Právnická fakulta Masarykovy univerzity

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo a právní věda Katedra právní teorie Diplomová práce Eutanázie etický a právní problém Ondřej Malý 2016/2017

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Eutanázie etický a právní problém zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použité literatury. V Brně dne 30. března

3 Děkuji panu doc. JUDr. Jaromíru Harvánkovi, CSc. za jeho odborné vedení, pomoc s orientací v problematice, konstruktivní kritiku, čas a za jeho velice vstřícný přístup během psaní diplomové práce. Dále bych chtěl poděkovat své přítelkyni Elišce, mámě Aleně a kamarádovi Michalovi za jejich pomoc při samotném psaní práce a nakonec i celé své rodině a blízkým za psychickou podporu a motivaci. Ondřej Malý 3

4 Anotace Tato diplomová práce se zaměřuje na eutanázii, její vývoj a současnou situaci ve světě i v České republice, včetně poskytnutí uceleného přehledu o problematice. Cílem práce bylo vytvořit úpravu de lege ferenda pro Českou republiku a zhodnotit, zda může být názor laika na téma eutanázie kvalifikovaný. Cílů bylo dosaženo za pomoci stanovení přesné terminologie, kvalifikací argumentů pro a proti eutanázii, hodnocením úpravy různých států světa včetně komparace a deskripcí současné situace v České republice a vývoje, který k ní vedl. Klíčová slova Eutanázie, asistovaná sebevražda, dobrá smrt, argumenty pro a proti eutanázii, eutanázie v České republice, eutanázie ve světě. Abstract This diploma thesis is focusing on euthanasia, its development and recent situation in the world and in the Czech Republic, while providing comprehensive summary of this topic. Goal of the thesis was to create de lege ferenda regulation for the Czech Republic and evaluate if an opinion of an uninitiated about euthanasia can be competent. Goals were accomplished by formulating precise terminology, qualifying arguments in favour and against euthanasia, classifying regulations of several countries including their comparison and describing recent situation in the Czech Republic and development that led to it. Key words Euthanasia, assisted suicide, good death, arguments in favour and against euthanasia, euthanasia in the Czech Republic, euthanasia in the world. 4

5 Obsah Úvod Definice eutanázie Formy a druhy eutanázie Asistovaná sebevražda Aktivní a pasivní eutanázie Vyžádaná, nevyžádaná a nedobrovolná eutanázie Přímá a nepřímá eutanázie Ostatní druhy eutanázie Argumentační rovina pro a proti eutanázie Argumenty pro eutanázii Autonomie člověka Soucit a obava z utrpení, ztráty důstojnosti Legalizace jako vyjasnění situace Sebevražda a právo zemřít Názor veřejnosti Ekonomická stránka Argumenty proti eutanázii Posvátnost a hodnota života Narušení vztahu pacient lékař Kluzký svah Žádost o eutanázii jako volání o pomoc Ostatní argumenty Shrnutí argumentace Eutanázie ve světě Nizozemí Belgie Švýcarsko Německo

6 4.5. Anglie a Wales Komparace a shrnutí Eutanázie na našem území Historie Současné pokusy o úpravu eutanázie Vládní návrh trestního zákoníku z roku Senátní návrh zákona o důstojné smrti z roku Poslanecký návrh zákona o důstojné smrti z roku Aktuální právní úprava Ústavněprávní okolnosti Trestněprávní okolnosti Zdravotně právní okolnosti Úprava de lege ferenda Subjekt Zdravotní stav Žádost Způsob provedení Komise Povinnosti lékaře Shrnutí Závěr Seznam použitých pramenů

7 Úvod V posledním období se opět rozvířily diskuze o eutanázii v souvislosti s návrhem zákona o důstojné smrti. Postupně se také rozvolňuje situace i v zahraničí, a stále více států provádí legislativní kroky, které vyjadřuji jejich postavení k eutanázii a asistované sebevraždě. Navíc už uplynula dostatečná doba od druhé světové války, během které byla eutanázie Německem hromadně zneužívána. To všechno jsou důvody, proč jsem si danou problematiku zvolil, protože doba a situace jak u nás, tak ve světě, nahrávají tomu, že je vhodné téma podrobně prozkoumat a zpracovat a to včetně zpracování podmínek, které by dle mého názoru měly být nastaveny u případného zákona v České republice. Jsme totiž stát s relativně svébytnou mentalitou a nelze na nás praktikovat bez dalšího zkušenosti z jiných států k tomu je nutné dodat, že legislativa o eutanázii v ostatních státech má také daleko k dokonalosti. Před samotným psaním diplomové práce jsem o tématu příliš mnoho nevěděl, měl jsem však jasný názor na to, že by eutanázie měla být povolena. Dle opakovaných průzkumů sdílí tento názor i většina obyvatel naší republiky je však racionální brát zřetel na názor široké veřejnosti o tématu, jako je eutanázie? Nebo se jedná o téma natolik složité, že rozhodovat o něm by měla pouze veřejnost odborná? I toto jsou podstatné otázky, na které má tato práce odpovědět. Cíle této práce jsou tedy dva, zjistit, jak se můj názor na eutanázii změní a průběžně bude měnit s tím, čím více o ní budu mít informací, a zda by nemohla být takto ovlivněna i laická veřejnost. Za druhé vypracovat úpravu de lege ferenda k tématu eutanázie a asistované sebevraždy, a to na základě informací získaných při tvorbě práce. Co se týče dosavadního stavu zpracování tématu, existuje nepřeberné množství literatury na toto téma, a to jak zahraniční, tak té tuzemské. Téma je rozebráno z nejrůznějších pohledů, jak etického, právního, náboženského, tak například i 7

8 ekonomického. Navíc se jedná o téma, které bylo podrobováno diskuzi již od konce 20. stolení, pokud tedy vynecháme názory antických myslitelů, které ovšem nelze považovat za názory o eutanázii v moderní podobě a to z několika různých důvodů, za všechny lze jmenovat asi nejdůležitější - rozvoj medicíny. Proč tedy toto téma rozebírat znovu? Protože rozbor tématu s obdobnými cíli, jako má tato práce, již v České republice tak běžný není, a pokud již takováto témata jsou, osobně se názorově s danými pracemi rozcházím, a proto věřím, že i můj pohled na věc bude přínosný. Ve své práci využívám poměrně velké množství nejrůznější literatury, jak zahraniční, tak tuzemské a to z důvodu vyšší diverzity názorů a přístupů. Zároveň však česká literatura tvoří základní stavební kameny práce, jelikož je podstatné, jak jsem již zmínil, vycházet z myšlenkového chápání situace právě v zemi, kde má být o eutanázii debatováno. Jedná se o literaturu nejrůznějších oborů, přes právní, etickou, až po lékařskou, a to protože eutanázie rozhodně není jednooborovým učením, ba právě naopak, je nutné ji poznávat mezioborově a vyslechnout názory osob, jejichž obory mohou eutanázii vidět různou optikou. Literatura to však není pouze současná, ale například využívám i periodika vycházející na začátku 20. století, což přináší jiný náhled na věc, jasnou přednost ve své práci však dávám pramenům současným. Metody, kterými je práce psána, jsou většinou popisné, kdy představuji fakta a názory ostatních, s tím, že pravidelně vyjadřuji svůj názor. Tím chci docílit co možná nejneutrálnějšího představení faktů, kdy se pokouším eliminovat předpojatost stran, jelikož názory na eutanázii jsou často polarizované. Mé názory a postřehy pak mají přiblížit vývoj mého postoje, který by mohl být obdobný u jiného laika, který se začne podrobněji o problematiku eutanázie zajímat. Část práce, kde jsou porovnávány přístupy různých států k eutanázii, je však psána komparativní metodou, a to za účelem lepšího srovnání legislativ ve své úplnosti, a nikoliv pomocí útržkovitých informací. To má napomoci lepší výchozí situaci při následném vytváření úpravy de lege ferenda. 8

9 Co se týče samotné struktury práce, nejdříve je představen pojem eutanázie jakožto pojem, který lze chápat různě a je nutné studovat nuance jednotlivých definic. Následně jsou rozebrány pojmy, které s eutanázii blízce souvisí, nejčastěji se jedná o její nejrůznější formy. Nejedná se však pouze o holé představení pojmů, nýbrž také o diskuzi k jejich vhodnosti a o jejich rozdílech, které do problematiky eutanázie vnášejí, a proč je důležité je rozlišovat. Následující část práce se zabývá argumentací, a to jak z pohledu zastánců eutanázie, tak z pohledu jejích odpůrců. Jednotlivé argumenty jsou nejprve představeny, avšak vzápětí následuje jejich kritické zhodnocení, nejčastěji názory protistrany. Poté již vyhodnocuji argument ze svého pohledu. Po představení všech argumentů následuje jejich shrnutí s tím, jak mě argumenty přesvědčily a zda jsem na jejich základě spíše pro eutanázii, nebo proti ní. Když už je na eutanázii na základě argumentů vytvořen pevný názor, dochází k hodnocení legislativ eutanázie v různých státech světa, a to včetně vyjádření zájmu o eutanázii z řad obyvatel a posledního vývoje, který pomáhá utvořit pravděpodobný obraz vývoje v blízké budoucnosti. V následující komparaci jsou získané poznatky o státech porovnány z různých hledisek, což vede ke zpřehlednění jejich přístupu k eutanázii. Další kapitola se zabývá vývojem eutanázie na našem území od počátku 20. století až po vývoj moderní, jež vyústil v situaci, která je v České republice dnes, což je rovněž v práci popsáno. Všechny předešlé poznatky vedou k tomu, že je vytvořena úprava de lege ferenda pro Českou republiku. Ve své práci se nezabývám etickými východisky z pohledu dřívějších filozofů a snažím se ji stavět spíše na pragmatických základech, i když samozřejmě absolutně bez filozofického náhledu k eutanázii přistupovat nelze. To, co však překračuje rámec této diplomové práce a bylo by vhodné pro lepší představení jejích cílů, je studie zabývající se reálnou možností zneužití eutanázie v současné realitě a naproti tomu práce podrobněji rozebírající možnosti paliativní medicíny, včetně jejího očekávaného vývoje v České republice, jelikož se jedná o klíčové poznatky pro samotné hodnocení přístupu k eutanázii. Vhodné by bylo poté tyto 9

10 studie porovnat a určit, která z nich představuje menší zlo pro případné pacienty o eutanázii žádající. 10

11 1. Definice eutanázie Eutanázie je slovo vycházející z řeckého jazyka, konkrétně slov eu (dobrý) a thanatos (smrt). Eutanázie je tedy původně výraz pro dobrou smrt, pod čímž si lze představit smrt klidnou, ve spánku, v situaci, kdy již člověk udělal vše, co udělat chtěl, či alespoň co udělat mohl, poté, co prožil život dle svých představ. 1 Tento termín však v současné době není používán přímo takto, je spíše využíván ve spojení s ukončením života předčasným, které však může mít mnoho forem. Nejčastěji se jedná o smrt milosrdnou, soucitnou, vyvolanou u těžce trpícího, nemocného člověka, který již nechce své utrpení déle snášet. Pro lepší ilustraci pojmu je vhodné podívat se, jak eutanázii definují jednak různé slovníky, ale zároveň na to, jak ji definují pro tuto oblast významné organizace a osoby. Jako nejvýznačnější slovník ze slovníků obecných lze brát v potaz ten Oxfordský, Oxford English Dictionary, který definuje eutanázii jako bezbolestné zabití pacienta trpícího nevyléčitelnou a bolesti způsobující nemocí nebo trvalým kómatem. 2 Tato definice se samozřejmě liší od definice, kterou poskytuje lékařský slovník, v tomto konkrétním případě Black s Medical dictionary. V něm definice eutanázie v pojetí, v jakém ji chápeme v současné době, zní takto: úmyslné konání nebo opomenutí, jehož primárním účelem je ukončit život jiné osoby. 3 Ze znění této definice je zřejmá jedna věc, která prostupuje většinu odborné literatury na téma eutanázie tvořené lékařsky zaměřenými osobami, a to jest jistý despekt k eutanázii. Toto pramení jednak z kořenů lékařské profese, tedy například samotné Hippokratovy přísahy, ale i z často větší informovanosti lékařů, 1 HAŠKOVCOVÁ, Helena. Thanatologie: nauka o umírání a smrti. 2., přeprac. vyd. Praha: Galén, 2007, s English Oxford Dictionary. Oxford Dictionaries [online]. Oxford University Press.[cit ]. 3 MARCOVITCH, Harvey, ed. Black's medical dictionary. 41st ed. London: A & C Black, 2005, s

12 kterých se eutanázie dotýká mnohem blíže a mnohem častěji, než běžných osob. Abychom však nevyužívali z tohoto hlediska pouze zahraniční slovníky, definice z Česko-anglického právnického slovníku s vysvětlivkami, zní: zabít (putting to death) osobu trpící nevyléčitelnou a úzkostnou nemocí jako akt milosrdenství. 4. Jedná se však o právnický slovník, ergo není možné jej brát jako stejně neutrální slovník, jakým je ten Oxfordský. Z tohoto důvodu je ještě vhodné uvést definici z ABZ Slovníku cizích slov, smrt z milosrdenství, usmrcení nevyléčitelně nemocné a trpící osoby na její žádost, ze soucitu. 5 Z uvedených definic lze dle volených slov vyčíst, jak který obor přistupuje k eutanázii. Největší tvrdost je cítit z definice slovníku medicínského, zatímco nejmenší ze slovníku právnického. Nelze samozřejmě tato zjištění zobecnit pro celý obor, ovšem značí to jakousi výchozí pozici, ze které je na eutanázii nahlíženo. Co se týče definicí význačných institucí, je vhodné začít s definicí Světové lékařské asociace (WMA). Je třeba zmínit, že WMA označila eutanázii opakovaně za neetickou, naposledy v dubnu Zjednodušená definice zní takto: akt úmyslného ukončení života pacienta na jeho vlastní žádost, případně na žádost blízkých příbuzných. 6 Spolu s tímto však WMA dodává, že i přes neetičnost daného jednání nebrání jejich vyjádření v respektování touhy pacienta, aby mohl přirozeně zemřít v důsledku své nemoci. 7 Tento dodatek jasně míří na to, aby se lékaři nesnažili udržet pacienta naživu za každou cenu a to už vůbec ne v případě, kdy si to sám nepřeje. Rozsáhlejší definice pro WMA se nachází v Medical Ethics Manual a zní takto: Vědomé a úmyslné provedení činu, jehož jasným záměrem je ukončení života jiné osoby a obsahuje následující prvky: subjektem je způsobilá, informovaná osoba s nevyléčitelnou nemocí, která dobrovolně požádala o ukončení života; jednající ví o stavu této osoby a její touze 4 CHROMÁ, Marta. Česko-anglický právnický slovník s vysvětlivkami. Praha: Leda, 2001, s ABZ slovních cizích slov. ABZ.cz [online]. [cit ]. 6 WMA Declaration on Euthanasia. Wma.net [online]. [cit ]. 7 Tamtéž. 12

13 zemřít a provede tento akt s primárním úmyslem ukončit život této osoby; akt usmrcení je proveden soucitně a bez osobního zisku. 8 Postoj České lékařské komory (ČLK) k eutanázii je vyjádřen v Etickém kodexu České lékařské komory, samotná definice se v něm však nenachází, lze však vyvodit, že je chápána obdobně jako definice Světové lékařské asociace. V daném kodexu je řečeno Lékař u nevyléčitelně nemocných a umírajících účinně tiší bolest, šetří lidskou důstojnost a mírní utrpení. Vůči neodvratitelné a bezprostředně očekávané smrti však nemá být cílem lékařova jednání prodlužovat život za každou cenu. Eutanazie a asistované suicidum nejsou přípustné. 9 Lze tedy říci, že postavení ČLK se příliš neliší od postavení WMA, kdy ani jedna z institucí není eutanázii nakloněna. V České republice i zahraničí je mnoho odborníků, kteří se eutanázií zabývají podrobněji a k dané problematice publikují. Jejich definice se často neshodují a liší jednak mezi sebou, ale i od definic obecnějších, tedy slovníkových a institucionálních. Opět začnu mezinárodními autory. John Keown, dříve vyučující právo a etiku medicíny na Právnické fakultě Cambridge University a v současnosti profesor křesťanské etiky v Kennedy Institute of Ethics at Georgetown University, chápe eutanázii jako úmyslný zákrok podniknutý za účelem ukončení života trpícího nesnesitelným utrpením, přičemž daný zákrok je ve prospěch pacienta. 10 Z dané definice, tedy především její poslední věty, je možné pochopit, že John Keown klade důraz na to, aby případná eutanázie byla provedena pouze výjimečně, kdy již není pro pacienta jiná cesta. Na tomto místě je však vhodné upozornit, že John Keown je obecně proti eutanázii. 8 WILLIAMS, John Reynold. Medical Ethics Manual. 3rd edition. World Health Communication Associates, UK, 2015, s odst. 7 Etického kodexu České lékařské komory. Stavovský předpis č. 10 České lékařské komory. In: nemlib [online]. Liberec, 2007, 4 s. [cit ]. Dostupný z: 10 KEOWN, John. Againts Decriminalising Euthanasia; For Improving Care. In: JACKSON, Emily; KEOWN, John. Debating euthanasia. Oxford, U.K: Hart, 2012, s

14 L. W. Sumner, bývalý profesor katedry filozofie University of Toronto, který se mimo eutanázii rozsáhle zabýval i například potraty nebo svobodou projevu, rozlišuje čtyři základní složky, které činí rozdíly mezi jednotlivými druhy ukončení života za situací podobných eutanázii či eutanazii samotné jedná se mimo jiné i o kategorizaci, která bude podrobněji vyložena v následující kapitole. Tyto čtyři složky se skládají z modality, tedy zda se jedná o ukončení či nezahájení léčby, ze souhlasu a jeho formy, tedy zda je daná činnost dobrovolná a jak o ni bylo požádáno, ze záměru, tedy zda účelem opravdu byla smrt pacienta a naposled o jednání, tedy zda smrt způsobilo jednání (či nejednání) pacienta samotného, lékaře, či jiné třetí osoby. Na základě těchto předpokladů definuje eutanázii jako: podání smrtelné látky pacientovi lékařem, kde lékařem podávaná látka má za účel způsobit pacientovu smrt jako způsob úlevy od utrpení a pacientova smrt je způsobena touto látkou. 11 Z českých autorů je jednou z nejvýznamnějších kapacit na poli eutanázie profesorka lékařské etiky Fakulty humanitních studií na Univerzitě Karlově v Praze Helena Haškovcová, která definuje dva základní druhy eutanázie a to podle významu, který byl pojmu připisován v historii a významu současném. První význam předkládá klasický rozbor názvosloví, kdy se jedná o dobrou smrt. Tu Helena Haškovcová bere jako smrt, která je lehká, popřípadě krásná, tedy taková, která přichází po dlouhém spokojeném životě, rychle, bezbolestně, nebo ve spánku. 12 Současným významem Helena Haškovcová myslí smrt z milosti (z milosrdenství, z útrpnosti). 13 Mohlo by se zdát, že se jedná oproti ostatním o poněkud zjednodušenou definici pojmu eutanazie, ovšem jeho jednoduchost dovoluje širší dopad definice, kdy se neomezuje pouze na staré a nemocné lidi, což ve světle současného vývoje eutanázie v některých státech, především pak 11 SUMNER, L. W. Assisted death: a study in ethics and law. New York: Oxford University Press, 2011, s HAŠKOVCOVÁ, 2007, op. cit.. s Tamtéž, s

15 v Nizozemí, koresponduje s realitou. O tom však bude podrobněji pojednáno později. Relativně vyhraněný názor již na definici eutanázie má profesorka Ústavu lékařské etiky na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity Marta Munzarová, která klade důraz na úmysl zabít, kdy kritizuje slovíčkaření kolem definice eutanázie, které má způsobovat benevolentnější přístup k ní. Ona sama definuje eutanázii jako: úmyslné zabití člověka, ať již aktivním nebo pasivním způsobem, někým jiným než člověkem samotným (=lékařem) a to na vlastní žádost. 14 Zároveň se ztotožňuje s rezolucí Rady Evropy č z roku 2012, kde je rovněž eutanázie definována jako úmyslné zabití. S postojem z rezoluce se ztotožňoval i papež Jan Pavel II. 15 Profesor Pavel Pafko z lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a z chirurgické kliniky Fakultní nemocnice v Motole, rovněž v Praze, také rozlišuje původní a současný význam, kdy původní definuje klasicky, ovšem současný má jisté odlišnosti: - Ukončení života na přání nevyléčitelně nemocného, poté co byly vyčerpány všechny léčebné postupy k prodloužení či zachování jeho života. 16 Tato definice tedy bere v potaz další podstatnou podmínku, která musí být splněna. Mohlo by se zdát, že totožná podmínka je implicitně obsažena ve všech definicích (někde samozřejmě explicitně), ovšem dle mého názoru tomu tak není. Podrobněji se však ke všem definicím vyjádřím na konci této kapitoly. Z právních kapacit zmíním definici doktora práv z České lékařské komory Jana Macha, který eutanázii definuje jednak jako milosrdnou, dobrou, krásnou, lehkou smrt, ale především v současném kontextu jako usmrcení z útrpnosti či soucitu, 14 MUNZAROVÁ, Marta. Eutanazie, nebo paliativní péče?. Praha: Grada, 2005, s MUNZAROVÁ, Marta. Lékařská etika a eutanázie. In: PTÁČEK, Radek; BARTŮNĚK, Petr a kol. Eutanazie - pro a proti. Praha: Grada, 2012, s PAFKO, Pavel. Eutanázie v pohledu lékaře. In: PTÁČEK, Radek; BARTŮNĚK, Petr a kol. Eutanazie - pro a proti. Praha: Grada, 2012, s

16 zpravidla na žádost jednající osoby. 17 Jan Mach tedy již v dané definici spatřuje a vyjadřuje, že ne vždy se jedná o žádost samotného pacienta, na kterém má být provedena eutanázie, ale existují případy, kdy o eutanázii žádá za pacienta někdo jiný, anebo dokonce kdy o eutanázii nežádá vůbec nikdo. I tyto situace však do pojmu eutanázie zahrnuje. Dle mého názoru se může zdát, že se definice na první pohled příliš neliší, ovšem postoje jednotlivých subjektů je možné vypozorovat z několika aspektů volené tvrdosti slov, která byla například dominantní u definice Marty Munzarové, či to, co vše dané definice obsahují, jak moc obecný je dle nich pojem eutanázie a jaké kladou podmínky na to, aby daná situace byla považována za eutanázii. Jak jsem již zmínil, nejtypičtějším příkladem tohoto aspektu je obecnost definice Heleny Haškovcové. Osobně se přikláním k definici obecnější, kdy nepovažuji faktory jako je nevyléčitelná smrtelná nemoc, neúnosné utrpení, vyčerpání všech dostupných léčebných metod a podobné za nezbytně nutné pro formulaci definice. V současnosti, kdy je možné spatřovat rozvolňování využití eutanázie v některých státech, zkrátka dle mého názoru již takto zkostnatělá definice nemá prostor a je zapotřebí do ní zahrnout více případů, než jaké tyto definice dovolují. Relativně blízko k mé představě definice má ta od L. W. Sumnera, ovšem rovněž ji trochu poupravím. Podle mě by definice měla znít takto: podání smrtelné látky, na žádost pacienta a výjimečně i bez ní, jinou osobou (lékařem), kde daná látka má za účel způsobit pacientovu smrt a pacientova smrt je způsobena touto látkou. Domnívám se, že tato definice umožňuje pod pojem eutanázie zařadit i případy, kdy je jednak žádáno o eutanázii osobami, které netrpí nevyléčitelnými nemocemi či nutně neprožívají neúnosné utrpení, ale žádají o usmrcení proto, že mají již pocit, že byl jejich čas naplněn 18. Také zahrnuje případy eutanázie na dětech či osobách, které nejsou ve stavu, kdy by mohly vyjádřit jednoznačný způsobilý 17 MACH, Jan. Eutanázie pohled právní a etický. In: PTÁČEK, Radek; BARTŮNĚK, Petr a kol. Eutanazie - pro a proti. Praha: Grada, 2012, s Jedná se o tendence v Nizozemí, podrobněji o nich bude psáno právě při rozboru eutanázie v různých státech světa. 16

17 souhlas s eutanázií z různých důvodů. Rovněž často zmiňovaný soucit je dle mého názoru nadbytečnou součástí řady definic, jelikož míra empatie jednotlivých lidí se různí a proto je nelogické, aby byl soucit podmínkou eutanázie, i přestože tomu tak ve valné většině případů bude. Touto definicí neprohlašuji, že s takto rozšířenými druhy eutanázie souhlasím, pouze si myslím, že se jedná také o formy eutanázie a bylo by neobratné do ní takové případy nezařazovat. 17

18 2. Formy a druhy eutanázie Záměrně jsem se v dosavadním výkladu snažil vyhýbat rozdělování, které by odvádělo pozornost od různosti definic samotného původního pojmu. Rozlišování jednotlivých forem a druhů však, stejně jako u původního pojmu, není jednoznačné, o mnoha pojmech se vedou diskuze, zda jsou různé, zda je rozlišovat, či zda vůbec patří pod eutanázii. Samozřejmě na to není jednoznačná odpověď, jelikož se nejedná o exaktní vědu, ovšem odborný konsenzus přináší odpovědi na většinu těchto otázek Asistovaná sebevražda Začínám termínem, o kterém není příliš sporu, v čem spočívá. Jedná se o jistou pozměněnou formu eutanázie, kdy je látka, rada, či pomoc, díky které má být pacient zbaven života, poskytnuta třetí osobou, nejčastěji lékařem. 19 Následující provedení samotného aktu, který vede ke smrti, však nevykonává lékař, ale vykonává ho pacient sám. Typicky požije látku, kterou mu lékař nachystal a tato látka způsobí smrt pacienta. Daný čin, tedy asistovaná sebevražda, je také často pojmenován jako lékařem asistovaná sebevražda (physician assisted suicide = PAS), kdy se daná zkratka používá běžně jak v české, tak mezinárodní odborné literatuře. Osoba pomáhající při sebevraždě však nemusí být lékař, a proto je vhodné používat pouze termín asistovaná sebevražda. 20 Distinkce mezi eutanázii a asistovanou sebevraždou má nejen smysl teoretický, ale i praktický a to z důvodů jednak rozličné legislativy napříč státy, kdy je někdy asistovaná sebevražda povolena, zatímco eutanázie ne, avšak rozdíly v legislativách se různě vypořádávají i se situací, kdy ani asistovaná sebevražda 19 HAŠKOVCOVÁ, 2007, op. cit.. s JACKSON, Emily. In favour of the Legislation of Assisted Dying. In: JACKSON, Emily; KEOWN, John. Debating euthanasia. Oxford, U.K: Hart, 2012, s

19 ani eutanázie povolena není, a přesto je provedena. Typicky se poté jedná o různé trestné činy, které mají různé trestní sazby. I přes tento poměrně závažný praktický rozdíl, někteří odborníci na asistovanou sebevraždu nahlíží stejně, jako nahlíží na eutanázii, jelikož výsledek i záměr je stejný a faktický výkon úkonu, který vede ke smrti, je v zásadě nepodstatný (v kontextu reálného výsledku). 21 Dle mého názoru je obtížné v celé této problematice zastat jeden konkrétní názor, tedy zda jsou důležité úmysly, postupy a konkrétní činy, či zda jde pouze o výsledek. Pochopitelné dobře vyargumentovat lze oba názorové proudy. Já sám věřím, že každá situace by se měla posuzovat zásadně individuálně někdy, domnívám se, je důležité, kdo finální čin provede, někdy to důležité není. Rozhodně jsem tedy přesvědčen, že by se rozlišování termínů eutanázie a asistovaná sebevražda dodržovat mělo, neboť reálně jsou to různé činy, což může mít pro jejich pachatele ve svém důsledku podstatné dopady Aktivní a pasivní eutanázie U aktivní eutanázie se jedná o druh eutanázie, který si většina lidí představí právě při zmínění pojmu eutanázie samotné. Jedná se o situaci, kdy právě lékař jedná takovým způsobem, aby ukončil život pacienta. Vzhledem k důrazu na aktivní roli lékaře bývá někdy tato forma eutanázie nazývána strategií přeplněné stříkačky. 22 Dalo by se říci, že se jedná o nejradikálnější formu eutanázie, kdy zásah druhé osoby (lékaře) je nejvýraznější. Pasivní eutanázie spočívá v tom, že pacientovi je přerušena léčba, či není vůbec zahájena, v důsledku čehož zemře. Eutanázie pasivní bývá označována také jako strategie odkloněné stříkačky. 23 Posouzení, zda se jedná o pasivní eutanázii, může být v konkrétní situaci poměrně složité. Je rozdíl v účelu mezi aktivní a 21 POLLARD, B. J. Eutanazie - ano či ne?. Praha: Dita, 1996, s HAŠKOVCOVÁ, 2007, op. cit.. st HAŠKOVCOVÁ, 2007, op. cit.. st

20 pasivní eutanázií, pokud samozřejmě pomineme ten finální, kterým je smrt. Účelem pasivní eutanázie totiž není přímo smrt pacienta, ovšem tvorba prostoru pro přirozenou cestu, nechání pacienta napospas přirozené smrti. 24 Tímto však vstupuje do role tenká hranice situací, které jsou považovány za pasivní eutanázii a které již nikoliv. Pravděpodobně za nejrozporuplnější lze považovat situace, kdy ke smrti vede podávání léků, typicky proti bolesti. Opět účelem není smrt pacienta, ovšem smrt je nevyhnutelným doprovodným efektem daných činů. Vzhledem k tomu, že se však jedná o složitou situaci, existují i značně rozporuplné názory na to, zda se o pasivní eutanázii jedná, či zda ne, či zda je to vůbec nějaká forma eutanázie. Podstatnou roli bezesporu hraje v daných situacích souhlas pacienta, stejně jako míra a rychlost, s jakou léky pacienta zabijí/tlumí bolest. 25 Stejně jako je možné považovat za šedou zónu pasivní eutanázie předávkování léky proti bolesti, které vede ke smrti, lze za jinou část šedé zóny považovat i situaci, kdy je od přístrojů odpojen člověk, který je uměle udržován při životě. V tento moment je vhodné zmínit definici dystanázie, která je opakem eutanázie. Jedná se o zadržování smrti jako aplikace tzv. vítězné medicíny, která nepřipouští prohry v daném kontextu je smrt pacienta chápána jako prohra. 26 V současné době by bylo vhodné vytyčit kritéria, za jakých je odpojení pacienta od přístrojů bráno jako eutanázie, tedy v současné době za zakázané, a situací, kdy se jedná o ukončení dystanázie, tedy pouze o marnou léčbu. 27 Současné názory odborníků dospívají k tomu, že neexistuje rozdíl mezi eutanázií pasivní a eutanázií aktivní, či naopak eutanázii pasivní vůbec za eutanázii nepovažují. Buď totiž není v jejich očích rozdíl mezi tím, pokud pacient umře na podání látky, či ho lékaři postupně cíleně nechají zemřít, jelikož výsledek jejich 24 MRÁZKOVÁ, Tereza. Právo na smrt: Patří eutanázie do základních lidských práv?. In: WINTR, Jan; ANTOŠ, Marek, ed. Základní lidská práva a svobody. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, 2015, s MRÁZKOVÁ. In: WINTR, ANTOŠ, 2015, op. cit., s HAŠKOVCOVÁ, 2007, op. cit.. st Tamtéž, s

21 jednání je stejný; anebo pak na druhou stranu ukončení léčby člověka, jež již pouze žije na přístrojích, za eutanázii nepovažují. Ukončení léčby (withdrawing), či její nezahájení (withholding), je v řadě států a i medicínskými organizacemi považováno za správný postup na konci života pacienta, čili se dle nich nejedná o eutanázii. Vždy je však důležitý úmysl, s jakým se dané činy konají. 28 Jelikož však je cítit rozdíl mezi tím, zda látku podá lékař, který tímto fakticky pacienta zabije, či zda je smrt přivozena lékařovou pasivitou, vytváří se rozdílné názory na etičnost toho kterého jednání. Zatímco na první pohled se zdá jako méně etické samotné provedení aktivní eutanázie, řada odborníků na bioetiku spekuluje o tom, zda se nejedná o formu, která je naopak více humánní. V důsledku pasivní eutanázie totiž často dochází ke smrti, která není lehká a trvá významně delší dobu, tedy je podstatně zvýšeno utrpení pacienta. 29 Dle mého názoru je rozdíl mezi aktivní a pasivní eutanázií zřejmý, jelikož lze celkem snadno rozlišit, o kterou z těchto variant se jedná, i přestože se může často zdát název pasivní jako neobratně zvolený (tím je myšleno to, že k ukončení péče vede řada úkonů, které vyžadují aktivitu). Ovšem finální rozlišení, tedy zda do těla pacienta dopravil lékař látku s účelem pacienta zabít, či zda se tato činnost nestala, je ve výsledku tím podstatným. Co se týče etické odpovědnosti, sám se přikláním k myšlence, že pasivní postup často může způsobit podstatně více utrpení, než aktivní varianta. Problémem tedy stále zůstává, co vše lze nazývat eutanázií, ať již pasivní nebo aktivní, a co již nikoliv. Případy ukončení léčby si pravděpodobně v teoretické rovině vystačí s tím, za jakým účelem bylo ukončení provedeno; to stejné lze říci i o předávkování prášky proti bolesti, vedoucí ke smrti pacienta. Ovšem posouzení konkrétního úmyslu v praxi je již krajně problematickým vzhledem k individualitě 28 MRÁZKOVÁ. In: WINTR, ANTOŠ 2015, op. cit., s Tamtéž, s

22 případů, že postrádá smyslu na úrovni teoretické stanovovat nějakou ostrou hranici. Domnívám se, že určitým vodítkem pro individuální těžké případy by ale mohlo být následování osudu eutanázie v tom kterém státu. Tím se lékaři v daných státech vyhnou problematickým krajním případům z šedé zóny eutanázie. Na první pohled je to přísné pro jednotlivce ve státech, kde je eutanázie zakázána, ale copak není její zákaz ve značné míře v těchto státech z důvodu obav ze zneužití? A jelikož není možné jednoznačně v každém případě určit, co již je eutanázie a co ještě není, nemohlo by docházet ke zneužití obdobně i v takových případech? Podle mě je odpověď na obě otázky ano. Tedy stejně jako se v řadě případů, kdy eutanázie je logickým východiskem pro pacienta a pacient se eutanázie nedočká z důvodu ochrany většiny, mělo by to tak být i v případech této šedé zóny eutanázie Vyžádaná, nevyžádaná a nedobrovolná eutanázie Dané kategorie eutanázie představují různé verze udělení souhlasu pacienta s eutanázií. Zatímco vyžádaná (voluntary), pravděpodobně nejběžnější a nejmírnější forma eutanázie, představuje druh eutanázie, při které byl pacientem udělen přímý souhlas s eutanázií, u nevyžádané (non voluntary) udělení tohoto souhlasu pacientem v požadované formě z nejrůznějších důvodů není možné, jelikož není způsobilý k tomu souhlas udělit. Bude se nejčastěji jednat o případy, kdy tato nemožnost je způsobena buď věkem, tedy u pacientů dětských případně naopak velmi starých, kde se nemožnost bude často krýt i s druhým nejčastějším důvodem a to nemocí například pacienti ve vegetativním stavu. U tohoto typu eutanázie se však předpokládá, že kdyby pacient mohl, souhlas by s eutanázií udělil. Nedobrovolná eutanázie (involuntary) je naproti tomu provedena na pacientovi, který je způsobilý souhlas udělit, ale neudělil ho nebo se ho nikdo nezeptal , KEOWN. In: JACKSON, KEOWN, 2012, op. cit., s

23 Dle mého názoru je zřejmé, že nedobrovolná eutanázie nemá příliš místo v těchto kategoriích a stejně jako někteří nepovažují pasivní eutanázii za druh eutanázie, já za ni nepovažuji nedobrovolnou eutanázii. Nedobrovolná eutanázie je, jsem přesvědčen, vraždou, i když může být někdy úmysl kladné povahy (což ostatně platí o klasické vraždě rovněž). Podstatně barvitější však může být diskuze ohledně nevyžádané eutanázie, jelikož tato bude zahrnovat mnoho hraničních případů. Vzhledem k tomu, že je nemožné zjistit opravdový úmysl pacienta, připadá mi provedení nevyžádané eutanázie jako značně riskantní, protože je poměrně velká šance, že i přes dobrý úmysl (který lze ale připustit i u vraždy viz výše), by pacient podstoupit eutanázii nechtěl. V takovém případě se opět jedná o nedobrovolnou eutanázii. To, že vlastně již nikdy nezjistíme opravdový názor pacienta, prostě vytváří opět jakousi šedou zónu, jež může svádět ke svévoli a zneužívání eutanázie tedy k vraždám. Je tak otázkou, zda vůbec i nevyžádanou eutanázii za eutanázii považovat, zda se nejedná opět jen a pouze o vraždu, jelikož zjevně vyjádřený konsensus by měl být dle mého názoru podstatnou náležitostí procesu eutanázie Přímá a nepřímá eutanázie Přímá eutanázie je taková, kde smrt pacienta je hlavním cílem jednání. Bude se tedy typicky jednat o podání smrtící látky. Nepřímá eutanázie však nemá za účel smrt pacienta a je pouze jeho vedlejším efektem, kdy tím hlavním efektem je úleva pacienta od bolesti. Klasickým případem této nepřímé euthanasie je podávání vysokých dávek bolest tišících prostředků v terminálních fázích onemocnění, které mohou (byť zřejmě v daleko menším počtu případů, než se dnes běžně i v lékařských kruzích předpokládá), ale nemusí, vést ke zkrácení života. 31 Opět je diskutabilní, zda lze nepřímou eutanázii vůbec považovat za eutanázii. Daná praktika je běžně používána a doktrína takzvaného Double Effect má 31 ŠPINKOVÁ, Martina; ŠPINKA, Štěpán. Euthanasie: víme, o čem mluvíme?. Praha: Cesta domů, 2006, s

24 v moderní medicíně místo již po dlouhá desetiletí. Její kořeny však sahají až do dob Tomáše Akvinského, kdy ji připodobňoval k zabití útočníka při tzv. nutné obraně. Její funkce byla rozlišit mezi výsledky, které jsou záměrné a výsledky, které jsou pouze předpokládány jako možné, ale nejsou zamýšlené. 32 V tomto duchu to platí i pro nepřímou eutanázii. Pokud je dávkování léků pouze prostředek pro tišení bolesti, a tedy smrt pacienta není záměrná, nýbrž pouze možná, zprošťuje tento úmysl lékaře trestní odpovědnosti. 33 Stejně jako všude, kde se pracuje s úmyslem, tedy se subjektivní stránkou reality, nastává i zde dle mě riziko zneužití. Není dost dobře možné vždy nade vši pochybnost určit intence zainteresovaných. Na druhou stranu, v tomto konkrétním případě si myslím, že lze relativně snadno zjistit, zda postup lékaře byl de lege artis, kdy jde ze zdravotních záznamů určit předpokládanou míru utrpení a s tím i nutnost medikace. I proto si myslím, že bychom neměli nechat neúměrně trpět pacienty až do smrti jen z toho důvodu, abychom se nedopustili případného trestného činu (pokud by se jím nepřímá eutanázie stala). Doktrína, která tu je již dlouhou dobu, je dle mého správná, i přes, v tomto případě však podstatně menší, riziko šedé zóny Ostatní druhy eutanázie V dosavadním textu jsem definoval všechna běžně používaná rozdělení eutanázie, tedy jsem provedl jakési základní rozčlenění. Tímto jsem však nevyčerpal všechny druhy eutanázie a nestane se tak ani po následujícím výčtu, ovšem několik okrajovějších druhů zmíním a vyjádřím se k nim. Již byla zmíněna dystanázie, tedy zadržování smrti, ovšem ta poměrně úzce souvisí s dalším pojmem, orthothanasií. Dystanázie totiž často přivede pacienta do situace, kdy pouze leží, je závislý na přístrojích a jeho život je zbytečně uměle 32 JACKSON. In: JACKSON, KEOWN, 2012, op. cit., s Tamtéž, s

25 prodlužován. Následně je často provedena orthothanasie, což je odpojení takového člověka od přístrojů, čehož důsledkem je smrt. 34 Prenatální eutanázie je diskutabilní pojem označující interrupce ze sociálních důvodů. 35 Jedná se o velmi citlivý problém, kdy je provedena interrupce bez toho, aby byl zdravotní stav dítěte nějak podstatně narušen, tedy není zde nějaká neblahá predikce ohledně jeho zdravotního stavu a nelze ani mluvit o nesnesitelném utrpení či bolestech, kterými by dítě trpělo. Tento pojem je využíván často dosti účelově, jelikož zapojení výrazu eutanázie do období těhotenství může způsobovat vyšší psychický tlak na matku, která by chtěla prenatální eutanázii podstoupit tím ji de facto tlačí k tomu, aby tuto proceduru nepodstoupila. Současně, stejně jako v individuálních případech, může využití pojmu eutanázie v daném kontextu vyústit v tlak společenský a může tak nastat pouze vhodně volenými slovy manipulace s veřejným míněním o dané problematice. 36 Posledním termínem, který zmíním, je sociální eutanázie. Sociální eutanázie v sobě obsahuje celou řadu dílčích důvodů, které ve výsledku vedou k tomu, že není kdykoli a kdekoli poskytována taková péče, která odpovídá současným poznatkům vědy a špičkové medicíny. 37 Důvodů pro to je hned několik, avšak téměř všechny mají jednoho společného jmenovatele alokaci zdrojů. Ta vyústí v to, že ne vždy je dostupná potřebná technika k život zachraňujícím zákrokům v tom místě a v ten moment, kde a kdy by byla zapotřebí. Taková situace může vést ke smrti pacienta, a proto je užito slova eutanázie. Současně se nemusí jednat však pouze o selhání techniky, může jít i o personální problém, protože zkrátka a dobře ne každý lékař umí vše, a už vůbec ne, pokud budeme v těchto souvislostech hovořit o špičkových pracovnících ve svých oborech, zabývajícími se pouze určitými konkrétními zákroky, ovšem dovedenými k dokonalosti. 34 HAŠKOVCOVÁ, 2007, op. cit.. st Tamtéž, s Tamtéž, s Tamtéž, s

26 Negativum tedy je, že právě životně důležité zákroky nezvládne běžný lékař, což je jistou daní právě za specializaci. Alokace zdrojů by takovéto problémy často vyřešila, i když ani poté by se nejednalo o absolutní řešení. 38 Dle mého názoru je orthothanasie pouze terminologické zpřesnění a není důvod se o něm bavit podrobněji. Prenatální eutanázii považuji za nevhodný termín, pravděpodobně vytvořený jejími odpůrci, jelikož dovede zpochybnit jednak rozhodnutí matky v konkrétním případě, ale především názor širší veřejnosti. Ta by neměla být manipulována slovy, ale dle mého by si měla názory utvářet podle toho, jaká je reálná kvalifikace činu. Název interrupce ze sociálních důvodů by tedy byl podle mě vhodnější. Co se týče faktického provádění takovéto interrupce, přikláním se k tomu, že by měla být povolena, z důvodu skutečného tíživého dopadu především právě na matku, ale i její dítě, kdy není vhodné, aby se rodilo do nekvalitních sociálních podmínek a to většinou nejlépe posoudí právě matka dítěte. Nebudu však danou problematiku rozebírat podrobněji, jelikož se již poměrně odchyluje od původního tématu práce. Sociální eutanázie je pouze smutný fakt, který však je těžko ovlivnitelný v nějakém širším měřítku vzhledem k současným technologiím a také vzhledem k tomu, že lze v blízké budoucnosti jen těžko předpokládat nějaké podstatné změny ohledně proudu financí do zdravotnictví. Ve vzdálenější budoucnosti však očekávám ústup tohoto druhu eutanázie, a to například z důvodu již někde fungujících robotických chirurgů, které je možné řídit na dálku. Tím by se eliminovala minimálně personální indispozice a co se týče té technologické, nemocnice se podle mě budou do budoucna i nadále pomalu rozvíjet a s tím bude ustupovat i tato indispozice. 3. Argumentační rovina pro a proti eutanázie 38 HAŠKOVCOVÁ, 2007, op. cit.. st

27 Vzhledem k tomu, že už jsem definoval všechny podstatné pojmy, je teď vhodná doba zaobírat se tím, které argumenty jsou pro a které proti eutanázii a jakou mají vlastně váhu. To budu rozebírat v této kapitole, kdy nejdříve předvedu argumenty pro eutanázii, ty kriticky zhodnotím a poté provedu to stejné ohledně argumentů proti eutanázii. Dané výsledky vyhodnotím a prezentuji svůj názor na to, zda je eutanázie vhodným řešením, či nikoliv Argumenty pro eutanázii Skupina argumentů, které mají, alespoň na první pohled, podpořit zavedení eutanázie. Jejich vyvratitelnost, popřípadě souhlas s nimi, často nelze určit v obecné rovině jedná se spíše o jisté hodnotové měření, které má každý jiné a na dané argumenty je musí aplikovat v tomto se objevuje i rozdíl mezi odbornou a laickou veřejností, kdy každá část lehce favorizuje jiné argumenty. Najdeme mezi zastánci však i takové, kteří budou do krve bojovat za každý jeden argument ve své celosti, ovšem zdravá úvaha dle mého názoru velí zvážit každý jednotlivě a poté jim dát konkrétní váhu. Ostatně, to stejné platí pro argumenty proti eutanázii. Často nacházím publikace, kde je jedna strana argumentů až směšně bagatelizována a druhá je prakticky vynášena do nebes, mým cílem je tomuto se vyhnout a podat střízlivé hodnocení každého jednoho z nich. V tomto úseku bude zmíněna i celá řada protiargumentů, které ve výsledku stojí proti eutanázii. Ty poté nebudu nějak podrobněji podruhé rozebírat v části o argumentech proti ní a jen je pouze okrajově zmíním Autonomie člověka Jedná se asi o nejsilnější argument a pravděpodobně i o nejčastěji zmiňovaný v rámci odborné veřejnosti, své velké zastání má i mezi veřejností laickou. Argument na základě autonomie člověka by šel formulovat asi takto: Můj život mi patří jako jakákoliv jiná věc, mohu si s ním činit, co se mi zlíbí, a je mým právem rozhodnout, kdy, kde a za jakých okolností zemřu. Moje svoboda končí 27

28 tam, kde začíná svoboda druhého. Ve svém prostoru svobody si mohu činit, co chci, a pokud nijak neohrozím prostor svobod ostatních, nelze mi v mých rozhodnutích bránit. Každý člověk ví sám pro sebe, jaké utrpení je pro něj ještě snesitelné a jaké již ne. Můj život je mou věcí. 39 Lze tedy konstatovat, že by měl být dodržen respekt k individuální autonomii a každý by měl o svém životě rozhodovat sám. Jedním z argumentů, které stojí proti respektu autonomie v otázce eutanázie je to, že i když je mnoho věcí, kterými člověk rozhoduje jen sám o sobě, spousta z nich je zákonem z dobrých důvodů zakázána. Možnost jednotlivce provádět volby ve svém životě, kterými nikoho jiného neomezuje, je důležitá, ovšem není absolutní. Není tak důvod, proč nad rámec těchto věcí povolovat eutanázii, která zasahuje do hodnoty nejvyšší, tedy do hodnoty života. Za zmínku takových příkladů stojí třeba nutné používání bezpečnostních pásů, kdy tím, že používány nebudou, reálně neohrožujeme nikoho jiného, pouze sami sebe to však nezamezuje tomu, aby autonomie byla v daném případě omezena zákonem, a myslím, že většina se shodne na tom, že z dobrých důvodů. Obdobně by šlo uvažovat o zákazu vstupu do rizikových oblastí, například lavinových, kde je de facto ohrožen pouze život toho, kdo do nich vstoupil, i přesto, že se jedná o jeho svobodné, autonomní rozhodnutí. 40 Dalším protiargumentem je to, že ač by v řadě případů šlo o autonomní souhlas s eutanázií, existuje důvodná obava, že mnoho případů by reflektovalo pouze zdánlivou autonomii. Při legalizaci eutanázie je dosti pravděpodobné vytvoření určitého tlaku vůči starým, zranitelným osobám, které by tento společenský nátlak (ať už reálný či pouze domnělý) prakticky donutil k tomu eutanázii podstoupit. Forma takovéhoto přístupu však již není příliš autonomní, ale vytvořená zvenčí. Horší by však byl tlak v konkrétních případech, vytvořený blízkými osobami, kdy 39 VÁCHA, Marek. Eutanázie pro a proti. In: PTÁČEK, Radek; BARTŮNĚK, Petr a kol. Eutanazie - pro a proti. Praha: Grada, 2012, s KEOWN. In: JACKSON, KEOWN, 2012, op. cit., s

29 nelze vyloučit manipulaci z jejich strany, aby dotčená osoba eutanázii podstoupila. V dané situaci nelze o autonomii vůbec diskutovat takové osoby nerozhodují tak, jak chtějí ony samy, ale rozhodují pod nátlakem. O tom svědčí i to, že se pravidelně vyskytují případy týrání starých lidí. Tyrani by tím pouze dostali do svých rukou další, avšak velmi mocnou zbraň. Výsledkem by zřejmě bylo, že ač by existovala skupina osob, která se skutečně autonomně rozhodla eutanázii podstoupit, existovala by i skupina osob, pravděpodobně početnější, jejichž souhlas by autonomní nebyl. 41 Bylo by správné ohrozit velký počet zranitelných členů naší společnosti včetně umírajících, dementních, postižených a znevýhodněných, jejichž počty jsou předurčeny k růstu s tím, jak naše populace neúprosně stárne, a vyhovět touze menšiny, aby mohla kontrolovat čas jejich smrti? Proč přání několika kontrolovat čas své smrti přebije zájmy většiny v tom nebýt zabit, zvláště se zlým úmyslem nebo vlastní chybou úsudku? 42 Dalším problémem dotýkajícím se autonomního souhlasu je míra jistoty, že se jedná o souhlas opravdu autonomní. V tomto případě však není předmětem pochybností tlak společnosti, ale samotný zdravotní stav pacienta konkrétně například deprese. Royal College of Psychiatrist ve své studii vypozorovali silnou spojitost mezi depresí a touhou zemřít, včetně touhy po eutanázii. A jakmile je jednou deprese vyléčena, % pacientů již netouží zemřít. 43 Z toho vyplývá, že i když ničím jiným neovlivněná touha po eutanázii je provázena depresí, jedná se prakticky vždy pouze o přechodný stav a zároveň platí, že ne vždy je jednoduché u pacientů depresi vypozorovat, a to především nespecializovanými lékaři. To samozřejmě může vést k tomu, že pacient, který chce podstoupit eutanázii, tak chce učinit na základě své nemoci a ne na základě svého autonomního rozhodnutí KEOWN. In: JACKSON, KEOWN, 2012, op. cit., s Tamtéž, s Tamtéž, s Tamtéž, s

30 Posledním protiargumentem proti autonomii člověka, který zmíním, je to, zda se vůbec jedná o autonomii? Je to skutečně rozsah svobody, který zasahuje pouze pacienta? Nezasahuje do autonomního prostoru někoho jiného? Jelikož se totiž jedná o eutanázii, někdo ji musí vykonat pokud by se jednalo pouze o asistovanou sebevraždu, i tam musí někdo pacientovi pomoci. Požadovat po někom, na základě pouze mé volby, aby ukončil můj život, již značně zasahuje do autonomního prostoru onoho člověka, nejčastěji lékaře, jelikož se jedná o podstatný čin, zbavení života jiné lidské bytosti, což jistě může zanechat následky. A i když lékař samozřejmě může provedení eutanázie odmítnout, zásah do autonomie případného lékaře či třetí osoby, jež by provedení přijala, nezmizí. 45 Sám soudím, že původní myšlenka autonomie přináší silný důvod pro to, aby byla eutanázie zlegalizována, neboť věřím tomu, že člověk by měl opravdu o svém životě rozhodovat především sám. Ve světle přednesených protiargumentů však nelze popřít, že určení opravdové autonomie je značně problematické. První protiargument, tedy to, že i jiné věci, relativně autonomní, jsou také zakázány, u mě neobstojí. Nepřijde mi dostatečné poukázáním na to, že je něco upraveno nějak, zdůvodňovat, že jinak to být nemůže. Tedy myslím, že eutanázie by klidně mohla být výjimka z tohoto pravidla přijde mi to totiž jako argument kruhem, kdy něco nelze dělat, protože je to zakázané, a proto to nelze dělat a s tím se neztotožním. Jinak už to vidím ohledně argumentu chránícího většinu. Věřím totiž, že povolení eutanázie v nějaké nedokonalé formě (a je opravdu těžké dosáhnout formy dokonalé, jestli je to vůbec možné), by mělo psychologický efekt jak na případné pacienty, tak na tyrany v odstavci zmiňované. A tak v zásadě souhlasím s tím, že pro lepší dožití menšiny není vhodné, aby byla ohrožena bezpečnost většiny. Daný problém by však mohl být řešitelný přísnou formou zákona o eutanázii 45 ŠPINKOVÁ; ŠPINKA, 2006, op. cit., s

31 otázkou by však bylo, zda přílišné zkoumání konkrétní situace pacienta v zájmu jeho ochrany by nebylo ve výsledku spíše na škodu. Obdobně to je dle mého názoru i s depresí ovšem tentokrát si myslím, že by se dala tato situace podstatně lépe ošetřit kvalitním zákonem v zásadě však souhlasím, že deprese, jako častý doprovodný příznak pacientů, kteří chtějí podstoupit eutanázii, může být podstatný problém v posuzování autonomie pacienta. A zda se vůbec jedná o autonomii? Samozřejmě, zásah do autonomie někoho jiného, nejčastěji lékaře, je nevyhnutelný. A nemyslím si, že lze provést dostatečné odosobnění, aby byl zásah do autonomie právě tohoto člověka co nejmenší. Na druhou stranu, pokud s tím ona osoba souhlasí, tedy sám se autonomně rozhodne eutanázii provádět, nejedná se o zásah, ale o jednání ve shodě a to ve výsledku dle mého názoru škodlivé není. Nejtvrdší zásah pro argument autonomií však vidím v možnosti poškození ostatních případných pacientů, kterému je poměrně těžké zamezit a hraje dle mého názoru klíčovou roli v tom, zda přijmou, nebo nepřijmou eutanázii Soucit a obava z utrpení, ztráty důstojnosti Tento argument bude zpravidla první, pokud se zeptáte běžné veřejnosti na to, proč by měla být povolena eutanázie. Jedná se o logické vyústění obav ze smrti, kdy je obecně známo, že ne každá smrt probíhá jako dobrá smrt a je tedy na místě obava z neúnosného utrpení. Eutanázie je dle tohoto argumentu způsob, který ukončí nesnesitelné a marné utrpení pacienta, ze kterého mu jinak nelze pomoci. Často se v souvislosti s tímto argumentem pojí i argument toho, že v některých zemích může být tentýž občan souzen v případě, že neukrátí život trpícímu zvířeti, a naopak že ukrátí život trpícímu člověku. 46 Morální principy se 46 VÁCHA. In: PTÁČEK, BARTŮNĚK a kol, 2012, op. cit., s

32 tedy mění s tím, že se jedná o člověka, přitom podstatné na daném činu je ukončení utrpení, a až druhotné by mělo být, jakému živočišnému druhu. I proti tomuto argumentu je však celá řada protiargumentů. Jedním z nich je to, že jedni z největších odpůrců eutanázie a asistované sebevraždy se nachází mezi těmi, kteří se o pacienty v jejich konečném stádiu starají. Mají zkušenosti často i desítek let s tím, jak k takovým pacientům přistupovat, a dle jejich názoru jim spíše uleví od utrpení a prokáže mnohem větší soucit než eutanázie to, že prožívají utrpení společně s pacientem, starají se o něj do konce jeho života a projevují s ním solidaritu, spíše než by ho posílali na smrt. Často si rovněž myslí, že soucit se může stát něčím jiným, a již se nejedná o ukončení utrpení pacienta, ale o ukončení našeho utrpení. 47 Argumentem většího rozsahu, než jsou ty ostatní, je paliativní péče. Paliativní péče by šla zařadit jako protiargument na více místech této práce, ovšem největší váhu má právě v této části, kde se jedná o utrpení pacientů. Paliativní péče má totiž jako jeden ze svých základních cílů pacientům od takového utrpení ulevit. A co to vlastně je paliativní péče? Druh léčby zvyšující kvalitu života pacientů a jejich rodin čelících problémům s život ohrožující nemocí, a to prevencí a mírněním utrpení pomocí včasného zjištění, kvalitního určení a léčby bolesti a dalších problémů, fyzických, psychologických a duchovních. 48 Z dané definice vyplývá, že paliativní léčba zpravidla nastupuje po neúspěšné léčbě intenzivní a má pacientovi ulehčit umírání a smrt. Paliativní péče je poskytována v různých druzích zařízení, kde mimo nemocnic je důležité zmínit hospicovou péči a i péči domácí. Paliativní péči také podporuje ČLK, kde je podstatné zmínit její Doporučení představenstva ČLK č. 1/2010, v němž je mimo jiné podrobněji pojednáno o paliativní léčbě a přechodech z léčby intenzivní na léčbu paliativní. Nebudu se paliativní péčí zabývat do hloubky, protože se jedná o příliš obsáhlé téma, pro účely této práce však lze uvažovat, že právě paliativní péče by se měla 47 KEOWN. In: JACKSON, KEOWN, 2012, op. cit., s WHO Definition of Palliative Care. Who.int [online]. [cit ]. 32

33 starat o nejrůznější druhy utrpení, tedy nejen o mírnění bolesti fyzické, ale i ostatních potenciálních problémů. Považuji však za vhodné v dané situaci zmínit, že paliativní péči nelze považovat za lék na všechno, tedy že je vždy naprosto dokonalá. Opět se může jednat o zdrojové problémy (tedy že služba není dostupná všem a navíc v požadované kvalitě), ovšem může se jednat i o problémy individuální, kdy například až 2-5% pacientů trpí nesnesitelnými fyzickými bolestmi i přes maximální možné dávky prostředků proti bolesti. 49 Taková léčba tedy často vede k již zmíněné doktríně Double effect. Současně navíc platí, že ne vše lze zkrátka vyřešit, a utrpení může trvat i přes maximální snahu zainteresovaných osob, zvláště pokud se jedná o utrpení na straně důstojnosti. 50 Posledním protiargumentem, který zmíním, je takový, že utrpení je zkrátka součástí života z toho plyne, že by člověk měl utrpení vydržet, zvláště v době paliativní medicíny, a neměl by si pouze ulehčovat svou cestu životem už vůbec ne takovým způsobem, že ho ukončí. Život, který prochází utrpením, totiž není o nic méně cenný než život, který utrpení neprožívá. Daný protiargument je často zmiňován v kontextu s křesťanskými hodnotami. 51 Osobně se neztotožňuji s prvním protiargumentem. I přesto, že nelze popřít zkušenosti daných osob, myslím, že ten, kdo opravdu ví, jak by mělo být nakládáno s jeho životem je pacient. Chápu, že v očích lékařů, sester, ale vlastně kohokoliv, kdo se dlouhodobě stará o lidi na konci jejich života, je vše zvládnutelné, nechtějí vzdávat boj s utrpením věří, že dokážou pacientům život ulehčit a jejich poslední chvíle prožít co možná nejlépe, ovšem ve výsledku se opět musím vrátit k tomu, že nejlépe to vědí pacienti samotní zda chtějí již své utrpení ukončit, či zda ne. Co se týče paliativní péče, jedná se pravděpodobně o nejlepší možný způsob řešení situace pacientů na konci jejich života. Správně provedená paliativní péče 49 SUMNER, 2011, op. cit., s HAŠKOVCOVÁ, 2007, op. cit.. st Euthanasia and assisted dying. BBC.co.uk [online] [cit ]. 33

34 je v drtivé většině případů nejlepším možným řešením, které dokáže zcela nahradit eutanázii. Problémem však zůstávají dva atributy zmíněné v předešlé větě Správná paliativní péče kterou však není dost dobře možné poskytnout ve všech případech, kdy by byla potřeba a to z různých důvodů, zmíním například kapacitní, finanční či technické. A druhým atributem je to, že existují případy, kdy ani dokonale provedená paliativní péče zkrátka není dostatečná. Mimo již zmíněnou neřešitelnou bolest u malého procenta uchazečů se bude mnohem častěji jednat o psychické problémy, které zkrátka nejsou vždy absolutně řešitelné a i to je důvodem vzniku případů, které potvrzují, že ani paliativní péče není všemocná. Občas narážím na zmínku, že paliativní péče v dnešní době plně substituuje eutanázii já však věřím spíše tomu, že dané praktiky jsou při provádění svého účelu spíše komplementární, i přesto, že paliativní péče pokryje valnou většinu případů a jen málo z nich by bylo nutné řešit eutanázií. S posledním argumentem zcela nesouhlasím nevidím důvod, proč by utrpení mělo být součástí života. Souhlasím s tím, že život trpící je stejně cenný jako ten, který netrpí, ovšem utrpení je pouze negativní efekt, který může v určitých situacích posunout člověka v životě dál, nějak mu prospět, změnit ho k lepšímu ovšem pokud má člověk trpět na sklonku svého života, poté ho to stejně nikam neposune a přijde mi to zcela zavádějící a zbytečné Legalizace jako vyjasnění situace Tento argument stojí na základě toho, že současná situace je dlouhodobě neúnosná a nesetkává se s realitou praxe. Dle argumentu se totiž případy eutanázie stávají relativně často, vzhledem ke své ilegalitě však není sjednocený jejich postup. Zlegalizování by tak vedlo k mnohem menší šedé zóně, případy by byly veřejně přezkoumatelné, zvýšila by se tedy transparentnost a kontrola nad nimi. 34

35 Zkrátka, jelikož se eutanázie běžně děje, je lepší, pokud je to v rámci určitého zákonného rámce, než bez něj. 52 Proti tomuto argumentu stojí celá řada jiných argumentů. Jedním z nich je to, že státy, ve kterých byla eutanázie nebo některá z jejích forem legalizována mají podstatně vyšší procento smrtí právě eutanázií, než ve státech, kde eutanázie povolena není. Dle průzkumů ve Velké Británii a Nizozemí v letech 2001 a 2006 jsou rozdíly přibližně takovéto: Vyžádaná aktivní eutanázie: VB 0.16% vs Nizozemí 2.59% Asistovaná sebevražda: VB 0% vs Nizozemí 0.21% Nevyžádaná aktivní eutanázie: VB 0.33% vs Nizozemí 0.60% 53 Souvisí to s doktrínou kluzkého svahu, o které budu podrobněji psát v kapitole zaměřující se na argumenty proti eutanázii. Samozřejmě nelze brát konkrétní čísla s naprostou jistotou, jelikož se jedná pouze o průzkumy a ne daná fakta a u takovéhoto tématu je pravděpodobnost lži v průzkumu značně vysoká (především ve státě, kde eutanázie uzákoněna není), ovšem jako další podporu tohoto protiargumentu lze zmínit například nárůst potratů po jejich legalizaci, kde lze spatřovat ideologickou paralelu. I zastánci potratů přiznávají, že nárůst nebyl způsoben pouze tím, že se započítaly původně ilegální potraty, které unikaly statistikám. 54 Jako další problém legalizace lze spatřovat to, že zlegalizovat něco jen proto, že se to provádí i přes zákaz, je nelogickým argumentem. Existuje celá řada trestné činnosti, která se provádí i přesto, že je trestná nikoho by však ani nenapadlo to použít jako důvod pro legalizaci dané činnosti, zvláště ne, pokud je činnost (v tomto případě eutanázie) relativně vzácná. Pokud vezmeme v úvahu například překračování rychlosti na silnici, které je velmi časté, také se kvůli tomu 52 KEOWN. In: JACKSON, KEOWN, 2012, op. cit., s Tamtéž, s Tamtéž, s

36 neuvažuje o jeho legalizaci. Míra, se kterou je nelegální činnost prováděna, by musela dosahovat téměř jistoty pro to, aby to byl nosný argument pro její legalizaci, a ani poté by se nejednalo o samozřejmost. 55 Posledním protiargumentem, který v této kategorii zmíním, je to, zda by opravdu legalizace eutanázie zabránila nelegálním činnostem v jejím rámci. Pokud je totiž možné to, že se nelegální činnost, tedy provádění eutanázie, děje i přes její absolutní zákaz, co by zabránilo v tom provádět nelegální eutanázii po její částečné legalizaci? Někdo, kdo byl ochoten provést trestný čin vraždy, nepochybně bude i nadále ochoten provést čin obdobný. 56 Souhlasím s tím, že legalizovat eutanázii kvůli tomu, aby byla lépe kontrolována a transparentní, není dobrý důvod, souhlasím totiž s protiargumenty, že v podstatě nic moc nevyřeší. Dovedl bych si ještě představit, že první argument související s rostoucí kvantitou eutanázií poté, co byla legalizována, vlastně neznamená nic špatného. Je možné, že se kvůli legalizaci rozhodne pro eutanázii více lidí, ovšem ve valné většině to budou případy, které eutanázii potřebují a nepodstoupily ji jen z toho důvodu, že nechtějí porušovat zákon. Naprosto však souhlasím s tím, že zlegalizovat něco jen proto, že se to děje, je nemyslitelné. Je možné vyjmenovat množství případů, ať už reálných, či teoretických, kdy podobná doktrína selže. Kromě již zmíněného nedodržování rychlosti v provozu, které ovšem velmi dobře reflektuje i to, že vysoká frekventovanost porušování stejně není absolutním argumentem pro legalizaci, lze zmínit například manipulaci s drogami. Také se jedná o často porušovaný zákaz, ovšem to v žádném případě není argumentem pro to, aby byla výroba a distribuce drog povolena. 55 KEOWN. In: JACKSON, KEOWN, 2012, op. cit., s Tamtéž, s

37 Poslední argument je v mých očích nejpřesvědčivější pokud je porušován již zákaz eutanázie, tedy jsou de facto prováděny vraždy, a maiori ad minus je zřejmé, že to rozhodně nevyřeší porušování zákona upravujícího eutanázii Sebevražda a právo zemřít Tato doplňující se skupina argumentů hovoří jednak o tom, že pokud je ve státě legální sebevražda, není důvod neuzákonit eutanázii, která je jen jinou formou sebevraždy. V kontextu s tím se často zmiňuje i tzv. právo zemřít, které se vyvozuje z práva na život a práva na soukromí. Pokud totiž má člověk právo na život, má tím pádem i právo určit, kdy tento jeho život má být ukončen, jelikož právo na život jej chrání před třetími stranami a státem, nikoliv však před sebou samým. 57 Podle prvního protiargumentu proti právu na sebevraždu souvisejícího s eutanázií je nutné hodnotit danou situaci z účelového hlediska. Sebevražda totiž nebyla dekriminalizována z důvodu toho, že by byla posvěcena a tím převážila v tehdejší době síla autonomie nad svátostí života, účelem bylo to, aby krom utrpení, kterým trpěli blízcí zesnulého z jeho ztráty, nebyli ještě jako nevinní obyvatelé stiženi zákonnými omezeními různého druhu, které měly de facto pouze odvrátit člověka od sebevraždy. Z tohoto vyplývá, že sebevražda nebyla dekriminalizována ze stejného důvodu, z jakého se dnes požaduje legalizace eutanázie, ale na ochranu blízkých. 58 Druhý protiargument je prezentován v kauze ESLP Pretty proti Spojenému Království, tento se zaměřuje právě na vyústění práv daných Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva), tedy především právo na život a právo na soukromí v kontextu práva na smrt. V daném případu šlo o to, že paní Pretty matka a manželka, trpěla nevyléčitelnou degenerativní nemocí MND v pokročilém stádiu, kdy jí zbývalo jen 57 MRÁZKOVÁ. In: WINTR, ANTOŠ 2015, op. cit., s KEOWN. In: JACKSON, KEOWN, 2012, op. cit., s

38 pár týdnů až měsíců života v ochrnutém stavu od krku dolů, bez možnosti komunikace a s výživou pomocí trubičky, zato její mentální kapacita měla zůstat až do konce nedotčená. 59 Vzhledem ke svému zdravotnímu stavu však nemohla provést sebevraždu, i přesto, že již od roku 1961 podle Suicide Act trestná nebyla. V případě napomáhání k ní však hrozí ve Spojeném Království trest až 14 let vězení. Rozhodla se proto obrátit na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku, kde argumentovala porušením článků 2, 3, 8, 9 a 14 Úmluvy, když jádro argumentace leželo v porušení článku 2. Ten vykládala nejen jako právo na život a jeho ochranu, ale i právo zvolit si, zda v žití pokračovat. 60 Dále argumentovala tím, že pokud by toto neplatilo, pak článek 2 porušují všechny státy, kde je eutanázie legální. Stát by měl život chránit, ovšem ne před sebou samým, ale před ostatními potenciálními rušiteli, včetně sebe (státu). V opačném případě se nedostatečně odůvodněné omezení jeví jako nepřípustné podle článku č. 8 zaručujícího právo na soukromí. 61 ESLP neshledal v článku 2 právu na život také právo na smrt a odmítl kvůli své nepříslušnosti řešit, zda zavádění eutanázie státy porušuje tento článek. Stát dle ESLP může krom pasivní činnosti, tedy zdržení se zasahování do života svých občanů, vyvíjet i aktivní činnost, tedy činnost chránící občany včetně jejich životů, a to rozličnými způsoby. Ohledně porušení článku 8 ESLP soud vyjádřil souhlas s tím, že do práva na soukromí patří i provozování činností, jež jsou jednotlivci ve výsledku škodlivé. Pokud však míra škodlivosti překročí únosnou mez, stát může do daných aktivit zasáhnout a omezit je. V souvislosti s tím tedy ESLP souhlasí se zásahem do soukromí paní Pretty, jež učinilo Spojené Království, jelikož se jedná o škodlivost v rámci článku 2, tedy ochrany života. 62 Osobně souhlasím s tím, že je důležitý účel, za kterým byl zákon přijat a v daném kontextu skutečně jeho důvodem nebylo snížení svatosti života, případně jeho 59 MRÁZKOVÁ. In: WINTR, ANTOŠ 2015, op. cit., s Tamtéž, s Tamtéž, s Tamtéž, s

39 hodnoty, ale ochrana blízkých před kumulací neštěstí. Na druhou stranu je z přijetí tohoto zákona zřejmé postupné, pomalé rozvolnění přístupu i z tohoto pohledu. Kdyby totiž nedošlo k mírnému poklesu hodnoty života, nemohl by být daný zákon přijat, i přes původní negativní vedlejší efekty původního zákona, které měly jako další druh ochrany odradit lidi od páchání sebevražd. V souvislosti s tím si myslím, že trend postupného, pomalého rozvolnění přístupu pokračuje. Tím pádem se hodnota života dále snižuje a v dnešní době již není možné odrazit argumentaci sebevraždou pouze odlišným účelem přijetí zákona. Osobně však nesouhlasím se snižováním hodnoty života a pro mě je to argument dostatečný. Na druhou stranu to neodpovídá celospolečenské realitě. Co se týče případu Pretty vs Spojené Království, ztotožňuji se s výkladem ohledně článku 8 Úmluvy, ohledně obsahu článku 2, právo na život, a zda obsahuje i právo na smrt, si nejsem osobně příliš jistý a nezastávám k tomu jasně vyhraněný názor Názor veřejnosti Tento argument sleduje dlouhodobé názory široké veřejnosti, které opakovaně dopadají ve prospěch legalizace eutanázie. Zastánci poté logicky vzato říkají, že jelikož je stát řízen na základě demokracie, většinový názor společnosti by tedy měl být respektován a eutanázie by měla být uzákoněna KEOWN. In: JACKSON, KEOWN, 2012, op. cit., s

40 64 Proti tomuto argumentu pro zavedení eutanázie je více důvodů, první z nich je následující. Lze brát obecné průzkumy natolik vážně, aby se na základě nich měl prosadit takto závažný zákon? Nebylo by nutné alespoň celostátní referendum? A jak je na tom informovanost respondentů? Nebylo by vhodné před případným celostátním referendem vést dlouhou a hlubokou odbornou diskuzi, jež by pomohla vytříbit názory případných voličů, které by se mohly podstatně lišit od jejich pouze pocitového názoru? Druhý argument je také poměrně jasný jen proto, že to chce většina společnosti, je to důvodem k tomu, aby to bylo legalizováno? Bezpochyby existuje mnoho jiných obdobných kategorií, kde by něco chtěla valná většina společnosti, bylo by ovšem nelogické, ba přímo nesprávné, se tímto názorem řídit. Za takový příklad lze považovat například rovný plat pro všechny, který by pravděpodobně většina lidí chtěla, ovšem reálnost takovéhoto řešení již byla vyzkoušena a není 64 KUBATOVÁ, Marie; ČERVENKA, Jan. Veřejné mínění o interrupci, eutanazii a trestu smrti červen cvvm.soc.cas.cz [online]. Centrum pro výzkum veřejného mínění, 2014, s. 3. [cit ]. 40

41 dlouhodobě udržitelná. Obecně totiž platí, že ne vždy to, co si myslí většina, je správné. 65 Ohledně tohoto argumentu se naprosto ztotožňuji s jeho kritikou. Nevěřím tomu, že informovanost veřejnosti ohledně eutanázie je na takové úrovni, aby mohly veřejné průzkumy nějak výrazně přispívat k přiklonění se k jedné z variant. Ostatně, pokud bych to hodnotil podle sebe, před vypracováním této práce byly moje znalosti podstatně menší, než které bych uznal za vhodné pro případné rozhodování se o zavedení eutanázie. S druhým protiargumentem rovněž souhlasím, v historii bylo mnohokrát dokázáno, že názor většiny, ba často i téměř všech, není rozhodný pro to, jaká je realita. Pokud si vezmeme za příklad vědu, tak to, že Země je střed Vesmíru, byl ještě relativně nedávno prakticky absolutně přijímaný fakt. Obdobně to platí pro tvar Země, či její pohyb ve vesmíru. A to vše vyplývalo z nedostatečného stavu vědění nemyslím si, že by bylo vhodné takovou chybu opakovat v tomto případě Ekonomická stránka Ač se může zdát absurdní vůbec daný argument vtahovat do diskuze o smrti člověka, je mnoho lidí, kteří jej považují za dostatečně pádný. Spočívá v tom, že zdroje, které jsou plýtvány na nevyléčitelně nemocné a to často ve značné výši, by bylo lepší alokovat jinam ve zdravotnictví, anebo v sektoru úplně jiném, ideálně však obecně prospěšném. To by vedlo k mnohem efektivnějšímu využití zdrojů, které jsou bohužel omezené. Nutné je však zmínit, že v kontextu daného argumentu přibývá lidí, na které je nutno vynakládat nákladnou péči vzhledem k rostoucímu průměrnému věku obyvatelstva a snižování poměru populace ve smyslu populace aktivně ekonomicky činné. Mezinárodní cena stárnutí byla odhadnuta na desetinásobek toho, co způsobila Mezinárodní ekonomická krize 65 KEOWN. In: JACKSON, KEOWN, 2012, op. cit., s

42 z let To vše dokresluje nižší porodnost prostupující prakticky celou Evropu, kdy zdánlivě snadným řešením by bylo právě praktikování eutanázie a asistované sebevraždy. 67 Protiargumenty proti ekonomickému pojetí eutanázie jsou převážně hodnotového charakteru, snad s výjimkou doktríny kluzkého svahu, o které budu pojednávat později. Právě kluzký svah je asi nejpádnějším argumentem pro to, aby se eutanázie nestala ekonomickým řešením náročné zdrojové situace ve zdravotnictví. V tomto kontextu je vhodné zmínit například názor kontroverzních australských filozofů Petera Singera a Helgy Kuhse na eutanázii postižených novorozenců existuje určitá hranice zatížení, jaké každá komunita unese. Pokoušíme-li se udržet všechny postižené novorozence naživu, bez ohledu na jejich budoucí vyhlídky, budeme se muset vzdát dalších věcí, které právem považujeme za přinejmenším stejně důležité. 68 Takovéto utilitaristické pojetí by však mohlo mít nedozírné důsledky, jelikož po eutanázii novorozenců už není příliš mnoho kategorií do zavedení eutanázie bez pádného důvodu. 69 Dle mého názoru je rostoucí poptávka po zdrojích ve zdravotnictví velký problém, který se bude vzhledem ke světovému vývoji značně prohlubovat a je nutné ho řešit. Na druhou stranu si myslím, že řešení tohoto problému právě eutanázií je nemyslitelné a ekonomické skutečnosti by nikdy neměly mít dopad na život kohokoliv, ať už by působily přímo nebo nepřímo. Proto s tímto argumentem nemohu souhlasit, z hodnotových důvodů Argumenty proti eutanázii Na následujících řádcích opět představím základní argumenty proti eutanázii, kde již nebudu podrobněji rozebírat ty, které jsem aplikoval v předcházející části, 66 KEOWN. In: JACKSON, KEOWN, 2012, op. cit., s Tamtéž, s SINGER, Peter; KUHSE, Helga. Doctors practices and attitudes regarding voluntary euthanasia. In: POLLARD, B. J. Eutanazie - ano či ne?. Praha: Dita, 1996, s POLLARD, 1996, op. cit., s

43 nejčastěji jako protiargumenty a pouze je na konci podkapitoly obecně zopakuji. Skupina argumentů proti eutanázii často vychází více z hodnotového hodnocení situací, ovšem ani zde není nouze o exaktní argumenty, založené na konkrétních datech Posvátnost a hodnota života Daný argument by šel rozložit na dvě podsložky, které se však vzájemně doplňují, a proto je vhodné je uvádět společně. První touto podsložkou je posvátnost života, kterou na něj však uvaluje Bůh jako vyšší instance, ke které se v různé formě většina lidí na Zemi obrací. V daném kontextu se však bude jednat především o boha v rámci křesťanských hodnot. Argument sděluje to, že o životě rozhoduje Bůh a člověk mu nemá brát tuto schopnost, jelikož člověk by se měl podřizovat vůli boží, ne si uzurpovat moc nad tím, nad čím by rozhodovat neměl, jelikož Bůh je moudřejší a neukončuje život předčasně a zbývající dny mají svůj důvod. Druhá podsložka již není zaměřena na víru, ale spíše na cenu života, která s Bohem nesouvisí a kterou cítí každý. Podle tohoto argumentu totiž to, že jsme ochotni na někom provést eutanázii, značí to, že jeho život v našich očích již nemá žádnou hodnotu, nebo alespoň takovou, která by byla hodna žití. Není souhlas s provedením sebevraždy za asistence lékaře již tak nešťastné osobě v podstatě zpráva, že již danou osobu mezi námi nechceme, že se již stala přílišným břemenem? 70 V souvislosti s tím by tak zamítnutí eutanázie a asistované sebevraždy bylo zprávou, že život každého je hodnotný až do jeho posledních okamžiků. 71 Také je vhodné polemizovat, zda by zavedení eutanázie v souvislostí s hodnotou života neznamenalo vzkaz mladším generacím, že starý život je nehodnotný tím by mohlo docházet i ke generačnímu napětí, zvláště v realitě problémů se zdroji ve zdravotnictví a stárnutím populace JACKSON. In: JACKSON, KEOWN, 2012, op. cit., s Tamtéž, s VÁCHA. In: PTÁČEK, BARTŮNĚK a kol, 2012, op. cit., s

44 Proti prvnímu z těchto dvou argumentů lze vznést množství těch, které ho popírají. To, že Bůh má mít absolutní moc nad životem a smrtí totiž může být dobrý a podstatný argument pro množství lidí, ovšem není tomu tak pro všechny lidi. A to, že takto to cítí většina lidí, ještě neznamená, že by se mělo toto cítění převádět i na životy těch, kteří to tak necítí. Neměli by tedy svou vírou přenášet povinnosti, které jim daná víra stanovuje, na nevěřící. V souvislosti s prvním argumentem lze ještě zmínit, že pokud by měl mít Bůh absolutní moc nad životem a smrtí, poté by praktiky především současné moderní medicíny silně zasahovaly do této jeho absolutní moci, jelikož nesporně prodlužuje život o řadu a řadu let proti tomu však tito věřící většinou nebrojí. 73 Co se týče hodnoty života, je i zde několik protiargumentů. Prvním z nich je otázka, proč by vlastně mělo to, že povolíme člověku podstoupit eutanázii, znamenat, že v naších očích nemá žádnou hodnotu? Důvodem eutanázie je ve valné většině případů ušetření člověka od utrpení neznamená právě toto, že člověk má pro nás neuvěřitelnou hodnotu? Že se s ním dovedeme rozloučit na jeho poslední cestě i přesto, jak moc pro nás znamená, jen aby tolik netrpěl? Zvláště pokud přistupujeme k eutanázii jako k poslednímu možnému řešení? Druhým protiargumentem je to, proč by eutanázie měla vlastně mít cokoliv společného s hodnotou konkrétních životů? Představme si následující situaci Je nám dána možnost vybrat si mezi dvěma různými způsoby smrti. Prvním je ten, že umřeme v 80 letech, bezbolestně, klidně, po smrtící injekci. Druhý způsob je takový, že umřeme o pár dní později, ve věku 80 let a pár dní, ale umřeme v utrpení takovém, že těch posledních pár dní strávíme vytím bolestí jako psi, s bezmocnou rodinou po našem boku. 74 Většina lidí by si pravděpodobně vybrala smrt první a to bez jakéhokoliv ohledu na hodnotu života. Obdobně to lze tvrdit i 73 JACKSON. In: JACKSON, KEOWN, 2012, op. cit., s Tamtéž, s

45 pro argumentaci mezigeneračním bojem, kdy podstatné je zmiňovat účel eutanázie, který se podstatně liší od snižování hodnoty života. 75 Osobně souhlasím s protiargumenty vůči první části argumentu víra by měla být podle mého názoru osobní a neměla by se její moc vztahovat na nevěřící. Druhý protiargument je také velmi silný a bylo by zajímavé zjistit, co si o daném problému myslí řadoví věřící, kteří však z tohoto důvodu eutanázii popírají. Ohledně hodnoty života, nemyslím si, že povolení eutanázie nějak snižuje jeho hodnotu v konkrétních případech, může to mít však hodnotový dopad na společnost. Jsem si totiž poměrně jistý, že naprostá většina případů eutanázie právě potvrzuje vysokou hodnotu každého jednoho života, ovšem interpretace povolení není interpretací konkrétních případů, ale interpretací zákona jako takového a možná se i trochu bojím případného zneužití v takovémto smyslu. Myslím tedy, že hodnota života je poměrně cenný argument, i když ze zcela jiných důvodů, než by bylo vhodné Narušení vztahu pacient lékař Tento argument proti eutanázii má dvě roviny, rovinu pacienta a rovinu lékaře. V rovině pacienta je formulován tak, že pokud by pacient podléhal vědomí, že lékař nejen uvažuje o jeho uzdravení, ale zároveň uvažuje i o jeho případné eutanázii, naruší to psychologický vztah pacienta i jeho důvěru v lékaře, když bude mít spíše pocity strachu, než bezpečí, což je však značně nežádoucí. Druhá rovina, rovina lékaře by poté mohla být narušena především z etického hlediska. Lékař by poté mohl k pacientům přistupovat jinak, jelikož by zde byl vždy potenciál případné eutanázie. To by ho mohlo jednak citově ochladit a jednak by mohlo docházet ke zneužívání lékařské pozice, jelikož lékař, který zabíjí své 75 JACKSON. In: JACKSON, KEOWN, 2012, op. cit., s

46 pacienty, i přestože se jedná o jejich přání, bude schopný činů, kterých by za normálních okolností schopný nebyl. Dojde k jakémusi prolomení ledů. 76 Proti první části, tedy rovině pacientské, lze vznést například následující námitky: Proč by to tak vůbec mělo být? I přestože jsem zmiňoval názor veřejnosti jako ne příliš dobrý argument, dle průzkumu Velké Británie z roku % tázaných odpovědělo, že zavedení asistované sebevraždy by nezměnilo jejich důvěru v lékaře, 9% odpovědělo, že by to jejich důvěru v lékaře posílilo a 9% odpovědělo, že by se jejich důvěra v lékaře snížila. 77 Proto nezbývá než vznést otázku, proč by měla být důvěra v lékaře snížena? A odpověď najdeme v předešlé podkapitole může se jednat o silně názorovou věc, silně individuální, ale jelikož hodnota člověka dost možná spíše roste, než že by se snižovala v individuálních případech, poté i odpověď na otázku důvěry v lékaře následuje odpověď otázky na hodnotu života pacientů důvěra se tím tedy pravděpodobně zvýší, či alespoň zůstane stejná převáží totiž pravděpodobně strach z velkého utrpení před strachem z případného zneužití pravomocí lékařem. Opět se však jedná o část, kde je velmi podstatná prezentace a tu budou mít v případě zákona o eutanázii ve značné části v rukou média se svou kazuistickou publikací. Z druhé strany, tedy narušení vztahu na straně lékaře, je důležité zmínit, že ne každý lékař by byl povinen eutanázii provádět. Tato zmínka však odpovídá na většinu argumentů, jež by měly vést k citovému ochlazení, či k špatným psychickým stavům lékařů. Lékaři jsou přece již hodnotově vyzrálé osobnosti a mohou se sami dobrovolně rozhodnout, zda eutanázii provádět budou, či zda ne. A pokud by mělo dojít k utržení se ze řetězu, tedy prolamování ledů a přistupování k dalším a dalším zakázaným praktikám či jiným etickým proviněním, je důležité zmínit, že techniky obdobné eutanázii se v praxi běžně využívají a jsou považovány za lege artis, tudíž zde ani není bonus svobodné lékařovy volby. Stačí tak zmínit předávkování léky proti bolesti, odstoupení od 76 MUNZAROVÁ, 2005, op. cit., s JACKSON. In: JACKSON, KEOWN, 2012, op. cit., s

47 léčby či její nezahájení, což často vede ke krutější smrti, než eutanázie a případné prolomení ledů by bezpochyby spustily již ony. 78 Dle mého názoru je přesvědčivější argument strachu z utrpení oproti strachu ze zneužití pravomoci lékařem. Myslím, že je jednak mnohonásobně pravděpodobnější jednak, že by s ním souhlasila většina pacientů, pokud by daný argument slyšela. Jistě, je možné se obávat podobné situace, jako při hodnotě života, která by mohla reálně ve společnosti poklesnout kvůli povolení eutanázie, ovšem nemyslím si, že s povolením eutanázie poklesne důvěra v lékaře právě z již zmíněného důvodu. A nevěřím ani v podstatnou změnu situace u lékařů právě ze zmíněných důvodů, se kterými souhlasím. Dobrovolnost a již relativní zavedenost eutanázii obdobných praktik jsou dostatečnou ochranou proti tomu, aby se přístup lékařů obecně kvůli zavedení eutanázie změnil Kluzký svah Argumentem kluzkého svahu se myslí to, že i pokud bychom upustili od všech ostatních problematických oblastí, které eutanázii doprovází, povolením zabití osob určité skupiny, která by legislativně byla dána, by se spustila sněhová koule, která by nabírala další a další možné případy, u nichž by společnost byla ochotna přistoupit na eutanázii. Postupně by tak docházelo k rozvolňování etické uzdy eutanázie, až by se prakticky rozvolnila úplně a smrt ostatních by s nadsázkou byla pouze smutná skutečnost, kterou je však možné a vhodné podstoupit. V reálu by to samozřejmě s největší pravděpodobností tak daleko nedošlo, ovšem již nyní jsme svědky rozvolňování jinak striktních zákonů o eutanázii v různých zemích, především však Nizozemí. Podle zastánců argumentu kluzkého svahu existují jeho tři druhy, logický, empirický a psychologický. Logický představuje tvrzení, že by bylo nemožné najít racionální a obhajitelné základy pro rozlišení mezi různými 78 JACKSON. In: JACKSON, KEOWN, 2012, op. cit., s

48 případy. 79 Pokud tedy jednou povolíme eutanázii za určitých podmínek, logicky ji budeme muset povolit za jiných podmínek, u kterých nenajdeme žádné závažné důvody pro její zákaz. Podle původní myšlenky by však taková eutanázie možná nebyla jednalo by se například o rozdíl mezi eutanázií u značně trpících, s jejich souhlasem a eutanázií u značně trpících, kteří však souhlas dát nemohou. Empirický poté vychází z dat, která jsou brána nejčastěji z Nizozemí, vzhledem k delší časové korelaci. Empirický tvrdí, že jakmile povolíme eutanázii v jednom případě, bude následovat nevyvratitelný posun k povolování praktik, které nemůžeme obhájit stejným způsobem. 80 Tento fakt se však nezakládá na logické posloupnosti, ale na tom, co se pravděpodobně stane na základě dat ze zemí, kde je eutanázie povolena. Bývá využíváno dat z korelace navýšení nevyžádané eutanázie po legalizaci vyžádané. Naposled psychologický tvrdí, že během času si zvykneme na myšlenku eutanázie a jakmile se stane rutinní a známou, udělat další krok směrem po kluzkém svahu se stane méně a méně alarmující. 81 V principu tedy, jakmile si zvykneme na eutanázii nejpřísnějšího druhu, bude pro nás podstatně jednodušší povolit eutanázii méně přísnou a to pouze na základě toho, jak funguje běžně lidská mysl následovat by měl sled dalších kroků, které vedou k povolení absolutně neakceptovatelných druhů eutanázie. Stačí vzít v úvahu otupělost, s jakou se setkává lidská mysl během válečných konfliktů, a je zřejmé, že člověk si zvykne téměř na cokoliv, pokud je k tomu podmínkami donucen. 82 Proti tomuto tvrzení stojí opět několik protiargumentů. Proti logické části lze zmínit to, že pokud tedy logicky například budu tvrdit, že jestliže na základě autonomie, tedy na základě žádosti povolím eutanázii smrtelně nemocného, musím pak povolit i eutanázii někoho, kdo o ni žádá, i přestože není smrtelně nemocný. Chyba však je v tom, že autonomie není jediná složka, která je 79 JACKSON. In: JACKSON, KEOWN, 2012, op. cit., s Tamtéž, s Tamtéž, s Tamtéž, s

49 stanovena jako podmínka provedení eutanázie jako podmínka bývá stanoveno například i to, že pacient neúnosně trpí což je kontrolováno zpravidla lékařem. Musely by se tedy změnit výchozí podmínky, aby byl možný posun po kluzkém svahu, a to logický argument kluzkého svahu nepředpokládá. 83 Proti empirickému argumentu stojí neurčitost dat, na kterých se zakládá. Je totiž možné, že se například zvýšil počet nevyžádané eutanázie v Nizozemí poté, co byla legalizována, což dosvědčují některá data, ovšem jako podstatnou část potvrzující empirický argument by bylo nutné prokázat, že toto navýšení způsobila právě legalizace eutanázie. Existuje totiž mnoho korelací, které však nemají příčinnou souvislost a vyplývají z jiných, doprovodných jevů. Není zcela jisté, že se navýšil počet nevyžádané eutanázie v Nizozemí, ale v každém případě komparativní data nezbytná pro doložení tvrzení, že Nizozemci sjíždí po kluzkém svahu, jednoduše neexistují. 84 Tato nejistota o samotném navýšení nevyžádané eutanázie je způsobena různými počty u ostatních život ukončujících způsobů, jako je doktrína Double effect či ukončení a nezahájení léčby. 85 Zákonná kontrola nad eutanázií a jejími ostatními formami jistě není v Nizozemí dokonalá (stejně jako v Belgii či Švýcarsku). Avšak je lepší než v ostatních zemích, ze kterých jsou dostupná data, a postupně se stává lépe zvládnutá, vytříbená a v praxi více efektivní za poslední dvě dekády od své legalizace. 86 Pokud bychom se navíc chtěli vyvarovat kluzkého svahu, museli bychom začít někde jinde, než u eutanázie, ale u jakéhokoliv jiného způsobu, který způsobuje smrt pacienta - ač se jedná v dnešní době o běžně tolerovanou praxi, tedy již například odmítnutí péče či předávkování léky proti bolesti v rámci mírnění utrpení, které jsou pravé začátky onoho kluzkého svahu GRIFFITHS, John; WEYERS, Heleen; ADAMS, Maurice. Euthanasia and law in Europe. Portland, Or.: Hart Pub., 2008, s JACKSON. In: JACKSON, KEOWN, 2012, op. cit., s Tamtéž, s GRIFFITHS; WEYERS; ADAMS, 2008, op. cit., s SUMNER, 2011, op. cit., s

50 Proti psychologickému argumentu stojí prostý fakt, že se jedná pouze o teoretický základ, který není podložený lidská mysl totiž má své přísné hranice, které by nebyla ochotna za normálních podmínek překročit a argumentace extrémními situacemi je tedy nemístná, protože se předpokládá povolení eutanázie v situacích, které nejsou extrémní, ale běžné. A za takovéto situace není přípustné uvažovat běžné rozvolnění těchto hranic, třebaže by bylo postupné lidé tedy mají spíše předem jasně stanovenou jakousi tvrdou hranici, ke které jsou svolní dojít spíše postupnými krůčky, ale kterou již nejsou ochotni překročit. 88 Pokud se mám vyjádřit k jednotlivým druhům kluzkého svahu, co se týče toho logického, tak souhlasím s protiargumenty. Nepřijde mi totiž jako logické řešení ono rozvolňování, které by na základě logiky bylo nevyhnutelné, navíc za použití nedostatečného zadání, rozvolnění podmínek tedy za stejných zákonných podmínek na základě logiky nepředpokládám. Co se týče empirického argumentu, souhlasím, že je velmi důležité dokázat příčinnou souvislost mezi jednotlivými situacemi a pokud tato dokázána není, nelze empirickému argumentu přikládat požadovanou hodnotu. Navíc zavedení eutanázie poskytlo právě vyšší možnost kontroly a informací, což může vést spíše k vyvarování se kluzkému svahu. Na druhou stranu nelze ignorovat tendence, kdy se žádá rozvolnění podmínek v zemích, kde je eutanázie povolena a spíše než korelaci mezi navýšením nevyžádané eutanázie vidím jako důkaz žádosti o zavedení eutanázie bez nutného utrpení a obdobně. Navíc současně cítím, že ač není příčinná souvislost přímo dokázána, logicky si odvozuji, že je v tomto případě dodržena. Je však také otázkou, zda zavedení eutanázie nepřinese více užitku, než škody, a to díky lepší kontrole plnění podmínek a možnosti zisku více dat, které jsou pro monitorování situace a volby následného vývoje kruciální. Ohledně psychologického argumentu plně souhlasím s protiargumentem v tom, že jsou v lidech spíše stanoveny tvrdé hranice, které nejsou ochotni překročit, 88 JACKSON. In: JACKSON, KEOWN, 2012, op. cit., s

51 alespoň za normálních podmínek, ovšem je otázkou, kde tyto hranice jsou a jestli je vhodné se k nim vůbec dostat. Obecně tedy věřím v reálnost kluzkého svahu, která však bývá nadhodnocena odpůrci eutanázie, a za stanovení tvrdých podmínek, a to jasným a konkrétním zákonem, by se šlo jeho efektu pravděpodobně vyvarovat zároveň však nevěřím, že by, minimálně v České republice, existovala aktuálně tak politicky silná vzdělanost a stabilita, která by zaručila splnění těchto podmínek Žádost o eutanázii jako volání o pomoc Dle tohoto argumentu je žádost o eutanázii v jasné většině případů spíše volání o pomoc, kdy je narušena jedna ze složek pacienta. Pacienta můžeme vnímat jako mnohorozměrnou bytost, podle častého rozdělení jako bio-psycho-sociospirituální entitu. 89 Z toho tedy vyplývá, že pokud pacient žádá o eutanázii, vlastně ji nechce, chce pouze upozornit na problém, se kterým si neví rady a chce ho vyřešit co nejrychleji. Může se samozřejmě jednat o prostou fyzickou bolest, ale většinou se bude jednat o narušení jiné složky pacienta, o čemž sám ani nemusí vědět. Na místě provedení eutanázie je tedy vhodné najít a začít řešit problém, který žádost o eutanázii vyvolal, než ji jen bezmyšlenkovitě provést. 90 Proti tomuto argumentu stojí dva základní zda se jedná opravdu o nějaký jiný problém a zda je tento problém řešitelný. Ač je možné často rozložit problémy pacienta, který žádá o eutanázii, na jednotlivé složky, ne vždy je možné je chápat jednotlivě. Existují případy, kdy zkrátka pacient již své problémy nechce řešit, případně kdy krom problémů vzniklých z předem zmíněných rozměrů je rozhodující jiný, který řešitelný není nijak a ten může být pravým důvodem žádosti o provedení eutanázie. Došlo by tak k paradoxní situaci, kdy by po zdlouhavém a namáhavém vyřešení problémů (pokud by to v konkrétním případě 89 VÁCHA. In: PTÁČEK, BARTŮNĚK a kol, 2012, op. cit., s Tamtéž, s

52 vůbec šlo), dojde k tomu, že pacient přesto na eutanázii trvá a pouze bylo prodlužováno jeho utrpení. Druhým protiargumentem je to, co již bylo zmíněno u paliativní péče ne vše lze vždy vyřešit. I přestože se může podařit zjistit, v čem tkví problém pacienta, který kvůli tomu žádá o eutanázii, ještě to není záruka toho, že se daný problém i vyřeší. Tedy krom již zmíněných 2-5% lidí, u kterých proti fyzické bolesti nepomohou ani nejvyšší dávky léků proti bolesti, existují podobné výjimky napříč strastmi lidské bytosti. A to vše předpokládá, že se podaří zjistit, v čem je problém pacienta. Opět by tak mohlo dojít k protahování utrpení, přičemž by se klíčový důvod útrap ani nemuselo podařit zjistit, a pokud ano, existuje reálná šance, že by nešel vyřešit. Opět by tedy šlo o zbytečné protahování utrpení. Dle mého názoru je diskuze o tomto argumentu jako tanec na tenkém ledě. Nelze beze zbytku zavrhnout ani jednu argumentační rovinu, spíše bych dané situace rozdělil na to, zda se bude provádět v individuálních případech eutanázie tam, kde by byla opravdu potřeba, nebo zda se provádět obecně nebude, a to z důvodu ochrany většiny protože věřím, že většina opravdu využije volání po eutanázii jako zkratkovité řešení jinak komplexnějšího problému, než jako opravdu rozmyšlené rozhodnutí do všech podrobností. Danou situaci by však šlo regulovat zákonem, pokud by byl opět dostatečně přísný. Samozřejmě by se tak prodloužila doba čekání na eutanázii a v důsledku toho by nebyla všem dopřána, i za předpokladu, že by její podmínky splnili, ale zkrátka by zemřeli dříve přirozenou smrtí. Na druhou stranu by se tak minimalizovala skupina, která po eutanázii jen volá, ale ve skutečnosti ji nechce a je nutné ji chránit, ač před sebou samými Ostatní argumenty Jedná se argumenty, které nejsou nijak méně podstatné než ty zmíněné doposud, ovšem už byly zmíněny v části předešlé jako protiargumenty. Jednalo se o právo na smrt, které však podle tohoto argumentu z práva na život nevyplývá. 52

53 Podrobněji bylo ilustrováno pomocí kauzy Pretty vs Velká Británie. Stejně tak bylo pojednáno o argumentu důstojností, a to při argumentu proti eutanázii - nedůstojnost smrti pomocí eutanázie. Ten tvrdí, že smrt pomocí eutanázie je nedůstojná, neosobní a člověk by mnohem důstojněji umřel například v hospici, obklopen vřele pečujícím personálem a rodinou. V takovém porovnání považuje smrt eutanázií za chladnou, nemilosrdnou. Rovněž byly zmíněny pochybnosti o skutečné autonomii souhlasu s eutanázií, kdy existuje mnoho důvodů pro domněnku, že autonomní souhlasy nejsou zcela autonomního rázu, jak by však bylo vhodné a požadované Shrnutí argumentace Pokud mám shrnout a vyhodnotit argumenty zmíněné jak ve prospěch, tak neprospěch eutanázie, je nutné dodat, že prakticky žádný argument není čistý a to ve smyslu, že by proti němu nebyla další celá řada protiargumentů. Pokud je tedy mám poměřovat, nebude to v absolutní hodnotě, tedy že by převážil součet síly argumentů proti, či pro eutanázii, ale bude to na základě zbytků argumentů, které v nějaké formě obstály proti svým protiargumentům. Jelikož jsem již jednotlivé argumenty samostatně komentoval, vyjádřím se pouze k celku. Osobně si myslím, že povolení eutanázie by přineslo mnoho dobrého v zásadě podstatně více kladů, než záporů, pokud by nebylo zneužitelné, tedy pokud by eutanázii podstupovaly pouze ty osoby, které ji opravdu podstoupit chtějí. Daná věc by do značné míry šla ošetřit kvalitním a přísným zákonem, ovšem nevěřím tomu, že by to bylo možné zcela. Z důvodů nikoliv etických, o kterých si myslím, že mohou být často překonané a které se stejně s největší pravděpodobností budou měnit s dobou, ale z důvodů ochranných (nejsilnějším argumentem pro mě osobně je nemožnost zaručit autonomii souhlasu), bych se přiklonil k tomu, aby eutanázie zavedena nebyla. Pokud by se ovšem naskytlo nějaké řešení tohoto problému, jsem zastáncem toho, že eutanázie by měla být 91 VÁCHA. In: PTÁČEK, BARTŮNĚK a kol, 2012, op. cit., s

54 přijata, a to v určité minimální podobě, jako komplementární nástroj k paliativní péči, protože si myslím, že paliativní péče nedokáže vyřešit všechny možné případy a eutanázie by byla někdy nutná. A které argumenty pro mě byly klíčové? Proč si myslím, že v případě řešitelnosti problémů s odfiltrováním případů, kde by eutanázie mohla být poskytována pacientům, kteří ji nechtějí, bylo vhodné ji uzákonit? Jednalo se především o autonomii a o ukončení utrpení, kde naproti tomu stál nedostatek autonomie a kluzký svah. A jelikož věřím, že kluzký svah by mohl být ovladatelný a nedosáhl by nepřístojných mezí, i přestože je to pádný argument, tak právě problém s autonomií rozhodl. A to, i když pocitově cítím, že eutanázie je správná volba, rozum, tedy obava ze zneužití, převážil. Považuji rovněž za vhodné na tomto místě zmínit, že je naprosto nevhodné posuzovat a vůbec řešit otázku eutanázie pomocí jakýchkoliv průzkumů či anket laické veřejnosti. Eutanázie je natolik složitá a provázaná problematika, že není v současné době pro laickou veřejnost možné zhodnotit tuto otázku, a to zkrátka z důvodu, že o ní nemají dostatek informací, a tedy nemohou dostatečně porovnat argumenty pro a proti ní. I proto bych chtěl zmínit, že rozdělovat společnost na odpůrce eutanázie věřící a zastánce eutanázie moderní pokrokový člověk, mi přijde krajně nevhodné a vyplývá také z nedostatku informací. Je bohužel faktem, že takovéto rozdělení ve společnosti často panuje a podobné škatulkování tak celou debatu o eutanázii značně komplikuje. 54

55 4. Eutanázie ve světě V této části budu prezentovat různé úpravy eutanázie ve světě, a to za účelem přípravy půdy pro představení jednak aktuální a předešlé úpravy v České republice, ale také za účelem jejich využití pro úpravu de lege ferenda pro Českou republiku. Provedu to způsobem, kdy nejdříve po samotné prezentaci označím silné, ale především také slabé stránky úpravy a po publikaci všech zamýšlených úprav provedu jejich komparaci se zhodnocením. Tato metoda by mi měla pomoci právě pro vytvoření kvalitní úpravy de lege ferenda Nizozemí První kroky k legalizaci eutanázie byly provedeny v roce 1973 v souvislosti s tzv. Postma case. Jednalo se o případ lékařky Geertruidy Postma, která usmrtila svou matku dávkou morfinu. Matka však byla hluchá, částečně paralyzovaná a odkázána na pohyb pouze na kolečkovém křesle. Vzhledem ke svému stavu prosila svou dceru o ukončení jejího utrpení a to smrtí. V té době však byla jak vražda na žádost oběti, tak asistovaná sebevražda zakázány, což bylo upraveno v paragrafech 293 a 294 nizozemského trestního zákona přijatého v roce Lékařka Postma vyplnila přání své matky a sama se udala. Byla obviněna z vraždy na žádost oběti a jako obhajobu zvolila konflikt mezi její povinností chránit matčin život a povinností ukončit její utrpení. 93 Co však zahájilo rozsáhlou debatu o eutanázii v Nizozemí, byl rozsudek, kterým jí byl udělen pouze týdenní podmíněný trest odnětí svobody s roční zkušební dobou. Tento případ zahájil postupný rozvoj eutanázie v Nizozemí, kdy obdobné případy byly posuzovány také velmi mírně SUMNER, 2011, op. cit., s Tamtéž, s Tamtéž, s

56 V rámci sjednocení situace, ale i v rámci dohledu nad prováděním eutanázie, byla posléze formulována Královskou nizozemskou lékařskou asociací (dále jen KNLA) tzv. rotterdamská kritéria, která stanovovala podmínky provedení eutanázie. 95 Zněla takto: 1. Pacient musí být kompetentní a jeho žádost zcela dobrovolná a úmyslná. 2. Pacientova žádost musí být dobře uvážená, jasná a opakovaná. 3. Pacient musí nesnesitelně trpět (ne nutně fyzicky) a eutanázie musí být poslední možností. Jiné možnosti ulehčit situaci nemocného již byly vyzkoušeny a shledány neúčinnými. 4. Eutanázii může provádět jedině lékař. 5. Lékař musí vše konzultovat s jiným nezávislým lékařem, který již má zkušenosti v této oblasti. 96 Daná situace vedla k tomu, že eutanázie byla de iure stále v Nizozemí zakázaná, de facto však při dodržení podmínek stanovených těmito kritérii byla povolena, jelikož byla v následujících letech osvojena i soudní praxí. 97 Postupný rozvoj eutanázie v Nizozemí udělal svůj další podstatný krok v letech 1990 a 1993, kdy první datum představuje formulaci povinného hlášení, jež je nutné lékařem provést po realizaci eutanázie a která byla opět učiněna KNLA. Druhé datum poté představuje inkorporaci tohoto povinného hlášení do zákona o pohřebnictví. 98 Podmínky zněly následovně: 1. Lékař provádějící eutanázii a asistované suicidium nepodá hlášení o přirozené smrti, nýbrž informuje místního lékařského revizora pomocí vyplněného rozsáhlého dotazníku. 2. Místní revizor učiní ohlášení okresnímu právnímu zástupci. 95 SUMNER, 2011, op. cit., s MUNZAROVÁ, 2005, op. cit., s SUMNER, 2011, op. cit., s Tamtéž, s

57 3. Tento pak rozhodne, zda případ předá k soudnímu trestnímu stíhání či nikoliv. 99 Ještě před zmíněním samotného zákona upravujícího eutanázii a nahrazující poněkud zvláštní úpravu v zákoně o pohřebnictví je ale vhodné zmínit případ Brogersma, kde se jednalo o bývalého senátora, který žádal o eutanázii. Netrpěl však žádnou nevyléčitelnou nemocí, ani neprožíval neúnosné utrpení, důvod jeho žádosti byla zkrátka obava z jeho budoucího chřadnoucího zdraví, pocit že jeho život byl beznadějný a prožíval celkovou únavu životem. 100 Daný případ však byl soudy (včetně nejvyššího soudu) rozhodnut jako nehodný eutanázie, jelikož pacientovo utrpení musí být zdravotní povahy (ať už psychické nebo fyzické). 101 Zákon, o kterém se hovořilo v předchozím odstavci, nese plný název Prověření ukončení života na žádost pacienta a pomoc při sebezabití 102 a účinným se stal v roce Legislativa zavedla výjimky do trestního zákona, konkrétně do paragrafů týkajících se eutanázie a asistované sebevraždy. Stanovila, že tyto činy nebudou postižitelné za splnění stanovených podmínek řádné péče a ohlašovacích povinností. Obě tyto části vycházely ze zkušeností podmínek a kritérií formulovaných KNLA. 103 Kritéria řádné péče znějí takto: Lékař: 1. Musí být přesvědčený, že pacient provedl dobrovolnou, jasnou a pečlivě zváženou žádost. 2. Musí být přesvědčený, že pacient neúnosně trpí a není žádná vyhlídka na zlepšení. 3. Informoval pacienta o jeho situaci a vyhlídkách. 99 MUNZAROVÁ, 2005, op. cit., s SUMNER, 2011, op. cit., s Tamtéž, s HAŠKOVCOVÁ, 2007, op. cit.. st SUMNER, 2011, op. cit., s

58 4. Došel k závěru, společně s pacientem, že neexistuje žádná rozumná alternativa ve světle pacientova stavu. 5. Konzultoval situaci alespoň s jedním nezávislým lékařem, který viděl pacienta a podal písemnou zprávu ohledně kritérií v bodech (1)-(4). 6. S náležitou lékařskou péčí a pozorností ukončí pacientův život, nebo poskytne asistenci při pacientově sebevraždě. 104 Ohlašovací podmínky byly pozměněny, byly totiž zavedeny regionální kontrolní komise, složené z jednoho právního experta, jednoho lékařského experta a jednoho experta pro etické nebo filozofické otázky 105, kterým je hlášení podáváno namísto okresnímu právnímu zástupci. Nedošlo však pouze k procedurálním úpravám, či k úpravě podmínek provedení eutanázie došlo i na změnu subjektů, kterých se může eutanázie týkat. Tímto zákonem totiž vchází za splnění podmínek v platnost možnost provést eutanázii na mladistvých od let po poradě s jejich rodiči či opatrovníky a i na dětech od let, zde již pouze se souhlasem rodičů či opatrovníků. 106 V této souvislosti je ještě nutno dodat, že v roce 2005 byl zveřejněn tzv. Groningenský protokol, který stanovoval podmínky eutanázie u novorozenců, které jsou ještě o něco přísnější, a hlášení o takových případech se podává k Výboru odborníků. 107 V Nizozemí nelze vyloučit tzv. sebevražednou turistiku, jelikož není zákony zakázáno provádět eutanázii na občanech jiného státu. Sebevražedná turistika je však v Nizozemí prováděna pouze v minimálním měřítku, jelikož se předpokládá bližší vztah mezi lékařem a pacientem nehledě na to, že značná část lékařů vůbec eutanázii provádět nechce SUMNER, 2011, op. cit., s PEJCHALOVÁ-GRÜNWALDOVÁ, Vladimíra. Euthanasie a pomoc při sebevraždě. Milanhamersky.cz [online]. Parlamentní institut, 2005, s. 21. [cit ]. 106 SUMNER, 2011, op. cit., s Tamtéž, s PEJCHALOVÁ-GRÜNWALDOVÁ, 2005, op. cit., s

59 V roce 2011 vydala KNLA nová doporučení, která rozšiřovala podmínky, za kterých je možné provést eutanázii. Tyto podmínky se týkaly toho, že žadatelé o eutanázii již nemusí trpět závažnými chorobami, ale stačí, aby trpěli psychiatrickými onemocněními jelikož i takováto onemocnění můžou často vyústit v jejich neúnosnost. 109 Z poslední doby je možné zmínit eutanázii muže, který ji postoupil z důvodu onemocnění alkoholismem. Žádná odborná pomoc mu však s touto chorobou nepomohla, podstoupil více než 20x odvykací kůru, ovšem bezvýsledně a kvůli své nemoci zažíval neúnosné utrpení. Jeho žádosti bylo vyhověno. 110 Co se týká následného vývoje, v roce 2012 začaly být využívány tzv. jednotky mobilní eutanázie, kdy po vyplnění formuláře em nebo telefonicky a následného posouzení lékařem a sestrou tento tým rozhodne, zda je eutanázie nejlepším řešením pro daného pacienta. Celá procedura trvá zhruba měsíc, během něhož je pacient několikrát navštíven. Musí být samozřejmě splněny zákonné podmínky, ovšem daný způsob usnadňuje celou proceduru pro pacienta samotného, kdy je často využíván při odmítnutí provedení eutanázie pacientovým vlastním lékařem. Lékaři totiž nemohou být nuceni vyhovět přáním pacientů zemřít. 111 Jedná se tedy o jakousi formu vyplnění mezery na trhu. Může se zdát, že daná technika vylučuje již zmíněný užší vztah mezi lékařem a pacientem, ten je však v daných případech nahrazován konzultací s praktickými lékaři žadatelů, tedy není úplně vynechán. 112 Ohledně posledního vývoje v Nizozemí je podstatné zmínit, že v druhé polovině roku 2016 představila nizozemská vláda plány na zavedení eutanázie pro lidi, jejichž život je již kompletní, nejednalo by se tedy o neúnosně trpící pacienty. Daný zákon koreluje se dříve zmíněným případem senátora Brogersma, když 109 MUNZAROVÁ. In: PTÁČEK, BARTŮNĚK a kol, 2012, op. cit., s EMBURY-DENNIS, Tom. Man in the Netherlands euthanised due to his alcohol addiction. Independent.co.uk [online]. Independent, [cit ]. 111 CONOLLY, Kate. Dutch mobile euthanasia units to make house calls. Theguardian.com [online]. Berlin, The Guardian, [cit ]. 112 Tamtéž. 59

60 prakticky odpovídá tomu, co bývalý senátor požadoval. Zákon by se měl týkat pouze občanů staršího věku a měl by přispívat k důstojnému zakončení jejich života. Dle plánu vlády by měl být zákon vytvořen ve spolupráci s lékaři, etiky a ostatními odborníky koncem roku V této tabulce je znázorněn proporcionální vývoj počtu smrtí v důsledku eutanázie v Nizozemí v poměru k celkovému počtu úmrtí, včetně způsobu, tedy zda byla smrtelná látka podána pacientem, s pomocí lékaře nebo lékařem. Až do roku 2015 je vidět postupný nárůst případů. Prakticky až v roce 2015 procentuální počet případů eutanázie oproti předešlému roku poklesl. Nejedná se však o pokles v absolutních číslech, protože dle nich bylo v Nizozemí v roce 2014 provedeno eutanázií, zatímco v roce 2015 bylo provedeno případů Netherlands may extend assisted dying to those who feel life is complete. Theguardian.com [online]. The Guardian, [cit ]. 114 FRANCIS, Neil. Netherlands 2015 euthanasia report card. Dyingforchoice.com [online]. Dying for Choice, [cit ]. 115 Tamtéž. 60

61 Na eutanázii v Nizozemí je vidět její postupný vývoj, tedy nejednalo se o zavedení zákona, který by již stanovoval všechny podmínky, ale eutanázie si svou cestu do zákonů v Nizozemí musela vyhledat především přes soudní praxi a medializaci případů. Ohledně postupného vývoje je však vhodné zmínit i to, že nasvědčuje teorii kluzkého svahu, protože se jedná o postupné rozvolňování zákonných poměrů, namísto jednoho rázného stanovení podmínek. To dokazuje v zásadě nejvíce poslední vývoj, kdy se uvažuje o povolení eutanázie při pocitu, že život osob byl již naplněn, bez nějakého jiného závažného důvodu. Tento vývoj však byl zřetelný již dříve. Osobně si myslím, že by eutanázie měla být brána pouze jako doplněk k paliativní péči a v tom případě je zřejmé, že takový postup je špatný protože eutanázie je tímto způsobem nadužívána, což ohrožuje i ostatní pacienty a vybízí k diskuzi o reálném počtu skutečně autonomních žádostí. Co se týká samotného zákona, jak jsem již zmínil, nemyslím si, že je správně zkoumána autonomie souhlasu, ale také jsem již uváděl, že si nejsem jistý, zda to vůbec ve všech případech reálně zjistit lze. Ovšem v případě Nizozemí by mohlo být ujišťování se o něm prováděno podstatně lépe například psychologickým vyšetřením, a s tím související delší dobou nutnou k opakování žádosti o eutanázii, která také ztvrdí autonomii žádostí. Ohledně neúnosného utrpení, je Nizozemské právo stále více rozvolněné, což také není příliš dobrým znakem, jelikož zastávám názor, že by měly být stanoveny pevné podmínky a ty by měly být důsledně dodržovány, ale toto již bylo zmíněno v části o kluzkém svahu. Oceňuji složení komise odborníků, která je víceoborová, navíc se však stále jedná o odbornosti přímo s daným tématem související. Na druhou stranu soukromé provádění eutanázií lékaři vždy povede k tomu, že ne všechny případy budou oznámeny. V roce 1990 byl poměr oznámených případů k těm neoznámeným 20:80, v roce 2005 se situace otočila, kdy oznámeno bylo 80% případů, ovšem stále se jedná o vysoké procento neoznámených. 116 Vhodným řešením tohoto problému by bylo například to, pokud by eutanázie mohla být prováděna pouze na 116 KEOWN. In: JACKSON, KEOWN, 2012, op. cit., s

62 určitých místech (kterých by nebylo vysoké množství), čímž by bylo dosaženo lepšího dohledu ovšem ani to by nevedlo k úplnému ukončení provádění eutanázie a jejímu nehlášení. Byl by to ovšem dle mého názoru krok správným směrem. Také si vzhledem k závažnosti činu jako je eutanázie neumím dost dobře vysvětlit důvod, proč by musela být eutanázie oznámena komisi až po jejím provedení, když lepším řešením by bylo její oznámení předem. Konzultaci s jiným lékařem považuji za nutnou součást a kvituji její zařazení do nizozemského zákona, ovšem nutné složení by v rámci vyšší ochrany mohlo být rozšířeno například o nezávislého odborníka na konkrétní nemoc, kterou pacient trpí, či již zmíněného psychologa (ideálně oba). Co se týká způsobu provedení, Nizozemí podporuje jak asistovanou sebevraždu, tak aktivní eutanázii dle mého názoru je vhodnější eutanázie, protože, morální stránka stranou, je u ní mnohem menší šance, že se něco pokazí například pacient sám nedokáže vypít smrtelnou dávku a jeho smrt se v důsledku toho nedostaví. Zůstane tak v horším stavu, než byl před neúspěšným pokusem o sebevraždu. 117 Navíc může tento proces pacienta stresovat, a to právě proto, že něco pokazí, což není vhodný stav pro poslední chvíle života. Celkově je zákon o eutanázii v Nizozemí dle mého názoru značně nedokonalý a rozhodně by neměl sloužit jako vzor pro zákony ostatních států. Na druhou stranu si myslím, že eutanázie v Nizozemí poskytuje světu cenná data o tom, co by jak mělo a nemělo fungovat a jaká jsou kde rizika Belgie Eutanázie v Belgii byla legalizována jen o něco málo později než v Nizozemí také v roce Nešlo však o postupný proces, kdy by se rozsah eutanázie zvětšoval na základě konkrétních případů, Belgie spíše byla inspirována a ovlivněna daty a vývojem z Nizozemí. Až do roku 1995 nebyla v Belgii ani vedena rozsáhlejší debata ohledně eutanázie, což bylo pravděpodobně způsobeno i 117 JACKSON. In: JACKSON, KEOWN, 2012, op. cit., s

63 tím, že v Belgii nebylo zabití na žádost (z milosti) upraveno jako speciální skutková podstata takové případy byly řešeny jako zabití, vražda nebo otrávení dle paragrafů 394, 395 nebo 397 trestního zákona. 118 Zlom nastal v roce 1997, kdy Belgický poradní výbor pro bioetiku po otázce na zavedení eutanázie formuloval čtyři základní možnosti, jak by mohlo být s eutanázií v Belgii naloženo a tyto postupy reflektovaly veřejné mínění a přístupy k eutanázii. Jednalo se od absolutní dekriminalizace eutanázie, po její absolutní zákaz, kdy další dvě řešení byla někde mezi tím, jedno z nich blízké tomu nizozemskému. To nakonec v legislativě právě v roce 2002 dostalo přednost, avšak se silnými modifikacemi, a přebralo i nizozemskou definici eutanázie, do níž není zahrnuta její nedobrovolná forma. Zákon stanovuje podmínky, za kterých nebude provedení eutanázie trestným činem. 119 Tyto podmínky jsou: Hmotněprávní podmínky, které musí lékař dodržet: 1. Pacient musí být způsobilý a vědomý. 2. Pacient musí vyjádřit svoji žádost způsobem dobrovolným, náležitě zváženým a opakovaným a bez jakéhokoliv nátlaku. 3. Pacient se musí nacházet v situaci, kdy jeho zdravotní stav je beznadějný, a kdy se nachází ve stavu neustálého a neúnosného utrpení fyzického nebo psychického, které nemůže být zmírněno, a které je výsledkem nahodilé nebo dlouhodobé závažné a nevyléčitelné nemoci. Procesně právní podmínky, které musí lékař dodržet: 1. Žádost pacienta musí být vyhotovena písemně, musí jím být osobně sepsaná, datovaná a podepsaná; v případě, že pacient není schopen psát, žádost vyhotovuje za přítomnosti ošetřujícího lékaře dospělá osoba, kterou si pacient vybere, a která nesmí mít žádný materiální zájem na smrti pacienta. 118 SUMNER, 2011, op. cit., s Tamtéž, s

64 2. Žádost musí být založena do zdravotní dokumentace, tak jako dokumenty o následných lékařských úkonech provedených lékařem; pacient může vzít svoji žádost kdykoliv zpět, v takovém případě je žádost ze zdravotní dokumentace vyňata. 3. Ošetřující lékař musí hovořit s pacientem a informovat jej o jeho zdravotním stavu a o předpokládané délce jeho života, prodiskutovat s pacientem jeho žádost o eutanázii, možné léčebné postupy a utišující léčbu a její účinky; spolu s pacientem musí dospět k závěru, že neexistuje rozumná alternativa pacientovy situace, a že pacientova žádost je naprosto dobrovolná lékař musí nabýt přesvědčení, že neexistuje žádné jiné rozumné řešení situace pacienta, a že žádost pacienta je zcela dobrovolná. 4. Lékař musí vést několik rozhovorů s pacientem, časově přiměřeně oddělené, aby se ujistil o trvání fyzického nebo psychického utrpení pacienta a o jeho opakované vůli. 5. Ošetřující lékař musí konzultovat: Jiného nezávislého lékaře, případně specialistu na choroby, kterými pacient trpí, který předešlé podmínky potvrdí a o čemž vyhotoví zprávu. - Lékařský tým, pokud pacienta takový tým ošetřuje. - Osoby blízké, které pacient uvede, pokud je to jeho přání. Lékař se dále ujistí, že pacient záležitost prodiskutoval s osobami, se kterými se chtěl setkat. 121 Pokud se lékař domnívá, že pacient v blízké době nezemře, je povinen konzultovat situaci s ještě jedním dalším nezávislým lékařem, a to specialistou na pacientovu chorobu nebo psychiatrem. Takový lékař následně vyhotoví zprávu hodnotící předešlé podmínky. U žádosti je nutný alespoň jeden měsíc mezi datem žádosti o eutanázii a jejím provedením. 120 PEJCHALOVÁ-GRÜNWALDOVÁ, 2005, op. cit., s Tamtéž, s

65 Komise, které je zasílán registrační formulář lékařem po provedení eutanázie, hodnotí jednotlivé případy eutanázie. Komise má 16 členů, kde osm z nich jsou lékaři, z nichž alespoň čtyři jsou profesoři na univerzitě v Belgii. Dále se jedná o čtyři profesory práva, případně praktikující právníky a čtyři členy skupin zabývajících se neléčitelně nemocnými pacienty. Jim zaslaný formulář je zhodnocen ohledně základních otázek, například je v něm zmíněna povaha utrpení, postup lékaře po učiněném prohlášení vůle či způsob, kterým byla eutanázie vykonána a jakými prostředky. Tyto základní informace jsou zhodnoceny a v případě, že nevzniknou pochybnosti, jsou dostačující. Pokud však pochybnosti vzniknou, jsou vyžádány další materiály od lékaře, který eutanázii provedl, především pak zprávy z konzultací s pacientem. V případě alespoň dvoutřetinového rozhodnutí komise, že případ nesplnil podmínky zákona, je postoupen státnímu zástupci. 122 Ani v Belgii není lékař povinen eutanázii provést a žádná osoba nesmí být nucena při eutanázii jakkoliv pomáhat. 123 Je možné provést eutanázii na osobách, které již nejsou schopné prezentovat svou vůli, pokud tuto svou vůli uvedly předem, tedy než se dostaly do tohoto stavu. Jedná se o případy, kdy pacient trpí vážnou nevyléčitelnou nemocí, není při vědomí a vzhledem k současnému stavu medicíny není předpokladatelná možnost, že by se tento stav zvrátil. 124 Co se týče posledního vývoje kolem eutanázie v Belgii, v roce 2014 byl přijat zákon, který jako vůbec první na světě zrušil věkové omezení pro provedení eutanázie, tedy zavedl možnost provedení eutanázie na dětech. Do té doby nebyla v Belgii možnost provedení eutanázie ani na běžných mladistvých (jako je tomu v Nizozemí, už od věku dvanácti let), pouze na těch, jimž byla přiznána plná způsobilost dospělého. Dítě, které má podstoupit eutanázii podle tohoto zákona, 122 PEJCHALOVÁ-GRÜNWALDOVÁ, 2005, op. cit., s Section 14 of The Belgian Act on Euthanasia of May, 28th In: ethical-perspectives.be [online]. Brussels, [cit ]. Dostupné z: Section 4 of The Belgian Act on Euthanasia of May, 28th In: ethical-perspectives.be [online]. Brussels, [cit ]. 65

66 musí trpět nesnesitelnou a nevyhnutelnou fyzickou bolestí, schopnost dítěte rozhodnout se o takto závažném kroku byla zkontrolována psychologem a rodiče vyjádřili s tímto souhlas. 125 V souvislosti s tímto byla v roce 2016 provedena první takováto eutanázie, vzhledem k ochraně soukromí však nejsou k tomuto dostupné žádné další podrobnosti V předmětném grafu je znázorněn vývoj počtu všech smrtí způsobených eutanázií v Belgii. Z posledních let lze po jakémsi boomu v letech vyčíst postupný pokles narůstající tendence a tudíž lze předpokládat v blízké době ustálení stavu s jeho mírným kolísáním, pokud se nějak zásadně nezmění legislativa. Je však vhodné zmínit, že nárůst počtu eutanázií mezi roky 2003 (235 případů) a 2015 (2 021 případů) činí 860%. Na úpravě eutanázie v Belgii je vidět, že využívá zkušeností sousedního Nizozemí. Ovšem v jistých rozporuplnějších částech, například ohledně přísnějšího ujištění se o autonomii souhlasu, oproti Nizozemí Belgie přitvrdila, což osobně kvituji. Souhlasím také se složením komise, která hodnotí případy 125 BORING, Nicolas. Belgium: Removal of Age Restriction for Euthanasia. Loc.gov [online]. Library of Congress, [cit ]. 126 ERTELT, Steven. First Child Dies After Belgium Approves Measure Allowing Doctors to Euthanize Children. Lifenews.com [online]. Brussels, LifeNews, [cit ]. 127 ROBERTS, Judy. Killing California. Legatus.org [online]. Legatus, [cit ]. 66

67 eutanázie ovšem ani zde se nelze podle mého názoru vyhnout tomu, že některé případy zkrátka nebudou ohlášeny a myslím, že by tomu šlo, podobně jako v Nizozemí, bránit lépe. Obecně nebudu opakovat výhrady, vztahující se jak na Belgii, tak na Nizozemí v částech legislativy, které jsou v podstatě totožné. Prakticky se všemi přitvrzujícími podmínkami oproti Nizozemí souhlasím, nejsem si však jistý eutanázií na dětech. Respektive, eutanázie na dětech v Belgii je totiž prezentována jako něco podstatně horšího, než obdobná eutanázie v Nizozemí (pro děti od 12 let), na druhou stranu vzhledem k tomu, že je potřebné pochopení a zjevná schopnost dítěte rozhodnout o svém stavu, v jasné většině případů se hranici 12 let ani nepřiblíží a bude se jednat spíše o eutanázii mladistvých blízko před dospělostí. Co však velmi kvituji v této rozporuplné tématice je to, že se musí jednat o fyzickou bolest, tedy že děti a mladiství nebudou podstupovat eutanázii z psychologických důvodů, které budou v mých očích u dětí prakticky vždy řešitelné (nebo by alespoň mělo být vynaloženo takové úsilí, že se dané problémy budou zkoušet vyřešit do osmnáctého roku věku člověka). Co se týče kluzkého svahu, i v Belgii jsou zřejmé tendence ke skluzu zvláště již zmíněná eutanázie na dětech je toho důkazem a prvním takovým krokem. Je však otázka, zda to není takový krok poslední a bylo by zbrklé zcela odsuzovat belgickou úpravu na této cestě po jednom uklouznutí zmíněným směrem. Pokud bych měl shrnout zákon o eutanázii v Belgii, jedná se o lepší verzi toho Nizozemského, ovšem i tento má v mých očích mnoho slabin, avšak mohl by lépe sloužit k případné inspiraci Švýcarsko V případě Švýcarska se již nejedná o povolenou aktivní eutanázii, tu je totiž možné podřadit pod 114 trestního zákona. Ten je privilegovanou skutkovou podstatou k 111, kde se hovoří o úmyslném zabití s trestní sazbou ne menší než 5 let. V případě 114 však, pokud je zabití provedeno z chvályhodných důvodů, a to především ze soucitu s obětí, na žádost oběti, pak je trestní sazba maximálně tři 67

68 roky podmíněného trestu odnětí svobody. Jedná se tedy o privilegovanou skutkovou podstatu, ovšem takový případ bude vždy stíhán a tím pádem se nejedná o povolenou metodu. Naproti tomu podle 115, který stanoví, že každá osoba, která ze sobeckých důvodů navede nebo pomůže jinému ke spáchání nebo pokusu o sebevraždu, a ta osoba poté provede nebo se pokusí o sebevraždu, je tato osoba odpovědná až pěti lety podmíněného vězení. 128 Z daného je však podstatné slovní spojení sobecké důvody, protože to implikuje skutečnost, že pokud u asistence k sebevraždě sobecké důvody nejsou, není daný čin trestný. 129 Takto je to ve Švýcarsku stanoveno od roku 1942, tedy relativně dlouhou dobu, a pojem sobecké důvody byl nadále specifikován. Švýcarská národní poradní komise pro biomedicínskou etiku tento termín interpretuje následujícím způsobem: Důvody lze považovat za sobecké, pokud pachatel svým činem sleduje zisk osobní výhody (personal advantage). Takové zisky pak mohou být materiální povahy, ale také nemateriální či emoční (například potěšení z nenávisti, touha po pomstě nebo zášť). 130 Nejedná se však o jedinou podstatnou podmínku, i pokud je totiž splněná, tak současně musí platit, že oběť měla dostatečnou mentální způsobilost. Pokud by toto splněno nebylo, jednalo by se o vraždu. 131 Co je však zajímavé na daném modelu je to, co v něm chybí. Nikde není řečeno, že by danou asistenci musel provádět lékař, implikuje to tedy, že asistenci, za splnění ostatních podmínek, může provádět osoba jakákoliv. A co je snad ještě důležitější, není v daném paragrafu zmínka o nějakých jiných okolnostech, které by byly podstatné pro danou skutečnost, tedy například zdravotní stav Art. 115 of Swiss Criminal Code of 21 December In: admin.ch [online] [cit ]. Dostupné z: Swiss Criminal Code of 21 December In: admin.ch [online] [cit ]. 130 SUMNER, 2011, op. cit., s Tamtéž, s GRIFFITHS; WEYERS; ADAMS, 2008, op. cit., s

69 Takový právní stav vedl postupně v roce 1982 k formování dvou institucí, které položily základy budoucímu vývoji eutanázie ve Švýcarsku. Jedna z nich byla známá organizace Exit a v budoucnu vznikla na jejich základě ještě známější Dignitas. V první fázi své existence však neprováděly asistované sebevraždy, pouze rozesílaly svým členům manuály, jak sebevraždy provést. To se však ukázalo nepraktické a postupně vedlo ke změně systému do takové formy, v jaké jej známe dnes. Vzhledem k tomu, že v dnešní době je při asistované sebevraždě ve Švýcarsku využíván výlučně pentobarbital, tedy látka, kterou mohou předepsat pouze lékaři, dochází k jejich bezpodmínečnému zapojení do procesu. Švýcarská judikatura je tedy zakomponovala blíže, kdy musejí osobně vyšetřit pacienta a posoudit zdravotní stav, který vede k touze pacienta zemřít. 133 To znamená, že pacient musí mít vážný důvod, tedy smrtelnou nevyléčitelnou nemoc od roku 2006 se však nejedná pouze o nemoci fyzické povahy, ale i o psychické poruchy, což konstatoval nejvyšší soud. V těchto případech je však navíc nutný posudek i od psychiatra. Nedodržení těchto podmínek však má dopady spíše na odbornou stránku lékaře, než na civilní, kdy se trestní zákoník dodnes nezměnil. Lékařské podmínky jsou tak mnohem přísnější, než ty stanovené zákonem, což znamenalo často i to, že asistovanou sebevraždu nebylo možné provádět v nemocnicích. Docházelo ke komplikovaným převozům a někdy to znamenalo de facto rozsudek nemožnosti realizace eutanázie. Situace se však změnila v roce 2000 a posléze postupně ještě v letech 2006 a 2007, kdy tento zákaz přestal platit v běžných nemocnicích a později v nemocnicích městských. 134 Organizace Dignitas a Exit, které jsou nejznámějšími organizacemi provádějícími asistovanou sebevraždu na území Švýcarska, hrají také významnou roli v utváření místní praxe, a to svými interními předpisy. Z těchto organizací je právě Dignitas proslulá tím, že poskytuje možnost asistované sebevraždy i občanům jiných států, než je Švýcarsko. Z tohoto důvodu se právě Švýcarsko stalo zemí, kde se 133 GRIFFITHS; WEYERS; ADAMS, 2008, op. cit., s Tamtéž, s

70 praktikuje sebevražedná turistika. Organizace Exit proti tomuto brojí a doufá, že se to změní a zákaz sebevražedné turistiky bude upraven zákonem. Zatím tomu tak však není. 135 I ve Švýcarsku dochází k trestním stíháním v souvislosti s asistovanou sebevraždou, což ilustrují některé případy. Jedná se však většinou o chyby při vyplňování hlášení, při nedostatečném vyšetření psychicky nemocných, kteří poté nesplňují podmínku dostatečné mentální způsobilosti, anebo opomenutí lékaři tuto stránku vůbec vyšetřit. Z poslední doby je známý případ lékaře, který založil svou vlastní organizaci na provádění asistovaných sebevražd, a jejím účelem byla pomoc se sebevraždami především u psychicky nemocných pacientů. Jeho činnost však nespočívala pouze v pomoci při sebevraždách. Byl odsouzený za jednu vraždu, mimo to však i za provedení asistované sebevraždy po nedostatečném vyšetření a činy obdobné. 136 Co se týká posledního vývoje, ve Švýcarsku byla provedena opakovaně referenda na téma asistované sebevraždy, ovšem vždy se setkala s jasnou podporou valné většiny veřejnosti a funguje tak nadále, bez očekávání nějaké výrazné změny v blízké budoucnosti Sebevražedná turistika si ve Švýcarsku vynutila změnu pravidel eutanázie. ihned.cz [online]. Hospodářské noviny, [cit ]. 136 GRIFFITHS; WEYERS; ADAMS, 2008, op. cit., s Zurich votes to keep suicide turism alive. Telegraph.co.uk [online]. Telegraph media group, [cit ]. 70

71 138 Stejně jako v předešlých státech, i zde je viditelný postupný nárůst počtu případů. Tento trend pokračuje i v současnosti, kdy oproti roku 2009, kde bylo případů 300, v roce 2014 jich bylo již 742, tedy nárůst o 247%. Je nutno dodat, že tyto počty jsou pouze případy občanů Švýcarska a nezahrnují případy ze sebevražedné turistiky. 139 Čísla té jsou o něco nižší, kdy mezi lety 2008 až 2012 bylo provedeno 611 případů asistované sebevraždy na cizincích, a to z 31 států světa, kde ve dvou případech se jednalo i o občany České republiky. I v sebevražedném turismu je vidět nárůst popularity, neboť v roce 2008 podstoupilo asistovanou sebevraždu 123 lidí, zatímco v roce 2012 jich bylo 172. Nárůst však není příliš strmý a například v roce 2009 byl zaznamenán dokonce pokles jen na 86 případů. Nejčastějšími turisty jsou občané Německa a Velké Británie, kteří společně 138 Oregon Assisted Suicides up 415%, Switzerland Up 700% since Euthanasiadebate.org.nz [online]. Euthanasia-Free NZ, [cit ]. 139 Suicide and Assisted Suicide in Switzerland. Bfs.admin.ch [online]. Neuchatel, Federal Statistical Office, [cit ]. 71

72 pokryjí více než polovinu všech případů. Většina pacientů podstupujících asistovanou sebevraždu trpěla rakovinou různých druhů. 140 Švýcarská úprava se hodně liší od dvou předešlých. Je založena na úmyslném vyloučení trestnosti pomoci při sebevraždě bez osobního zisku a myslím si, že je to věc přímo související se švýcarskou mentalitou, protože by pravděpodobně docházelo ke zneužití tohoto stavu v jiných zemích světa. I proto jsem přesvědčen, že daná úprava není východiskem je naivní si myslet, že švýcarská mentalita či morálka, je přítomná naprosto u všech obyvatel Švýcarska. Přitom by se mohlo jednat o jakousi povolenku k vraždám, kdyby byla např. dobře zmanipulovaná a nebyl by vidět ani po podrobnějším zkoumání žádný osobní zisk. Co však musím vyzdvihnout u švýcarského stavu věci je provádění asistovaných sebevražd velkými organizacemi to je pojistka proti zneužití a každá asistence u sebevraždy, která není provedena u nich, je dle mého názoru automaticky na první pohled podezřelá. To, že z toho mají organizace jiný zisk (tedy ne založený na osobním zisku při asistenci u sebevraždy) a to, že se stalo Švýcarsko destinací pro provádění sebevražedného turismu je však věc jiná, a myslím si, že by měly státy respektovat úpravu ostatních států, tedy pokud pro občany tohoto státu není eutanázie či asistovaná sebevražda přístupná, má to svůj důvod může to být z důvodu mentality občanů těchto států, kdy se tito bojí zneužití a z obdobných důvodů. Z tohoto pohledu je dobrá relativně vysoká cena za provedení asistované sebevraždy, kterou si například organizace Dignitas žádá na svých obětech, ovšem ani to není absolutní obranou před zneužitím. Obecně bych však švýcarskou úpravu jako vzor rozhodně také nepovažoval, jedná se o místně specificky funkční úpravu a je otázkou, zda i v tomto místě je opravdu dobře funkční. Pokud by měla být přenesena takováto úprava do některých států světa, mohlo by se jednat o závažnou chybu a opět lze z této úpravy převzít pouze střípky, které by šly využít v mých očích u ideální úpravy eutanázie. 140 GAUTHIER, Saskia et al. Suicide tourism: a pilot study on the Swiss phenomenon. Cdn.thejournal.ie [online] [cit ]. 72

73 4.4. Německo Jedná se o stát, kde se začala rodit eutanázie ve své moderní podobě a to již v roce 1895 v podstatě od data vydání knížky Právo zemřít od A. Jorsta. I přestože tato kniha nesklidila příliš mnoho ohlasů, možná připravila půdu či inspirovala ke knize, která již zaznamenala poměrně velký úspěch - Poskytnutí souhlasu ke zničení života, který žití není hoden od právníka K. Bindinga a lékaře A. Hocheho. Tato kniha vedla k postupnému převzetí eutanázie nacisty jako účinné zbraně k odstranění postižených, židů, ale někdy i pouze nepohodlných osob. Jejich převzetí koncepce eutanázie totiž nebylo o smrti z milosrdenství, alespoň ne de facto, v jejich podání šlo spíše o očištění národa od vadných genů a svou roli hrála i ekonomická stránka věci, kdy často právě nevyléčitelně nemocní či postižení byli zdroji velkého množství výdajů, které nepřislibovaly svou návratnost v žádné pro tehdejší nacisty akceptovatelné formě. 141 Nejednalo se však pouze o vyvražďování dospělých, pod záštitou eutanázie bylo o život připraveno i několik tisíc dětí, a to Říšským výborem pro vědeckou evidenci závažných dědičných a vrozených těžkých chorob. Jak z názvu výboru vyplývá, jednalo se opět o jakési třídění genů, které neměly v tehdejší době v Německu místo. Dětská eutanázie tak připravila půdu pro eutanázii dospělých. Největší akcí týkající se eutanázie v dobách nacistického Německa byl program zvaný T4 (podle ulice v centru Berlína, Tiergartenstrasse ), který mezi lety , kdy na nátlak církve musel být ukončen, způsobil smrt až lidí. Pacienti do něj byli vybírání podle jasně daného, ekonomicky stanoveného poměru, : 10 : 5 : 1, kdy z lidí jich 10 vyžaduje psychiatrickou péči, 141 BERKA, Vít; SUM, Tomáš. Eutanázie ve světě. Epravo.cz [online] [cit ]. 142 SCHMITT, Stephanie et al. "Akce T4" v říšské župě Sudety na příkladě župních léčebných a ošetřovatelských ústavů ve Šternberku na Moravě [Sternberg], Opavě [Troppau] a Dobřanech u Plzně [Wiesengrund] na základě fondu R179 Spolkového archivu v Berlíně In: Projekt sudetenland protektorát. Schloss-hartheim.at [online]. [cit ]. 73

74 z těch 5 i ve formě hospitalizace. A z nich jeden bude zahrnut do programu. 143 Nejednalo se však o jediný podobný program a skutečný počet obětí eutanázie je odhadován na zhruba dvojnásobek tohoto počtu. 144 Právě po ukončení programu T4 totiž nastává druhá fáze eutanázie v Německu, a to decentralizovaná. Byla prováděna většinou značným snížením kvality péče, podáním nevhodných léků nebo vyhladověním pacientů v souvislosti s jejich přesuny do různých periferních oblastí Německa. Tito pacienti nejčastěji trpěli různými psychickými poruchami. Důvodem bylo plánované využití budov, ve kterých dosud tito pacienti přebývali pro jiné účely vhodné pro válku, jelikož ta se postupně začala vymykat Německu z rukou a Německo směřovalo k porážce nechtěli tedy plýtvat zdroji všeho druhu. 145 Nelze popřít vztah mezi vyhlazováním pomocí eutanázie a vyhlazováním v koncentračních táborech. Technická zařízení později používaná v koncentračních táborech byla ta, která byla původně vyzkoušena na psychicky nemocných pacientech. Získaná zkušenost s plynovými komorami byla využita tak, že plynové komory, které sloužily k zabíjení pacientů, byly rozmontovány a převezeny na východ a reinstalovány v Majdanku, v Osvětimi a v Treblince. 146 Jejich cestu často následoval i personál, který je obsluhoval v jejich původních stanovištích. 147 Je zajímavé ještě zmínit, že k programu T4 Hitler vydal písemnou směrnici, na rozdíl právě od koncentračních táborů, pravděpodobně z důvodů možnosti racionálního vysvětlení jednak soucitem a jednak i nutností z válečných důvodů ve vazbě na úspory výdajů, a to i přesto, že podle tehdejšího 143 MUNZAROVÁ, 2005, op. cit., s BERKA; SUM, 2005, op. cit SCHULZE, Dietmar. Decentralizovaná "eutanázie" a "Akce Brandt" v říšské župě Sudety a protektorátu Čechy a Morava v letech In: Projekt sudetenland protektorát. Schlosshartheim.at [online]. [cit ]. 146 MUNZAROVÁ, 2005, op. cit., s Tamtéž, s

75 německého práva se jednalo o program nelegální což vedlo k důslednému tajení jeho podporovateli, a to jak před veřejností, tak i před samotnými členy vlády. 148 Takovýto vývoj let minulých na dlouhou dobu ochromil jakoukoliv možnost diskuze o eutanázii v Německu, jelikož vzhledem k rozsahu, v jakém byla zneužita, obavy přetrvávaly. Tomu svědčí i právní úprava, především je nutné zmínit 216 německého trestního zákona o zabití na žádost nebo zabíjení ze soucitu, který říká: (1) Pokud je osoba přesvědčena k zabití výslovnou a vážnou žádostí oběti, trestem bude odnětí svobody v délce šesti měsíců až pěti let. (2) I pokus je trestný Z daného tedy vyplývá trestnost eutanázie formou privilegované skutkové podstaty. V Německu je však podstatně složitější situace ohledně pomoci při sebevraždě (a to formou například poskytnutí zbraně nebo jedu), která není přímo trestním zákonem zakázána, což je vykládáno v souvislosti s tím, že ani sebevražda není trestným činem. Německý trestní zákon tedy trestný čin obdobný pomoci při sebevraždě nezná a není zde využíváno ani vazby mezi účastenstvím a vraždou. Osoba, která asistuje při sebevraždě, se však může dopustit jiných trestných činů, například v souvislosti s poskytováním střelných zbraní či jiných podobně nebezpečných věcí, které mají výjimečný režim. Pokud je však někomu poskytnuta pomoc k sebevraždě, je nutné, aby tato osoba splňovala podmínku svobodné vůle ta není splněna za tří základních situaci pokud se jedná o osobu mladší čtrnácti let, pokud osoba splňuje podmínky 20 trestního zákona (tedy jedná se o osobu psychicky nemocnou), či pokud se jedná o osobu, která jedná ve stavu nouze. Za těchto podmínek je možné, že i přestože se bude jednání pachatele jevit jako pouhá pomoc při sebevraždě, tedy ne jednání trestné, bude se jednat o vraždu. Je nutné také uvést dvě podstatné okolnosti: Dle 323c trestního zákona, jež hovoří o neposkytnutí pomoci při nehodách či běžném nebezpečí, je 148 BERKA; SUM, 2005, op. cit Section 216 of the German Criminal Code. In: ec.europa.eu [online]. Saarbrücken, [cit ]. Dostupné z: 75

76 právě takový čin činem trestným a to s trestní sazbou až na jeden rok odnětí svobody. Z předmětného vyplývá, že pokud člověk najde přeživšího po pokusu o sebevraždu, je povinen mu poskytnout pomoc, jinak mu hrozí právě spáchání tohoto trestného činu, i přestože mu předtím k sebevraždě pomáhal. 150 Druhou okolností je nutná povinnost některých osob - Garantenstellung (především je nutné zmínit lékaře, ale i druhy či blízké přátele), zajistit ochranu osob. 151 Tyto osoby tedy mají vyšší míru odpovědnosti v souvislosti se svým statusem a může dojít k porušení zákona pouhým opomenutím. Pochybení takovýchto osob může mít tedy vážnější následky dopustí se trestného činu zabití z nedbalosti dle paragrafů 212 a 213 trestního zákona. 152 V poslední době byly v Německu vyvolány ohlasy pro změnu zákona, jež by lépe upravoval právě asistovanou sebevraždu. Jak již bylo řečeno, ta podle aktuálního stavu totiž není zakázaná, ovšem jednotlivé spolkové země ji často upravují vlastními zákony, které ji zakazují v důsledku čehož ji lékaři neprovádí téměř nikde a navíc, jak již bylo zmíněno, situace kolem lékařů a jejich pomoci je komplikovaná. V roce 2015 tak byl vládní koalicí představen návrh zákona, který by jasněji stanovoval konkrétní podmínky asistované sebevraždy a zároveň zajistil lékařům beztrestnost. 153 Na konci stejného roku byly ještě konkretizovány podmínky pro tzv. komerční asistovanou sebevraždu, která byla v Německu úplně zakázána pod hrozbou až tří let odnětí svobody. Na jednání Spolkového sněmu se dnes dostala i otázka eutanázie, která je v Německu ilegální. Zákonodárci její uzákonění striktně odmítli. 154 Daná skutečnost byla zakomponována do 217 trestního zákona German Criminal Code. In: ec.europa.eu [online]. Saarbrücken, [cit ]. 151 BATTIN, Margaret P. Assisted suicide: Can we learn from germany? In: The Hastings Center Report Vol. 22, No. 2. New York, The Hasting Center, 1992, s German Criminal Code. In: ec.europa.eu [online]. Saarbrücken, [cit ]. 153 ČTK. Německo chce legalizovat asistovanou sebevraždu. Denik.cz [online]. Vltava Labe Media, [cit ]. 154 NEČÁSKOVÁ, Pavlína. Němci zakázali zpoplatnění asistované sebevraždy. Nově hrozí až čtyři roky vězení. Rozhlas.cz [online]. Český rozhlas, [cit ]. 76

77 156 Vzhledem k vágnosti úpravy v Německu a vlastně nedostatečné/žádné kontrole případů nejsou počty asistovaných sebevražd známy. Znám je pouze počet těch, kteří odjíždí za asistovanou sebevraždou do Švýcarska. Ten mezi lety dosáhl 268 případů, tedy vůbec nejvíce ze všech ostatních zemí. Z daného lze usuzovat, že o eutanázii případně asistovanou sebevraždu je v Německu zájem i když je nutné brát v úvahu počet obyvatel, jejich relativní bohatství a geografickou pozici Německa, kde všechny citované ukazatele nahrávají vysokému počtu sebevražedných turistů právě ve srovnání s ostatními státy. 155 Section 217 of the German Criminal Code. In: gesetze-im-internet.de [online]. [cit ]. Dostupné z: html 156 GAUTHIER, 2014, op. cit., s. 3. [cit ]. 77