MÍSTNÍ A POMÍSTNÍ NÁZVY HLINNÉHO, SEKYRKY A PŘILEHLÉHO OKOLÍ

Transkript

1 2009 MGOH RYCHNOV N. KN., ISSN MÍSTNÍ A POMÍSTNÍ NÁZVY HLINNÉHO, SEKYRKY A PŘILEHLÉHO OKOLÍ Michal Hofman Orlické muzeum Choceň, Pardubická 1, Choceň, e mail: michal.hof@centrum.cz Cílem tohoto článku je shromáždit, lokalizovat a popsat místní a pomístní jména Hlinného a jeho okolí. Vycházím z historických reálií, a můj postup tak bude při sestavování zdejšího příspěvku retrospektivní. Nezaměřuji se zde proto pouze na dnešní katastrální území Hlinné u Dobrého, ale zachycuji původní historický katastrální celek i s osadou Sekyrkou, která byla od Hlinného oddělena k 1. lednu 1964 a připadla pod Obecní úřad Osečnice. Dle stabilního katastru z roku 1840 se katastrální území Hlinného s osadou Sekyrkou dělilo do pěti ohraničených položení (tzv. flur). 1/ Označovaly se následovně: Místní plac, Ve Rzech (SV katastru), Ochoz (SZ katastru), Kopecká (JV katastru) a Stupnická (JZ katastru). Z tohoto rozdělení katastru na pět hlavních celků vycházím i v tomto příspěvku, kdy ke každému položení uvádím abecedně řazené pomístní názvy, které zahrnuje, což přináší čtenáři lepší přehlednost a orientaci. U jednotlivých pomístních názvů ve většině případů uvádím parcelní čísla buď ze současného katastru nemovitostí (dále jen KN), nebo z dřívějšího pozemkového katastru (PK). Používal jsem internetovou aplikaci Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního na webových stránkách kde jsou oba možné způsoby mapových vrstev. Parcelně očíslovány nejsou vodní toky, popřípadě pomístní názvy, které jsou dostatečně známé a jejich umístění je zřejmé. U jednotlivých hesel příslušných lokalit jsou v textu uvedená pomístní jména vyznačena kurzívou. K jednotlivým pomístním jménům jsou uvedeny v závorce souběžně užívané názvy. Jistou strukturu zdejších pomístních názvů mi ukázal zápis v obecní kronice Hlinného, kde ovšem tato jména byla uvedena bez jakékoliv bližší specifikace a parcelní fixace: Veselka, Na Trhovce, Humenec, Na Šachtách, Na Hrobkách, Valenčův důl, Na Stupníku, Hrubá skála, Beranec, Na Drahách, Na Dole, Drážka, Březiny, Borová, Šprincův palouk, Na Kopcech, Na Vohradě, V Dolech, Rzy. Názvy důležitých budov: Ochoz statek nad osadou Živina, Panský mlýn na Zlatém potoce. 2/ Při sestavování tohoto příspěvku jsem vycházel především z Archivu úseku onomastiky Ústavu pro jazyk český AV ČR Praha, kde mají uložený 173

2 abecední generální katalog pomístních jmen jednotlivých obcí. Jaroslav Roleček z Hlinného čp. 25 zde zpracoval na počátku roku 1964 soupis pomístních jména na katastru Hlinného. 3/ Kompletní seznam pramenů a použité literatury uvádím na konci článku. Rovněž jsem zdejší pomístní názvy konzultoval s pamětníky, kterými byli: Josef Červený, Hlinné čp. 53, Josef Hlaváček ( ), Hlinné čp. 26, Josef Pohl, Hlinné čp. 2, Kamil Sedláček st., Hlinné čp. 54 a Jiří Smola st., Hlinné čp. 77. Na následujících stranách se proto pokusím tuto problematiku blížeji objasnit a rozšířit o další místní a pomístní jména. NÁZEV OBCE Hlinné (genitiv singuláru Hlinného, neutrum), lidově Hlinnej, Hlidnej, do Hlinyho, v Hlinym, hlineckej. Název Hlinné je odvozen od podstatného jména hlína, kmen hlín, přípona né. Jedná se o typické jméno přídavné, podle Profouse: náležité jméno této vsi je Hlinný v rodě mužském. Domýšleli si k němu nejspíše slovo potok jako k sousednímu jménu Rovný. 4/ Tvar Hlinné s koncovkou é vznikl uměle v polovině 19. století, když si k němu doplňovali slovo místo. Ovšem profesor Doberský poukazuje na to, že zde nelze mluvit o hlinitém potoku, močálovitém, neboť zde teče horská bystřina bez nánosu, a proto jde prý o název podle hlinité půdy, stejně jako u názvu obce Dobré jako dobré půdy. 5/ Obr. 1. Katastrální území Hlinného dle Stabilního katastru z roku Originál uložen v NA Praha. 174

3 HOFMAN M.: MÍSTNÍ A POMÍSTNÍ NÁZVY HLINNÉHO, SEKYRKY A PŘILEHLÉHO OKOLÍ MÍSTNÍ A POMÍSTNÍ NÁZVY A) Místní plac jedná se o samotné zastavěné jádro vesnice, s přilehlými zahradami jednotlivých popisných čísel. Nachází se zhruba uprostřed katastrálního území Hlinného. Samotné Hlinné se lidově dělí na dvě části na hořejší a dolejší Hliňáky. Pomyslná hranice je přibližně kolem domu Hlinné čp. 13 (bývalého hostince). Patří sem následující místní a pomístní názvy: Drážka jde o obecní cestu jdoucí po drahách za horní částí obce. Táhne se vedle stavení čp. 50 kolem čp. 54, čp. 57 a končí nad čp. 72, kde navazuje na další cestu. V chalupě čp. 50 bydlel v 1. polovině 20. století majitel jménem Kopecký, kterému se říkalo dle pomístního názvu Drážeckej. Parcelní číslo KN Melchrovna označení pro bývalou chalupu Hlinné čp. 14 (převážně dřevěnou s pavlačí a přilehlou stodolou). Dle dřívějších majitelů Melicharových (bydleli zde do roku 1941) dostala název. Pozdější majitel, kovář František Červený (Hlinné čp. 53), ji nechal po roce 1948 zbourat. 6/ Na Dole dolní část obce v údolí, kde protéká Lomský potok. Po směru toku při pravé straně se nacházejí čísla popisná 56, 14, 26, 27, 81, 25, 26, 27, 34, číslo evidenční 10 a čp. 25. Na levé straně čp. 34 a sousední čp. 24. Na Rybníku (Na Rybníce) jde o místo mezi domem Hlinné čp. 42 (dříve Mádrovi, dnes Kociánovi) a hasičskou zbrojnicí. Dříve tu byl rybník, nazývaný též jako Kůlnickej rybník, dle přilehlé hasičské kůlny (zbrojnice). V roce 1933 byl ovšem zavezen a na jeho místě se zbudovalo hřiště na volejbal, dnes je toto místo vyhrazeno pro ukládání komunálního odpadu (je zde umístěn kontejner). Parcelní číslo KN 1086/35. Přelízka (U Přelízky) dříve ohraničené místo ke vstupu na louku patřící ke stavení Hlinné čp. 18. Byl zde dřevěný plůtek, který se přelézal, a lidé chodili po této louce zadem směrem do vsi. Místo se nachází v bezprostřední blízkosti dnešní autobusové zastávky v dolní části obce. U Karolíny dnes již zaniklý název pro statek (dřívější čp. 12), který byl později zbořen a na jeho místě postavena v letech prodejna Jednoty). 7/ Toto označení vzniklo podle Karly Dusilkové (choť tkalce Františka Dusilka), která zde bydlela v první polovině 20. století. Šprincův palouk jde patrně o dnešní sad rekreační chalupy Hlinné čp. 70. Dříve se jednalo o pozemek, který náležel k chalupě Hlinné čp. 3 (k roku 1824 je uváděn majitel chalupy čp. 3 František Šprincr odtud patrně odvozen název palouku). Parcelní číslo KN 50/1. Úřadovna jedná se o označení chalupy č. e. 16 (dříve Hlinné čp. 11), která byla v majetku obce, od roku 1949 v ní sídlil Místní národní výbor Hlinné, kdy se tato chalupa adaptovala na úřední instituci a z toho vzešel tento název. 175

4 B) Ve Rzech (Rzy) Za) celé území severovýchodně se táhnoucí od zastavěného jádra obce (místního placu), hraničící s katastrem Dobrého a Osečnice. Za b) v užším názvu se označuje samota a blízké okolí s polnostmi kolem čp. 11 (katastr obce Dobré, číslování pro Dobré Chmeliště) a čp. 29 (katastr Hlinného, číslování pro Hlinné, do roku 1964 číslováno jako Sekyrka čp. 7). Tento pomístní název se obecně odvozuje od zabarvení pole nebo louky buď podle zlatavého nebo narezlého zabarvení půdy ( železité půdy ), nebo podle močálovitého, mokřinatého terénu se stojatou vodou téhož zabarvení. 8/ Čísla parcel katastru nemovitostí 192, 193/1,2, 194, 195/1, 2, 197, 198/1,2,3,4,5, 199. Borová (Na Borové) samota a pole za Vysokým kopcem směrem k Sekyrce. Dříve patřila k Hlinnému, od roku 1964 k Osečnici. Je zde zemědělská usedlost Osečnice Sekyrka čp. 6 (Koblásovi). Dříve tu byla ještě jedna usedlost Sekyrka čp. 11 jednalo se o dřevěnou chalupu, která byla po roce 1956 zbourána a zanikla. Dřívější parcely pozemkového katastru Hlinného 257, 281, 282, 283, 284, 286, 288, 289, 290. Nynější parcelní čísla KN Osečnice 972, 973, 991, 992, 993, 994, 995. Dílky (Na Dílkách) jedná se o pozemky v údolí Lomského potoka od Hlinného čp. 56 až směrem k Vysokému kopci. Menší obecní pozemky dílky byly pronajímány zdejším domkařům (chalupníkům). Dolce (V Dolcích) jde o louky patřící dříve k Hlinnému (ke statku Hlinné čp. 8 Kubcovi a Hlinné čp. 4 a 5 Šintákovi), dnes patří pod katastrální území Osečnice. Nacházejí se ve sníženině ve Valenčově dole a táhnou se směrem k osadě Sekyrce. V 1. polovině 20. století se rozlišovaly Dolce podle majitelů na Kubcovy dolce (parcelní čísla KN 878 a 879) a Šintákovy dolce (parcelní čísla KN 876 a 877). Místní část Dolců se také lidově nazývá U Panenky Marie, kde vyvěrá studánka, které lidé přisuzovali léčivou moc, nad níž je kamenný sloupek se sochou Neposkvrněného početí Panny Marie z roku / (viz Valenčův důl). Hrobka (Na Hrobkách) nejedná se o jednu určitou lokalitu, říkalo se tak tam, kde byla neplodná půda, svážel se sem posbíraný kámen z polí, tím vznikaly kamenné hromady hrobky toto jméno přešlo na okolní polnosti táhnoucí se od obce směrem k Sekyrce. Humenec táhnoucí se území převážně jehličnatého lesa v údolí Lomského potoka a Valenčova dolu. Název odvozen od lokace zdejšího prostoru místo nacházející se za humny vlastní obce. Parcelní číslo PK 241. Kopec arcivévody Bedřicha viz Vysoký kopec Kubcovi dolce viz Dolce Na Borové viz Borová Na Dílkách viz Dílky 176

5 HOFMAN M.: MÍSTNÍ A POMÍSTNÍ NÁZVY HLINNÉHO, SEKYRKY A PŘILEHLÉHO OKOLÍ Obr. 2. Jarní pohled na osadu Sekyrka (součást Osečnice), v popředí Dolce. Foto: archiv autora. Na Hrobkách viz Hrobka Na Ohradě (Na Vohradě) stráň a pole nedaleko Valenčova dolu. Pojmenování podle toho, že zde z jedné strany byla ohrada z kamenů, patřilo dříve ke stavení Hlinné čp. 40 (tamní majitelé Hanušovi zde pěstovali brambory). 10/ Dnes už se tu nachází jen torzo původní kamenné ohrádky. Parcelní číslo KN 212/1. Němečkův palouček palouk ve Valenčově dole, poblíž studánky U Panenky Marie. Jedná se už o zalesněné místo (v současné době je zde krmelec). Název palouku je odvozen podle dřívějšího majitele Němečka, Hlinné čp. 47. Nachází se na části parcely KN 954. Obecní lom místo, kde se dnes nalézá opuštěný lom v prostoru Na Dole v blízkosti domu Hlinné čp. 56. Obec Hlinné zde těžila kámen na stavební práce či opravy silnic. Parcelní číslo KN 234/1. Rzy viz Ve Rzech Sekyrka jedná se o osadu, která patřila dříve k Hlinnému. Od 1. ledna 1964 je součástí obce Osečnice. Jednalo se o místo, které bylo osídleno až v pozdějších dobách. Nejstarší doklad pochází z roku / Z gruntovních knih se ale můžeme dočíst, že se zde nacházela stavení už v 80. letech 18. století. Sekyrka vznikla tedy na rolích, které z větší 177

6 části tvořily pastviště, ležící většinou ladem. Podle profesora Doberského je Sekyrka typickou rozptýlenou osadou, která vznikla v končinách selských lánů mateřské obce Hlinného. 12/ V josefínském katastru z r nebyl uveden pro toto místo žádný usedlík. Říkalo se zde V hlineckých končinách, Na Borové a v zadní části pastvišť Sekyrka (Sekierka). Lidově Na Sekyrce, do Sekyrky, sekyrskej. Během času se rozrostla na 16 stavení, měla svoje vlastní číslování od jedné do šestnácti. Osada Sekyrka byla založena pravděpodobně na pozemku ve tvaru klínu čili sekyry (tento fakt uvádí Profous i Šmilauer). Toto pojmenování pozemků podle sekyry je velmi hojné na celém území Čech. Podnětem k pojmenování byl pohled na pole se zrajícím obilím, které leželo na přivráceném svahu, takže jeho tvar byl dobře patrný nejen při pohledu z ptačí perspektivy. 13/ Stezka po záhumení cesta vedoucí severně od obce a navazovala na stezku Osečnice Dobré. Byla užívána v dobách nakažlivých nemocí, jak u lidí, tak u dobytka, aby se vyhnuli vesnici. 14/ Byla to cesta veřejná, obecní, ale již pozbyla svého významu. Syrovec jedná se o les. Název dostal podle toho, že tu bylo dříví vždy mokré a syrové. Tento les se nachází na dnešním katastru Osečnice osady Sekyrky a táhne se až do katastru obce Dobrého po levé straně Lomského potoka. Část lesa Syrovce přikoupila obec Hlinné v roce 1931 ve výměře 15,65 ha od zástupce majitele Kolowrata. 15/ Později zde byla i lesní školka. Parcelní číslo PK 262, 266. Šintákovi dolce viz Dolce U Panenky Marie viz Dolce V Hlineckých končinách viz Sekyrka Valenčův důl část lesa a luk v údolí. Nachází se při lesní cestě směrem k Osečnici pod Vysokým kopcem. Byla zde odedávna stezka, kudy chodívali věřící z Osečnice do farního kostela v Dobrém. Rovněž zde vyvěrá z lesního srázu pramen, který měl prý léčivou moc a nad ním byla ke konci 19. století postavena socha Panny Marie. 16/ (viz Dolce). K tomuto údolí se váže následující pověst. 17/ V období třicetileté války ( ), kdy místní kraj pustošily skupinky švédských vojáků, měl jistý důstojník Valenč na rozkaz svého velitele zastřelit osečnického rychtáře. Důvod? Švédové uloupili v Osečnici všechen dobytek, ale osečnický rychtář jej neohroženě získal zpátky. Proto byl vyslán Valenč, aby tamějšího rychtáře zastřelil a obci udělil výpalné. Když Valenč přijel do Osečnice, vyhledal rychtáře, vytáhl pistoli a vystřelil. Zhrozil se ale, když rychtář se smíchem sahá k hrudníku a kulku zahazuje na zem. Vystrašený Valenč bodl koně a uháněl směrem k Dobrušce. Ale rychtář se pustil na koni za ním. V dolině pod Osečnicí jej dohnal a zastřelil. Prý je zde pochován s některými 178

7 HOFMAN M.: MÍSTNÍ A POMÍSTNÍ NÁZVY HLINNÉHO, SEKYRKY A PŘILEHLÉHO OKOLÍ svými druhy. Od té doby se tomuto místu říká ve Valenčově dole. V období první světové války byl přejmenován dle válečné prorakouské propagandy na Důl arcivévody Salvatora. 17/ Čísla parcel PK 242, 249, 326, 328, 329, 324,350, 354. Vysoký kopec (Vysoký vrch) jedná se o zalesněný kopec vypínající se nad Valenčovým dolem, název dostal podle toho, že by se mělo jednat o nejvyšší kopec nad obcí. Pod ním teče Lomský potok a vede cesta Na Borovou. V období první světové války byl přejmenován dle válečné prorakouské propagandy na Kopec arcivévody Bedřicha. 18/ Za veliké vichřice na počátku dubna 1941 byl Vysoký kopec silně poničen 19/, rovněž po orkánu v červnu 2008 byl zbaven smrkového porostu a v současné době je zde mýtina. Dnes se jedná o oblíbenou lokalitu houbařů. Spadá do katastru Osečnice od roku 1964, parcelní číslo KN 974. Za Dolem stráň a pole, táhnoucí se od chalupy Hlinné čp. 30 až k lesíku na Živině. (Živina je osadou obce Dobré.) Za fungování Jednotného zemědělského družstva Hlinné zde byla v roce 1958 postavena drůbežárna, která byla kolem roku 1967 přestavěna na mysliveckou chatu. 20/ Parcelní čísla KN 177/1, 179/1. Za Humny jedná se o polnosti za obcí, především pole táhnoucí se za budovami Hlinné čp. 16, 17 a 18 směrem k osadě Sekyrce. Parcelní čísla PK 318, 319, 369, 370, 394, 396. C) Kopecká jedná se o jihovýchodní území katastru Hlinného. Na východě hraničí s katastrem Osečnice a na jihu částečně s katastrem Svinná u Brocné. Hranici mezi položením (flurou) Ve Rzech a Kopecká tvoří silnice z Hlinného do Osečnice (co je na pravé straně od ní patří do Rzů, nalevo do Kopecké). Beranec nachází se v údolí mezi Hlinným a Svinným. Název pravděpodobně pochází od ovčína, který tu prý podle tradice kdysi býval. 21/ Možná je i varianta podle názvu lesů (Beranec, Na Beranici), které hustotou svého porostu evokovaly beraní kožich či ovčí vlnu. 22/ Rozlišujeme Beranec hlinecký (menší část) a větší část patřící ke Svinnému (svinecký Beranec). Přirozenou hranicí mezi nimi je potok zvaný Osečnický, který pramení nad Osečnicí. K hlineckému Beranci patřily a dodnes patří po pravé straně toku Osečnického potoka usedlosti Hlinné čp. 58 (dříve Koblásovi, dnes Haluškovi) a Hlinné čp. 69 (Jiruškovi). Černý kopec (Markův kopec) kopec pojmenovaný podle dřívějšího majitele Marka ze statku Hlinné čp. 57. Nachází se na konci Hlinného, po levé straně od silnice, mezi tzv. Prázovým lomem a cestou do Šachet, nedaleko stavení Hlinné čp. 58 v hlineckém Beranci (dříve Koblásovi, dnes Haluškovi). Název dostal patrně podle kvalitní humózní půdy černé barvy, která se v těchto místech nacházela. Parcelní číslo KN 683/1. 179

8 Obr. 3. Pohled na holý Vysoký kopec směrem od Rzů, současný stav. Foto: archiv autora. Hořejší obec (Horní obec) je situována ve východní části katastru Hlinného směrem k Osečnici, poblíž lokality Na Zámku. Dle Jose finského katastru se nazýval v horní části položení (flury) Kopecká obecní les zvaný Horní obec, táhl se až ke stavení Hlinné čp. 65 (od roku 1964 spadá pod Osečnici). Od roku 1904 zde bylo zřízeno obecní mrchoviště, kam pohodný (ras) zakopával uhynulá zvířata. 23/ Hrubá skála jedná se o převislou skálu, která se nachází na levé straně údolí proti proudu Osečnického potoka v Beranci směrem k Osečnici. Pověst praví, že za třicetileté války vojáci (asi švédští) honili muže na koni. 24/ Jezdce, který se jmenoval Hrubý, dohnali v této honičce až na vrchol této skály, o níž nevěděl, že je tak příkrá, spadl ze skály a zabil se. Od této příhody pochází název tohoto místa. V období první světové války byla pojmenována dle válečné prorakouské propagandy po habsburském arcivévodovi Eugenovi. 25/ Parcelní číslo KN 761/1. Koženej palouček viz Na Zámku Markův kopec viz Černý kopec Na Kopcech viz V Šachtách Na Zámku lokalita se nachází proti proudu potoka vlevo, na začátku lesa v Beranci, kolem kóty 522 východně od Hlinného. Částečně zasahuje do katastru Osečnice (parcelní číslo KN 245, 247/1) a převážně do Hlinného parcelní číslo KN 655/1. 26/ 180

9 HOFMAN M.: MÍSTNÍ A POMÍSTNÍ NÁZVY HLINNÉHO, SEKYRKY A PŘILEHLÉHO OKOLÍ Obr. 4. Pohled na hlinecký Beranec, chalupa čp. 58, současný stav. Foto: archiv autora. V Sommerově topografickém díle z roku 1836 se uvádí, že půl hodiny od Osečnice, v lesích se nachází několik zbytků nějakého hradu. 27/ Dle zápisů Jaroslava Rolečka byla na tomto místě zřícenina, na levé straně na vrchu stála dřevěná tvrz, která patřila ke dvoru svineckému. Vedle toho zde mělo být nádvoří se studní. 28/ Dodnes se tomuto místu, kde byla studánka, říká Koženej palouček, podle toho, že zde byla kamenitá půda, nerostla zde dobře tráva, spíše jen takový mech. Ovšem August Sedláček ve svých Hradech, zámcích a tvrzích Království českého cituje Sommera a dodává, že o této tvrzi není naprosto nic známo. 29/ Rovněž F. Musil a L. Svoboda uvádějí, že nelze identifikovat zdejší terénní vlny jako pozůstatky zmíněného hradu. 30/ Pavelkova stráň jedná se o louku ve stráni táhnoucí se od hlineckého Berance směrem nahoru k Šachtám. Podle majitele zdejšího pozemku dostala i název patřila majiteli Kovářovi ze statku Hlinné čp. 57, kterému se neřeklo jinak než Pavelka. Parcelní číslo KN 716/1. Prázův lom jedná se o zaniklý malý lom po levé části vedle obecní cesty v blízkosti stavení Hlinné čp. 58 v hlineckém Beranci. Název podle majitele Prázy z chalupy Hlinné čp. 72. Číslo parcely KN 708/1. 181

10 Obr. 5. Hrubá skála v údolí Osečnického potoka, současný stav. Foto: archiv autora. Šintákův les významný krajinný prvek na ploše 0,57 ha. Nachází se hned pod lokalitou Na Šachtách. Jedná se o svahovou dubohabřinu na opuce s výskytem kyčelnice cibulkonosné (Dentaria bulbifera), hrachoru jarního (Lathyrus vernus), kokoříku mnohokvětého (Polygonatum multiflorum), konvalinky vonné (Convallaria majalis) a dalších chráněných rostlin. 31/ Parcelní číslo PK 622 a 625. V Šachtách (Na Šachtách, Šachty) lokalita asi 650 metrů východně od Hlinného směrem k Osečnici na bývalých pozemcích statku čp. 1 (Preclíkovi, později Neffovi). Dnes jde o zalesněnou stráň a blíz ké okolí. Název je odvozen od dolování železné rudy (krevel). Dolování železné rudy v Hlinném má podle tradice starobylé kořeny, menší ložisko krevele se tu těžilo již v 15. a 16. století. 32/ Ruda z Hlin ného se vozila do Růženiny huti ve Skuhrově nad Bělou (založena 1817 hrabětem Františkem Josefem II. Kolowratem). Obsah železa vytěžené rudy z Hlinného se průměrně pohyboval kolem 30%. Na místní poměry se jednalo o bohatší rudu, ovšem v celostátním měřítku představovalo podorlické dolování železa spíše podprůměrnou loka litu. Parcelní čísla KN 607, 616/2, 613. Ruda se začala dolovat i od roku 1836 na parcele Josefa Kováře z čp. 57 a od roku 1853 se těžilo i v jeho lese Na Kopcech (Na Kopcích) parcelní číslo KN / 182

11 HOFMAN M.: MÍSTNÍ A POMÍSTNÍ NÁZVY HLINNÉHO, SEKYRKY A PŘILEHLÉHO OKOLÍ D) Stupnická jedná se o jihozápadní území katastru Hlinného, který sousedí s katastrem obce Svinná u Brocné. Březiny osada s třemi domy (Hlinné čp. 37, 38 a 77), kde protéká Lomský potok. Název je odvozen od březového háje, který tu kdysi býval. Z čp. 38 se vydělila ve druhé polovině 19. století výminečná chalupa a vzniklo nové stavení Hlinné čp. 77. V čp. 38 stával kdysi mlýn, posledním mlynářem byl Josef Hanuš (vlastnil mlýn od roku 1865), pozdější majitel Alois Cita si tu postavil tkalcovničku. 34/ Podle dochované pověsti zde bydlel za prusko rakouské války 1866 jistý mlynář Helmuch. Ve mlýně se zastavila jednotka pruských vojáků. Co se tam odehrálo, nikdo nevěděl, ale vojáci vyvedli spoutaného mlynáře k lesu, kde ho svrhli z vysoké skály. Té skále, pod níž skončil mlynářův život, se pak říkalo Helmuchova skála, nebo jen zkráceně Muchova skála. 35/ Parcelní čísla KN 878, 903/1,2,3, 907/1, 909, 980, 969/ 1, 970, 971, 913, 907/1, 910, 911, 912, 913, 914, 915, 1001/1,2,3,4. Cihelna (Na Cihelně) dříve louky, dnes polnosti patřící ke statku Hlinné čp. 45 (dříve Kuncovi, dnes Pražákovi) východně od Panského mlýna. Dříve se zde těžila cihlářská hlína odtud tento název. Vyráběly se zde cihly po starém způsobu, kdy byly syrové navršeny do tvaru homole a poté vypalovány. 36/ Vyrobené cihly poté sloužily pro potřebu místnímu obyvatelstvu při různých stavebních pracích. Parcelní číslo PK Rovněž vyráběl cihly majitel z Hlinného čp. 16 na své louce u lesíka za stavením (parcelní číslo KN 374/1) a také majitel v Hlinném Beranci čp. 58 na parcelních číslech KN 786 a 787. Helmuchova skála viz Březiny Na Mokřech (Na Mokřech u mlejna) říkalo se tak v Březinách blízko bývalého mlýnského stavení Hlinné čp. 38, zdejší místo se vyznačovalo vysokou hladinou spodní vody, tento pomístní název je doložen v prvním tereziánském katastru, v pozdější době se přestal užívat úplně. Jednalo se o louku kdysi patřící ke statku Hlinné čp. 8. Seč jedná se o les v severozápadním katastru Svinného kolem silnice Brocná Hlinné v polesí Kvasiny. Termín Seč obecně značí pěstební opatření v lesních porostech (odstraňování solitérů či větších částí porostu) za účelem jejich obnovy. 37/ Pravděpodobně jde o pomístní název, který v době jeho vzniku popisoval stav lesa na daném místě, tedy zde patrně došlo k vytěžení lesa na souvislejší ploše. Dříve byl nazýván Velký svinecký les a byl v majetku solnického panství. 38/ Ve dnech listopadu 1786 byla Seč poničena silnou větrnou bouří. 39/ Na okraji lesa po pravé straně silnice směrem k Hlinnému stávala hájovna (Svinná Beranec čp. 10), která byla kolem roku 1963 zbourána pracovníky JZD Brocná. 40/ Dnes les Seč spravuje firma Lesy Janeček s. r. o. Poloha lesa je rovinatá až mírně skloněná, dříve se tu kopala železná ruda a rohovec, částečné pozůstatky těžby jsou patrné dodnes. 41/ 183

12 Stupník polnosti za osadou Březiny, začínají od cesty stupnická podél lesa a táhnou se směrem k Panskému mlýnu, končí na cestě do lesa zvanou paseckou. Parcelní čísla KN 916/3, Veselka stráň se stromovím, která se nachází nedaleko chalupy Hlinné čp. 55 a cestou směrem k lesu Seči. Název je odvozen od toho, že se tu dříve scházela vesnická chasa a konaly se tu veselice. Prý tam kdysi bývala i nálevna. 42/ Jde o místo ve svineckém Beranci v katastru obce Svinná u Brocné, číslo parcely 303. E) Ochoz (Na Ochozi, Vochoz) se označuje za a) část severozápadního katastru Hlinného, který sousedí s katastrálním územím Dobrého a s katastrem Lhota u Dobrušky. Za b) statek Hlinné čp. 36 nad osadou Živina, jehož obytné a hospodářské budovy jsou uspořádány do tvaru obdélníka. Parcelní čísla KN 1037/4, 1031/1,2. Dle čítanky kraje opočenského se vysvětloval tento název následovně: mezi Hlinným a Živinou je statek Ochoz, což připomíná doby starodávné, když půda se dělila obejetím, tj. Újezdy, obcházením, tj. Ochozy. 43/ Ve skutečnosti samotný statek Ochoz vznikl koncem roku Tehdy bylo od selské živnosti Hlinné čp. 10 odděleno území s původní výměrou orné půdy 21 korců (cca 6 hektarů), luk 4,5 korce, jeden korec pastvin a 8,5 korce lesa. 44/ Draha (Na Drahách, V Drahách) původně označení pro obecní cestu mezi břehy od vlastní zástavby obce podél potůčku (dnes je místo obklopeno vrbami). Jednalo se o obecní pozemek určený pro společnou pastvu především domkaři zde pásli kozy a husy. Táhla se pod bývalým areálem zemědělského družstva. Navazovala přes Březiny na cestu k Panskému mlýnu. Parcelní číslo KN 1148/3. V Hlinném se objevuje ještě zdrobnělina tohoto pomístního jména Drážky (viz Drážky). Panský mlýn dříve mlýnská budova Hlinné čp. 74, situována v západní části katastru obce, která hraničila se Zlatým potokem. Od roku 1874 byl tento mlýn vyčleněn z katastru obce Dobré a zařazen ke katastru obce Hlinné čp. 74. Jednalo se o nejzachovalejší a nejcennější mlýnskou stavbu na Dobersku, šlo o patrovou roubenou stavbu na kamenné podezdívce. Historie Panského mlýna sahá až do středověku. Až do roku 1742 patřil mlýn k černíkovickému panství, od těchto dob byl soukromý. 45/ Přesto se název Panský mlýn uchoval až po naše časy. Od druhé poloviny 18. století na takřka dalších sto let byl v držení rodu Riedlů, od roku 1877 rodu Pohlů. V první polovině 20. století mlýn vlastnil Josef Pohl, který později mlel už jen pro vlastní potřebu. Mlelo se zde do roku Nejvýznamnější mlýnská stavba na Dobersku bohužel vzala za své při ničivé povodni v červenci roku Jedná se o parcelní čísla KN 1074/1,2,3, 1069/1,2,3, 1076,

13 HOFMAN M.: MÍSTNÍ A POMÍSTNÍ NÁZVY HLINNÉHO, SEKYRKY A PŘILEHLÉHO OKOLÍ Obr. 6. Pohled na Draha v popředí. Kolorovaná fotografie Josefa Kopeckého, Hlinné čp. 39, z období 2. světové války. Foto: archiv autora. Průhon cesta, po které se dříve honil dobytek na pastvu, nacházející se od potůčku V Drahách, mezi pozemky patřící k Hlinnému čp. 43 a čp. 44 směrem ke statku Ochozi. Navazuje tak na Draha vedoucí pod bývalým zemědělským družstvem. Parcelní čísla KN 1147 a 1024/2. Trhovka (Na Trhovce) pole a louka (patřící ke statku Hlinné čp. 44), nacházející se za osadou Březiny, podél Lomského potoka za areálem bývalého JZD směrem k Ochozi. Dříve tu byly vysázeny kolem tohoto pozemku ovocné stromy (hlavně hrušně), kde se na místě ovoce trhávalo a prodávalo. Též se zde kdysi prodával dobytek. Parcelní číslo KN 964/1,2. PŘEZDÍVKY ZDEJŠÍCH OBYVATEL Zajímavá jsou označení místních obyvatel. V Hlinném bylo nejčastějším příjmením slovo Preclík. Aby každý věděl, o kom je přesně řeč, byly zde Preclíkovým dávány rozlišovací přezdívky. Ve statku čp. 43 se Preclíkovým říkalo Starostovi, protože tu bydlel poslední hlinecký starosta František Preclík. 46/ Preclíkovi ve statku čp. 16 se nazývali Dolejší, protože bydleli v dolní části obce. Naopak v chalupě čp. 7 byli Preclíkovi označováni jako Hořejší, neboť bydleli v horní části Hlinného. Ve stavení čp. 18 se zase říkalo U Hajnejch, kde bydlel lesník Josef Preclík 185

14 a Preclíkovi v chalupě čp. 24 se nazývali Cestářovi, také podle profese (okresním cestářem tu byl František Preclík, narozen 1866). V chalupě čp. 30 se říkalo U Šulců podle jména dřívějšího majitele Jana Šulce ( ), který se sem přiženil (1811 si vzal Annu Preclíkovou). V čp. 44 byl statek, a tamním Preclíkovým se zde proto říkalo Statecký. Ve výminečné chalupě čp. 79 se říkalo u Ignáců, podle truhláře a tesaře Ignáce Preclíka ( ), který tu žil. Rovněž další přezdívky u jiných příjmení je možno dohledat. Ve statku čp. 5 (dnes Šintákovi) se říkalo U Šimonů podle dřívějšího majitele Václava Šimona. V zahradnické usedlosti čp. 18 (dříve než tam bydlel Preclík Hajný) zde žil v letech 1900 až 1920 František Vrabec a podle něj se tu říkalo U Vrabců nebo Vrabcovna. Ve statku Hlinné čp. 1 bydleli Neffovi, ale hovorově se zde říkalo U Nývů. U Amerikána se říkalo v chalupě Hlinné čp. 72, kde bydlel v období první republiky V. Práza, který často mluvil o Americe a sám tak byl ostatními nazýván. VODSTVO Hlinným protéká Lomský potok pramenící na Lomech (obecně se mu říká Hlinecký), který se vlévá do Zlatého potoka, a v Beranci Osečnický potok, pramenící u Osečnice. Oba dva mají nestálý roční průtok vody. Rybníky v Hlinném jsou nazývány podle jejich dřívějších majitelů: Krejčův rybník později zvaný Dusilkův rybník (podle mlynáře Krejčího, poté podle majitele Dusilka), nachází se před domem čp. 31 bývalým mlýnem. Sloužil jako rezervoár vody pro zdejší mlýnské stavení. Kuncův rybník rybník nazvaný pod statkem Hlinné čp. 45, dnes se nazývá Pražákův rybník podle současného majitele. Markův rybník rybník v horní části obce vedle silnice, podle majitele statku Hlinné čp. 59. Neffův rybník (Nývův rybník, Nývak) nachází se před statkem Hlinné čp. 1. Pavelkův rybník dnes už jen mokřina. Stával v Drážkách vedle obecní cesty, poblíž statku Hlinné čp. 57 (název od majitele Kováře zvaného Pavelky). PAMÁTNÉ STROMY Lípa Osvobození stojí mezi prodejnou smíšeného zboží a chalupou čp. 16 (dříve Hlinné čp. 11). Dne 13. dubna 1975 pořádal Dohlížecí výbor Jednoty v Hlinném vzpomínkovou akci k 30. výročí osvobození od fašismu, k památnému výročí byla vysazena mladá lipka. Hlavním organizátorem byl Karel Cita z Hlinného čp. 38, který obstaral mladou lipku. 47/ Lípa Antonína Švehly (Švehlova lípa) roste vedle hlinecké kapličky. Nese jméno podle agrárního politika Antonína Švehly, který v období 186

15 HOFMAN M.: MÍSTNÍ A POMÍSTNÍ NÁZVY HLINNÉHO, SEKYRKY A PŘILEHLÉHO OKOLÍ Obr. 7. Mapka Hlinného, kterou do obecní kroniky nakreslil učitel a spisovatel Karel Michl v roce SOkA Rychnov nad Kněžnou: fond AO Hlinné, Pamětní kniha obce Hlinného ( ), inv. č. 29 1/54, kn. č. 2520, karton č první republiky zastával funkci předsedy vlády. Mladou lipku zasadili členové místního svazu republikánského dorostu (MSRD) dne 8. května Stál před ní pamětní kámen s vyrytým nápisem: MSRD PAMÁTCE ŠVEHLOVĚ Celý areál byl oplocen. Pamětní kámen byl později z politických důvodů odstraněn a byl donedávna nezvěstný. Nakonec se ho podařilo najít u p. City, Hlinné čp. 38. Lípa Svobody dne 4. května roku 1919 byla zasazena hlineckou obcí před hostincem Jana Štefanidese (dnes Mádrovi Hlinné čp. 13) Lípa Svobody. Před tím zde stál mohutný ořech, který byl krátce před slavností vysazení lípy poražen. Mladou lipku daroval Antonín Šinták z Hlinného čp. 5. Před Lípou Svobody je zasazen žulový kámen s tradičním textem: LÍPA SVOBODY ČSR. 48/ Mohl bych zde dále jmenovat drobné sakrální památky jako kříže a sousoší. Domnívám se však, že se této problematice podrobně jmenoval již Karel Petr v díle Doberská farnost v záznamech farních pamětních knih. 49/ 187

16 ZÁVĚR Pokusil jsem se o souhrnné zachycení zdejších místních a pomístních názvů. Původně jsem vycházel ze stručného seznamu, který byl zaznamenán v obecní kronice Hlinného. Za použití dostupných pramenů a literatury, v kombinaci s terénním výzkumem a výpověďmi pamětníků se mi podařilo sestavit téměř kompletní přehled místních a pomístních jmen. Jsem si přesto vědom, že úplný seznam nešlo vytvořit, protože téměř každý hospodář měl své polnosti pro vlastní orientaci nějak pojmenované. Například dle výpovědi Josefa Pohla z bývalého statku Hlinné čp. 2 se jejich pruh polností, táhnoucí se směrem k Osečnici, dělil na tyto pomístní názvy: Na Kopečku, Dlouhé hony, Palouk (vedle něj se říkalo Na Kousku), dále Na Kopci, Na Skalce, Na hrobkách. Snažil jsem se rovněž dohledat k pomístním názvům další historické skutečnosti a jejich přesnou lokaci, což prohlubuje celý rámec této práce. Nakonec bych chtěl poprosit všechny, kdo by měli k této problematice jakoukoliv upřesňující informaci, ať mě kontaktují, aby se tak pro budoucí generace mohla zdejší místní a pomístní jména zachovat co nejkomplexněji. SUMMARY The text focuses on the place names of villages Hlinné, Sekyrka and their neighbourhood. Some photos of refered places are included. POZNÁMKY 1/ NA Praha: fond Stabilní katastr, signatura IS HRAD. 149 (Hlinné). 2/ SOkA Rychnov nad Kněžnou: fond Archiv obce Hlinné (dále AO). Pamětní kniha obce Hlinného, inv. číslo 29 1/54, kn. č. 2520, karton č / ROLEČEK, J.: Pomístní jména na katastru Hlinné, sign. F 7A4, Depon. in. Archiv úseku onomastiky Ústavu pro jazyk český AV ČR Praha. Dále jen ROLEČEK, J.: Pomístní jména, c. d. (1964). 4/ PROFOUS, A.: Místní jména v Čechách, I. díl, Praha 1947, s / SVOBODA, J. ŠMILAUER, V.: Místní jména v Čechách, V. díl. Dodatky, Praha 1960, s / Písemný záznam rozhovoru autora s panem Josefem Červeným, Hlinné čp. 53, 8. březen 2009, uloženo v soukromém archivu autora. 7/ Písemný záznam rozhovoru autora s panem Jiřím Smolou st., Hlinné čp. 77, 16. únor 2009, uloženo v soukromém archivu autora. 8/ OLIVOVÁ NEZBEDOVÁ, L. a kol.: Pomístní jména v Čechách o čem vypovídají jména polí, luk, lesů, hor, vod a cest. Praha 1995, s / SOkA Rychnov nad Kněžnou: fond Farní úřad Dobré (dále FÚ), Pamětní kniha farního úřadu římsko katolické církve Dobré, , sign. C 768/2 překlad, s

17 HOFMAN M.: MÍSTNÍ A POMÍSTNÍ NÁZVY HLINNÉHO, SEKYRKY A PŘILEHLÉHO OKOLÍ 10/ Písemný záznam rozhovoru autora s panem Josefem Hlaváčkem, Hlinné čp. 26, 15. říjen 2005, uloženo v soukromém archivu autora. 11/ SOMMER, J. G.: Das Königreich Böhmen, statistisch topografisch dargestellt, Vierter Band. Königgrätzer Kreis. Prag 1836, s / DOBERSKÝ, J.: Půdorysy vesnic na Dobrušsku. In: Orlické hory a Podorlicko č. 6, Rychnov nad Kněžnou 1974, s / LUTTERER, I.: Místní jména a osídlení v povodí obou Orlic. Listy Orlického muzea 3/4, Choceň 1967, s / ROLEČEK, J.: Pomístní jména, c. d. (1964). 15/ SOkA Rychnov nad Kněžnou: fond AO Hlinné, Pamětní kniha obce Hlinného ( ), inv. č. 29 1/54, kn. č. 2520, karton č / SOkA Rychnov nad Kněžnou: fond FÚ Dobré, Pamětní kniha farního úřadu římsko katolické církve Dobré, , sign. C 768/2 překlad, s / MICHL, K.: Doberský fext. Od Kladského pomezí 1925/26, III. ročník, s. 15. JUZA, J. MACH, J. MATOUŠ, V.: Pověsti z Orlických hor a Podorlicka. Doberský fext. Rychnov nad Kněžnou. 2002, s / SOkA Rychnov nad Kněžnou: fond Národní škola (dále NŠ) Hlinné, Školní kronika, inv. č. 33, sign. 1, karton č / SOkA Rychnov nad Kněžnou: Fond AO Hlinné, Pamětní kniha obce Hlinného ( ), inv. č. 29 1/54, kn. č. 2520, karton č / Písemný záznam rozhovoru autora s panem Jiřím Smolou st., Hlinné čp. 77, 16. únor 2009, uloženo v soukromém archivu autora. 21/ ROLEČEK, J.: Pomístní jména, c. d. (1964). 22/ 07/beran.htm ze dne / SOkA Rychnov nad Kněžnou: fond AO Hlinné, Zápisy z obecního zastupitelstva , kn. č. 814, karton č / ROLEČEK, J.: Pomístní jména, c. d. (1964). 25/ SOkA Rychnov nad Kněžnou: fond NŠ Hlinné, Školní kronika, inv. č. 33, sign. 1, karton č / MUSIL, F. SVOBODA, L.: Hrady, zámky a tvrze okresu Rychnov nad Kněžnou. Ústí nad Orlicí 1998, s / SOMMER, J. G.: Das Königreich Böhmen, c. d., s / ROLEČEK, J.: Pomístní jména, c. d. (1964). 29/ SEDLÁČEK, A.: Hrady, zámky a tvrze Království Českého, II. Hradecko. 1883, s / MUSIL, F. SVOBODA, L.: Hrady, zámky a tvrze okresu Rychnov nad Kněžnou, c. d., s / KUČERA, J.: Ochrana přírody na Dobersku. In: Doberská ročenka 1995, s / Obecně lze říci, že ve století převažovala těžba v šachtách přitom zpočátku byla typická těžba v tzv. úklonných šachtách (šikmo klesajících). Od 18. století naopak začalo převládat otevírání ložisek pomocí štol. Z toho se dá usuzovat, že pomístní jména se slovem šachta jsou podle dávno zaniklých dolů relativně starší než pomístní jména se slovem štola. OLIVOVÁ NEZBEDOVÁ, L. a kol.: Pomístní jména v Čechách, c. d., s / Dokládá to dopis majitele pozemku Josefa Kováře ze statku Hlinné čp. 57 z roku 1861, kdy se domáhá náhrady za škody způsobené těžbou železné rudy v jeho lese Na Kopcích. Viz SOA Zámrsk, Vs Rychnov nad Kněžnou. Růženina 189

18 huť, karton č HOFMAN, M.: Dějiny Hlinného od nejstarších dob do roku Dobré 2004, s / HOFMAN, M.: Příspěvek k poznání řemesel v obci Hlinné na Dobrušsku. In: Orlické hory a Podorlicko15, Rychnov nad Kněžnou 2008 s / MAISNER, J.: Staré mlýny v Orlických horách, rukopis 1962, s / ROLEČEK, J.: Pomístní jména, c. d. (1964). 37/ Sdělení doc. ing. Jiřího Remeše, Ph.D., z Fakulty lesnické a dřevařské v Praze ze dne 19. října / LÁSKA, J.: První kniha Léta Páně o panské historii na Skuhrově, Solnici a Kvasinách. Vamberk 1948, s / Tamtéž, s / Výpověď Josefa Hlaváčka, Svinná čp. 23, 4. prosinec 1994, zapůjčil Ing. Vladimír Pop Svinná čp / HALLASCHKA, C.: Längen und Breitenbestimmung mehrerer Oerten der Herrschaften Reichenau und Czernikowitz durch Dreyeckmessung. Prag 1822, s / ROLEČEK, J.: Pomístní jména (1964). 43/ Čítanka kraje Opočenského a Dobrušského. Hradec Králové 1937, s / ROLEČEK, J.: Vznik a vývoj obce Hlinného. In: Doberská ročenka 1997, s / HEJZLAR, J.: Kronika mlýnů na Zlatém potoku a jeho přítocích, rukopis, 1962, s / František Preclík ( ) zastával úřad starosty a později předsedy MNV v letech / Písemný záznam rozhovoru autora s panem Josefem Červeným, Hlinné čp. 53, 16. únor 2009, uloženo v soukromém archivu autora. 48/ HOFMAN, M.: O sázení Lípy Svobody v Hlinném. In: Doberská ročenka 2002, s / PETR, K.: Doberská farnost v záznamech farních pamětních knih. OÚ Podbřezí 2003, s