BAKALÁŘSKÁ PRÁCE. Kriminalistická identifikace

Transkript

1 VYSOKÁ ŠKOLA REGIONÁLNÍHO ROZVOJE Studijní obor Bezpečnostní management v regionech BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Kriminalistická identifikace Autor: Petr Vágner, DiS. Vedoucí bakalářské práce: JUDr. Ing. Olga Vojtěchovská, Ph.D. 2015

2 Poděkování Děkuji paní JUDr. Ing. Olze Vojtěchovské, Ph.D. za odborné vedení bakalářské práce, její velmi vstřícný přístup, ochotu a cenné připomínky.

3 P r o h l a š u j i, ţe jsem předloţenou bakalářskou práci vypracoval samostatně a všechny citace a prameny řádně vyznačil v textu. Veškerou pouţitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloţeném seznamu literatury. Současně souhlasím s tím, aby tato práce byla zpřístupněna v knihovně VŠRR a pouţívána ke studijním účelům v souladu s autorským právem. V Ostrově dne 14. srpna 2015 Podpis studenta

4 Obsah SEZNAM ZKRATEK... 5 Úvod... 6 I. Úvod do kriminalistiky... 8 II. Kriminalistická identifikace Základní principy kriminalistické identifikace Totoţnost Objekty kriminalistické identifikace Identifikační znaky Druhy kriminalistické identifikace III. Identifikační úkony Vyţadování a provedení identifikačních úkonů u zájmových osob Obecný postup při popisování osoby Obecný postup při fotografování osoby Obecný postup při daktyloskopování osob Obecný postup při odběru bukálního stěru Závěr Seznam pouţité literatury Seznam obrázků Seznam příloh Přílohy Záznam o bakalářské práci... 50

5 SEZNAM ZKRATEK AFIS CODIS FACETE FODAGEN IDENTIKIT Automated Fingerprint Identification System (automatizovaný daktyloskopický systém). Combined DNA Analysis System (evidence profilů DNA). Systém, který pracoval na počítačích Macintosh, databázi tvoří kreslené předlohy částí obličeje, uţívání tohoto systému bylo k pro zastaralost ukončeno. Slouţí jako jmenná evidence zájmových osob a mezinárodně zájmových osob, k nimţ policie uchovává popis osoby a kriminalistické fotografie, daktyloskopické otisky nebo profil DNA. Skládání prvků obličeje na průhledných fóliích. KZO ND DNA PČR PORIDOS VIN Kriminálně zájmová osoba Národní databáze DNA obsahuje profily DNA ze stop z neobjasněných případů trestné činnosti a od pachatelů trestné činnosti. Policie České republiky Programový systém zaveden na přelomu 80. a 90. let 20. století, databáze vyuţívá reálné obličeje, obsahuje i menší soubory ţen a cizinců. Pochází z anglické zkratky (Vehicle Identification Number). Je jednoznačně unikátní číslo slouţící k identifikaci motorového vozidla. ZP PP Závazný pokyn policejního prezidenta 5

6 Úvod Tato předkládaná bakalářská práce pojednává o kriminalistické identifikaci, kterou označujeme jako proces, během kterého se zjišťuje, kterým konkrétním objektem byla vytvořena konkrétní kriminalistická stopa. Jedná se o proces ztotožňování objektů podle kriminalistických stop a jiných zobrazení, ve kterém se hledá souvislost osoby nebo věci s kriminalisticky relevantní událostí. 1 Konkrétní kriminalistické stopy se zjišťují za pomocí vyuţití nejrůznějších kriminalistických metod, kterými jsou např. balistika, pyrotechnika a mnoho dalších. Téma této práce je mi velmi blízké z důvodu mého vykonávaného povolání policisty u pořádkové sluţby Policie České republiky a to jiţ třináct let. Po celou dobu své praxe u Policie České republiky jsem se zabýval zpracováváním nápadu trestné činnosti na základním útvaru a následnému šetření k nápadu ve formě přidělených spisů na daném, mně svěřeném území. Po celou dobu své vykonávané praxe jsem získával zkušenosti a poznatky k danému tématu své předkládané práce. Téměř kaţdý den se ve své policejní praxi setkávám s kriminalistickou identifikací. A to jak při zpracovávání nápadu trestné činnosti na daném svěřeném území. Dále při provádění následného šetření ke spáchané trestné činnosti a její objasňováním, a to za pomocí zajištěných stop na místě činu a zjištěných informací během prováděného šetření. Na základě mnou získaných zkušeností a poznatku za celou svou policejní praxi je zcela jasné, ţe kriminalistická identifikace je alfou a omegou celého procesu kriminalistického vyšetřování páchané trestné činnosti a její následné objasňovaní. Samotná práce je rozdělena do několika kapitol a její členění je rozděleno na část teoretickou a část aplikovanou. V úvodu do kriminalistiky zmíním historický vývoj kriminalistiky, který si nelze bez vlivu světové kriminalistiky představit na našem území. Je zde také zmíněno několik osobností, které stály za jejím vývojem. Na našem území se mezi nejznámější 1 STRAUS, J., NĚMEC, M. a kol. Teorie a metodologie kriminalistiky. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2009, s

7 řadí Jan Evangelista Purkyně, který je spojován s daktyloskopií, kterou se rozumí otisky papilárních linií prstů a dlaní. V druhé kapitole je popsána námi zmíněná kriminalistická identifikace jako taková a v dalších kapitolách vše, co s ní souvisí. Ve třetí kapitole jsou vymezeny druhy kriminalistické identifikace. V dalších kapitolách jsou k části zmíněny principy, objekty, identifikační znaky a samotné druhy, zde jsem popsal dvě kriminalistické metody, které se vyuţívají k identifikaci osob a to portrétní identifikace a popis osob. Poslední část (praktická) je vypracována se zaměřením na elektronický informační systém FODAGEN, o kterém je samostatně vedena kapitola a další podkapitoly, které popisují jednotlivé součásti uvedeného informačního systému FODAGEN, jako např. fotografování s tvořením fotodokumentací, postupem při získávání daktyloskopických otisků prstů osob a postup při odběru bukálního stěru, tedy odběr DNA, kdy tento popis je vypracován za pomocí poznatků kriminalistických techniků. Cílem předkládané práce je zaměřit se na teoretickou část kriminalistické identifikace ve spojení s aplikací v praxi. Zaměřím se na klady a zápory v případě IS FODAGEN v praxi a uvádí i některá doporučení pro praxi. V této bakalářské práci jsem pouţil metodu analýzy, syntézy a metodu deskripce. Prací se prolíná metoda popisování. 7

8 I. Úvod do kriminalistiky Kriminalistika je samostatným vědním oborem, který svojí povahou a významností napomáhá v boji proti kriminalitě a její prevenci. Jiří Straus a Miroslav Němec definují kriminalistiku ve své knize Teorie a metodologie kriminalistiky jako samostatný vědný obor, který zkoumá a objasňuje zákonitosti vzniku, zániku, vyhledávání, zajišťování, zkoumání a využívání kriminalistických stop, jiných soudních důkazů a kriminalisticky významných skutečností, a vypracovává podle potřeb trestního zákona a trestního řádu metody, postupy, prostředky a operace v zájmu úspěšného odhalování, vyšetřování a předcházení trestné činnosti. 2 Kriminalistika má rovněţ dynamický vývoj, neboť reaguje na nové formy a metody v trestně právní oblasti a svými novými metodami zdokonaluje a vylepšuje stávající. Svým významným hlediskem přispívá k usvědčení pachatele trestného činu. Hlavním důvodem dynamického rozvoje kriminalistiky bylo, ţe zhruba od poloviny 19. století došlo v evropských zemích k prudkému růstu páchání trestné činnosti. Pachatelé zdokonalovali svou techniku páchané trestné činnosti, vyvíjeli nové nástroje speciální nářadí, a organizovaly se první zločinecké gangy. Tento nárůst trestné činnosti souvisel s nutností tuto trestnou činnost objasňovat. Na toto reagovala policie, a to zlepšením své organizace a změnou postupu vyšetřování postaveném na vědeckých základech. Dále také k rozvoji kriminalistických identifikací přispěla industrializace. Lidé našli nové uplatnění v těţkém průmyslu, s tímto souvisel odliv obyvatelstva z venkova a jeho kumulace do měst, z kterých se tvořila průmyslová velkoměsta. Průmyslová města začala být hustě osidlována, coţ časem vedlo k neţádoucím důsledkům, zejména k růstu kriminality. Jedním z důvodů byl nárůst velkých sociálních rozdílů mezi chudými a bohatými lidmi, přičemţ s tímto také souvisela vzdělanost obyvatelstva právní vědomí. Justice jako taková byla odkázána na velmi omezený okruh důkazních prostředků, a proto mělo formování nově vznikajícího oboru svoji nezastupitelnou úlohu při odhalování kriminality a následném dokazování před soudem. Aby nově vzniklý obor nezaostal, kladl si za cíl vést aktivní 2 STRAUS, J., NĚMEC, M. a kol. Teorie a metodologie kriminalistiky. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o.,2009, s

9 boj s kriminalitou, a nacházel nové metody. Vývoj ve společnosti si ţádal potírat všechny pachatele trestné činnosti tak, aby jich bylo co nejvíce usvědčeno, odsouzeno. Proto se v popředí v oblasti justice začala formulovat nová věda, která se vyvíjela nejen na mezinárodní úrovni, ale také na našem území. Dějiny československé a české si nelze představit bez vlivu světové kriminalistiky. Československou kriminalistiku výrazně ovlivnil rozvoj světové kriminalistky a nové identifikační metody. Proto je nutné se zmínit alespoň ve stručnosti o dvou identifikačních metodách, které se v kriminalistice začaly používat a rozvíjet na vědeckém základě, a to antropometrii a daktyloskopii. 3 Obě metody patří mezi prvotní metody, které se dodnes běţně vyuţívají. Hlavním úkolem kriminalistické vědy nebo spíše specializovaných oborů současné kriminalistiky je objasňování páchané trestné činnosti. Kriminalistická věda se neustále rozvíjí, zdokonaluje a přináší nové poznatky, které se následně uplatňují při zjišťování páchané trestné činnosti a jejím následném vyšetřování. Jako nejznámější metodu, která stála při zrodu moderní kriminalistiky, si uvedeme metodu měření jednotlivých částí lidského těla neboli antropometrii, tedy první identifikační metodu na světě. Vypracoval a zdokonalil ji francouzský policejní úředník Louis Alphonse Bertillon. Bertillon patří mezi osobnosti, které se nesmazatelně zapsaly do historie zločinu a kriminalistiky. Celý svůj ţivot zasvětil boji proti zločinu. Svoji metodu identifikace zaloţil na základě proměřování jednotlivých částí lidského těla a poprvé s ní vyšel na světlo v roce Tento rok je povaţován za počátek moderní kriminalistiky. Bertillon vycházel z předpokladu, ţe délky některých lidských kostí a obvodu lebky u dospělých jedinců se nemění. Proměřoval 11 částí těla, u kterých byl přesvědčen, ţe jsou po dobu dospělosti lidského jedince relativně neměnné. V řadě kriminalistických publikací se uvádí několik osobností, které se věnovaly metodě daktyloskopie a přispěly k jejímu rozvoji. Například v kaţdé učebnici kriminalistiky se v souvislosti s daktyloskopií objevuje jméno Jana Evangelisty Purkyně. Ten studoval stavbu lidské kůţe, její funkci a tvarové charakteristiky papilárních linií. Ve většině učebnic a odborných kriminalistických publikací se uvádí 3 STRAUS, J. a kol. Úvod do kriminalistky. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2004, s. 9. 9

10 jako jeden ze zakladatelů aplikace daktyloskopie v kriminalistice. V širokém spektru Purkyňova díla se objevila také práce mající zásadní význam v dějinách daktyloskopie, neboť v roce 1823 napsal Comentatio de examine physiologico organi visu set systematik cutenei (Rozprava o fyziologickém zkoumání orgánu zrakové a koţní soustavy). Jeho zásluha spočívá v tom, ţe se mu jako prvnímu podařilo popsat základní vzory papilárních linií na posledních článcích prstů a navrhl jejich klasifikaci. 4 Moderní kriminalistika vyrostla na nových poznatcích a objevech souvisejících s rozmachem společenských a přírodních věd 19. století. Přírodní vědy se staly pro kriminalisty pevným a mohutným základem boje proti kriminalitě nejrůznějších druhů a forem. Byla to doba velkých zločinů, která vytvářela a zkoušela nové účinné zbraně proti nim. 5 Vývoj kriminalistiky do své činnosti přinesl různé poznatky i z jiných vědních disciplín jako např. z oblasti lékařství. Pro moderní kriminalistiku je charakteristické, ţe široce přijímá poznatky z více vědních oborů. 4 STRAUS, J. a kol. Úvod do kriminalistky. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2004, s STRAUS, J. a kol. Úvod do kriminalistky. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2004, s

11 II. Kriminalistická identifikace Kriminalistická identifikace,,je proces, jehož cílem je poznání vztahu kriminalisticky relevantní události, kriminalistické stopy a objektů, které stopu vytvořily. Kriminalistickou identifikací se individualizuje vztah mezi dvěma či více projevy nebo částmi jednoho a téhož materiálního objektu. Vzhledem k tomu, že v přírodě nikdy nedochází k ideálnímu přenosu vlastností odráženého objektu, můžeme říct, že kriminalistická identifikace se snaží individualizovat vztah mezi stopou a objektem, který ji vytvořil, i když u obou veličin jsou různé počty a kvalita podmnožin (charakteristických znaků). 6 Jedná se např. o pouţití různých nástrojů při různém páčení, vylamování apod. Nesmíme také zapomenout na člověka. Zanechané znaky mohou souviset například s chůzí na boso v měkké půdě. Příkladů můţeme uvést několik: např. chůze pachatele s kratší levou nohou. Pachatel svou váhu přenáší na levou stranu, a tím vytváří charakteristickou stopu pro svou osobu. Základ teorie kriminalistické identifikace je tvořen systémem metod, pojmů a zásad. Tento systém umoţňuje vědecké ztotoţnění materiálních objektů dle jejich zanechaných otisků (odrazů), takto zajištěné výsledky jsou následně vyuţity pro účely trestního řízení. Systém metod a zásad lze provádět dle různých kritérií. Nejzákladnější význam má kriminalistická identifikace, a to při určení totoţnosti a následného vyuţití výsledků ztotoţnění při provádění procesů dokazování. Získaný soubor pojmů a metod, které jsou pouţity při následném ztotoţňování, tvoří metodiku kriminalistické identifikace. Pojmy a metody, které jiţ vyuţívají výsledků kriminalistické identifikace, tvoří tzv. metodiku dokazování. Můţeme říci, ţe základním východiskem kriminalistické identifikace je teorie odrazu. Kriminalistická identifikace z uvedené teorie odrazu vyuţívá tezi o tom, ţe objekty materiální, které se podílejí na trestném činu, působí v průběhu páchání trestného činu na vnější prostředí, které ho obklopuje. 6 Střední odborná škola ochrany osob a majetku. (online). (cit ) Dostupné z media/skripta/kriminalistika.pdf 11

12 Odráţí se a tímto souhrnem vlivů vytvářejí určitou změnu odraz. Tyto vytvořené změny mají v kriminalistice nejčastěji podobu stopy. 7 Pro trestní řízení je důleţité, po nalezení konkrétního pachatele trestného činu, jeho usvědčení, a zároveň v prokazování viny předloţit takové důkazy, o kterých nejsou ţádné pochybnosti. Proto má kriminalistická identifikace svoji nezastupitelnou úlohu. 2.1 Základní principy kriminalistické identifikace Základ kriminalistické identifikace tvoří učení o totožnosti, individuálnosti a relativní stálosti objektů identifikace Princip individuálnosti objektů Každý objekt materiálního světa s relativně stálými prostorovými hranicemi je individuální, neopakovatelný. 9 Z tohoto vyplývá, ţe na světě nejsou (neexistují) dva stejné objekty, které by byly shodné ve všech svých znacích, i přesto, ţe navenek vypadají shodně. Toto lze nejvíce pozorovat například u jednovaječných dvojčat, kdy se sourozenci, kteří po stránce vzhledu vypadají shodně, liší obrazcem papilárních linií daktyloskopické otisky prstů a dlaní, a tyto nebudou nikdy shodné. 2. Princip relativní stálosti objektů Pro kriminalistickou praxi je velmi důleţité to, ţe materiální objekty díky setrvačnosti své hmoty a energie mají jistou relativní stálost. Tyto vlastnosti jsou velmi důleţité pro jejich zkoumání k zajištění v podobě kriminalistické stopy. To znamená, ţe ne všechny předměty (tedy i nástroje) mohou být vyuţívány, a s tím také souvisí i jejich opotřebení. Také po sobě mohou zanechat jiné znaky neţ před započetím uţívání. U člověka i zvířete nalezneme znaky, které jsou individuální a mohou také nabývat, a to 7 STRAUS, J., NĚMEC, M. a kol. Teorie a metodologie kriminalistiky. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o.,2009, s STRAUS, J. a kol. Úvod do kriminalistky. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o.,2004, s STRAUS, J. a kol. Úvod do kriminalistky. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o.,2004, s

13 vývojem, stářím, fyzickými vlastnostmi, prodělanými úrazy apod. Proto je velmi důleţité, abychom byli schopni ze stavu zajištěného objektu zjistit jeho stav v době spáchání. Relativní stálost, která je velmi důleţitá, znamená, ţe kaţdý objekt podléhá a je vystaven neustálým změnám, a proto je nutné, aby byla kriminalistická identifikace úspěšná, aby proběhl proces změn, přičemţ tento je nutné uskutečnit v době, kdy zůstal nezměněn neopakovatelný soubor vlastností objektu. Vlastnosti objektů jsou různé a vyznačují se rozdílnou stálostí. Čím je tato stálost větší, tím jsou pro kriminalistickou identifikaci objekty zajištěné ve formě stopy cennější. 10 Jako příklad můţeme uvést biologické stopy DNA, ta je u člověka po celý ţivot neměnná a zůstává stejná. Zatímco například otisk kovových čelistí kleští pouţitých při vloupání se neustálé mění, a z tohoto důvodu je velmi těţké po delším časovém odstupu, kdy tyto kleště byly neustále pouţívány, a tím docházelo k opotřebení kovových čelistí, provést identifikaci těchto čelistí kleští. 2.2 Totožnost Totožnost můžeme definovat jako vztah individualizovaný mezi dvěma nebo více odrazy jednoho a téhož objektu. Totožnost (identita) je rovnost objektu sama se sebou, kdy se jedná o takzvanou úplnou shodu dvou nebo více objektů. 11 Princip totoţnosti se vyuţívá v kriminalistické praxi nejvíce při porovnávání zajištěných stop na místě kriminálního činu s porovnávacím materiálem (např. zajištěná rozlomená cylindrická vloţka zámku na místě činu ve formě mechanoskopické stopy a následně porovnána se zajištěným páčidlem). 2.3 Objekty kriminalistické identifikace Při realizaci kriminalistické identifikace je vţdy na začátku nashromáţděno více objektů, které mají ve vztahu k vyšetřování různé role v prováděné identifikaci STRAUS, J. a kol. Úvod do kriminalistky. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2004, s STRAUS, J., NĚMEC, M. a kol. Teorie a metodologie kriminalistiky. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o.,2009, s

14 Jedná se vţdy o dva druhy objektů, a to objekty ztotoţňované a ztotoţňující. Ztotoţňovaný objekt je takový, který jednoznačně souvisí s kriminální událostí, a je důvodné podezření, ţe na místě nebo v blízkém okolí vytvořil stopu trestného činu. Následně je podroben některému druhu kriminalistické identifikace. 12 Ztotoţňujícím objektem je objekt, který odráţí nebo zobrazuje znaky vlastnosti ztotoţňovaného objektu. Ztotoţňující objekty jsou děleny na stopy trestného činu a srovnávací materiál. Kriminalistická stopa je každá změna na místě kriminalisticky relevantní události, která je v příčinné nebo jiné souvislosti s touto událostí, existuje nejméně od vzniku do zjištění a je vyhodnotitelná současnými kriminalistickými metodami a prostředky. 13 Srovnávací materiál obsahuje informace o objektu ztotoţňovaném, kdy tento vytvořil a je známého původu, nemá příčinnou souvislost s vyšetřovanou, kriminalisticky relevantní událostí, a tyto jsou pouze vyuţívány v procesu vyšetřování. Tyto objekty dělíme na: a) Uměle vytvořené jeţ známe jako srovnávací materiál a jsou záměrně vytvořené pro účely identifikačního zkoumání. Jako příklad si můţeme uvést kontrolní daktyloskopické otisky prstů při provedeném vloupání do domu, a to otisky domácích osob, střely vystřelené při experimentu, nebo ve formě evidenčních materiálů, které jsou jiţ vloţené v různých sbírkách a systémech jako je například elektronický systém AFIS - BIS (daktyloskopická sbírka otisků prstů a dlaní), nebo stopy zajištěné na místě trestných činů, které nebyly do dnešní doby objasněné. b) Přirozené tyto objekty nemají ţádnou souvislost s vyšetřovanou kriminální událostí a vznikly náhodně. Jako příklad si můţeme uvést písmo v ručně psaných dopisech, zápiscích nebo v ţivotopisech RYBÁŘ, M. Základy kriminalistiky. 1. Vydání. Dobrá Voda u Pelhřimova, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2001, s STRAUS, J. a kol.. Úvod do kriminalistky. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2004, s RYBÁŘ, M., Základy kriminalistiky. 1. Vydání. Dobrá Voda u Pelhřimova, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2001, s

15 2.4 Identifikační znaky Kaţdý identifikovaný objekt, který je předmětem procesu kriminalistické identifikace, má své znaky, jeţ se odrazily ve stopě nebo jiném zobrazení, a tyto se vyuţívají následně v procesu kriminalistické identifikace. Hlavní podstata identifikačních znaků je v jejich relativní stálosti a originálnosti, v jejich specifičnosti pro daný objekt, v jejich řídkém výskytu a také v jejich moţnosti odhalení, nalezení a moţnosti srovnávacího zkoumání. Tyto identifikační znaky dělíme na obecné (téţ skupinové) a zvláštní (téţ detailní). V současné době v kriminalistice definují také i takzvané přidruţené identifikační znaky objektu. Tyto mají svůj význam v objektech opatřených čipem toto je vyuţíváno u motorových osobních vozidel (tzv. plovoucí VIN) a také např. čipování psů, kdy je zvířeti pod pokoţku implantován čip, který lze následně za pomoci speciálního přístroje načíst, toto platí i u motorových vozidel. Jakákoliv úmyslná záměna čipu ve dvou různých objektech je velmi obtíţná, a proto tyto přidruţené identifikační znaky mohou slouţit ke stanovení identity zkoumaného objektu. Souhrn obecných a zvláštních znaků má jen určitý objekt, a tímto je dána jeho totoţnost. Odraţené znaky objektů se nejčastěji zajišťují v různých kriminalistických stopách, a to na místě kriminální události nebo v blízkém okolí, nebo jsou tyto výsledkem prováděného vyšetřování. K samotné individuální identifikaci nebo určení skupinové příslušnosti je nutné matematicko-statistické vyjádření o počtu a kvalitě znaků nutných k určení jak individuální, tak skupinové příslušnosti objektu. Tento problém je teoreticky vyřešen, a to v kriminalistické daktyloskopii Druhy kriminalistické identifikace Hlavním cílem kriminalistické identifikace je takzvaná individualizace. To znamená zjištění totoţnosti konkrétního objektu na základě zjištění, ţe stopa má identický souhrn identifikačních znaků jako zkoumaný objekt. Dle zjištěných výsledků v průběhu prováděné identifikace lze identifikaci rozdělit na: 15 PORADA,V., Kriminalistika. Brno, Vydavatelství a nakladatelství CERM, 2001, s

16 a) Dovršenou identifikaci dovršenou identifikací byly zjištěny znaky, z čehoţ je vyvozen závěr, ţe stopu vytvořil konkrétní zkoumaný objekt (např. identifikace konkrétní osoby pachatele dle zajištěného vzorku DNA na místě kriminální události). b) Nedovršenou identifikaci nedovršenou identifikací nebyly zjištěny znaky, které by bylo moţno pouţít k individuální identifikaci. K tomuto můţe dojít z několika důvodů. Například při snímání daktyloskopické stopy ze skleněné láhve dojde k poškození otisků papilárních linií a stopa nemá potřebný počet znaků pro určení individuální identifikace a obsahuje pouze skupinové znaky. Kriminalistickou identifikaci můţeme dále rozdělit podle druhu ztotoţňovaných objektů. A to na identifikaci osob, zvířat a identifikaci věcí. Kriminalistická identifikace je prováděna ve dvou formách, a to formou znalce, kterou provádí znalec v daném oboru a jedná se o materiální stopy. Druhou formou identifikačního zkoumání je tzv. rekogniční zkoumání. Při této formě se vyuţívají nejvíce paměťové stopy, coţ je prováděno nejvíce za pomoci poškozeného, svědka například určení osoby pachatele dle předloţeného fota (a tímto vyuţití paměťové stopy svědka nebo poškozeného). 16 Dvě vybrané metody kriminalistické identifikace osob Hlavním cílem kriminalistické identifikace osob je ztotožnění osoby pachatele dle zajištěných stop na místě činu nebo v jeho okolí a dle nashromážděných informací během prověřování šetřené věci. Dále ke zjištění totožnosti dalších osob, které jsou předmětem šetření orgánu činných v trestním řízení (např. kosterních ostatků osob, nález neznámých mrtvol atd.) STRAUS, J. a kol. Úvod do kriminalistky. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2004, s STRAUS, J., SUCHÁNEK J. a kolektiv. Kriminalistická identifikace osob. Policejní akademie České republiky v Praze., 2008, s

17 1) Portrétní identifikace Portrétní identifikací osob rozumíme zjišťování totožnosti osoby podle jejích relativně stálých vnějších znaků. Každý člověk je totiž z antropologického hlediska charakterizován řadou morfologických a metrických znaků, jejichž komplex se nevyskytuje u žádné jiné osoby. 18 Tato metoda patří mezi nejstarší identifikační metody osob. Ve své původní podobě se jiţ nevyuţívá. Nejznámější systém byl Bertillonův antropometrický systém (tzv. bertillonáţ; dílo úředníka paříţské policie Aplhonse Bertillona), který obsahoval jedenáct základních tělesných rozměrů výšku vsedě, výšku vestoje, délku hlavy, šířku hlavy, délku pravého ucha, šířku pravého ucha, délku levého chodidla, délku prostředníku levé ruky, délku prsteníku levé ruky a délku předloktí levé ruky. Tento systém byl postupně nahrazen daktyloskopií, protoţe se jednalo o velice zdlouhavý proces a nebyl příliš pouţitelný pro identifikaci mladistvých osob, jejichţ tělesné rozměry se během dospívání teprve utvářejí. 19 Získané údaje z portrétní identifikace se v kriminalistické praxi následně vyuţívají při identifikaci zadrţené osoby, a to z následujících důvodů: zadrţená osoba odmítla poskytnout součinnost ke zjištění totoţnosti, potřeba zjištění totoţnosti nalezené neznámé osoby, při pátrání po osobách nebo také k usvědčení pachatele trestného činu. Nejvíce se tyto údaje vyuţívají při vyhlašování osoby do pátrání, a to jak u osoby podezřelé ze spáchání trestného činu či osoby pohřešované, tak u osoby, která utekla z výkonu trestu odnětí svobody, z výchovného ústavu, dětského domova atd. 2) Popis osob Popisování osob kriminalistická praxe dělí na dva druhy. A to dle způsobu, kdo toto popisování provádí. Známe tedy popis laický a popis úřední. Úřední popis je STRAUS, J., SUCHÁNEK J. a kolektiv. Kriminalistická identifikace osob. Policejní akademie České republiky v Praze., 2008, s. 21. NOSEK, V. Daktyloskopie, cheiroskopie, podoskopie. Kroměříţ: J. Gusek, Národní správa, 1947, s

18 sestavován speciálně vyškoleným kriminalistickým technikem. Výhodou provádění tohoto popisu osoby je skutečnost, ţe si můţe kriminalistický technik osobu dokonale prohlédnout v klidu i při pohybu. Průběh tohoto popisu je naprosto nezávislý na spolupráci popisované osoby. Úřední popis osoby obsahuje tyto údaje tělesná výška, váha, zdánlivé stáří, postava, tvar obličeje, barva očí, čelo, obočí, nos, ústa, brada, uši, zuby, ruce, nohy, chůze a drţení těla. Toto se provádí za pomoci speciálních kriminalistických pomůcek. Příklad takové pomůcky je uveden na fotografii v praktické části foto č. 3., dále lze uvést například vlasovou vzorkovnici atd. 20 Popis laický je získáván policejním orgánem ve většině případů při provádění výslechu osoby poškozené nebo svědka události. Při prováděném výslechu se policista snaţí pomocí otázek získat co nejpřesnější popis jednotlivých tělesných znaků a zvláštních poznávacích znamení. Nashromáţděné údaje se následně převedou do terminologie úředního popisu. Kvalita laického popisu bývá vţdy ovlivněna nejrůznějšími objektivními vlivy (jako například viditelnost, při které svědek osobu pozoroval) a subjektivními vlivy (např. schopnost vyslýchaného vyuţít svou paměť). Pro větší výpovědní hodnotu laického popisu osoby se vyuţívá při provádění výslechu osoby, která podává laický popis, grafického znázornění popisované osoby. Tento grafický popis je nejčastěji prováděn metodou skládaného portrétu IDENTIKIT nebo s pouţitím výpočetní techniky - programy PORIDOS, FACETE. Mezi největší nevýhody těchto počítačových programů patří skutečnost, ţe zatím ţádný systém není schopen zachytit emoční změny obličeje nebo je alespoň napodobit. 21 Závěrem teoretické části této práce bych uvedl, ţe je zcela zřejmé, ţe hlavním cílem kriminalistické identifikace osob je nashromáţdit co nejvíce identifikačních údajů ke konkrétní osobě, které vedou následně k jejímu ztotoţnění. Tyto údaje jsou nedílnou součástí identifikačních znaků, které vedou k následnému ztotoţnění například osoby pohřešované. Identifikační znaky se následně vkládají do informačních systémů Policie 20 NĚMEC, B., a kolektiv pracovníků HSVB a SVVB. Kriminalistická příručka, svazek 1, kniţní výroba Brno, závod 2., 1967, s STRAUS, J., SUCHÁNEK J. a kolektiv. Kriminalistická identifikace osob. Policejní akademie České republiky v Praze., 2008, s

19 ČR, například do systému FODAGEN tento systém je popsán v další části této práce, kterou je část praktická. Dnešní dobu si nelze představit bez ukládání dat do elektronických informačních systémů Policie ČR, dříve tomu bylo naopak. V případě osob, které kdysi byly pro policejní činnost zájmové kriminálně zájmové osoby (KZO), se jejich data ukládala pouze pomocí kartáčkového systému. Jednalo se o malé ručně psané kartičky, do kterých se ke kaţdé zájmové osobě uváděly různé informace: o pobytu, zaměstnání, o telefonickém kontaktu, dále druhy trestné činnosti, které kriminálně zájmová osoba páchala, zda je páchala sama nebo za účasti spolupachatelů apod. Dále zde bylo vedeno, kdy byla tato osoba propuštěna z výkonu trestu odnětí svobody. Z těchto evidencí se následně čerpalo například při dotazování soudů k chování pachatele v místě svého trvalého bydliště (pověst z místa bydliště), zda osoba není dále šetřena pro další spáchanou trestnou činnost. Tyto informace soudy ţádaly a dosud ţádají po orgánech policie formou pověsti. Informace získané od policejního orgánu následně vyuţívají při rozhodování pro určení výše trestu (např. trest podmíněný nebo nepodmíněný). 19

20 III. Identifikační úkony Policie České republiky je oprávněna při plnění svých úkolů získávat osobní údaje pro účely budoucí identifikace. Úkony prováděné s osobami pro jejich budoucí identifikaci se nazývají identifikační úkony. Identifikační úkony se podle zákona 22 provádí u zájmových osob: a) obviněných 23 ze spáchání úmyslného trestného činu nebo u osob, kterým bylo sděleno podezření 24 pro spáchání takového trestného činu, b) ve výkonu trestu odnětí svobody za spáchání úmyslného trestného činu, c) s uloţeným ochranným léčením nebo zabezpečovací detencí, d) nalezených, po kterých bylo vyhlášeno pátrání a jejichţ svéprávnost je omezena (nemají plnou způsobilost k právním úkonům), dále u všech osob, které vystupují v trestním řízení 25 ; u osob, které odmítly nebo nejsou schopny prokázat svou totoţnost 26 ; u osob, u nichţ je provedení identifikačních úkonů potřebné k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, ţe byl spáchán trestný čin 27 ; u mrtvol neznámé totoţnosti, částí lidského těla neznámé totoţnosti nebo kosterních nálezů neznámé totoţnosti 28 ; u eliminačních osob a osob se zneuţitou identitou 29 ; u cizinců 30 ; u ţadatelů o udělení mezinárodní ochrany, azylantů nebo osob poţívajících doplňkové ochrany 31 a u cizinců ţádajících o dočasnou ochranu zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. 160 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád). 179a - 179f zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád). Kaţdá osoba (i svědek, domácí osoba) za podmínek uvedených v 114 trestního řádu. 63 odst. 3 a 4 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. 158 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestního řádu). 68 zákona č. 273/2008 Sb. Blíţe čl. 2 Závazného pokynu policejního prezidenta č. 250/2014, o identifikačních úkonech. Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů. Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu. Zákon č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců. 20

21 Pro účely identifikačních úkonů je policejní orgán oprávněn pořizovat: 1) popis osoby (např. zjišťování tělesných znaků, měření těla), 2) kriminalistické fotografie osob (třídílné, celé postavy, portrétní a zvláštních znamení např. tetování, piercing), 3) snímat daktyloskopické otisky prstů a dlaní osob, 4) odebírat biologický materiál osoby pro účely stanovení profilu DNA. V policejní praxi se pracuje i s dalšími úkony podobnými identifikačním úkonům (např. odběr pachového vzorku osoby, otisk ucha, otisk chodidla), přičemţ při snímání těchto identifikačních vzorků nelze postupovat podle zákona o Policii České republiky (nejsou zde vyjmenované), lze je podřadit pouze pod ustanovení trestního řádu. 33 Pro evidenci identifikačních úkonů uvedených pod body 1) aţ 4) slouţí systém FODAGEN, coţ je celostátní automatizovaný a manuálně aktualizovaný informační systém provozovaný Policií České republiky, který je vyuţíván příslušnými útvary při předcházení a odhalování trestné činnosti, zjišťování pachatelů trestných činů a konání vyšetřování o trestných činech; dále k pátrání po totoţnosti osoby neznámé totoţnosti, mrtvoly neznámé totoţnosti a pátrání po hledané či pohřešované osobě; a k zajišťování bezpečnosti České republiky, veřejného pořádku nebo vnitřní bezpečnosti. Název systému FODAGEN byl odvozen ze slov FOtografování, DAktyloskopování, GENetika (biologický materiál) a slouţí jako jmenná evidence zájmových osob a mezinárodně zájmových osob, k nimţ policie uchovává popis osoby a kriminalistické fotografie v systému FODAGEN, daktyloskopické otisky v systému AFIS nebo profil DNA v systému CODIS. Zdrojem údajů, které jsou k zájmovým osobám zpracovávány v systému FODAGEN, je ţádost o provedení identifikačních úkonů 34 příslušného útvaru a 158 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestního řádu). Příloha č. 1 Ţádost o provedení identifikačních úkonů. Čl. 22 Závazného pokynu policejního prezidenta č. 250/2014, o identifikačních úkonech. 21

22 3.1 Vyžadování a provedení identifikačních úkonů u zájmových osob Identifikační úkony provádí na písemnou ţádost policejního orgánu specialista, zpravidla se jedná o kriminalistického technika, a to za podmínek uvedených na straně 22 aţ 23 této práce. Ve své ţádosti uvede, který druh identifikačních úkonů je nutné se zájmovou osobou provést, a tuto osobu řádně poučí a sdělí jí, jaké úkony s ní budou prováděny. Poté se policejní orgán odebere společně se zájmovou osobou na příslušné pracoviště kriminalistické techniky k provedení identifikačních úkonů (obrázek č. 1). Obrázek č. 1 pracoviště kriminalistické techniky pro identifikační úkony Zdroj: zpracováno autorem Specialista provádějící identifikační úkony se seznámí s ţádostí o provedení identifikačních úkonů a provede lustraci dotyčné zájmové osoby v systému FODAGEN z toho důvodu, aby si ověřil, zda zájmová osoba nemá jiţ z minulosti provedeny některé identifikační úkony (např. jako recidivista) nebo zda není nutné pouze některý druh identifikačních úkonů aktualizovat. V tomto případě budeme postupovat tak, jako by se jednalo o zájmovou osobu dosud bez provedených identifikačních úkonů, neboli bude nutné specialistou zaloţit 22

23 novou osobu do systému FODAGEN a k této osobě zpracovat všechny identifikační úkony (obrázek č. 2). Obrázek č. 2 přihlášení specialisty do systému FODAGEN 3.2 Obecný postup při popisování osoby 36 Zdroj: zpracováno autorem Po zavedení nové osoby do systému FODAGEN provede specialista v prvním kroku (úřední) popis osoby, který vzniká přímým pozorováním popisované osoby. Popisování osoby se provádí v elektronickém formuláři systému FODAGEN s moţnostmi výběru poloţek popisujících vnější znaky lidského těla (např. stavba těla, barva očí, tvar nosu), které odpovídají popisované osobě. Je velice důleţité, aby popisovaná osoba byla v klidu, řádně spolupracovala a řídila se pokyny popisujícího. Při popisování se dbá na to, aby byla co moţná nejméně narušena důstojnost popisované osoby. Je-li třeba zjistit například zvláštní znamení na skryté části těla osoby, provede toto zjištění osoba stejného pohlaví nebo jiná osoba se souhlasem popisované osoby. Popis osoby se provádí vestoje z důvodu dobré viditelnosti popisovaných částí těla, kdy je důleţité vystihnout jejich tvar, velikost či barvu. Při popisování osoby slouţí specialistovi pro tyto účely technické a jiné pomůcky, jakými jsou např. míry, váhy, měřítka, vzorkovnice barvy vlasů a očí (obrázky č. 3 a 4). 36 Čl. 331 ZP PP č. 100/2001, o kriminalisticko-technické činnosti PČR. 23

24 Obrázek č. 3 kriminalistická pomůcka při popisu osoby Obrázek č. 4 kriminalistické technické pomůcky pro měření a váţení Zdroj: zpracováno autorem Zdroj: zpracováno autorem 24

25 Úřední popis obsahuje popis mnoha vnějších znaků a v policejní praxi se popisují zejména tyto: 37 Pohlaví (muţ - ţena - nezjištěno) Váha (zadá se tělesná hmotnost popisované osoby za vyuţití technického prostředku) Výška (zadá se tělesná výška popisované osoby za vyuţití technického prostředku) Rasa (neurčeno - černoši - asiaté - běloši) Další výrazné znaky (např. jizvy, pihy, tetování, piercing, amputace prstů) Celá postava: Postava (hubená, vychrtlá - štíhlá - atletická, sportovní - plnoštíhlá - obézní, zavalitá) Držení těla (vzpřímené - strnulé - uvolněné - nachýlené dopředu - nachýlené dozadu - nachýlené doprava - nachýlené doleva - kulatá záda - shrbené - zvláštní) Chůze (pomalá - běţná - rychlá - nedbalá, kolébavá - o holi, zvláštní - kulhá) Obličej: Tvar (oválný - kulatý - eliptický - hranatý - nepravidelný) Barva (světlý - snědý - tmavý aţ černý - brunátný, zčervenalý - naţloutlý - zvláštní) Pleť (normální, čistá - akné - trudovitá - vrásčitá - opuchlá - zvláštní, jiná) Oči: Barva (mudra - hnědá - zelená - hnědočerná - šedá - modrozelená - hnědozelená - šedomodrá - šedozelená - různé pravé a levé oko) Tvar (kulaté - vřetenovité - mandlovité) Vzdálenost (blízko sebe - středně od sebe - daleko od sebe) Horní víčko (viditelné - částečně viditelné - zakryté) Oční pomůcky (oční protézy - brýle dioptrické - brýle tmavé - kontaktní čočky - ţádné) Uši: Relativní velikost (malé - střední - velké) Levé a pravé ucho: Umístění boltce (vysoko - středně vysoko - nízko) 37 Údaje uváděné v závorkách u jednotlivých poloţek vnějších znaků jsou zadány v systému FODAGEN a popisující osoba si vţdy zvolí jednu z nabízených moţností, která odpovídá popisované osobě. 25

26 Přilehlost boltce (přilehlý - středně odstávající - odstávající) Obrys boltce (oválný - hranatý - zakulacený) Reliéf (plochý - střední - silně modelovaný) Velikost lalůčku (malý - střední - velký) Dolní okraj lalůčku (přirostlý - méně neţ polovina volná - více neţ polovina volná) Darwinův hrbolek (makakové ucho - cerkopitekové ucho - silně zašpičatělý hrbolek - zaoblený hrbolek - slabě naznačený hrbolek - bez hrbolku) Obočí: Tvar (přímé - obloukovité - lomené) Hustota (řídké - středně husté - husté - srostlé - vyholené) Nos: Velikost (malý - střední - velký) Šířka (úzký - střední - široký) Tvar (rovný - zvlněný - konvexní/vypouklý - konkávní/vkleslý - orlí - vybočený) Rty: Šířka (úzké - střední - široké) Tloušťka (tenké - střední - silné - masité) Jiné (silnější horní ret - silnější dolní ret - rozštěp - nejsou) Zuby: Barva (bílé - zčernalé - zaţloutlé) Chrup - zvláštnosti (horní předkus - dolní předkus - zvláštně předsunutá čelist - mezera mezi zuby - ţádné) Horní patro (úplné - neúplné - náhrada) Dolní patro (úplné - neúplné - náhrada) Vlasy: Pleš (temenní - skráňová - celková - jinde - ţádná) Hustota (řídké - středně husté - husté) Délka (krátké do 3 cm - polodlouhé 3 aţ 7 cm - dlouhé nad 7 cm - vyholené) Tvar (rovné - vlnité - kudrnaté - afro) Úprava (pěšinka - česané dozadu, dopředu - patka - přehazovačka - na jeţka - dohola - kotlety - copánek, cop - dredy - punk - paruka, příčesek - trvalá - natupírované - neupravené) 26

27 Barva (přirozená - umělá) Vousy: (knír - bradka - knír + bradka - kotlety - oholen - nemá - plnovous), v případě plnovousu (krátký - dlouhý) Mluvený projev: Řeč (pomalá - normální - rychlá - koktavá - šišlavá - kuňkavá - zadrhávaná - ţádná) Výslovnost (cizí přízvuk - špatné vyslovování hlásek - opakování slov - normální) Jazyk (česky - slovensky - rusky - polsky - anglicky - německy - italsky - španělsky - francouzsky - jiný jazyk - cizí přízvuk) Hlas (hluboký - normální - vysoký - sípavý - chraplavý) Specialista provádějící popis osoby musí vyplnit v elektronickém formuláři systému FODAGEN všechna přednastavená políčka, kdy výsledkem je popis, kterým specialista detailně charakterizuje popisovanou osobu. 3.3 Obecný postup při fotografování osoby 38 Druhým krokem identifikačních úkonů je fotografování osob. Kriminalistické fotografie jsou pořizovány pro účely kriminalistických evidencí, zejména za účelem zjištění totoţnosti. Při fotografování osob platí určité zásady, které se týkají pouţívání fotografické techniky a vlastní metody pořizování fotografií. Specialista (kriminalistický technik) je s těmito zásadami seznámen a řádně proškolen a kaţdý, kdo je tak trochu fotografem jistě ví, co mám na mysli. Pro pořizování fotografií osob je k tomuto účelu vybavena místnost fotografickou technikou, ve které se nachází fotografické plátno (pozadí), stativ, digitální fotoaparát, záblesková světla a speciální otočná ţidle. 39 Pro účely identifikačního úkonu kriminalistické fotografie osob se povinně zhotovují tři základní fotografie (tzv. třídílná fotografie) a fotografie celé postavy. Třídílná fotografie se skládá z portrétní fotografie pravého profilu, portrétní fotografie zepředu (en face) a portrétní fotografie tříčtvrtečního profilu levé strany obličeje. Třídílná fotografie slouţí k individuální identifikaci osob. U výsledné fotografie je Čl. 332 aţ 333 ZP PP č. 100/2001. Srovnej Obrázek č. 1 27

28 důleţitá kvalita a vysoké rozlišení všech zobrazených markantů v obličeji fotografované osoby. Fotografie celé postavy je pořizována zepředu. Specialista posadí fotografovanou osobu do speciální otočné ţidle, která umoţňuje její natočení ve třech polohách (0, 90 a 135 ). Pozadí za osobou musí být hladké a jednobarevné (nejlépe světle šedé nebo světle modré barvy). Speciální otočná ţidle je s osobou nastavena v poloze 0 a pořídí se snímek pravého profilu. Při pořizování fotografie pravého profilu je důleţité, aby fotografovaná osoba měla učesané vlasy za ucho, aby toto bylo vidět. Pravý profil a fotografie zepředu (en face) se zhotovuje bez pokrývky hlavy, brýlí, šátku a jiných doplňků (obrázek č. 5). Obrázek č. 5 kriminalistická portrétní fotografie (pravého profilu). Zdroj: zpracováno autorem Druhou fotografii tvoří záběr zepředu (en face), kdy speciální otočná ţidle je s osobou nastavena v poloze 90 (obrázek č. 6). 28

29 Obrázek č. 6 kriminalistická portrétní fotografie zepředu (en face). Zdroj: zpracováno autorem Třetí fotografii tvoří záběr, kdy speciální otočná ţidle je s osobou nastavena v poloze 135 (obrázek č. 7). Fotografie se jiţ pořizuje se všemi doplňky, se kterými se osoba pohybuje na veřejnosti (tzn. pokrývka hlavy, brýle, šátek apod.). Obrázek č. 7 kriminalistická portrétní fotografie (levého tříčtvrtečního profilu). Zdroj: zpracováno autorem Fotografie celé postavy je pořizována zepředu a vestoje (obrázek č. 8). Stejně tak jako třídílná fotografie, se i fotografie celé postavy vloţí do systému FODAGEN. 29

30 Fotografie celé postavy se vyuţívá zejména u osob, které přicházejí do styku s poškozenými či svědky a pouţívají při páchání trestné činnosti různých přestrojení, zejména uniforem, pracovních oděvů a oblečení osob druhého pohlaví. Fotografovaná osoba se obleče pro ni obvyklým způsobem. Ţeny, které se líčí, se přiměřeně dle svého obvyklého způsobu nalíčí. Obrázek č. 8 kriminalistická portrétní fotografie (celé postavy). Zdroj: zpracováno autorem Pokud se na těle osoby nachází zvláštní znamení nebo tetování, pořídí se fotografie s přiloţeným měřítkem a postupuje se dle zásad kriminalistické fotografie. Výsledkem fotografování osoby jsou digitální fotografie uloţené na paměťové kartě digitálního fotoaparátu, které jsou přeneseny do počítače s vhodným softwarovým vybavením pro zhotovení elektronické třídílné fotografie, fotografie celé postavy a případně fotografie zvláštních znamení či tetování. Následně jsou tyto vloţeny do příslušného formuláře FOTOGRAFIE v systému FODAGEN. Originální snímky jsou vhodným způsobem archivovány. 30

31 Obnovování fotografií osob se provádí výhradně v souvislosti s novou trestnou činností (recidivisté). Za účelem vyloučení rozdílu mezi podobou na fotografiích a podobou skutečnou se obnovují fotografie osob do 25 let věku po 5 letech a u osob starších 25 let znovu po 10 letech. 3.4 Obecný postup při daktyloskopování osob 40 Snímání daktyloskopických otisků se provádí u zájmových osob, pokud: a) nejsou uchovávány v systému AFIS, b) jsou uchovávány v systému AFIS, ale byly naposledy sejmuty před více neţ jedním rokem, c) jsou uchovávány v systému AFIS, byly naposledy sejmuty před uplynutím lhůty uvedené v písmenu b), ale u zájmové osoby od té doby došlo k fyziologické změně mající vliv na daktyloskopické otisky, nebo d) jsou uchovávány v systému AFIS, byly naposledy sejmuty před uplynutím lhůty uvedené v písmenu b), ale existuje důvodné podezření, ţe zájmová osoba zneuţívá totoţnost jiné osoby nebo vyuţívá smyšlenou totoţnost. Daktyloskopické otisky zájmových osob se snímají na dvě daktyloskopické karty, které se vytisknou ze systému FODAGEN s vygenerovaným identifikačním číslem daktyloskopické karty. Snímání daktyloskopických otisků domácí osoby, účastníka plošného screeningu a prověřovaného v souvislosti s trestným činem spáchaným z nedbalosti se provede na jeden čistý list papíru o velikosti A4, který se opatří osobními údaji osoby, o jejíţ daktyloskopické otisky se jedná. Při snímání otisků prstů, dlaní nebo chodidel se dbá na to, aby kresba papilárních linií na pořízených otiscích byla plynulá, nepřerušovaná, jasná, čitelná a zachycovala co největší plochu otiskované části prstu, dlaně nebo chodidla. 40 Čl. 6 ZP PP č. 250/2014 a čl. 336 ZP PP č. 100/

32 Vlastní proces snímání daktyloskopických otisků se provádí se speciálně upravenými pomůckami pro daktyloskopování osob, kterými jsou např. daktyloskopický stůl, drţák daktyloskopických karet, daktyloskopická podloţka (nejlépe sklo), na kterou se nanáší daktyloskopická čerň, daktyloskopický váleček a speciální přípravky pro daktyloskopování dlaní (tzv. půlválec) nebo daktyloskopická lţíce pro otiskování neohebných a zchromlých prstů (obrázek č. 9). Obrázek č. 9 daktyloskopický stůl s pomůckami pro daktyloskopování. Zdroj: zpracováno autorem Před vlastním daktyloskopováním se daktyloskopovaná osoba vyzve, aby si omyla ruce vodou a mýdlem a pořádně ruce vysušila do sucha. Pokud má osoba na prstech prsteny, je potřeba tyto sundat. Daktyloskopovaná osoba musí při snímání otisků spolupracovat, pokud tomu tak není, jen těţko lze dosáhnout kvalitních výsledků. Na daktyloskopickou podloţku se rozetře daktyloskopická čerň gumovým válečkem v rovnoměrné vrstvě a ještě před samotným snímáním daktyloskopických otisků se daktyloskopované osobě vysvětlí některé zásady, které je nutné po celou dobu snímání otisků ze strany daktyloskopované osoby dodrţovat (např. uvolněné zápěstí). Při snímání otisků má kaţdý specialista zaţitý svůj postup daktyloskopování, kdy je však doporučován postup při navalování prstu z nepřirozené polohy do přirozené (palec se valí směrem k tělu daktyloskopované osoby; prsty se valí směrem od těla). Při navalování je potřeba dodrţovat rovnoměrný přítlak po celou dobu valení. Do daktyloskopické karty se postupně zleva snímají metodou valení (obrázek č. 10) 32

33 všechny prsty pravé ruky a všechny prsty levé ruky v pořadí palec, ukazováček, prostředníček, prsteníček a malíček. Obrázek č. 10 snímání daktyloskopických otisků (valením). Zdroj: zpracováno autorem Následuje tzv. metoda píchaných otisků čtyř prstů pravé a levé ruky bez palců a samostatně palce pravé a levé ruky. Tato metoda spočívá v tom, ţe výchozí poloha snímání prstů začíná od posledních článků čtyř prstů pod úhlem 45 a pomalu se všechny prsty přitlačí k daktyloskopické kartě (obrázek č. 11). Obrázek č. 11 snímání daktyloskopických otisků (píchané). Zdroj: zpracováno autorem 33

34 Na druhou stranu daktyloskopické karty se pokračuje otiskem dlaně pravé a levé ruky. Daktyloskopickým válečkem nebo přitisknutím dlaně na daktyloskopickou podloţku se nanese daktyloskopická čerň a postupně se otisknou obě dlaně rukou. Na daktyloskopickou kartu se pravá dlaň otiskne vlevo a levá dlaň vpravo. Před sejmutím dlaně na daktyloskopickou kartu je velice důleţité, aby daktyloskopovaná osoba mírně roztáhla prsty snímané ruky a netlačila na podloţku. Velice vhodná pomůcka pro daktyloskopování dlaní je daktyloskopická podloţka tzv. půlválec (obrázek č. 12). Obrázek č. 12 snímání daktyloskopických otisků (dlaní). Zdroj: zpracováno autorem Výsledkem daktyloskopování jsou dvě daktyloskopické karty, kdy jejich pořízení se vyznačí v systému FODAGEN, kdy jedna daktyloskopická karta se zašle ke zpracování příslušnému odboru kriminalistické techniky a expertiz (OKTE) a druhá kvalitnější daktyloskopická karta Kriminalistickému ústavu v Praze. 34

35 3.5 Obecný postup při odběru bukálního stěru Posledním identifikačním úkonem se stává odběr biologického materiálu - bukálního stěru zájmové osobě pomocí standardní odběrové soupravy SOBIMA (obrázek č. 13). Obrázek č. 13 standardní odběrová souprava SOBIMA. Zdroj: zpracováno autorem Souprava pro odběr ústního stěru je uloţena v hygienicky zapečetěném obalu a obsahuje dvě tuby DISPOLAB s odběrovými tyčinkami, dále rozloţenou kartonovou krabičku slouţící pro transport odběrových tyčinek, samolepicí štítky a ochranné rukavice. Specialista pouţívá soupravu pro odběr ústního stěru v souladu s návodem. Před provedením ústního stěru se specialista ujistí, ţe osoba poskytující srovnávací vzorek z ústní dutiny, nejedla ani nepila nejméně 20 minut před odběrem. Během odběru nesmí v ţádném případě dojít ke kontaktu tamponu s jiným povrchem, neţ jsou ústa zájmové osoby. V opačném případě se souprava znehodnotí a pouţije se nová. Po rozpečetění obalu soupravy SOBIMA vyjme specialista rozloţenou krabičku pro uloţení tamponů a poloţí ji předtištěným textem pro vyplnění údajů zájmové osoby směrem nahoru (obrázek č. 14). 35

36 Obrázek č. 14 rozloţená kartonová krabička pro transport odběrových tyčinek. Zdroj: zpracováno autorem Specialista vyplní předepsané kolonky s osobními údaji zájmové osoby, dále kdo odběr provedl a z které součásti, číslo jednací, datum odběru a nakonec podpis subjektu, coţ je velice důleţitý údaj. Specialista z obalu vyjme a nasadí si ochranné rukavice a rozloţenou krabičku si připraví tak, ţe na spodní hraně vyhne do kolmé pozice adaptéry pro uchycení tamponu. Samotný odběr vzorku provede následujícím způsobem: Zkontroluje neporušenost přelepky uzávěru plastové zkumavky s tamponem. Zkumavku otevře kroutivým pohybem v místě naznačené perforace (u nápisu STERILE). Vyjme tampon (drţí pevně za uzávěr) a po volném zasunutí do otevřených úst subjektu provede během vteřin krouţivým pohybem stěr povrchu ústní sliznice (obrázek č. 15). 36

37 Obrázek č. 15 odběr biologického materiálu tyčinkou DISPOLAB. Zdroj: zpracováno autorem Tampon se srovnávacím vzorkem vloţí bezprostředně po odběru do adaptéru pro uchycení tamponu. Dřík tamponu zatlačí do kulatých výřezů (obrázek č. 16). Obrázek č. 16 vloţení tyčinky DISPOLAB do adaptéru kartonové krabičky. Zdroj: zpracováno autorem 37

38 Celý postup opakuje i s druhým tamponem. Po vloţení druhého tamponu do adaptéru postupně směrem od sebe sloţí krabičku. Po sloţení krabičky provede její zabezpečení proti neoprávněné manipulaci pomocí přiloţených přelepek. Přelepky umístěné na označená místa (obrázek č. 17). Obrázek č. 17 sloţená a zapečetěná krabička proti neoprávněné manipulaci. Zdroj: zpracováno autorem Celá operace odběru musí být prováděna v přítomnosti osoby, jíţ je vzorek odebírán. Osoba svojí přítomnost při celé proceduře stvrdí podpisem na čelní straně krabičky. Výsledkem odběru ústního stěru je získání biologického (genetického) materiálu, kdy jeho pořízení se vyznačí v systému FODAGEN a zapečetěná krabička s biologickým materiálem se odešle ke zpracování Kriminalistickému ústavu v Praze. Figurant na obrázcích popisující postup při provádění identifikačních úkonů je sám autor. 38