Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta. Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat

Transkript

1 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat Zpracování hnoje z různých technologických systémů Bakalářská práce Vedoucí práce: Prof. MVDr. Ing. Pavel Jelínek, DrSc. Brno 2009 Vypracoval: Ivan Vávra

2 2

3 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Zpracování hnoje z různých technologických systémů vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně. dne podpis studenta. 3

4 PODĚKOVÁNÍ Tímto bych chtěl poděkovat svému vedoucímu bakalářské práce panu Prof. MVDr. Ing. Pavlovi Jelínkovi, DrSc. za vzorové a metodické vedení při zpracovávání této práce, jakožto i za odbornou pomoc, ochotu a poskytnutí cenných materiálů ke zpracování, bez kterých bych nebyl schopen dokončit tuto bakalářskou práci. Děkuji. 4

5 ABSTRAKT Tato bakalářská práce se zaměřuje na produkci, využití a možnostmi ošetření chlévského hnoje různými způsoby. Dále se zabývá vznikem a využitím zvířecích exkrementů jako statkových hnojiv, kterými jsou vedle chlévského hnoje kejda, močůvka a hnojůvka. Popisuje také jejich využití jako substrát do zemědělských bioplynových stanic. V neposlední řadě je zde rozebrán pohled na statková hnojiva podle české legislativy. Klíčová slova: chlévský hnůj, statkové hnojivo, chovatelské systémy. ABSTRACT The bachelor thesis focuses on the production, utilization and possibilities treatment of manure by various ways. Next includes beginning and usage animal dejecta as a barnyard manure, which are whitin manure sewage and dung-water. Describes also their usage as a substratum to farm biogas station. Last but not least there is analyses aspect on a barnyard manure by czech legislation. Key words: manure, barnyard manure, breeding systems. 5

6 OBSAH 1 ÚVOD CÍL PRÁCE STATKOVÁ HNOJIVA V ČESKÉ LEGISLATIVĚ Hnůj a jiné zvířecí fekálie podle zákona č.185/2001 Sb. o odpadech Statková hnojiva podle zákona č.156/1998 Sb. o hnojivech ve znění pozdějších předpisů Nitrátová směrnice (nařízení vlády č. 103/2003 Sb.) STATKOVÁ HNOJIVA Význam používání statkových hnojiv ROZDĚLENÍ STATKOVÝCH HNOJIV Chlévský hnůj Složení chlévského hnoje Produkce chlévského hnoje Způsoby výroby chlévského hnoje Zlepšování kvality chlévského hnoje Zásady pro použití chlévského hnoje Kejda Složení kejdy...25 Obsah v kejdě...26 Kejda skotu Produkce kejdy Skladování kejdy Zásady použití kejdy Další možnosti využití kejdy ke hnojení Močůvka Složení močůvky Produkce močůvky Skladování močůvky Použití močůvky

7 5.4 Hnojůvka Průměrný obsah mikroelementů ve statkových hnojivech Hnojení statkovými hnojivy v jednotlivých obdobích SKLADOVÁNÍ STATKOVÝCH HNOJIV JSOU ZVÍŘECÍ FEKÁLIE STATKOVÝM HNOJIVEM NEBO ODPADEM? BIOPLYNOVÉ STANICE V AREÁLECH ZAŘÍZENÍ CHOVU HOSPODÁŘSKÝCH ZVÍŘAT Využití bioplynu CHOVATELSKÉ SYSTÉMY SKOTU Vazné ustájení Volné ustájení ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ

8 1 ÚVOD Nové trendy v ochraně životního prostředí jsou v naší republice směřovány hlavně do zemědělství, které je největším producentem škodlivých látek. Zemědělství má plnit hlavně produkční funkci, která musí zároveň splňovat ekonomické požadavky. V České republice existují velké rozdíly mezi jednotlivými typy farem. Živočišná výroba je v současnosti soustředěna do specializovaných farem. Vysoká koncentrace odpadních látek má nepříjemný dopad hlavně na okolní prostředí, jednak svým zápachem, jednak diskutabilní kvalitou vod a půdy. S tímto úzce souvisí kvalita statkových hnojiv, jejich vysoká produkce a jejich přesná aplikace. Proto je velmi důležité dodržovat zásady pro jejich zpracování, skladování a aplikaci. Obecně jsou tyto postupy popsány jako zásady správné zemědělské praxe pro ochranu vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů. Tyto zásady byly schváleny Ministerstvem zemědělství a vydány v roce 2003 a obsahují následující opatření: Období nevhodná ke hnojení Používání hnojiv a statkových hnojiv na svažitých pozemcích Používání hnojiv a statkových hnojiv na podmáčených, zaplavených, zmrzlých nebo sněhem pokrytých pozemcích Podmínky pro používání hnojiv a statkových hnojiv v blízkosti povrchových vod. Podíváme-li se na hnůj a jiné zvířecí fekálie z pohledu české legislativy, ocitáme se na hranici dvou zákonů. Myšlenými zákony jsou zákon o odpadech a zákon o hnojivech. Podle těchto zákonů může být hnůj buď odpadem podle zákona o odpadech (č.185/2001 Sb.) nebo hnojivem podle zákona o hnojivech (č.156/1998 Sb. ve znění pozdějších zákonů). Záleží tedy jen na producentovi (zemědělci), co má s těmito vedlejšími produkty v úmyslu. Jsou dvě možnosti. Má-li v úmyslu se ho zbavit, musí se řídit podle zákona o odpadech. Možnost druhá je využít tyto vedlejší produkty ke hnojení, potom se musí řídit zákonem o hnojivech. Bohužel v České republice stále dochází k nadbytečnému vykazování statkových hnojiv jako odpadů. Tento neduh můžeme přiřadit zejména finanční náročnosti kvalitního zpracování zvířecích fekálií na statková hnojiva, které pak nesplňují limitní hodnoty rizikových látek a prvků a nelze je použít coby hnojivo ale pouze jako odpad. Druhým faktorem může být nedostatek půdy, kde by mohl producent tyto statková hnojiva aplikovat, proto je pak vykazuje jako odpad. 8

9 2 CÍL PRÁCE Cílem této bakalářské práce je seznámit se s problematikou produkce, zpracování a využití vedlejších produktů, vznikajících v zemědělské prvovýrobě, především exkrementů hospodářských zvířat. V závislosti na použitém systému chovu hospodářských zvířat vznikají v největší míře chlévská mrva, kejda a močůvka. Jedná se o hnojiva s rychle uvolnitelným dusíkem. Teprve vyzráním chlévské mrvy vzniká nejpoužívanější statkové hnojivo, kterým je chlévský hnůj. Jeho kvalita je závislá především na postupu zpracování a způsobu skladování. 9

10 3 STATKOVÁ HNOJIVA V ČESKÉ LEGISLATIVĚ 3.1 Hnůj a jiné zvířecí fekálie podle zákona č.185/2001 Sb. o odpadech Pod pojmem odpad je podle 3 zákona o odpadech považována každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit a přísluší do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu. Ke zbavování se odpadu dochází vždy, kdy osoba předá movitou věc, příslušející do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu, k využití nebo k odstranění ve smyslu tohoto zákona nebo předá-li ji osobě oprávněné ke sběru nebo výkupu odpadů podle tohoto zákona bez ohledu na to, zda se jedná o bezúplatný nebo úplatný převod. Ke zbavování se odpadu dochází i tehdy, odstraní-li movitou věc příslušející do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu osoba sama. Pokud vlastník v řízení o odstranění pochybností podle 78 odst. 2 písm. h) neprokáže opak, předpokládá se úmysl zbavit se movité věci příslušející do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu, a) která vzniká u právnických osob nebo fyzických osob oprávněných k podnikání jako vedlejší produkt při výrobě nebo přeměně energie, při výrobě nebo nakládání s látkami nebo výrobky nebo při jejich využívání nebo při poskytování služeb, nebo b) jejíž původní účelové určení odpadlo nebo zaniklo. Movitá věc musí být zařazena do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 k zákonu o odpadech. V této příloze k zákonu o odpadech je zemědělský odpad uveden jen v souvislosti se skupinou Q 14 - výrobky, které vlastník nepoužívá nebo nebude více používat např. v zemědělství. Jak uvádí VÁŇA (2005) hnůj a zvířecí fekálie však nemůže být nepotřebným výrobkem podle zákona č. 22/1997 Sb. "o technických požadavcích na výrobky" neboť výrobkem může být jakákoliv věc, která byla vyrobena, vytěžena nebo jinak získána bez ohledu na stupeň jejího zpracování a je určena k nabídce spotřebiteli. Vlastnosti výrobku tedy hnůj a zvířecí fekálie nenaplňují a nemohou se proto stát výrobkem nepotřebným. 10

11 Vyhláška č.381/2001 Sb. Ministerstva životního prostředí, kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů). Statková hnojiva jsou zařazena v katalogu odpadů pod katalogovým číslem Zvířecí trus, moč a hnůj (včetně znečištěné slámy), kapalný odpad, shromažďovaný odděleně a zpracovávaný mimo místo vzniku. 3.2 Statková hnojiva podle zákona č.156/1998 Sb. o hnojivech ve znění pozdějších předpisů Úplné znění zákona o hnojivech je uvedeno pod č. 461/2004 Sb. zákona č.156/1998 Sb. Za statkové hnojivo je v citovaném zákoně o hnojivech považován hnůj, hnojůvka, kejda, sláma, jakož i jiné zbytky rostlinného původu a další vedlejší produkty vzniklé chovem hospodářských zvířat, vznikající zejména v zemědělské prvovýrobě, nejsou-li dále upravovány. Podle 8 zákona o hnojivech musí být statková hnojiva skladována tak, aby nemohlo dojít ke znečištění vody. Do statkových hnojiv nesmějí být vnášeny rizikové prvky nebo rizikové látky, které by mohly narušit vývoj kulturních rostlin nebo ohrozit potravní řetězec. Ministerstvo stanoví podrobnosti o skladování hnojiv a statkových hnojiv vyhláškou. Vyhláška č. 274/1998 Sb. o skladování a způsobu používání hnojiv ve znění vyhlášky č. 473/2002. Povinnost evidence hnojení o použitých hnojivech předepisuje zákon č.156/1998 Sb. o hnojivech ve znění pozdějších předpisů. Evidence musí obsahovat druh hnojiva, množství a dobu jeho použití podle jednotlivých pozemků, na nich pěstovaných plodin a let. Tuto evidenci má zemědělec ze zákona povinnost uchovávat po dobu nejméně 7 let. Zemědělci jsou povinni na požádání příslušného orgánu odborného dozoru předložit tuto evidenci a v ní uvedené údaje o hnojení. Kontrole se předkládá až uzavřená evidence za kalendářní rok. Jak uvádí VÁŇA (2005) je podle zákona nepřípustné uvést do oběhu statkové hnojivo, u něhož je obsah rizikových prvků nebo rizikových látek vyšší než stanoví vyhláška č. 11

12 474/2000 Sb. přičemž uváděním do oběhu je dle zákona nejen prodej, ale jakýkoliv jiný způsob převodu vlastnictví statkových hnojiv. Limitní hodnoty rizikových prvků ve statkových hnojivech (vyhláška č. 474/2000 Sb.) jsou uvedeny v tab. 1. Tab. 1: Limitní hodnoty rizikových prvků ve statkových hnojivech mg/kg sušiny Cd Pb Hg As Cr Cu Mo Ni Zn V případě překročení některé z limitních hodnot není možno uvést statkové hnojivo do oběhu jako hnojivo, ale pouze jako odpad. 3.3 Nitrátová směrnice (nařízení vlády č. 103/2003 Sb.) Nitrátová směrnice byla do naší zemědělské praxe uvedena v roce 2004 s cílem pomoci zemědělcům v rozhodování o použití agrotechnických metod a způsobu hnojení. Základem je nařízení vlády č.103/2003 Sb., tímto nařízením bylo také do praxe zavedeno pravidlo většinových podmínek. Toto pravidlo říká, jak se má zemědělec chovat na půdním celku, pokud jsou na něm rozdílné podmínky. Říká, že se má zemědělec chovat podle podmínek, které na pozemku převažují. Nitrátová směrnice pomáhá zemědělcům hlavně v tom, že ke každému půdnímu bloku jsou stanovena omezení pro hospodaření podle půdních vlastností (BPEJ). Omezení jsou rozčleněna do 5 oblastí: 1. Období zákazu hnojení vymezuje použití jednotlivých typů hnojiv a období zákazu hnojení. Použití hnojiv je závislé také na klimatickém regionu a pěstované plodině. 2. Množstevní omezení aplikace hnojiv hnojiva a statková hnojiva lze použít pouze v tom případě, že nebude ohrožena kvalita povrchových a podzemních vod. Dávky hnojiv musí být stanoveny podle potřeb jednotlivých plodin. Roční množství celkového aplikovaného dusíku nesmí překročit limit 170 kg/ha. 3. Střídání plodin ve zranitelných oblastech je velice důležité střídání plodin a správné agrotechnické zásahy. 4. Protierozní opatření musí být používána zejména na svažitých pozemcích a na pozemcích v blízkosti povrchových vod tak, aby nedošlo k větrné a vodní erozi. 12

13 5. Omezení uložení tuhých statkových hnojiv na zemědělské půdě ve směrnici je uvedeno, že skladovat hnůj na pozemku lze maximálně 9 měsíců v opakujícím se intervalu 4 roky. Navržená řešení pro jednotlivé pozemky mohou najít zemědělci v mapě LPIS. Na každé mapě je znázorněna hranice zranitelných území, aplikační pásma a jejich hranice, kultury na BP, protierozní opatření a faktory pro omezení uložení hnojiv. Se skladováním a správným použitím hnojiv úzce souvisí stanovení bilančního odhadu živin za celou obhospodařovanou výměru zemědělské půdy. Bilanční odhad se zpracovává pro hlavní živiny dusík (N), fosfor (P), draslík (K). Bilanční odhad vyjadřuje rozdíl mezi vstupními a výstupními hodnotami živin z jednotlivých pozemků. Zemědělské podniky jsou povinny vést evidenci o použití pomocných půdních látek, pomocných rostlinných látek, hnojiv, statkových hnojiv a upravených kalů a evidenci o výnosech zemědělských plodin hlavních i vedlejších. Tab. 2: Přívod čistých živin ve statkových hnojivech v ČR po odpočtu ztrát v kg.ha -1 (KLÍR, 2001) druh živiny/rok N 41, ,2 P 2 O 5 26,0 17,7 15,9 K 2 O 47,0 29,3 24,2 Celkem 114,5 74,0 63,3 DJ zemědělská půda 0,81 0,42 0,51 orná půda 1,07 0,59 0,69 13

14 4 STATKOVÁ HNOJIVA Hlavní rizika znečištění povrchových a podzemních vod spojená s používáním statkových hnojiv v našem zemědělství, jak uvádí RŮŽEK, KUSÁ, HEJNOVÁ (2004), vyplývají z nedostatku vyhovujících skladovacích kapacit a zastaralé techniky pro aplikaci hnojiv. Na rozdíl od farmářů v EU, kde jsou podstatně vyšší stavy hospodářských zvířat na ha zemědělské půdy (EU = 0,9 DJ/ha zem. půdy; ČR = 0,42; Nizozemí = 3,82; Belgie = 3,18; Dánsko = 1,61; Německo = 1,1; Rakousko = 0,81 DJ/ha zem. půdy) nebude mít většina našich zemědělců problémy s maximálním povoleným množstvím celkového dusíku aplikovaného ročně ve statkových, organických a organominerálních hnojivech, které v průměru zemědělského podniku nesmí překročit limit 170 kg N na hektar zemědělské půdy vhodné k aplikaci. Přitom za půdu vhodnou k aplikaci je považována veškerá užívaná zemědělská půda podniku po odečtení ploch, které nelze hnojit (ochranná pásma vodních zdrojů, plochy v blízkosti povrchových vod, plochy s jetelovinami a luskovinami, úhory a další nevyužívané plochy). Problémy mohou nastat u některých velkokapacitních objektů chovu hospodářských zvířat, kde nemají k dispozici dostatek vhodné zemědělské půdy pro aplikaci statkových hnojiv. Statková hnojiva mají před minerálními hnojivy hned několik výhod. Za prvé vznikají jako vedlejší produkt při chovu hospodářských zvířat a nemusíme je kupovat tak jako hnojiva minerální. Za druhé nepředstavují pro životní prostředí takové nebezpečí jako hnojiva minerální, dodrží-li se základní zásady pro jejich skladování a aplikaci. Největší výhodou statkových hnojiv je dodání více živin najednou pěstovaným plodinám, protože obsahují celou řadu hlavních a stopových prvků, hlavně organicky vázaných. Tyto prvky musí být před odběrem rostlinami mineralizovány, a proto mají dlouhodobější účinek. Organické látky rostlinného nebo živočišného původu obsažené ve statkových hnojivech (sacharidy, aminokyseliny, bílkoviny, celulóza, hemicelulóza, lignin, auxiny aj.) nelze v souvislosti se zvyšováním půdní úrodnosti nijak nahradit. Dále jsou výživou pro půdní živočichy, čímž zvyšují biologickou aktivitu půdy a jsou základem pro tvorbu humusu (soubor odumřelých rostlinných i živočišných organických látek), což je nejúrodnější část půdy. Proto ŠKARDA (1982) označuje statková hnojiva za jeden z hlavních výrobních prostředků našeho zemědělství, a to prostředkem získaným z vlastních zdrojů, který po staletí zúrodňuje půdu a zvyšuje její produktivnost. 14

15 V souvislosti s účinností různých zdrojů organických látek je důležitá jejich perzistence (přetrvávání) v půdě, jak ukazuje tab. 3 dle NOVÁKA a kol. (1991). Tab. 3: Doba mineralizace organických látek různých druhů statkových hnojiv Zdroj Poločas rozkladu (=mineralizace) Minimum Maximum Průměr Kořenové exkrety 2 dny 5 dnů 3 dny Odumírající kořínky 4 dny 18 dnů 7 dnů Odpad 6 dnů 50 dnů 15 dnů Posklizňové zbytky 1 měsíc 40 měsíců 16 měsíců Chlévský hnůj 2 měsíce 20 měsíců 7 měsíců Kejda 5 dnů 60 dnů 20 dnů Zelené hnojení 1 měsíc 4 měsíce 2 měsíce Průmyslový kompost 20 měsíců 50 měsíců 35 měsíce Minimum a maximum jsou závislé hlavně na teplotě a vlhkosti půdy. Vodnaté zbytky (pícnin a okopanin) mají krátký, suché zbytky (obilovin, řepky aj.) dlouhý poločas rozkladu. Průmyslový kompost se rozkládá v souladu se stabilizací surovin a produktu. Dle HLUŠKA (2004) z výše uvedených důvodů jsou statková hnojiva nenahraditelná. Jde hlavně o to, aby byla po vyprodukování efektivně využívána. O produkci statkových hnojiv rozhoduje především výroba stájových hnojiv a ztráty na hmotě, se kterými dochází i ke ztrátám živin, zejména dusíku. 4.1 Význam používání statkových hnojiv Jak uvádí HLUŠEK (2004) používání statkových hnojiv má následující význam: 1. Statková hnojiva jsou univerzálními hnojivy. Obsahují kromě organických látek všechny rostlinné živiny a některé z nich i mikroorganizmy a řadu biologicky aktivních látek. Jsou to hnojiva objemná s nízkým obsahem živin a vysokým obsahem vody a půda po delší dobu jimi nehnojená ztrácí svou úrodnost a klesají výnosy. 2. Statková hnojiva umožňují lepší využití živin z minerálních hnojiv i z půdní zásoby. Statkovými hnojivy dodáváme do půdy asi 30 % N, P, K, Ca, Mg potřebných ke tvorbě výnosů. 15

16 3. Jsou zdrojem živin, energie i uhlíku pro půdní mikroorganismy, podmiňující biologickou činnost půdy. 4. Ovlivňují agrochemické vlastnosti půd, sorpční a iontovýměnné procesy v půdě. Humusové látky vykazují vysokou sorpční schopnost pro živiny (6 7x vyšší než koloidy minerální. 5. Statková hnojiva dodávají půdě schopnost lépe jímat vodu a pomáhat tak rostlinám překonávat období sucha. 6. Statková hnojiva ovlivňují další půdní vlastnosti, jako je tvorba drobtovité struktury, úprava poměru vzduchu a vody v půdě, zvýšení sorpční schopnosti a ústojčivosti půdy. 7. Statková hnojiva mají příznivý vliv na obsah přijatelného fosforu v půdě a mohou působit pozitivně na detoxikaci cizorodých prvků. 16

17 5 ROZDĚLENÍ STATKOVÝCH HNOJIV Statková hnojiva se rozdělují podle skupenství na tuhá a kapalná. Mezi tuhá statková hnojiva patří kompost a jiné zelené zbytky, a chlévský hnůj. Kapalná statková hnojiva jsou močůvka, kejda a hnojůvka. Statková hnojiva jsou hnojiva objemová. Mají nízkou koncentraci živin a používají se, jak uvádí BAIER, BAIEROVÁ (1985), ve velkých množstvích na jednotku plochy (v tunách až desítkách tun na hektar). Dalším jejich obecným znakem je, že jimi vracíme do půdy značnou část živin odebraných z půdy pěstováním a sklizní zemědělských plodin. Představují důležitý článek v koloběhu živin v rámci zemědělského podniku. 5.1 Chlévský hnůj Chlévský hnůj neboli zkráceně hnůj je dle RICHTERA, RYANTA, HLUŠKA A LOŠÁKA (2002) tuhé statkové hnojivo vzniklé fermentací chlévské mrvy - směsi tuhých a tekutých výkalů hospodářských zvířat (zejména skotu) a podestýlky, kterou může být sláma, piliny nebo pazdeří. Dobře vyzrálý hnůj je tmavá, snadno rýpatelná hmota v povrchových vrstvách hnědočerná, ve spodních nazelenalá, která při styku se vzduchem rychle černá. Páchne slabě amoniakem, zbytky steliva jsou patrné a dají se mechanicky snadno oddělit. Díky vysokému obsahu dusíku je hnůj cenným hnojivem. Zrání mrvy v hnoji by mělo probíhat na hnojišti, které se buduje u stáje nebo na poli jako polní hnojiště. Zrání mrvy je složitý biochemický proces, při kterém jednotlivé složky chlévské mrvy (podestýlka - sláma, moč, pevné výkaly) podléhají částečnému odbourávání činností různých skupin mikroorganismů, zejména bakterií, plísní a aktinomycet. O intenzitě těchto procesů rozhoduje přístup vzduchu (kyslík), vlhkost prostředí a teplota. Za přístupu vzduchu postupuje odbourávání organických látek mnohem rychleji než v anaerobních podmínkách. Tím však vznikají velké ztráty organických látek a cenného dusíku. Při omezeném přístupu vzduchu (za mírné anaerobiózy) jsou organické látky pouze částečně odbourávány a tvoří se více metanu, který brání rozkladu organických látek na oxid uhličitý, vodu, čpavek a popeloviny. Čím větší je přístup vzduchu v průběhu zrání mrvy, tím 17

18 intenzivněji probíhají procesy biologického odbourávání a tím větší jsou ztráty na organické hmotě i na dusíku. Z pohledu kvality vyrobeného hnojiva je nejefektivnějším způsobem kompostování chlévské mrvy, které se však v praxi pro vyšší náklady a větší pracovní náročnost nerozšířilo. Rozklad organických látek nemá na hnojišti proběhnout úplně a měl by být přerušen ve fázi, kdy lehce rozložitelné látky jsou v určité rovnováze (chemicko-biologické) k jejich rozkladným produktům. Tohoto stavu lze dosáhnout podle roční doby asi za 2-3 měsíce zrání mrvy. Tab. 4: Procentuální složení různých druhů hnoje (RICHTER, HLUŠEK, RYANT, LOŠÁK, 2002) Ukazatel / druh Skot Koně Ovce Drůbež Sušina 24,0 25,0 25,0 31,0 Organické látky 17,0 20,0 20,0 25,0 Celkový dusík 0,48 0,65 0,85 2,80 Fosfor 0,11 0,13 0,14 1,25 Draslík 0,51 0,52 0,66 1,23 Vápník 0,37 0,21 0,25 0,25 1,00 Hořčík 0,08 0,11 0,12 0,06 0,08 Při dobrém ošetřování chlévské mrvy se ztráty organické hmoty pohybují od %. To znamená, že z 1 t chlévské mrvy se vyrobí 0,7 0,75 t hnoje. Při běžném ošetřování se ztráty pohybují kolem 40% a při špatném až o 60 %. Vedle ztrát organické hmoty dochází i ke ztrátám živin, které jsou u dusíku 30 40%, fosforu 10% a u draslíku o 20%. Jak uvádí HLUŠEK (2004) chlévský hnůj má pro půdní úrodnost tento význam: obohacuje půdu o snadno rozložitelné uhlíkaté a dusíkaté látky, které jsou zdrojem energie, CO 2 a přijatelných forem dusíku i ostatních živin. obsahuje v sušině asi 1 2 % mikroorganismů, které příznivě ovlivňují biologickou půdní činnost. obsahuje růstové látky, hlavně heteroauxin. 18

19 je zdrojem vody (obsah %). prostřednictvím organických látek zlepšuje fyzikální a fyzikálně chemické vlastnosti půdy Složení chlévského hnoje Dle HLUŠKA (2004) obsah organických látek, sušiny a živin v chlévském hnoji závisí na použitém krmivu, druhu hospodářských zvířat, podestýlce a způsobu ošetřování chlévské mrvy. Tab. 5: Kvalita chlévského hnoje v % podle Škardy (1980) špatná jakost přiměřená dobrá Voda Organické látky Celkový dusík (N) 0,30 0,48 0,56 Fosfor (P) 0,06 0,10 0,14 Draslík (K) 0,33 0,51 0,58 Vápník (Ca) 0,24 0,36 0,42 Hořčík (Mg) 0,03 0,04 0,06 Složení chlévského hnoje může být velmi variabilní. V průměru obsahuje % vody, % sušiny, z toho % tvoří sušina organických látek. Průměrný obsah živin v chlévském hnoji: N 0,4 0,5 % CaO 0,6 % P 2 O 5 0,15 0,25 % MgO 0,1 % K 2 O 0,6 0,7 % Poměr C : N = : 1 Dále chlévský hnůj obsahuje všechny ostatní makro prvky i mikroelementy jako je síra, železo, bor, mangan, měď, zinek, molybden aj. Obsah živin závisí na druhu hnoje nejbohatší je hnůj králičí, slepičí, husí. 19

20 5.1.2 Produkce chlévského hnoje Produkce chlévského hnoje, obsah sušiny, organických látek a živin závisí na druhu zvířat, jejich stáří, krmení, způsobu ustájení, množství a druhu steliva, počtu ustájených zvířat a počtu ustájení ve stáji. Proto jsou výpočty produkce zatíženy značnými chybami. Průměrné složení čerstvého hnoje v % dle RICHTERA A ŘÍMOVSKÉHO (1996) Tab. 6: Průměrné procentuální zastoupení prvků v čerstvém hnoji Ukazatel Hovězí střední jakosti Koně Ovce Drůbež Sušina 24,0 25,0 25,0 31,0 Organické látky 17,0 20,0 20,0 25,0 N celkový 0,48 0,65 0,85 2,80 Fosfor (P) 0,11 0,13 0,14 1,25 Draslík (K) 0,51 0,52 0,66 1,23 Vápník (Ca) 0,37 0,21 0,25 0,25 1,00 Hořčík (Mg) 0,08 0,11 0,12 0,06 0,08 Nejpřesnější způsob stanovení produkce chlévského hnoje je vážením. Pokud použijeme výpočtu, vychází se z produkce chlévské mrvy, od níž se musí odečíst ztráty vzniklé při zrání. K výpočtu produkce je možno využít následujících postupů: 1. Podle LEMNERMANA: hmotnost zvířete x faktor (v kg) (0,072) 2. Podle VOLFA: [ (sušina krmiva/ 2 ) + sušina steliva ] x 4 3. Podle ŠKARDY: [ sušina píce + sušina steliva ] x 2,25 V průměru se získává 36 kg chlévské mrvy na 1 DJ za den. Odečtením ztrát, které při dobrém ošetření činí v průměru asi 30 %, vypočteme produkci chlévského hnoje, s níž můžeme počítat při sestavování plánu hnojení. Na 1 DJ (500 kg živé hmotnosti zvířat) se počítá průměrná roční produkce 10 t chlévského hnoje. 20

21 5.1.3 Způsoby výroby chlévského hnoje Zrání chlévské mrvy ve hnůj je, jak uvádí HLUŠEK (2004), složitý biochemický proces, při kterém jednotlivé komponenty chlévské mrvy podléhají částečnému odbourávání činností mikroorganismů, zejména bakterií, aktinomycet a plísní. O intenzitě odbourávání rozhoduje přístup vzdušného kyslíku, teplota a vlhkost prostředí. V aerobních podmínkách postupuje odbourávání organických látek mnohem rychleji než bez přístupu vzduchu, čímž dochází k velkým ztrátám. Aby tyto ztráty byly co nejmenší (úplně je odstranit nelze), byly vypracovány různé technologie zušlechťování chlévské mrvy a výroby chlévského hnoje: 1. Výroba za studena Dle HLUŠKA (2004) princip spočívá v urovnání chlévské mrvy, jejím okamžitém utužení, ovlhčení, případně i zakrytí s cílem dosáhnout pozvolného, částečného odbourání organické hmoty. Toho se dosáhne v mírně aerobních podmínkách při optimálním zvýšení teploty a dostatečné vlhkosti. Za omezeného přístupu vzduchu se organické látky rozkládají pomaleji a tento rozklad je zpomalován i vzniklým metanem podle reakce: (C 6 H 10 O 5 ) n + (H 2 O) n > (3CH 4 ) n + (3CO 2 ) n Bloky se zakládají o šířce 3,5 4 m a různé délce podle produkce chlévské mrvy. Mrva se vrství do výšky 3 m. Ztráty na uhlíkatých a dusíkatých látkách se omezují tím, že blok se zakrývá zeminou. Za studena může být chlévský hnůj vyráběn: a) ve stáji na hluboké podestýlce umožňuje získat kvalitní hnůj s malými ztrátami na organických látkách a živinách (odpadá nepříznivé působení povětrnostních podmínek a mrva je přitom utužována dobytkem. Odpadá denní odklízení. K nevýhodám patří vyšší spotřeba slámy (6 8 kg na kus a den), nedokonalé provlhčení slámy, značné ztráty dusíku při nevhodné manipulaci a hygienické potíže doporučuje se přidávat 0,5 1 kg superfosfátu na DJ a den. b) na přídvorském hnojišti při tomto způsobu je předpoklad, že bude zpracování mrvy věnována pravidelná péče a vytvořeny optimální podmínky pro výrobu kvalitního hnoje (urovnání, utužení, vlhčení apod.). Nevýhodou je nutnost nákladného budování hnojiště (2,5 21

22 3 m 2 na DJ při vyvážení 2x ročně) a nepropustným a vhodně spádovaným dnem k jímce na hnojůvku. c) na polním hnojišti buduje se na okraji honů a tím umožňuje rychlé vyhnojení při dokonalejším využití rozmetadel i lidské práce. Nevýhodou je denní odvoz chlévské mrvy. Chlévská mrva se ukládá do bloků nebo se shrnuje do hromad krechtového tvaru. Polní hnojiště by se měla používat jen výjimečně a po dobu 1 roku. Z ekologického hlediska mají být alespoň opatřena stružkou a jímkou na hnojůvku. 2. Výroba za horka Chlévská mrva se podle HLUŠKA (2004) ukládá do bloků (jako za studena), ale ponechává se bez utužení několik dnů načechraná. Stlačuje se až po zahřátí na C, čehož se v aerobních podmínkách docílí za 3 6 dnů (v letním období dokonce po 2 3 dnech). V načechrané mrvě aerobní bakterie rozkládají organické látky z větší části až na vodu a oxid uhličitý podle rovnice: (C 6 H 10 O 5 ) n + (H 2 O) n + (6O 2 ) n > (6CO 2 ) n + (6H 2 O) n Po utužení dojde prakticky k zastavení činnosti termofilních bakterií a tím i k omezení rozkladných procesů. Podmínkou správného zrání mrvy za horka je dostatečná počáteční vlhkost, velmi dobré utužení, pravidelná kontrola teploty. Větší pracovní náročnost a vyšší ztráty na organické hmotě jsou hlavními příčinami, proč se tento způsob v praxi neujal. 3. Kompostování chlévské mrvy Jak uvádí HLUŠEK (2004) princip spočívá ve smíchání chlévské mrvy se zeminou v poměru 8 10 : 1 a ukládání do bloků. Maximální humifikace probíhá při teplotě C a optimální vlhkosti %. Provádí se na polním hnojišti, přičemž je nutné provést tyto operace: naorání zeminy a shrnutí promíchání mrvy se zeminou a přidání superfosfátu úprava do tvaru krechtu (výška 1,5 m; šířka základny 4 m, délka podle potřeby) zavlažování močůvkou (na 50 60%) 22

23 překopání (za 4 6 týdnů po dosažení teploty C) a opětovná úprava krechtového tvaru Každodenně založené množství kompostu se překryje slabou vrstvou zeminy, čímž zabraňujeme úniku čpavkového dusíku, který se na počátku zrání ve větší míře uvolňuje. Po založení kompostu se zvýší teplota, proto za 10 dnů po založení zavlažíme. Po 4 5 týdnech je nutné kompost překopat, a převrstvení opakovat za 8 10 týdnů po založení. Při zrání kompostu vede proces humifikace ke stabilizaci organických látek a ke zvýšené tvorbě huminových kyselin i vlastního humusu. Kvalita procesu vede k tomu, že nedochází ke ztrátám dusíku. Kompostování chlévské mrvy umožňuje získání velmi kvalitního statkového hnojiva při menších ztrátách na organické hmotě i na živinách. Současně se v průběhu kompostování tvoří více stabilních humusových látek. Tento způsob se v praxi nerozšířil pro vyšší náklady a větší pracovní náročnost. 4. Zušlechťování chlévské mrvy metanovým kvašením Tato technologie je dle HLUŠKA (2004) založena na anaerobním kvašení chlévské mrvy za současné produkce hořlavého plynu především metanu, kterého lze využít ke svícení, topení, pohonu motorů, aj. Zkvašování probíhá ve speciálních uzavřených komorách nebo zvonech činností bakterií metanového kvašení: (C 6 H 12 O 6 ) n > (3CH 4 ) n + (3CO 2 ) n Výhodou jsou nízké ztráty na organických látkách ztráty činí asi 15 % Zlepšování kvality chlévského hnoje Jak uvádí HLUŠEK (2004) zlepšování kvality chlévského hnoje se provádí přidáváním fosforečných hnojiv. Tímto se zvyšuje obsah fosforu v hnoji (původní obsah je nízký), omezují se ztráty čpavku těkáním, a pokud se používají na hluboké podestýlce, zlepšují stájové klima. Všechny tyto aspekty řeší použití práškového superfosfátu. 23

24 a) Superfosfát obsahuje vodorozpustný fosfor ve formě Ca (H 2 PO 4 ) 2. Při jeho použití vzniká: Ca (H 2 PO 4 ) CaSO 4 + 2NH > (PO 4 ) 2 + 2(NH 4 ) 2 SO 4 b) Superfosfát obsahuje asi 2 % volné kyseliny fosforečné a vázanou kyselinu sírovou. Při jeho použití vzniká: H 3 PO HN > (NH 4 )3PO 4 CaSO 4 + (NH 4 ) 2 CO > (NH 4 )2SO 4 + CaCO 3 Doporučuje se přídavek 1 2 % hnojiva na hmotnost mrvy (10 20 kg superfosfátu na 1 t mrvy). Superfosfát je vhodné přidávat při naskladňování mrvy na hnojišti. Při použití 20 kg superfosfátu na 1 t mrvy se původní ztráty 35 % N snižují na 23 %. Dvojnásobná dávka superfosfátu snižuje ztráty N na 3,1 % (DUCHOŇ, 1959). Podstatně se kvalita hnoje zvyšuje při lehkém zastřešení hnojiště, protože omezuje přímý vliv povětrnosti Zásady pro použití chlévského hnoje Pravidelné hnojení půd chlévským hnojem je dle HLUŠKA (2004) pro udržení půdní úrodnosti nezbytné. Jinak dojde k poklesu obsahu humusu a zhoršují se i ostatní půdní vlastnosti. Ke hnojení se používá hnůj dobře vyzrálý obvykle 1x za 3 4 roky v průměrné dávce t/ha. Má-li být optimálně využit, je nutné, aby byl rovnoměrně aplikován na pozemek a ihned orbou zapraven do půdy, jinak dochází ke ztrátám. Zaorávka se provádí na těžkých půdách mělčeji, na lehkých hlouběji. Hnůj se používá hlavně k plodinám s delší vegetační dobou, které jsou náročné na živiny a organickou hmotu. Jedná se zejména o okopaniny (cukrovka, brambory), jednoleté pícniny, některé druhy olejnin, zeleniny (hlavně košťáloviny a plodová zelenina) a vytrvalé kultury (vinice a ovocné sady). Při zvýšené koncentraci obilovin v osevním postupu (nad 50 %) je možno použít nižší dávky chlévského hnoje (kolem 20 t/ha) i k obilovinám, zejména v horších půdně klimatických podmínkách. Při hnojení je na lehčích půdách doporučován cyklus

25 letý, na těžších 3 4 letý. K plodinám vysévaným brzy na jaře je nutno hnojit chlévským hnojem na podzim (cukrovka). Pozdní hnojení ochuzuje půdu o vláhu a dochází k dusíkové depresi, která vede ke stagnaci růstu a vývoje mladých rostlin cukrovky. Relativně nejmenší problémy činí jarní aplikace chlévského hnoje k bramborám na lehkých půdách s vysokými srážkami. Ideální je zaorávat chlévský hnůj na podzim s celou dávkou P a K hnojiv. Lehké půdy, hlavně v humidních podmínkách, je vhodnější hnojit na jaře, v suchých podmínkách na podzim. Dávky hnoje kolísají od 20 do 50 t/ha. U obilovin se pohybují kolem 20 t, u okopanin t, u jednoletých pícnin a olejnin t a u zelenin kolem 40 t/ha. Jak uvádí RICHTER, RYANT, HLUŠEK A LOŠÁK (2002) podle navržených zásad správné zemědělské praxe dávku hnoje volíme takovou, aby množství dusíku v ostatních organických hnojivech (nezapočítávají se posklizňové zbytky ani vedlejší produkty plodin) nepřekročilo 170 kg N.ha-1. Tuto hodnotu lze přesáhnout jen ve zdůvodněných případech (plodiny s vysokou spotřebou dusíku), ale nesmí být překročena v rámci celého podniku. Při zakládání chmelnic a vinic nebo sadů je povolená jednorázová aplikace hnoje (nebo kompostu) až do výše 600 kg N.ha-1 při dodržení zásad s následným hnojením hnojem nebo kompostem v celkové dávce dusíku 60 kg.ha-1 ročně a u chmele 300 kg.ha-1 jednou za dva roky. 5.2 Kejda Kejda neboli kapalný hnůj je dle SCHULZE A EDEROVÉ (2004) částečně prokvašená směs tuhých a kapalných exkrementů zvířat, která jsou ustájena bez podestýlky nebo jen na nízké podestýlce na štěrbinových podlahách, roštech a v boxech, kde mohou ležet. Z pracovně ekonomických důvodů se tyto typy ustájení v posledních dvaceti letech výrazně prosadily především při chovu dojnic, jatečního hovězího dobytka, jatečních prasat a slepic Složení kejdy Složení kejdy je dle RICHTERA, RYANTA, HLUŠKA A LOŠÁKA (2002) velmi rozdílné. Limitující pro obsah živin je přitom % sušiny, které závisí hlavně na podílu technologické 25

26 vody. Od skotu se doporučuje používat ke hnojení kejdu o průměrném obsahu sušiny 7,5 % (v praxi se vyskytuje od 3 %), u prasat 7,2 % (v praxi i kolem 1 %). Kvalitní kejda je dle HLUŠKA (2004) srovnatelná s ostatními statkovými hnojivy, obohacuje se o organické látky a snadno přijatelné živiny. Její složení závisí na druhu hospodářských zvířat, krmení, množství vypité vody, způsobu odklizu a skladování. Nejvíce je však ovlivněno množstvím technologické a jiné vody, jejíž obsah by neměl překročit 20 % vyprodukované neředěné kejdy. Žádoucí obsah živin v dobré kejdě dle ŠKARDY (1992) Tab. 7: Procentuální obsah živin v dobré kejdě Druh kejdy Obsah v kejdě Sušina Org. látky N P K Ca Mg skotu 7,5 5,5 0,4 0,1 0,4 0,1 0,04 prasat 7,5 6,0 0,6 0,2 0,2 0,2 0,05 drůbeže 15,0 10,5 1,0 0,3 0,3 1,0 0,10 O vysoké hnojivé hodnotě kejdy dle RICHTERA, RYANTA, HLUŠKA A LOŠÁKA (2002) rozhoduje i poměr uhlíku k dusíku (C:N), který se pohybuje v rozmezí 4-8 dílů C na 1 díl N. Poměr C:N ovlivňuje rychlost přeměn organických látek v půdě. Přitom dochází nejen k uvolňování dusíku z organických vazeb, ale i k jeho vazbě (imobilizaci) do organických látek s širším poměrem C:N. Při této reakci vznikají stabilnější organické látky. Správně vyrobená a ošetřená kejda je velmi významným zdrojem organických látek, živin, bakterií a látek stimulující povahy (heteroauxiny), které při správné aplikaci zvyšují půdní úrodnost. V kejdě obsažené živiny představují značnou úsporu financí pro farmu, které by bylo nutno věnovat nákupu minerálních hnojiv. 26

27 Normativní produkci a složení kejdy uvádí NEUBERG a kol. (1990) v tab. 8. Tab. 8: Normativní produkce a složení kejdy (% v čerstvé hmotě) Ukazatel Kejda skotu Kejda prasat Kejda drůbeže Roční produkce t/dj 20,9 22,2 35,1 Sušina 7,8 6,8 11,8 Organické látky 6,0 5,3 8,1 N celkový 0,32 0,50 0,96 P 0,07 0,13 0,29 K 0, ,31 Ca 0,13 0,24 0,94 Mg 0,04 0,04 0, Produkce kejdy Dle HLUŠKA (2004) množství vyprodukované kejdy závisí především na obsahu vody (který by měl být co nejmenší, tzn. ne více než kg technologické vody na 1 DJ a den), druhu zvířat, jeho stáří a užitkovém zaměření, krmení, množství vypité vody, způsobu odklizu a ztrátám při skladování. Tab. 9: Produkce kejdy (na 1DJ) jak uvádí BAIER, BAIEROVÁ (1985) Druh hosp.zvířete Optimální produkce Maximální únosná produkce za 1 den (kg) za rok (t) za 1 den (kg) za rok (t) Dojnice Mladý skot a výkrm býků Telata Prasata Drůbež Skladování kejdy Jak uvádí RICHTER, RYANT, HLUŠEK A LOŠÁK (2002) podmínkou pro získání kvalitní a nezávadné kejdy je dostatečná kapacita jímek umožňující potřebnou dobu skladování (6 měsíců). Její dodržení snižuje životnost škodlivých mikroorganismů a zárodků cizopasníků na minimum. Po šestiměsíčním skladování je infekční potenciál kejdy téměř nulový. 27

28 Během skladování kejdy (fermentace) se dusíkaté organické kyseliny (kyselina hipurová, močová) a jiné látky rozkládají, a tím pozbývají schopnost toxicky působit na rostliny. Přitom kyselina hipurová se postupně odbourává na kyselinu benzoovou a aminokyseliny (glycin). Kyselina močová se mění na alantoin, dále na kyselinu glyoxalovou a močovinu. Z močoviny vzniká uhličitan amonný a konečným produktem jejího rozkladu je oxid uhličitý, voda a amoniak. Kejdu můžeme skladovat v jímkách různé konstrukce a tvaru (betonové nádrže, kruhové jímky ze smaltovaných ocelových plechů aj.). Nezbytným opatřením pro získání kvalitní kejdy je její homogenizace. V uskladněné kejdě se samovolně odděluje tuhá složka od tekuté s rozdílným obsahem organických látek a živin. Proto je nutné kejdu v zásobních jímkách homogenizovat, což přispívá k usnadnění jejího vývozu a umožňuje i úplné vyprázdnění jímek (výhodné jsou ponorné vrtulové míchače). Při aplikaci nehomogenizované kejdy se půda v závislosti na odčerpané frakci s vyšším nebo nižším podílem sušiny a živin vyhnojí nerovnoměrně Zásady použití kejdy Kejda by se dle HLUŠKA (2004) měla používat homogenizovaná hlavně k přímému hnojení, je možno kejdou hnojit ve všech výrobních podmínkách následujícími postupy: na široko na ornou půdu přímo do orné půdy na trvalé travní porosty (klasický způsob) jako kejdovou závlahu. Hnojení kejdou je vhodné kombinovat se zaorávkou slámy nebo zeleného hnojení, případně v trojkombinaci. Kejda je vhodným hnojivem k plodinám s delší vegetační dobou, používá se zejména k okopaninám, jednoletým i víceletým pícninám, na trvalých loukách a pastvinách a k zelenině. U zeleniny musí být kejda zapravena do půdy orbou před vegetací. Kejdou lze hnojit i řepku, mák, bob a obiloviny. 28

29 Dávky kejdy se volí podle obsahu dusíku popř. draslíku v hnojivu a podle nároků pěstovaných plodin (kukuřice na zrno 75 t/ha, obiloviny 30 t/ha). U okopanin a jednoletých pícnin doporučuje ŠKARDA (1982) uhradit kejdou celkovou potřebu dusíku, u ozimých obilovin 50 % N, u jarních 70 % N. Dávky závisí také na druhu půdy a termínu aplikace. Současně je nutno bilancovat množství dodaných organických látek a případný schodek vyrovnat zeleným hnojením nebo slámou. Chybějící množství živin je nutno vyrovnat minerálními hnojivy. Maximální dávky kejdy lze aplikovat jen u vybraných plodin a nelze je na stejném pozemku používat každoročně. Vzhledem k možnému negativnímu účinku na kvalitu rostlinných produktů je nutná pravidelná kontrola zvláště obsahu NO -3 v rostlině. Dávky kejdy volíme i s ohledem na druh půdy na méně úrodných půdách volíme dávky vyšší, na půdách lehkých volíme dávky spíše nižší, na lehkých půdách v aridní oblasti dávky vyšší. Doporučené jednorázové dávky kejdy ke hnojení, jak uvádí VANĚK a kol. (2002), jsou v tab Další možnosti využití kejdy ke hnojení Jak uvádí HLUŠEK (2004) máme další možnosti využití kejdy ke hnojení Hnojivá závlaha kejdou připadá v úvahu na trvalých travních porostech nebo ve speciálním kejdovém hospodářství. Hnojí se bez separace buď samotnou kejdou, nebo spolu s vodou v závislosti na stavu porostu a termínu hnojení. Biologická rekultivace a hnojení výsypek z dolů a složišť popele kejda umožní rychlé biologické oživení rekultivovaných průmyslových odpadů. Hnojení kejdou prasat v topolbezové plantáži tato technologie umožňuje efektivně využít přebytky kejdy prasat a ušetřit skladovací kapacitu v jímkách a nádržích. Výroba a využití žampionového substrátu z kejdy prasat lze používat jako náhradu za nedostatkový koňský hnůj. Substrát se připravuje ze směsi slámy, kejdy prasat, doplněné drůbežím trusem a sádrou. 29

30 Tab. 10: Průměrné doporučené jednorázové dávky kejdy Plodina Termín aplikace Dávky (t.ha -1 ) skot prasata drůbež obilniny -ozimy před seťovou orbou brzy na jaře regenerace jařiny na podzim před orbou na jaře před seťovou přípravou konzumní na podzim brambory na jaře krmné na podzim na jaře cukrovka na podzim krmná řepa kukuřice na siláž, na zrno řepka ozimá na podzim na jaře na podzim na jaře před seťovou orbou brzy na jaře dočasná louka (na bázi srhy říznačky) systém dělených dávek po jedn. sečích 3 seče x x x zelenina 1.trať do 80 2.trať do 35 vinná réva

31 5.3 Močůvka Močůvka je dle HLUŠKA (2004) prokvašená moč ustájených hospodářských zvířat zředěná vodou (napájecí, splachovací, bohužel někdy i dešťovou a povrchovou). Patří mezi stájová hnojiva, i když obsah organických látek v ní je nízký, ale z hlediska obsahu živin je hodnotným dusíkato-draselným hnojivem. V současné době není dostatečně využívána a často není ani součástí plánů hnojení. Hlavní příčinou tohoto stavu je nevyhovující skladovací kapacita jímek, nedostatek aplikační techniky a v řadě případů i nezájem o její účelné využití Složení močůvky Tab. 11: Obsah živin a organických látek močůvky v % (ŠKARDA, 1980) Kvalita močůvky Sušina Org. látky ph N P K Ca Mg nejlepší 2,4 1,7 8,4 0,91 0,03 1,43 0,02 0,03 průměrná 14 1,0 7,8 0,23 0,01 0,33 stopy 0,01 nejhorší 0,8 0,5 7,2 0,05 stopy 0,10 stopy stopy Jak uvádí RICHTER, RYANT, HLUŠEK A LOŠÁK (2002) podle kvality a složení řadíme močůvku k velmi účinným dusíkato-draselným hnojivům. Dávka 10 t.ha -1 močůvky při střední jakosti se rovná 23 kg dusíku a 33 kg draslíku v minerálních hnojivech. Její výživářská hodnota je však vyšší, protože obsahuje i některé další biologicky aktivní látky ze skupiny heteroauxinů (růstových stimulátorů). Dusík v močůvce je také z malé části přítomen ve formě kyseliny hipurové, močové a močoviny. V průběhu zkvašování moči se postupně tyto látky rozkládají až na amoniak. V močůvce je až 85 % dusíku ve formě volného amoniaku, který snadno uniká. Pouze 10 % dusíku je vázáno na organické látky Produkce močůvky Dle HLUŠKA (2004) závisí především na druhu hospodářských zvířat a množství moče, způsobu krmení a druhu krmiva, napájení, druhu, kvalitě a množství steliva a způsobu ošetření. Důkazem je příklad, který uvádí BAIER, BAIEROVÁ (1985): Skot při krmení suchou pící dává maximálně 8 l moče denně, při krmení suchou a čerstvou pící je to 11 litrů a při výhradně zeleném krmení až 25 l moče denně. 31

32 Průměrné hodnoty produkce moči na zvíře dle RICHTERA A ŘÍMOVSKÉHO (1996) je v tab. 12. Tab. 12: Průměrná produkce moči podle druhu zvířete produkce moče Druh zvířete denně l ročně hl Kůň Skot Prase Ovce, koza 1,5 5, Skladování močůvky Dle RICHTERA, RYANTA, HLUŠKA A LOŠÁKA (2002) je přímé použití moči ke hnojení velmi riskantní. Organické dusíkaté kyseliny (hipurová a močová), ale i jejich meziprodukty mohou pálit rostliny. Proto je nutno skladovat ji v jímkách a omezit ztráty drahého dusíku těkáním. Minimální skladovací doba činí 6 měsíců. Hlavní zásady hospodaření s močůvkou: zachytit co nejvíce moče v podestýlce (používat řezanou slámu) oddělení moče od pevných výkalů (kalojemy) a její rychlé vedení do skladovací jímky dostatečná kapacita jímek 1 m 3 na 1 DJ. Při menším objemu jímky je nutno častěji vyvážet. Opatření pro zamezení ztrát při skladování: plovoucí dřevěný kryt (omezení ztráty dusíku ze 42 % v otevřené jímce na 23 %. Pokud se použije plovoucí kryt s 5 mm vrstvou oleje, sníží se ztráty na 7 %). pro zlepšení kvality přídavek vodního výluhu superfosfátu nebo koncentrované kyseliny fosforečné (na 10 m 3 močůvky 200 l výluhu z 1 1,5 q superfosfátu). Tím lze vyrobit kapalné plné hnojivo s poměrem 1 : 0,5 1 : 1,4 1,9. 32

33 5.3.4 Použití močůvky Dle HLUŠKA (2004) močůvku využívají nejlépe plodiny náročnější na dusík a draslík. Mezi ně řadíme zejména okopaniny a krmné plodiny. Močůvka je dále vhodná pro hnojení travních porostů, ale i chmele a zeleniny. Při aplikaci je třeba dbát na rovnoměrnost rozmetání po celé hnojené ploše. K jednotlivým kulturám můžeme močůvku aplikovat: před vegetací je možné i v zimě, zejména na hrubou brázdu (na široko) k okopaninám, krmným a silážním plodinám, na louky a pastviny, do kompostů, na polních hnojištích. Na silnou vrstvu sněhu nebo na zmrzlou půdu je zakázáno močůvku vyvážet zejména na svazích dochází ke ztrátám a je ohrožováno životní prostředí. během vegetace v tomto období jsou možnosti použití močůvky menší. Je možno využít močůvku ke hnojení jarních směsek, na louky po seči, do kompostů a polních hnojišť. Ke krmným plodinám je možná aplikace do řádků. po sklizni obilovin v tomto období se použití močůvky opět rozšíří. Použití je možné jako před vegetací, dále ke hnojení rostlin na zelené hnojení, k přihnojování podsevů, společně se zaorávkou zeleného hnojení nebo slámy na hnojení. jako hnojivou závlahu (na list) močůvka se ředí vodou v poměru 1 : Dávky močůvky k jednotlivým plodinám jsou značně rozdílné, důležitým kriteriem je obsah dusíku. Přehnojení močůvkou vede k potlačení motýlokvětých rostlin a k rozšíření trav a plevelů. 5.4 Hnojůvka Jak uvádí HLUŠEK (2004) hnojůvka je tekutina, která vytéká z hnoje při zrání na hnojišti. Rozdíl mezi močůvkou a hnojůvkou je hlavně v tom, že močůvka obsahuje pouze malé množství mikroorganismů (původní moč je u zdravých zvířat sterilní), kdežto hnojůvka je na mikroorganismy bohatá (strhuje se sebou velkou část mikrobů z hnoje, které se v ní dále množí). Její množství je velmi variabilní, závisí na kvalitě uskladnění a ošetřování mrvy a na meteorologických podmínkách. Činí 8 20 % z uloženého množství chlévské mrvy. Průměrný obsah živin v hnojůvce: 0,11 0,14 % N, 0,46 0,58 % K, 0,01 % P. 33

34 5.5 Průměrný obsah mikroelementů ve statkových hnojivech Tab. 13: Obsah mikroelementů v různých druzích statkových hnojiv v mg.kg -1 (NEUBERG a kol., 1990) Hnojivo Bor Měď Mangan Molybden Zinek Chlévský hnůj ,05 2, Kompost ,20 0, Kejda skotu ,00 8, Kejda prasat ,0 400 Sláma ,20 0, Zelené hnojení ,30 1, Hnojení statkovými hnojivy v jednotlivých obdobích Tab. 14: Hnojení plodin statkovými hnojivy v souladu s nařízením vlády č. 103/2003 Sb. (KÁRA, PASTOREK, PŘIBYL, 2007) Pozemek Hnojivo/měsíc Jednoleté plodiny na orné půdě Travní porosty na orné půdě, louky a pastviny Hnůj, kompost Kejda, močůvka, hnojůvka Minerální N hnojiva Hnůj, kompost Kejda, močůvka, hnojůvka Minerální N hnojiva Vysvětlivky: - aplikace je možná při zohlednění obecných zásad a platných předpisů - nedoporučuje se hnojit - hnojit je možné jen za vhodných půdních a povětrnostních podmínek - hnojit hnojem a kompostem je možné jen v případě následného pěstování plodin 34

35 - hnojit tekutými statkovými hnojivy a minerálními dusíkatými hnojivy je možné jen k ozimým plodinám s výjimkou půd s promyvným vodním režimem a deficitních půd, k meziplodinám a ke slámě na půdách s promyvným vodním režimem a deficitních půdách je možné použít tekutá statková hnojiva, minerální dusíkatá hnojiva aplikovat nelze. Podzimní hnojení kejdou bez přítomnosti meziplodiny nebo slámy k následným jarním plodinám od do začátku období nevhodného ke hnojení je možné pouze v dávce do 80 kg N. ha -1, s výjimkou půd s promyvným vodním režimem a deficitních půd. 35

36 6 SKLADOVÁNÍ STATKOVÝCH HNOJIV Jak uvádí SLEJŠKA (2006) podle vyhlášky č. 274/1998 Sb. musí kapacita skladovacích prostor odpovídat skutečné produkci hnoje, popřípadě jiných tuhých statkových hnojiv za 6 měsíců; toto ustanovení se však nevztahuje na statková hnojiva uložená na zemědělské půdě před jejich použitím. Jímky musí kapacitně odpovídat minimálně čtyřměsíční předpokládané produkci u kejdy a minimálně tříměsíční předpokládané produkci u močůvky a hnojůvky, a to v závislosti na klimatických a povětrnostních podmínkách regionu. Při provozu jímek musí být vyloučen přítok povrchových vod do jímky. Potřebné skladovací kapacity na tekutá statková hnojiva však vycházejí z reálných možností jejich aplikace. Je potřeba mít dostatek vhodných ploch, ať již v podniku nebo u smluvních partnerů. Pokud se v současné době plánuje dostavba skladovacích kapacit, je nejvhodnější počítat je na 6 7 měsíční produkci kejdy nebo jiných tekutých statkových hnojiv. Tekutá statková hnojiva aplikovaná v optimálním období pak mohou být lépe využita pro výživu rostlin. Ve zranitelných oblastech musí být kapacita skladovacích prostor dostatečná pro uskladnění statkových hnojiv v období zákazu hnojení podle nařízení vlády č. 103/2003 Sb. a v období, kdy nelze hnojit s ohledem na půdně klimatické podmínky zranitelné oblasti a pěstované plodiny. Uložení hnoje přímo na zemědělské půdě ve zranitelných oblastech je přípustné pouze v případě, že nedojde ke znečištění ani k ohrožení jakosti povrchových ani podzemních vod, a to nejdéle po dobu 9 měsíců. Umístění hnoje na stejném místě je možné opakovat nejdříve po čtyřech letech kultivace půdy v rámci obhospodařování pozemku. Ze zjištění v praxi dle SLEJŠKA (2006) vyplývá, že část skladovacích kapacit úplně chybí a další část je buď ve špatném stavebně-technickém stavu, nebo již za hranicí své životnosti. Problémy však není nutné vždy řešit novou výstavbou, často mohou pomoci např. tato opatření: zvýšení sušiny kejdy (snížení spotřeby technologické vody, oddělení čisté vody od znečištěné apod.), využití vzdálenějších nádrží či jímek, např. s využitím potrubní dopravy, rekonstrukce betonových jímek s využitím nových materiálů (plasty, fólie apod.), zastřešení hnojiště (odstranění problémů s hnojůvkou), využití silážních žlabů ke skladování hnoje, 36