J. R. R. Tolkien jako teoretik pohádky

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA SEMINÁŘ ESTETIKY J. R. R. Tolkien jako teoretik pohádky BAKALÁŘSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE Viola Kučerová Vedoucí práce: Mgr. Rostislav Niederle, Ph.D. Brno, 2009

2 Bibliografický záznam KUČEROVÁ, Viola. J. R. R. Tolkien jako teoretik pohádky. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Seminář estetiky, s. Vedoucí diplomové práce Mgr. Rostislav Niederle, Ph.D. Anotace Diplomová práce J. R. R. Tolkien jako teoretik pohádky se zabývá výkladem teorie pohádky dle J. R. R. Tolkiena. Tato teorie také velmi úzce souvisí s Tolkienovou celoživotní literární tvorbou. Práce ponejvíce vychází z Tolkienova eseje O pohádkách ( On Fairy Stories, 1938), ve kterém nacházíme nejucelenější obraz této teorie. Tolkien usiluje o správné vymezení pojmu pohádka. Snaží se zjistit, jaké jsou funkce pohádky, vypátrat jejich původ, a také zamyslet se nad okruhem recipientů, jimž má být pohádka určena. Práce je kromě výkladu Tolkienovy teorie zaměřena také na uvedení této teorie do kontextu s jeho vlastními díly (Pán Prstenů, Hobit, Silmarillion a další) a životem. Teorie pohádek může být chápána také jako obhajoba začlenění Tolkienových příběhů do kategorie pohádek. Annotation B.A. thesis Tolkien as the Theoretician of Fairytales is dealing with the Tolkien s interpretation of fairytales. This theory is also closely linked with Tolkien s lifelong literary work. The question of the definition of fairytales is mostly dealt with in his essay On Fairy Stories (1938), in which the most complete interpretation of this theory can be found. Tolkien is also trying to create correct definition of the term fairytales. He is also searching for functions of fairytales, detecting their origin and thinking about the recipient to whom are the fairytales addressed. The thesis also deals with the connection of this theory to Tolkien s own stories and his life. The theory can be partially understood as a defense of categorization of Tolkien s stories as fairytales. Klíčová slova J. R. R. Tolkien, pohádka, literatura, druhotný svět, druhotné tvoření, fantazie, vnitřní konzistence reality, eukatastrofa. Keywords J. R. R. Tolkien, fairy-story, fairy-tale, literature, sub-creator, Secondary World, fairies, sub-creation, Fantasy, inner consistency of reality, eucatastrophe.. ii

3 Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. Současně dávám svolení k tomu, aby tato diplomová práce byla umístěna v Ústřední knihovně FF MU a používána ke studijním účelům. Brně dne Viola Kučerová iii

4 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala panu Mgr. Rostislavu Niederlemu, Ph.D. za odborné rady a pomoc při psaní mé práce a při výběru tématu. iv

5 Obsah 1. ÚVOD ŽIVOT A DÍLO ŽIVOT DÍLO Poezie Próza TOLKIEN O POHÁDKÁCH POHÁDKY VYMEZENÍ STĚŽEJNÍCH POJMŮ Definice pohádky Faerie Fairies Bytosti v Tolkienových příbězích PŮVOD POHÁDEK Pohádky a mytologie DĚTI Spojení dětské mysli a pohádky (psychologické aspekty) Výchovné aspekty pohádky Víra Děti versus dospělí FANTAZIE Druhotný svět Lidské tvoření Ilustrace Dramatizace pohádky OBNOVA, ÚNIK, ÚTĚCHA Obnova Únik Útěcha, eukatastrofa POHÁDKA A KŘESŤANSTVÍ ZÁVĚR POUŽITÁ LITERATURA RESUMÉ RESUME... CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA. v

6 1. ÚVOD John Ronald Reuel Tolkien je beze sporu jedním z nejslavnějších autorů světové fantastické literatury, který mezi čtenáři proslul hlavně jako tvůrce Hobita a Pána prstenů, případně Silmarillionu. Tato díla můžeme směle řadit k nejvýznamnějším z žánru fantasy, jaké kdy byly napsány. Tolkien se však také ve svém celoživotním díle zabýval mnohými problémy na poli filologie a lingvistiky a je také autorem mnoha překladů. Jeho tvorbu do značné míry ovlivnil zájem o cizí jazyky, písma, mytologii, hrdinské ságy a rytířské romány. Jedním z jeho významných přínosů pro teorii literatury je pak jeho studie týkající se pohádek. Pohádky zná každý z nás, každý se s nimi za svého života setkal, avšak Tolkien se rozhodl zabývat se tímto zdánlivě všedním tématem hlouběji. Stěžejním dílem je esej O pohádkách ( On Fairy Stories ), který vznikl z přednášky na počest Andrewa Langa. Tu pronesl Tolkien 8. března roku na univerzitě St. Andrews. Téma pohádek Tolkiena již od dětství přitahovalo, a ačkoli v úvodu eseje přiznává, že psát o pohádkách je neuvážené dobrodružství 2, snaží se nám jejím prostřednictvím podat svůj ucelený názor na ně. Ve své práci se pokusím vyložit Tolkienovu teorii pohádek v kontextu jeho života a tvorby. Pokusím se prostřednictvím úryvků, jak z jeho vlastního díla, tak ze známých lidových pohádek, ukázat souvislosti mezi nimi a touto teorií. Dalo by se říci, že tématem pohádek se Tolkien průběžně zabýval celý život a tato teorie prostupuje celou jeho literární tvorbou. V eseji O pohádkách si na začátku Tolkien pokládá tři otázky, na které se v něm posléze snaží nalézt odpovědi. Tyto otázky zní: Co vlastně pohádky jsou? Jaký je jejich původ? K čemu jsou dobré? 3 I to, jak se mu tyto otázky podařilo zodpovědět, se budu snažit podat ve své práci. Ačkoli se může na první pohled zdát, že téma pohádky je poměrně úzké, Tol- 1 Tento letopočet však není zcela jistý. Rok 1939 byl ustanoven H. Carpenterem v Tolkienově životopise. (CARPENTER, Humphrey. J. R. R. Tolkien: Životopis. Přeložila Stanislava Pošustová. Praha: Mladá fronta, s. ISBN , s. 169.) V předmluvě k souboru esejů Netvoři a kritikové uvádí Christopher Tolien, že jeho otec uvedl nejprve jako rok přednášky rok 1940 a po té (TOLKIEN, John Ronald Reuel. Netvoři a kritikové: a jiné eseje. 1. vyd. Přeložil Jan Čermák. Praha: Argo, s. ISBN , s. 9.) 2 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Netvoři a kritikové: a jiné eseje, O pohádkách, s Tamtéž. 1

7 kien toto téma chápe v poněkud širším kontextu a do množiny tradičních pohádek se tak dostávají i příběhy, které by nás často nenapadlo pohádkami nazývat, a naopak některé příběhy jsou z ní vyloučeny. Ve své práci používám pro označení pohádek také pojmu pohádkový příběh, případně fantastický příběh. Vždy pod těmito termíny rozumím jedno a totéž. Pokud se bude jednat o výjimku, přímo na ni upozorním. V práci ponejvíce vycházím z eseje O pohádkách v překladu Jana Čermáka v souboru Netvoři a kritikové a jiné eseje, který si troufám označit za velmi zdařilý. Současně však pracuji i s originálním textem Tolkienova eseje On Fairy Stories. K citacím proto uvádím jak verzi z překladu, tak text v originálním znění. Pro lepší srozumitelnost používám v textu český překlad eseje a v poznámkách pod čarou anglický originál 1. Tento esej tvoří několik podkapitol, z nichž každá se zabývá specifickým problémem pohádek. Tyto části jsou: Pohádka, Původ, Děti, Fantazie, Obnova, únik, útěcha a Epilog. Členění své práce jsem ponechala s osnovou eseje totožné. Pokusím se však každou z těchto kapitol rozvést do širšího kontextu. Pokusím se na nich také demonstrovat, jak se jeho vlastní literární díla dotýkají teorie o pohádkách. Poslední kapitolu jsem přejmenovala na: Pohádka a křesťanství, neboť se tímto tématem Tolkien v Epilogu nejvíce zabývá. Významným zdrojem informací se pro mě staly i další texty. Z výše jmenované knihy Netvoři a kritikové je to kromě eseje O pohádkách esej Pan Gawain a Zelený rytíř, ve kterém lze nalézt mnohé doklady o spojitosti pohádkových příběhů a křesťanství. Mnohé informace o Tolkienově životě, tvorbě a názorech nalezneme v knize Huphreyho Carpentera J. R. R. Tolkien: Životopis. Autor vychází z mnoha zdrojů, čerpá jak z rozhovorů s Tolkienem, tak z jeho nepublikovaných děl a osobních dopisů. Kniha u nás vyšla v překladu Stanislavy Pošustové, ze kterého také vycházím. Dopisy jsou dalším významným informačním zdrojem, neboť zachycují korespondenci mezi Tolkienem a okruhem jeho přátel. Nalezneme v nich spoustu infor- 1 V práci vycházím z online verze Tolkienova eseje: TOLKIEN, John Ronald Reuel. On Fairy Stories [online] West Chester : Brainstorm-Services, [cit ]. Dostupný z WWW: < 2

8 mací, jež nám objasňují Tolkienovy životní postoje. Dalším zdrojem se pro mě stala kniha Robleyho Evanse J. R. R. Tolkien, v níž se mimo jiné autor zabývá motivy a obsahem díla Pán prstenů. Pro získání uceleného názoru na Tolkienovo dílo jsem vycházela také z knih Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky (v překladu Františka Vrby), Pán prstenů (v překladu Stanislavy Pošustové), Silmarillion (taktéž v překladu Stanislavy Pošustové) a Příběhů z čarovné říše. Poslední jmenovaná kniha obsahuje kromě eseje O pohádkách také několik příběhů, jež spadají do Tolkienovy pohádkové tvorby. Jsou jimi Sedlák Jiljí z Oujezda, Kovář z Velké Lesné a dala by se mezi ně započítat i povídka List od Nimrala (všechny v překladu Stanislavy Pošustové) a soubor básní Příhody Toma Bombadila (v překladu Petra Štěpána). O pojmu fairies nejvíce čerpám z knihy K. M. Briggsové The Fairies in Tradition & Literature, kde se autorka zabývá původem a druhy fairies a jejich výskytem v literatuře. Co se týče pohádek jako takových, stala se mi přínosem internetová stránka obsahující kompletní texty pohádkových sbírek Andrewa Langa a také sbírka Pohádky bratří Grimmů. Co se týče kontextu s českou pohádkou, rozhodla jsem se čerpat z knihy Jana Červenky O pohádkách, která je souborem několika textů zaměřených na pohádky od českých autorů. Kniha se také zabývá výchovnými aspekty působení pohádek na děti. O dualitě cílového okruhu čtenářů (děti versus dospělí) pojednává článek Fairy Stories: A psychological examination of the dual audiences for fantasy literature Laury Cantore, ze kterého čerpám v části své práce pojednávající o dětech a dospělých jako čtenářích pohádky. 3

9 2. ŽIVOT A DÍLO Nechci se v této části podrobně zabývat životopisem J. R. R. Tolkiena ani výčtem veškeré jeho tvorby. Bylo by to zbytečné, neboť asi nejdokonalejší obraz Tolkienova díla a života nám nabízí H. Carpenter v Tolkienově Životopise. Pokusím se však alespoň zdůraznit některé důležité momenty jeho života, které souvisí s tématem mé práce, a díla, kterých se jeho teorie o pohádkách dotýká. ŽIVOT John Ronald Reuel Tolkien se narodil 3. ledna 1892 v jihoafrickém Bloemfonteinu. Jeho rané dětství poznamenala nejprve smrt otce v roce 1896 a o několik let později, v roce 1904, také smrt matky, která byla pro mladého Tolkiena velkou ránou. Matka byla pro Tolkiena vždy vzorem a od raného dětství jej svědomitě vedla k víře v Boha, která se stala neodmyslitelnou součástí celého jeho života. O devět let později o své matce napsal: Má matka byla opravdová mučednice, a ne každému Bůh dopřeje tak snadnou cestu ke svým velkým darům jako Hilarymu 1 a mně, když nám dal matku, která se upracovala a usoužila k smrti, jen aby zajistila, že zachováme víru. 2 Tolkien zůstal katolické víře věrný po celý svůj život. V jeho dílech často nalézáme odkazy na víru v Boha, ať už se jedná o morální poselství, do jisté míry křesťanstvím ovlivněnou mytologii Středozemě 3, nebo přímé odkazy na náboženské texty ve svých studiích. Po smrti matky se stal Tolkienovým poručníkem otec Francis Morgan, který velmi dbal o chlapcovo vzdělání. Dalším významným bodem jeho života bylo seznámení s Edith Brattovou, se kterou o několik let později vstoupil do svazku manželského. Spolu měli čtyři děti. Edith se stala Tolkienovi inspirací, když tvořil příběh o Berenovi a Lúthien, který nalezneme v Silmarillionu. 1 Bratr J. R. R. Tolkiena. 2 CARPENTER, Humphrey. J. R. R. Tolkien: Životopis. Přeložila Stanislava Pošustová. Praha: Mladá fronta, s. ISBN , s V prostředí Středozemě se děj odehrává v knihách Hobit, Pán prstenů, Silmarillion a dalších posmrtně vydaných dílech. 4

10 Mezi příběhy o bolesti a zkáze, které k nám dospěly z temnoty oněch dnů, jsou přece některé, v nichž je uprostřed pláče a pod stínem smrti světlo, které přetrvává. A z těchto příběhů zní elfskému sluchu stále nejlíbeznější vyprávění o Berenovi a Lúthien. O jejich životě byl složen zpěv Leithian, propuštění z pout, druhá nejdelší z písní o starém světě; zde se však příběh vypráví stručněji a bez písní. 1 V tomto příběhu nalezneme téma velké lásky smrtelného muže ke krásné a nesmrtelné elfce Lúthien. Příběh je v mnohém odrazem Tolkienovy lásky k Edith. S motivem lásky (dokonce i lásky smrtelného muže a nesmrtelné ženy) se setkáme v jeho tvorbě vícekrát. 2 Již od dětství se u něj projevovala láska k literatuře a cizím jazykům. Velmi ho fascinovaly pohádkové příběhy. Za svého studia na internátní Škole krále Edwarda již se zaujetím studoval mnohé jazyky 3. Snažil se v jazycích hledat kosti 4 tedy hledat prvky, které jsou různým jazykům společné. Zájem o anglosaštinu jej přivedl k četbě staroanglické básně Béowulf, která se pro něj stala silným zdrojem nadšení a inspirace. Záliba ke střední angličtině jej pro změnu přivedla ke středověké básni z prostředí dvora krále Artuše Pan Gawain a Zelený rytíř, v němž hraje velkou roli křesťanská morálka, povinnost splnění závazku a další. Velmi podstatnou část Tolkienova života tvoří roky jeho působení na Oxfordské univerzitě, kde s vyznamenáním absolvoval anglický jazyk a literaturu, posléze byl však nucen odejít do války do Francie. Ve Francii onemocněl zákopovou horečkou a během své rekonvalescence začíná pracovat na příbězích Silmarillionu a po skončení války se do Oxfordu vrací. V roce 1924 se stává Tolkien lektorem anglického jazyka na univerzitě v Leedsu. Zde se seznámil s E. V. Gordonem a spolu pracovali na novém vydání středoanglické verze Pana Gawaina a Zeleného rytíře. V Leedsu však Tolkienovo působení nebylo nijak dlouhé, a když mu v roce 1925 přišla nabídka postu profesora anglického jazyka v Oxfordu, rozhodl se ji přijmout. Jak se odvíjel Tolkienův život dál krásně popisuje H. Carpenter v Životopise: 1 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Silmarillion. Přeložila Stanislava Pošustová. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, s. ISBN s Například v Pánovi prstenů se jedná o příběh lásky Aragorna (člověka) a Arwen (nesmrtelné elfky). 3 V tu dobu již ovládal latinu, řečtinu, francouzštinu a němčinu, posléze se seznámil s anglosaštinou. 4 CARPENTER, Humphrey. J. R. R. Tolkien: Životopis, s

11 A po tomhle, mohli byste říci, že se vlastně nic nedělo. Tolkien se vrátil do Oxfordu, dvacet let byl profesorem anglosaštiny, potom byl zvolen profesorem anglického jazyka a literatury, usídlil se v konvenčním oxfordském předměstí, kde strávil první roky penze, přestěhoval se do nanicovatého přímořského letoviska, po smrti manželky se vrátil do Oxfordu a sám spokojně skonal ve věku jedenaosmdesáti let [...] 1 Jak vzápětí dodává, byl by to obyčejný život [...] nebýt zvláštní skutečnosti, že během let, kdy se nic nedělo, napsal dvě knihy, z nichž se staly světové bestsellery... 2 Není pochyb, že zde Carpenter hovoří o dílech Hobit a Pán Prstenů. V tomto období také zaznívají Tolkienovy přednášky: Beowulf: netvoři a kritikové ( Béowulf: The Monsters and the Critics, 1936), O pohádkách ( On Fairy Stories, 1939), Angličtina a velština ( English and Welsh, 1955) nebo přednáška zaměřená na báseň Pan Gawain a Zelený rytíř 3 ( Sir Gawain and The Green Knight, 1953). Ty po jeho smrti vycházejí v souboru Netvoři a kritikové a jiné eseje. Co se týče literární tvorby, píše Pána prstenů a Hobita a stále pracuje také na Silamrillionu a kratších povídkách a pohádkových příbězích. Poměrně významné je Tolkienovo přátelství s Clivem Staplesem Lewisem. Spolu sdíleli zálibu pro mytologii. Tolkien Lewise získal nejprve pro spolek Uhlohryzů (nebo také Kolbítar 4, jak zněl původní islandský výraz), kde se předčítalo z islandských ság a debatovalo. Zde také začalo jejich dlouhodobé přátelství. Tolkien a Lewis navzájem hodnotili svá básnická díla, přestože Tolkien obvykle Lewisovu kritiku nebral příliš na vědomí. Později byli oba členy neformálního oxfordského literárního spolku s názvem The Inklings 5 (v překladu Tušitelé nebo Inkousťata) založeného kolem roku Na setkáních Inklings zaznívaly básně, povídky nebo úryvky z nedokončených děl a následně se o diskutovalo o jejich pozitivech a nedostatcích. Mezi díly, která zde byla předčítána, se objevil Tolkienův Hobit a Pán prstenů nebo například Lewisův text Z mlčící planety. Po nějakém čase přátelství Lewise a Tolkiena částečně 1 CARPENTER, Humphrey. J. R. R. Tolkien: Životopis, s Tamtéž. 3 Z jiného překladu známá také pod názvem Sir Gawain a Zelený rytíř. 4 Islandský výraz kterým jsou označováni lidí, kteří sedí v zimě rozvalení blízko ohně a tím pádem jakoby hryžou uhlí. (CARPENTER, Humphrey. J. R. R. Tolkien: Životopis, s. 112.) 5 Mezi další členy patřili například Charles Williams, Christopher Tolkien nebo Owen Barfield a mnoho dalších. 6

12 ochladlo. Jednalo se o jistou vzájemnou rivalitu a kritické výtky vůči dílům toho druhého. Tolkien si nikdy neoblíbil Lewisovy knihy o Narnii, Lewis naopak kritizoval Pána prstenů. Zatímco Lewis produkoval jednu knihu o Narnii za druhou, Tolkien pracoval velmi pozvolna. Po dokončení tohoto románu však Tolkien zaslal strojopis knihy Lewisovi a ten ve svém dopise reagoval na knihu velmi pochvalně. V závěru dopisu uvádí: Gratuluji ti. Celé dlouhé roky, které jsi na tom strávil, jsou ospravedlněny. 1 Kniha byla vydána roku 1954 a zajistila Tolkienovi nečekaný úspěch. V dalších letech se věnoval spíše tvorbě kratších příběhů a pracoval na dokončení Silmarillionu a propracovávání mytologie Středozemě. Silmarillion nakonec vyšel až po autorově smrti. Tolkien umírá roku 1973, dva roky po smrti své ženy, ve věku 81 let. Spousta děl zůstala nedokončených a především díky práci jeho nejmladšího syna, Christophera Tolkiena, mohla být po otcově smrti nedokončená díla nabídnuta čtenářům. DÍLO Zde se pokusím uvést některá jeho díla, nebudou zde uvedena všechna, pokusím se zaměřit hlavně na Tolkienovu tvorbu, která se nějakým bližším způsobem dotýká jeho teorie pohádky. Poezie Co se týče Tolkienovy básnické tvorby, je poměrně obsáhlá. Především jeho raná tvorba byla spíše básnická nežli prozaická. Nebudu zde vypisovat veškeré názvy, neboť by to zabralo zbytečně mnoho místa. Mnoho básní nalezneme v Pánovi prstenů, v Hobitovi, Silmarillionu i v dalších vydaných textech. Doplnění prozaického textu o básnické prvky je pro Tolkienovu tvorbu velmi typické. Obtížně bychom hledali dílo, ve kterém se s veršovanou vsuvkou nesetkáme. Většina básní byla napsána ještě před vznikem nejslavnějších románů a později do nich byly tyto básně začleněny. Obohacují tak vnitřní kulturní rozměr Tolkienova světa. Společné mají to, 1 CARPENTER, Humphrey. J. R. R. Tolkien: Životopis, s

13 že v nich zpravidla nalezneme fantastické motivy, ať inspirované pohádkovými prvky (často popisujícími charakter pohádkové říše, fairy-land či Faerie), tak prvky mytologickými (převážně pak vycházejícími z Tolkienovy vlastní mytologie, která prostupuje Středozemi). Jsou také inspirované reálnými motivy vycházejících z textů, které měl Tolkien nejraději. 1 O básni Goblin feet ( Nožky skřítků ) se zmiňuji zejména proto, že pojednává o fairies jako o drobných bytostech, dále tato báseň představuje pohled na fairies, který se Tolkienovi zanedlouho velmi zprotivil (viz kapitola Fairies). Byla vydána roku 1915 v The Oxford Poetry. Roku vychází jiná Tolkienova báseň v The Eadigan Saelidan: The Happy Mariners. Zde se objevuje báseň s pohádkovým motivem o mužíčku z Měsíce Why the Man in the Moon Came Down Too Soon 3. Stejného roku je také publikována báseň podobného rázu, která se později stane součástí Pána prstenů a nese název se The Cat and the Fiddle 4. Obě tyto básně vyšly roku 1962 v souboru básní The Adventures of Tom Bombadil 5, všechny tyto básně jsou zjevně ovlivněny pohádkovými prvky, stejně jako samotná postava Toma Bombadila, se kterým se opět můžeme setkat jako s postavou v Pánovi prstenů. Velmi úzce se Tolkienovy teorie o povaze fantastických příběhů, hlavně pak vnitřní pravdivosti mýtů, dotýká báseň Mythopoeia nebo také Philomythus to misomythus ), adresovaná C. S. Lewisovi. Touto básní se budu více zabývat v kapitole týkající se spojení pohádkových příběhů s křesťanskou vírou. Kousek této básně je také citován v eseji O pohádkách. 1 Mám na mysli hlavně středověké eposy. Z nich měl nejraději například Béowulfa, Eddu a Kelevaru. 2 Poprvé vyšla již roku 1920, nyní se jednalo o revidovanou verzi. 3 Uveřejněná v: TOLKIEN, John Ronald Reuel. Příběhy z čarovné říše, s. 32. V českém překladu Petra Štěpána Jak mužík z Měsíce přišel brzy velice. 4 V českém překladu Stanislavy Pošustové najdeme báseň v knize Pán prstenů: TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů: Společenstvo Prstenu. Přeložila Stanislava Pošustová. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, s. ISBN s V jiné verzi nese název Why the Man in the Moon Came Down Too Late (česky vydaná pod názvem Jak mužík z Měsíce přišel pozdě velice v překladu Petra Štěpána). 5 V českém překladu Petra Štěpána vyšlo pod názvem jako Příhody Toma Bombadila. 8

14 Próza Fakt, že je Tolkien autorem Pána prstenů, je všeobecně známý. Kromě již několikrát zmiňovaných románů z prostředí Středozemě je však také autorem mnoha kratších textů. Opominu jeho odbornou tvorbu zaměřenou na lingvistické problémy a budu se zde zabývat spíše díly, která se dají zařadit do Tolkienovy pohádkové tvorby. Roku 1937 vychází Hobit aneb cesta tam a zase zpátky (The Hobbit or There and Back Again). Kniha byla původně určena jeho vlastním dětem. V Hobitovi se setkáváme s trpaslíky, elfy, čaroději, drakem a také zcela novými obyvateli pohádkového světa, hobity. Zatímco například předlohy trpaslíků vycházejí z pohádkových zdrojů a splňují veškeré atributy toho jak má správný trpaslík vypadat, Tolkienovo pojetí elfů se od klasických předloh odlišuje. Bude o nich řeč v dalších kapitolách mé práce. Román si získal velkou oblibu a Tolkien byl požádán vydavatelem o napsání pokračování. Mytologie Středozemě se rodila pozvolna v průběhu jeho práce na příbězích budoucího Silmarillionu. Román, který je pokračovatelem Hobita, se od něj do značné míry liší, stává se vážnějším, ale také delším. Řeč je o Pánovi prstenů (The Lord of the Rings). Sám Tolkien se v průběhu psaní několikrát vyjádřil, že příběh se mu vymyká z rukou, a namísto toho, aby vznikla podobně hravá kniha jako byl Hobit, primárně určená dětem, vzniká něco zcela odlišného. Práce na Pánovi prstenů trvala dlouhých 12 let, Tolkien text mnohokrát upravoval a přepisoval. V tomto románu hlouběji nahlížíme do autorova vybájeného světa. Tolkien byl perfekcionista, proto se snažil neopomíjet žádný detail a obrovský důraz kladl také na význam jazyka. Zařadit výsledné dílo pro určitý okruh čtenářů se stalo poněkud problematické 1. Přes veškeré výhrady se přesto Pán prstenů stal, zcela proti Tolkienovu očekávání, světovým bestsellerem. Svého vydání se dočkal roku Tehdy spatřily světlo světa první dvě části, neboť román musel být rozdělen (kvůli svému rozsahu) na tři části: Společenstvo prstenu ( The Fellowship of the Ring ), Dvě věže ( The Two Towers ) a Návrat krále ( The Return of the King, 1955). 1 Pro děti se příběh mohl jevit příliš složitý, zatímco pro dospělé příliš pohádkový. 9

15 Pět let před Pánem prstenů, roku 1949, je vydána pohádka Farmář Giles z Hamu 1 ( Farmer Giles of Ham ). I toto dílko vzniklo původně za účelem pobavení Tolkienových dětí. Před vydáním jej Tolkien několikrát přepisoval. Nakonec vznikl humorem prosycený příběh inspirovaný středověkými pověstmi stal se tak hodným zaujmout jak dětské, tak dospělé čtenáře. Pojednává o sedláku, který zvítězí na obrem a drakem a získá si oblibu u krále. Roku 1964 vychází Strom a list (Tree and Leaf), kde spolu vychází esej O pohádkách a List od Nimrala ( Leaf by Niggle ). Oba tyto texty spolu poměrně úzce souvisejí, oba dotýkají problému lidského tvoření. List od Nimrala může být chápán jako Tolkienova částečná sebereflexe. Povídka pojednává o umělci, který touží na svých obrazech zachytit veškeré detaily. Začíná jedním listem, postupně vzniká obrovský obraz stromu a okolní krajiny. Příběh vyústí v to, že sám autor se po podivných peripetiích ocitne uvnitř svého obrazu, svého reálného, přesto z vlastní mysli vytvořeného světa. Dalším Tolkienovým pohádkovým příběhem, který vyšel roku 1967, je Kovář z Wooton Major 2 ( Smith of Wootton Major ). Jedná se o příběh kouzelné hvězdičky, která umožňuje svému majiteli podnikat cesty do pohádkové říše. O vydání svého vrcholného díla, Silmarillionu (za něž je Tolkien sám považoval), usiloval již dlouhé roky svého života. Vážně začal o vydání uvažovat po úspěchu Hobita, avšak nabídnout Silmarillion jako pokračování by pravděpodobně nesplnilo svůj účel. Další pokus o vydání nastal ve chvíli, kdy měl být vydán Pán prstenů. Tolkien toužil po společném vydání, neboť Silmarillion by, dle jeho názoru, v Pánovi prstenů prohloubil pochopení mytologického kontextu. Nakonec však vše dopadlo jinak, a toto dílo bylo vydáno až roku 1977, tedy čtyři roky po Tolkienově smrti. V Silmarillionu nalézáme příběhy z nejdávnější historie Středozemě, počínaje jejím stvořením a stvořením bytostí, jež tento svět obývají. Kniha popisuje dávné příběhy a setkáváme se zde také s příběhem o Berenovi a Lúthien. V Silmarillionu, ačkoli se to čtenáři nemusí na první pohled zdát, nalézáme také velmi silný obraz křesťanské víry. 1 V knize Příběhy z pohádkové říše vyšla pod názvem Sedlák Jiljí z Oujezda v překladu Stanislavy Pošustové. 2 V jiném překladu od Stanislavy Pošustové jako Kovář z Velké Lesné. 10

16 Další Tolkienova posmrtně vydaná díla se zabývají převážně Středozemí. Nadále prohlubují její mytologii. Jedná se například o knihu Nedokončených příběhů (Unfinished Tales,1980), Knihy ztracených příběhů (The History of Middle Earth: The Book of Lost Tales, mají devět dílů a vycházely v letech ). Kromě příběhů ze Středozemě byly publikovány například také Dopisy Děda Mráze 1 (The Father Christmas Letters, 1976). 1 Jedná se o krátké povídky, které tvořily korespondenci mezi Tolkienem coby Dědou Mrázem a jeho dětmi. 11

17 3. TOLKIEN O POHÁDKÁCH V roce 1939 vzniká esej O pohádkách původně přednesen jako přednáška na paměť Andrewa Langa na univerzitě v St. Andrews, papírově vydán roku A. Lang je autorem řady dvanácti barevných 1 sbírek pohádek. Pohádky v nich mají původ v mnohých částech světa. Tolkien Langovy knihy dobře znal a ve svém eseji je často zmiňuje a reaguje na ně hlavně v kapitole, kterou věnuje tématice dětí jako čtenářů. Problematikou dětí a pohádek se budu zabývat v kapitole 3.3 Děti. Esej O pohádkách vznikal v době, kdy Tolkien začínal pracovat na příběhu Pána prstenů a Hobit byl tedy již nějaký čas na světě. Oba tyto příběhy lze dle autorovy vlastní teorie chápat jako pohádkové příběhy, stejně jako ostatní fantastické texty, které vytvořil. Tolkienova teorie může být vlastně chápána jako jistá obhajoba vlastních děl, tedy jejich chápání coby pohádkových příběhů. POHÁDKY VYMEZENÍ STĚŽEJNÍCH POJMŮ Na začátek je důležité objasnit některé pojmy, se kterými se v Tolkienově teorii přicházíme do styku. V textu se nejčastěji setkáváme s pojmem fairy, a to ať už stojí samostatně jako fairy či v množném čísle fairies nebo ve spojeních jako fairytale, fairy-story, případně Faerie a fairy-land. Začnu samotným významem pojmu pohádka. Následně se zaměřím na vysvětlení pojmu Faerie a v poslední části této kapitoly se budu zabývat problematikou fairies. Definice pohádky Tolkien v úvodu své studie o pohádkách poukazuje na významný problém. Má-li se jimi zabývat, musí zcela jistě tento termín nějakým způsobem vymezit. Už to samo o sobě může být poměrně problematické, neboť definic pohádky existuje více, avšak žádná z předkládaných nevystihuje dle Tolkiena jejich pravou povahu. Z tohoto důvodu se pokouší nabídnout své vlastní vymezení tohoto pojmu. 1 Jedná se o soubor dvanácti sbírek pohádek, barevných proto, že každá sbírka nese název jedné barvy např. Červená kniha pohádek (Red Fairy Book) apod. 12

18 Nahlédneme li do českého encyklopedického slovníku, dočteme se, že pohádka, neboli báchorka je žánr lidové slovesnosti, jedná se o epické vyprávění, většinou prozaické, v němž se zobrazení reálného světa spojuje v umělecký celek s líčením nadpřirozených jevů. Vypravování se v pravdě nevztahuje k určitému místu nebo činu ani není předváděno jako přímý zážitek vypravěče... 1 Dále se zde můžeme dočíst, že pohádky dělíme podle obsahu na: fantastické (kouzelné) v nichž vystupují stateční hrdinové bojující proti nástrahám světa, v němž se objevují nadpřirozené síly. Dále na zvířecí pohádky, ve kterých plní roli hlavních postav personifikovaná zvířata, a pohádky novelistické (povídky), které jsou mladšího původu a zdůrazňují hrdinovu vlastní aktivitu, obsahují více reálných sociálních motivů i satirické prvky. 2 Tolkien se snažil nalézt odpověď na otázku Co je pohádka? ve slovníku Oxford English Dictionary. Zde však nenalezl žádný odkaz na spojení fairy-story (pohádka). Dále však uvádí, že dodatek ke slovníku říká: Výraz fairy-tale je doložen od roku 1750 a jeho hlavní významy jsou a) vyprávění o fairies, či obecně pověst s tímto námětem, včetně jeho odvozených podob, b) neskutečný, nebo neuvěřitelný příběh, a c) klam. 3 Tuto definici Tolkien nepovažuje za dostačující a domnívá se, že skutečnou povahu pohádky nevystihuje. Pokud by měl Tolkien měl reagovat na českou definici, pravděpodobně by se mu také zcela nezamlouvala. Odpadá zde sice problém nutnosti konkretizovat pojem fairies, avšak pro změnu se zde operuje s termínem nadpřirozenosti, a tu, jak se pokusím později vysvětlit, také nechápe Tolkien zcela jednoznačně. Co se týče definice v Oxford English Dictionary, nabízí hned tři možné pohledy na pohádkové příběhy. Z těchto tří definic se mu jako nejbližší jeví chápání pohádkového příběhu coby vyprávění o fairies, či obecně pověst s tímto námětem, 1 Encyklopedický institut Československé akademie věd. Ilustrovaný encyklopedický slovník: II. díl. Redaktor Jaroslav Koženík. 1. vyd. Praha: Academia, s. Strana Tamtéž. 3 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Netvoři a kritikové: a jiné eseje. O pohádkách, s In the supplement, fairy-tale is recorded since the year 1750, and its leading sense is said to be (a) a tale about fairies, or generally a fairy legend;with developed senses, (b) an unreal or incredible story, and (c) a falsehood. (TOLKIEN, John Ronald Reuel. On Fairy Stories, s. 2.) 13

19 včetně jeho odvozených podob, která však, jak se pokusím ukázat později, také zcela nevystihuje jeho osobní pohled na pohádku. Tolkien totiž pohádku chápe v poněkud širším kontextu. Přesto se však budu chvíli zabývat první definicí, proto je nutné blíže charakterizovat pojem fairies, kterému se budu věnovat v následující kapitole. Tolkien se domnívá, že pro definici pohádkového příběhu nepostačuje pouhý výskyt fairies. Důležitější roli hrají další motivy a prvky, jež nalezneme ve světě, ve kterém se daný příběh odehrává. Fairies nejsou jedinou jeho součástí. Podstatný je tedy samotný pohádkový svět (viz kapitola Faerie). Definice pohádky co je, či co by měla být nezávisí tedy na definici elfů či fairies či historickém svědectví o nich, nýbrž na povaze Faerie [...] 1 Forma pohádky jako taková není pro Tolkiena zcela stěžejní, je totiž značně proměnná, je nejčastěji zapsána v próze, může však být i veršovaná apod. Konkrétně se jí Tolkien ani ve svém eseji nezabývá. Jeho chápání pohádkových příběhů se soustřeďuje spíše než na formu na jejich obsah a poslání. Tolkien tedy staví svou vlastní definici na faktu, že pohádkový příběh musí mít nějakou spojitost s Faerií a jeho zásadním smyslem může být v podstatě cokoli. Tolkien uvádí jako příklad smyslu satiru, dobrodružství, moralitu nebo fantazii. Pokud však pohádkový příběh obsahuje satiru, může být zesměšňováno cokoli s jedinou výjimkou. Zesměšňována nesmí být kouzelná povaha příběhu. Kdyby byla tato podstata zesměšňována, příběh by začal postrádat na svém smyslu a přestal by být příběhem pohádkovým. Zde uvádí Tolkien jako správný příklad středověkou báseň Pan Gawain a Zelený rytíř. V eseji zabývajícím se onou básní píše o autorovi básně: [...] přijal Faerii za dědictví, místo aby se k ní záměrně obrátil zády. 2 Ve svém eseji Tolkien dále prohlubuje definici pohádkového příběhu o funkce, motivy a další náležitosti, které jej charakterizují. 1 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Netvoři a kritikové: a jiné eseje. O pohádkách, s The definition of a fairy-story what it is, or what it should be does not, then, depend on any definition or historical account of elf or fairy, but upon the nature of Faerie [...] (TOLKIEN, John Ronald Reuel. On Fairy Stories, s. 4.) 2 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Netvoři a kritikové: a jiné eseje. Pan Gawain a Zelený rytíř, s. 88. Pana Gawaina měl Tolkien ve velké oblibě, je autorem překladu této básně a jejím rozborem se zabývá v eseji jí věnované. V eseji na stejném místě uvádí, že dobrou pohádkou chápe: [...] opravdový příběh s hlubokými kořeny, který se jako příběh vypráví, a nikoli chabě maskovaný mravní jinotaj. 14

20 Co je a co není pohádka Pro pochopení Tolkienova smýšlení o pohádkových příbězích je potřeba odlišit příběhy, které se pohádkami nazývají oprávněně, od těch, které se na první pohled pohádkami jeví, avšak ve skutečnosti jimi nejsou. S mnoha příběhy náležejícími do obou těchto kategorií se můžeme ve sbírkách pohádek setkat. Mnoho takových příběhů, které má Tolkien na mysli, se totiž neodehrávají ve Faerii, ani se jí svou tématikou nedotýkají (a to je v rozporu s výše uvedenou definicí). Sám však připouští, že v některých případech mohou být hranice pohádky značně nejasné. Budiž příkladem Modrá kniha pohádek (Blue Fairy Book 1 ) Andrewa Langa. Mnoho příběhů je dle Tolkiena možno pohádkami nazvat, avšak jiné zcela jistě ne. Zvláštností může být fakt, že ani jeden z příběhů v této sbírce obsažených nepojednává o fairies, veskrze jsou hlavními postavami lidské bytosti. Důvodem pro diskvalifikaci příběhu z množiny pohádek může být příběh, který se odehrává v našem světě, přestože nevíme kde přesně. Příkladem takového příběhu může být Voyage to Lilliput ( Plavba na Lilliput 2 ). Tento příběh Tolkien zařazuje do kategorie tzv. lživých báchorek 3. Ty Tolkien popisuje následovně: [...] vyprávějí o mnoha divech, jsou to však divy, jež lze spatřit kdesi v našem vlastním prostoru a čase tohoto pozemského světa; jen vzdálenost je před námi tají. 4 Dále z kategorie pohádek Tolkien vylučuje příběhy, v nichž jsou podivuhodné a zázračné události, následkem lidského snění. Zde uvádí jako příklad příběhy Alenčina dobrodružství (Alice in Wonderland ) Lewise Carrola. Tolkien připouští, že snění může být pro člověka jistým způsobem odvedení do pohádkové říše. Ve chvíli, kdy však autor připustí, že všechny fantastické události příběhu jsou pouhými výplo- 1 GIBBS, Laura. Andrew Lang's Fairy Books: The Blue Fairy Book [online]. September 23, :42 PM, September 23, :42 PM [cit ]. Dostupný z WWW: < 2 V originále Voyage to Lilliput. 3 V originále je použit pojem Traveller s tales, můžeme je tedy chápat i jako cestovatelské povídky. 4 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Netvoři a kritikové: a jiné eseje. O pohádkách, s Such tales report many marvels, but they are marvels to be seen in this mortal world in some region of our own time and space; distance alone conceals them. (TOLKIEN, John Ronald Reuel. On Fairy Stories, s. 5.) 15

21 dy lidského snění (některé z hlavních postav), příběh přichází o své skutečné kouzlo. Nejedná se tedy o skutečný příběh z Faerie. Poslední typ příběhů, které Tolkien za pohádky nepovažuje, jsou tzv. zvířecí povídky. V tomto případě se jedná o příběh, kde zvířata disponují lidskými vlastnostmi a hovoří lidskou řečí. Lidem je charakteristická touha porozumět zvířatům. Ve zvířecí povídce jde však o něco trochu jiného. Lidé se v ní příliš nevyskytují, případně jenom okrajově, a nejde tedy o skutečné naplnění touhy po skutečném porozumění zvířatům. Řeč zvířat a zvířecí podoba může být často pouze nástrojem satiry. Jako příklad uvádí Tolkien například příběh O třech malých prasátkách ( The Three Little Piggs ), nebo můžeme vzpomenout na příběh O kohoutkovi a slepičce které za pohádku nepovažuje. Faerie Pojem Faerie používá Tolkien ve významu fairy-land (asi nejlépe možného přeložit jako říše pohádek ). Faerie je dle Tolkiena onen nejvýznamnější prvek, který činí pohádku pohádkou, a samotná definice pohádky na její povaze závisí. Faerii nelze polapit do sítě slov, vždyť jednou z jejích vlastností je nepopsatelnost, i když ne nepostřehnutelnost. 1 Tolkien se domnívá, že pojem Faerie lze nejspíše nejpřesněji přeložit slovem Kouzlo 2. Povahu Faerie může dobře vystihovat následující citát: Říše pohádek leží daleko a hluboko a vysoko a je plná mnoha rozličných věcí: lze tu nalézt všeliká zvířata a ptáky, bezbřehá moře a nespočetně hvězd, krásu, jež očarovává, a na každém kroku nebezpečí, radost i smutek, ostré jako meč. Člověk se snad může považovat za šťastného, že do té říše zabloudil, avšak samo její bohatství a podivuhodnost poutají jazyk poutníka, jenž by o nich chtěl vyprávět. A dokud tam přebývá, není radno, aby se příliš vyptával, jinak se brány uzavřou a klíče od nich budou ztraceny. 3 1 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Netvoři a kritikové: a jiné eseje. 1. vyd. O pohádkách, s Faerie cannot be caught in a net of words; for it is one of its qualities to be indescribable. (TOLKIEN, John Ronald Reuel. On Fairy Stories, s. 4.) 2 Tamtéž. Termín kouzlo je v originále uváděn jako: Magic. 3 Tamtéž, s The realm of fairy-story is wide and deep and high and filled with many things: all manner of beasts and birds are found there; shoreless seas and stars uncounted; beauty that is an enchantment, and an ever-present peril; both joy and sorrow as sharp as swords. In that realm a man may, perhaps, count himself fortunate to have wandered, but its very richness and strangeness tie the 16

22 Co se týče nebezpečnosti Faerie, můžeme si vzít jako příklad Tolkienův příběh Kovář z Velké Lesné. Můžeme si povšimnout podobnosti s výše zmíněným citátem. Hlavní hrdina příběhu se stane vlastníkem kouzelné hvězdičky, která umožňuje nositeli vstoupit do pohádkové říše. Hvězdička je zde chápána také jako ochrana před nebezpečími, která v této říši mohou čekat. [...] záhy zmoudřel a pochopil, že k divům pohádkové říše se nelze přiblížit bez nebezpečí, a že mnoha Zlům nelze čelit jinak než zbraněmi příliš mocnými na to, aby jimi vládl smrtelník. 1 V tomto příběhu je Faerie vylíčena tak, jak ji Tolkien chápal, tedy jako svět, do kterého může člověk proniknout, svět který jej fascinuje, je plný velkých krás, ale také velkého nebezpečí. Zavření bran pohádkové říše může také korespondovat s vírou, kterou v nás pohádka probudí, nebo s potlačením nevíry, kterému se budu věnovat v kapitole Víra. Faerie je výtvorem lidského myšlení, vytvořená procesem lidského tvoření. Je to, co Tolkien nazývá Druhotným světem (viz kapitola Druhotný svět ). Fairies Tolkien v eseji uvádí slovníkovou definici fairies a opět má jisté výhrady. Slovník říká, že [...] fairies jsou malé nadpřirozené bytosti, o nichž se v obecném povědomí předpokládá, že mají kouzelnou moc a jsou s to v dobrém či zlém ovlivňovat záležitosti lidí 2 Hledáme-li pojem fairy v česko-anglickém slovníku, dočkáme se překladů jako víla, skřítek, drobné stvoření, ale také čarovný, pohádkový, drobný, křehký apod. To však nikdy nevystihuje jednoznačný význam tohoto výrazu. Nejsnáze by se snad tento pojem dal do českého jazyka přeložit, pokud pomineme jeho adjektivní významy, jako pohádková bytost. Ani to však není zcela přesné, proto se i v českých tongue of a traveller who would report them. And while he is there it is dangerous for him to ask too many questions, lest the gates should be shut and the keys be lost. (TOLKIEN, John Ronald Reuel. On Fairy Stories, s. 2.) 1 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Příběhy z čarovné říše. Kovář z Velké Lesné, s TOLKIEN, John Ronald Reuel. Netvoři a kritikové: a jiné eseje. 1. vyd. O pohádkách, s 132. [...] supernatural beings of diminutive size, in popular belief supposed to possess magical powers and to have great influence for good or evil over the affairs of man. (TOLKIEN, John Ronald Reuel. On Fairy Stories, s. 2.) 17

23 překladech eseje O pohádkách vyskytuje výraz fairy/fairies ve své anglické podobě. Vrátím se nyní ke slovníkové definici, již měl k dispozici Tolkien. Problém spatřuje ve výrazu nadpřirozený 1, který dle jeho názoru nemá a ani nemůže být s fairies spojován. Tolkien totiž ve své představě chápe člověka jako nadpřirozeného a v tomto smyslu tedy fairies považuje za přirozenější, než je sám člověk. 2 Tolkien tvrdí, že skutečná potíž s obyvateli Faerie spočívá v tom, že je velmi těžké uchopit jejich pravou povahu. Obyvatelé Faerie se totiž často jeví něčím jiným, než čím ve skutečnosti jsou. Do povahy fairies jsou promítány lidské vlastnosti, často pak takové vlastnosti, kterých lidé nedosahují a po nichž ve své podstatě touží. Původem fairies a jejich podobou, se kterou se setkáváme v literatuře, se ve své knize The Fairies in Tradition & Literature zabývá K. M. Briggs. S fairies se můžeme velmi často setkat nejen v typických pohádkách, ale potkáme se s nimi například i ve středověkých romancích. Fairies nemusí vždy nutně představovat bytosti jako jsou skřítkové apod., můžeme se setkat i s fairies v podobě lidí s magickými schopnostmi. Briggs píše: [...] the fairy ladies of the medieval romances of the thirteenh, fourteenth and fifteenth centuries may well have an origin as old. [...] In the later romances it is clear that most of the fairy ladies belong to the human race, and owe their great powers to their knowledge of magic. 3 Jako příklad můžeme uvést příběhy z prostředí dvora krále Artuše. Co se týče velikosti fairies, v anglické literatuře existuje významné pojetí vnímající fairies jako malá drobná stvoření (skřítci, drobné víly apod.). Jak již bylo řečeno, v česko-anglickém slovníku nalezneme pod heslem fairy jako význam také slovo drobný, to samo o sobě také svědčí o tom, jak je velikost fairies obvykle v Británii chápána. 1 V angličtině supernatural. 2 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Netvoři a kritikové: a jiné eseje. O pohádkách, s Fairies, coby výtvory lidské mysli, Tolkien chápe jako přirozené. Pro člověka je přirozené tvořit. Fairies jsou tedy přirozené, ale člověk by jako jejich tvůrce měl být chápán podle Tolkiena jako nadpřirozený právě pro svou schopnost tvořit. 3 BRIGGS, Katharine Mary. The Fairies in Tradition & Literature. 1. vyd. London: Routledge & Kegan Paul, s. ISBN , s. 4. [...] čarodějky středověkých romancí třináctého, čtrnáctého a patnáctého století mají často pradávný původ. [...] V pozdějších Romancích je zřejmé, že jsou to lidé, kteří vděčí za své schopnosti jejich znalosti magie. Pojem fairy-lady jsem přeložila jako čarodějka, jelikož se mi zdá tento termín v tomto případě asi nevýstižnější. Pod pojmem fairy-lady si však také můžeme představit například víly apod. 18

24 Tolkien neměl toto pojetí v oblibě, přestože zjevný odmítavý postoj k němu nezastával odjakživa. V básni Nožky skřítků 1, kterou napsal pro radost své ženě Edith, nacházíme motiv malých ťapajících nožiček skřítků. Jak uvádí Carpenter v Životopise: [...] báseň Nožky skřítků představuje všechno, co se Tolkienovi zanedlouho úplně zprotivilo[...] 2 Do značné míry k této představě o velikosti fairies došlo pod vlivem W. Shakespeara a jeho současníků (s fairies se setkáváme v některých z jeho her, například ve hře Sen noci svatojánské ). Nutno říci, že Tolkien se k Shakespearovi rozhodně nestaví negativně, avšak připisuje mu významný vliv na přijetí představy fairies coby malých a křehkých stvoření právě proto, že jeho literární vliv byl ohromný. K. M. Briggs se ve své knize zamýšlí nad velikostí fairies. Hned v úvodu knihy uvádí, že jejich podoba se mění v kontextu dané doby, ale i zde se zmiňuje o možném vlivu britského chápání fairies jako malých bytostí. Píše o nich: For instance there is a school of thought that believes that we owe the race of tiny English fairies to the literary fancies of Shakespeare and his contemporarities. This is not so, for some of our earliest fairies, the Portunes, are said by Gervase z Tilbury to be only half an inch in height [...] 3 Briggs zde uvádí, že původ nemůžeme hledat pouze u Shakespeara a jeho současníků, ale například už Gervase of Tilbury, který žil o několik století před Shakespearem, se zmiňuje o fairies, které jsou také velmi drobné. Bylo by proto chybou tento vliv připisovat pouze Shakespearovi. Tolkien se však přesto domnívá, že pojem změnil svůj původní charakter hlavně na základě literárních vlivů významných britských autorů 4. Tolkien zmiňuje, že chápání povahy fairies se postupně změnilo právě na význam malý, drobný a opustilo tak původní význam ve smyslu neviditelný. Uvádí, že 1 Goblin feet je uvedena v Životopise: CARPENTER, Humphrey. J. R. R. Tolkien: Životopis, s CARPENTER, Humphrey. J. R. R. Tolkien: Životopis, s BRIGGS, Katharine Mary. The Fairies in Tradition & Literature, s. 3. Některé myšlenkové směry učí, že za vznik rasy malých anglických víl vděčíme fantastickým knihám Shakespeara a jeho současníků. To ovšem neplatí, protože o víly, zvané Portuny, které měří pouze půl palce na výšku píše již Gervase z Tilbury. (Tyto zmínky pocházejí ze století). 4 Kromě Shakespeara jmenuje například Michaela Draytona. Drayton je autorem příběhu Dvůr víl, o kterém se Tolkien vyjadřuje ve svém eseji nepříliš pozitivně. Říká, že pokud budeme Draytnův příběh považovat za pohádkový (příběh o fairies), je jedním z nejhorším jaký kdy byl napsán. (TOLKIEN, John Ronald Reuel. Netvoři a kritikové: a jiné eseje. O pohádkách, s. 133.) 19

25 [...] malý vzrůst je však v zemi Faerie, stejně jako ve světě našem, pouhou náhodou. Pygmejové nejsou fairies o nic blíž nežli Patagonci. 1 Ostatně K. Briggs se ve své knize zabývá různými podobami fairies, se kterými se můžeme v pohádkových příbězích setkat. Ne vždy se jedná o malá stvoření. V příbězích se setkáváme i s obry a giganty, draky a dalšími pohádkovými zvířaty nebo dokonce s pohádkovými rostlinami. To vše je možno do pojmu fairies zahrnout a o malé velikosti nemůže být řeč. V pohádkových příbězích se také často můžeme setkat s pojmem elf (pl. elves). Význam tohoto slova je v obvyklém chápání víceméně totožný s pojmem fairy. Pokud se tedy setkáme s pojmem fairies je obvykle zaměnitelný s pojmem elves. Tolkien uvádí, že původně byla tato slova pod vlivem francouzštiny, později si vlivem překladů osvojily vlastnosti vycházející z germánské, skandinávské či keltské tradice 2. Tento výraz zde uvádím zvláště z toho důvodu, že Tolkienovo pojetí elfů, se kterým se v jeho dílech setkáme, se také zásadně odlišuje od jejich chápání coby malých bytostí. Jak již bylo řečeno ve snaze definovat pohádku, fairies nejsou nezbytně nutnou složkou pohádkového příběhu. Daleko podstatnější je pohádková říše, Faerie, ve které se příběh odehrává. Tolkien považuje za daleko pohádkovější například postavy objevující se v příbězích o králi Artušovi. Jak uvádí, nejlepší pohádky nepojednávají v první řadě o fairies, ale o povaze onoho světa, ve kterém se nacházejí jak smrtelní lidé, tak další běžné věci, které nacházíme v našem světě. Bytosti v Tolkienových příbězích Tolkien pro své příběhy často nacházel inspiraci v různých zdrojích z nichž některé jsem již jmenovala ( Béowulf, Edda...). Opomineme-li jeho kratší povídky a pohádky, ve kterých se setkáme s bytostmi zcela známými z běžně vyprávěných pohádek (například obr a drak v Sedláku Jiljím z Oujezda nebo královna víl v Kováři z Velké Lesné ). Jsou zde také další příběhy, které se odlišují. Jsou to pří- 1 TOLKIEN, John Ronald Reuel. Netvoři a kritikové: a jiné eseje. O pohádkách, s But smallness is in Faerie, as in our world, only an accident. Pygmies are no nearer to fairies than are Patagonians. (TOLKIEN, John Ronald Reuel. On Fairy Stories, s. 5.) 2 Tamtéž, s

26 běhy zasazené do světa Středozemě. K. Briggs ve své knize píše: The best of all the modern wtitings on fairy people are J. R. R. Tolkien s Hobbit books. 1 Setkáváme se v nich s mnoha bytostmi, jež by se daly označit jako fairies. Mnoho z těchto bytostí není původních a vyskytovaly se v literatuře již dávno před napsáním Pána prstenů či Hobita, a nachází inspiraci právě ve výše zmíněných eposech a v tradičních lidových pohádkách. Tolkien však značně modifikoval pojetí některých bytostí, z literatury již dříve známých, ale také do příběhu zasadil bytosti zcela původní. V této kapitole se pokusím zaměřit na ty nejvýznamnější z nich. Vznik svých bytostí popisuje Tolkien velmi podrobně v Silmarillionu a pohlíží na něj spíše očima historika, než člověka, který příběh vymýšlí. Tolkien vypráví své příběhy jakoby se jednalo o reálné události, kterým sám věří, to souvisí s jednou z následujících kapitol (3.3.3 Víra), ve které se budu věnovat problému literární víry a potlačení nevíry. Bytostí se v Tolkienových příbězích vyskytuje značné množství, proto jsem se rozhodla nezabývat všemi. Vybrala jsem pouze tři, dle mého názoru nejreprezentativnější příklady, a to: Elfy (elves) jako modifikované bytosti odlišující se od většiny dřívějších předloh, trpaslíky (dwarves) coby příklad bytostí na svoji literární tradici víceméně navazující (přesto na ně Tolkien také nahlíží trochu novým pohledem) a hobity (hobbits), tedy bytosti zcela autorské. Pouze zde zmíním některé z dalších bytostí obývajících Tolkienovu Středozemi, jako jsou například různá božstva (Valar, Maiar), dále skřeti (orcs, gobblins) nebo čarodějové (Wizards někteří vyvolení z Maiar 2 ). Tolkien ve svých dílech učinil z trpaslíků, elfů nebo hobitů celé národy, přisoudil jim kulturu, vlastní jazyk, teologii atd. po vzoru lidské civilizace. To je také prvek, který jeho pojetí odlišuje od většiny jiných pohádkových příběhů Elfové Jak již bylo řečeno, Tolkien nechoval malou velikost fairies v oblibě. V jeho příbězích ze Středozemě se setkáváme s elfy (elves). Tolkienovo pojetí se 1 BRIGGS, Katharine Mary. The Fairies in Tradition & Literature, s Briggsová zde má na mysli hobity. Nejlepší ze všech moderních děl o pohádkových lidech jsou knihy o hobitech J. R. R. Tolkiena. 2 V příběhu Pána prstenů hrají významnou roli postavy čarodějů, kterými jsou Gandalf a Saruman. 21