HYNKA VITANOVSKĚHO Z VLČKOVIC PŘÍSPĚVEK K ŽIVOTOPISU

Transkript

1 - komedie inmemoriam, družstvo.májpraha,'1942. ZÁMECKÁ FORTUNA - komedie, Neubert Praha" 1944; TALÁR V MĚSTEČKU - komedie o malém okresním soudu a ještě menším tvorstvu kolem něho, Neubert Praha, ĎÁBEL V NÁS - historická episoda, DílíaPraha, 19&0.. KLADSKO "7"-druhý díl průvodce "Jiráskův kraj", Sportovní a turistické.nakladatelství Praha, TŘI,DNY TAMMUZ - román, Kruh Hradec Králové, ",PO,sLED~í Vý~TUP KLADSK~ MOTIVY - deset kapitol pro náročného turistu, Pochodeň 'Hradec Králové, červenec a srpen ) Publikační činnost v časopisech a sbornících: ASS (Pardubice), České slovo (Praha), Lidové noviny (Brno), Mladý demokrat (Jaroměř), Orlické hory a Podorlicko (Rychnov n, Kn.), sborník Pardubice, Pochodeň (Hradec Králové), Přítomnost (Praha), Salon (Brno), Scéna (Pardubice), Svobodné slovo (Praha), Torricelliana (Faenza - Itálie), Východ (Pardubice), Zítřek (Praha), Zprávy advokacie (Praha). 3) Rozhlasové relace: Československý'rozhlas Praha, Československý rozhlas, studio Hradec Králové. 4) Filmové náměty: Počestné paní pardubické (1944), Soudný den (1949). PŘÍSPĚVEK K ŽIVOTOPISU HYNKA VITANOVSKĚHO Z VLČKOVIC, V zámecké galerii státního zámku v Rychnově n. Kn. visí jedno, z vrcholných děl našeho slavného barokního malíře Karla Škréty. Představuje podobiznu mladého muže, oděného v okázalý dobový šat. Kdo byl ten půvabný mladý muž, jehož tvář učarovala mnohému z návštěvníků galerie? Jaroslav Neumann charakterizuje ve svém díle,malířství 17. století v Čechách, Hynka Vitanovského jako mladého povýšence a jeho podobiznu datuje kroku Píše:... Nedlouho předtím, r. 1666, byl portrétovaný povýšen za zásluhy svého otce z vladyckého do panského stavu. Škréta ho vyportrétoval v honosném šatě v. nápadné a vyzývavé okázalosti mladého povýšence. Vzácné látky, hebká kožešina, pestrá stužka, jemné rukáyy, to vše má zvyšovat společenský lesk mladěho Jcavalíra.") 239

2 Mám na Vitanovského jiný názor. Tato jemná, chorobná tvář nevyjadřuje 'pro mne samolibou snahu oslnit a pyšnit se nádherným oděvem, jako spíš vrozenou zálibu v krásných věcech. Pan Hynek pocházel již z generace, která mohla užívat nahromaděného bohatství svých otců. Svůj dobrý vkus osvědčil konečně i volbou svého portrétisty. Rodina Vitanovských z Vlčkovic nebyla původně ani slavná ani příliš zámožná. Pocházela z táborského kraje, kde si po vsi Vlčkovice vzala svůj přídomek. Otec mladého Hynka Adam Mikuláš Vitanovský byl přísedícím purkrabského soudu a jeden čas hejtmanem hradeckého kraje. V té době koupil spolu se svou manželkou Annou rozenou Sudovou z Řeneč panství Kyšperk (dnes Letohrad). Stalo se tak Adam však dloho svého panství neužíval. Roku 1654 se připomíná jeho manželka již jako vdova, Hynek byl patrně jejich jediné dítě. V listinách té doby se nazývá..mladý Hynek", nebo ještě lépe..pan Hynáček". Po smrti matčině je mu poručníkem strýc z otcovy strany Alexander Vitanovský z Vlčkovic. Víme to ze záznamu komory královské, která po letech, shánějíc peníze přišla na to, že děd mladého Hynka z matčiny strany rytíř Jetřich Suda z Řeneč neudal konfiskační komisi celé své jmění, jmenovitě statek Orlici, na němž paní Anna Vitanovská měla pojištěno své věno. Proto Hynkův poručník zaplatili na úhradu všech Iiskálnlch pohledávek za svého synovce jednou pro vždy sumu zlatých rýnských, za kterýžto obnos byl mladý Vitanovský dne všech nároků' komory zproštěn,") Mladému sirotkovi patřilo tehdy panství Kyšperk, statek Uhersko, několik poplužních dvorů. v okolí a statek Orlice, jež přinesla věnem jeho matka. Kromě toho měl i peníze na hotovosti; zl. rýnských nebyla tehdy žádná malá suma. Hynkovi se jistě dostalo dobrého vzdělání, i když nikoliv skálopevného zdraví. Roku 1661 byl mladý dědic uveden na Kyšperk, dosáhnuv plnoletosti. Svědčí o tom zápis v deskách zemských, kde se výslovně udává:"... maje sobě daná léta".!) Jak jsme viděli, klade Neumann vznik Škrétovy podobizny k roku Našla jsem však v Sedláčkově sbírce rukopisných záznamů lístek, podle něhož byl kdysi na zadní straně obrazu záznam, že Vitanovský byl portrétován "maje dvaadvacet let" (aetatis suae vicesimo secundo). To by odpovídalo roku Skutečně, tvář zobrazená Škrétou je mladistvá tvář, nikoliv obličej muže víc jak třicetiletého.') I Když se mladý Vítanovský ujal kyšperského panství, našel v městečku dost zpustlou tvrz, kterou v 16. století vybudoval pan Burian ze Žampacha Kyšperk neměl tehdy ani kostel, ani faru ba ani tržní právo. Vitanovský, dík svým známostem u dvora, vymohl Kyšperku městský statut a hned z počátku své vlády nad panstvím zamýšlel přestavět těžkopádnou tvrz pana ze Žampachu na pohodlný zámek. Vyžadovala to tehdejší móda i nároky jeho rodinného života. Neboť brzy po své plnoletosti se mladý Vitanovský oženíll s komtesou Sylvii Kateřinou Morzini. Ta mu ll

3 Karel škréta, Portrét Ignáce letřicha Vitanovského z Ylčkootc, st. zámek Rychnov n. Kn. - Foto liří Šulc

4 ., I'i I Irl 1 11.!'I!! povila syna, který dostal u křtu jméno Václav Karel Josef. Bohužel, deset dni po porodu zemřela mladá paní Vítanovská a dítě zřejmě následovalo matku. Vdovec splnil poslední přání své choti a dal ji převést do Prahy a pochoval ji v chrámu sv. Tomáše na Menším městě pražském. Dva roky truchlil pan Vítanovský a pak se přece jenom znovu oženil. Tentokrát padla jeho volba na slečnu ze staročeského rodu. Slečna Jana Magdalena Hrzánová z Harasova byla dvorní dámou u císořovny - matky Eleonory. A ta jí patrně podle svého zvyku vystrojila svatbu, jež se konala 25. ledna 1670 ve Vídní.") Manželství s druhou chotí zůstalo bezdětné. Když po jedenáctiletém manželství pan Hynek umírá, stalo se to 10. května 1681 právě o půlnoci, stala se jeho manželka jedinou dědičkou,") Paní Vitanovská nezůstala dlouho vdovou. Hned příštího roku se znovu provdala za apelačního radu Norberta Leopolda Liebsteinského z Kolowrat. Po smrti paní Jany roku, 1685, zdědil manžel celé její jmění. A tak se dostal nejen Kyšperk, Uhersko, statek Orlice, ale i krásný portrét mladého Vitanovského do rukou, Kolowratů a od té doby visí v rychnovském zámku. Svůj smysl pro umění i svůj dobrý vkus dokázal Hynek Vitanovský nejen volbou svého portrétisty. Svědčí o tom i vnitřní štuková výzdoba kyšper- ského kostela. Podle farní kroniky stála štukatura stavebníka víc, než celá stavba chrámu. Prováděli ji italští umělci, podle farní kroniky byli prý z Milána, spíš však byli ze severní Italie, z italskošvýcarského pomezí. odkud k nám chodili.. tenkrát za prací. I stavba zámku, tj. jeho rekonstrukce ze staré tvrze, připomíná italského projektanta, snad někoho, z okruhu Francesca Carattiho. Ostění dveří, orámování oken, polychromová původní omítka i celková vnitřní dispozice zámeckých místností připomíná způsob, jakým tehdy italští stavitelé přestavovali pražské paláce' i venkovská sídla české šlechty. Při přestavbě původní tvrze bj 7 1 zachován její pevnostní ráz. Kostel byl však stavěn nově od základů. Jeho ploché, poněkud rozpačité průčelí bylo jistě pozměněno proti původnímu'návrhu, Stávalo se tak zhusta při venkovských stavbách, které byly sice projektovány od italských umělců, ale prováděny potom od řemeslníků, rekrutovaných z místních zdrojů. Ti si původní návrh většinou zjednodušili a často i v proporcích změnili. Tuto rustifikaci tušíme i na průčelí kyšperskěhokostela..chrám byl původně navržen jako zámecká kaple. Také tento úkol až do 18. století plnil. Teprve roku 1727 se stal farním kostelem.') Štuková nákladná a nádherná vnitřní výzdoba je pro zámeckou kapli vysvětlitelně; Kostel byl také míněn jako poslední útulek pro zemřelé členy rodiny, Hynek Jetřich Vítanovský z Vlčkovic, jehož některá data vám chtěl přiblížit tento můj článek, byl tu pochován jako první a odpočívá dodnes pod kostelní dlažbou. 242

5 POZNÁMKY 1) Jaroslav Neumann, Ma1fřstvf 17. stoleu v čechách, str ~ T. V. Bnek, Dějiny konfiskaci v Čechách 1. dll, str ) Uvádf Sedláček, srv. desky zemské (dle DZ) 113 M27. 4) Viz Sedláčkova sbírka rukopisná v Historickém ústavu ČSAV, odkud jsem čerpala některé údaje z matrik. 6) Landtařcl, fasc. XIX/B Ehebrief. 6) DZ 116 E: 29, a DZ 116 K 15, Erbschaftsachen.DAJe SedlAček cituje zápisy (Eheakten) rodinného kolowratského archivu. f) Konsekrace se udála v r Provedl ji VAc1av František sv. pán Košín, tehdy biskup královéhradecký, Majitelem kyšperského panství byl již pan Jan z Bredova, Olga Květoňová o BLUDN-rCH BALVANECH; BŘEZIŇÁCiCH A MALIVÁCiCH V OKOLi VAMBERKA Procházíme-li lesy od Rybné n. Zd, směrem na Vamberk, Merklovice a dálek Liticům n, Orl. nacházíme místy poloopracované pískovcové bludné balvany, mající zhruba podobu mlýnských kamenů i jejich polovin S patrnými kazy a štěpy. Nezasvěcení turisté si nedovedou představit, kde se tu vůbec vzaly a kdo je zde pohodil. Muselo se tak stát už kdysi, před dávnými časy, poněvadž jsou po většině zapadlé lesním humusem a na některé Z nich se přišlo při dobývání pařezů. Chceme-li však objasnit jejich původ, nezbývá nic jiného, než prostudovat zápisy vambereckého kamenického cechu, který býval dosti početný a zahrnoval v sobě i zedníky a tesaře. Varnbereckě kamenictví bylo proslulé a mistři tohoto počestného řemesla pracovali nejenom na běžných výrobcích sloužících k stavebnictví v místě i okolí, ale i všestranné potřebě širokého využití kamene pro různé hospodářské potřeby i umělecké výrobě. Ještě v polovině minulého století bylo toto řemeslo na výši. Bludné balvany v místním polesí se vyznačovaly tím, že pozůstávaly z tvrdého křemenitého pískovce, hodícího se zvláště dobře k zhotovování mlýnských kamenů, tzv. b řez i ň á k ů, jinak též mel i v á k Ů, jak se jim všeobecně říkalo. Byly proto kameníky vyhledávány a přtmo v lese, v místech nálezů opracovávány V průměrech 850 x 125D mm na s pod k y a běh o u n y. které vždy patřily k sobě. 243'