PORTRÉTNÍ IDENTIFIKACE

Transkript

1 VYSOKÁ ŠKOLA REGIONÁLNÍHO ROZVOJE Bezpečností management v regionech BAKALÁŘSKÁ PRÁCE PORTRÉTNÍ IDENTIFIKACE Autor: Alice Plíhalová Vedoucí bakalářské práce: JUDr. Ing. Olga Vojtěchovská, Ph.D. 2016

2 Poděkování Ráda bych na tomto místě poděkovala své vedoucí práce JUDr. Ing. Olze Vojtěchovské, Ph.D. za odborné vedení, cenné rady, věcné připomínky a vstřícnost při konzultacích a vypracování bakalářské práce.

3 P r o h l a š u j i, že jsem předloženou bakalářskou práci vypracoval samostatně a všechny citace a prameny řádně vyznačil v textu. Veškerou použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury. Současně souhlasím s tím, aby tato práce byla zpřístupněna v knihovně VŠRR a používána ke studijním účelům v souladu s autorským právem. V Mladé Boleslavi, dne Podpis studenta

4 Obsah SEZNAM ZKRATEK 5 ÚVOD.6 I. PORTRÉTNÍ IDENTIFIKACE..7 I.I Druhy popisu osoby...10 I.I.I Úřední popis...10 I.I.II Laický popis..26 I.II Způsoby sestavování popisu osoby.28 I.II.I Grafická metoda 28 I.II.II Plastická metoda..29 I.II.III Fotomontáž.29 I.II.IV Metoda skládaného portrétu...30 I.II.V Počítačové metody...31 II. FOTOGRAFOVÁNÍ II.I TŘÍDÍLNÁ FOTOGRAFIE A JEJÍ POŘIZOVÁNÍ...34 III. FODAGEN 36 III.I ÚVOD, CHARAKTERISTIKA...36 III.I.I Pořizování údajů popisu osob..40 III.I.II Pořizování fotografií...43 III.I.III Pořizování a zpracování daktyloskopické karty 45 III.I.IV Pořizování biologických materiálů...47 ZÁVĚR..50 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY...51 SEZNAM PŘÍLOH...53

5 SEZNAM ZKRATEK AFIS CODIS FACETTE FODAGEN FOTOROBOT IDENTIKIT KDS KÚP LABUS MIMIC OKTE PORIDOS SOBIMA TKF ÚDS Automated Fingerprint Identification System (automatizovaný daktyloskopický systém) Combined DNA Analysis System (evidence profilů DNA) Systém, který pracuje na počítačích Macintosh, databázi tvoří kreslené předlohy části obličejů Evidence osob a mezinárodních osob, k nimž policie uchovává popis osoby a kriminalistické fotografie, daktyloskopické otisky nebo profil DNA Skládání prvků obličeje na průhledných fóliích Skládání částí obličeje na průhledných fóliích Daktyloskopická karta Kriminalistický ústav Praha Přístroj, na kterém se provádí analýzy DNA Multiple Image Maker and Identification Compositor Odbor Kriminalistické Techniky a Expertíz. Historicky první policejní akreditované znalecké pracoviště v ČR PORtrétní IDentifikace OSob Programový systém s reálnými obličeji (svědek vybírá znaky přímo na monitoru počítače z databáze) Odběrová souprava pro odběr tkání a pevných biologických materiálů Třídílná kriminalistická fotografie Ústřední daktyloskopická sbírka 5

6 ÚVOD Portrétní identifikaci jsem si vybrala jako téma mé bakalářské práce z důvodu obecného problému kriminality jako fenoménu, s kterým je třeba bojovat. Zvyšující kriminalita je v dnešní době neudržitelná, situace ve společnosti napjatá a je nutné použít veškeré prostředky k její minimalizaci. V úvodu zmíním historický vývoj portrétní identifikace, který je nezbytnou součástí pro kriminalistiku a osobu, která se zasloužila o rozvoj portrétní identifikace, a bez něho by toto důležité kriminalistické metody nebylo. Portrétní identifikace nebo také identifikace osob podle vnějších znaků (označováno v odborné literatuře) je obor kriminalistické techniky, jehož podstatou tvoří vnější znaky člověka, jejich popisování a zkoumání. Cílem je jejich využití při pátrání po osobách, osobách s neznámou totožností a mrtvol. Každý člověk je charakteristický řadou relativně stálých morfologických a metrických znaků, které jsou nazývány vnějšími znaky. Antropologie je vědní obor, který se těmito znaky zabývá. Portrétní identifikace se neustále rozvíjí díky neustálému technickému rozvoji. Cílem předkládané práce je zorientování se v teoretické části bezpečnostní problematiky portrétní identifikace, objasnit teoretické poznatky rozvoje metod kriminalistického zkoumání portrétní identifikace a přínosy nového počítačového systému FODAGEN. U zmíněného systému se zaměřím na klady a zápory, které FODAGEN přinesl a porovnám jej s předchozími. V této bakalářské práci jsem použila metodu analýzy a syntézy. Práce je určena pro začínající policisty a zároveň vhodná pro seznámení laické veřejnosti se základy portrétní identifikace. 6

7 I. PORTRÉTNÍ IDENTIFIKACE Portrétní identifikace (v odborné literatuře také označované jako identifikace osob podle vnějších znaků) patří k nejstarší identifikační metodě osob. Mezi zakladatele portrétní identifikace patřil Alphonse Bertillon, francouzský policejní úředník pařížské Suteré (kriminální policie), který si uvědomil nedostatek jednoznačné identifikace známých zločinců při jejich opětovném dopadení. Navrhl vytvoření systému (takzvaná Bertillonáž) na základě 11 různých tělesných rozměrů všech zadržených osob v souvislosti s kriminální činností. Tyto znaky byly zaznamenány na jednu kartu, která se zakládala do evidence a na základě jednoduchého systému se mohla zpětně dohledat. Jeho návrh byl schválen a aplikován do praxe. Měření spočívalo ve zjišťování následujících rozměrů - délce a šířce hlavy, - délce a šířce pravého ucha, - délce od ramene ke konci prostředníčku, - délce prostředníčku, - délce prsteníčku, - délce levé nohy, - celkové výšce postavy, - vzdálenosti špiček prostředníčků při široce rozpažených pažích, - barvě očí. Bertillon vypočítal pravděpodobnost jedna ku čtyřem milionům všech stejných 11 rozměrů. Záznamy byly doplňovány fotografiemi, kresbami podobizen odsouzených zločinců a dalšími specifickými identifikačními detaily. Fotografie byly i z místa činů, kde došlo k vraždám, z nichž se mnohé dochovaly dodnes. Bertillonáž se i přednášela a to na ředitelství pařížské policie, viz obrázek č. 1. Tabule vlevo na obrázku ukazuje součásti slovního popisu obličeje, uprostřed jsou zobrazeny typické fotografie, vpravo vysvětluje přednášející, jaké tvary nosu se rozlišují (Brian, 2010, s. 25). 7

8 Obrázek č. 1 - Přednáška pro policisty Zdroj: Brian, I. Vědci proti zločinu. s. 28. Dalším přínosem Bertillona bylo pořizování čelních a bočních portrétů osob, který se používá dodnes, viz obrázek č. 2. Fotografování bylo v této době poměrně novou technikou a tato technika se zachovala až dodnes. Tyto fotografie jasně ukazují rozdíly mezi dvěma podobnými zločinci (Brian, 2010, s. 28). Obrázek č. 2 - Čelní a boční portréty osob Zdroj: Brian, I. Vědci proti zločinu. s

9 Bertillon antropologické údaje na kartě doplnil o Portrait parlé, slovní popis obličeje zločince či podezřelé osoby. Jednalo se o soubor stručných formulací, který zaznamenával tvary částí obličeje, konkrétně nos, oči, ústa, čelisti a také individuální výrazové charakteristiky, jako jizvy nebo bradavice. Tento popis poté přiložil k souboru naměřených fyzických rozměrů. Portrait parlé se stal základem, na kterém se vyvinul jak systém IDENTIKIT (Skládání částí obličeje na průhledných fóliích), tak modernější vizuálně-identifikační systémy, například Video-Fit. Své záznamy Bertillon obohacoval také o otisky prstů, které byly kriminálníkům sejmuty. Na své teorii ale stále trval, v řadě případů se identifikace osoby na základě otisků prstů neprokázala. Na počátku 20. století se Bertillonáž přestala používat. Důvodem byl rozvoj daktyloskopie. Pod portrétní identifikací se rozumí zjišťování osob podle vnějších znaků, které jsou relativně stálé. Při porovnání těchto znaků se mohou zjistit menší či větší rozdíly. Znaky u popisovaných osob lze dělit na: - Znaky statické (anatomické) znaky celkové stavby těla, hlavy, obličeje a jeho částí - tělesná výška, hmotnost, podrobný popis obličeje a částí těla. - Znaky dynamické (funkční) znaky, které se projevují při pohybech svalů nebo při pohybu jednotlivých orgánů lidského těla, znaky vzniklé na základě získaných návyků - gestikulace, způsob řeči, charakteristika chůze, mimika. - Zvláštní znamení vrozená nebo získaná během života, mají význam pro kriminalistickou praxi jen tehdy, pokud jsou na viditelných částech těla - pihy, bradavice, tetování, jizvy, chybějící část těla např. prst, atypické zbarvení očí (Straus a kol., 2012, s. 62). Tyto antropologické znaky jsou základem a podstatou pro identifikaci vnějších znaků osob. Musíme brát v úvahu i vliv procesu stárnutí, který je součástí lidského vývoje (oblast čelistí v důsledku ztráty zubů, pokles víček, prohlubování nasofrontální rýhy ) (Straus a kol., 2012, s. 63). 9

10 I.I Druhy popisu osoby Popisováním vnějších znaků osoby vzniká popis osoby. Podle toho, kdo popis provádí, rozlišujeme dva druhy popisu osoby: - Úřední popis vypracovává kvalifikovaná úřední osoba. Zpravidla jde o kriminalistického technika nebo jinou k tomuto účelu vyškolenou osobu. Zdrojem informací je samotný popisovaný objekt, živá osoba, mrtvola nebo jejich fotografie. - Laický popis získává školený pracovník výslechem laika (svědka, poškozeného, známého, příbuzného) k popisu jiné osoby (např. pachatele). I.I.I Úřední popis Úřední popis osoby (podezřelého, pachatele) provádí zpravidla úřední kvalifikovaná osoba speciálně k tomu vyškolená. Tato činnost vyžaduje schopnost cílevědomého soustředěného pozorování a vnímání jednotlivých charakteristických znaků a podrobnou znalost terminologie k co nejpřesnějšímu a zcela jednoznačnému vystižení jednotlivých charakteristických znaků (Straus a kol., 2012, s. 64). Samotný objekt, osoba, mrtvola nebo jejich fotografie, je zdrojem informací o vnějších znacích. Na rozdíl od laického popisu vzniká úřední popis přímým pozorováním. Úřední osoba má výhodu podrobného a důkladného prohlédnutí dané osoby zblízka za ideálního světla, ze všech stran. Může sledovat způsob chůze po místnosti, gestikulace, může s osobou hovořit a zaznamenávat si způsob slovního vyjadřování. Úřední popis osob má tyto náležitosti: tělesná výška, hmotnost, postava, zdánlivé stáří, tvar lebky, obličej, vlasy, čelo, obočí, oči, uši, nos, vousy, ústa a rty, zuby, brada, ruce, nohy, chůze a držení těla, způsob mluvy a znalost řečí, zvláštní znamení a tetování (tamtéž, s. 64). Výsledky úředního popisu se zapisují do Formuláře popisu osoby - viz Příloha č. A. 10

11 Tělesná výška Tělesná výška je přesně měřena v cm. Pokud se jedná o živou osobu, měření probíhá vstoje a není-li důvod, bez bot. V opačném případě se změří bota a odpočítá se výška podpatku. Výška mrtvoly nebo bezvládné osoby se měří ve vodorovné poloze. Tělo se položí opatrně vodorovně na zem a označí se u temene hlavy a chodidel čarou krajní body. Spojení těchto dvou bodů udává výšku těla. Podle velikosti se osoba vyčleňuje - do 150 cm výška velmi malá, - od 151 cm do 160 cm malá, - od 161 cm do 170 cm střední, - od 171 cm do 180 cm velká, - od 181 cm do 200 cm velmi velká, - přes 200 cm obrovitá. Měření tělesné výšky člověka patří mezi nejobecnější identifikační znak, u kterého dochází za celý lidský život k minimálním změnám, pokud nejde o osobu ve vývoji, a prakticky jej nelze měnit (Straus a kol., 2012, s. 64). Výjimkou může být úraz páteře, při kterém může dojít ke změně tělesné výšky. Ke změnám dochází i ve stáří (zmenšování osoby). Tělesná hmotnost Tělesná hmotnost se zjišťuje přesným vážením osoby a pokud možno pouze v nejnutnějším oděvu. Pokud se osoba i přesto váží v oblečení, je potřeba následně váhu oděvu od celkové hmotnosti odečíst. V ojedinělých případech se použije hmotnost, kterou uvede popisovaná osoba, nebo se hmotnost jednoduše odhadne. Ačkoliv se hmotnost může rychle a podstatně měnit, přesto má svůj značný význam. Na základě údajů o hmotnosti a výšce osoby se dá učinit poměrně konkrétní představa o postavě. Postava Z hlediska úředního popisu se pojem postava rozumí jako celkový vzhled popisované osoby, její tělesné proporce (poměr mezi výškovými a šířkovými rozměry 11

12 jednotlivých částí těla), zvláště vzájemné proporce hrudníku a břicha (Straus a kol., 2012, s. 65). Na základě tohoto určení se rozlišuje postava - zavalitá (obr. č. 3 osoba první zleva) vyznačuje se nápadnými rozměry zvláště v dutině břišní a hrudní, které jsou v nepoměru k tělesné výšce, - silná (obr. č. 3 osoba druhá zleva) má mohutnější tělesné partie, k ostatním částem těla však symetrické, - slabá (obr. č. 3 osoba třetí zleva) tělesné partie nejsou zřetelně vyznačeny (šířka ramen, hrudníku a břicha), - střední (obr. č. 3 osoba čtvrtá zleva) poměr mezi výškou a šířkou těla je harmonický. Obrázek č. 3 - Typy postavy Zdroj: Straus, Jiří a kolektiv. Kriminalistická technika 3. rozšířené vydání. s

13 Obrázek č. 4 - Typy hrudníku Zdroj: Straus, Jiří a kolektiv. Kriminalistická technika 3. rozšířené vydání. s. 66. Zdánlivé stáří Stáří se zapisuje jen tehdy, pokud je rozdíl mezi skutečným fyzickým věkem osoby a jejím vzhledem. Na první pohled je zřejmý a mohl by uvádět v omyl. Jeden z nejdůležitějších znaků stáří jsou vrásky v oblasti obličeje. Jejich vznik a prohlubování jsou charakteristické pro určitý věk. Faktorem, který může ovlivnit mimické vrásky a tak i stáří je přibírání na hmotnosti či zhubnutí. Tento faktor ale není jednoznačný. Tvar hlavy Další náležitost, která se do úředního popisu uvádí, je tvar hlavy. Posuzuje se při pohledu zepředu a patří mezi nejdůležitější znaky pro identifikaci. Popisuje se její tvar, který může být kulatý, čtvercový, oválný, obdélníkový, pyramidový, vejčitý, kosočtverečný, dvojvypuklý a nepravidelný (Straus a kol., 2012, s. 66). Tvar lebky Tvar lebky se posuzuje při pohledu z profilu. Lebka může být: vysoká, nízká, špičatá, tupá, vejčitá, plochá, dopředu vyklenutá, dozadu vyklenutá, s čelním nebo temenním hrbolem a nepravidelná (tamtéž, s. 66). 13

14 Obličej Popis obličeje je ohraničen přirozenou hranicí vlasů, spánkovými a lícními kostmi, úhly dolní čelisti a bradou. Při popisu se bere v úvahu jeho - tvar, - barva, - plnost, - případné zvláštnosti. Tvar obličeje koresponduje s tvarem hlavy a může být: kulatý, čtvercový, oválný, obdélníkový, pyramidový, vejčitý, kosočtverečný, dvojvypuklý a nepravidelný (tamtéž, s. 66). U barvy obličeje se zapisuje jeho přirozená barva, nikoli opálení obličeje. Rozlišují se barvy: bledá, růžová, žlutá, snědá, zvláštní zabarvení, které se vyjadřuje vhodným přirovnáním (citrónově žlutá, cihlově červená, apod.). Při popisu je nutné si všímat umístění vrásek, dolíčků, kosmetických vad, pihovatosti apod. (Straus a kol., 2012, s. 66). U plnosti si všímáme tukových vrstev na obličeji a toho se rozeznává obličej hubený nebo plný. Za zvláštnosti obličeje se považují vrásky, jejich poloha (vrásky oční, nosní, lícní, ústní aj.), jejich délka a hloubka, dolíčky trvalého i přechodného rázu (kosmetické vady a nemoci) a pihy (hustota pih a jejich barva, velikost i rozmístění). Obrázek č. 5 - Typy obličejů Zdroj: Straus, Jiří a kolektiv. Kriminalistická technika 3. rozšířené vydání s

15 Obrázek č. 6 - Profil, zvýrazněna poloha rtů, nadočnicových oblouků a nosu Zdroj: Straus, Jiří a kolektiv. Kriminalistická technika 3. rozšířené vydání. s. 68. Vlasy Díky své jasné charakteristice byly vlasy zařazeny do úředního popisu již v roce Popisuje se jejich barva, tvar, hojnost (hustota), střih a eventuální zvláštnosti. K určení správné barvy vlasů se používá vlasová vzorkovnice, která má 13 barev (Straus a kol., 2012, s. 68). Jde o vlasy s následujícími barvami - černé, - ryšavé, tmavě ryšavé, středně ryšavé, - světle hnědé, hnědé, středně hnědé, tmavohnědé, černohnědé, - světle plavé, plavé, středně plavé, tmavě plavé. Šedivá barva ve vzorkovnici chybí, protože barvu lze snadno určit. Při neúplné šedivost se určuje stupeň šedivění. Vzorkovnice se přikládá za denního světla ke vlasům a vybere se nejbližší možný odstín s popisovanou osobou. Vlasy mohou být dle tvaru rovné, vlnité, kadeřavé nebo kudrnaté. Problém může být v různých úpravách vlasů a to jak u žen, tak u mužů, které mění původní tvar. Hustota vlasů se dělí na - husté, - řídké, - částečná holohlavost temenní, čelní a postranní, 15

16 - úplná holohlavost (Straus a kol., 2012, s. 68). Hranice vlasů a jejich řídnutí je pro kriminalistické zkoumání velmi důležitým znakem. I přesto, že je v dnešní době možné kosmetické upravování řídnutí, nejedná se stále o častý jev. Úbytek vlasů je převážně typickým znakem pro může s bílou pletí. U žen se jedná o ojedinělý jev. Střih a účes se rozpoznávají podle hlavních znaků - vlasy sčesány nazad, - vlasy sčesány dopředu, - vlasy sčesány do strany a kde je umístěna pěšinka. Čelo Čelo se popisuje dle výšky, šířky, sklonu, klenutí a vrásky. Výška čela se dělí na - vysoké více než 1/3 obličeje, - nízké méně než 1/3 obličeje (Straus a kol., 2012, s. 69). Šířka čela poměřuje se k šířce obličeje - široké širší čelo než obličej, - úzké obličej širší než čelo (tamtéž, s. 69). Sklon čela měří se úhel, který svírá myšlená přímka, která vede kořenem nosu, s rovinou čela při pohledu z profilu. Podle tohoto úhlu se rozlišuje čelo - kolmé, - šikmé - dozadu, - vysedlé - dopředu (tamtéž, s. 69). 16

17 Obrázek č. 7 - Typy čela Zdroj: Straus, Jiří a kolektiv. Kriminalistická technika 3. rozšířené vydání. s. 69. Mezi zvláštní znaky se počítají čelní hrbolky, silně vyvinuté nadočnicové oblouky nebo čelo zvlněné. Vrásky se na čele také popisují. Popisuje se počet vrásek, tvar, velikost a hloubka. Mohou být - kolmé, - příčné, - nadočnicové, - nad kořenem nosu, - na skráních (tamtéž, s. 69). Obrázek č. 8 - Čelní vrásky Zdroj: Straus, Jiří a kolektiv. Kriminalistická technika 3. rozšířené vydání. s

18 Obočí Podle tvaru, skonu, velikosti, vzdálenosti a případně i barvy se popisuje obočí. Důležité jsou i různé úpravy obočí. U tvaru se rozlišuje obočí - přímé, - obloukovité, - lomené, - vlnité (Straus a kol., 2012, s. 70). Pokud jde o sklon, rozlišuje se obočí - ke kořenu nosu šikmé dovnitř, - ke spánku šikmé vně (Straus a kol., 2012, s. 70). Podle velikosti se dělí obočí na - krátké, - dlouhé, - široké, - úzké (Straus a kol., 2012, s. 70). Vzdálenost obočí může být - daleko od sebe, - blízko u sebe, - srostlé (Straus a kol., 2012, s. 70). Obrázek č. 9 - Typy obočí podle srůstu Zdroj: Straus, Jiří a kolektiv. Kriminalistická technika 3. rozšířené vydání. s

19 Pokud jde o obočí jiné barvy než je barva vlasů, popisuje se i tato charakteristika. Dalším znakem je hustota, řídkost a nepravidelnost jeho růstu. V posledním případě se mluví o holých ostrůvkách. Zvláštností je charakteristika velmi hustého, různobarevného, s barevnými skvrnami, vyholeného obočí. Oči U očí se popisuje jejich barva, tvar oční štěrbiny a zvláštnosti. Je nutné, aby byla barva očí určována za denního světla a ze vzdálenosti asi 30 cm. Barva očí může být - šedá, - modrá, - šedomodrá, - šedozelená, - modrozelená, - šedohnědá, - zelenohnědá, - světlehnědá, - tmavohnědá (Straus a kol., 2012, s. 71). U oční štěrbiny je důležitá osa procházející oběma očními koutky. Určuje se, je-li osa - vodorovná, - šikmá dovnitř, - šikmá vně (tamtéž, s. 71). Mezi zvláštnosti řadíme oči - vystouplé, - nápadně vpadlé, - šilhavé, - zvláštní barva bělma, - převislá víčka, - chvění víček, - slzení očí, - oči slepé, - oko skleněné, 19

20 - různé oční nemoci (Straus a kol., 2012, s. 71). Dalším důležitým znakem je velikost očí, obzvlášť když se jedná o nápadně malé nebo naopak veliké rozložení očí. Patří sem oči široko od sebe nebo u sebe rozložené. Obrázek č Typy očí, oči rovné, šikmé vně a šikmé dovnitř Zdroj: Straus, Jiří a kolektiv. Kriminalistická technika 3. rozšířené vydání. s. 71. Uši Tato lidská část těla má velkou identifikační hodnotu. Není tedy možné, aby byli na světě dva lidé, se stejným tvarem ucha ve všech detailech. Dokonce ani jednovaječná dvojčata nemají stejný tvar uší. Pouze při zranění dochází k deformaci a změně ucha, a to při roztržení, omrznutí apod. Ucho, které se popisuje, je vždy pravé, jak je uvedeno i na obrázku č. 11. Pokud se levé ucho zřetelně liší od pravého, popisuje se v tomto případě i ucho levé. Délka ušního boltce se přibližně shoduje s délkou nosu. Uvádí se jeho tvar, který může být - oválný, - kulatý, - trojhranný, - čtyřhranný (Straus a kol., 2012, s. 71). Tvar lalůčku rozlišujeme - okrouhlý, - pravoúhlý, - klínovitý (tamtéž, s. 71). 20

21 Lalůček se dále rozlišuje, zda je přirostlý nebo volný. Boltce, které se popisují a patří mezi zvláštnosti, jsou odstávající nebo velmi přilehlé, boltce se zvláštním sklonem, s různými výrůstky, neobvyklým tvarem lišty, propíchnutým lalůčkem, uši vysoko, nízko nebo nepravidelně uložené (Straus a kol., 2012, s. 71). Obrázek č Různé tvary ucha Zdroj: Straus, Jiří a kolektiv. Kriminalistická technika 3. rozšířené vydání. s. 72. Nos Nos je díky své charakteristice nejsnáze zapamatovatelnou částí obličeje. Zvláště základna nosu, která má markantní vliv na celkovou charakteristiku obličeje. Popisuje se šířka, výška, profil, hřbet, základna, kořen a špička nosu. Pokud šířka nosu chřípí značně přesahuje šířku nosu, jde o nos široký. V opačném případě se jedná o nos úzký. Délka nosu se určuje k poměru k obličeji. Je-li délka více než jedna třetina délky obličeje, jde o nos dlouhý, zabírá-li méně než jednu třetinu obličeje, jde o nos krátký. Nosní hřbet, který může být rovný nebo vlnitý, se dělí na - vyhloubený, - přímý, - vypouklý, - orlí (Straus a kol., 2012, s. 72). 21

22 Základna může být - vodorovná, - zdvižená nahoru, - skloněná dolů (tamtéž, s. 72). Špička nosu (výběžek) může být, pokud se jedná o pohled zpředu - úzký, - široký, - rozpůlený (tamtéž, s. 72). Rozeznáváme kořen nosu - plochý, - hluboký, - úzký, - široký (tamtéž, s. 72). Za zvláštnosti se považuje např. nos - zmáčknutý boxerský, - zjizvený od poranění, - zduřelý pijácký (tamtéž, s. 72). Obrázek č Typy nosů Zdroj: Straus, Jiří a kolektiv. Kriminalistická technika 3. rozšířené vydání. s

23 Vousy Vousy patří mezi údaje, které lze snadno a jednoduše změnit. Vousy se dají oholit nebo upravit. Nemají proto pro identifikaci zvláštní význam. V popisu je důležitá jejich - barva většinou odlišná od barvy vlasů. Porovnává se se vzorkovnicí stejně jako u vlasů, - hustota husté, řídké, hladké, vlnité, jemné, - vzrůst, - tvar a sestřih vousy upravené do bradky nebo kníru o Bradka - nachází se na dolním rtu. Může mít podobu plnovousu (tzv. ruská brada), může mít tvar lopatkovitý, špičatý (klínovitý), myslivecký (dva velké chomáče). o Knír nachází se na horním rtu a dělíme ho na knír anglický (z koutku do koutku), mexický (souvislý úzký proužek), knír tvaru mušky (jen pod nosem). Obrázek č Typy knírů Zdroj: Straus, Jiří a kolektiv. Kriminalistická technika 3. rozšířené vydání. s

24 Obrázek č Typy vousů Zdroj: Straus, Jiří a kolektiv. Kriminalistická technika 3. rozšířené vydání. s. 73. Ústa a rty U úst se popisuje jejich celkový vzhled a tvar, v dalším popisu se hodnotí vzhled a tvar rtů. Velikost úst se posuzuje s ohledem na šířku nosu a vzhledem k němu jsou ústa buď malá, střední, nebo velká. Výška úst je určována šířkou rtů. (Straus a kol., 2012, s. 75). Zuby Zuby patří mezi velmi důležité identifikační znaky. Specialisté, kteří úřední popis vykonávají, dokážou u popisované osoby určit řadu charakteristických znaků, jako je např. barva zubů, různé zvláštnosti a lékařské a dentistické zásahy. Za zvláštnosti se považují kazy zubů, mezery mezi zuby, předkus horních a dolních zubů, předsunutá čelist, zuby příliš velké nebo nerovné. Dospělý člověk má 32 zubů, vyrovnané do horní a dolní části čelisti. Popis zubů obsahuje - celkový stav, - umělý chrup, - můstek, - všechny zvláštnosti chrupu (Straus a kol., 2012, s. 75). Brada U brady se popisuje její tvar při pohledu zepředu a ze strany. Jako zvláštnosti brady se mohou vyskytovat důlek, rýha v bradě, dvojitá brada apod. (Straus a kol., 2012, s. 75). 24

25 Ruce Popisují se pouze znaky nápadné, které jsou současně znak trvalého charakteru. Jedná se především o ruce nápadně dlouhé nebo krátké, svalnaté nebo slabé apod. (tamtéž, s. 75). Popisují se i ruce hubené, plné, kostnaté, mozolnaté. Mezi zvláštnosti patří ruce s chybějícími články prstů, prsty zjizvené, deformované nehty apod. Nohy Kromě nápadných znaků se uvádí vždy i velikost nohy, podle velikostního čísla obuvi. Za nápadné znaky se berou nohy abnormálně dlouhé nebo krátké a nohy deformované do O nebo do X. Způsob chůze a držení těla Způsob charakterizuje souhrn anatomických a dynamických faktorů osoby. Při chůzi se popisuje její kolísavost, vratkost, kulhání apod. (Straus a kol., 2012, s. 76). V popisu se uvádí, zda osoba používá při chůzi hůl, berli apod. Chůze zpravidla nemá vliv na držení těla. Způsob chůze a držení těla se charakterizuje jako - napjaté, - ztuhlé, - vzpřímené, - shrbené, - nedbalé, - nakloněné dopředu, dozadu, ke straně. Způsob mluvy a znalost řečí Pro kriminalistické zkoumání je řeč a její způsob zajímavá tehdy, je-li typický a dobře odlišitelný od způsobu mluvy jiných osob. Zapisuje se i hlas, který se rozlišuje zabarvením a silou. Uvádí se nejen označení řeči, ale i zda jde o znalost aktivní (schopnost vyjadřovat se) nebo pasivní (schopnost rozumět). Znalost řeči se přezkoumává prostřednictvím vhodného tlumočníka. 25

26 Zvláštní znamení a tetování Mezi zvláštní znamení patří jizvy všeho druhu způsobené zraněním, popálením, opařením či zhmožděním. Uvádí se jejich velikost, tvar a poloha (Straus a kol., 2012, s. 76). Patří sem i bradavice, které jsou bezprostředně na obličeji a jiných viditelných partiích těla, mateřská znaménka, dolíčky po neštovicích, struma (vole), žilnatý krk, dále nehybné, odňaté či ochrnuté části těla. Tetování je důležitým identifikačním znakem. Jelikož jde částečně odstranit, nepatří mezi trvalé znaky. I.I.II Laický popis Laický popis osoby (podezřelého, pachatele) provádí zpravidla osoba - laik (svědek trestného činu nebo jiný očitý svědek) a bývá dokumentován vyškoleným pracovníkem policie v záznamu (protokolu) o podaném vysvětlení nebo v sepsaném protokolu o výpovědi. Kvalita laického popisu může být ovlivněna následujícími faktory: - objektivní jsou to faktory, které nelze ovlivnit, existují nezávisle na vůli a vnímání lidí, - subjektivní jsou to faktory, které lze ovlivnit, jsou dány vlastnostmi a schopnostmi lidí. Ne každý člověk má schopnost přesně vnímat záměrně nikoliv bezděčně, viděné podržet v paměti a později při výslechu přesně a nezkresleně popisovat. Záleží také na vyjadřovacích schopnostech vyslýchaného a některých dalších vlivech. Dalšími důležitými faktory je strach nebo stres, který vyslýchané může ovlivnit (Straus a kol., 2012, s ). Objektivní faktory: - vzdálenost od místa události např. 1m, 200m, 1km, - viditelnost na místě např. denní doba, noční doba, jiná, - doba jak dlouho svědek pozoroval osobu např. 30 vteřin, 5 minut, 1 hodina, - směr pozorování - z jakého úhlu viděl svědek pachatele a jak např. zepředu, z boku, zezadu, ležel, stál, běžel, 26

27 - místo činu např. ulice, hala, les, - počasí např. slunce, sníh, déšť, mlha, kroupy, - Časový údaj např. 8:00hod, 15:15hod, 21:00hod. Subjektivní faktory: - psychický stav svědka v době, kdy se stal trestný čin, zda došlo k šoku a zda stále šok přetrvává, pokud měl strach, charakteristika člověka např. bojácný, sebevědomý, - věk dospělý, dítě, - smyslové orgány např. kvalita zraku, u sluchu doslýchavost či nedoslýchavost. Laický popis osoby je žádoucí v případech, kdy byl spáchán trestný čin a pachatel není známý. Pachatel mohl být určitým svědkem viděn, být na místě činu pozorován nebo mohla být v jeho blízkosti viděna podezřelá osoba, která mohla přicházet v úvahu jako pachatel právě tohoto trestného činu. Laický popis je nutný i v případě, kdy se jedná o pátrání po pohřešované osobě. Musíme přihlížet k okolnostem, při kterých byla popisovaná osoba spatřena či pozorována. Při laickém popisu není možné získat všechny údaje o pachateli. Naopak údaje, které můžeme zjistit, jsou např. výška, věk, oděv, způsob chůze (držení těla), pokud svědek slyšel pachatele mluvit, tak i způsob hovoru nebo vady v řeči, dále zvláštnosti a vady v obličeji, na rukou nebo nohou apod. Dobře zapamatovatelné jsou pro svědka zvláštní charakteristické znaky, které jsou nepřehlédnutelné a viditelné na částech těla. Jsou to např. bradavice, jizvy, popáleniny, mateřská znamení, tetování a různá zmrzačení. Kvalitu popisu pachatele ovlivňuje podání svědka. Jakým způsobem je popis formulován nebo jak je podán. Tím může být ovlivněna objektivita sestaveného portrétu. Tato kvalita je dána schopností, vzděláním, povoláním, fyzickým stavem a zejména psychickým stavem svědka. Musí se brát na vědomí i další podmínky pozorování, denní a roční doba. Aby byl popis svědka co nejobjektivnější a sestavený portrét pachatele podle popisu svědka, je nutné dodržovat určité zásady. Pokud je více svědků, je nutné dodržet vzájemný odstup mezi svědky, aby nedošlo k diskuzi o popisu pachatele. Po získání kvalitního popisu pachatele následuje sestavování portrétu (Straus a kol., 2012, s. 77). 27

28 I.II Způsoby sestavování popisu osoby Na základě laického popisu, který získal školený pracovník policie výslechem osoby (laika), lze sestavit grafické znázornění pro potřeby pátrání, a to několika způsoby. Mezi nejznámější metody a prostředky k vyhotovení portrétu patří: - Grafická metoda - Plastická metoda - Fotomontáž - Metoda skládaného portrétu IDENTIKIT, MIMIC, FOTOROBOT - Výpočetní techniky PORIDOS I.II.I Grafická metoda Grafická metoda patří mezi nejstarší způsoby sestavování portrétu a byla použita již před 2. světovou válkou v USA. Podstata grafické metody spočívá v tom, že charakteristické znaky popisované osoby jsou kresleny grafikem. Výpověď svědka ztvárňuje grafik za jeho stálé kontroly a korekce zhotovovaného portrétu. Základem je, aby svědek popisovanou osobu výstižně a přesně popsal a aby grafik na základě jeho výkladu zkušeně a přesně portrét nakreslil. Touto metodou lze získat věrnou podobu hledané osoby a i přes její pracnost se dosud používá v některých zemích. 28

29 Obrázek č Kreslený portrét osoby pachatele Zdroj: Straus, Jiří a kolektiv. Kriminalistická technika 3. rozšířené vydání. s. 78. I.II.II Plastická metoda Plastická metoda vzniká současně s metodou grafickou a patří mezi nejnáročnější metody. Metoda spočívá v tom, že na základě výpovědi svědka vymodeluje tvárník (sochař) hlavu pachatele. Metoda je velmi náročná jak na schopnosti svědka, tak i na umění výtvarníka (Porada a kol., 2007, s. 112). Metoda je velmi pracná a většinou nepřináší uspokojivé výsledky. Její využití v praxi je minimální. Hlavní využití plastické metody je při ověřování podob historických osobností. Spočívá v domodelování měkkých částí hlavy na odlitek nalezené lebky. I.II.III Fotomontáž Tato metoda se někdy označuje jako fotorobot nebo mozaikový portrét. U této metody svědek již předem popíše morfologické znaky pachatele. Poté jsou mu ukazovány fotografie speciálně vyrobených alb, kde jsou upořádány osoby různých typů. Z těchto alb svědek vybere ty fotografie, u kterých shledává určitou podobnost s hledaným pachatelem. 29

30 Pokud na fotografii odpovídá například čelo, vybere tuto fotografii, pokud na další fotografii odpovídá nos, vybere i tuto. U těchto fotografií popíše znaky, které odpovídají a naopak neodpovídají podobě pachatele. Na základě těchto fotografií fotograf (technik) zpracuje fotografii hledané osoby, která se předloží svědkovi. Ta se nakonec ještě upravuje podle dalšího vyjádření svědka pomocí retuše nebo výměnou některých částí obrazu. Výslech svědka je řádně zaprotokolován. I.II.IV Metoda skládaného portrétu Metoda skládaného portrétu je založená na skládání obrazu obličejové části z jednotlivých dílů. Tyto jednotlivé části obličeje jsou nakresleny na průsvitných fóliích, zvlášť vlasy, čela, nosy, oči, brady, rty, obočí, vousy a pokrývky hlavy. Fólie jsou značeny číslem a písmenem. Popisující osoba vybírá části, které nejvíce odpovídají podobě hledané osoby. Výsledný obraz lze ještě korigovat, dokreslovat a upřesňovat. Tento obraz se fotografuje, zapisuje se číselný kód tohoto sestaveného portrétu a podle něj je možné velmi rychle složit původní portrét nebo prostřednictvím techniky ohlásit na jiná pracoviště a použít při pátrání (Porada a kol., 2007, s. 113). U této metody se používají zařízení IDENTIKIT, MIMIC, FOTOROBOT. Identikit Systém Identikit vznikl na základě 4000 fotografií, na nichž se nachází mnoho lidských typů, vybraných po celé planetě. Byl vytvořen v USA a obsahuje přes 5000 snímků, které byly zhotoveny na inverzních filmech. Tyto filmy jsou dále rozděleny do 12 kategorií, které popisují jednotlivé obličejové části, a to vlasy, brada, uši, obočí, oči, nos, ústa, pleť, vousy (kníry), brýle vrásky, klobouk, jizvy. V České republice je používaná polská verze Identikitu, zhotovená na základě antropologického výzkumu v Polsku a nazývá se kompoziční obrázkový identifikátor. Zhotovený portrét se nakonec fotografuje (Porada a kol., 2001, s. 190). 30

31 Mimic Druhým zařízením, které se používá u metody skládaného portrétu, je Mimic Multiple Image Maker and Identification Compositor. Tento systém vznikl rovněž v USA a je na zatím nejvyšší vývojové úrovni, díky využití předností metod fotomontáže a Identikitu. Fotorobot Třetím zařízením je Fotorobot. Svědek popíše anatomické a funkční znaky popisované osoby. Pomocí dvou zhotovených alb se potom sestavuje portrét oné osoby. První album, které se poskytne svědkovi, je album typů, kde se nachází fotografie různorodých typů obličejů. Z tohoto alba vybere svědek nejpodobnější fotografie odpovídající osobě a stanoví znaky, které nejsou odpovídající popisované osobě. Druhé album, které se poskytne svědkovi, je kompoziční (identifikační) album. V tomto albu jsou části obličeje rozdělené do šesti pruhů a to tak, že na každém pruhu je jeden z prvků obličeje vlasy, oči, nos, čelo, ústa a brada. Portrét se dá pomocí těchto pruhů různě skládat. I.II.V Počítačové metody Poslední metodou sestavování popisu osob jsou počítačové (výpočetní) metody. Vychází v principu z metod fotomontáže či skládaného grafického portrétu. Jeho předností je podstatná rychlost procesu, snadné a přehledné chování obrazových souborů, jednoduché rozmnožování obrazů a jejich distribuce (Porada a kol., 2007, s. 113). U nás se využívají dva počítačové systémy na sestavování portrétů a jsou to: - PORIDOS, - FACETTE. 31

32 PORIDOS PORtrétní IDentifikace OSob pomocí speciálního softwaru a fotografické databáze vybraných obličejových partií je sestaven portrét (Porada a kol., 2007, s. 113). V roce 1992 byla dokončena první verze na Kriminalistickém ústavu Praha (dále jen KÚP). Ve světě se používaly jiné systémy. Pro jejich finanční náročnost však byly pro nás nedostupné. Obrázek č Sestavování portrétu osoby pomoci poč. metody PORIDOS Zdroj: Straus, Jiří a kolektiv. Kriminalistická technika 3. rozšířené vydání. s. 80. FACETTE Druhým počítačovým systémem, který se u nás používá, je systém Facette software firmy Walter Maschner Softwehr. Tato metoda vychází z databáze graficky zobrazených obličejových komponentů (Porada a kol., 2007, s. 113). 32

33 Obrázek č Srovnání výsledků jednotlivých metod portrétní identifikace, portrét jedné a téže osoby Zdroj: Straus, Jiří a kolektiv. Kriminalistická technika 3. rozšířené vydání. s

34 II. FOTOGRAFOVÁNÍ Mezi rutinní záležitosti kriminalistické praxe patří identifikace osoby podle fotografie. Pracovníci orgánů činných v trestním řízení se s ní běžně setkávají při zjišťování totožnosti osob podle osobních dokladů, například občanských průkazů, cestovních pasů apod. Policisté využívají k identifikaci osob řidičské průkazy, a to při kontrole řidičů motorových vozidel. Potřeba osobních dokladů je i na poštách, v peněžních ústavech a v dalších institucích. Identifikace osoby spočívá v porovnání fotografie se vzhledem osoby a vzájemným vyhodnocováním znaků v obličeji osoby se znaky na fotografii. Tento způsob lze omezeně použít i při identifikaci neznámých mrtvol (Musil a kol., 2001, s. 156). Řešení otázky, zda se na dvou fotografiích nachází stejná osoba, spadá do kriminalistické antropologie. II.I TŘÍDÍLNÁ FOTOGRAFIE A JEJÍ POŘIZOVÁNÍ Zvláštním druhem fotografie v kriminalistické praxi je portrétní třídílná kriminalistická fotografie (dále jen TKF), která se s úředním popisem a daktyloskopováním osoby, zhotovuje souběžně. Rozměr fotografie je 6 krát 13 cm a zachycuje 3 fotografie osoby z různých směrů. Popis fotografie - Levá fotografie pravý profil hlavy s viditelným ušním boltcem. Dolní část obsahuje evidenční údaje o fotografované osobě, - Prostřední fotografie část hlavy zepředu, - Pravá fotografie tříčtvrtinový levý profil hlavy včetně používaných doplňků brýle, pokrývka hlavy. 34

35 Obrázek č Třídílná kriminalistická fotografie Zdroj: Musil, Jan a kolektiv. Kriminalistika s Fotografie může být doplněna o fotografii celé osoby. Slouží k vyhledání pravděpodobného pachatele. Evidují se ve fotoalbech a je vhodné je každých 10 let aktualizovat z důvodu změny podoby osob. Jak již bylo zmíněno, identifikaci osoby (živé i mrtvé) provádí antropolog podle fotografie. Identifikaci neznámých mrtvol podle fotografie je jednou z možností jejich identifikace, proto se touto otázkou zabývá také daktyloskopie, kriminalistická biologie, soudní lékařství a další obory. Řeší se i při rekognici (uznání pravosti). Neznámé mrtvoly se pro dokumentaci fotografují v původním stavu a poté se upraví a fotografují pro identifikační účely. Fotografuje se vsedě a fotografie se použije pro účely pátrání 35

36 III. FODAGEN III.I ÚVOD, CHARAKTERISTIKA Identifikační úkony u vybraného okruhu osob, jako je obviněný, podezřelý, obžalovaný, odsouzený, neznámá mrtvola, patří k tradičním úkolům kriminalistických techniků. Technik vyšetřuje pachatele trestné činnosti, u nichž bylo zahájeno trestní řízení, u osob a mrtvol neznámé totožnosti a domácích osob. Jde o sestavování popisu těchto osob, jejich fotografování a vyhotovení speciálních kriminalistických fotografií, otisky prstu, které se snímají na daktyloskopickou kartu a odebírání biologického materiálu z důvodu zjištění profilu DNA. Legálnost provádění těchto úkonů se výrazně zlepšila po přijetí tzv. euronovely zák. č. 283/1991Sb. o Policii ČR a zejm. pak po schválení zák. č. 321/2006 Sb. (červen 2006). Zpracování osobních údajů v systému FODAGEN upravuje právní předpis (Hlaváček a kol., Praha 2006, s. 150). FODAGEN byl zaveden od počátku roku Systém FODAGEN je celostátní automatizovaný manuálně aktualizovaný informační systém provozovaný policií v souladu s právním předpisem [cit ]. Informační systém FODAGEN (dále jen IS FODAGEN) IS FODAGEN umožňuje - informace vkládat, uchovávat a využívat k provedení identifikačních úkonů v souvislosti s plněním úkolů policie při identifikaci osob, pátrání po osobách, předcházení a odhalování trestné činnosti, zjišťování pachatelů trestných činů a provinění, - ulehčit práci kriminalistickému technikovi, - evidovat pohyb daktyloskopických karet a bukálních stěrů k expertízám a jejich stav zpracování, 36

37 - kontrolovat, analyzovat a řídit kontrolní systém kvality práce, - poskytovat výstupy do dalších informačních systémů provozovaných Policií ČR - sloužit jako počítačové pracoviště kriminalistického technika (Hlaváček a kol., Praha 2006, s. 150). Obsah IS FODAGENU IS FODAGEN v sobě obsahuje subsystémy evidence osob a evidence identifikačních úkonů. Evidence osob osoby, u nichž proběhly identifikační úkony a obsahují tyto údaje - jméno, příjmení, příp. další jména a příjmení, rodné příjmení, - pohlaví, - datum narození a koncovka rodného čísla, - země narození, - státní příslušnost, - přezdívka. Evidence identifikačních úkonů zahrnují - popis osob, - TKF, fotografie se zvláštním znamením, např. tetování, - záznam o pořízení daktyloskopických otisků, - záznam o odebrání biologického materiálu za účelem zjištění profilu DNA (Hlaváček a kol., Praha 2006, s. 151). Další údaje v evidenci identifikačních úkonů zahrnují typ a číslo průkazu totožnosti, adresa trvalého bydliště, důvod provedení identifikačních úkonů, útvar, který údaje pořídil a datum pořízení. 37

38 Zavedení údajů o osobě do IS FODAGEN Zavedení údajů o osobě do IS FODAGEN se provádí tehdy, pokud policejní orgán požaduje provedení identifikačních úkonů nebo je předvedena domácí osoba (postupuje se podle zvláštního algoritmu), dále u osoby, která již v minulosti podstoupila identifikační úkony a jsou zapsány do IS FODAGEN nebo u osoby, která není v databázi nalezena. Provedení identifikačních úkonů na žádost policejního orgánu Provádí se u - osoby podezřelé či obviněné, - osoby nalezené po kterých bylo vyhlášeno pátrání, nemají právní způsobilost v plném rozsahu, - osoby, které odmítly nebo nemohou prokázat svoji totožnost, - u tzv. domácích osob, o není prováděno popisování a fotografování, o daktyloskopické otisky na čistý list papíru formátu A4, nikoli na daktyloskopickou kartu, o odběr bukálního stěru využívá se souprava SOBIMA, o otisky prstů a profil DNA se neukládají do daktyloskopické sbírky AFIS ani do Národní databáze DNA pouze k porovnání a vyloučení stop, o domácí osoba musí být upozorněna na možnost užívat přezdívku, pokud by mohlo být její jméno a příjmení zneužito. 38

39 Obrázek 19 - Souprava SOBIMA pro odběr bukálního stěru Zdroj: Zpracováno autorem Provedení identifikačních úkonů u domácí osoby - Vyhledání osoby pomocí databáze OSOBY osobní údaje jsou automaticky prověřovány v centrálním registru obyvatel - Při vyhledání používá se režim základní vyhledávání. Provedení identifikačních úkonů u osoby, která již v minulosti podstoupila identifikační úkony a jsou zapsány do IS FODAGEN - Technik zhodnotí fotografii se současným vzhledem předvedené osoby. Pokud se neliší skutečnost s fotografií, nejsou provedeny identifikační úkony. V opačném případě, jsou provedeny. Provedení identifikačních úkonů u osoby, která není v databázi nalezena Musí být zavedena do nového zápisu: - Popis osoby vyplňují se jednotlivé položky, které se vybírají ze seznamu nebo podle obrázků nabízených v souborech. Cílem je aby výběr odpovídal co nejvíce skutečnosti. Program umožňuje opravy až do závěrečného potvrzení vložených dat. - Pořízení třídílné kriminalistické fotografie, fotografie celé postavy, fotografie se zvláštním znamením a tetování všechny fotografie se evidují v IS FODAGEN. Analogové fotografie se nejdříve naskenují (negativy se ukládají na pracovišti), digitální snímky se po jejich úpravě ve speciálním softwaru 39

40 ukládají ve formátu jpg, je nezbytné zavést co nejdříve fotografické snímky do systému, hned po jejich zpracování. - Daktyloskopické otisky otisky se snímají pokaždé, i pokud IS FODAGEN vyhodnotí otisky jako již založené. Systém dokáže vytisknout modifikovaný tiskopis MV č. skl. 501, na který je pořízen standartním způsobem daktyloskopický otisk prstů a dlaní. - Odběr bukálního stěru odběr se prování pomocí speciálně určené soupravy SOBIMA. (odběry pomocí jiných prostředků nejsou přijímány ke zpracování v laboratoři LABUS, která je zřízena v KÚP) Do IS FODAGEN je vložen kódový údaj z obalu soupravy. - Profil DNA, který se již nachází v Národní databázi DNA, se znovu neodebírá (Hlaváček a kol., Praha 2006, s ). III.I.I Pořizování údajů popisu osob Prvním typem identifikačních úkonů je popis osob a patří do kriminalistické praxe již dlouhou dobu. V začátcích nebyly mnohdy ani jiné možnosti, které by vedly k odhalení a usvědčení pachatele. Dodnes je tato metoda využívaná, byť již existují dokonalejší metody a prostředky k identifikaci. Vědecké bádání mělo úspěch v kriminalistické antropologii. Tyto metody, kterými se hodnotí znaky lidského těla, se dělí na somatometrické a somatoskopické. Somatometické (antropometrické) metody hodnotí znaky objektivními pomůckami a jsou vyjádřeny délkovými mírami, obvody, hmotností, úhlu apod. Somatoskopické metody zkoumají kvalitativní charakteristiky na základě pozorování vývoje, velikosti nebo pokud chybí určitý znak. Rozlišuje se popis úřední, vypracovaný zkušeným a vyškoleným profesionálem, který má k dispozici vhodné technické prostředky, a popis laický, získaný od odborně vyškoleného policisty, výslechem osoby (laika svědka či poškozeného). Do IS FODAGEN se vkládá jen popis úřední. 40

41 Popisování se provádí ve formuláři v systému FODAGEN, kde se nachází výběr položek popisující vnější znaky lidského těla, tzv. Tipovací tabulka, viz Příloha A. Při popisování používá specialista technické a jiné pomůcky. Následně vybírá z Tipovací tabulky údaje - váha, - výška, - postava hubená, štíhlá, plnoštíhlá, obézní - zavalitá, zvláštní, - držení těla vzpřímené, strnulé uvolněné, nachýlené (dozadu, dopředu, doleva, doprava), kulatá záda, shrbené, - chůze pomalá, běžná, rychlá, nedbalá, o holi, zvláštní, kulhavá pravá či levá noha, - obličej oválný, kulatý, eliptický, hranatý, nepravidelný, - barva světlý, snědý, tmavý, brunátný, nažloutlý, zvláštní, - pleť normální čistá, akné, trudovitá, vrásčitá, opuchlá, zvláštní, - oči modré, hnědé, zelené, hnědočerné, šedé, modrozelené, hnědozelené, šedomodré, šedozelené, různé levé či pravé, - tvar kulaté vřetenovité, mandlovité, - vzdálenost blízko sebe, středně od sebe, daleko od sebe, - horní víčko viditelné, částečně viditelné, zakryté, - oční pomůcky oční protéza, brýle dioptrické, brýle tmavé, kontaktní čočky, žádné - uši malé, střední, velké, - levý boltec vysoko, středně, nízko, - přilehlost přilehlý, středně odstávající, odstávající, - lalůček malý, střední, velký, - reliéf plochý, střední, středně modelovaný, - Darwinův hrbolek makakové, cerkopitekové, silně zašpičatělý, zaoblený, slabě naznačen, bez hrbolku, - pravé jako levé píší se odlišnosti, - obočí přímé, obloukovité, lomené, - hustota řídké, středně husté, husté, srostlé, vyholené, - nos malý, střední, velký, - šířka úzký, střední, široký, - tvar rovný, zvlněný, vypouklý, vkleslý, orlí, vybočený, 41

42 - rty úzké, střední, široké, - tloušťka tenké, střední, silné masité, - jiné silný horní ret, dolní ret, rozštěp, nejsou, - zuby bílé, zčernalé, zažloutlé, - chrup horní, dolní předkus, zvláště přesunutá čelist, mezera mezi zuby, žádný, - horní patro úplné, neúplné, náhrada (částečná, úplná, neúplná), - dolní patro úplné, neúplné, náhrada (částečná, úplná, neúplná), - vlasy bílé, šedivé či prošedivělé, plavé, světle hnědé, tmavohnědé, černé, zrzavé, odbarvené barvené či vícebarevné, - pleš temenní, skráňová, celková, jinde, žádná, - délka krátké do 3 cm, polodlouhé nad 3 cm, dlouhé nad 7 cm, vyholené, - hustota řídké, středně husté, husté, - tvar rovné, vlnité, kudrnaté, afro, - úprava pěšinka, česané dopředu, česané dozadu, přehazovačka, na ježka, dohola, kotlety, copánek, cop, dredy, punk, paruka, příčesek, trvalá, natupírované, neupravené, - vousy knír, bradka, knír + bradka, kotlety, plnovous (krátký, dlouhý), oholen, nemá, - řeč pomalá, normální, rychlá, koktavá, šišlavá, kuňkavá, zadrhává, žádná, - jazyk česky, slovensky, rusky, polsky, německy, italsky, španělsky, francouzsky, jiný jazyk, cizí přízvuk, - výslovnost cizí přízvuk, špatné vyslovování hlásek, opakování slov, normální, - hlas normální, hluboký, vysoký, sípavý, chraplavý, šepotavý. Popis vkládání údajů o popisu osoby do IS FODAGEN - Osoba, která se popisuje, se postaví před popisující osobu a podle pokynů se obrací, aby dobře viděla na popisované části těla. - Místnost, kde se nachází, musí být dobře osvětlena. Denním nebo umělým světlem. Kombinace obou není vhodná. - Je důležité, aby při popisování (například zvláštní znamení, tetování nebo peercing) neztratila popisovaná osoba důstojnost. 42

43 - V ojedinělých případech, kdy jde například o znásilnění, může mít procesní význam zadokumentování zvláštních znamení, tetování nebo peercingu na intimních místech (klín ženy, prsa, hýždě, stehna, genitálie apod.). o Osobní prohlídku nebo fotografování zvláštních znamení, tetování a peercingu, které se nacházejí na intimních místech, musí provádět policista stejného pohlaví. o Osobu nelze nutit, aby tato místa ukázala. Toto platí také u popisu a fotografování těchto míst. o Pokud předchozí bod opravdu osoba odmítne, lze k provedení prohlídky požádat lékaře. - IS FODAGEN umožňuje jednoznačný zápis údajů, které jsou již nadefinovány v číselnicích od antropologů: o K dispozici nejsou pouze položky ze seznamu (textová podoba), ale i grafické předlohy. - Formulář POPIS má položky pro popis postavy, obličeje, uší, očí, obočí, úst a rtů, nosu, zubů, brady, vousů, vlasů, řeči. Všechny položky musí být vyplněny. Dalšími údaji jsou zvláštní znamení a tetování (Hlaváček a kol., Praha 2006, s. 157). III.I.II Pořizování fotografií Fotografování je druhým krokem identifikačních úkonů. Jsou pořizovány pro účely kriminalistických evidencí, podle nichž je možné zjištění totožnosti. Vyhotovují se, již zmíněné, tzv. třídílné kriminalistické fotografie TKF. Pořízení TKF je nutné a povinné u všech osob obviněný, podezřelý, obžalovaný a odsouzený. Dále jde o osoby neznámé totožnosti. TKF zhotovují vyškolení kriminalističtí technici, kteří mají k tomu k dispozici příslušnou odpovídající techniku. Osoba, která se fotografuje, musí být řádně upravena a oblečena do oděvu, který běžně nosí. Vyloučen není ani vězeňský oblek. Úprava osoby spočívá v možnosti umytí, učesání a případného nalíčení. Na snímku pravého profilu musí být vidět ucho, vlasy musí být učesané za ucho. Tříčtvrteční snímek levé tváře požaduje doplňky, které osoba běžně nosí na obličeji. Jde například o pokrývku hlavy či brýle. 43

44 TKF má rozměry 6 x 13 cm, kde jsou umístěny tři portréty téže osoby. Fotografie vlevo ukazuje pravý profil obličeje s viditelným boltcem pravého ucha. Fotografie uprostřed je focena zepředu a poslední v pravé části je ¾ profil. TKF je kompletní i s identifikačním štítkem ve spodní části. Kromě těchto snímků se pořizuje v některých případech také fotografie celé postavy vestoje. Snímek je nutný u osob, které přišly do styku s poškozenými nebo svědky, a to již v převlečení a nalíčení. Rozměr fotografie vestoje je stejný jako u TKF. IS FODAGEN prezentuje TKF ve stejné formě. Jednotlivě pořízené fotografie jsou samostatně zpracovávány se zvláštním softwarem. U fotografií zvláštních znamení a tetování neplatí žádná speciální pravidla. Používají se běžné zásady kriminalistické fotografie. Aby mohly být fotografie zaevidovány do IS FODAGEN, musí být vhodně nasvíceny měkkým světlem. S ohledem na barevnost pokožky je třeba provést nastavení bílé, i přestože je výsledný snímek evidován v černobílém provedení. Popis zápisu o pořízení fotografií do IS FODAGEN - IS FODAGEN přiřadí číslo fotografie. Toto číslo musí souhlasit s číslem nastaveným kriminalistickým technikem na stojanu při pořizování TKF. K číslu je možné doplnit poznámku. - Další údaje o pořízených fotografiích zvláštních znamení či tetování, včetně místa lokace, barvy a velikosti, lze tlačítkem PŘIDAT. - Po uložení je možné přidat v nové části formuláře vlastní fotografii. - Do IS FODAGEN je možné vložení fotografií a to po vyvolání analogových fotografií, resp. pro zpracování digitálních snímků, přičemž o do systému se vloží informace o datu fotografování, místě uložení negativu a pořadovém číslu fotografování, o skenování těchto fotek je v tzv. náhledové kvalitě a ukládají se do předem stanoveného adresáře, o náhledový snímek slouží pouze k rozpoznání fotografovaných objektů, kvalita může být omezená, o všechny snímky mají jednotlivě vytvořeny samostatný záznam, který obsahuje nejen fotografii ale i bližší informace - lokace, druh, velikost, barva a popis tetování (Hlaváček a kol., Praha 2006, s ). 44

45 III.I.III Pořizování a zpracování daktyloskopické karty Třetím krokem identifikačních úkonů je pořizování a zpracování daktyloskopické karty. Již ve starých čínských kulturách sloužily otisky obrazců papilárních linií k verifikaci dokumentů. Od začátku 19. století je prakticky využívané a exaktně alespoň částečně ověřené využívání obrazců papilárních linií pro identifikaci člověka. O zavedení daktyloskopie do kriminalistické praxe se zasadila řada anglických přírodovědců a lékařů (Galton, Herschel, FAulds, Henry) a principy třídění tzv. základních vzorů obrazců papilárních linií na koncových článcích prstů vycházely z poznatků slavného českého anatoma, fyziologa, biologa, filozofa a básníka Jana Evangelisty Purkyně. Daktyloskopie je nauka o obrazcích papilárních linií vytvořených na vnitřní straně článků prstů, na dlaních a na prstech nohou a chodidlech. Ostatní části těla nejsou pokryty těmito obrazci. V praxi se nejčastěji nachází daktyloskopické stopy vytvořené posledními články prstů na rukou, zbylými články prstů na rukou a dlaněmi. Výskyt stop chodidel a prstů na nohou je výjimečný. Ke snímání otisků prstů a dlaní je zapotřebí daktyloskopické černě, podložka, aby se mohla čerň přenést, váleček, držák daktyloskopických karet a daktyloskopická karta. Kriminalistickou daktyloskopickou expertizou se zjišťuje shoda dvou objektů, kterými jsou - daktyloskopické otisky otisky prstů na daktyloskopické kartě. - daktyloskopické stopy nachází se na místě činu. Daktyloskopování se provádí na základě rozhodnutí policejního orgánu. Daktyloskopické otisky jsou nutné u osob podezřelých nebo obviněných z úmyslných trestných činů i včetně těch, které nejsou trestně odpovědné z důvodu nízkého věku nebo nepříčetnosti. Jsou to i osoby odsouzené s nařízením ochranné léčby, osoby nalezené, po kterých bylo vyhlášeno pátrání a chybí jim právní způsobilost v plném rozsahu. Daktyloskopické otisky se snímají u osob, které nemohou, z důvodu chybějící příslušné 45

46 dokumentace, prokázat svoji totožnost, domácím osobám a také u cizinců (Hlaváček a kol., Praha 2006, s. 161). Postup a stavy při zpracování daktyloskopické karty v IS FODAGEN Po vyplnění údajů a popisu o osobě, se vytiskne v IS FODAGEN daktyloskopická karta. Na kartu se ze systému přitisknou nejen základní osobní údaje, ale i důvod daktyloskopování. Při zpracování daktyloskopické karty se uvádí stav oběhu karty, tedy kde se karta nachází a stav zpracování karty, způsob vyhodnocení došlé karty. Jednotlivé stavy oběhu karty - VYTVOŘENÁ - automaticky vytvořené při zapsání karty do IS FODAGEN, - ODESLANÁ DO KÚP odeslání obou karet. (zasílání daktyloskopické karty a odebraného bukálního stěru) Obě daktyloskopické karty i soupravy SOBIMA jsou z pracoviště kriminalistické techniky zasílány přímo do KÚP. Kvalitnější karty jsou naskenovány do systému AFIS, druhá karta je poskytnuta OKTE, - PŘIJATO DO KÚP stav v KÚP - doručeny obě karty v KÚP, - ODEVZDANÁ karta odevzdaná z pracoviště kriminalistického technika do rukou policejního orgánu (u neznámých mrtvol a domácích osob), - ODESLANÁ DO Odboru kriminalistické techniky a expertíz (dále jen OKTE) stav v KÚP - vybere se kvalitnější verze, druhá karta se odesílá do příslušného OKTE, - PŘIJATO DO OKTE stav nastává na OKTE - došlá karta z KÚP, - VYŘAZENÁ stav v KÚP - vyřazení karty v KÚP z ústřední daktyloskopické sbírky (dále jen ÚDS), - ODESLANÁ ZPĚT stav v KÚP - vrácení karty z důvodu špatné kvality otisků prstů (Hlaváček a kol., Praha 2006, s ). Jednotlivé stavy zpracování karty - ZAŘAZENÁ stav v KÚP - zařazení karty do IS AFIS, - ZAŘAZENÁ KONFLIKT OTISKŮ stav v KÚP nebo OKTE Praha - nalezena karta se stejnými osobními daty, ale různými otisky v ÚDS, 46

47 - ZAŘAZENÁ KONFLIKT OSOB - stav v KÚP nebo OKTE Praha - nalezena karta se stejnými otisky, ale různými osobními daty v ÚDS, - NEZAŘAZENÁ NEKVALITNÍ stav v KÚP nebo OKTE Praha - vyhodnocení jako nekvalitní pro zařazení do ÚDS, karta se posílá zpět na pracoviště kriminalistické techniky, - NEZAŘAZENÁ EXISTUJE stav v KÚP nebo OKTE Praha - nalezení stejné karty se stejnými otisky i osobními daty v ÚDS, - NEZAŘAZENÁ ZTOTOŽNĚNÍ stav v KÚP nebo OKTE Praha - ztotožnění neznámé mrtvoly nebo osoby neznámé totožnosti v ÚDS, - Daktyloskopická karta (dále jen KDS) ULOŽENÁ stav v KÚP resp. OKTE - uložení karty do registrace karet, - KDS NEULOŽENÁ NEKVALITNÍ stav v KÚP resp. OKTE Praha - karta nekvalitní pro uložení v registraci karet, posílá se zpět na pracoviště kriminalistické techniky, - DO ZPRACOVANÁ stav v KÚP nebo OKTE - zpracovaná karta s otisky prstů domácí osoby, - DO NEKVALITNÍ stav v KÚP nebo OKTE - nekvalitní karta s otisky prstů domácí osoby (Hlaváček a kol., Praha 2006, s. 165). III.I.IV Pořizování biologických materiálů Posledním krokem identifikačních úkonů je odebrání biologického materiálu za účelem zjištění profilu. Jedná se o sběr slin, krve, vlasů, tkání, kostí atd. To se týká především zraněných osob v bezvědomí, mrtvol nebo osob, které odmítají podrobit se identifikačním úkonům. U těchto osob provádí odběr biologického materiálu lékař či jiný zdravotnický pracovník. Kriminalistická biologie je aplikovanou biologickou vědou, která slouží kriminalistické praxi vyhledáváním, zkoumáním a vyhodnocováním biologických stop lidského, zvířecího nebo rostlinného původu. 47

48 Pro IS FODAGEN je důležitý odběr bukálního stěru. Odběr provádí vyškolený policista, kriminalistický technik nebo expert pomocí odběrové soupravy SOBIMA, která obsahuje dvě tuby DISPOLAB s odběrovými tyčinkami, kartonovou krabičku, která slouží pro transport odběrových tyčinek, na jejichž stěnách je předtisk s návodem na použití, dále samolepící štítky a ochranné rukavice. Všechny uvedené věci jsou vloženy do hygienicky zapečeného obalu (Hlaváček a kol., Praha 2006, s. 166). Popis odběru bukálního stěru se provádí tak, že - kriminalistický technik zaznamená do výstřižku transportní krabičky osobní údaje dotčené osoby. Nasadí si ochranné rukavice a připraví si jednu tubu DISPOLAB, - uchopí uzávěr tuby, kde se nachází odběrová tyčinka. Tyčinku z pečetě na tubě vysune a provede odběr z dutiny ústní tak, že vsune tyčinku mezi vnitřní stranu tváře a dásně zubů a pohybem odebere biologický materiál, - tyčinku poté vloží mezi chlopně se zářezy krabičky a odběr opakuje s druhou tyčinkou, - technik složí krabičku a zapečetí ji přiloženými samolepícími štítky a to na třech místech, - po těchto úkonech může odhodit rukavice do odpadu, - krabička s odběrem se posílá ke genetické analýze do laboratoře LABUS KÚP (Hlaváček a kol., Praha 2006, s. 166). Záznam o odběru bukálního stěru do IS FODAGEN - Odběr bukálního stěru se čísluje a toto číslo zaznamenává kriminalistický technik do IS FODAGEN. Pokud je odběrová skupina SOBIMA znamenaná čárovým kódem, ukládá se číslo pomocí čtečky čárového kódu. K tomuto číslu lze přiřadit poznámka. - IS FODAGEN je schopen si přebírat automaticky informace z IS INFO-DNA. Jde o informace o pohybu odebraného vzorku a stavu jeho zpracování. IS INFO-DNA (včetně systému CODIS - evidence profilů DNA) je součástí Národní databáze DNA. Číslo odběru je jak v IS FODAGEN, tak v INFO- DNA a slouží jako propojovací identifikátor mezi těmito IS (Hlaváček a kol., Praha 2006, s ). 48

49 Jednotlivé stavy oběhu: - VYTVOŘENÝ automatický stav při zápisu odběru bukálního stěru do IS FODAGEN, - ODESLANÝ odeslání odběru kriminalistickým technikem, - ODEVZDANÝ odevzdání odběru kriminalistickým technikem vyšetřovateli a to v případě u neznámých mrtvol a domácích osob, - PŘIJATO DO KÚP stav v KÚP - odběr zaevidován v genetické laboratoři na KÚP, - ODESLANÝ ZPĚT stav na KÚP - odeslání odběru zpět kriminalistickému technikovi k zajištění nového odběru (Hlaváček a kol., Praha 2006, s. 167). Jednotlivé stavy zpracování vzorku: - ZAŘAZENÝ stav na KÚP - uložení profilu DNA do IS CODIS, - NEZAŘAZENÝ - NEKVALITNÍ nekvalitně vyhodnocený odběr. Nevhodný pro zařazení do Národní databáze DNA. Posílá se zpět kriminalistickému technikovi (Hlaváček a kol., Praha 2006, s. 167). 49

50 ZÁVĚR Z práce vyplývá, že hlavní podstatou a základem portrétní identifikace je zhodnocení zjištěných antropometrických znaků. Vedle toho je neméně důležitým faktorem i věk a jeho vliv na měnící se části tváře. Metoda kriminalistické identifikace hrála v minulosti důležitou roli a prolíná se i do současnosti jako nezbytná součást kriminalistického vyšetřování. Portrétní identifikace na základě vnějších znaků je jednou z metod, která se probírá jak na úřední, tak na laické úrovni. Hodnotí se nejen obecné znaky, ale i zvláštní a specifické. Specifické znaky patří k relativně stálým znakům, na jejichž základně se může identifikovat osoba. Tyto znaky mohou být zachyceny na fotografiích nebo jsou zaznamenány na základě výslechu osoby. Portrétní identifikace má pro kriminalistiku velký význam a je její důležitou součástí. Metody kriminalistické identifikace se stále vyvíjí a zdokonalují. Důkazem je IS FODAGEN, který charakterizuji a popisuji také v práci. IS FODAGEN přináší kriminalistickému vyšetřování mnoho výhod a zjednodušení. Zprostředkovává informace o dříve provedených identifikačních úkonech u osob. Umožňuje vkládat základní osobní údaje o osobě či mrtvole, vytváří popisy osob, vkládá TKF, fotografie, ale i fotografie zvláštních znamení a tetování. Co se týká daktyloskopických otisků, IS FODAGEN eviduje sejmutí těchto otisků i se dnem odeslání karty do KÚP. Zároveň eviduje pohyb karty na cestě a zavedení daktyloskopických údajů do systému AFIS. IS FODAGEN je schopen evidovat i odběr biologického materiálu, konkrétně bukálního stěru, určené k analýze DNA i s datem odeslání soupravy SOBIMA do KÚP, pohyb vzorku na cestě a zavedení do Národní databáze DNA. IS FODAGEN ulehčuje práci kriminalistickým technikům při identifikačních úkonech a jejich evidování. Informace jsou přístupné on-line všem kriminalistickým technikům v Policii ČR. Získané informace lze poskytovat do jiných informačních systémů a díky nim je nabízet ostatním dotčeným policejním orgánům pro jejich úkony a účely. Přístupy jsou povoleny také daktyloskopům a genetikům OKTE a KÚP. Těmto expertům umožňuje IS FODAGEN jednoduchost a přehlednost o pohybu daktyloskopických karet a bukálních stěrů. Mohu zhodnotit, že IS FODAGEN je pro kriminalistiku velkým přínosem, co se týká ulehčení, přehlednosti a jednoduchosti oproti době minulé. 50

51 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Literatura BRIAN, Innes, Vědci proti zločinu. Praha: Nakladatelství Naše vojsko. 256 s. ISBN CHMELÍK, J. a kolektiv, Rukověť kriminalistiky. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk. 532 s. ISBN HLAVÁČEK, Jan., PROTIVINSKÝ, Miroslav a kolektiv, Praktická kriminalistika. Vyd. 1. Praha: Vydavatelství Kriminalistický ústav Praha Policie České republiky. 240 s. MUSIL, Jan, KONRÁD, Zdeněk, SUCHÁNEK, Jaroslav, Kriminalistika. Praha: Nakladatelství C. H. Beck. 512 s. ISBN PORADA, Viktor, Kriminalistika. Brno: Vydavatelství a nakladatelství CERM. 746 s. ISBN PORADA, Viktor a kol., Kriminalistika (úvod, technika, taktika). Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk. 309 s. ISBN PORADA, Viktor, STRAUS, Jiří a kol., Kriminalistika (výzkum, pokroky, perspektivy). Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk. 699 s. ISBN PORADA, Viktor a kol., Kriminalistika (teorie, metody, metodologie). Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk. 459 s. ISBN PROTIVÍNSKÝ, Miroslav, KLVAŇA, Karel, Základy kriminalistiky. Vyd. 2 Praha: Armex. 159 s. ISBN RYBÁŘ, Miroslav, Základy kriminalistiky. 1. vyd. Dobrá Voda u Pelhřimova: Aleš Čeněk. 230 s. ISBN

52 STRAUS, Jiří a kol., Kriminalistická daktyloskopie. Vyd. 1 Praha: Vydavatelství PA ČR. 285 s. ISBN STRAUS, Jiří a kol., Kriminalistická identifikace osob. Vyd. 1 Praha: Vydavatelství Policejní akademie ČR. 88 s. ISBN STRAUS, Jiří a kol., Teorie a metodologie kriminalistiky. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk. 503 s. ISBN STRAUS, Jiří a kolektiv, Úvod do kriminalistiky. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk. 175 s. ISBN STRAUS, Jiří a kolektiv, Kriminalistická technika 3. rozšířené vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk. 446 s. ISBN Internetové zdroje Rozkaz policejního prezidenta [online]. Praha: Kriminalistický ústav Praha, květen 2009 [cit ]. Dostupné z: 52

53 SEZNAM PŘÍLOH Obrázek č. 1 - Přednáška pro policisty... 8 Obrázek č. 2 - Čelní a boční portréty osob... 8 Obrázek č. 3 - Typy postavy Obrázek č. 4 - Typy hrudníku Obrázek č. 5 - Typy obličejů Obrázek č. 6 - Profil, zvýrazněna poloha rtů, nadočnicových oblouků a nosu Obrázek č. 7 - Typy čela Obrázek č. 8 - Čelní vrásky Obrázek č. 9 - Typy obočí podle srůstu Obrázek č Typy očí, oči rovné, šikmé vně a šikmé dovnitř Obrázek č Různé tvary ucha Obrázek č Typy nosů Obrázek č Typy knírů Obrázek č Typy vousů Obrázek č Kreslený portrét osoby pachatele Obrázek č Sestavování portrétu osoby pomoci poč. metody PORIDOS Obrázek č Srovnání výsledků jednotlivých metod portrétní identifikace, portrét jedné a téže osoby Obrázek č Třídílná kriminalistická fotografie Obrázek 19 - Souprava SOBIMA pro odběr bukálního stěru

54 PŘÍLOHY Příloha A: FODAGEN Tipovací tabulka - A (obrázek) Zpracováno autorem