpiček vrcholila a kdy současně padlo rozhodnutí o jejich rekonstrukci na náboj 7,62 mm Tokarev, vzniklo pěchotních a výsadkářských samopalů. V roce 1951 výroba pouze dobíhala; definitivně skončila v polovině března (šlo už jen o ruční úpravy a montáž) po zhotovení celkem 6346 samopalů 23 a samopalů 25 a plynule na ni navázala produkce nových modelů 24/26. Celkový objem výroby tak dosáhl kusů, o něco málo více z toho připadalo na provedení se sklopnou ramenní opěrou. K tomu je třeba připočítat mnoho set tisíc zásobníků (převážnou většinu tvořily čtyřicetiranové pro pěchotní provedení, zkrácených zásobníků na 24 nábojů bylo vyrobeno výrazně méně), skoro cvičných hlavní, velký počet vytěráků a samozřejmě také náhradní díly. Samopaly 23/25 byly primárně určeny pro čs. armádu; hned od začátku produkce je ale začal odebírat také Sbor národní bezpečnosti. V rukou vojáků devítkové pumpičky brzy nahradil nový model ráže 7,62 mm, složky ministerstva vnitra je používaly až do přezbrojení 7,65mm samopalem vz. 61 Škorpion. Vyřazené samopaly 23/25 se následně staly úspěšným vývozním artiklem, kterým komunistické Československo podporovalo spřátelené země třetího světa. Repasi pumpiček pro tento účel prováděla od druhé poloviny 50. let opět zbrojovka v Uherském Brodě. V uherskobrodské zbrojovce bylo v letech 1951 až 1953 vyrobeno celkem samopalů 26 se sklopnou ramenní opěrou, z nichž většina byla určena pro čs. armádu na snímku střídání stráží v roce 1953 (fotoarchiv VÚA) 72

73 Samopal 24 REKONSTRUKCE NA TOKAREV V roce 1950 komunistické vedení Československa rozetnulo otázku takzvané unifikace s výzbrojí Sovětské armády, k níž se ještě za války zavázala čs. exilová politická reprezentace a se kterou si poválečná armádní garnitura dlouho nedělala hlavu. V případě samopalů bylo nyní nařízeno okamžitě přejít na sovětský pistolový náboj 7,62x25 mm, dnes přezdívaný Tokarev podle jména konstruktéra sovětské armádní pistole z roku 1930, resp Ironií osudu se Čechoslováci k tomuto servilnímu kroku rozhodli v době, kdy sama Sovětská armáda od tohoto parametricky nepříliš výhodného střeliva ustupovala ve prospěch perspektivnější ráže 9 mm Makarov o čemž se ovšem sovětští poradci v Československu jaksi zapomněli zmínit. Úprava pumpiček na sovětský náboj proběhla na základě výnosu náčelníka generálního štábu ze , v němž se požadovalo zachování dosavadní konstrukce samopalu pro co nejjednodušší náběh sériové výroby. Součástí zadání byla také možnost snadné přestavby zbraně pro střelbu původními 9mm náboji. Úkol dostal na starosti Vojenský technický ústav, který realizaci svěřil nyní již samostatnému výrobnímu podniku v Uherském Brodě. Tady vzápětí zjistili, že přechod na střelivo vyvíjející citelně větší tlaky, které je navíc delší a má nábojnici nevýhodného lahvovitého tvaru, nebude jednoduchý. Jeden z hlavních problémů představovalo snížení životnosti a odolnosti pouzdra závěru. Jelikož legovaný materiál nepřipadal v úvahu, musela se použít trubka se silnějšími stěnami. To spolu s dalšími úpravami vedlo ke zvýšení celkové hmotnosti zbraně o nezanedbatelných 330 g, nicméně životnost pouzdra závěru nové zbraně díky tomu podstatně převyšovala životnost stejného dílu u 9mm verze. Horší to bylo s životností hlavně, která zaostávala asi o ran za devítkovým provedením. Čs. vojenská správa to ale akceptovala, jelikož jedinou nápravou by bylo použití vysoce legovaného materiálu. Podobně smířliví byli vojáci ke srovnatelně nižší životnosti vratné pružiny. Čs. armáda byla ostatně v zájmu bratrství se Sovětským svazem ochotna zkousnout i překvapivě nízkou průbojnost sovětského náboje. 7,62mm střela s olověným jádrem totiž dokázala probít čs. přílbu vz. 32 z poměrně křehkého plechu pouze do vzdálenosti okolo 120 metrů, zatímco střela náboje vz. 48 (tuzemské varianty německého náboje 9 mm Parabellum se střelou s ocelovým jádrem) ji byla schopna prostřelit ještě na hranici 400 metrů. Trochu lepších výsledků se dařilo dosahovat až po zavedení 7,62mm střely s ocelovým jádrem. Po určení hlavních slabin probíhala rekonstrukce svižným tempem. Už 13. října 1950 byl 7,62mm samopal předveden v Uherském Brodě komisi, která navrhla jen několik doplňujících změn a doporučila dát souhlas k zahájení příprav sériové výroby. V září a říjnu 1950 proběhly i zatěžkávací zkoušky u útvarů a došlo také k odzkoušení prototypu v SSSR. Zjištěné menší závady a nedostatky se odstraňovaly do konce roku. 10. ledna 1951 zdokonalený samopal se zesíleným pouzdrem závěru absolvoval střelecké a pádové zkoušky a zkoušky střelbou za zhoršených podmínek. Zbraň vyhověla, požadována byla už jen úprava hledí za účelem odstranění derivace střely podobně jako u samopalu 23/25, což VTÚ provedl a odzkoušel v březnu Nový model obstál i v očích sovětských poradců působících na VTÚ a generálním štábu, kteří na jednání dne měli jen jedinou připomínku k řešení uzávěry pouzdra závěru; ta byla obratem upravena. Velký počet devítkových pumpiček byl exportován na spřátelenou Kubu (fotoarchiv VÚA) 73

74 Způsob plnění zásobníku samopalu 24 ráže 7,62x25 mm za pomoci integrované plničky Při hodnocení výsledku této čistě politicky motivované rekonstrukce je nepochybně třeba dát za pravdu Jiřímu Čermákovi, podle něhož znamenala znehodnocení většiny parametrů a vlastností původní zbraně. Na druhou stranu ale platí, že ZPS Uherský Brod v rámci značně limitujícího zadání při vývoji odvedly velmi dobrou a navíc i pozoruhodně rychlou práci. Pumpička ráže 7,62x25 mm je díky tomu stále kvalitní, přesná, bezpečná a uživatelsky přívětivá zbraň, za kterou se uherskobrodská zbrojovka rozhodně nemusela stydět a kterou odborníci dodnes vysoce oceňují. CO SE ZMĚNILO U hlavně ráže 7,62 mm se použil stejný materiál jako u hlavně ráže 9 mm, musel se ovšem zušlechtit pro dosažení větší pevnosti. Vývrt a komora byly řešeny podle sovětských samopalů z časů druhé světové války. Místo 6 drážek a 6 polí typických pro pravotočivý vývrt hlavně devítkové pumpičky tak měla verze ráže 7,62 mm pravotočivý vývrt se 4 drážkami a 4 poli. Pouzdro závěru se muselo vyrábět z nelegovaného materiálu s vyšší tažností. Stěny trubky byly zesíleny o 0,5 mm na 2,5 mm. Zadní konec pouzdra závěru byl v místě pro ozuby krytky (uzávěry) zesílen a ozuby bajonetového spoje prošly úpravou. Celková délka pouzdra závěru se zvětšila o 10 mm. Namísto jednodílné objímky pouzdra závěru u samopalu ráže 9 mm měla 7,62mm verze samostatnou základnu hledí, zatímco dole bylo přivařeno lůžko držáku pažby či ramenní opěry. Na levý bok lůžka se přesunulo zadní poutko pro nosný řemen, které bylo u samopalu 25 přivařeno vpředu na pravém boku ramene sklopné ramenní opěry. Krytka (uzávěra) pouzdra závěru byla u 7,62mm samopalu zesílena, kolem otvoru pro odpružené tlačítko spojovací destičky vratného ústrojí postrádala zahloubení a samo tlačítko bylo nižší poslední dvě změny měly zabránit samovolnému uvolňování krytky. U zásobníku byl ponechán osvědčený lichoběžníkový profil, došlo ale ke zvětšení jeho rozměrů pro delší náboj 7,62 mm. Pružina podavače měla obdélníkové vinutí (u devítkových zásobníků bylo vinutí kruhové). Pro samopal ráže 7,62 mm byl určen pouze jeden typ zásobníku s kapacitou 32 nábojů. Zásobníková šachta a rukojeť byly přizpůsobeny novému tvaru zásobníku. S ohledem na tvar nábojů ráže 7,62 mm a jejich spolehlivé navádění do komory byl zásobník výrazněji vykloněn dopředu vůči ose hlavně. Na závěru se kromě celkového zvýšení hmotnosti změnil zejména vytahovač: zatímco u samopalu ráže 9 mm Samopaly 23/25 a 24/ ráž (mm) 9x19 9x19 7,62x25 7,62x25 celková délka (mm) * * délka hlavně (mm) délka záměrné (mm) hmotnost (kg) 3,13** 2,96 3,26** 3,11 kapacita zásobníku (nábojů) 40 40/ * Se sklopenou ramenní opěrou; ** S pažbou; S ramenní opěrou 74

75 byl výkyvný vlastní pružností, u verze ráže 7,62 mm byl výkyvný kolem čepu a odpružený samostatnou pružinou. V případě vratného ústrojí došlo ke zkrácení vyhazovače o 3 mm a k zesílení vratné (předsuvné) pružiny za účelem snížení rázů na krytku (uzávěru) pouzdra závěru. U mířidel prošlo úpravou jak hledí, u něhož zářezy získaly obdélníkový tvar (u 9mm samopalu měly tvar písmene V), tak muška, která nyní byla hranolová (původně lichoběžníková). SAMOPAL 24/26 Sériová výroba nových samopalů se v ZPS Uherský Brod rozběhla v únoru 1951, kdy se na zbraních ještě ladily poslední detaily a kdy nebylo jasné, jak se vlastně budou jmenovat. Továrna si s tím hlavu nelámala, pro ni to byl objekt 003 A (verze s pažbou) či B (verze se sklopnou ramenní opěrou). Vojáci původně zamýšleli stanovit pojmenování nové pumpičky až v rámci zavedení celé rodiny nových zbraní ráže 7,62 mm. Na začátku roku 1951 se ale ukázalo, že vývoj pušky a kulometu je běh na delší trať. Proto se technická skupina náměstka ministra národní obrany pro věci materiální rozhodla dál nečekat a v dubnu 1951 připravila návrh na zavedení nových samopalů do výzbroje. V rámci tehdy stále ještě panující utajovací mánie kdosi vymyslel název 7,62mm samopal A pro pěchotní provedení a totéž s písmenem B pro provedení se sklopnou ramenní opěrou. Velitel dělostřelectva, jemuž náleželo obhospodařování pěchotní výzbroje, to ale zjevně vnímal jako zbytečné rozšiřování druhů krycích označení a namísto toho navrhl použít krycí čísla 24 a 26. Dne 11. června 1951 tak náčelník generálního štábu arm. gen. Jaroslav Procházka zavedl do výzbroje 7,62mm samopal s názvem Samopal 24 s pevnou dřevěnou pažbou pro samopalníky pěších a samopalných rot pěchoty a tankového vojska a Samopal 26 s ocelovou sklopnou ramenní opěrou pro obsluhy těžkých zbraní a jiných bojových prostředků a pro výsadkové vojsko Náběh sériové výroby samopalů 24/26 v ZPS Uherský Brod byl hladký, mj. díky tomu, že se v maximální míře využilo výrobní zařízení a přípravky z linky na samopaly 23/25. Samozřejmě to také znamenalo velké finanční úspory. Do konce roku 1951 bylo zhotoveno celkem pumpiček v pěchotním provedení a samopalů se sklopnou ramenní opěrou. Produkce samopalů 24/26 kulminovala v roce 1952, během kterého bylo vyrobeno pěchotních modelů a modelů se sklopnou ramenní opěrou. Z těchto zbraní bylo samopalů 24 a samopalů 26 začátkem roku 1953 spolu s další čs. výzbrojí exportováno do Rumunska. Produkce pumpiček ráže 7,62 mm měla původně skončit již v roce 1952, kvůli zaměstnání továrny do náběhu nového hlavního programu samonabíjecí pušky vz. 52 však záměrně nebyl splněn plán dodávek provedení se sklopnou ramenní opěrou. V lednu a únoru 1953 proto bylo zhotoveno a vojenské správě předáno posledních samopalů 26. Celkový objem produkce samopalů 24/26 dosáhl úctyhodných kusů, přičemž výrazně převažovalo provedení se sklopnou ramenní opěrou. Drtivá většina těchto zbraní skončila ve výzbroji čs. armády a pouze kusů bylo dodáno složkám ministerstva vnitra. Souběžně se samopaly ZPS Uherský Brod vyrobily rovněž obrovský počet zásobníků (ke každé zbrani jich náleželo 5 plus rezerva), statisíce vytěráků a od roku 1952 do roku 1955 hodně přes cvičných hlavní s vlastním vytěrákem. Zlatá éra pumpiček ráže 7,62 mm sice v Československu skončila se zavedením samopalu vz. 58, nicméně na rozdíl od devítkových modelů se ČSLA těchto zbraní nikdy úplně nevzdala. K definitivnímu vyřazení samopalů 24/26 ze zásob našich ozbrojených sil zjevně došlo až po roce V současnosti jsou tyto zbraně v ostré či častěji znehodnocené podobě vyhledávanými sběratelskými kousky. Pumpičky se v 50. letech staly jedním ze symbolů modernosti čs. armády na snímku Josefa Huky samopaly 24 na slavnostní přehlídce v Praze na Letné (fotoarchiv VÚA) 75

76 Historie Otočný samopal ČZ 247 Epizodní záležitost, ale současně také první krok do nové éry tak by se dal stručně charakterizovat význam, který měla pro uherskobrodskou zbrojovku výroba samopalu ČZ 247, u něhož se tradiční koncepce zajímavým způsobem snoubila s několika originálními konstrukčními prvky a do jehož osudů fatálně zasáhl nenadálý obrat poválečné československé diplomacie. Záhy po vyhlášení soutěže na výběr nového samopalu pro obnovenou čs. armádu v roce 1946 Vojenský technický ústav (VTÚ) coby instituce zodpovědná za řízení vývoje přišel se sérií požadavků, které zásadním způsobem ovlivnily podobu prvních prototypů i směřování celého tendru. VTÚ předně doporučil pro zjednodušení provádět vývoj primárně v ráži 9 mm Parabellum (9x19 mm) s tím, že v případě potřeby bude u konkrétního modelu v rámci unifikace se sovětskou výzbrojí dodatečně provedena úprava na sovětský náboj 7,62x25 mm. Dále pak oběma zúčastněným firmám, národním podnikům Zbrojovka Brno a Česká zbrojovka Strakonice, stanovil tyto základní požadavky: Požadavek zmenšení cíle střelce při střelbě v lese, za terénní překážkou apod. Požadavek bezpečnosti zbraně, tzn. zabrániti nabití náboje a jeho odpálení, při náhodném úderu zbraně, ke kterému může dojít buď při jakémkoliv seskoku (z auta apod.), při přeskočení terénní překážky, upuštění zbraně nebo použití zbraně k úderu pažbou. Tvar samopalu má býti pokud možno přizpůsoben pohybu v terénu, aby tento pohyb byl plynulý, tj. aby plížení se samopalem bylo bez zadrhávání za porost a dálo se pokud možno bezhlučně. Jednoduchost samopalu co do počtu součástí, aby jeho hromadná výroba ve válce byla zajištěna nejmenším počtem pracovních hodin. Dále musí být umožněna snadná výroba zbraně po způsobu mozaikovém v každé lepší zámečnické dílně. Materiál k výrobě použitý má býti volen pokud možno nelegovaný, tj. uhlíkatý, aby mohl býti vyráběn ze surovin nacházejících se na našem území. Snadná manipulace se zbraní, rychlá pohotovost ke střelbě, jak jednotlivými ranami, tak i dávkami i při cílech najednou povstalých. 76

77 Váha samopalu pokud možno nízká, nejvýše 3 kg. Česká zbrojovka v první fázi soutěže předložila dva modely pěchotních samopalů s pevnou dřevěnou pažbou. První nesl označení 47/I (později byl přejmenován na ČZ 147) a jednalo se vlastně o předválečnou kulometnou pistoli vzor 38 rekonstruovanou na náboj 9 mm Parabellum a částečně zdokonalenou aplikací odrazové pojistky. Čs. vojenskou správu daleko víc zaujal druhý prototyp 47/II, jehož hlavní novátorský rys vystihovalo přízvisko otočný. HOLEČKŮV PATENT Také model 47/II, označovaný rovněž jako vz. 47, vycházel z kulometné pistole vz. 38. Jeho hlavním řešitelem byl sice Rudolf Lacina, klíčovou změnu však představovalo využití nápadu mladého strakonického konstruktéra Jaroslava Holečka. Ten se v reakci na první a třetí požadavek VTÚ nechal inspirovat anglickým druhoválečným samopalem Sten Mk.II. U této zbraně bylo za účelem ochrany útrob pouzdra závěru např. při transportu možné otočit pouzdro se zásobníkovou šachtou o 90 směrem dolů (bez vloženého zásobníku a bez možnosti střelby). Holeček přišel s variací tohoto řešení: podle jeho návrhu se spolu se zásobníkovou šachtou o 90 otáčelo celé pouzdro zbraně. To bylo uchyceno vpředu pevnou objímkou na pažbě a vzadu zadním koncem vodicí tyčky, vystupujícím z její opěrné desky a procházejícím otvorem ve vertikálním lůžku, které bylo součástí rámce spušťadla. Pouzdro zbraně bylo fixováno pouze v krajních polohách záchytem na spodní části objímky; ze zbraně však bylo možné střílet v jakékoli nearetované mezipoloze. Výhody takové úpravy charakterizoval příslušný čs. patent č , přihlášený 5. září 1947: U dosud známých střelných zbraní, zvláště samopalů, je zásobník zasouván do zbraně buď zespodu, nebo ze strany, což má své výhody o nevýhody. Zásobník zasunutý zespodu může být střelci v rovném terénu výhodnou opěrou zbraně a usnadňuje mu pohodlné nošení oproti zásobníku, zasunutému do zbraně ze strany. Nevýhodou této konstruktivní úpravy však je, že zásobník zasunutý zespodu překáží střelci při využití krytu, neboť má-li střelec se zbraní zamířit, musí se nadzvednout, čímž skýtá nepříteli větší cíl. Zásobník zasunutý ze strany tuto nevýhodu nemá. V některých případech působí však svoji vahou, vysunutou značně do strany, velmi nepříznivě na střelbu. Rovněž nošení takové zbraně je nepohodlné. Předložený vynález střelné zbraně s přestavitelnou polohou zásobníku odstraňuje všechny nevýhody uvedené u obou předchozích konstrukcí Čs. vojáci později při zkouškách přišli ještě na jednu zajímavou výhodu otáčení zásobníku: Když by se vyskytly nepředvídané závady v podávání, vzniklé buď únavou zpruhy, nebo znečištění zásobníku, je možno zpruhu podavače odlehčiti tím, že zásobník se dá do vodorovné polohy, takže náboje neleží vahou na zpruze podavače. Holečkovo řešení bylo konstrukčně i výrobně jednoduché, uživatelsky zase šikovné a pohotové. Jednou z mála nevýhod byla malá délka záměrné (pouze 215 mm) a malá vzdálenost hledí od oka. To byla nevyhnutelná daň za to, že mířidla se musela umístit na nepohyblivé díly hledí na vršek lůžka vratné pružiny a muška na vršek objímky pouzdra závěru. Pozitiva otočnosti však jednoznačně převažovala a ke kvalitě zbraně navíc přispívalo několik dalších významných zdokonalení: protiodrazová pojistka Františka Myšky (čs. patent ), jejíž podstatou bylo využití odpružené napínací páky a vyčnívání dna náboje z nábojové komory a která efektivně zabraňovala tzv. samonátahu, tedy náhodnému výstřelu při nárazu či otřesu zbraně; integrovaná plnička Václava Zíbara (čs. patent ), u prvních prototypů na levém předpažbí, poté na pravém boku hlaviště pažby, umožňující po patřičném zácviku rychlé a pohodlné plnění zásobníků s dvouřadovým vyústěním pomocí nábojových pásků; jednoduché spoušťové ústrojí dovolující střílet jednotlivými ranami nebo dávkami pouhým menším nebo větším tlakem prstu na spoušti. Všechny tyto prvky se následně úspěšně využily i u dalších prototypů České zbrojovky a nakonec se dostaly do sériové výroby u samopalů vz. 48, resp. 23/25 a 24/26 (viz s. 68). Z dalších zásahů do výchozí konstrukce kulometné pistole vz. 38 zaslouží zmínit použití opěrné desky vratné pružiny s ramenem vystupujícím z drážky pro napínací páku. Díky tomu pro začátek demontáže nebyl třeba žádný nástroj; stačilo stlačit vystupující rameno vpřed proti tlaku vratné pružiny a pouzdro závěru po uvolnění jeho zadního konce vyklopit nahoru kolem závěsu v přední části předpažbí. Pouzdro závěru bylo vzadu uzavřeno krytkou závěru na bajonetu, tedy opět způsobem, který se později osvědčil u sériových pumpiček. Samopal ČZ 247 KONEC JEDNÉ ÉRY Otočný samopal České zbrojovky, od začátku roku 1948 v rámci nového systému označování prototypů přejmenovaný na ČZ 247, svým způsobem splňoval prakticky všechny požadavky Vojenského technického ústavu. Kromě již zmíněných konstrukčních prvků vynikal rovněž jednoduchou výrobou s minimálním využitím třískového obrábění. Konstruktér Holeček udělal vlastně jen jednu chybu do soutěže připravil také revoluční prototyp se závěrem obepínajícím hlaveň a se zásobníkem v pistolové rukojeti v těžišti zbraně, konstrukční základ budoucích pumpiček. V porovnání s touto koncepcí se dvěstěčtyřicetsedmička přes všechny nesporné kvality nevyhnutelně jevila být modelem končící éry. V letech 1947 až 1948 nicméně čs. armáda zbraň opravdu důkladně otestovala. Samopal mj. prokázal dobrou funkci i při ochlazení na -45 C a při zkoušce trvanlivosti úspěšně vystřílel ran. V rámci vývoje navíc vzniklo několik výrazněji odlišných variant: dva proráž 9 mm Parabellum (9x19 mm) celková délka 785 mm délka hlavně 200 mm délka záměrné 216 mm hmotnost s prázdným zásobníkem 2,90 kg kapacita zásobníku 40 nábojů 77

78 totypy ráže 9 mm Parabellum se zásobníkovou šachtou umožňující použít bubnový zásobník na 80 nábojů, deset kusů adaptovaných pro originální válcové náboje ráže 9 mm Zbrojovky Brno a nakonec dva kusy modelu ráže 7,62x25 mm, který byl označován ČZ 347, ale i vz. 48 nebo ČZ 48 podle roku vzniku. Ze strany čs. vojáků se samopal ČZ 247 dočkal převážně pozitivního hodnocení. Našli se dokonce tací, kteří strakonickému modelu dávali přednost nejen před bezprostředně konkurujícím brněnským prototypem ZB 47 s horizontálně, resp. šikmo uloženým zásobníkem, ale i před novou generací samopalů se závěrem kolem hlavně. Armádní odborníci se tím však nenechali zmást a již od podzimu 1947 pojímali strakonický otočný samopal pouze jako kvalitní komparativní model, o jehož zavedení do čs. výzbroje se vážněji neuvažovalo. MNO ale současně projevilo pochopení pro situaci zúčastněných zbrojovek a už 11. října 1947 jim dovolilo nabízet nové prototypy samopalů do ciziny čehož obě firmy okamžitě využily a vzápětí se ostře střetly v severovýchodní Africe. VÝROBA PRO EGYPT V roce 1947 se o čs. zbraně a munici začal intenzivně zajímat Egypt, který se chystal na válku se vznikajícím židovským státem. Československu tak sice hrozila vážná kolize zájmů, protože zrod Izraele oficiálně podporovalo, ale s tím si kupodivu zpočátku nikdo moc nelámal hlavu. S novými prototypy čs. samopalů se Egypťané poprvé seznámili v listopadu 1947, kdy ČSR navštívila jejich tříčlenná vojenská mise. Na sklonku roku pak do Káhiry (a jedním vrzem také do Etiopie) odcestovaly předváděcí týmy ze Strakonic a z Brna. V případě samopalů (předváděly se i další typy zbraní) v obou zemích lépe zabodoval strakonický otočný model. Následovala výprava čtyřčlenné egyptské vojenské mise do Československa. Výrazně protikomunističtí Egypťané v ČSR pobývali od 9. února do 12. března 1948, ironií osudu tedy právě v čase komunistického převratu, a kromě důkladného seznámení s čs. zbrojním průmyslem se soustředili na strakonický samopal, u něhož si vyžádali určité změny. Továrnu v Uherském Brodě navštívili 26. února, den po vítězném únoru. Při této příležitosti se zajímali o možnosti zavedení pásové výroby samopalů ČZ 247 v Egyptě, aniž by se ale dočkali vstřícné odpovědi. Nějakou dobu pak Československo úspěšně hrálo dvojí hru: od března 1948 začalo s tajnými dodávkami zbraní do Palestiny (což, jak se často zapomíná, nebyla charita, nýbrž silně ziskový obchod), současně se ale ladily detaily smlouvy s Egyptem. Ten v dubnu 1948 projevil zájem o samopalů ČZ 247, každý se 4 zásobníky a příslušenstvím v podobě 1 vratné pružiny, 1 úderníku a 1 vytěráku. V pobočném závodě České zbrojovky v Uherském Brodě, v jehož nomenklatuře byla zbraň vedena pod označením 015, se proto začalo s přípravou sériové výroby. 14. května 1948 egyptský vyslanec v Praze Ahmed Hakki informoval Českou zbrojovku, že mu bylo telegraficky potvrzeno podepsání oficiální objednávky na 7250 kusů samopalů ČZ 247. Stalo se tak v den vyhlášení nezávislého státu Izrael, který vzápětí napadly sousední arabské země včetně Egypta. Smlouvu podepsal za Českou zbrojovku v Egyptě tamní čs. obchodní zástupce Rudolf Czakrt. Jelikož situace na Blízkém východě byla opravdu horká, Egypťané žádali, aby jim bylo ihned letecky odesláno 600 samopalů s nějakou municí. V Uherském Brodě však měli hotových jen 100 samopalů, dalších 100 mělo být dokončeno příští týden a ředitel továrny Brejcha předpokládal, že s trochou štěstí by požadovaných 600 zbraní mohlo být připraveno k odeslání do konce května. Po zjištění možností transportu byla Káhira ještě téhož dne prostřednictvím pražského vyslanectví informována, že 22. května odletí z Prahy letoun, kvůli větší nenápadnosti civilní s demontovanými sedačkami, 78

79 na jehož palubě bude do Egypta utajeně přepraveno prvních 200 samopalů s jedním milionem nábojů. 21. května bylo z Uherského Brodu do Prahy skutečně vypraveno 200 samopalů; jen nábojů se pro tuto zásilku podařilo sehnat méně, než Egypťané doufali: pouze kusů z Povážských strojíren. Další munice však měla být k dispozici v brzké době. Jenže situace se mezitím zkomplikovala. POUZE BOLÍVIE Zatímco se čs. obchodníci a zbrojovky tužili, aby na právě započaté válce na Blízkém východě vydělali, československá poúnorová diplomacie se konečně rozhodla ukončit souběžnou podporu Arabů a Židů a podle přání Sovětského svazu nadále dodávat výzbroj pouze Izraeli. Výsledkem bylo nenadálé odvolání dosavadních povolení k vývozu zbraní do Egypta, zadržení letadla se samopaly a vrácení zbraní do Uherského Brodu. K dovršení smůly se příslušná smlouva s egyptskou vládou záhadným způsobem ztratila a do Prahy nikdy nedorazila a stejně tomu bylo i v případě zástupce Czakrta, který nemínil spolupracovat s novými československými mocipány. Byla to pořádná studená sprcha, v první řadě pro továrnu v Uherském Brodě, která náhle místo ohlášeného perfektního obchodu vyráběla samopaly ČZ 247 na sklad. V roce 1948 to bylo 625 kusů, z větší části vychrlených na jaře v reakci na urgentní egyptskou poptávku. V roce 1949 následovalo samopalů, vyrobených ve snaze vytížit kapacitu uherskobrodského závodu a v naději, že změna zahraničněpolitického kurzu ČSR je pouze dočasná a že se najdou i jiní zájemci. Česká zbrojovka a jí nadřízené Československé závody kovodělné a strojírenské se pak o dotažení egyptského obchodu opakovaně snažily až do poloviny roku 1950, kdy ho definitivně zamítlo ministerstvo národní obrany. Dobré vztahy s Egyptem byly obnoveny teprve roku 1955, kdy už ovšem samopaly ČZ 247 ztratily na atraktivitě a objednávaly se modernější zbraně. spravedlnosti a přistěhovalectví v závěru roku 1949 za ,50 USD. Zajímavostí je, že tyto zbraně na pouzdru závěru s bolivijským státním znakem a nápisem Carabineros de Bolivia byly číslovány v rozsahu 0001 až 0300, avšak některá čísla nebyla do dodávky zařazena. Objednávka totiž původně zněla na 300 kusů. Součástí zásilky, která se do Jižní Ameriky expedovala prostřednictvím Zbrojovky Brno, bylo 250 vytěráků, 1000 zásobníků a 3 soupravy náhradních součástí (každá pro 100 samopalů). A NIGÉRIE Poptávka po otočných samopalech ČZ pak ještě chvíli přetrvávala, i když namísto kvalit těchto zbraní začalo být důležitější jednoduše to, že byly připravené k okamžitému odeslání. Kompetentní čs. orgány se ovšem začátkem 50. let do uzavírání nových obchodů nehrnuly a každý případ zdlouhavě posuzovaly. V říjnu 1950 se uvádělo, že na skladě zůstává samopalů vz. 015 r. 9 mm (což by znamenalo, že pro prezentaci, konstrukční úpravy a jiné účely bylo využito 176 kusů), o které měly stále zájem blíže nespecifikované arabské země a státy Jižní Ameriky jmenovitě Peru, ve vztahu k němuž ČSR tehdy tápalo, a Bolívie, která už byla pro čs. orgány persona non grata. Při revizi exportovatelného zbrojního materiálu v květnu 1951 se vykazovalo jen 1300 skladových samopalů ČZ 247, o které měla zájem Bolívie (300 ks), Paraguay ( ks), Peru (500 ks), Indonésie (9000 ks) a Etiopie (1000 ks). Podle dostupných údajů k prodeji do žádné z těchto zemí nedošlo. V důsledku toho zůstaly samopaly ČZ 247 pod továrním označením 015 v nabídce čs. podniku zahraničního obchodu Omnipol minimálně do 60. let minulého století. Dobové snímky ukazují, že přinejmenším část dvěstěčtyřicetsedmiček se nakonec spolu s dalšími staršími čs. zbraněmi dostala do Nigérie, kde v letech zuřila občanská válka; přesnější údaje o tom však zatím chybí. Podobné je to se zmapováním role, jakou samopaly ČZ 247 údajně krátce sehrály na domácí půdě ve výzbroji Lidových milicí. Jisté je pouze tolik, že uherskobrodská zbrojovka už s těmito aktivitami neměla nic společného. Z její perspektivy představovala výroba otočných samopalů ČZ 247 krátkodobý jednorázový počin, který sice nesplnil obchodní očekávání, ale nepochybně měl i své světlé stránky. Díky tomuto programu totiž závod v Uherském Co se zájmu jiných zemí týká, nebyl malý. S uzavíráním obchodů to však bylo složitější vedle solventnosti potenciálních zákazníků začalo nově hrát zásadní roli jejich politické zřízení a vztah k sovětskému bloku. Jedinou přímo realizovanou dodávkou se nakonec stal prodej 250 samopalů bolivijskému ministerstvu vnitra, Brodě získal nesmírně cenné zkušenosti s produkcí moderních automatických zbraní, které mu v létě 1949 výrazně usnadnily náběh sériové výroby nových samopalů revoluční konstrukce legendárních pumpiček. 79

80 Historie Příběh samonabíjecích PUŠEK vz.52 a vz.52/57 Dnešní sběratelé a sportovní střelci samonabíjecí pušky vz. 52 a vz. 52/57 hodnotí jako zdařilé a kvalitně vyrobené zbraně a obvykle si neuvědomují, jak velkou poklonu tím skládají pracovníkům zbrojní továrny v Uherském Brodě. Především díky jejich několikaletému mimořádnému úsilí se totiž původně problematický strakonický prototyp podařilo proměnit v pušku, na kterou veteráni vzpomínají s vlídnou nostalgií a jež ve své poslední inkarnaci dodnes úspěšně plní přehlídkové a slavnostní úkoly. Abychom ale strakonickým konstruktérům především Janu Kratochvílovi, s nímž na tomto úkolu úzce spolupracoval jeho mladší bratr Jaroslav zbytečně nekřivdili, je nutné připomenout, že československé poválečné samonabíjecí pušky byly původně od roku 1947 do jara 1950 vyvíjeny v originální čs. ráži 7,5x45 mm. A finální strakonický prototyp ČZ 493 konstruovaný na tento náboj si nevedl špatně, byť konkurenční modely ZJ 481 a ZK 472 Zbrojovky Brno citelněji překonával pouze funkční spolehlivostí. Vše se zkomplikovalo na jaře 1950, kdy byl znenadání odejit ministr národní obrany Ludvík Svoboda a jeho nástupce Alexej Čepička zahájil tvrdou sovětizaci čs. armády. V případě pěchotních zbraní bylo nařízeno okamžitě provést tzv. unifikaci s výzbrojí sovětské armády, ke které se Československo oficiálně zavázalo Košickým vládním programem z dubna 1945 a na kterou čs. odborníci po válce rezignovali. Měli k tomu dobrý důvod: V ČSR tehdy nikdo netušil, jaké zbraně vlastně Sověti momentálně používají nebo plánují zavést, neboť vynikající náboj 7,62x39 mm, 80

81 karabina SKS a hlavně automat Kalašnikov podléhaly až do poloviny 50. let režimu přísného utajení. Nová čs. armádní garnitura si s takovými detaily nelámala hlavu. V květnu 1950 bez výčitek svědomí ukončila vývoj a přípravu výroby všech neunifikovaných zbraní, bez ohledu na to, že tím přišel vniveč obrovský kus práce čs. konstruktérů a že konkrétně pro tuzemské muničky to znamenalo velké finanční ztráty a propad zaměstnanosti. V srpnu 1950 se pak ministerstvo národní obrany (MNO) pokusilo objednat v SSSR licence na výrobu opakovací pušky, samonabíjecí pušky a ručního kulometu ráže 7,62 mm nejnovějšího typu. Dostalo však košem. Sověti se s odůvodňováním neobtěžovali, ale dnes už je jasné, že kromě utajování v tom hrály roli mimořádné potíže, s nimiž se na přelomu 40. a 50. let potýkal sovětský zbrojní průmysl při rozběhu výroby pěchotních zbraní nové generace. Jedny z prvních samonabíjecích pušek vz. 52 putovaly do Pěchotního učiliště v Bruntálu (fotoarchiv VÚA) USPĚCHANÁ REKONSTRUKCE Zpražené MNO se poté opět pokorně obrátilo na domácí zbrojovky, které dostaly nový úkol: bleskurychle překonstruovat stávající zbraně na nové unifikované náboje. Pro samopaly 23/25 a armádní pistoli byl stanoven náboj 7,62 mm Tokarev; pro samonabíjecí pušku a lehký kulomet čs. náboj Z-50 ráže 7,62x45 mm. Hlavně ve druhém případě šlo o příklad nesmyslné politické korektnosti nový náboj vznikl úpravou původní 7,5mm munice tak, aby se průměr jeho střely alespoň nominálně shodoval s parametry sovětských projektilů. Bizarní na tom bylo, že proti takovému kocourkovskému opatření nic nenamítali ani všudypřítomní sovětští poradci Vývoj náboje Z-50 byl prozíravě zahájen ještě před odesláním neúspěšné supliky do Sovětského svazu. Na úpravách samonabíjecích pušek se začalo pracovat po posledních zkouškách 7,5mm prototypů, které proběhly počátkem září Vojenský technický ústav (VTÚ) tehdy v zájmu urychlení vybral pro rekonstrukci jen jeden model strakonický ČZ 493. Pro ten byl typický závěr uzamčený výkyvným závorníkem se dvěma uzamykacími ozuby v přední části, které zapadaly do vložky v pouzdře závěru, a automatika poháněná tlakem prachových plynů z vývrtu na mezikruží prstencového pístu, přičemž přenos impulzu na odpružený pohybovač závěru se prováděl prostřednictvím plechové lisované pístnice. Vítězství prototypu ČZ 493 nebylo zdaleka jednoznačné, ale nedalo se mluvit ani o špatné volbě: zbraň vynikala zajímavým a do značné míry originálním konstrukčním řešením av ráži 7,5mm vykazovala vyhovující parametry ivýkony. Uspěchaná rekonstrukce však strakonické pušce hodně ublížila. Nové střelivo bylo přece jen citelně výkonnější, armáda a sovětští poradci vznášeli spoustu dodatečných požadavků (právě sovětští odborníci si vyžádali kontroverzní využití sklopného bodáku trvale upevněného na zbrani) a k dovršení všeho se v očekávání nové světové války začala dlouho před dokončením vývoje chystat sériová výroba. Následky spěchu a nových úprav se v této fázi projevovaly pouze zhoršením parametrů nového prototypu ČZ 502, které se konstruktéři od podzimu 1951 pokoušeli vylepšit paralelním vývojem vylehčeného modelu. Na přelomu let 1951/1952 se hmotnost zbraně podařilo s velkým úsilím snížit na 3,95 kg bez zásobníku a v tomto provedení byla puška 20. března 1952 zavedena do výzbroje čs. armády pod označením vz. 52. O šťastném konci příběhu však ještě zdaleka nemohla být řeč. Pušky vz. 52 a vz. 52/57 ZE SLOVENSKA DO UHERSKÉHO BRODU Výrobu samonabíjecí pušky vz. 52 měl podle původních záměrů zajišťovat národní podnik Považské strojárne v Považské Bystrici, což byla v prvé řadě muniční továrna, jejíž hlavní předností byla strategicky výhodná pozice daleko od západních hranic Československa. Už během první poloviny roku 1952 se ukázalo, že slovenská munička nedokáže pušky dodávat v plánovaném množství, což se shovívavě vysvětlovalo nedostatkem kvalifikovaných pracovních sil, nástrojů a měřidel. Ministerstvo všeobecného strojírenství coby nadřízený orgán situaci vyřešilo jednoduše: v červenci 1952 zapojilo do výroby pušky vz. 52 rovněž osvědčené Závody přesného strojírenství Uherský Brod (ZPS UB), bez ohledu na to, že kvůli tomu musely okamžitě přerušit přípravu dříve přidělené výroby protileteckých kulometů DŠKM. Nějakou dobu pak vládl klid. Uherskobrodská továrna se nejprve soustředila na zajištění výrobního materiálu a vývz. 52 vz. 52/57 ráž 7,62x45 mm 7,62x39 mm celková délka se sklopeným bodákem (mm) celková délka se vztyčeným bodákem (mm) délka hlavně (mm) hmotnost s prázdným zásobníkem (kg) 4,15 4,2 kapacita zásobníku (nábojů)

82 kovků, což byl v tehdejší situaci čs. průmyslu hodně náročný úkol. Bouře vypukla v roce 1953, během něhož v Uherském Brodě ke svému nemalému zděšení zjistili, že ve stávající podobě není puška vz. 52 zralá k sériové výrobě a že výrobní dokumentace z Považských strojární má spíš orientační charakter. Pro uherskobrodskou zbrojovku, která do té doby při dodávkách pro armádu nenarážela na vážnější problémy, to byl pořádný šok, o to větší, že právě zaměstnávala hodně přes 2000 lidí a výrobu samonabíjecích pušek neměla v nejbližší době čím nahradit. A tak jejím pracovníkům nezbývalo než zatnout zuby a namísto sériové výroby začít s odstraňováním konstrukčních a technologických nedostatků s cílem zajistit funkční spolehlivost a požadovanou životnost zbraně. STOVKY ZMĚN Tyto práce nakonec trvaly až do roku 1955 a vedle pracovníků ZPS UB a vojenské správy do konstrukce zbraně dodatečně zasahoval i Jan Kratochvíl, jenž se kvůli potížím ve výrobě dokonce dočkal pozornosti bezpečnostních orgánů. Výsledkem byly stovky změn ve výrobních výkresech, úplná změna tvaru jedné menší součástky a uplatnění řady nových operací ve výrobním postupu. Situaci v jednu chvíli zdramatizoval občasný výskyt nábojů vz. 52 (výroba Považské strojárne) vyvíjejících vyšší tlaky, které zbraň při výstřelu spolehlivě ničily a kvůli nimž se muselo přikročit k izotermickému kalení nábojové komory. Aby toho nebylo málo, plnění plánu navíc začal ohrožovat naprostý nedostatek kvalitního ořechového dřeva na pažby. Místo ořechu se nakonec musela využít bříza, od roku 1955 dovážená ze SSSR, což ale mělo za následek další výrobní změnu z důvodu nadměrného bobtnání tohoto materiálu. Postupné zdokonalování zbraně je dobře vidět na objemech výroby uherskobrodské zbrojovky: V roce 1953 bylo vojenské správě dodáno jen symbolických 360 pušek. V roce 1954 to bylo pušek, přičemž i tento počet pocházel z tzv. výběrové montáže a nikoliv ze sériové výroby. Teprve v roce 1955 stoupl počet převzatých zbraní na kusů. V roce 1956 již vojenská správa převzala přesně podle plánu kusů. S ohledem na zajištění zaměstnanosti podniku se původně předpokládalo protažení tohoto výrobního programu až do roku 1958, kdy na něj měla navázat licenční výroba sovětských karabin SKS. Tento záměr přestal být aktuální na jaře 1957 po rozhodnutí o zavedení pušky vz. 52/57. Výroba samonabíjecí pušky vz. 52 v ZPS UB tak skončila v září 1957 a v dalších třech měsících byly dokončovány již jen symbolické počty, čímž roční produkce dosáhla kusů. Celkově bylo v Uherském Brodě v letech vyrobeno samonabíjecích pušek vz. 52, o jejichž konečné sériové podobě se mezi oborníky dodnes mluví s respektem. TŘETÍ RÁŽE Po vzniku Varšavské smlouvy v roce 1955 se Československo rozhodlo zavést do výzbroje sovětskou samonabíjecí karabinu SKS-45 na náboj 7,62x39 mm vz. 43. Její licenční výrobu měla po výběhu pušek vz. 52 zajistit zbrojovka v Uherském Brodě, která se na tento úkol začala od roku 1956 intenzivně připravovat. V polovině ledna 1957 však vedení KSČ rozhodlo, že z úsporných důvodů bude sovětská zbraň ze systému výzbroje Československé lidové armády vypuštěna a namísto ní bude pro částečné a dočasné přezbrojení před dokončením vývoje budoucího samopalu vz. 58 využita puška vz. 52 rekonstruovaná na náboj vz. 43. Úkol upravit samonabíjecí pušku vz. 52 s minimálními náklady a změnami na náboj 7,62x39 mm byl v polovině ledna 1957 zadán národnímu podniku Konstrukta Brno, kde byl svěřen Ing. Bohuslavu Novotnému. Při rekonstrukci se podařilo částečně potlačit dva velké nedostatky typické pro pušku vz. 52 nižší funkční spolehlivost za ztížených podmínek a abnormální úchylku při vystřelení prvního náboje ze zásobníku. Funkci se podařilo zlepšit zvětšením průměru plynového kanálku. Zajímavá byla příčina druhé vady. Vyšší zásah první rány ze zbraně, který se od středního bodu zásahu uchyloval až o 20 cm, byl podle zjištění Konstrukty Brno způsoben tím, že první náboj byl do komory zasouván pouze působením vratné pružiny, zatímco při zasouvání dalších nábojů již hrála určitou úlohu energie předchozího výstřelu. Ing. Novotný úpravou vytahovače a zásobníku a zmenšením tolerancí, které určovaly vůli mezi čelem závorníku a čelem nábojové komory, dosáhl rozptylu, který odpovídal povolenému nástřelu. Úpravy zbraně byly přezkoušeny v dubnu 1957, v květnu byla schválena výrobní dokumentace. 7. května 1957 pak byla usnesením politického byra ÚV KSČ schválena výroba pušek, které dodatečně dostaly název vz. 52/57. Produkce začala bez výrazných potíží v říjnu 1957 a do konce roku bylo přesně podle plánu zhotoveno kusů. I další výroba měla hladký průběh. V roce 1958 bylo dodáno kusů, v roce 1959 zbylých kusů. Výroba pušek vz. 52/57 definitivně skončila v srpnu Od 70. let se nicméně tyto kvalitní a uživatelsky přívětivé zbraně začaly do uherskobrodské zbrojovky znovu vracet, neboť podnik na základě objednávky MNO zahájil jejich úpravy pro přehlídkové účely. Tak vznikla nestřelbyschopná varianta pušky vz. 52/57, kterou dodnes používá Hradní stráž na Pražském hradě a o níž se podrobněji dočtete v článku na s. 38. Samonabíjecí puška vz. 52/57 82

83 Historie Galašova MOSINKA Zvláštní příběh odstřelovačské pušky vz. 54 První pokusy o osazení vojenské pušky zaměřovacím dalekohledem v Československu spadají již do meziválečného období, kdy se takto upravovaly nejen armádní opakovačky vz. 24, ale s použitím optiky se počítalo i při vývoji nových samonabíjecích modelů. Po druhé světové válce, která potvrdila mimořádný význam snajprů v moderním boji, se pak českoslovenští odborníci pokusili přijít s vlastním originálním řešením. Hlavní slovo ve vývoji pušky pro odstřelovače měl v poválečném Československu svérázný zbrojní konstruktér Otakar Galaš ( ), rodák z moravských Syrovic. Galaš měl sice původně elektrotechnické vzdělání, ale v roce 1933 nastoupil do brněnské Zbrojovky jako mechanik do výroby prototypů a současně měl na starosti střelecké předvádění zbraní v ČSR i v zahraničí. Byl nadšený lovec, sám sebe označoval za elitního střelce a kromě jiného vynikal nadstandardní jazykovou výbavou: uměl německy, anglicky, ale také turecky. Velkým mezníkem v Galašově životě se stala druhá světová válka, kterou strá- 83

84 mou licencí ze Sovětského svazu, v případě pěšárny ale ke svému nemalému zklamání příliš neuspělo. Mimo jiné se nepodařilo zajistit další nákupy odstřelovačských pušek vz. 91/30 systému Mosin, jež se podle původních plánů měly stát novými standardními zbraněmi československých snajprů. V létě 1951 byla proto situace vyřešena zadáním vývoje nové odstřelovačky, pro kterou bylo stanoveno použití sovětského náboje 7,62x54 R s těžkou střelou vz. 30 s olověným jádrem což byl vlastně sériový náboj pro těžký kulomet vz. 43 Gorjunov, proti jehož licenční výrobě v ČSR neměli sověti námitky. Prototyp ZG 51 Sn (někdy nazývaný také ZG Sn 51) se závěrovým systémem Mosin při zkouškách v roce 1953 (fotoarchiv VÚA) vil v emigraci v Anglii jednak intenzivní prací v tamním zbrojním průmyslu, jednak získáváním cenných poznatků o vysoce přesných kulovnicích. GALAŠŮV SPECIÁL Konstrukcí odstřelovaček se Galaš údajně začal zabývat již za války, podrobněji zdokumentovány jsou ale až jeho poválečné projekty. Ty realizoval částečně paralelně s vývojem svých loveckých kulovnic, nejprve coby zaměstnanec Zbrojovky Brno a později v rámci nově založené Prototypy, v roce 1954 přejmenované na Konstruktu Brno. V roce 1949 Galaš zpracoval podrobnou analýzu používání a vývoje odstřelovačských zbraní za druhé světové války a na základě tohoto rozboru připravil návrh vlastního odstřelovačského speciálu ZG 49 Sn se závěrovým systémem Mauser pro náboj 7,92x64 mm, vzniklý laborací střely vz. 23 do běžně vyráběné nábojnice 8x64. Nápad se zvláštním nábojem byl sice zajímavý, ale neměl dlouhého trvání, neboť od jara 1950 se po nástupu Alexeje Čepičky do funkce ministra národní obrany začala v československé armádě uplatňovat důsledná unifikace se sovětskou výzbrojí. Nové velení armády se nejprve pokusilo získat potřebné nové zbraně jednoduše for- ARMÁDA VOLÍ MOSINKU Úkolu se chopil opět Otakar Galaš, který během několika málo měsíců připravil dva prototypy s názvem ZG 51 Sn jeden měl závěrový systém ze sovětské opakovačky Mosin vz. 91/30, druhý typu Mauser vz. 98. Sám Galaš evidentně (a oprávněně) považoval mauserovské řešení za kvalitnější a perspektivnější; jenže tehdy podle všeho opět vstoupila do hry politika a čs. vojenská správa dala po zkouškách v roce 1952 přednost sovětskému systému. Dále proto pokračoval již jen vývoj pušky na bázi opakovačky vz. 91/30. Nikoliv ovšem jako zcela nové zbraně, neboť armáda požadovala, aby při její výrobě bylo použito co nejvíce součástí ze sovětských opakovaček vz. 91/30, které byly k dispozici v československých vojenských skladech. Od odstřelovačské pušky vz. 91/30 se Galašova zbraň kromě menší délky a hmotnosti lišila v prvé řadě ergonomičtější pažbou, poměrně zdařilým zaměřovacím dalekohledem 2,5x6 z národního podniku Meopta Košíře a jeho montáží. Ta umožňovala jednoduché snímání a nasazování dalekohledu bez nutnosti opětovného nastřelování a byla nižší při zachování možnosti míření mechanickými mířidly. Jelikož měla čs. odstřelovačská puška na 800 m zasahovat deseti ranami čtverec 50x50 cm, bylo nutné nově řešit hlaveň. Galaš dospěl k hlavni o 30 mm kratší, ale současně o něco silnější než u sovětské zbraně. Nejenže se tím zlepšily balistické výkony, ale současně se tak zjednodušila sériová výroba. Dále bylo nutné provést menší ladičské úpravy původního závěrového systému a spoušťového mechanismu. Od léta 1953 dosahovaly prototypy ZG 51 Sn ve zkouškách dobrých výsledků a dále byly upravovány už jen na základě dílčích připomínek. Do výzbroje byla zbraň zavedena jako odstřelovačská puška vz. 54 v červenci 1954, v prosinci 1954 byla navíc kladně hodnocena v závěru zprávy ze zkoušek v SSSR. PROBLÉMY S ORIGINÁLY Výrobou či přesněji kompletací odstřelovačských pušek vz. 54 byla pověřena uherskobrodská zbrojovka, tehdy nesoucí název Závody přesného strojírenství Uherský Brod, které měla asistovat řada subdodavatelů. Příprava tohoto výrobního programu začala již v roce 1954 s předpokladem, že v roce 1955 proběhne zhotovení 100kusové ověřovací série. Jak ale bylo v té době v československém zbrojním průmyslu bezmála zvykem, tento plán se z mnoha důvodů nepodařilo splnit a ověřovací série 75 pušek se do výroby dostala teprve v prosinci 1955, přičemž otevřenou otázkou zůstával přísun součástek nezbytných pro provádění adaptace. Již během zhotovování ověřovací sé- 84

85 rie na začátku roku 1956 totiž vyvstaly vážné problémy s využíváním dílů opakovaček vz. 91/30 z vojenských zásob. Největší komplikace působily různé tolerance průměru závitů pouzdra závěru sloužících k našroubování hlavně. Podnik nakonec musel zvětšit průměr závitu o 0,5 mm, neboť jinak by nebyla většina pouzder závěru pro daný účel použitelná. Po vyřešení této otázky se podařilo úspěšně dokončit zkoušky nulté série a koncem září 1956 mohlo nadřízené ministerstvo přesného strojírenství udělit zbrojovce příslušnou výrobní schopnost. 24. září 1956 dalo MNO souhlas s přejímkou hotových zbraní, požadovalo ovšem odstranění některých drobných nedostatků a uplatnění odzkoušených vylepšení. Závody přesného strojírenství tehdy za sebou měly čerstvou tristní zkušenost s výrobou konstrukčně a technologicky nevyzrálých samonabíjecích pušek vz. 52 a uherskobrodští pracovníci byli odhodláni napravit si neprávem pošramocenou pověst. Jenže přes veškerou jejich snahu produkce odstřelovačských pušek vz. 54 neprobíhala hladce ani ve druhém pololetí roku Hlavní komplikaci představoval zoufalý nedostatek použitelných součástek z pušek vz. 91/30. Sice jich bylo probráno , do Uherského Brodu bylo ale do poloviny prosince 1956 přivezeno jen 4500 pušek, ze kterých se po další důkladné kontrole dostalo do výroby pouhých Snadné nebylo ani nastřelování hotových pušek s dalekohledem na 300 m. Pro tento účel zbrojovka využívala posádkovou střelnici v Popovicích, kterou ale měla součástí a zajistit nastřelování v Považské Bystrici, Vlašimi a Brně (na každé střelnici ovšem musel na vlastní náklady provést potřebné úpravy, což tento výrobní program dále prodražilo). Přes závady zaměřovacích dalekohledů, které byly vráceny výrobci k opravě, se tak v Uherském Brodě během roku 1957 podařilo dokončit a předat celkem 5410 odstřelovačských pušek vz. 54. Poté, co k nim v lednu 1958 přibyly poslední tři kusy, byl tento výrobní program ukončen, s největší pravděpodobností především z důvodu nedostatku dalších použitelných součástí originálních mosinek. Aby nedošlo k mýlce: Odstřelovačské pušky vz. 54 v žádném případě nebyly špatné zbraně, byť s ohledem na zmíněné výrobní komplikace to nelze s jistotou prohlásit o všech kusech. Celkově platí, že uherskobrodští zbrojováci na tomto programu odvedli obrovský kus práce a s využitím dílů různé kvality (a rozměrů) dokázali zhotovit ergonomicky přívětivé, přesné a spolehlivé pušky, které v rukou zkušených střelců s patřičnou municí na 800 m skutečně dosahovaly požadovaného rozptylu deseti zásahů v obrazci 50x50 cm. Vezmeme-li v potaz, že puška vz. 54 přes částečné ladění mechanismu rozhodně nepředstavovala odstřelovačský speciál, jak původně navrhoval Otakar Galaš, a přihlédneme-li k jejímu málo výkonnému zaměřovacímu dalekohledu, byl to velice dobrý výsledek. Odstřelovačské pušky vz. 54 nakonec ve výzbroji ČSLA vydržely do 70. let, kdy byly nahrazeny dováženými sovětskými samonabíjecími odstřelovačkami Finální podoba odstřelovačské pušky vz. 54 (exemplář ze sbírek VHÚ Praha) k dispozici jen určité dny, a pokud bylo zrovna špatné počasí, nestřílelo se. Schopné střelce si navíc podnik musel zajistit z různých závodů, jelikož však při původním hodnocení přesnost zpočátku nevyhovovala, bylo nutné navrhnout nový postup ověřování nástřelu. Aby toho nebylo málo, s nemalými komplikacemi se potýkali i subdodavatelé: Považské strojírny v Považské Bystrici musely načas přerušit výrobu pažeb kvůli špatným výkresům z Konstrukty Brno, národní podnik Kozak Klatovy musel na poslední chvíli upravovat kryt zaměřovacího dalekohledu a podnik Meopta byl dodatečnými požadavky vojenské správy po zkouškách pod vodou nucen urychleně vyvinout pozměněný typ dalekohledu. Žádný div, že za této konstelace dokázala uherskobrodská zbrojovka od září do konce roku 1956 dokončit a předat pouze 108 odstřelovačských pušek vz. 54, přestože plán stanovoval dodávky 4000 kusů. KONEC DOBRÝ Podstatně lépe si podnik vedl v následujícím roce, kdy se mu zjevně podařilo najít zdroj dalších použitelných Dragunov (SVD). Své si pak ještě odsloužily u tuzemských policejních útvarů a část z nich později dokonce prošla modernizací do podoby vzoru 54/90 (vedle nové pažby se stavitelnou lícnicí a lištou pro nasazení dvojnožky pro něj byla typická boční lišta umožňující montáž výkonnějšího zaměřovacího dalekohledu PSO-1 z pušky SVD). Původní, neupravované čtyřiapadesátky jsou pak dnes díky nevelkému počtu zhotovených kusů a zajímavé historii právem považovány za stále více ceněné sběratelské exempláře. Odstřelovačská puška vz. 54 ráž 7,62x54 R (náboj NT 14) celková délka 1190 mm délka hlavně 700 mm hmotnost zbraně bez zaměřovacího dalekohledu 4,15 kg hmotnost zbraně se zaměřovacím dalekohledem 4,55 kg kapacita nábojové schránky 4 náboje (+ 1 v nábojišti) 85

86 Historie Kulomety z Uherského Brodu Dnešní Česká zbrojovka a.s. vznikla v roce 1936 jako kulometná továrna na zelené louce tedy jako zcela nový závod zaměřený v prvé řadě na výrobu vynikajících leteckých kulometů vz. 30. Právě různé typy kulometů se pak na bezmála celou jednu dekádu staly nejtypičtějším uherskobrodským zbrojním produktem. Česká zbrojovka, akciová společnost se sídlem v Praze a s továrnou v jihočeských Strakonicích, se neřadila k největším meziválečným československým zbrojním podnikům, k jejím silným stránkám však patřily špičková úroveň výroby, tým zdatných konstruktérů a v neposlední řadě pohotovost, se kterou dokázala vycházet vstříc požadavkům zákazníků. Dobře patrné je to právě na příkladu leteckých kulometů. Jimi se Strakonice začaly zabývat na počátku 20. let 20. století poté, co konkurenční brněnská Zbrojovka kvůli krátkému dodacímu termínu odmítla adaptovat 100 kulometů Lewis z pěchotního provedení na letecké. Tato dílčí zakázka odstartovala systematický zájem České zbrojovky o leteckou výzbroj, který strakonickou firmu k malé radosti nesrovnatelně silnější polostátní brněnské společnosti proměnil ve výhradní dodavatelku kulometů pro čs. vojenská letadla a v konečném důsledku vedl k výstavbě nové pobočné továrny v Uherském Brodě. UNIVERZÁLNÍ LETECKÁ ZBRAŇ Vedle již zmíněného kulometu Lewis, který byl s ohledem na shora nasazovaný diskový zásobník vhodný pro letecké pozorovatele, využívalo čs. vojenské letectvo pro výzbroj svých letounů také britský pilotní kulomet Vickers zásobovaný pásem. V první polovině 20. let Česká zbrojovka obě zbraně úspěšně rekonstruovala z původní ráže.303 British na náboj 7,92 mm Mauser (tak vznikl čs. pozorovatelský kulomet L/28 a pilotní kulomet vz. 28) a při této příležitosti se ve Strakonicích zrodila myšlenka využít získaných zkušeností s oběma systémy k vývoji nové univerzální letecké zbraně, která konstrukčně vycházela ze systému Vickers. 86

87 Nejprve již v roce 1927 vzniklo výměnné nabíjecí zařízení, které dovolovalo použít podle potřeby pásové nebo diskové zásobování. Další zdokonalení přinesla v roce 1930 možnost přivádět pás do kulometu zleva nebo zprava pouhou změnou polohy jediné úhlové páky v podávacím zařízení. Významně vylepšena byla také napínací páka, která umožňovala nabít zbraň ve dvou různých režimech. U strakonického kulometu už navíc pro vybití nábojové komory nebylo nutné odpálit náboj, vysunout pás nebo sejmout zásobník. Nakonec se strakoničtí konstruktéři zaměřili i na závorník kulometu Vickers, u něhož byly původní výrobně náročné ploché pružiny s nepředvídatelnou životností nahrazeny šroubovými s podstatně vyšší životností. Jelikož zbraň měla být opravdu univerzální, postupně pro ni vznikla řada nosičů a spojovatel pro lafetování v nejrůznějších letounech. V případě pozorovatelského kulometu připadalo v úvahu lafetování samostatné nebo ve spojení s druhým kulometem na jedné společné lafetě. Moderní stavebnicový systém umožňoval pozorovatelské kulomety vybavit pevnou pažbou, řídítky nebo pistolovou rukojetí se spouští. Nabíjecí páka kulometu mohla být zbrojířem montována z pravé či levé strany, tak jak to vyžadovalo použití v daném letadle. Pro nový kulomet bylo kromě toho vyvinuto veškeré potřebné příslušenství: synchronizátory, pneumatický systém ovládání pilotních kulometů, originální lapače vystřelených nábojnic či letecké zaměřovače. Ve výsledku tak byla Česká zbrojovka připravena namontovat své nové univerzální letecké zbraně do prakticky libovolného bojového letounu té doby a splnit jakýkoliv požadavek na zásobování a ovládání. PRO ČS. ARMÁDU I PRO EXPORT Vývoj nového leteckého kulometu a jeho příslušenství strakonické zbrojovce košatěl pod rukama, protáhl se do začátku 30. let 20. století a různou měrou se do něj zapojila dlouhá řada technických úředníků České zbrojovky. Připomeňme alespoň ty nejdůležitější: byli to Ing. František Sikyta, František Brejcha (který se měl zanedlouho stát prvním ředitelem nového kulometného závodu v Uherském Brodě), Václav Zíbar, Ing. Jaroslav Malina, Karel Ženíšek, Adolf Sýkora, Jaroslav Koska, Ing. Jan Šula, Rudolf Lacina a samozřejmě i strakonický šéfkonstruktér František Myška. Ti všichni a mnozí další, jejichž jméno už historie nepamatuje, přispěli k tomu, že výchozí konstrukce kulometu Vickers byla ve Strakonicích transponována do podoby technicky kvalitnější a z hlediska použití maximálně univerzální letecké zbraně, která ve své době do nástupu výkonnějších leteckých zbraní nové generace neměla ve světě konkurenci. Daní za špičkové parametry nového kulometu, který se začal nazývat vzor 30 (zkráceně LK 30), byla jeho velká výrobní náročnost, která ovšem tehdy ze strany potenciálních uživatelů nebyla vnímána jako hendikep a totéž se týkalo i vysoké ceny. Výroba leteckých kulometů vz. 30 a jejich příslušenství ve Strakonicích začala na základě objednávek československého ministerstva národní obrany (MNO) na jaře 1932, prvních 300 kusů bylo strakonickému zbrojně technickému úřadu předáno na konci ledna Méně známou skutečností je, že čs. armáda kulomet vz. 30 do své výzbroje zavedla až 16. května Čs. letectvo oficiálně přijalo kulomet pro pilota a kulomet pro pozorovatele, Česká zbrojovka ale pro ně nakonec vyráběla čtyři různé varianty: kulomet křídlový, věžní, pilotní a pozorovatelský. O zbraň záhy projevilo zájem mnoho dalších států a do výzbroje ji zavedlo Estonsko, Řecko a Írán (v jehož případě byly kulomety vz. 30 zavedeny pod vročením odpovídajícím tamnímu letopočtu, který se datuje od roku 622 n. l.). ZE STRAKONIC DO UHERSKÉHO BRODU Stoupající poptávka po leteckých kulometech vz. 30 ze strany domácích ozbrojených sil (které v červenci Letecký kulomet vz. 30 ráž 7,92 mm Mauser celková základní délka 1027 mm délka hlavně včetně zesilovače zpětného rázu 740 mm kadence 900 r/min 87

88 Pozorovatelský dvojkulomet LK 30 na lafetě Šu objednaly dalších 1350 kusů s dodací lhůtou do konce roku 1937) i ze zahraničí se v polovině 30. let stala jedním z hlavních argumentů ve prospěch výstavby nového pobočného závodu České zbrojovky v Uherském Brodě. Podle původních plánů MNO se sem postupně měla přenést pokud možno veškerá strategická zbrojní produkce z exponovaných Strakonic; Česká zbrojovka si ovšem po zarputilém jednání prosadila koncepci kulometné továrny s přidruženou výrobou raketových pistolí vz. 30 (viz s. 90), zatímco v mateřském strakonickém závodě i nadále pokračovala produkce armádních pistolí. Výstavba uherskobrodského závodu začala 28. července 1936 a byla dokončena koncem listopadu téhož roku. V prosinci proběhlo ustavení nově zakoupených strojů a ze Strakonic sem byl přepraven výrobní materiál, přístroje, nářadí a měřidla pro výrobu kulometů. Do Uherského Brodu bylo současně převedeno 136 pracovníků se zkušenostmi s tímto výrobním programem. Výroba leteckých kulometů vz. 30 měla v novém závodě začít hned po Novém roce Nakonec se rozběhla od počátku února, nicméně měsíční zpoždění se podařilo rychle dohnat a první dílčí dodávka 350 kusů a náhradních součástek proběhla podle harmonogramu v květnu Protože při přejímkách nevyvstávaly žádné potíže, produkce úspěšně pokračovala podle plánu a termín celé dodávky byl bez problémů dodržen. DO MNICHOVA A PO MNICHOVU V kritickém roce 1938 výroba leteckých kulometů vz. 30 v Uherském Brodě pokračovala, třebaže zpočátku pouze na základě předběžného sdělení o připravovaných nákupech a bez vyplacení záloh. Jinak řečeno armáda tyto zbraně nutně potřebovala, jen chvíli trvalo, než na ně v rozpočtu napjatém modernizací ozbrojených sil našla dostatek financí. První závazná objednávka čs. vojenské správy do České zbrojovky dorazila 8. dubna 1938 a zněla na 710 kulometů. Druhá objednávka z 18. srpna 1938 se týkala 230 křídlových, 1100 věžních, 60 pilotních a 30 pozorovatelských kulometů, jednoho milionu článků nábojových pásů a záložních součástek. K tomu se přidala i výroba leteckých kulometů pro export. Pak ale přišlo osudové září 1938, mnichovská konference a záhy po ní pozastavení výroby pro domácí armádu, kterou čekala demobilizace a početní redukce. Uherskobrodský závod do té doby stihl předat a vyúčtovat celkem 1510 kulometů; otázka zbylých 620 kusů zůstala otevřená a prozatím se pracovalo pouze na malé sérii pro vývoz. Tento výpadek hlavního výrobního programu se samozřejmě nemohl neprojevit na zaměstnanosti továrny: zatímco na konci září činil stav dělnictva ve zbrojovce v Uherském Brodě přes 700 lidí, do listopadu se snížil na pouhých 372 osob. Na objednávce čs. armády se začalo opět pracovat v lednu 1939, měsíčně šlo asi o 100 kulometů. Koncem března 1939, tedy již po okupaci Čech a Moravy, továrna vykazovala 1810 hotových kulometů vyrobených na základě objednávek československého MNO. Do druhé poloviny června 1939 pak byly se svolením německé vojenské správy dokončeny všechny rozpracované kusy původně určené pro tohoto zákazníka. Protože německé okupační úřady navíc zpočátku podporovaly export československých zbraní, mohlo být v červenci 1939 dokončeno rovněž 35 pozorovatelských kulometů pro Írán, které Česká zbrojovka stihla odeslat krátce před vypuknutím druhé světové války. Celkově tak továrna v Uherském Brodě na základě objednávek z roku 1938 vyrobila 2600 leteckých kulometů vz. 30, z čehož 470 kusů bylo určeno pro export. POSLEDNÍ TEČKA Zdaleka ne všechny kulomety vz. 30 z roku 1939 po dokončení a převzetí zbrojně technickým úřadem hned opustily závod. Přestože se totiž jednalo o kvalitní zbraně, pro moderní německé bojové letouny se již nehodily. Za válečných podmínek se však i pro ně nakonec našlo uplatnění. V průběhu roku 1940 tak 400 kulometů vz. 30 s 532 náhradními hlavněmi převzalo Říšské ministerstvo letecké dopravy (Reichsluftfahrtministerium RLM), pod které spadala Luftwaffe. Polovina zbraní byla vybavena jednoduchou ramenní opěrkou, zatímco 200 kusů bylo určeno pro pozemní ochranu letišť. Během roku 1940 odebralo německé letectvo pro kulomety vz. 30 také 1900 podstavců, 200 plniček nábojových pásů a nábojových článků ( z nich bylo původně určeno pro Írán). 88

89 Historie výroby leteckých kulometů vz. 30 v Uherském Brodě se uzavřela dvěma íránskými objednávkami: první z října 1939 zněla na 15, druhá z dubna 1940 na 30 pozorovatelských modelů. Expedice všech 45 kulometů v listopadu 1940 pak znamenala definitivní tečku za výrobním programem, kvůli němuž byla uherskobrodská zbrojovka původně založena. PRO LUFTWAFFE Už koncem března 1939 bylo stanoveno, že novým hlavním uherskobrodským výrobkem se stane německý palubní kulomet MG 17 ráže 7,92 mm Mauser. Náběh sériové produkce této výrobně velmi náročné zbraně byl ale během na dlouhou trať, neboť vyžadoval rozsáhlou obměnu strojového zařízení a osvojení nových, perspektivnějších technologií. V mezičase byla továrna od první poloviny roku 1940 zaměstnána dodávkami velkého počtu kulometných hlavní nejen pro letecký model MG 17, ale také pro pěchotní vzor MG 34. Později se v Uherském Brodě na základě objednávky z prosince 1942 vyráběly i hlavně s uzamykacím pouzdrem pro letecké kulomety MG 81 ráže 7,92 mm Mauser, který své předchůdce překonával vyšší kadencí a nižší hmotností. Ve druhé polovině války se pak uherskobrodská továrna částečně zapojila rovněž do produkce součástek pro výkonný letecký kulomet MG 131 ráže 13 mm (podle původních plánů z roku 1943 měla dokonce zajišťovat kompletaci, nastřelování a přejímku těchto zbraní, k čemuž ale z dosud nejasných příčin nedošlo). Prvních 200 kulometů MG 17 nakonec opustilo závod v Uherském Brodě teprve v únoru Podle plánovačů RLM měla továrna měsíčně dodávat 600 až 700 kusů až do října Takové kapacity sice nikdy nedosáhla, výroba kulometů MG 17 zde ale pokračovala až do konce války, od roku 1943 se skutečně stala hlavním uherskobrodským programem a nakonec dosáhla úctyhodného objemu kusů. Přestože po válce zůstalo v Uherském Brodě 1000 kulometů MG 17 v různém stadiu rozpracovanosti, jejich produkce skončila těsně před osvobozením a již se v ní nepokračovalo, neboť obnovené poválečné čs. vojenské letectvo nemělo pro tyto zbraně využití. Posledním dozvukem této kulometné éry se stala poměrně rozsáhlá poválečná výroba článků nábojových pásů pro kulomety MG 131, trvající až do roku V letech 1950 až 1951 navíc uherskobrodský závod čs. armádě dodával i články nábojových pásů pro německé letecké kulomety (resp. kanony) MG 151 ráže 20 mm. Výroba leteckých kulometů v Uherském Brodě se tím definitivně uzavřela. Česká zbrojovka a.s. však momentálně neskrývá ambice rozšířit své portfolio o podpůrný (ruční) kulomet odvozený z její nové modulární útočné pušky CZ 805 BREN. Není proto vyloučeno, že v dohledné době se na slavnou uherskobrodskou kulometnou tradici podaří určitým způsobem přece jen navázat. Letecký kulomet MG 17 ráž celková délka hmotnost teoretická kadence 7,92 mm Mauser 1078 mm 10,2 kg 1200 r/min Německý letecký kulomet MG 17 89

90 Historie UHERSKOBRODSKÉ signální pistole Zajímavým doplňujícím služebním výrobkem České zbrojovky Uherský Brod tradičně byly signální pistole, čili zbraně určené k vystřelování signálních nebo osvětlovacích nábojů. Za 75 let existence uherskobrodské zbrojní továrny se v jejím portfoliu vystřídaly hned tři typy signálek, přičemž poslední z nich stále zůstává a podle všeho ještě dlouho zůstane ve výzbroji ozbrojených sil České republiky i sousedního Slovenska. Raketová pistole vz. 30 z roku 1939 (exemplář ze sbírek Muzea Policie ČR) VZOR 30 Signální pistole, tehdy ovšem nazývaná raketová podle pojmenování příslušné munice (raket), se stala historicky druhou kompletní zbraní vyráběnou v Uherském Brodě. Šlo o kvalitní, technologicky ovšem poněkud náročný vzor 30, dílo vynikajícího konstruktéra České zbrojovky ve Strakonicích Františka Myšky, jedné z legend československé zbrojní techniky. Tato jednohlavňová zbraň ráže 26,5 mm s jednoduchým záklopkovým závěrem byla vyřešena tak, že ji bylo možné rozložit bez použití nástrojů. Do výzbroje pozemních sil čs. armády byla pod označením raketová pistole vz. 30 zavedena v roce 1931 a téhož roku byla zahájena její sériová výroba ve Strakonicích. Po vybudování závodu v Uherském Brodě sem byl tento program přenesen spolu s produkcí leteckých kulometů a první objednávka, na které nová továrna pracovala, pocházela z července 1936: zněla na 3000 kusů s dodací lhůtou do konce roku 1937, ministerstvo národní obrany (MNO) ji ovšem přípisem z 1. července 1937 lehce navýšilo na 3024 pistolí. V Uherském Brodě se již zhotovovaly pistole s novými střenkami s textoplastu, použitého rovněž u armádních pistolí vz. 24. Další raketové pistole vz. 30 objednalo MNO u České zbrojovky v kritickém roce 1938: nejprve v červenci a následně dalších 588 kusů. Uherskobrodská továrna tuto zakázku rozpracovala, po Mnichovu se ale nad osudy těchto zbraní začal vznášet velký otazník a s jejich dohotovením se přestalo spěchat. Když ale v říjnu 1938 dorazila do Uherského Brodu objednávka 700 raketových pistolí od ministerstva vnitra pro čs. četnictvo, závod disciplinovaně navýšil počet rozpracovaných kusů. Do kon- 90

91 ce roku 1938 byla splněna kompletní objednávka četnictva (všech 700 pistolí bylo převzato a odesláno zemskému četnickému velitelství v Brně) a bylo dodáno 588 kusů z doplňující objednávky MNO. Na dohotovení zbývajících raketových pistolí vz. 30 se začalo pracovat od února Do konce března, kdy už bylo jasné, že odběratelem bude nikoli československá, nýbrž německá vojenská správa, uherskobrodský závod vyúčtoval již 3000 kusů. Celou zakázku pak splnil v září Převzetí těchto zbraní pro okupanty patřilo k posledním smutným povinnostem původního československého zbrojně technického úřadu před jeho likvidací. Německé ozbrojené síly byly s uherskobrodskými signálkami zjevně spokojeny, protože Oberkommando des Heeres objednalo 26. ledna 1940 ještě dalších 1000 kusů. Továrna je vyrobila a předala do května tohoto roku. Tím se uzavřelo první dějství výroby signálních pistolí v Uherském Brodě. VZOR 44/67 Po druhé světové válce obnovená čs. armáda zpočátku používala pestrý konvolut kořistních, prvorepublikových a sovětských signálních pistolí (tímto názvem MNO v srpnu 1946 oficiálně nahradilo dřívější označení osvětlovací, resp. raketová pistole). Na začátku 50. let pak v rámci unifikace s výzbrojí sovětské armády zavedla jako standardní vzor SPŠ-44 ráže 26,5 mm známého konstruktéra G. S. Špagina. Od roku 1952 začala signální pistole vz. 44 podle původní sovětské dokumentace licenčně vyrábět Zbrojovka Brno. Jelikož praxe odhalila některé vážné nedostatky původní konstrukce a technologie, brněnská továrna pro závěrečnou sérii 6000 kusů upravila technickou dokumentaci. Většina brněnských signálních pistolí vz. 44 nicméně vykazovala velmi malou životnost (pouze kolem 1000 ran), nepohodlně se obsluhovaly a hrozilo u nich nebezpečí samovolného otevření při výstřelu. Proto si čs. vojenská správa v polovině 60. let vyžádala výrobu nových pistolí stejného vzoru, avšak zbavených zjištěných nedostatků. Rekonstrukci, resp. modernizaci signální pistole vz. 44 provedl ve Výzkumném a vývojovém ústavu Závodů všeobecného strojírenství Brno (dřívější Konstrukta Brno) pod krycím názvem Prskavka Ing. Jaroslav Myslík. Výsledná 26,5mm signální pistole vz. 44/67 se od původního provedení lišila hladkým chromovaným vývrtem hlavně a povrchovou ochranou odolnějším vypalovacím rezolovým em. Střenky pistole vz. 44/67 byly vyráběny z plastické hmoty Fenoplast T1. Nové tvarování rukojeti zmírňovalo vnímání zpětného rázu. Konstrukce zbraně byla zlepšena tím, že pokud byl natažen kohout, nebylo možné otevřít hlaveň, což podstatně zvyšovalo uživatelskou bezpečnost. Rekonstruovaná pistole také vykazovala vyšší životnost 3500 výstřelů, aniž by na konci zkoušek nebyla schopna další spolehlivé funkce. Toho bylo dosaženo mimo jiné tím, že na rozdíl od 50. let již nebylo tak přísně omezováno využívání legovaných ocelí. Nově bylo také zavedeno pouzdro na pistoli, signální náboje a čisticí prostředky. S ohledem na úplné ukončení vojenské zbrojní produkce v Brně byla výroba nových signálních pistolí svěřena zbrojovce v Uherském Brodě jako klíčové dodavatelce střelecké výzbroje čs. ozbrojeným a bezpečnostním složkám. Příslušné nářadí a původní dokumentace byly pro tento program získány z brněnské továrny. Československá lidová armáda původně plánovala objednat pouze kusů; v roce 1967 se však potřeba ČSLA podstatně zvýšila, a jelikož o nové signální pistole měly zájem i další československé ozbrojené složky a některé civilní organizace (pyrotechnické skupiny stavebních podniků či loděnice), požadováno bylo kusů. Ve finále pak objednávka přesáhla kusů. Ještě v roce 1967 byla v Uherském Brodě rozpracována ověřovací série. Sériová výroba naběhla v roce 1968, kdy bylo zhotoveno 9000 kusů. V roce 1969 produkce dosáhla pistolí. Tečku za tímto výrobním programem udělala v roce 1970 dodatečná montáž 207 pistolí vz. 44/67 z hotových součástí pro MNO. VZOR 44/81 K výrobě signálních pistolí se uherskobrodská zbrojovka vrátila ještě jednou (a alespoň prozatím naposledy) začátkem 80. let. Důvodem bylo snížení početních stavů pistolí vz. 44/67 ve výzbroji ČSLA v důsledku opotřebení po deseti letech služby. V roce 1981 proto federální ministerstvo národní obrany uzavřelo se zbrojovkou v Uherském Brodě smlouvu na výrobu dalších signálních pistolí. V průběhu zkoušek 250kusové ověřovací série, která byla dána do výroby koncem února 1981, zákazník vznesl požadavek na úpravu střenek, jejichž boční plochy měly být opatřeny rybinovým zdrsněním pro zabránění klouzání pistole ve zpocené či znečištěné ruce (znamenalo to úpravy formy u subdodavatele). Jelikož zbraň prodělala ještě další drobné změny, obdržela nakonec nové oficiální jméno 26,5mm signální pistole vz. 44/81. Její sériová výroba probíhala od září 1981 do března Na podzim prvního roku stačila továrna zhotovit 2000 pistolí, v roce 1982 to bylo kusů a během prvních tří měsíců roku 1983 posledních pistolí. Signální pistole vz. 44/81 dosud spolehlivě slouží v českých a slovenských ozbrojených silách a prozatím nejsou zprávy, že by se na tom v nejbližší době mělo něco změnit. Uherskobrodské signální pistole vz. 30 vz. 44/67 vz. 44/81 ráž (mm) 26,5 26,5 26,5 celková délka (mm) délka hlavně (mm) 124, hmotnost (g) 1000* *se střenkami z textoplastu 91

92 CZ for professionals Špičkový kompakt s polymerovým rámem a revolučním SA/DA spoušťovým mechanismem OMEGA. CZ 75 P-07 DUTY U své nové služební a obranné kompaktní pistole CZ 75 P-07 DUTY Česká zbrojovka a.s. úspěšně propojila své bohaté zkušenosti z konstrukce a výroby zbraní řady CZ 75 s nejmodernějšími vývojovými a technologickými postupy. Výsledkem je originálně designovaný kompakt s plastovým rámem a revolučním spoušťovým mechanismem OMEGA, pro který je typický malý počet součástí, lze jej snadno bez nástrojů rozebrat pro důkladné čištění a současně posouvá o třídu výš vynikající vlastnosti SA/DA spoušťového ústrojí modelů CZ 75. Naprosto unikátním rysem je možnost jednoduché přestavby zbraně z pojistkového provedení na decockingové a naopak, kterou si může snadno provést sám uživatel. Ovladače pojistky a decockingové páky jsou oboustranné a záchyt zásobníku je přestavitelný z levého boku na pravý. K dalším plusům modelu DUTY patří vysoká kapacita zásobníku (16 nábojů) při jeho malé konstrukční výšce, uzamčení bezčlánkového závěru do výhozního okénka, montážní lišta MIL-STD-1913 na předku rámu, prostorný lučík, umožňující bezproblémové ovládání v rukavicích, a nitridovaná hlaveň a závěr. Samozřejmostí je automatická blokace úderníku. Základní provedení CZ 75 P-07 DUTY je komorováno na náboj 9 mm Luger, dále je zbraň dodávána rovněž v rážích.40 S&W (kapacita zásobníku 12 nábojů), 9x21 mm (16 nábojů) a 9 mm Browning krátký (16 nábojů; tato verze má dynamický závěr). Všechna provedení pistole CZ 75 P-07 DUTY vynikají dokonalou ergonomií, která ve spojení se spoušťovým mechanismem OMEGA přispívá k vysoké přesnosti. Nízko položená osa hlavně spolu s dorazem závěru na materiál rámu umožňují udržení perfektní kontroly nad zbraní i při velmi rychlém opakování výstřelů. Praktické zkoušky navíc prokázaly mimořádně vysokou odolnost a životnost všech dílů zbraně. Modelem CZ 75 P-07 DUTY se Česká zbrojovka a.s. zařadila mezi absolutní světovou špičku v konstrukci a výrobě moderních služebních pistolí. Na rámu zbraně je použito speciální drážkování pro jistější úchop Závěr se uzamyká do výhozního okénka a pro vyšší životnost jsou závěr a hlaveň nitridovány Speciálně navržený tvar závěru usnadňuje rychlé tasení zbraně z pouzdra Nový tvar bobřího ocasu umožňující pevné držení zbraně Montážní lišta dle MIL-STD-1913 pro uchycení laserového zaměřovače nebo svítilny Zbraň se dodává se závěsným očkem, nebo bez něho Nový spoušťový mechanismus umožňuje snadnou přestavbu decockingového provedení na pojistkové (v obou případech se oboustranné hmatníky nacházejí před osou ovládacích prvků)

93 Vysoce moderní pistole ráže 9 mm Luger, která je díky polymerovému rámu ideální pro každodenní nošení v úloze standardní služební a obranné zbraně. CZ for professionals Díky rámu z vysoce odolného polymeru pistole vyniká nízkou hmotností Záchyt zásobníku je možné přemístit z levého boku na pravý Montážní lišta dle MIL-STD-1913 s pěti příčnými drážkami umožňuje jednoduchou a rychlou montáž široké palety zaměřovacích pomůcek nebo jiného příslušenství Ke spolehlivému úchopu rukojeti přispívá hrubý pískový desén na bocích a zdrsnění na její přední části a na výměnných hřbetech CZ 75 SP-01 PHANTOM Model CZ 75 SP-01 PHANTOM, koncipovaný primárně pro potřeby ozbrojených sborů a zejména jejich speciálních jednotek, představuje nejnovější přírůstek do rodiny legendárních pistolí CZ 75 a současně vyvrcholení famózní taktické a sportovní modelové řady CZ 75 SP-01. PHANTOM využívá SA/DA bicí a spoušťový mechanismus modelů CZ 75 s vynikajícími uživatelskými vlastnostmi a osvědčený systém uzamčení závěru s krátkým zákluzem a nuceným poklesem hlavně. Závěr se uzamyká dvěma ozuby na hřbetu hlavně před nábojovou komorou do odpovídajících vybrání v těle závěru. Originálně designovaný polymerový rám modelu PHANTOM má rukojeť s rovnými plochými boky s hrubým pískovým dezénem, která je při kapacitě zásobníku 18 nábojů široká pouhých 28,5 mm. Velikost rukojeti je možné přizpůsobit ruce konkrétního střelce pomocí snadno výměnných hřbetů; ke zbrani se běžně dodávají hřbety dvou velikostí. Přední část rámu je opatřena dlouhou montážní lištou dle MIL-STD-1913 s pěti příčnými drážkami. Pro závěr je typický výrazný schod v zadní části, který usnadňuje natahování zbraně. Na rámu je závěr vedený horní částí dvou ocelových kontejnerů, které nesou bicí a spoušťový mechanismus. S ohledem na primárně služební určení je PHANTOM dodáván pouze s levostrannou decockingovou páčkou. Další bezpečnostní prvek představuje automatická blokace úderníku. Díky polymerovému rámu se podařilo hmotnost nenabité zbraně snížit na pouhých 800 g. Vznikla tak vynikající služební a obranná pistole ráže 9 mm Luger s oceňovanými vlastnostmi řady SP-01, avšak daleko vhodnější pro celodenní nošení. Jednoduše vyměnitelné hřbety rukojeti umožňují snadno přizpůsobit její rozměry velikosti ruky konkrétního střelce Zásobník modelu CZ 75 SP-01 PHANTOM má nadstandardně vysokou kapacitu 18 nábojů. Přesto je rukojeť zbraně široká pouhých 28,5 mm

94 CZ for professionals Samopal CZ SCORPION EVO 3 A1 ráže 9x19 je univerzální lehká samočinná ruční zbraň jednotlivce s možností snadno kontrolovatelné a vysoce přesné střelby dávkami, omezenými třírannými dávkami a jednotlivými ranami. CZ SCORPION EVO 3 A1 Oboustranně přestavitelná napínací páka Tento vysoce moderní, konstrukčně i výrobně mimořádně jednoduchý nástupce legendárních uherskobrodských Škorpionů je komorován na náboj 9x19 mm, střílí z přední polohy dynamického závěru a v základním provedení je opatřen sklopnou ramenní opěrou, která umožňuje přesnou střelbu z ramene až do vzdálenosti 250 m. K rozebírání zbraně pro čistění a konzervaci není třeba žádné nářadí a sama demontáž je rekordně rychlá a jednoduchá. Nízká hmotnost a malé rozměry umožňují skryté nošení samopalu a jeho použití i ve velmi omezeném prostoru. Mezi charakteristické vlastnosti zbraně patří dobré vyvážení zaručující pohotové a snadné míření, vysoká přesnost, perfektní ovládání i při střelbě nepřetržitými dávkami, dlouhá životnost a funkční spolehlivost za všech podmínek. Výhodou jsou oboustranné ovladače a vícenásobné upínací lišty dle MIL-STD Ergonomii zbraně je možné přizpůsobit potřebám konkrétního uživatele díky horizontálně posuvné pistolové rukojeti. Samopal CZ SCORPION EVO 3 A1 se dodává v plastovém kufru. Součástí balení jsou dva dvouřadé plastové zásobníky s kapacitou 30 nábojů, nosný popruh a čištění. Na zvláštní požadavek lze k samopalu dodávat příslušenství, jako je tlumič hluku výstřelu, 20ranné zásobníky, několik typů svítilen včetně rychloupínacích držáků, laserové značkovače, taktické rukojeti nebo kolimátory a jiná optika. Hmatník záchytu závěru Sklopná teleskopická ramenní opěra s možností snadného odejmutí Snadná montáž příslušenství na upínací lišty dle MIL-STD-1913 Oboustranný ovladač režimu střelby/pojistka Trychtýřovité vyústění zásobníkové šachty pro snažší a rychlejší výměnu zásobníku Oboustranný záchyt zásobníku Horizontálně stavitelná rukojeť Průhledný zásobník umožňuje kontrolu zásoby střeliva

95 Oboustranný přeřaďovač režimu střelby/pojistka ( ) CZ 805 BREN je unifikovaný modulární zbraňový systém v rážích 5,56x45 mm NATO a 7,62x39 mm, který je určen jako osobní zbraň příslušníků všech druhů vojsk. CZ for professionals Výměnná zásobníková šachta: základní verze je určena pro originální zásobníky CZ, šachta ze základního příslušenství umožňuje použití zásobníků pro pušky M4/M16 Mechanická sklopná mířidla s možností výškové rektifikce mušky a stranové rektifikace hledí Čtyři montážní lišty dle MIL-STD-1913 pro uchycení příslušenství (mechanických či optoelektronických mířidel, podvěsného granátometu, přední rukojeti atd.) Záchyt zásobníku Průhledný zásobník (originální konstrukce CZ) pro náboje 5,56x45 NATO Odnímatelný podvěsný granátomet CZ 805 G1 ráže 40x46 Plynová trubice v plynovém násadci s možností dvoustupňové regulace odběru prachových plynů CZ 805 BREN A1/A2 Puška CZ 805 BREN využívá uzamčeného závěru s otáčivým závorníkem a její automatika je poháněna odběrem prachových plynů z vývrtu hlavně s možností dvoustupňové regulace pístového mechanismu. Základní provedení je komorováno na náboj 5,56x45 mm NATO, modulární koncepce a jednotný systém kotvení vyměnitelných hlavní však umožňují snadný přechod na jinou ráž, aktuálně 7,62x39 mm, perspektivně i 6,8x43 mm SPC Rem. Hlavně jsou uzpůsobeny pro upevnění tlumiče plamene, tlumiče hluku výstřelu či nástavce pro cvičnou střelbu a je na ně též možné nasadit nový útočný/bojový nůž CZ 805. Jednotné, snadno odnímatelné pouzdro spušťadla je opatřeno oboustranným čtyřpolohovým přeřaďovačem režimu střelby/pojistkou ( ). Výměnná zásobníková šachta dovoluje do zbraně ráže 5,56x45 mm používat prakticky všechny standardizované zásobníky NATO a dále originální transparentní zásobník CZ s kapacitou 30 nábojů s možností připevnění druhého zásobníku na bok pomocí odnímatelných plastových spon. Pro zbraň byl vyvinut podvěsný granátomet CZ 805 G1 ráže 40x46 s možností samostatného použití. Puška CZ 805 BREN je vyráběna z kvalitních legovaných ocelí, vysokopevnostních hliníkových slitin a moderních konstrukčních plastů a jsou u ní uplatněny nejnovější technologie povrchových ochran materiálu. Modulární systém umožňuje zbraň snadno upravit do varianty útočné pušky (CZ 805 BREN A1) nebo karabiny se zkrácenou hlavní (CZ 805 BREN A2).

96 CZ for professionals Moderní těžká odstřelovačská puška ráže 7,62x51 NATO určená pro velmi přesnou střelbu na vzdálenosti do 1000 metrů. CZ 750 S1 M1 Odstřelovačská puška CZ 750 S1 M1 má odsuvný otáčivý závěr se dvěma symetrickými uzamykacími ozuby. K jeho snadnému a spolehlivému ovládání přispívá klika ohnutá mírně dozadu a osazená hlavicí z tvrzené pryže. Spolehlivou extrakci nábojnice zajišťuje dlouhý vytahovač. Plovoucí hlaveň je dlouhá 600 mm a její vývrt má čtyři pravotočivé drážky se stoupáním 10 palců. Na ústí je standardně našroubován jednokomorový kompenzátor. Garantovaná minimální životnost hlavně je 5000 výstřelů bez podstatného poklesu přesnosti. Pouzdro závěru nese na temeni lištu MIL-STD-1913 pro montáž zaměřovacího dalekohledu nebo jiných zaměřovacích pomůcek. Pažba z černého odolného plastu zesíleného skelným vláknem má výraznou pistolovou rukojeť s otvorem pro palec střílející ruky. Stavitelnou lícnici lze přemístit z levé strany na pravou. Botku je možné libovolně výškově regulovat a její tři různě silné výměnné podložky dovolují přizpůsobit délku pažby tělesné stavbě střelce. Spodní část předpažbí je osazena 220 mm duralovou drážkou pro nasazení dvojnožky. Dvouřadový zásobník s jednořadým vyústěním má kapacitu 10 nábojů a jeho tělo chrání pryžový návlek. K pušce se dodává tepelná clona, jejímž úkolem je zamezit chvění horkého vzduchu nad hlavní v zorném poli zaměřovacího dalekohledu Botka je výškově regulovatelná a její tloušťku lze upravit pomocí silných výměnných podložek Standardní součástí výbavy je montážní lišta MIL-STD-1913 (Weaver) K základnímu příslušenství patří osvědčená dvojnožka Harris Lícnici je možné nastavit do libovolné výšky a levoruký střelec si ji může snadno přestavit na pravou stranu pažby

97 CZ for professionals ČESKÁ ZBROJOVKA OPĚT VYRÁBÍ PRO OZBROJENÉ SLOŽKY Uherskobrodská společnost, jedna z nejvýznamnějších světových zbrojních fi rem, je již od svého vzniku v roce 1936 klíčovým dodavatelem výzbroje pro tuzemskou armádu a policii. Na tuto tradici nyní navazuje nový vývojový a výrobní program army & law enforcement. V jeho rámci Česká zbrojovka a.s. nabízí vojenským a bezpečnostním sborům ucelenou řadu špičkových, vysoce moderních služebních zbraní, pokrývající účinným dostřelem spektrum vzdáleností v rozmezí 0 až 1000 metrů. Skupinu zbraní pro plnění bojových úkolů a prosazování práva ve vzdálenostech od 0 do 50 metrů tvoří převážně pistole z celosvětově respektované rodiny CZ 75. Vedle kompaktu CZ 75 D COMPACT, jímž byla úspěšně přezbrojena Policie ČR, jde zejména o taktické a zásahové modely CZ 75 SP-01 v provedení SHADOW (s ocelovým rámem) a PHANTOM (s polymerovým rámem s výměnnými hřbety rukojeti), zkonstruované přímo pro speciální policejní a vojenské jednotky. Radikální odklon od klasické pětasedmdesátkové koncepce přináší nový kompakt CZ 75 P-07 DUTY. V jeho podobě se do portfolia České zbrojovky a.s. dostala ultramoderní krátká palná zbraň splňující veškeré požadavky současného policisty či vojáka. Model DUTY vyniká originálním designem, polymerovým rámem se standardizovanou montážní lištou a revolučním spoušťovým mechanismem OMEGA s unikátní možností jednoduché přestavby z pojistkového provedení na decockingové a naopak. DUTY se okamžitě po uvedení na trh v roce 2009 stala bestsellerem a zavedlo ji již několik českých a světových policejních sborů. V roce 2011 bude na trh uveden rovněž model DUTY P-08 ve standardní velikosti a v rážích 9 mm Luger a.40 S&W. Pro pokrytí vzdálenosti 50 až 150 metrů vyvinula Česká zbrojovka a.s. zcela novou automatickou zbraň CZ SCORPION EVO 3 A1, volně navazující na tradici legendárních malých samopalů Škorpion. Nejnovější generace škorpionů je oproti svým předchůdcům konstrukčně i výrobně výrazně jednodušší, je komorována na výkonný náboj 9 mm Luger (s možností uplatnění výkonnějších ráží) a k jejím typickým rysům patří rozsáhlé využití plastů, četné montážní lišty pro bohaté příslušenství, oboustranné ovládání s možností individuálního přizpůsobení ergonomie či snadná kontrolovatelnost při střelbě dávkami. Pro rok 2011 byla připravena také semiautomatická verze CZ SCORPION EVO 3 S1, použitelná v roli služební karabiny. Díky tendru na přezbrojení Armády ČR se nejčastěji zmiňovanou uherskobrodskou služební zbraní současnosti stala nová automatická puška CZ 805 BREN A1, resp. její kompaktnější verze (karabina) CZ 805 BREN A2. Tato moderní nástupkyně samopalu (útočné pušky) vz. 58 v boji efektivně pokrývá vzdálenosti 150 až 500 metrů a dá se označit za skutečnou zbraň vojáka 21. století, plně srovnatelnou s nejpokročilejšími výrobky jiných renomovaných výrobců. Od konkurenčních produktů se CZ 805 BREN liší zejména vysokou modularitou, tedy možností přestavby do mnoha konfi gurací, a především unikátním systémem jednoduché změny používané ráže. Primárním střelivem je náboj 5,56x45 mm NATO, systém však umožňuje přestavbu na náboj 7,62x39 mm či perspektivní náboj 6,8x43 mm SPC Rem. Četné standardizované montážní lišty dovolují na zbraň připevnit libovolné příslušenství včetně nového podvěsného granátometu CZ 805 G1 vlastní konstrukce uherskobrodské zbrojovky. Pušky a karabiny CZ 805 BREN jsou standardně opatřeny sklopnou ramenní opěrou, přepínačem střelby s režimy full a transparentní zásobníky pro snadnou kontrolu stavu nábojů. Uživatelskou přívětivost zbraní zvyšují výměnné hřbety pistolové rukojeti pro přizpůsobení velikosti ruky konkrétního střelce. Při sériové výrobě automatických pušek CZ 805 BREN jsou využívány nejmodernější materiály jako vysokopevnostní hliníkové slitiny či nejnovější konstrukční plasty. Pro pokrytí spektra vzdáleností od 500 do 1000 metrů Česká zbrojovka a.s. nabízí špičkový a v praxi již důkladně prověřený odstřelovačský speciál CZ 750 S1 M1 v ráži 7,62x51 mm NATO, využívající modernizovaný závěrový systém Mauser. Charakteristická je pro něj promyšleně designovaná pažba z černého odolného plastu se stavitelnou lícnicí a botkou. Touto ucelenou, průběžně doplňovanou řadou moderních služebních zbraní se Česká zbrojovka a.s. v daném oboru zařadila mezi absolutní světovou špičku a úspěšně navázala na to nejlepší ze skvělých tradic české zbrojní konstrukce a výroby. Mezi priority uherskobrodské společnosti přitom i nadále patří zajištění kvalitní výzbroje pro ozbrojené a bezpečnostní složky České republiky.

98 Tiráž STŘELECKÁ REVUE SPECIÁL č. 6 Vyšlo v únoru 2011 VYDÁVÁ Pražská vydavatelská společnost s. r. o., Na Poříčí 1048/28-30, Praha 1 Pro Slovenskou republiku se vydává ve spolupráci s Magnet-Press Slovakia, s. r. o. Kompletní předtisková příprava: FUTURA Připraveno ve spolupráci s Českou zbrojovkou a.s. Uherský Brod Sestavil: Mgr. David Pazdera Manažer projektu za Českou zbrojovku a.s.: Ing. Tomáš Hauerland Autoři, spoluautoři a spolupracovníci: Ivan Doležálek Mgr. Martin Dubánek Ing. Přemysl Liška, CSc. Martina Lucká Mgr. David Pazdera Ing. Daniel Řehák Jan Skramoušský Pavel Šmejkal Mgr. Jan Tetřev Autoři a zdroje fotografií: Q Studio s. r. o. James D. Brown Mgr. Pavel Černý Pavel Klozík Petr Packan Mgr. David Pazdera Ing. Daniel Řehák Mgr. Jan Tetřev Archiv České zbrojovky a.s. Archiv Hradní stráže Fotoarchiv ČZ a.s. Fotoarchiv Vojenského ústředního archivu v Praze Ministerstvo obrany ČR V tomto Speciálu Střelecké revue byly využity snímky zbraní ze sbírek Muzea Policie ČR, Vojenského historického ústavu Praha a Východočeského muzea v Pardubicích. U představených výrobků si Česká zbrojovka a.s. ponechává právo provést změny, které považuje za nezbytné pro vylepšení svých modelů, nebo aby vyhověla požadavkům výrobní nebo obchodní povahy. REDAKCE Ing. Přemysl Liška, CSc., šéfredaktor Ing. Ivan Chludil, zástupce šéfredaktora Mgr. Jan Tetřev, zástupce šéfredaktora Martina Lucká ADRESA REDAKCE Olšanská 3, Praha 3 tel , redakce@streleckarevue.cz Distribuci časopisu pro prodejny tisku v ČR zajišťuje PNS, a. s., Praha. Distribuci Střelecké revue pro předplatitele v ČR zajišťuje v zastoupení vydavatele Česká pošta, s. p. Příjem objednávek na nebo případně postabo.prstc@cpost.cz. Telefonický příjem objednávek, oznámení změn v odběru a reklamací na bezplatné telefonní lince Objednávky do zahraničí: Mediaservis, s.r.o., Sazečská 12, Praha 10, tel.: , fax: , kauerova@mediaservis.cz Distribuci a předplatné ve Slovenské republice zajišťuje Magnet-Press Slovakia, s.r.o., PO Box 169, Bratislava; časopisy: předplatné: predajňa: fax: , 20, 30 casopisy@press.sk predplatne@press.sk web: INZERCE Plošnou inzerci přijímá Pražská vydavatelská společnost, inzertní oddělení řed. inz. PaedDr. Jana Lukášová, CSc. PaedDr. Lenka Černá tel./fax: , tel.: , inzerce@pvsp.cz, Za původnost a sprá v nost textu ručí autoři. ISBN:

99

100