Systém Adobe InDesign

Transkript

1 ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE FAKULTA STAVEBNÍ OBOR GEODÉZIE A KARTOGRAFIE KATEDRA MAPOVÁNÍ A KARTOGRAFIE Systém Adobe InDesign semestrální práce Pavel Tobiáš V Praze dne Kartografická polygrafie a reprografie

2 Úvod Adobe InDesign [1] je aplikace vyvíjená společností Adobe Systems. Jedná se o software pro DTP Desktop Publishing, tj. pro tvorbu dokumentů kombinujících jak textové, tak obrazové informace, které jsou určeny pro tisk i pro prohlížení na monitoru počítače (tabletu, čtečky e-knih). Pomocí tohoto softwaru je tedy možné vytvářet plakáty, letáky, brožury, časopisy, noviny a knihy, které kombinaci textů a grafiky vyžadují. Ve třetí úloze na cvičeních předmětu Kartografická polygrafie a reprografie se studenti seznámí s podobným programem Scribus [4], který je taktéž zaměřen na tvorbu DTP dokumentů. Na rozdíl od tohoto programu je ale Adobe InDesign komerčním softwarem a je zpoplatněn (v době psaní této práce ,00 Kč s DPH 1 ). Cílem této práce je tedy přiblížit program Adobe InDesign a případně popsat některé odlišnosti od volně dostupného programu Scribus. Protože InDesign může sloužit pro velké množství účelů a popsat všechny v této práci by nebylo možné, budou pro příklad popsány základní funkce pro tvorbu podobného letáku, jaký byl vytvářen právě ve třetí úloze předmětu KAPR. Pro potřebu vyzkoušení programu byla z oficiálních stránek programu [1] stažena plně funkční 30ti denní demoverze nejnovější verze softwaru Adobe InDesign CS5.5 v češtině. 1 Spuštění a nastavení programu Po spuštění programu se nám zobrazí úvodní okno, kde můžeme zvolit otevření dříve vytvořeného souboru, případně vytvořit soubor nový. Dále je možné zobrazit nápovědu a v části Komunita získat například nové zásuvné moduly (plug-iny) pro program InDesign. V našem případě budeme pokračovat volbou Vytvořit nový/dokument. Další okno, které uvidíme, se již zabývá nastavením nového dokumentu. Volbou Reprodukce zde můžeme vybrat, zda bude dokument tisknut nebo zda bude šířen prostřednictvím webových služeb. Dále je možné nastavit počet stránek, počáteční číslo stránky, velikost stránky (k dispozici jsou přednastavené formáty A4, A5, atd., možné je zvolit i rozměry vlastní) a orientaci stránky. Další volbou je počet sloupců na stránce. Posledním nastavením v tomto okně jsou potom okraje stránky. Většinu popsaných parametrů lze dodatečně změnit v okně Nastavení dokumentu (Soubor/Nastavení dokumentu). 2 Pracovní plocha programu 1. Aplikační pruh Aplikační pruh se nachází v horní části pracovní plochy a obsahuje položky podobné jako v ostatních programech pro OS Windows, které slouží pro přístup do jednotlivých nabídek funkcí. Mimo to se zde nachází volby pro změnu zobrazení a také volba pro změnu sady panelů nástrojů. 2. Panely nástrojů První panel nástrojů se nachází standardně v levé části pracovní plochy. Obsahuje základní funkce pro vybírání objektů, pro vkládání textových a obrázkových rámečků, pro kreslení tvarů, vkládání přechodů, pro navigaci na stránce a podobně. 1 Viz WWW: d indesign-cs55-win-cz-full.html 1

3 Obr. 1: Pracovní plocha programu InDesign Další panely nástrojů se potom nacházejí v pravé části plochy. To, jaké panely budou vpravo zobrazeny, je možné zvolit přepínačem na Aplikačním pruhu. Pro tvorbu letáku je možno doporučit například sadu panelů Typografie, dalšími možnostmi jsou potom sady Interaktivní, Interaktivní pro PDF (v těchto sadách jsou například nástroje pro ovládání prvků interaktivních prezentací), Kniha, Základy (nejspíše pro začátečníky v programu) a další. 3. Ovládací panel Ovládací panel můžeme nalézt v horní části pracovní plochy pod aplikačním pruhem. Jeho podoba se mění v závislosti na vybraném objektu. Pokud tak máme vybraný například textový rámeček, zobrazí se nám nabídky pro změnu fontu písma, jeho velikosti, barvy příp. pro formátování odstavce. 4. Okno dokumentu Vlastní okno dokumentu se nachází standardně uprostřed pracovní plochy. Při práci je možné mít otevřeno více dokumentů, polohu oken stejně jako ostatních součástí pracovní plochy lze libovolně měnit. Ve většině případů je ale nejvýhodnější ponechat okno ukotveno v původní poloze. Každé okno dokumentu je ohraničeno pravítky (horizontálním a vertikálním), pomocí nichž můžeme odečítat polohu kurzoru v daný okamžik. Počátek soustavy souřadnic (tedy nula obou pravítek) je v levém horním rohu příslušné stránky. Pohyb v okně dokumentu je řešen podobně jako v ostatních programech, snad s vyjímkou přibližování a oddalování. Pro posunování v okně doleva či doprava je nutno stisknout klávesu ctrl a otáčet kolečkem myši. Naopak stejný postup ale se stisknutou klávesou shift vyvolá posun nahoru či dolů (funguje i použití pouze kolečka myši). Pro přibližování a oddalování je potom nutno shodným způsobem použít klávesu alt. Dále je také pro zoomování možné využít nástroj Lupa, to ale asi nebude u uživatelů příliš časté. Naopak trochu usnadnit pohyb na stránce může stisknutí mezerníku. Ten zavolá nástroj Ručička, pomocí kterého lze při stisknutém levém tlačítku myši stránkou pohodlně posouvat ve všech směrech. 2

4 5. Stavový řádek Stavový řádek se nachází v levém dolním rohu okna dokumentu. Pomocí něj je možné přecházet na další stránky dokumentu a je na něm zobrazen také výsledek Kontroly před výstupem, k jejímuž nastavení je také možné z tohoto řádku přistupovat. 3 Vytvoření vodítek a nastavení okrajů Okraje a vodítka jsou dobře využitelné pro přesné umísťování jednotlivých objektů. Pomocí vodítek si tak můžeme rozvrhnout stránku na menší oddíly a na průsečíky jednotlivých vodítek můžeme potom umísťovat vztažné body rámečků a dalších prvků. Okraje nám potom například umožňují získat představu o tisknutelné ploše vystupního zařízení. Okraje stránky je možno nastavit v okně Okraje a sloupce (Formát/Okraje a sloupce). Okno v podstatě odpovídá části okna úvodního (viz 1). Okraje zde lze měnit buď jednotlivě nebo uzamknout rozměry tak, že se mění všechny stejně. Další možností nastavení je zde volba počtu sloupců na stránce. Při volbě větší než 1 jsou automaticky vytvořena vodítka jeden pár pro každé rozhraní mezi dvěma sloupci. Nastavit zde lze i mezeru mezi sloupci. V případě, že je velikost mezery nastavena na hodnotu nula, splyne pochopitelně každý pár vodítek ve vodítko jedno. Důležitou skutečností je, že takto vytvořené sloupce mají vždy stejnou šířku. To může být někdy výhodné, například v případě letáku zpracovávaného na cvičení KAPR bylo ale nutno volit pro každý sloupec jinou šířku z důvodu pozdější složitelnosti letáku. Pro vytvoření vodítek o libovolné poloze je proto lepší využít funkci Vytvořit vodítka (Formát/Vytvořit vodítka). V okně této funkce můžeme zvolit nejenom počet sloupců (pro vznik svislých vodítek) ale také počet řádků (vzniknou vodorovná vodítka), které budou vytvořeny. Dále je možno zvolit mezeru mezi sloupci, případně řádky. Výhodné je, že takto vzniklá vodítka lze na rozdíl od vodítek vytvořených v okně Okraje a Sloupce normálně editovat jako ostatní objekty. Po kliknutí na zvolené vodítko lze v políčku na Ovládacím panelu vyplnit požadovanou polohu, na kterou má být vodítko nastaveno (souřadnice X u vodítka svislého, souřadnice Y u vodítka vodorovného). Po kliknutí na vodítko pravým tlačítkem myši se nám potom v kontextovém menu zobrazí další volby s vodítky související. Zajímavou možností je například volba Zamknout vodítka nebo volba Přitahovat na vodítka. Po potvrzení druhé uvedené volby budou umísťované objekty od určité vzdálenosti automaticky přitahovány k vodítkům. Za zmínku také určitě stojí volba Automatická vodítka, která je standardně povolena. Pomocí této funkce jsou automaticky vytvářena vodítka, která umožnují zarovnat objekty při přesouvání na střed stránky i na středy jiných objektů jak ve směrů horizontálním, tak ve směru svislém. 4 Textové rámečky Stejně jako ve výše uvedeném programu Scribus jsou základními prvky, ze kterých je skládán dokument rámečky (ve Scribusu nazývány rámce). Pro práci s textem je tedy nutno nejprve vytvořit textový rámeček. To je možné pomocí funkce Textový nástroj, která je přístupná buď z panelu nástrojů, nebo pomocí klávesové zkratky T. Po zavolání této funkce je možné textový rámeček vložit na libovolnou pozici, při umísťování lze využít připravených vodítek, případně okrajů stránky. 3

5 Pokud je textový rámeček vybrán, zobrazí se nám na Ovládacím panelu volby pro umístění rámečku, změnu jeho velikosti apod. Je vhodné upozornit na to, že volby týkající se obtékání textu se netýkají textu uvnitř rámečku, ale obtékání vlastního textového rámečku textem jiným. Po dvojkliku na textový rámeček jsou zpřístupněny funkce týkající se vlastního formátování textu. Pomocí ikonek v levé části panelu lze přecházet mezi ovládacími prvky znaků a ovládacími prvky pro odstavec. První volba umožní nastavovat velikost písma, použitý font atd., volba druhá potom formátování odstavce (zarovnání, odsazení, nastavení výšky iniciály... ). Další volby, užitečné pro formátování odstavce, se potom nachází na pravém panelu nástrojů (záložka Odstavec). Zde je možné nastavit například odlišné zarovnání posledního řádku (to v programu Scribus nebylo nalezeno a může se hodit). Pokud jsme vybrali textový rámeček dvojklikem, lze pravým tlačítkem zpřístupnit kontextové menu. Zde je možné například nastavit kontrolu pravopisu textu včetně toho, jaký slovník se pro kontrolu využije. Dále zde lze využít vložení různých speciálních znaků včetně nezlomitelných mezer. 5 Nástroj obdélníkový rámeček Tento nástroj umožňuje vložit do dokumentu obrázky a je dostupný buď z panelu nástrojů nebo po stisknutí klávesy F. Umístění rámečku je shodné jako v případě rámečku textového. Poněkud zvláštní je potom vložení vlastního obrázku do rámečku. Zatím nebyla nalezena jiná možnost, než tak učinit pomocí volby Umístit (Soubor/Umístit). Na ovládacím panelu se nám opět zobrazí volby upravující rámeček. Zajimavé je například nastavení obtékání textu, které umožňuje nastavit i vzdálenost, ve které bude text rámeček obtékat. Tuto volbu program Scribus neobsahoval a bylo nutno nastavovat vzdálenost obtékání textu pomocí dalších vložených tvarů. Shodně jako ve Scribusu je naopak řešeno přizpůsobování obsahu rámečku a naopak. Buď pomocí kontextového menu nebo na ovládacím panelu je tak možné nastavit, zda se obrázek přizpůsobí rámečku, rámeček obrázku nebo například zda obrázek vyplní rámeček se zachovanými proporcemi. Při vybraném rámečku se navíc uprostřed nachází kulatý obrazec, pomocí něhož lze pohybovat obrázkem v rámečku je-li obrázek větší než rámeček, jde tak nastavovat vlastně jakýsi výřez. 6 Nástroj obdélník a kreslení tvarů Funkce pro kreslení se nalézají na levém panelu nástrojů. Nástroj Čára kreslí linie, v případě současně stisknuté klávesy shift do směrů po 45. Nástrojem Pero potom lze kreslit křivky upravované pomocí tečen v jednotlivých bodech, Tužka je funkce sloužící pro kreslení od ruky a nakonec Obdélník slouží, jak již název napovídá, pro vytváření obdélníků, využitelných v případě letáku například pro tvorbu pozadí. Při kreslení lze kromě barev, které budou použity pro ohraničení případně pro vyplnění objektu volit samozřejmě také tloušťku čar a jejich typ. Toto nastavení je možné provést buď na ovládacím panelu nebo na pravém panelu nástrojů v záložce Tah. 4

6 7 Práce s barvami Nastavování barev a přiřazování barev objektům jde v programu InDesign provádět hned několika způsoby. Po dvojkliku na ikonu barevného políčka na ovládacím panelu je zobrazeno barevné spektrum ve vybraném barevném prostoru (RGB, CMYK, Lab). Barvu zde lze zvolit buď na základě vizuálního vjemu nebo číselně. Volbou Přidat políčko vzorníku přidáme výslednou barvu do Vzorníku, který je přístupný například z pravého panelu nástrojů pod záložkou Vzorník. Pokud klikneme na šipku vedle barevné ikony na ovládacím panelu, zobrazí se nám všechny vytvořené barvy též a přidávat další zde lze například volbou Nové políčko barvy (v menu zobrazeném pravým tlačítkem). Po dvojkliku na vytvořené nové políčko barvy lze taktéž nastavit barvu a to kromě výše uvedených míchaných barev i barvu přímou (výběr je například z různých vzorníků PANTONE). Na doplnění je možno dodat, že novou barvu můžeme vytvořit i v jiném prostředí, které zobrazíme kliknutím na již zmíněnou šipku se současně stisknutou klávesou shift. Obr. 2: Různé možnosti nastavení barvy Vytvořenou barvu lze aplikovat buď kliknutím nebo jejím přetažením na obarvovaný objekt. Druhá možnost je sice možná efektní, ale v praxi asi nebude příliš využívána. Při přiřazování barvy je nutno nejprve rozlišit, zda má být obarvena Výplň objektu nebo její ohraničení Tah. To lze učinit jednoduše, neboť se na ovládacím panelu nachází zvláštní ikona pro každou z možností. Méně intuitivní je přiřazování barvy textovému rámečku. Zde je třeba nejprve nastavit, zda formátování ovlivní kontejner (tedy rámeček) nebo vlastní text. To je možné zřejmě pouze pomocí malých tlačítek v horní části jednotlivých menu pro nastavování barev. Obr. 3: Přiřazení barvy textu či rámečku Zajímavou možností je vyplňování rámečků barevnými přechody. Nejprve je nutno pomocí nástroje Přechod zvolit směr přechodu (tažením linie). Barvy, mezi kterými bude přechod probíhat, se potom nastavují v pravém panelu nástrojů v záložce Přechod. Problé- 5

7 mem při použití přechodů je nutnost aplikovat barvy tažením na krajní zarážky stupnice přechodu ze Vzorníku. Tento způsob je ale přeci jen výhodnější, než aplikování barev tažením přímo do vyplňovaného rámečku, neboť při použití druhého způsobu dojde občas místo k nastavení jedné z barev přechodu k nastavení jednobarevného vyplnění. Barevnými přechody lze vybarvovat například i písmo a vytvářet tak třeba ozdobnější iniciály. Na obrázku 4 vidíme náhled stránky, kde byl pro zbarvení pozadí vytvořen obdélník vyplněný barevným přechodem. Na stránce můžeme vidět také vytvořené okraje a vodítka. Text obtéká obrázkový rámeček (zelený, proškrtnutý) v definované vzdálenosti. Na ploše lze dále vidět dialogová okna pro práci s přechodem a vrstvami. Obr. 4: Rozvržení stránky s vodítky a barevným přechodem 8 Vrstvy Práci s vrstvami lze vykonávat například v záložce Vrstvy na pravém panelu nástrojů. Po kliknutí pravého tlačítka se další vrstva vytvoří volbou Nová vrstva. Nové vrstvě je v následně zobrazeném okně možno přiřadit barvu, pomocí níž bude zobrazován rámeček objektů v této vrstvě se nacházejících a také její název. Vytvořené vrstvy lze následně libovolně přesouvat, měnit jejich viditelnost a případně zamykat jejich editaci. Chceme-li přesunout nějaký objekt do jiné vrstvy, lze tak provést po jeho vybrání, po kterém se nám rozsvítí příslušnou barvou čtvereček u vrstvy, v níž se daný objekt nachází. Přesunutím čtverečku na pozici v řádku jiné vrstvy pak objekt jednoduše přesuneme. Zajímavostí je, že v programu Scribus záviselo obtékání textu na vzájemné poloze vrstev, ve kterých byly umístěny textový rámeček a obtékaný obrazec. To v InDesignu neplatí. Text tak bude obtékat obrázek, příp. jiný tvar bez ohledu na to, jestli vrstva, v níž je umístěn, je nad nebo pod vrstvou, v níž se nachází obrázek (samozřejmě pouze tehdy, je-li to v nastavení obrázku umožněno). Stejně jako Scribus i InDesign nabízí kromě vrstev také práci s hladinami. V kontextovém menu, zobrazeném po kliknutí pravého tlačítka myši na vybraný objekt, se tak 6

8 nachází volba Uspořádat, pomocí níž se dá měnit pořadí překrývání objektů v rámci vrstvy. Standardně jsou dříve vytvořené objekty překrývány objekty nově vloženými. Závěr Cílem textu bylo popsat základy práce v DTP softwaru Adobe InDesign. Při psaní byly popisovány hlavně funkce, které by mohly sloužit k vytvoření jednoduchého informačního letáku, podobného tomu, jaký byl zpracováván na cvičeních předmětu KAPR. Porovnáme-li popisovaný software InDesign s programem Scribus, který byl na cvičeních používán, je nutno říci, že z hlediska začátečníka byl druhý jmenovaný po dobu krátkého seznámení uživatelsky příjemnější. Je to dáno zřejmě hlavně tím, že software InDesign je profesionálním nástrojem, který obsahuje velké množství funkcí, které všechny v této práci zdaleka nemohly být popsány. Velké množství funkcí samozřejmě zpočátku snižuje přehlednost programu. Dalším faktorem, který přehlednost ovlivňuje je potom to, že k spuštění většiny funkcí nebo k provedení různých nastavení je možné v tomto programu přistupovat několika různými způsoby, tedy z několika menu, případně panelů nastrojů. Přestože se jedná o v praxi zřejmě velmi využívaný program, nebylo provádění některých úkonů a používání některých funkcí shledáváno vždy jako zcela intuitivní a výhodné. Další nepříjemností, se kterou bylo nutno se vyrovnat bylo poměrně časté neplánované ukončování programu. K tomu je třeba poznamenat, že na uvedené mohl mít vliv i použitý hardware a také to, že se jednalo o demoverzi programu. Na závěr je ale nutno říci, že program InDesign v porovnání se Scribusem nabízí zřejmě větší množství funkcí a možností nastavení a pro náročnější práce je možno ho doporučit. Uživatel, který již pracoval v programu Scribus by neměl mít s učením se práce v softwaru InDesign větší problémy. Není ale samozřejmě možné zapomenout na to, že je program Adobe InDesign zpoplatněným softwarem a pro jeho vcelku vysokou cenu je vhodný hlavně pro komerční využití. Literatura [1] Adobe InDesign CS5.5 [software]. [cit ]. Dostupné z URL: adobe.com/cfusion/tdrc/index.cfm?product=indesign [2] Adobe InDesign. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 29 January 2003, 23 March 2012 [cit ]. Dostupné z URL: [3] Používání Adobe Indesign CS5 & CS5.5. [online]. Poslední aktualizace [cit ]. Dostupné z URL: indesign_cs5_help.pdf [4] Scribus: Open Source Desktop Publishing [software]. [cit ]. Dostupné z URL: 7