Návrh skládací stoličky pro příležitostné sezení

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav základního zpracování dřeva Návrh skládací stoličky pro příležitostné sezení Bakalářská práce 2016/2017 Veronika Bigosová

2 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Návrh skládací stoličky pro příležitostné sezení vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně dne Podpis studenta

3 Poděkování Tímto bych chtěla poděkovat za odborné vedení, trpělivost a ochotu panu Ing. Karlu Krontorádovi, Csc. Dále bych ráda poděkovala panu Ing. Zdeňku Holoušovi za odbornou konzultaci týkající se výkresové dokumentace. A mé poděkování samozřejmě patří všem, kteří svými připomínkami a radami přispěli k vypracování této bakalářské práce.

4 Abstrakt Jméno studenta: Veronika Bigosová Název práce: Návrh skládací stoličky pro příležitostné sezení Teoretická část bakalářské práce je zaměřena na vývoj sedacího nábytku od starověku do současnosti, jak se sedělo a kdy se objevily první skládací stoličky, jaké bylo tvarové a zdobné řešení, aj. Důležité je také se zaměřit na ergonomii a požadavky na sedací nábytek podle norem. Dále práce obsahuje přehled materiálů ve výrobě nábytku, materiály na bázi dřeva nebo masiv, a možnosti povrchových úprav. Praktická část se zabývá návrhem netradiční skládací stoličky pro příležitostné sezení v interiéru i exteriéru, od prvotních návrhů po vypracování podkladových dokumentů pro výrobu. Klíčová slova: sedací nábytek, návrh, skládací stolička, povrchová úprava, technický výkres

5 Abstract Name of student: Veronika Bigosová Title of work: Design of folding stool for occasional session In theoretical part of my Bachleor work I target the development of seating furniture from prehistory to the present, methods of folding chairs, what shaping and ornate solutions. Also important is to focus on ergonomics and the requirements for seating furniture according to the standards. Work also contains an overview of materials in furniture, wood-based materials or solid wood, and surface finish. In dealing with the practical part of the non-traditional folding stool for occasional sitting in interior and exterior, from initial proposals for the preparation of background documents for production. Key words: seating furniture, folding stool, design, surface finish, technical drawing

6 Obsah 1. ÚVOD CÍL PRÁCE POSTUP PŘI ŘEŠENÍ PRÁCE HISTORICKÝ KONTEXT STAROVĚK Mezopotámie Egypt Řecko Řím STŘEDOVĚK Byzantská říše, předrománský sloh Románský sloh Gotický sloh NOVOVĚK Renesance Baroko Rokoko Klasicismus Empír a biedermeier Romantismus Secese OD KONCE NOVOVĚKU PO KONEC 20. STOLETÍ První polovina 20. století Druhá polovina 20. století ERGONOMIE A POŽADAVKY NA SEDACÍ NÁBYTEK ERGONOMIE SEZENÍ NORMY PRO SEDACÍ NÁBYTEK Normy pro sedací nábytek bytový Normy pro zkoušení povrchové úpravy POŽADAVKY PRO SEDACÍ NÁBYTEK SOUČASNÉ MATERIÁLY V NÁBYTKOVÉM PRŮMYSLU MATERIÁLY NA BÁZI DŘEVA Dřevotřískové desky Dřevovláknité desky

7 Překližky Laťovky Spárovky a biodesky Desky z plochých třísek Další speciální desky MASIV Modifikované dřevo POVRCHOVÉ ÚPRAVY Syntetické nátěrové hmoty Epoxidové nátěrové hmoty Polyuretanové nátěrové hmoty NÁVRH POŽADAVKY NA KONEČNÝ NÁVRH INSPIRACE MYŠLENKOVÉ POSTUPY SKICI MODELY 1: Experimentální zkoušky modelů VÝBĚR KONEČNÉ VERZE KONEČNÁ VARIANTA Výběr materiálu Stabilita Pevnost a únosnost Povrchová úprava PODKLADY PRO VÝROBU ZÁVĚR SUMMARY SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY SEZNAM INTERNETOVÝCH ZDROJŮ SEZNAM OBRÁZKŮ/GRAFŮ SEZNAM TABULEK

8 1. Úvod V historii se setkáváme s různými druhy sezení, na zemi na kožešinách nebo polštářích, na stoličkách faldistorium typické pro zkřížené nohy, truhlicích, lavicích, židlích, trůnech, křeslech, aj Rozvoj sedacího nábytku propukl na konci gotiky, významný vývoj se odehrál v novověku, kdy rokoko se dá označit vrcholem pro svou variabilitu typů sedacího nábytku, mobilitu, zdobnost a rozvoj čalounictví. Po druhé světové válce byl z důvodu malých bytových ploch nábytek řešen s velkým množstvím rozmanitých skládacích mechanismů. V současné době ovlivňuje sedací nábytek design, někdy i na úkor zdravého sezení. V dnešní době se většina lidských činností odehrává v poloze sezení, nejčastěji při pracovní činnosti s výpočetní technikou, která je nepostradatelnou součástí současných provozů. Vsedě také jíme, relaxujeme (například při sledování televize nebo divadelního představení), komunikujeme s lidmi (například různé konference v práci nebo návštěva známých v pohodlí domova), v dopravních prostředcích i při návštěvě lékaře se neobejdeme bez sezení, v čekárně i v ordinaci. Lidé si nedokážou představit život bez sezení. Sezení je však jednou z nebezpečných činností pro člověka. A proto se věnuje velká pozornost tématu jak zdravě sedět tzv. dynamickému sezení, vytvářet sedací nábytek podporující zdravé držení těla, což je opřeno o vědecké poznatky z ergonomie. Dále je rozdíl mezi příležitostným krátkodobým a dlouhodobým sezením a podle toho se musí přizpůsobit i nábytek. Právě v kanceláři jsou požadavky na ergonomii důraznější, protože pracující člověk může sedět až 4 hodiny vkuse bez jiného pohybu. V bakalářské práci je řešen návrh skládacího sedacího nábytku, který je především pro krátkodobé sezení. 8

9 2. Cíl práce Cílem bakalářské práce je navrhnout zajímavou skládací stoličku pro příležitostné sezení do interiéru i exteriéru. Podle konečného využití budou vybrány nejvhodnější materiály ze současně používaných v nábytkářském průmyslu, konstrukční spoje i povrchová úprava. Podle požadavků ergonomie a norem se budou odvíjet rozměry i tvar stoličky. A v neposlední řadě se bude řešit návrh z hlediska estetiky ve formě jednoduchého designu. K návrhu stoličky bude zpracována potřebná dokumentace. 9

10 3. Postup při řešení práce Teoretická část je zaměřena na historii, která se zabývá výhradně vývojem sedacího nábytku. Nezbytnou součástí pro praktickou část bylo seznámení s normami, požadavky a ergonomií sezení a následná analýza současných materiálů v nábytkářském průmyslu, což je masiv, materiály na bázi dřeva a materiály pro povrchovou úpravu. Praktická část řeší vlastní návrh skládací stoličky sedacího nábytku. Pro prvotní návrh byly nalezeny inspirativní výrobky, které nemusely souviset s nábytkem, ale byly vhodné pro svůj originální vzhled nebo systém skládání. Myšlenkové pochody jsou vyobrazeny na obrázcích v podobě skic a vybraný návrh byl nadále rozvíjen vznikly 4 varianty, jak kresebně, tak fyzicky na modelech 1:2. Modely byly z třívrstvé kartonové lepenky, tvar vyřezaný odlamovacím nožem, dílce stoličky spojeny látkovými kousky lepené lepidlem v místě pomyslného kování. Nadále byly modely podrobeny experimentálním zkouškám ve dvou fázích zatížení PET lahvemi s vodou a zatížení sedící osobou. Na základě výsledků zkoušek všech variant byla vybrána nejvhodnější, pro kterou byl vybrán vhodný materiál a povrchová úprava na základě znalostí z literární rešerše. Pro zvolený návrh byla vypočítána stabilita dopředu a do boku, pevnost sedákové desky pro různé tloušťky materiálu, spotřeba nátěrové hmoty. Veškeré dokumenty k návrhu byly vypracovány v programu AutoCAD a jsou součástí přílohy práce. Hlavní technický výkres zobrazuje základní pohledy nárys, bokorys v řezu a půdorys ve složeném stavu (stav pro sezení), dále zachycuje vizualizaci konečného výrobku a pohled v rozloženém stavu (stav pro skladování). V dílcových výkresech jsou zobrazeny jednotlivé díly skládací stoličky. Na základě dílcových výkresů byl vytvořen kusovník. Dalším krokem bylo vytvoření schéma balení a návodu na použití stoličky, který obsahuje srozumitelné piktogramy, schématu systému skládání a rozkládání, a důležité informace k používání dokumenty, které budou přiloženy k hotovému výrobku. 10

11 4. Historický kontext V následujícím historickém přehledu je práce zaměřena na sezení a vývoj sedacího nábytku od starověku po současnost. V pravěku sezení probíhalo hlavně na zemi a jako ochranu před chladem lidé používali kožešiny z ulovených zvířat nebo svázanou suchou trávu. Vývoj nábytku začíná ve starověku ve vyspělých zemích na jihu Evropy Starověk Kultura starověku (3000 let př. n. l. 5. století n. l.) dosáhla velmi vysoké úrovně. Nadále se hospodářství opíralo o zemědělskou produkci, ale nově vznikají řemesla a obchod. Rozvíjí se vzdělání, písmo, literatura. Vznikají první městské útvary a kanalizační síť, domy jsou opatřeny tekoucí vodou, záchody, lázněmi. Vysoké kvality v řemeslné výrobě dosáhlo kovotepectví, metalurgie, čalounění (z kůže a látek) a barvení látek, zpracování skla, keramiky, a mimo jiné i dřeva, které je nedílnou součástí rozvíjejícího se stavebnictví a nábytkářství. Ve starověku se setkáváme s technologiemi rámových konstrukcí, perem, drážkou, čepování, soustružení, ohýbání dřeva a dýhování, intarzií, povrchovými úpravami pryskyřičné i pigmentové laky, tmely, pokovování. (Brunecký, 1997) Mezopotámie Sezení již neprobíhalo na chladné zemi, vznikly různé sedačky, stoličky i židle s podnožkami, které byly již čalouněné, nohy opracovány soustružením, hlavním materiálem bylo dřevo. Muži při jídle leželi, ženy seděly. Pro vysoce postavené sloužil slavnostní nábytek, např. židle s jednoduchou pravoúhlou konstrukcí, která podmiňuje strnulé obřadní sezení. Později se nábytek lišil podle kultur Asýřanů a Babyloňanů. Asyrský nábytek byl hrubě opracován, nedostatky zatmelené, a pokovován, Babylonský nábytek byl jemně zpracovaný, v přírodní podobě, aby vynikla kresba. (Brunecký, 1997) Egypt V Egyptě nábytek směřoval k monumentalitě s naturalistickou výzdobou, nohy nábytku měly podobu zvířecích končetin, nejčastěji lva, nebo byly soustružené. Vznikly různé druhy sedacího nábytku, pro vladaře sloužil trůn ke strnulému sezení na veřejnosti, u ostatního nábytku se projevovala snaha o pohodlnost sezení, a proto opěradlo mělo mírný sklon. Nejprve se používaly volné polštáře, později se objevilo i 11

12 pevné čalounění. Z tohoto období je známá skládací stolička, kdy jsou nohy do tvaru X a jako sedací plocha slouží napnutá látka mezi nohami, nebo třínohá stolička s prohnutými nohami, důkaz že Egypťanům byla již známá technologie ohýbání dřeva. Za zajímavost můžeme považovat mobilitu nábytku, kterou zajišťovaly lyžiny. Vedle zmíněných technologií Egypťané ovládali dýhování, řezbu, intarzii, pokovování nejčastěji bronzem a zlatem, tmelení, vytváření povrchové úpravy pigmentovými nátěry nebo pryskyřičnými laky. Jako dřevo nejvíce používali cedrové, ebenové, palmové a z fíkovníku. (Brunecký, 1997) Řecko Nábytek v Řecku sloužil především ženám a jejich dětem, protože nesměli vycházet z domu, zařízení bydlení bylo tedy tomu uzpůsobeno. Poprvé se setkáváme s prvními antropometrickými poznatky, rozvíjela se technologie čepování lubů, ohýbání dřeva, zpracování mramoru. Nábytek již není jen výsadkou vysoce postavených, i v chudších vrstvách se stává běžným zařízením domu. Snaha o pohodlné sezení, nejoblíbenější byla židle klismos (pro ženy) se zakloněným opěradlem, srpkovitě prohnutými nohami v lehké linii, s podporou v oblasti kříže a s kruhovým opěradlem. Nově se objevují loketníky. Ke strnulému sezení nutilo úředníky tzv. biselium nebo thronos trůn, díky pravoúhlé konstrukci sedacího nábytku. Čalounění podobné jako u asyrského nábytku bylo pevné, z egyptské kultury Řekové převzali a dále rozvinuli skládací a přenosné stoličky, metody dýhování, soustružení, hoblování, tmelení a lakování. (Brunecký, 1997) Řím Etruskové, předchůdci Římanů, dali základ pro římský nábytek a bydlení, ale mnoho se nedochovalo. Vynikali zpracováním kovu, zejména bronzu, který uměli tepat, válcovat, tahat, odlévat nebo soustružit. Tyto znalosti se projevily i u nábytku, vznikaly bronzové židle i křesla, truhly, aj. Ženy při jídle seděly, muži leželi židle a lehátka. (Brunecký, 1997) Římská kultura byla ovlivněna nejen Etrusky, ale i Řeckem. Sedací nábytek především sloužil ženám, muži používali lehátka, pohovky. Hlavním materiálem při výrobě nábytku bylo dřevo nebo bronz. Nově vzniká proutěný sedací nábytek, který Římané využívali u bazénů a na terasách. Na veřejných místech, např. amfiteátrech, veřejných lázních, zahradách, vznikal sedací nábytek z kamene. Nejoblíbenější bylo 12

13 faldistorium, nůžková skládací přenosná stolička, která se dostala z chrámů do běžných domácností. Opracování dřeva bylo obdobné jako u předchozích zmíněných civilizací. Mezi další druhy sedacího nábytku patří trůn solium, mohutné křeslo s madly loketníky, slavnostní lavice s podnožkou, stoličky a sedadla. Čalounění je obohaceno o samet, střapce a purpurový plyš. (Brunecký, 1997) 4.2. Středověk Nositelem antické kultury se po pádu Západořímské říše (r. 476, konec středověku se datuje k objevení Ameriky r. 1492) stala jen Byzantská říše (také ovlivněno Araby islámem) a antičtí křesťané, naopak germánské kmeny ničily veškeré kulturní hodnoty. Důsledkem válek se měnil způsob bydlení i vzhled nábytku. Nábytek byl jednoduchý, snadno přenositelný, méně zdobný. (Brunecký, 1997) Byzantská říše, předrománský sloh Byzantská říše po pádu Říma se stala nositelem jeho kultury, nepřináší nová řešení, rozvoj probíhá jen ve stavitelství baziliky, kopule. Nábytek nese prvky velké architektury, kterými jsou například pilastry, tympanony, oblouky, arkády a po islámské expanzi se mísí jejich národní prvky do kultury říše a tím vzniká první eklektismus v historii. Sedací nábytek je obdobný římské kultuře skládací stoličky, trůny, křesla. Nejčastější zdobnou technikou byla inkrustace a řezba ze slonoviny, dekorace dle islámu souhrnně nazván orientální styl islámský nábytek byl ovlivněn náboženstvím nejčastější jsou stojany, skříně a pulty na korán, modlení probíhalo na tkaných kobercích. Z důvodu zákazu vyobrazení člověka a zvířat, je typický pro orientální islámský styl geometrický ornament. Mnoho se nezachovalo, ale největším přínosem Byzantské říše bylo přenesení umění vyrábět nábytek do Evropy. (Brunecký, 1997) Románský sloh První sloh, který se rozšířil po celém území Evropy a nenabyl národních rysů, spojen jednotící ideou křesťanstvím, je románský sloh (Roma = Řím), který navazuje na kulturu Říma, ale je ovlivněna válečnou situací a feudalismem. Typické znaky: silné zdi, malé okna, půloblouk. Nábytek je strohý, hrubý, málo zdobený truhlice slouží k ukládání všech cenností, pro sezení sloužili jednoduché lavice a židle. Sezení je poměrně vysoké. Ve vyšších vrstvách křesla a židle podporovaly strnulý vznešený sed, v chudších vrstvách se setkáváme s jednoduchou lavicí deskou se čtyřmi nohami spojené čepem, která sloužila i ke spaní. V některých domácnostech byla opatřena 13

14 opěradlem nebo podloketníky. Židle se nejprve dlabaly ze špalku, poté vznikly i čepované nohy, jak tomu bylo dříve jen u lavic. Skládací stoličky převzaté z antiky nabyly oblíbenosti v sakrálních stavbách a dvorech panovníků, což přetrvalo do dob gotiky i renesance. Typickou technikou zpracování dřeva bylo řezbářství a soustružení. Díky růstu moci církve se nábytek v sakrálních stavbách stal umělecky nejhodnotnějším. Základním materiálem bylo dřevo doplněné kovy. (Brunecký, 1997) Gotický sloh Pro gotiku jsou typické znaky: lomený oblouk, žebrová a křížová klenba, opěrný systém. Dělí se na ranou, vrcholnou a pozdní, odlišný vývoj je i podle geografického výskytu. V této době vznikaly řemeslné cechy, rozvíjela se výroba látek jako doplněk interiéru nebo v čalounění. Řemeslníci chtěli dosáhnout kvalitních výrobků, což vedlo k poznání vlastností dřeva a novému rozvoji konstrukce ze dřeva. Vznikly prvotní stroje: rámová pila a stroj na řezání dýh. Oblíbené setrvává řezbářství, ornamenty převzaté ze stavitelství se objevuje i na nábytku (rozety, lomené oblouky, kružby, apod.) spolu s rostlinnými a figurálními motivy. Čalounění je charakterizováno volnými polštáři kladení na židle nebo lavice, jako potah se používala kůže, vzorovaná nebo vyšívaná tkanina, výplň tvořilo peří, žíně nebo rostlinné náhražky. Křeslo bylo výsadou vysoce postavených vrstev, sloužilo k sezení, ale i jako dekorativní a odkládací prvek interiéru ložnice. Častá byla třínohá židle s opěradlem. Vzor antiky se objevil ve skládacích stoličkách, avšak v gotice se setkáváme se složitějším tvarem a opěradlem, sedací plocha je látková nebo ze dřeva. Sezení pro chudší vrstvy probíhalo na lavicích, odvozené z tvaru truhly s jednoduchou konstrukcí, oblíbenosti nabyla v sakrálním i světském životě. Opěradla byla kolmá, vyžadovalo se strnulé sezení. Základním materiálem bylo dřevo, doplněné občas intarzií nebo zlacenou kůží. (Brunecký, 1997) 4.3. Novověk Po středověku se dostáváme do pestrého novověku (od objevení Ameriky r po začátek 20. století, kdy nastoupily ismy). Období, kdy církev ztrácela a zase nacházela svou moc, Evropa se potýkala s válečnými konflikty, střídalo se hospodářsky i politicky odlišné období. Po třicetileté válce se Evropa rozdělila na oblast jižní a střední Evropy ovládána katolickou církví a oblast severozápadní Evropy ovlivňována reformním náboženstvím. Rozvoj kultury a hospodářství bylo v oblastech odlišné. (Brunecký, 1997) 14

15 Renesance Renesance návrat k antice, přináší nové myšlenky i poznatky nejen ve vědě, ve stavitelství se omezuje stavba sakrálních staveb, církev ztrácí moc, počíná rozvoj světských staveb. Vzniká model bydlení, který je zachován v určité míře dodnes. Nejtypičtější zdobnou technikou pro toto období je řezba, zlacení nebo stříbření (typické pro Španělsko), vykládání, jako jsou intarzie, inkrustace nebo marketerie, z orientu převzaté techniky tmelení. Hlavním materiálem je dřevo, nejčastěji dovážené ze zámoří eben, dále ořech nebo mořený javor (Francie, Itálie), dub (střední Evropa), světlé dřeviny typické pro Španělsko, Anglie ořech postupně vyměnila za mahagon. Rozdílnost byla i ve vzhledu nábytku, Anglie měla osobitý styl, Francie, Holandsko i střední Evropa převzala italský styl, ve Španělsku je více zdobný, postříbřený. (Brunecký, 1997) Typy sedacího nábytku vychází z předchozího období, hlavní rozdíl je v pevném čalounění s třásněmi, které v gotice nebylo známé, připevněné velkými mosaznými hřeby. Čalounění bylo nejčastěji doplněno červeným plyšem nebo kůží. Židle měly nepohodlné opěradlo pravoúhle postavené zakončené akantem, které určovalo strnulé nepohodlné sezení, motiv výplně opěradla se projevoval i na přední trnoži. Lavice, zpočátku truhlové konstrukce, jsou také opatřeny pevným čalouněním. V Itálii se vyvinula cassapanca, předchůdce sofy, s lenochem a postraními opěradly s volnými polštáři. Oblíbené jsou skládací stoličky převzaté z antiky, křesílka a židle s nohami ve tvaru X, mezi kterými je napnutý samet nebo kůže, tzv. dantovky nebo savonarolky. Při stolování se používaly těžké židle s vysokým opěradlem, pro odpočinek např. u krbu se používal pohodlný proutěný nábytek. (Brunecký, 1997) Baroko Baroko se dělí na rané, vrcholné a pozdní, též označováno jako rokoko. Církev se dostává po třicetileté válce k moci, výstavba sakrálních staveb. Znaky baroka: monumentálnost, dynamika, osová souměrnost, rostlinné a figurální motivy, voluty, křivka S. Mezi nejčastější zdobnou techniku patřilo zlacení, poté Boulleho technika marketerie, malba, řezba, taušírování, kombinované techniky a tmelová technika, dýhování. Vedoucí zemí se stala Francie, kde se také baroko projevilo nejvíce, v Anglii vládnou Puritáni, jejich nábytek byl prostý, po nástupu královny Anny se objevuje v menší míře zdobnost. Ostatní země se inspirovaly francouzským nábytkem. (Brunecký, 1997) 15

16 Rozdílné bydlení mezi šlechtou a měšťany se odráží i na vzhledu a typech nábytku. Měšťanský nábytek je prostý, zaměřen na neokázalou funkci s jednoduchými formami členění povrchu, bez zlacení s jednoduchou zdobností. Sedací nábytek vychází z renesanční konstrukce. Nejčastěji se používalo dubové masivní dřevo, které bylo nahrazováno ořechovou dýhou. Nábytek šlechty, zejména na francouzském dvoře, je honosné znázorňující bohatství a získává nadlidská měřítka. Pro toto období je charakteristické pevné čalounění, samet, brokát a hedvábí. Čalouněný sedací nábytek je symbolem hierarchie, křeslo pro krále, židle bez loketníků, ceremoniální stoličky nebo čalouněné taburety. Snaha o pohodlí při hrách nebo posezení v salonech dalo vzniknout různým typům sedacího nábytku, jako je fauteil pohodlné křeslo, pohovky, doplněné volnými polštáři, židle i taburety. Opěradla židlí jsou vysoké, symbolizující mocenské postavení, jsou již mírně vykloněna. Židle a křesla jsou bohatě zdobeny ornamentem, nohy nebo loketníky jsou prohnuté. Zvláštním druhem je záchodové křeslo nočník, které nahradilo záchod. Skládací stoličky již pozbyly popularitu. Eben je nahrazován ořechovou dýhou. (Brunecký, 1997) Rokoko Charakteristické pro rokoko je nesouměrná zvlněná mušle, rokaj, dále rostlinné a zvířecí motivy a asymetrie. Francie stále určuje trend doby, v Anglii je rozdílný vývoj, nejznámější je Chippendale nábytek, který má osobitý styl. Z důvodu bohatého společenského života, který probíhal převážně v salonech, se dá říci, že sezení bylo nejčastější činností, v tomto období sedací nábytek dosáhl vrcholu. K základním typům sedacího nábytku přibyla řada různých pohovek, lenošek a křesel, byl kladen důraz na pohodlí, proto je velice rozvinuté čalounění, charakteristické je měkké polštářování manchette nebo dvojí polštářování pro měkké sezení. Opěradla jsou již prohnutá. Známé jsou křesla bergere s volným polštářem, odpočívadla turquise, široké křeslo canape, otomane, canape se plnými loketníky, pohovka s volnými lokektníky, nejpopulárnější bylo chaise longue dlouhá lavice podobná canape a fauteilu, často ze dvou dílu s nízkým opěradlem v nožní části. Poprvé se objevují u nábytku kolečka ze slonoviny pro jednoduché přemísťování. (Brunecký, 1997) Klasicismus Myšlenky osvícenství a touha po poznání vědy a techniky, velké změny ve společnosti a návrat k antickému myšlení je charakteristické pro klasicismus. Klasicismus je více strohý, v interiéru vládne klid, jednoduchost a řád s geometrickou 16

17 souměrností, mizí barokní křivka, zdobné prvky s rostlinnými motivy věnce z větviček, medailony, žlábkování, voluty, se objevují nejen na nábytku. Sedací nábytek již nerozšiřuje svou typologickou skladbu a je převzatý z rokoka, nejčastěji byly používány židle, lenošky, voyeuse (čalouněná židle, na které se sedělo obkročmo), křesla, bergere, chaiselongue. Oblíbené bylo volné polštářování, z látek samet a hedvábí, čalouněný nábytek byl zdoben proužky a rostlinnými motivy. Vznikají první soupravy sofa, stůl a židle. Mahagon se stává znovu oblíbeným materiálem. (Brunecký, 1997) Empír a biedermeier Za dob vlády a válečného tažení Napoleona Bonaparte se vyvinul těžkopádnější styl, který se rychle šířil do světa. Empírový nábytek kopíroval římský, charakteristické jsou chiméry, labutě, sfingy, aj. jako podpory nábytku. V čalounění je nejčastější použití červených látek a hedvábný damašek, zásadní vynález této doby jsou průmyslově vyráběné spirálové pera. Typologie sedacího nábytku je z období rokoka zredukována, používá se jen pohovka, křeslo a židle. Zadní nohy jsou prohnuté pro lepší stabilitu, pohovky jsou loďkovitého tvaru. Oblíbený je tmavý mahagon nebo cedr. (Brunecký, 1997) Biedermeier se vyvíjel v střední Evropě jako reakce na konec napoleonských tažení, přeměna na klidný životní styl. Nábytek se vyznačoval účelností a pohodlností, dostává měkkou obrysovou linii, přejímá loďkovitý tvar z empíru. Díky technickému rozvoji se vyvíjí strojová výroba nábytku a výroba spirálových per, na konci období Michael Thonet objevuje technologii ohýbaného nábytku a oblíbenosti se drží přes romantismus, secesi i modernu až do současnosti. Zástupci sedacího nábytku jsou: pohovky, sedačky pro hru na klavír, čalouněné židle a křesla, novinkou byl ušák anglické křeslo a houpací křeslo. Volné polštářování zažívá vrcholné období. Nejčastějším materiálem se stal buk. (Brunecký, 1997) Romantismus Romantismus je směs všech neostylů, nejčastěji středověkých slohových období (neogotika, neorenesance, neorokoko). Na základě rozvoje průmyslové výroby a snahy o co nejlevnější výrobu upadá kvalita věcí. Tvary nábytku jsou zaoblené, barva dřev tmavá mahagon a eben, každý pokoj byl zařízený v jiném stylu. Sedací nábytek tvořil zejména čalouněný nábytek, který se zakrýval pokrývkou, zdoben třásněmi a střapci, 17

18 dále taburety s pružinami, židle, křesla, měkké prošívané pohovky. Novinkou jsou vtahy v čalouněném nábytku. (Brunecký, 1997) Secese Období před a během první světové války, doba nových materiálů -kovu, skla a betonu, rozvoje průmyslu a obchodu, zbavení starých stylů. Pro secesi jsou typické rostlinné motivy, jednoduchost, lehkost a ladnost nábytku připomínající éru biedermeieru. Thonetův ohýbaný nábytek se stává dominantním na trhu. Nejčastějším sedacím nábytkem jsou židle, křesla, houpací křesla. Z důvodu dobré ohýbatelnosti se nejčastěji jako materiál používal buk. (Brunecký, 1997) 4.4. Od konce novověku po konec 20. století Po I. světové válce začíná nová éra mediálního věku, průmysl a technologické pokroky otevírají nové možnosti. V tomto období vládnou ismy, již se nesetkáváme se slohem. Nejznámější ismy, které se promítly i do nábytkářství je funkcionalismus, kubismus, konstruktivismus První polovina 20. století Česká moderna nejprve vychází ze secese, přejímá materiály i pojetí - vzdušnost, lehkost a jednoduchost. Nábytek je geometricky zjednodušován, zaniká ornamentálnost secese, vytvářejí se otevřené komplety, avšak u sedacího nábytku formálnost působí na úkor pohodlnosti. Postupně se projevuje kubismus, funkcionalismus, konstruktivismus a svou formou zasahují i do nábytkového odvětví, proto je častá individuální kusová výroba podle návrhu pro konkrétního zákazníka. Poválečná situace se promítla ve stylu bydlení, interiéry jsou menší, jednodušší, navozují intimní atmosféru. Nábytek je nástroj bydlení, získává civilní neokázalý výraz, podtrhující jednoduchou krásu dřeva, s funkčností. Nově vzniká sektorový nábytek. Oblibě se stále těší Thonetův ohýbaný nábytek. V meziválečném období se setkáváme i s prvním kovovým nábytkem, z ohýbaných trubek. Nejčastější materiál dřevo, kov, sklo. (Brunecký, 1997) Druhá polovina 20. století Svět byl nejen hospodářsky zasažen druhou světovou válkou, vládla bytová nouze, bylo zapotřebí znovuobnovování budov a domů, center měst, administrativních budov, nově vznikaly vysokopodlažní zástavby. Z důvodu ekonomické situace se požadovalo co nejlevnější provedení, vnitřní členění bylo jednoduché, neosobní, blížilo se strohému klasicismu, uplatňovala se velkosériová výroba. V této době se začíná 18

19 prosazovat válkou méně zasažená Skandinávie a přejímá vedoucí roli v Evropě. Z důvodu zmenšování půdorysné plochy na obývání se začal prosazovat skládací mobilní nábytek, s důrazem na funkčnost, lehkost a jednoduchost. Proto lehké stavebnicové a demontovatelné systémy, které jsou variabilní a cenově dostupné, nabyly velké popularity, nejoblíbenější byla švédská stavebnice Lundia. Koncem 20. století se rozvíjí veřejné interiéry, mění se pohled na nábytek, lidé nechtějí jen funkční nábytek, ale i estetický a zdokonalit užití na základě antropometrických, fyziologických i ergonomických poznatků. Vznikají různé kategorie, již se člení nábytek na kancelářský, dětský, bezbariérový, speciální (př. ordinace, automobilový průmysl, veřejná doprava, ). U sedacího nábytku má stále vedoucí postavení výroba thonetek, dále lehký proutěný zahradní nábytek, zcela nové pojetí v sezení přináší norské klekačky. V čalouněném nábytku je nejčastější souprava dvou-třímístná sofa se dvěma křesly. Nejčastější materiál je kov, dřevo, lamely a plast. (Brunecký, 1997) 19

20 5. Ergonomie a požadavky na sedací nábytek 5.1. Ergonomie sezení Ergonomie (z řeckých slov ergon práce a nomos zákon) je věda, která se zabývá vztahem člověka a jeho okolí a zákonitostmi v pracovním prostředí, v úvaze jsou zahrnuty fyziologické, psychologické a anatomické faktory. Je založena na poznatcích technických věd, antropometrie, antropologie, hygieny, psychologie. (Kanická, 2011) Vlivem industrializace se člověk více přibližuje sedavému způsobu života, od druhé poloviny 20. století je již nazývaný člověkem sedícím. Přibývá více sedavé práce, v kanceláři pracovník sedí až 6 hodin vkuse, ve volném čase sedíme průměrně 1 až 1,5 hodiny. Ergonomicky správně navržený sedací nábytek může předejít řadě chorob zakulacení zad, bolesti zad a krční páteře, hlavy, dokonce i ploténkové příhody, při přehřátí sedacích partií kožní problémy, u mužů může vést až k neplodnosti. Návrh se musí řídit antropometrií (vědní obor, který se zabývá měřením, popisem a rozborem tělesných znaků charakterizujících růst a stavbu těla) a řídit se podle potřeb jedince. (Kanická, 2011) Sezení dělíme na statické a dynamické. Při statickém sezení se tělo propadá vlivem gravitace do uvolněného sedu, s projevem zakulacení zad a sklopením pánve dozadu s neekonomickým rozložením tlaků na meziobratlové ploténky. Dynamické sezení je vhodnější, protože nutnost změny poloh umožňuje regeneraci plotének a dynamickou svalovou činnost, pro kterou jsou svaly stvořeny. (Kanická, 2011) 5.2. Normy pro sedací nábytek V této kapitole jsou uvedeny normy, které souvisí s řešeným návrhem, orientováno na kategorii bytového nábytku a zkoušení povrchových úprav. Nelze však opomenout všeobecné požadavky nejen na sedací nábytek, kterými se při návrhu je třeba řídit: ČSN Dřevěný nábytek Technické požadavky ČSN Nábytek Bezpečnostní požadavky ČSN Nábytek. Židle. Funkční rozměry a způsoby měření. ČSN Nábytek pro venkovní použití Zahradní nábytek Technické požadavky. 20

21 ČSN Nábytek Povrchová úprava dřevěného nábytku Technické požadavky Normy pro sedací nábytek bytový ČSN EN 1022, Nábytek bytový Sedací nábytek Hodnocení stability ČSN EN 12520, Nábytek Pevnost, trvanlivost a bezpečnost Požadavky pro domácí sedací nábytek ČSN EN 1728 Nábytek bytový Sedací nábytek Zkušební metody pro stanovení pevnosti a trvanlivosti ČSN P ENV Bytový nábytek Sedací nábytek Zkušební metody pro stanovení odolnosti sklápěcích a/nebo vyklápěcích mechanismů a ovládacích mechanismů rozkládacích pohovek ČSN P ENV Bytový nábytek Sedací nábytek Metody zkoušení pro stanovení trvanlivosti čalounění ČSN EN Nábytek Pevnost, trvanlivost a bezpečnost Požadavky pro domácí sedací nábytek Normy pro zkoušení povrchové úpravy ČSN Nábytek. Zkoušení povrchové úpravy nábytku. Základní a společná ustanovení. ČSN Nábytek. Zkoušení povrchové úpravy nábytku. Hodnocení vzhledových vlastností. ČSN Nábytek. Zkoušení povrchové úpravy nábytku. Metody zjišťování odolnosti povrchu proti úderu. ČSN Nábytek. Zkoušení povrchové úpravy nábytku. Metoda zjišťování pórovitosti nátěru. ČSN Nábytek. Zkoušení povrchové úpravy nábytku. Metoda zjišťování odolnosti povrchu proti žáru hořící cigarety. ČSN Nábytek. Zkoušení povrchové úpravy nábytku. Metoda zjišťování odolnosti povrchu proti vlivům povětrnosti. 21

22 5.3. Požadavky pro sedací nábytek Obrázek 1: Rozměrové parametry židlí pro bytové užití Tabulka 1: Požadované rozměry pro bytový sedací nábytek b hloubka sedadla mm (doporučená hloubka pro ženy mm a pro muže mm) h 1 h h 2 h 3 výška sedací plochy nad podlahou mm výška bederní opěrky mm výška horní strany loketníku nad sedací plochou mm (měří se ke geometrickému středu sedáku) vzdálenost od podlahy ke spodnímu okraji přední trnože nebo lubu min. 300 mm α 1 úhel sklonu sedadla k rovině podlahy 0 5 α 2 úhel sklonu opěradla k rovině sedáku max. 110 α 3 úhel sklonu bederní opěrky k opěradlu 0 6 l 1 l 2 šířka sedací plochy min. 360 mm, optimum mm, židle s loketníky min. 390 mm vnitřní vzdálenost mezi loketníky min. 420 mm 22

23 6. Současné materiály v nábytkovém průmyslu Nábytkový průmysl byl dlouho spojený se dřevem jako masivem, později se vyvinuly materiály, které dřevo obsahují, ale jako masiv se nechovají. Vlastnosti materiálů na bázi dřeva jsou odlišné, mění se hustota, pevnost, změna v rozměrové stálosti, aj. Tyto materiály a jejich vlastnosti jsou blíže popsány v podkapitolách dále. Mimo dřevo se v nábytkářství setkáváme s kovy, plasty, sklem, a abychom vytvořili konstrukci, jsou potřeba spojovací elementy lepidla, konstrukční spoje, kování a jiné doplňky. A jako poslední, jedno z nejdůležitějších, povrchová úprava podle konečného použití je třeba zvolit vhodné dokončení Materiály na bázi dřeva Materiály na bázi dřeva se dělí podle různých hledisek např. velkoplošné, konstrukční, aglomerované. Existuje mnoho druhů, nejzákladnější a nejčastější dělení je podle použitého pojiva a způsobu konstrukce. Obrázek 2: Rozdělení základních materiálů na bázi dřeva podle použitého pojiva a způsobu konstrukce (Böhm, 2012) Použité zkratky: SWP vícevrstvé desky z masivního dřeva, MFP multifunkční panely, OSB desky z orientovaných plochých třísek, LVL vrstvené dřevo, PSL, LSL, TSL materiály pro nosné účely, MDF měkké dřevovláknité desky, HDF tvrdé dřevovláknité desky. 23

24 Obrázek 3: Krabicový graf - porovnání hustoty jednotlivých materiálů, smrk (Böhm, 2012) Obrázek 4: Krabicový graf - porovnání pevnosti v ohybu jednotlivých materiálů, smrk (Böhm, 2012) Použité zkratky: SM smrk masiv, PD překližka, OSB deska z orientovaných plochých třísek, TD třísková deska, HB tvrdá vláknitá deska, MDF měkká dřevovláknitá deska, SB měkká vláknitá deska Dřevotřískové desky Dřevotřískové desky (DTD) jsou v současné době nejrozšířenějším a nejpoužívanějším materiálem na bázi dřeva. Vyrábí se z dřevěných částic (dříve jen odpad nebo určeno ke spalování) pojené organickým pojivem pomocí tepla a tlaku. Vlastnosti desky záleží na druhu dřeviny, velikosti třísek i použitého lepidla většinou močovinoformaldehydového. Nejčastější použití je ve výrobě nábytku, jako konstrukční 24

25 desky pro čalouněný nábytek, laminátové desky se užívají pro koupelnový, kuchyňský a kancelářský nábytek, časté je využití jako podlahovina. Výhody: možnost použití jiných lignocelulózových matriálů mimo dřevo (lněné a konopné pazdeří, stonky bavlníků, bambus, aj.), nižší roztažnost vlivem vlhkosti oproti masivu, velkoplošnost, možnost výroby v různých hustotách, recyklovatelnost a energetická využitelnost, možnost použití různých povrchových úprav. Nevýhody: horší mechanické vlastnosti, malá odolnost vůči dlouhodobému působení vlhkosti, hrubá vnitřní struktura neumožňuje čisté a hladké profilování boků. Tabulka 2: Mechanické vlastnosti pro lisované plošné DTD desky (Joščák, 2000) Dřevovláknité desky Dřevovláknité desky (DVD) jsou vyráběny v celé škále tvrdostí (hustotě materiálu), a tlouštěk s různými povrchovými úpravami. Vyrábí se ze štěpek, které jsou po hydrotermické úpravě rozvlákněny a následně vrstveny a za působení tlaku lisovány s lepidlem nebo bez něj. Podle stupně lisování pak dělíme DVD na měkké, polotvrdé a tvrdé. Jako měkké DVD jsou označovány materiály s hustotou nižší než 400 kg/m 3, nejčastěji se využívají jako konstrukční, výplňový nebo izolační materiál. Polotvrdé DVD, nazývané MDF (Medium Density Fiberboard), mají hustotu kg/m 3. Nejčastější použití je na tvarované dílce s profilovanými boky nebo dílce s reliéfovými plochami, často i na kuchyňská dvířka a čela zásuvek. Tvrdé DVD mají hustotu vyšší 25

26 jak 900 kg/m 3. Nejčastější využití je pro záda skříní a dna zásuvek, obklady v interiéru a s kombinací se správnou povrchovou úpravou např. koupelnové dlaždice. Výhody: homogenní materiál, odstranění anizotropního charakteru dřeva, biologická nezávadnost, možnost výroby tvarových dílců, dílců s profily a reliéfových dílců, rozmanitost hustoty umožňuje rozmanitost vlastností. Existuje i výroba desek s odolností vůči vlhkosti. Nevýhody: horší mechanické vlastnosti, pro méně namáhané části. Tabulka 3: Mechanické vlastnosti pro polotvrdé dřevovláknité desky MDF (Joščák, 2000) 26

27 Tabulka 4: Mechanické vlastnosti pro tvrdé vláknité desky (Joščák, 2000) Překližky Překližované materiály jsou vytvořené ze 3 nebo více navzájem slepených vrstev, počet je lichý, aby byla zajištěna konstrukční vyváženost, zpravidla jsou vlákna sousedních vrstev na sebe kolmá. Překližky jsou vyrobený z tenkých na sebe lepených a lisovaných velkoplošných listů dřeva (dýh), což odstraňuje některé nežádoucí vlastnosti masivu (např. sesychání a bobtnání). Podle výběru různých druhů dřevin, počtu vrstev a jejich tloušťky, lepidla a úpravě povrchu lze vytvořit překližku s různými fyzikálními a mechanickými vlastnostmi, estetického vzhledu a odolnosti vůči vlhkosti. Obvykle se používají měkké dřeviny s nevýraznou kresbou dřeva, často TP, BO, SM, BK, BR nebo OL. Dělí se na stavební, truhlářské, tvarové a obalové překližky. Nejčastější využití je na sedákové desky, opěradla sedacího nábytku i jiné tvarované dílce. Dříve, při použití klihových lepidel, se překližka využívala jen v interiéru, později se nahradilo UF, MUF nebo PF lepidlem, které je více odolné vůči vlhkosti, což umožňuje využití i do exteriéru. Výhody: Odstranění anizotropního charakteru dřeva, omezené pracování dřeva při vlhkostních změnách, možnost tenkých desek (min 2 mm), dobré pevnostní vlastnosti. 27

28 Nevýhody: potřeba kvalitních vstupních surovin, poměrně pracná výroba, vyšší cena, nebezpečí popraskání dýhy u tvrdších dřevin při loupání s následným popraskáním nátěru u konečného výrobku. Tabulka 5: Mechanické vlastnosti pro překližky pro všeobecné použití, bukové a kombinované (Joščák, 2000) Laťovky Podle názvu lze odvodit, že střed desky je z latěk, který je oboustranně přelepen křížově loupanou dýhou. Pro laťky se využívají méněcenné dřeviny, nejčastěji SM, BO, TP, BR, BK. Jsou levnější než překližky, ale mají obdobné vlastnosti rozměrová a rovinná stálost, anizotropní charakter. Laťky mezi sebou jsou většinou lepeny PVAC lepidlem, plošné lepení se provádí UF lepidlem. Existují třívrstvé a pětivrstvé laťovky. Dříve se používaly laťovky na hladké plošné dílce nábytku, které však byly později nahrazeny levnějšími DTD a DVD. V dnešní době se setkáme s laťovkou u namáhaných dílců nábytku, u podlahovin nebo speciálních obalů. Výhody: poměrně vysoká pevnost, zejména v ohybu, nižší hmotnost s porovnáním aglomerovaných materiálů, velmi dobrá pevnost vrutových spojů a upevňování kování. Nevýhody: potřeba zohledňovat směr středových latěk, nutnost olepování bočních ploch masivem nebo dýhou. 28

29 Tabulka 6: Mechanické vlastnosti laťovek (Joščák, 2000) Spárovky a biodesky Spárovka je konstrukční deska ze slepených přířezů z masivního dřeva. Nejčastěji využívaným lepidlem je PVAC (polyvinylacetátové). Vyrábí se ve třech jakostech, bez vad (kvalita A, B) nebo s vadami (kvalita C) suky zarostlé nebo vyspravené. Nejčastějším druhem dřeva pro výrobu jsou SM, BO, BK nebo DB. Se spárovkami se můžeme setkat u kuchyňských pracovních desek a desek stolů, u postelí, skříní, polic s velkou nosností, u dřevěných schodů a dveří. Výhody: zachování vzhledu rostlého dřeva, možnost výroby větších formátů, velmi dobré mechanické vlastnosti obdobné jako u masivního dřeva. Nevýhody: anizotropní charakter, poměrně velké sesychání a bobtnání při změně vlhkosti a následné borcení, pro tvarovou stálost je nutnost užití tzv. svlaku-příčného zpevnění dalším přířezem. Biodesky jsou třívrstvé desky z rostlého dřeva, dá se říct, že jsou to tři spárovky na sobě, slepeny křížem, čímž se odstraní anizotropní vlastnosti desky, zachovají se pevnostní i estetické vlastnosti. Nejčastěji se setkáváme s biodeskou u stolových desek, kuchyňských dvířek, obkladů stěn a stropů, podlah apod. Je důležitá povrchová úprava, aby se omezila navlhavost. 29

30 Tabulka 7: Mechanické vlastnosti pro masivní dřevo, spárovky (Joščák, 2000) Desky z plochých třísek Za vznikem desek z plochých třísek je snaha o vytvoření velkoplošného materiálu podobného překližce, ale z levnějších a menších částic. Jsou to waferboard a oriented strand board (OSB). U waferboard jsou ploché třísky dlouhé a široké, nahodile slisované do tří vrstev, zatímco OSB má částice dlouhé, tenké a úzké orientované mezi vrstvami do kříže, čímž se zlepší mechanické vlastnosti. Třísky ve vnějších vrstvách jsou orientovány rovnoběžně s délkou nebo šířkou desky, třísky ve středové vrstvě jsou orientovány kolmo na třísky vnějších vrstev. OSB se objevuje hlavně ve stavebnictví, postupně nahrazují dražší překližky, jako konstrukční materiál stěn, střech, podlah u dřevostaveb, obalový materiál nebo součástí koster čalouněného nábytku. Nově vznikají multifunkční desky obdoba OSB desek s lepšími vlastnostmi, třísky jsou neuspořádané v jedné vrstvě. Výhody: nízká hmotnost, vysoká pevnost zejména v podélném směru, efektivní využití přírodního materiál, optimalizace výroby podle požadavkům na trhu, minimum chemických látek=menší zatížení na životní prostředí, nízká cena. Nevýhody: o 25-30% vyšší tloušťkové bobtnání jako u překližky, rozdílné vlastnosti mezi hlavními směry je třeba zohlednit směr orientace třísek a využít vlastností pevnějšího směru desek. 30

31 Další speciální desky U dřevotřískových desek je možné kombinovat třísky s jinými materiály, pro konkrétní způsob konečného využití, např. protipožární desky Grenamat (směs třísek, komplexu magnézia, hliníku i železitého silikátu a organických pojiv, někdy i retrdéry hoření) nebo také ohýbatelné dřevotřísky Recoflex (směs třísek, korkové drtě, latexových zrn a PUR pojiva) materiál je pružný, musí být následně zafixován povrchovou úpravou. Tento materiál je častý ve stavebně-truhlářském odvětví. Dalším speciálním druhem materiálu na bázi dřeva je dřevo-plastový kompozit (WPC Wood Plastic Composites), což je směs třísek, pilin nebo dřevních vláken a polymeru (nejčastěji PE nebo PP), optimální poměr je 60% dřeva a 40% plastového polymeru. Výhodou tohoto materiálu je odolnost vůči vlhkosti i při dlouhodobém ponoření do vody (vhodné do exteriéru, na podlahy kolem bazénů, terasy, obložení aj.), nízká rozměrová stálost, vyšší barevná stálost, odolnost. Nevýhodou je vysoká hustota=vysoká hmotnost, tečení při vyšších teplotách, obtížnější spojování hřebíky a vruty díky vysoké tvrdosti. Známe i další speciální materiály, avšak nejsou tak časté v nábytkářském průmyslu, jako jsou vylehčené desky voštinové a materiály se sendvičovou konstrukcí, desky z dřevité vlny a cementu (Heraklit), cementotřískové desky/cementovláknité desky, sádrovláknité desky, kompaktní desky, aj Masiv Nábytek z masivu počáteční surovinou je deskové řezivo, často se kombinuje se spárovkami, jejichž vlastnosti jsou obdobné. Nejčastěji se setkáváme s borovicí, modřínem a smrkem, z listnatých je to dub a buk, bříza a některé tropické dřeviny. Dřevo je anizotropní materiál, vlastnosti jsou odlišné kolmo na vlákna a rovnoběžně s vlákny, a také mohou být odlišné vlastnosti mezi jednotlivými kusy stejného druhu dřeva. Literatura uvádí průměrné hodnoty hustot, modulů pružností a pevností pro jednotlivé druhy dřeva. Neblahou vlastností pro nábytek, nejen do vnějších prostor, je navlhavost, s čímž souvisí bobtnání a sesychání malá rozměrová stálost, je potřeba použít kvalitní povrchovou úpravu. Dřeviny vlivem slunečního záření degradují, zašednou, vzniknou propadliny apod. Před výrobou dřevo musí být řádně vysušené na předepsanou procentní vlhkost podle konečného využití (8-10% interiér, 10-12% exteriér). S masivním dřevem se setkáváme u stolů, židlí, postelí, skříní, polic, všude, 31

32 kde je požadována dobrá pevnost, ale nejen zde, vhodné jsou jako konstrukční materiál dřevostavby, na dveře i podlahy. Výhody: estetika kresba a barva dřeva, dobré mechanické vlastnosti, menší hustota jako např. u DTD, pružnost, u některých dřevin po hydrotermické úpravě možnost výroby tvarových dílců. Nevýhody: anizotropní charakter, malá rozměrová stálost, navlhavost, riziko napadení houbami, plísněmi nebo hmyzem při špatném sušení nebo ošetření dřeva, skryté vady ve dřevě způsobující horší mechanické vlastnosti, vyšší cena. Tabulka 8: Mechanické vlastnosti pro naše dřeviny (Novák, 2013) Modifikované dřevo Dřevo je modifikováno (speciálně upraveno), aby byly zachovány nebo zlepšeny pozitivní vlastnosti (hustota, pevnost, pružnost, atd.) a eliminovaly se negativní vlastnosti (rozměrová nestabilita, opotřebitelnost, atd.), avšak nevýhodou je vyšší cena. 32

33 Modifikování je prováděno několika způsoby: Modifikace chemicky o Modifikace acetylací o Modifikace amoniakem čpavkem Tepelné modifikace Modifikace pomocí impregnace o Impregnace UF, PF, MMF pryskyřicemi o Impregnace sacharidy Modifikace dřeva lisováním o Rovnoměrné lisování o Nerovnoměrné lisování Modifikace působením mikrovln Ošetřené dřevo acetylací je trvanlivé, rozměrově stabilní, odolné vůči UV záření, mechanické vlastnosti jsou srovnatelné s neupraveným dřevem, po modifikaci je dřevo lehce nabobtnalé, avšak zaplnění acetylových skupin v buněčné stěně nepřijímá vlhkost, díky Modifikace čpavkem se používá k plastifikaci dřeva a ke změnám jeho barvy - ztmavnutí. Tepelná modifikace patří mezi nejstarší úpravy dřeva, opalovaly se dřevěné kůly i oštěpy. Dřevo je odolnější vůči vlhkosti a při úbytku polysacharidických složek se snižuje i hmotnost a objem dřeva dochází však ke zhoršení mechanických vlastností. Impregnace má za úkol snižovat rovnovážnou vlhkost dřeva, navlhavost, zvyšovat rozměrovou stálost. Pro lepší proniknutí impregnace do buněčných stěn dřeva jsou vhodné dřeviny s vyšší propustností (např. dub), díky impregnaci pryskyřicemi se zvyšuje odolnost vůči dřevokazným houbám. Impregnace sacharózou je levná varianta, je recyklovatelná a nehořlavá, avšak nevhodná do vlhkého prostředí. Slisováním se mění struktura dřeva zhutní se, zlepší se mechanické vlastnosti. Zlepšuje se mechanická odolnost, zvyšuje se hustot a hmotnost. U rovnoměrného lisování je nejčastější směr kolmo na dřevní vlákna, avšak existuje tzv. ohýbací dřevo, to je lisováno rovnoměrně s vlákny. Ohýbací dřevo (známé i pod názvem Bendywood) je vysoce elastické, může být vidět mírné zvlnění kresby dřeva. Lze konstatovat, že komprimované dřevo má ve studeném stavu přibližně stejné vlastnosti jako dřevo 33

34 nestlačené, plastifikované parou a ohýbané pomocí pásnice. Nerovnoměrné lisování probíhá ve formách vysoká cena forem, hustota je nepravidelná mechanické vlastnosti jsou rozdílné, konečný materiál je esteticky zajímavý. Úprava působením mikrovln způsobuje vyšší propustnost dřeva, tím že poruší všechna slabá místa ve dřevě (tečky, dvojtečky a parenchymatické buňky v dřeňových paprscích). Lze rozdělit na nízkou, mírnou a vysokou modifikaci. Vysoce upravené dřevo se nazývá torgvin vysoce porézní materiál, a je hlavním materiálem pro vintorg (porézní dřevo napuštěné pryskyřicí) Povrchové úpravy Povrchovou úpravu řadíme do konečných úprav, lze jej charakterizovat jako polymerní matrici, která vytváří interakci mezi okolním prostředím a dokončovaným podkladem. Plní funkci estetickou a ochrannou, dělí se na dokončování na mokrý a suchý způsob. Suchý způsob lze definovat jako úpravu povrchu pevnými materiály, zejména fóliemi s různým stupněm dokončení, popřípadě lamináty a dýhování. Mokrý způsob je dokončování nátěrovými hmotami. Výběr nátěrové hmoty je závislý na charakteristice a funkci dokončovaného povrchu, budoucího prostředí dokončovaného výrobku interiér nebo exteriér a na volbě technologického postupu. Nátěrovou hmotu můžeme nanášet ručně štětcem, hadrem nebo strojně stříkáním, navalováním, poléváním, máčením nebo nanášením v bubnu. Nátěrová hmota se skládá z pojiv, rozpouštědel a různých přísad, obsahuje filmotvorné látky, těkavé složky, barviva, pigmenty a plniče. Existuje velká variabilita nátěrových hmot, dělí se do množství skupin: Podle principu zasychání nátěrového filmu na fyzikálním nebo chemickém principu Podle krycí schopnosti filmu na transparentní a pigmentové Podle filmotvorné složky vodou ředitelné, nitrocelulózové, olejové, polyesterové, polyuretanové, apod. Podle metody vytvrzování za pokojové teploty, při vyšší teplotě působením různých záření Podle způsobu nanášení pro stříkání, polévání, nanášení, apod. Podle pořadí nanášení napouštěcí, základní, podkladové, vrchní Podle účelu pro interiér nebo exteriér (Trávník, 2007) 34

35 Vzhledem k tématu práce je literární rešerše zaměřena na hlavní nátěrové hmoty vhodné pro dokončování povrchů výrobků do exteriéru Syntetické nátěrové hmoty Syntetická nátěrová hmota má hlavní složku alkyd (proto se často označují jako alkydové NH), který vzniká po reakci alkoholu a organické kyseliny esterifikací. Známe rozpouštědlové, nově vznikají vodou ředitelné, vypalovací, také lze kombinovat s nitrocelulózou. Podoby syntetické NH jsou rozmanité, jsou známy ve formě laků, ů, tmelů, impregnačních laků, základní barev i plničů, nátěrové hmoty transparentní i pigmentové. NH tvoří tenký ochranný film, který se vyznačuje tvrdostí, pružností a je odolný vůči chemikáliím, působení studených kapalin, mechanickému namáhání, povětrnostním a klimatickým podmínkám. I po nanesení více vrstev nepraská. Lze nanášet ručně štětcem nebo máčením a stříkáním. Vytvrzování NH probíhá při pokojové teplotě, doba zasychání až 120 hod. Vhodné pro dokončování výrobků ze dřeva. Výhody: vynikající vlastnosti a odolnost nátěrového filmu, rozmanitost forem, málo rozšířená vodou ředitelná NH, zasychání při pokojové teplotě. Nevýhody: emise rozpouštědel, odéry, dlouhá doba zasychání znemožnění okamžité manipulace Epoxidové nátěrové hmoty Hlavní složkou nátěrové hmoty jsou molekuly epoxidové pryskyřice rozptýlené v rozpouštědle. Rozpouštědlo je toxické a zdraví škodlivé aminy. Existuje mnoho forem, transparentní i pigmentové, nově epoxidová NH s přidáním oleje podpoření elasticity nátěrového filmu, ve formě prášku jako prášková povlaková NH, aj. Nátěrový film je tvrdý, pevný, nepružný, nevhodný pro dřevo, které je rozměrově nestálé, a povrchovou úpravu nábytku, jen jako plnič pórů nebo na laboratorní nábytek. Vhodné pro kombinaci více materiálů kov/plast. Na dřevo jen forma olejovité NH. Dokončený povrch má vynikající odolnost vůči poškrábání, mechanickému poškození a je vhodný pro výrobky, na které je kladena vysoká odolnost. Nanáší se štětcem nebo stříkáním. Vytvrzování probíhá za normální pokojové teploty, doba zasychání obdobná jako u syntetických NH. 35

36 Výhody: odolnost a výborné vlastnosti NH, zasychání při pokojové teplotě, epoxidová NH s přidáním olejem vhodná pro dřevo, variabilita forem. Nevýhody: rozpouštědlo toxické a zdraví škodlivé, emise rozpouštědel během aplikace i při zasychání, nátěrový film žloutne (z důvodu přítomnosti aminů), neelastický nátěrový film, dlouhá doba zasychání, většina forem nevhodná pro dřevo Polyuretanové nátěrové hmoty Základní složkou NH je polyuretan složený z izokyanátů a alkydů/akrylátů s rozpouštědly. Existuje více forem, mohou být transparentní, pigmentové i lazurové, základní rozdělení je na jednosložkové, dvousložkové a dvousložkové s kombinací nitrocelulózou nebo akryláty. Nejčastější a nejekologičtější jsou NH vodou ředitelné, známé jsou i formy vodou ředitelné vytvrzované UV zářením, a rozpouštědlové, přičemž rozpouštědlo nesmí obsahovat OH skupinu, která reaguje s izokyanáty. Nátěrový film vytváří hladký slitý povrch, je odolný vůči chemikáliím. Nanáší se stříkáním. Vytvrzování filmu jen při 40 C nebo v tunelech s UV zářením, vytvrzování je poměrně dlouhé. Výhody: vynikající odolnost vůči chemikáliím, možnost vytvrzování UV zářením zrychlený proces vytvrzování, hladký a slitý nános, vodou ředitelné formy NH šetrné k životnímu prostředí, pevná kovalentní vazba mezi dřevem a NF. Nevýhody: pro vytvrzování UV potřeba ve firmě technologie, k vytvrzování je potřeba tepelná energie, skupina CNO je toxická, omezená životnost směsi, u rozpouštědlových NH emise VOC, kopírování povrchu podklad před nánosem musí být kvalitně opracovaný, při práci s PUR NH je třeba přísně dodržovat bezpečnost práce odvětrávání, ochranné pomůcky (riziko onemocnění dýchacího ústrojí nebo kožní onemocnění). 36

37 7. Návrh V praktické části je interpretovaný návrh skládací stoličky od počátečního návrhu hledání inspirace, myšlenkové pochody ztvárněné do skic nebo do fyzických modelů, výběr vhodných materiálů a povrchové úpravy až po konečnou fázi výběr vhodného technologického postupu. U vybrané konečné varianty je zjišťováno, jestli je stolička v souladu s normami, obstojí-li teoretickým zkouškám stability a pevnosti. V závěru je výpočet spotřeby nátěrové hmoty Požadavky na konečný návrh Před návrhem byly stanoveny hlavní priority: zajímavý skládací systém, jednoduchý a zajímavý design, funkčnost, budoucí uplatnění do exteriéru i interiéru jako příležitostné sezení (posezení v pergole u krbu nebo pro početnější návštěvu řešení pro nedostatek židlí jak v interiéru, tak exteriéru), držet se rozměrů podle norem pro sedací nábytek a vytvořit bezpečný a pevný nábytek. Při výběru materiálu se hodnotila pevnost a vzhledem k budoucímu použití v exteriéru i odolnost vůči vlhkosti, důležitou prioritou byla co největší rozměrová stálost. Konstrukční spoje by měly být co nejméně viditelné, splňující kvalitně svou funkci, pevné, co nejlevnější a nejjednodušší Inspirace Obrázek 5: Prvotní inspirace: dřevěná stolička Inspirací bylo více předmětů a podněty. Výchozím předmětem byla tradiční dřevěná stolička s nohami do X. Avšak snaha autorky byla najít neobvyklý skládací systém a vzhled. Inspirací byly geometrické tvary, pro svou jednoduchost a čistotu. Dalším inspirativním předmětem byla kartónová krabice na sklenice z IKEA. 37

38 Obrázek 66: Skládací krabice z IKEA,, inspirace pro skládací systém K následnému rozvíjenému návrhu byla inspirací skládací stolička z překližovaného materiálu materiálu,, díky podobnému způsobu skládání a vzhledu sedákové desky. Opěrným bodem se stala i při řešení výběru vhodného kování. Obrázek 7: Hlavní inspirace ke konečnému návrhu 38

39 7.3. Myšlenkové postupy skici Obrázek 8: Návrh skládací stoličky s opěradlem První návrh (obr. 8) zobrazuje skládací židle/stoličky s opěradlem, kdy přední nohy se skládají pod sedákovou desku a sedáková deska na pohyblivé tyči mezi zadními nohami umožňuje pohyb nahoru do mezery mezi zadní nohy a opěradlovým vlysem. V opěradlovém vlysu je otvor pro lepší manipulaci a možnost pověšení při uskladnění. Materiál by byl pravděpodobně masiv/spárovka na sedákovou desku. Kování na nohy je pro sklápění stolových nohou. Zajímavostí by bylo řešení skládacího systému, design je jednoduchý, tuctový. Pro další vývin bylo zapotřebí vyřešit přesný systém skládání a ozvláštnit návrh nějakým prvkem. Druhý návrh (obr. 9) vychází z geometrického obrazce šestiúhelníku. Prioritou byl zajímavý design, až poté byl řešen vhodný skládací systém, který by byl funkční. Možnost řešení návrhu stolu ve stejném vzhledu a vytvoření soustavy. Skica znázorňuje návrh stoličky se třemi nohami, sklápění pomocí závěsů bude probíhat pod sedákovou desku, šestiúhelníková sedací deska má otvor na ruku, pro lepší manipulaci. Ve složeném stavu by bylo uchycení noh řešeno pouzdrem z měkkého plastu, který má drážky na tloušťky nohou, a po nasazení na všechny nohy by se zamezilo samovolné 39

40 rozkládání nohou, rizikem by byla následná únava materiálu. Jako druhou variantou by bylo možné použít záskočky (katalog Häfele), které jsou vytvořeny ze dvou protikusů do sebe zapadajících. Materiál by byl pravděpodobně překližovaná deska nebo jiný materiál na bázi dřeva s vhodnou povrchovou úpravou. Dalším krokem by bylo dořešit skládací systém. Obrázek 9: Návrh skládací stoličky - šestiúhelník Pro třetí návrh (obr. 10) byla inspirací skládací kartonová krabice z IKEA obchodu. V návrhu je plně využit skládací systém krabice schéma skládání je vyobrazeno na obrázku. Stolička se skládá s několika dílců spojeny závěsy, aby byla umožněna pohyblivost všech dílců. Sedáková deska se skládá ze dvou dílů, spojeny také závěsy. Boční sklápěcí díly na krajích podpírají sedákové desky. Design je jednoduchý, ale těžkopádný. Pro další rozvoj návrhu bylo zapotřebí odlehčit celkově stoličku, dořešit skládací systém. Cílený návrh se vyvíjel z vybraného návrhu stoličky podle IKEA krabice. Následně vznikly 4 varianty, s odlehčenými čelními deskami, výřezem vznikly nohy a design stoličky se odlehčil, ale stále zůstává jednoduchý. 40

41 Obrázek 10: Návrh skládací stoličky podle IKEA krabice První a druhá varianta jsou si podobné, obě mají podpůrné prvky na krajích sedákových desek. Varianta č. 1 (obr. 11) je stejná jako výchozí návrh, ale přední deska je odlehčená -výřez noh. Sedáková deska je ze dvou dílů, vše je spojeno závěsy. Hrany jsou barevně řešeny, jednak pigmentovou nátěrovou hmotou se zatřou neestetické vrstvy překližky a také se ozvláštní design. U varianty č. 2 (obr. 12) je sedáková deska odnímatelná a celistvá, po obvodu je vyfrézovaná drážka, která sedne na složené nohy a boční desky. Při skladování je však riziko, že se může sedáková deska ztratit. Design je řešen stejně jako u první varianty. Kvůli riziku prohnutí a prasknutí sedákových dílů u předchozích variant bylo potřeba sedákové desky podepřít. Proto vznikla varianta 3 a 4. U obou variant se boční díly skládají dovnitř a podpírají tak sedací plochu, vzhled je obdobný jako u předchozích verzí. U varianty č. 3 (obr. 13) je opět sedáková deska celistvá, ale již není oddělená, z jedné strany u noh je připojena závěsem. Varianta č. 4 (obr. 14) je kombinací předchozích, sedáková deska je ze dvou dílů, avšak není spojena v prostřední části. Ve složeném stavu (stav pro manipulaci a skladování) je vzhledově stejný jako varianta č

42 Obrázek 11: Návrhová skica - varianta č. 1 Obrázek 12: Návrhová skica - varianta č. 2 42

43 Obrázek 13: Návrhová skica - varianta č. 3 Obrázek 14: Návrhová skica - varianta č. 4 43

44 7.4. Modely 1:2 Pro lepší představu a dořešení skládacího systému a výběru konstrukčních prvků byly vytvořeny modely pro více variant z kartonu v měřítku 1:2. V místě pomyslného kování jsou látkové kusy lepeny lepidlem. Obrázek 15: Varianta č. 1 - model v složeném stavu pro skladování Obrázek 16: Varianta č. 1 - model v polorozloženém stavu, ukázka skládacího systému 44

45 Obrázek 17: Varianta č. 1 - model v rozloženém stavu pro sezení Obrázek 18: Varianta č. 1 - detail modelu v polorozloženém stavu 45

46 Obrázek 19: Varianta č. 2 - model v složeném stavu pro skladování Obrázek 20: Varianta č. 2 - model v polorozloženém stavu 46

47 Obrázek 21: Varianta č. 2 - model v rozloženém stavu pro sezení Obrázek 22: Varianta č. 2 - detail modelu v polorozloženém stavu 47

48 Obrázek 23: Varianta č. 3 - model ve složeném stavu pro skladování Obrázek 24: Varianta č. 3 - model v polorozloženém stavu 48

49 Obrázek 25: Varianta č. 3 - model v rozloženém stavu pro sezení Obrázek 26: Varianta č. 4 - model ve složeném stavu pro skladování 49

50 Obrázek 27: Varianta č. 4 - model v polorozloženém stavu Obrázek 28: Varianta č. 4 - model v rozloženém stavu pro sezení 50

51 Obrázek 29: Varianta č. 4 - detail modelu Experimentální zkoušky modelů Kartonové modely byly v první fázi zatíženy dohromady 5,5 kg zátěží a bylo sledováno chování modelů při zatížení a stav po odtížení. Varianta č. 1 dosáhla nejhoršího výsledku, po zatížení se sedákové desky prohly a i po odtížení (na fotografii detailu níže) zůstaly znatelné změny prohnutí. Důvodem je necelistvost sedákové desky bez podepření. Varianta č. 2 se zachovala podobně u zatížení, avšak po odstranění závaží nebyly znatelné změny ve vzhledu. U variant č. 3 a 4 nevzniklo žádné viditelné prohnutí během experimentální zkoušky i po jejím skončení, díky svislým podpěrám, a jsou tedy považovány za vyhovující. V druhé fázi se na modely stoliček posadila osoba (váha 58kg), u tří variant vznikly viditelné defekty po odtížení, i znatelné prohnutí při zatížení, např. u varianty č. 1. Z této fáze lze považovat za vyhovující jen variantu č. 4, u které při zatížení i po odtížení nebylo znatelné prohnutí nebo poškození. K porušení pevnosti všech zkoušených modelů však nedošlo v žádné fázi. 51

52 Obrázek 30: Experimentální zkouška modelu - varianta č. 1, zatížení 5,5 kg Obrázek 31: Experimentální zkouška modelu varianta č. 1, zatížení 5,5 kg, detail po odtížení 52

53 Obrázek 32: Experimentální zkouška modelu - varianta č. 2, zatížení 5,5 kg Obrázek 33: Experimentální zkouška modelu - varianta č. 3, zatížení 5,5 kg 53

54 Obrázek 34: Experimentální zkouška modelu - varianta č. 4, zatížení 5,5 kg Obrázek 35: Experimentální zkouška - varianta č. 1, zatížení osobou 54

55 Obrázek 36: Experimentální zkouška - varianta č. 1, detail sedákové desky po odtížení Obrázek 37: Experimentální zkouška - varianta č. 2, zatížení osobou 55

56 Obrázek 38: Experimentální zkouška - varianta č. 2, detail sedákové desky po odtížení Obrázek 39: Experimentální zkouška - varianta č. 3, zatížení osobou 56

57 Obrázek 40: Experimentální zkouška - varianta č. 3, detail sedákové desky po odtížení Obrázek 41: Experimentální zkouška - varianta č. 4, zatížení osobou 57

58 Obrázek 42: Experimentální zkouška - varianta č. 4, detail sedákové desky po odtížení 7.5. Výběr konečné verze Pro přehledné porovnání byla vytvořena tabulka s hodnocením všech verzí na základě společných znaků: skladovatelnost, celistvost, složitost skládacího systému a bezpečnost sezení pevnost sedákové desky. Tabulka 9: Porovnání variant pro výběr konečné verze - modely Parametry hodnocení Varianta č. 1 Varianta č. 2 Varianta č. 3 Varianta č. 4 Skladovatelnost k-ce Celistvost k-ce Pevnost sedákové desky Jednoduchost složení/rozložení Srovnání Čím vyšší číslo je ve srovnání u jednotlivých variant, tím je lepší hodnocení. Hodnocení vzniklo na základě manipulace s modely a jejich zkoušení. Skladovatelností konstrukce je myšleno kolik místa při skladování stolička zabere v rozloženém stavu nejhůře v hodnocení dopadla třetí varianta z důvodu celistvé sedákové desky, která zabírá větší celkovou plochu. Vzhled při složeném stavu a počet kusů k uskladnění řeší hodnocení celistvosti konstrukce, nejnižší hodnocení dostala varianta č. 2, protože 58

59 stolička je složena ze dvou dílů sedáková deska je zvlášť, nevýhodou je riziko ztráty jednoho z dílů. Na základě provedených experimentálních zkoušek modelů je hodnocena pevnost sedákové desky, jak se chovala při zatížení i odtížení. Varianta č. 1 neobstála, protože při zatížení i po odtížení bylo znatelné prohnutí. V parametru jednoduchosti složení a rozložení je nejhůře hodnocená varianta č. 3 i 4, jelikož boční podpůrné části vyžadují složitější manipulaci. V celkovém hodnocení nejlépe obstála varianta č Konečná varianta Konečnou verzí návrhu se stala varianta č. 4 s výhodnějšími vlastnostmi, která během hledání vhodného řešení vznikla kombinací tří předešlých verzí. Stolička je i při složeném stavu jako jeden kus, proto je lépe skladovatelná a přenosná. Sedákové desky při sezení jsou podepřeny svislými bočními částmi, které se ukotví při složeném stavu do vyfrézovaných drážek v sedákových deskách. Při sezení se sedákové desky neprohnou. Jednoduchý a zajímavý design je spojený s funkčností. Skládací systém z důvodu nespojených sedákových desek je složitější, avšak umožní pohyb bočních podpírajících částí na závěsech nad 180. Půdorys je téměř čtvercového tvaru, rozměry stoličky (výška sedákové desky, šířka a hloubka sedákové části) jsou v souladu s předepsanými požadavky pro sedací nábytek bytový Výběr materiálu Podle literární rešerše byl vybrán nejvhodnější materiál, který je vyhovující jak do interiéru, tak do exteriéru. Jak lze v tabulkách vidět, největší pevnost v ohybu a na vzpěr má z materiálů na bázi dřeva překližka, laťovka a spárovka, a také masiv v pevnosti v ohybu vyniká BK, LP, DB, AK, HB, JS, OR. V rozměrové stálosti vynikají např. dřevovláknité desky nebo desky s křížovým skládáním vrstev, mezi které patří i překližka. Menší hustotu, oproti materiálům na bázi dřeva, má masiv, nejvyšší průměrnou hustotu mají tvrdé dřevovláknité desky. S vyšší hustotou se zvyšuje i hmotnost desky. Na základě priorit je nejvhodnější pro návrh překližkový materiál nebo masiv s velmi kvalitní povrchovou úpravou. V souladu s prioritami pro návrh, byl pro své výhody vybrán překližovaný materiál, který je vyráběn i ve variaci odolné vlhkosti. Nevýhodou je vyšší cena a vyšší hmotnost konečného výrobku. Překližka je vytvořená z dýh, vrchní vrstvy si zachovávají vzhled kresbu dřeva, jsou stále estetické. 59

60 Jako povrchová úprava je vybrána syntetická nátěrová hmota, svou elasticitou nátěrového filmu je vhodná na dřevo a materiály na bázi dřeva. Lze použít transparentní i pigmentový nátěr vhodné na variabilitu designu stoličky. Pigmentový nátěr je zvolen červený, oranžový nebo žlutý, nebo jiné barvy blíže barvě dřeva. Syntetická NH nežloutne, z důvodu šetření životního prostředí je vhodné pro návrh použít formu NH na bázi rozpouštědel se sníženým obsahem VOC látek. Pro plochy dílů je navržen transparentní lak, který nezakrývá kresbu dřeva, pro hrany pigmentová NH, která zakryje vrstvy lepených dýh desky. Vysoká odolnost vůči mechanickému namáhání je také důležitá vlastnost, která je pro návrh stoličky prioritní sedací plochy nábytku se řadí mezi velmi namáhané plochy. Obrázek 43: Vizualizace konečného návrhu Stabilita Pro výpočet stability je potřeba znát hmotnost zkoušeného výrobku. Podle literárního zdroje (Joščák, 2000) je počítano s hustotu překližky 600 kg/m 3 a s rozměry jednotlivých dílců zobrazených v dílcových výkresech. V n je objem noh, kdy je důležitý výpočet výřezu, V b je objem bočních podpůrných dílců, V sd je objem sedákové desky. Tloušťka materiálu je 12 mm. Výpočet stability je v souladu s normou ČSN EN 1022,