RÒZNÉ. Státní památková péãe a konfiskace majetku rodu Lichten tejnû po druhé svûtové válce

Transkript

1 RÒZNÉ Státní památková péãe a konfiskace majetku rodu Lichten tejnû po druhé svûtové válce Lichten tejnové patfiili na sklonku druhé svûtové války mezi nejvût í vlastníky pûdy u nás. Bylo tomu tak pfiesto, Ïe se v dûsledku ãeskoslovenské první pozemkové reformy v meziváleãném období rozloha jejich statkû sníïila ze zhruba na ménû neï hektarû. 1 Tyto statky v ak stále pfiedstavovaly jádro rodového majetku, protoïe v Rakousku Lichten tejnové k 1. lednu 1941 vlastnili asi hektarû pûdy, zatímco v samotném Lichten tejnsku pouh ch 182 hektarû. 2 S blíïícím se koncem druhé svûtové války rostly ve Vaduzu obavy o osud rodového majetku. Nebezpeãí zpoãátku hrozilo pfiedev ím umûleck m sbírkám, které se mohly stát obûtí spojeneckého náletu. Lichten tejnové je proto postupnû soustfiedili na nûkolika bezpeãn ch místech v Rakousku a také na území dne ní âeské republiky jednalo se zejména o zámky Lednice a Valtice. Vzhledem k nepfiíznivému v voji války se rodina od roku 1943 stále intenzivnûji pokou ela dosáhnout souhlasu nûmeck ch úfiadû s v vozem umûleck ch pfiedmûtû do Lichten tejnska. ProtoÏe Nûmci dlouho odmítali export povolit, zaãal kníïe Franti ek Josef II. od podzimu 1943 men í objekty, a to i z Valtic, Lednice a dal ích ãesk ch a moravsk ch zámkû, nelegálnû odváïet ve svém diplomatickou imunitou chránûném osobním automobilu do Vaduzu. V záfií 1944 vedle toho zaãal s oficiálním pfiesunem ãásti na Moravû deponovan ch sbírek do jiného úloïi tû v Rakousku. 3 Krátce poté se Lichten tejnûm podafiilo získat v Berlínû souhlas s v vozem ménû hodnotn ch pfiedmûtû. Do transportû v ak bylo ve skuteãnosti zafiazeno mnoho objektû první kategorie. V prosinci 1944 tak mohlo b t z Valtic a Lednice vypraveno nûkolik Ïelezniãních vagonû do Vaduzu. Obsahovaly mimo jiné i slavn zlat koãár kníïete Josefa Václava, kter je dnes instalován v Lichten tejnském muzeu ve Vídni. 4 V polovinû ledna 1945 následovaly zfiejmû poslední dva vagony. První s mobiliáfiem z Valtic, tedy s 37 obrazy, nábytkem, koberci, porcelánem a dal ími pfiedmûty, byl po kozen pfii bombardování nádraïí v rakouském Welsu. V fiíjnu 1945 pak americké a francouzské okupaãní orgány souhlasily s jeho pfiedáním do Lichten tejnska. Druh vagon byl naloïen staroïitnostmi pûvodnû umístûn mi v Lednici. Bûhem pfiepravy se v ak ztratil. Teprve v prosinci 1945 byl kníïe informován o tom, Ïe jeho obsah zabavili Ameriãané a pfievezli jej do bavorského Pfarrkirchenu a poté do Mnichova. Zda byly pfiedmûty pfiedány Lichten tejnsku, není z dochované dokumentace zfiejmé, pravdûpodobnû k tomu v ak do lo. 5 Správci kníïecích sbírek Gustavu Wilhelmovi se tak podafiilo z Lednice a Valtic vyvézt vût inu hodnotn ch umûleck ch dûl. 6 Aãkoli byl plánován odvoz umûleck ch pfiedmûtû také z nûkter ch dal- ích objektû (napfiíklad z Moravského ternberka ãi Velk ch Losin), ãást sbírek zûstala na ãeském území. Ve Velk ch Losinách se Lichten tejnové pokusili ukr t alespoà nejcennûj í kusy v 16 bednách pod podlahou zámecké kaple. Zámeck personál v ak tuto skuteãnost po osvobození neudrïel v tajnosti. 7 Vedle nebezpeãí, které hrozilo umûleck m sbírkám, pfiedstavoval pro Lichten tejny váïné riziko budoucí v voj politické situace ve stfiední Evropû. KníÏe Franti- ek Josef II. byl informován o plánech ãeskoslovenské exilové vlády na represivní opatfiení vûãi nûmecké men inû. 8 Realizace této politiky byla v zákonodárné oblasti zahájena bezprostfiednû po osvobození zemû. Dne 23. kvûtna 1945 vy el ve sbírce zákonû Dekret prezidenta republiky ãíslo 5 z 19. kvûtna 1945 o neplatnosti nûkter ch majetkovû-právních jednání z doby nesvobody a o národní správû majetkov ch hodnot NûmcÛ, MaìarÛ, zrádcû a kolaborantû a nûkter ch organizací a ústavû. Pfiesnû o mûsíc pozdûji, 23. ãervna 1945, pak vy el pod ãíslem 12 Dekret prezidenta republiky z 21. ãervna 1945 o konfiskaci a urychleném rozdûlení zemûdûlského majetku NûmcÛ, MaìarÛ, jakoï i zrádcû a nepfiátel ãeského a slovenského národa. 9 Tyto dekrety byly aplikovány také vûãi Lichten tejnûm. Na základû dekretu ãíslo 5 uvalilo 26. ãervna 1945 ministerstvo zemûdûlství národní správu na zemûdûlsk majetek kníïete. 10 Dne 30. ãervence 1945 byl vyhlá kou Okresního národního v boru (dále jen ONV) v Olomouci ve ker zemûdûlsk majetek spolu s pfiíslu enstvím (vãetnû památkov ch objektû) bez náhrady zabaven. 11 Argumentace obou úfiadû se opírala hlavnû o tvrzení, Ïe se kníïe v minulosti pfiihlásil k nûmecké národnosti, a vztahují se proto na nûj obû v e uvedené právní normy. Úfiady vycházely pfiedev ím ze sãítacího archu pofiízeného u pfiíleïitosti sãítání lidu v prosinci U jména pozdûj ího kníïete Franti ka Josefa II. je v nûm skuteãnû uvedena národnost nûmecká a ministerstvo vnitra vydalo v tomto smyslu také pfiíslu né úfiední potvrzení. 12 Fotokopii archu ov em ministerstvo vnitra odmítlo pofiídit. 13 Je otázkou, zda tomu tak bylo proto, Ïe arch vykazoval urãité slabiny. Chybí na nûm totiï pfiedepsan podpis pfiednosty domácnosti, tedy otce kníïete Franti ka Josefa, prince Aloise Lichten tejna. Místo nûj arch signoval a razítkem opatfiil neznám úfiedník lichten tejnské správy. Ze sãítacího archu vypl vá, Ïe budoucí kníïe byl sãítání pfiítomen nebo se nacházel v blízkosti bydli tû. V ichni Lichten tejnové sãítaní ve Velk ch Losinách jsou totiï uvedeni v ãásti A archu (pfiítomní nebo na cestû do bytu), nikoli v ãásti B (doãasnû nepfiítomní). 14 Vzhledem k evidentnû nestandardnímu vyplàování údajû do archu je ale moïné, Ïe tyto údaje nejsou nezpochybnitelné. Lichten tejnové ostatnû po válce tvrdili, Ïe kníïe nebyl sãítán. 15 Lichten tejnská vláda vydala na podzim 1945 potvrzení, Ïe se Franti ek Josef II. v dobû sãítání nenacházel na území âeskoslovenska. 16 Ve skuteãnosti tak sãítán sice byl, není ale moïné s jistotou fiíci, zda byl sãítání pfiítomen. Sám kníïe se domníval, Ïe pfiíslu n sãítací arch byl padûlán. 17 Lichten tejnové se proti uvalení národní správy a následné konfiskaci odvolali. Pfies urãité rozdíly v instanãním postupu nakonec v echny stíïnosti skonãily u brnûnského Nejvy ího správního soudu (dále jen NSS), kter mûl s koneãnou platností rozhodnout o zákonnosti tûchto opatfiení. 18 StíÏností vûãi konfis- Poznámky 1 Liechtensteinisches Landesarchiv Vaduz (dále jen LLA), karton V 13/19, Bericht zur Bewertung des Fürst Franz Josef v. u. z. Liechtenstein Liegenschaften, Berbauunternehmungen, Industrien und Handelsunternehmungen in der Tschechoslowakei zum Zeitpunkte des Kriesendes, datum a ãíslo chybí. 2 LLA, karton V 13/18, Summarium über den gesamten Fürst Liechtensteins schen Grundbesitz nach dem Stande der Benützung mit Jänner 1941, 1944, ãíslo chybí. 3 lo o zámek Moosham nedaleko Salcburku. 4 WILHELM, Gustav. Der Weg der Liechtenstein-Galerie von Wien nach Vaduz. In Jahrbuch des historischen Vereins für das Fürstentum Liechtenstein. 1998, roã. 95, s ISBN LLA, karton V 143/43. Srovnej Kabinetní kanceláfi kní- Ïete lichten tejnskému vyslanectví Bern, , ãíslo chybí. 6 WILHELM, G., cit. v pozn LLA, karton V 143/81, Sobiãka Karlu Alfrédovi, , ãíslo chybí. 8 LLA, karton V 143/80, Protokoll über eine Besprechung im Schloss Vaduz, , ãíslo chybí. 9 Sbírka zákonû a nafiízení státu ãeskoslovenského 5, ãástka 4, a Sbírka zákonû a nafiízení státu ãeskoslovenského 12, ãástka 7, LLA, karton V 143/33, Ministerstvo zemûdûlství, Bescheid, , ãíslo Z V/1/ LLA, karton 143/80, ONV v Olomouci, Kundmachung, Národní archiv Praha, MV-NR, karton 2419, Ministerstvo vnitra ministerstvu zemûdûlství, , ãíslo 11867/A/ Tato skuteãnost je konstatována v návrhu rozhodnutí Nejvy ího správního soudu (dále jen NSS). Národní archiv Praha, JAF 470, karton 533, , ãíslo 220/46/4. 14 Národní archiv Praha, karton 7900, sãítání osob 1./ , Velké Losiny (Gross Ullersdorf), ãp LLA, karton 143/80, Princ Karel Alfréd ministerstvu zemûdûlství (Praha), , ãíslo chybí. 16 LLA, karton V 143/80, licht. vysl. Bern na Eidgenössisches Politisches Department (dále jen EPD), , ãíslo LLA, karton V 143/75, Konferenz auf Schloss Vaduz, , ãíslo chybí. Konference, kde v e uvedené tvrzení padlo, se zúãastnil kníïe, dal í tfii ãlenové rodiny, kníïecí úfiedníci a právníci. 18 K okolnostem uvalení národní správy a konfiskace srovnej HORâIâKA, Václav. Die Tschechoslowakei und die Enteignungen nach dem Zweiten Weltkrieg. Der Fall Liechtenstein. In Zeitschrift für Geschichtswissenschaft. 2010, roã. 58, ã. 5, s ISSN RÒZNÉ Václav HORâIâKA / Státní památková péãe a konfiskace majetku rodu Lichten tejnû po druhé svûtové válce 121

2 1 3 2 V echny dobové pohlednice pocházejí ze sbírky Marty Sedlákové. Obr. 1. Lednice (okres Bfieclav), zámek, rodinn sál, pfiibliïnû druhá polovina 30. let 20. století. Obr. 2. Lednice (okres Bfieclav), zámek, Modr salón, pfiibliïnû druhá polovina 30. let 20. století. Obr. 3. Lednice (okres Bfieclav), zámek, knihovna, pfiibliïnû druhá polovina 30. let 20. století. kaci bylo podáno více, a to pfiedev ím proto, Ïe majetek kníïete (b val fideikomis) sice jako první svou vyhlá kou zkonfiskoval ONV v Olomouci, opakovaly ji ale nûkteré dal í ONV, respektive okresní správní komise, a tfii z nich (napfiíklad v Litovli) dokonce vydaly samostatnou konfiskaãní vyhlá ku. 19 Dal í stíïnosti pak souvisely se skuteãností, Ïe státní orgány rozhodly také o konfiskaci majetku jin ch pfiíslu níkû dynastie. 20 Nejvy í správní soud stíïnosti jako neodûvodnûné zamítl v roce Rozhodnutí soudu je ale tfieba zasadit do dobového kontextu. Po únoru 1948 bylo nepfiedstavitelné, aby se takto rozsáhl majetek vracel b val m vlastníkûm. Pfied nástupem komunistû k moci v ak uvnitfi soudu prokazatelnû existovaly pochybnosti o legalitû konfiskace. Kauzou povûfien referent pfied únorem 1948 navrhoval stíïnostem Lichten tejnû vyhovût, a to proto, Ïe konfiskaãní vyhlá ku podle jeho názoru vydal nekompetentní úfiad (ONV v Olomouci), zatímco správnû tak mûl uãinit Zemsk národní v bor (dále jen ZNV) v Brnû. 22 Dále v NSS zaznívaly pochybnosti o tom, zda se státním úfiadûm podafiilo pfiesvûdãivû prokázat nûmeckou národnost kní- Ïete Franti ka Josefa II. Jejich tvrzení se totiï opírala o sãítací arch z roku 1930, respektive o sdûlení ministerstva vnitra, co tento arch obsahuje. Referent NSS upozoràoval napfiíklad na skuteãnost, Ïe Lichten- tejnûm nebyla dána moïnost se ke sdûlení vyjádfiit. 23 âeskoslovenské ministerstvo zahraniãních vûcí pak dokonce i po únoru 1948 v interních materiálech pfiiznávalo, Ïe konfiskace majetku obãana neutrálního státu bez náhrady probûhla v rozporu s mezinárodním právem. 24 Lichten tejnové se s konfiskací nesmífiili a majetkov spor zatûïoval vztahy mezi kníïectvím a na ím státem aï do záfií 2009, kdy byly obnoveny diplomatické styky pfieru ené v roce Souãasnû je ale tfieba uvést, Ïe chování Lichten- tejnû bûhem nûmecké okupace bylo po válce podrobeno kritice. Ministerstvo zemûdûlství napfiíklad uvádûlo, Ïe se správa jejich statkû údajnû podílela na honech na partyzány a souãasnû horlivû plnila okupanty nafiizované dodávky. 26 Tato tvrzení zatím nebylo moïné ovûfiit. Zfiejmû v ak pro nû neexistovaly pfiesvûdãivé dûkazy, protoïe se v dal ím prûbûhu sporu mezi státem a Lichten tejny jiï neobjevila. Naopak za prokazatelnou lze dnes oznaãit skuteãnost, Ïe rodina jiï v roce 1938 zahájila s Nûmci jednání o revizi první Poznámky 19 Národní archiv Praha, JAF 470, karton 534, ONV v Hodonínû, vyhlá ka, , ãíslo X. 20 LLA, karton V 143/48, ONV v âeské Lípû, Kundmachung, V tomto pfiípadû lo o majetek princû Johanna a Emanuela Lichten tejnû. 21 Národní archiv Praha, NSS, karton 530, NSS, , ãíslo 138/ Národní archiv Praha, NSS, karton 530, NSS, návrh, pravdûpodobnû 1946, ãíslo st. 138/46, 244/46, 245/46, 246/ Národní archiv Praha, JAF 470, karton 523, Návrh rozhodnutí, 1946, pfiesné datum a ãíslo chybí. 24 Archiv Ministerstva zahraniãních vûcí âeské republiky, TO-T, III. odbor, karton 2, Právní komise ministerstva zahraniãních vûcí, stanovisko, , ãíslo /49 C III. 25 Navázání diplomatick ch stykû mezi âeskou republikou a KníÏectvím Lichten tejnsko [online] [cit. 14. února 2011]. Dostupn z WWW: < mzv.cz/jnp/cz/udalosti_a_media/udalosti_a_temata/archiv_zprav/rok_2009/tiskove_zpravy/x2009_09_08_navazani_diplomatickych_styku_cr_lichtenstejnsko.html>. 122 RÒZNÉ Václav HORâIâKA / Státní památková péãe a konfiskace majetku rodu Lichten tejnû po druhé svûtové válce

3 ãeskoslovenské pozemkové reformy. Bûhem ní totiï rodina pfii la za náhradu, která ov em neodpovídala reálné hodnotû pûdy, o témûfi 60 % pûvodní pozemkové drïby. 27 Generální zmocnûnec kníïete Franti ka Josefa II. princ Karel Alfréd se po Mnichovu pokusil v sledky první pozemkové reformy zvrátit a napsal proto v prosinci 1938 dopis zastupujícímu gauleiterovi Sudetengau Karlu Hermannu Frankovi. 28 Mûl zájem o statky, za které první republika nestihla vyplatit náhradu (napfiíklad Lan kroun), v pfiípadû dal ích statkû sliboval náhradu vrátit. Celkem Lichten tejnové poïadovali návrat zhruba 1/4 vyvlastnûného majetku (asi hektarû pûdy). Souãasnû kníïe vy el prostfiednictvím prince Karla Alfréda vstfiíc nacistické osidlovací politice a nabízel, Ïe na tûchto statcích poskytne pozemky nûmeck m dosídlencûm a pfiispûje tak k posílení nûmeckého rolnictva v sudetské Ïupû. 29 Jednání o revizi pozemkové reformy v ak nebyla za války dokonãena. V roce 1941 byla po vzájemné dohodû zastavena s tím, Ïe se v nich bude pokraãovat aï po válce. 30 K tomu jiï samozfiejmû nedo lo a po osvobození následovalo uvalení národní správy a konfiskace majetku. Národním správcem majetku kníïete byl 27. ãervna 1945 jmenován profesor Gustav Artner. 31 Jeho správu oficiálnû pfievzal 22. ãervence Zabaven byl i osobní majetek kníïete (napfiíklad cenné papíry), u nûjï byl v období první republiky respektován jeho exteritoriální statut. 33 S urãit m zpoïdûním pak probûhla konfiskace zemûdûlského majetku nûkter ch pfiíbuzn ch kníïete. Napfiíklad zámek Zahrádky u âeské Lípy, kter patfiil jeho bratrancûm Emanuelovi a Johannovi Lichten tejnûm, byl zkonfiskován vyhlá kou ONV v âeské Lípû 20. záfií Zámek Velké Losiny spolu s panstvím o rozloze témûfi 6000 hektarû, jehoï majitelem byl otec kníïete princ Alois Lichten tejn, byl zkonfiskován 18. záfií 1945, a to vyhlá kou ZNV v Brnû. 35 Knihovním vlastníkem drtivé vût iny majetku dynastie v ak byl kníïe Franti ek Josef II., jemuï tak aï do konfiskace náleïela pfieváïná ãást umûlecky cenn ch zámeck ch areálû. Podle dobov ch zpráv se zdá, Ïe tyto objekty, vãetnû zde ponechaného zafiízení, bûhem války vût inou neutrpûly váïné kody. Podstatnou v jimkou byl zámek ve Valticích, hlavní sídlo hlavy rodu aï do roku 1938, kdy ho Franti ek Josef II. s koneãnou platností pfiesunul do Vaduzu. 36 Pfied osvobozením se v zámku zachytila ustupující nûmecká armáda. Poté ho obsadila Rudá armáda, která v nûm zfiídila lazaret, a po ní byli v zámeckém areálu koncentrováni vysídlovaní Nûmci. 37 Státním orgánûm nebylo zpoãátku jasné, jak se zkonfiskovan m majetkem naloïit. Formálnû byl totiï zabaven pro úãely pozemkové reformy, takïe v e mûlo smûfiovat k parcelaci velkostatkû. V Úvalech u Prahy se jiï 18. ãervence 1945 objevil úfiedník ministerstva zemûdûlství, kter v rozporu se skuteãností prohlásil statek za zkonfiskovan a oznámil, Ïe se ministr zemûdûlství Julius ëuri chce je tû pfied koncem mûsíce zúãastnit jeho slavnostní parcelace. 38 K té sice nakonec nedo lo, hrozba ale zûstávala reálná. V fiíjnu 1945 se t kala napfiíklad Velk ch Losin. Lichten tejnové se parcelace velmi obávali, protoïe její provedení by ztíïilo pfiípadnou restituci majetku. Sami by b vali uvítali, kdyby statky zûstaly v celku, v pfiípadû Velk ch Losin napfiíklad ve správû státních lesû. 39 Rozhodování státních orgánû ovlivàovaly protesty cizích státû proti konfiskaci majetku jejich obãanû. Ministerstvo zemûdûlství proto svolalo koncem fiíjna 1946 poradu se zástupci zemsk ch národních v borû a nûkter ch státních úfiadû, na které bylo konstatováno, Ïe cizí státní pfiíslu níky napfií tû nebude moïno konfiskovati jako Nûmce, pokud vykazují jen nûkteré zevní znaky nûmectví. V tûchto pfiípadech se proto mûlo zkoumat, zda dotyãné osoby za války vyvíjely protistátní ãinnost. Pokud by jiï ke konfiskaci do lo, coï byl i pfiípad Lichten tejnû, nemûlo se, jestliïe se t kala pfiíslu níkû vítûzn ch ãi neutrálních státû (napfiíklad v carska), aï do úplného vyjasnûní otázky konfiskaãní pokraãovat v dal ím fiízení. Národní pozemkov fond se mûl v tûchto pfiípadech zdrïet v ech dispozitivních zásahû, zejména rozprodeje zafiízení zámkû, a omezit se jen na správu zkonfiskovaného majetku. 40 Státní orgány stále zfietelnûji chápaly, Ïe na mezinárodním fóru nebudou moci obhájit konfiskaci majetku obãanûm vítûzn ch ãi neutrálních státû bez náhrady. JiÏ v létû 1945 brzdilo ministerstvo vnitra iniciativu místních správních orgánû namífienou proti nûmecky mluvícím obãanûm v carska. V obûïníku ãíslo 5 z 25. srpna 1945 se v bodu 4 pravilo, Ïe ve v carsku existuje jen v carská národnost a matefisk jazyk (obcovací jazyk) nemá podle tamních zákonû v znam. v cafii tedy nemûli b t oznaãeni za Nûmce, a tedy za osoby státnû nespolehlivé ve smyslu 4 písmena a) dekretu ãíslo Pfies v e uvedené skuteãnosti byl majetek v carsk ch subjektû znárodnûn, av ak ãásteãnû jako dûsledek pováleãné nacionalizace, a nikoli v souvislosti s opatfieními namífien mi vûãi ãeskoslovensk m NûmcÛm. V prosinci 1949 pak poúnorová ãeskoslovenská vláda uzavfiela se v carskem dohodu, na jejímï základû postiïené osoby získaly nárok na od kodnûní v celkové v i 71 milionû v carsk ch frankû, tedy 812 milionû Kãs. 42 Majetek lichten tejnsk ch státních pfiíslu níkû v ak âeskoslovensko odmítlo do dohody zafiadit, a kníïecí rodina proto nebyla od kodnûna. Zatímco pfieváïnû lesní pûda byla po konfiskaci vût inou pfiedána státním lesûm a statkûm, vypukly diskuse o budoucnosti památkov ch objektû. Ústfiední fieditelství státních lesû a statkû v nich akcentovalo vlastní hospodáfiské zájmy a snaïilo se získat do správy alespoà ãást hodnotn ch pfiírodních areálû vãetnû lednicko-valtického. Naopak ministerstvo kolství a národní osvûty, kterému na základû zákona ãíslo 137/1946 Sb. rezortnû pfiíslu ela památková péãe, a moïná ponûkud pfiekvapivû také místní správní orgány akcentovaly spí- e kulturní hodnotu zámeck ch areálû. 43 Záhy se také zaãaly objevovat problémy související s ekonomikou provozu památkov ch objektû. Ústfiední národní komise pro správu b valého majetku lichten tejnského upozoràovala na podzim 1946 zainteresované státní orgány, Ïe oddûlením v nosn ch ãástí velkostatku od jeho pasivního zbytku vzniká potfieba zajistit finanãní Poznámky 26 LLA, karton V 143/33, Ministerstvo zemûdûlství, Bescheid über die Einführung der Nationalverwaltung und Ernennung eines Nationalverwalters, , ãíslo Z V/1/ LLA, karton V 143/32, Memorandum über die Frage der Enteignung Fürst Liechtensten schen Grundbesitzes in der Tschechoslowakei, KníÏecí úfiedníci odhadovali, Ïe náhrada za vyvlastnûnou zemûdûlskou pûdu dosahovala jen asi 1/5 1/4 její skuteãné trïní ceny, u lesû to byla asi 1/3. Celkem mûlo b t státem rûznou formou uhrazeno Kãs. 28 LLA, karton V 13/6, Karel Alfréd K. H. Frankovi, , ãíslo chybí. 29 LLA, karton V 13/6, Karel Alfréd K. H. Frankovi, , ãíslo chybí. 30 LLA, karton V 13/13, Karel Alfréd vedoucímu pozemkového úfiadu (an den Kommissarischen Leiter des Bodenamtes), , ãíslo Z S. D./Ch. 31 LLA, karton V 143/106, Úfiední list âeskoslovenské republiky, , ã. 37, s LLA, karton V 143/80, Weiterer deutscher Besitz in tschechische Hände, pfieklad ãlánku z deníku Práce, LLA, karton V 143/80, Sobiãka Girardetovi ( v carsk vyslanec v Praze), , ãíslo chybí. Osobní majetek kníïete mûl podle názoru Lichten tejnû hodnotu 19 milionû Kãs. LLA, karton 143/41, Sobiãka Girardetovi, , ãíslo chybí. 34 LLA, karton 143/80, Sobiãka Karlu Alfrédovi, , ãíslo chybí. 35 LLA, karton 143/80, ZNV Brno, vyhlá ka, , ãíslo 8379-VIII/ LLA, karton 143/80, EPD lichten tejnské vyslanectví v Bernu, , ãíslo B. 24. Liecht. AL. 37 Národní archiv Praha, karton SPS 579, KNV Brno, zápis z porady, , ãíslo 1508/ LLA, karton V 143/80, EPD lichten tejnské vyslanectví v Bernu, , ãíslo B. 24. Liecht 40 Do. 39 LLA, karton V 143/80, Sobiãka Karlu Alfrédovi, , ãíslo chybí. 40 Národní archiv Praha, karton MS 1700, Ministerstvo zemûdûlství, záznam o poradû, , ãíslo chybí. 41 LLA, karton V 143/34, ministerstvo vnitra, , obûïník ãíslo Archiv Ministerstva zahraniãních vûcí âr, TO-T , III. odbor, v carsko, karton 2, Ministerstvo prûmyslu MZV, Informace pro oddûlení 144/KZ o platebním styku se v carskem, , ãíslo chybí. Do takzvané Dohody mezi v carskou konfederací a âeskoslovenskou republikou o uspokojení v carsk ch zájmû v âeskoslovensku byly dokonce zahrnuty i dosud nevyplacené náhrady z první pozemkové reformy. K ãeskoslovensko- v carsk m vztahûm a otázce náhrad v pováleãném období napfiíklad SPAETI, Christoph. Die Schweiz und die Tschechoslowakei Wirtschaftliche, politische und kulturelle Beziehungen im Polarisationsfeld des Ost-West-Konflikts. Zürich 2000, s. 295 a dále. ISBN Národní archiv Praha, karton SPS 289, Ministerstvo kolství, zápis z porady v Lednici, , ãíslo 32772/46 32d RÒZNÉ Václav HORâIâKA / Státní památková péãe a konfiskace majetku rodu Lichten tejnû po druhé svûtové válce 123

4 5 4 6 Obr. 4. Lednice (okres Bfieclav), zámek, obrazárna pfiedkû, pfiibliïnû druhá polovina 30. let 20. století. Obr. 5. Valtice (okres Bfieclav), zámek, gobelínov pokoj, pfiibliïnû druhá polovina 30. let 20. století. Obr. 6. Valtice (okres Bfieclav), zámek, kufiáck pokoj a ãítárna, pfiibliïnû druhá polovina 30. let 20. století. prostfiedky na provoz lednicko-valtického voluptuáru. 44 K nápravû v ak nedo lo. ONV v Mikulovû upozor- Àoval v bfieznu 1947 státní (správnû Národní) kulturní komisi pfii ministerstvu kolství a osvûty (dále jen NKK), Ïe zamûstnanci v Lednici (celkem 59) nedostávají buì vûbec, nebo jen nepravidelnû platy a mzdy. 45 Národní pozemkov fond teprve poté souhlasil s tím, aby si národní správa vzala na krytí mzdov ch a dal- ích nákladû úvûr. 46 ONV v Mikulovû se na NKK obrátil v domnûní, Ïe objekt byl jiï Národním pozemkov m fondem, kter dohlíïel na národní správu b valého lichten tejnského majetku, pfiedán památkové správû. K tomu totiï mûlo dojít podle zákona o národních kulturních komisích pro správu státního kulturního majetku ãíslo 137/1946 Sb. ze 16. kvûtna NKK v ak objekty pfiejímala pomalu. K 1. kvûtnu 1947 mûla do správy pfievzít celkem 48 objektû takzvané I. kategorie, mezi nimi také lichten tejnské zámky Lednici, Valtice, Velké Losiny, Buãovice a Plumlov. 47 S Národním pozemkov m fondem komise uzavfiela 22. dubna 1947 dohodu s dodatkem z 9. záfií 1947 o pfiijímání a likvidaci konfiskovaného zemûdûlského majetku podle dekretu prezidenta republiky ãíslo 12. K reálnému pfiedání nemovitostí v ak do lo s nemal m zpoïdûním. Napfiíklad Lednici pfievzalo ministerstvo techniky, kterému byla NKK ve stavebních záleïitostech podfiízena a jím financována, 48 teprve v bfieznu 1948, byè s úãinností k 1. kvûtnu Vleklé pfiedávání objektu pfiímo po kodilo zamûstnance, kter m národní správa odmítla v ãervenci 1947 vyplácet mzdy, dokud NKK neposkytne zálohu. Správce voluptuáru hrozil, Ïe v opaãném pfiípadû budeme muset zastavit provoz ve v ech oddûleních. NKK v ak souhlasila, a tak hrozba nebyla naplnûna. 50 V bfieznu 1948 do lo k pfiedání zámku ve Valticích. 51 Buãovick zámek, kter byl od 18. století vyuïíván k administrativním úãelûm, pfie el do správy NKK nejpozdûji, tedy Poznámky 44 TamtéÏ. Lichten tejnové podle tvrzení národní správy na provoz areálu roãnû dopláceli asi Kãs. Voluptuár (doslova radostník) je umûle zformovaná ãást krajiny s romantick mi stavbami a zámeãky pro obãasn pobyt. 45 Národní archiv Praha, karton SPS 289, ONV Mikulov SKK, , ãíslo 8487-I Národní archiv Praha, karton SPS 289, Národní pozemkov fond Ústfiední národní komisi pro správu b valého majetku liechtensteinského, , ãíslo 32053/ UHLÍKOVÁ, Kristina. Národní kulturní komise Praha : Artefactum, 2004, s. 44. ISBN TamtéÏ, s Národní archiv Praha, karton SPS 289, Ministerstvo techniky Technické kanceláfii NKK, , ãíslo 1662/ Národní archiv Praha, karton SPS 289, Správa voluptuáru v Lednici NKK, , ãíslo Národní archiv Praha, karton SPS 579, NKK, zápis o poradû, , ãíslo chybí. 124 RÒZNÉ Václav HORâIâKA / Státní památková péãe a konfiskace majetku rodu Lichten tejnû po druhé svûtové válce

5 v fiíjnu Ponûkud dfiíve se podafiilo vyfiídit pfievzetí Velk ch Losin, a to jiï v fiíjnu Zde nicménû do lo k obdobn m komplikacím jako v Lednici. KvÛli nezaplacenému sociálnímu poji tûní nûkter ch zamûstnancû byla na statek dokonce uvalena exekuce. 54 Zámek Plumlov pak nebyl ve 40. letech pfiedán vûbec, protoïe byl z v e uvedeného seznamu vypu - tûn. 55 Vyfiazení zámku ze seznamu objektû první kategorie v ak vyvolalo pochybnosti místních správních úfiadû. Krajsk národní v bor (dále jen KNV) v Olomouci navrhoval v roce 1951, aby byl objekt vyhlá en za národní kulturní majetek a zafiazen do I. kategorie zámkû. 56 DÛvodem ke stíïnostem byl zhor ující se stav zámku. Ten byl pûvodnû v majetku okresního soudu, kter m byl pozdûji pfiedán národnímu podniku Vojenské lesy a statky. Je tû v roce 1956 v ak zmûna vlastnictví (konfiskace) nebyla zapsána v pozemkov ch knihách (zemsk ch deskách moravsk ch). 57 Oba vlastníci hospodafiili tak, Ïe ministerstvo kultury muselo v roce 1955 konstatovat, Ïe objekt je v dezolátním stavu. 58 Teprve v roce 1957 objekt pfievzala do správy SPS. 59 Ani nejv znamnûj í lichten tejnské památkové objekty, které NKK pfievzala do správy jiï v roce 1948, respektive 1947, nezûstaly u etfieny kod. Napfiíklad ve Valticích lo jednak o následky války, kdy byl zámek uvnitfi zcela zniãen, jednak o dûsledky necitlivé pováleãné správy objektu. 60 Zlikvidovány byly pûvodní rokokové tapety, obloïení stûn a do znaãné míry dokonce i dvefie. AÏ na jednotlivé kusy byl zniãen porcelán a nábytek. Znaãné kody utrpûlo také zámecké divadlo. Dochovala se v ak ãást obrazové galerie, která mûla podle názoru NKK stále je tû znaãnou hodnotu umûleckou. 61 Jako bezpfiedmûtnou proto NKK odlo- Ïila Ïádost fieditelství státních drah v Brnû, aby mu bylo pfiedáno est obrazû ze zámeck ch sbírek k v zdobû úfiedních místností na í koly Státní dopravní ve Valticích a dvou internátû. 62 patn stav zámku a pfiilehl ch objektû pak v roce 1947 dále zhor ilo rozhodnutí umístit v jízdárnû su árnu tabáku. 63 JiÏ v lednu 1948 NKK konstatovala, Ïe objekt je vlastnû ztracen. Po kozeny byly také b valé stáje, ve kter ch byly zfiízeny pro su árnu kanceláfie. Situace byla taková, Ïe sama NKK doporuãovala pfiímo v zámku zfiídit noclehárnu pro akce kol a mládeïnick ch spolkû. 64 Po únoru 1948 pokraãovalo nevhodné vyuïívání zámku. V bfieznu 1948 sice akãní v bor ONV v Mikulovû poïadoval co nejrychlej í zpfiístupnûní zámku, s ãímï NKK souhlasila a slíbila nainstalovat zbytky obrazárny, nakonec ale pfievládly vy í státní zájmy. 65 Místo mládeïe zde bylo v bfieznu 1948 povoleno ubytování Ïensk ch vûzàû urãitého druhu (tedy prostitutek). Poté byl zámek pfiedán pohraniãní strá- Ïi, která zde sídlila aï do roku Zbytky mobiliáfie byly pfievezeny do Lednice. Teprve v roce 1958 vyvolal KNV v Brnû váïnû mínûné jednání o zpfiístupnûní zámku. 66 Konfiskace a následné pfievzetí majetku rodu Lichten tejnû ãeskoslovensk m státem neprobûhly v roce 1945 hladce. Záhy se objevily problémy právního rázu, které nepfiíznivû ovlivàují ãesko-lichten tejnské vztahy aï do souãasnosti. Lichten tejnové upozoràovali na procesní a vûcné chyby v jednání úfiadû státní správy, kauzu pak dále komplikovala skuteãnost, Ïe kníïe Lichten tejn vystupoval z pozice hlavy suverénního státu. Také pfievzetí hodnotn ch objektû, do roku 1947 obhospodafiovan ch národní správou, památkov mi úfiady se neobe lo bez kolizí. Citlivé nakládání s nimi ztûïovaly bezpeãnostní a hospodáfiské zájmy státu, které na pfielomu 40. a 50. let 20. století donutily orgány státní památkové péãe k fiadû kompromisû, jeï se negativnû dotkly i nejhodnotnûj ích kulturnûhistorick ch objektû v lednicko-valtickém areálu. Václav HORâIâKA Poznámky 52 UHLÍKOVÁ, K., cit. v pozn. 47, s Národní archiv Praha, karton SPS 585, NKK, zápis o pfievzetí zámku, , ãíslo chybí. 54 Exekuce, za kterou nesla odpovûdnost b valá národní správa, v ak postihla jen vzácné rostliny ve skleníku. Zachovaného pûvodního mobiliáfie se nedotkla. Národní archiv Praha, karton SPS 585, NKK, Národní archiv Praha, karton SPS 407, NKK Technické kanceláfii NKK, , ãíslo 139/ Národní archiv Praha, karton SPS 407, KNV Olomouc Ministerstvu kolství, vûd a umûní, , ãíslo IV/ / Národní archiv Praha, karton SPS 407, Zápis z jednání na Podnikovém fieditelství vojensk ch lesû a statkû Plumlov, , ãíslo chybí. 58 Národní archiv Praha, karton SPS 407, Ministerstvo kultury Státní památkové správû, , ãíslo 11751/ Národní archiv Praha, karton SPS 407, Vojenské lesy Plumlov Ministerstvu kolství a kultury (SPS), , ãíslo 2019 DS Národní archiv Praha, karton SPS 579, NKK, , ãíslo 1686/ Národní archiv Praha, karton SPS 579, NKK, zápis o poradû, , ãíslo chybí. 62 Národní archiv Praha, karton SPS 579, editelství státních drah v Brnû NKK, , ãíslo 87/ Národní archiv Praha, karton SPS 579, NKK národnímu správci, , ãíslo 575/ Národní archiv Praha, karton SPS 579, NKK, , ãíslo 1686/ Národní archiv Praha, karton SPS 579, NKK, , ãíslo 1686/ Národní archiv Praha, karton SPS 579, NKK, , ãíslo 1508/1958. Pfiíspûvek k podpofie zabezpeãení movitého kulturního dûdictví v âeské republice Problematika vyhledávání a získávání finanãní podpory urãené projektûm, jejichï hlavním tématem je oblast kulturního dûdictví a péãe o nû, zahrnuje ir í okruh moïn ch zdrojû, jedním z nichï je také zahraniãní pomoc âeské republice (dále jen âr). Ke zdrojûm, které umoïàují tuto podporu, se fiadí takzvané Norské fondy. Jedná se o dvû grantová schémata (Finanãní mechanismus EHP a Norsk finanãní mechanismus), která poskytují podporu zacílenou na sníïení hospodáfisk ch a sociálních nerovností v Evropské unii (dále jen EU). Pfiístup k ãerpání prostfiedkû z tohoto zdroje získala âr vstupem do EU v roce První, dnes jiï ukonãené programové období Finanãních mechanismû EHP/Norsko bylo zahájeno podpisem smlouvy mezi EHP a EU v roce Zemû zapojené do Evropské zóny volného obchodu (EFTA) tedy státy Evropského hospodáfiského prostoru (EEA) Island, Lichten tejnsko a Norsko se smluvnû zavázaly jakoïto donorské státy poskytnout podporu EU. Tento finanãní zdroj umoïnil nejen realizaci mnoha prospû - n ch projektû, ale i navázání kontaktû, které bude moïné dále rozvíjet v nadcházejícím, jiï druhém programovém období Finanãní mechanismy EHP/Norsko Implementace pro první programové období FM EHP/Norsko byla v âr zahájena roku 2005 vyhlá ením první ze tfií v zev urãen ch pro individuální projekty a programy; dvû dal í v zvy byly vyhlá- eny v následujících letech. Celková alokace urãená pro âr ( ,- eur) byla zcela vyãerpána, pfiiãemï v ukonãeném programovém období bylo schváleno 133 individuálních projektû, 5 programû a 6 blokov ch grantû, z ãehoï individuální projekty a programy obdrïely 79 % alokace pro âr a blokové granty 21 %. V rámci tfií vyhlá en ch v zev bylo urãeno est prioritních oblastí podpory, z nichï první se stalo téma Uchovávání evropského kulturního dûdictví. Pro tuto prioritní oblast bylo schváleno celkem 58 projektû, pfiiãemï úspû n byl zhruba kaïd ãtvrt Ïadatel. Ani mnohé dobré projekty nepro ly pfiísn m hodnocením jednotliv ch v zev, nûkteré se o podporu ucházely opakovanû a úspû né byly aï napodruhé, nebo dokonce napotfietí. Z alokace pro individuální projekty a programy bylo pro oblast podpory Uchovávání evropského kulturního dûdictví ãerpáno 51 %, tedy v raznû více neïli z ostatních pûti vyhlá en ch oblastí podpory. Ze souhrnn ch informací zvefiejnûn ch Ministerstvem financí âr (Národním kontaktním místem) je zfiejmé, Ïe oblast urãená Uchovávání evropského kulturního dûdictví byla podpofiena v znamnû. Témûfi dvû tfietiny projektû schválen ch v rámci této priority pfiispûly k restaurování,obnovû a uchování nemovitého evropského a národního kulturního dûdictví. V âr byla oblast zamûfiena zejména na ochranu a obnovu národního kulturního dûdictví a na zlep ení péãe o movité kulturní dûdictví a jeho ochranu. RÒZNÉ Václav HORâIâKA / Státní památková péãe a konfiskace majetku rodu Lichten tejnû po druhé svûtové válce Pavel JIRÁSEK, Alena KO ÁKOVÁ HELINGEROVÁ / Pfiíspûvek k podpofie zabezpeãení movitého kulturního dûdictví v âeské republice 125

6 Z celkem 58 schválen ch projektû v programovém období byl u 5 z nich úspû n m Ïadatelem Národní památkov ústav, kter prostfiednictvím FM EHP/Norsko získal pro své projekty finanãní podporu v objemu témûfi 3,5 milionû eur. Jednalo se o tyto úspû né projekty NPÚ: Studijní depozitáfi mobiliárních hradû a zámkû, Kostel a sloup Nejsvûtûj í Trojice ve Valãi, Státní zámek Sychrov oprava oranïerie, Hradní muzeum âesk Krumlov, Obnova vstupní budovy vãetnû nádvofií v areálu NKP Dolu Michal v Michálkovicích. V projektu Studijní depozitáfi mobiliárních hradû a zámkû bylo NPÚ partnerem Národní technické muzeum. Pro programové období Finanãních mechanismû EHP/Norsko doposud nebyla pfiijata pravidla implementace pro následující pûtileté období, v prûbûhu roku 2011 má v ak dojít k pfiijetí dokumentû a zahájení realizace (vlivem komplikovan ch dlouhodob ch jednání do lo k rozporu mezi názvem programového období a skuteãnou dobou, kdy bude moïné podpory vyuïít). JiÏ v roce 2009 byla parafována Dohoda o pokraãování Finanãního mechanismu EHP a Finanãního mechanismu Norska na období mezi Islandem, Lichten tejnskem, Norskem (tedy donorsk mi státy) a Evropskou unií (urãeno pro 12 nov ch ãlenû EU spolu s Portugalskem, panûlskem a eckem). Cílem dotací bude redukovat sociální a ekonomické rozdíly, dûraz by mûl b t opût kladen na posílení spolupráce pfiíjemcû s institucemi v donorsk ch státech. V návaznosti na tuto dohodu do lo v ãervenci 2010 k podpisu dokumentu upfiesàujícího podíly finanãní alokace, která pro âr urãila celkem 131,8 milionû eur (v rámci FM EHP 61,4 milionû eur a v rámci FM Norska 70,4 milionû eur). Také v tomto období bude vymezena prioritní oblast pro uchování kulturního dûdictví (Cultural Heritage) jako jedna z celkov ch 32 priorit finanãních mechanismû zde zejména oblast ã. 16 (Conservation and Revitalization of cultural and natural Heritage) odpovídá na im potfiebám. Podle pfiedbûïn ch zpráv bude moïné Ïádat podporu pro projekty zamûfiené na ochranu a obnovu nemovitého i movitého kulturního dûdictví. Pro NPÚ se tak otevfie nová moïnost získat finanãní prostfiedky na zlep ení péãe o kulturní dûdictví, jehoï je správcem, souãasnû v ak i prohloubit stávající ãi zahájit novou spolupráci s institucemi a kolegy z donorsk ch státû. Inspirací, na co by se mohl NPÚ v pfiipravovaném programovém období zamûfiit, mûïe b t úspû n projekt Národní galerie v Praze Projekt Modernizace bezpeãnostních systémû v prostfiedí muzea/galerie, kter byl realizován s hlavním, i námi sdílen m cílem uchovat a pfiedat kulturní dûdictví budoucím generacím. 1 Krátk pohled do soudob ch dûjin zabezpeãení kulturních institucí V posledních pûti letech se stále ãastûji setkáváme s podivn mi interpretacemi toho, co to vlastnû ochrana kulturního dûdictví je a jak se u nás vyvíjela. Je zajímavé, jak na systém ochrany movitého kulturního dûdictví v âr pohlíïejí památkáfii, muzejníci, policisté, hasiãi, pfiedstavitelé církví a náboïensk ch spoleãností, studenti, ktefií se chtûjí tomuto oboru vûnovat, politici, ktefií mu obãas pomáhají, nebo ho potápûjí, a nakonec i iroká vefiejnost, jejíï nezájem obãas zãefií nûjaká medializovaná krádeï, nebo naopak pofiad pochybné úrovnû prûhlednû naservírovan nejsledovanûj í televizní stanicí. Pokusíme se tedy shrnout v nûkolika odstavcích svûj pohled na v voj této specifické ãásti památkové péãe a dále na pfiíkladu Národní galerie v Praze uvedeme nûkteré nejnovûj í trendy z tohoto oboru a moïnosti jeho podpory z jin ch zdrojû, neï je státní rozpoãet. Systematická podpora zabezpeãení movitého kulturního dûdictví v âr zaãala asi v roce Tehdy se kradly pfiedmûty zejména z kostelû, nezadrïitelnû mizely za hranice ãi v obchodech obchodníkû, v tomto pfiípadû spí e pfiekupníkû staroïitností. Na ministerstvo kultury pfii la porevoluãní vlna lidí, ktefií snad je tû vûfiili, Ïe vûci se dají zmûnit, a hlavnû Ïe se mûnit chtûjí. âeskou vládu vedl Petr Pithart a po pomûrnû dlouh ch jednáních se nakonec podafiilo 28. srpna 1991 prosadit materiál s usnesením ã. 307,kter nastartoval pfiedchûdce programu Integrovan systém ochrany movitého kulturního dûdictví (ISO), takzvan Soubor opatfiení pro sníïení kritické situace ochrany sbírek, expozic a depozitáfiû, muzeí, galerií a památkov ch objektû v âr. Pomohla tomu nechtûnû i krádeï ãtyfi Picassov ch obrazû z Národní galerie v kvûtnu Od tohoto roku se podpora bezpeãnostních systémû kulturních institucí stala nedílnou souãástí kapitoly Kultura státního rozpoãtu âr. V roce 1992 byla politicky prosazena zmûna rozpoãtu a ãást prostfiedkû urãená na zabezpeãení objektû byla vyãlenûna na nákup v poãetní techniky a videotechniky pro 29 pracovi È (památkové ústavy, vybraná státní muzea a galerie) na stranû kultury a pro krajská fieditelství Policie âr a Policejní presidium. To v e kvûli dokumentaci ohroïeného kulturního dûdictví. Pofiízená dokumentace pak slouïila nebo mûla slouïit k vytvofiení speciální databáze ISO (na stranû Policie SEUD), kterou sdílely vybrané kulturní organizace a policie. Nápad to nebyl patn, ale poãítal s tím, Ïe se v ichni do takového systému rádi zapojí a budou sdílet nad ení jeho tvûrcû. JiÏ jen vytvofiení spoleãného formuláfie pro popis pfiedmûtû bylo velmi namáhavé, stejnû tak zkoordinovat do jednoho kompromisního fie ení policisty, památkáfie a muzejníky dalo spoustu práce a v sledek byl zase jen kompromisem, s nímï nebyla úplnû spokojena ani odborná vefiejnost, ani Policie âr. V bûrové fiízení na kompletní dodávku technického vybavení pro dokumentaci ohroïen ch pfiedmûtû vyhrála firma, která jako jediná nabízela stanice Macintosh Apple. 2 Ve stejném roce zaãala jiná firma vyvíjet pulty centralizované ochrany na základû v sledkû v bûrového fiízení na Policii âr. Do tohoto systému se aktivnû zapojily i kulturní instituce a s vût ími ãi men ími úpravami systém funguje dodnes. Agenda zabezpeãení církevních památek v roce 1992 pfie la organizaãnû pod Státní ústav památkové péãe, odkud byla navrácena zpût pod ministerstvo kultury aï v roce Roku 1992 do lo k dal- í v znamné události vláda schválila nov materiál ministerstva kultury k zabezpeãení movitého kulturního dûdictví, kde je uvedeno i vybavení Policie âr jednotn m typem PCO, a ministr kultury uzavfiel s ministrem vnitra Dohodu o spolupráci pfii zaji Èování ochrany umûleck ch pfiedmûtû a jejich pfiepravy. Roku 1993 se stal ministrem kultury Jaromír Talífi. Agenda zabezpeãení pfie la na Ministerstvo kultury âr, na sekretariát I. námûstka Ladislava Kratochvíla a poté v roce 1994 do odboru památkové péãe. V roce následujícím uï snad nastálo zakotvila v novû ustaveném odboru ochrany movitého kulturního dûdictví, muzeí a galerií. V znamn m poãinem toho roku bylo rovnûï pfiijetí zákona ã. 71/1994 Sb., o prodeji a v vozu pfiedmûtû kulturní hodnoty. V roce 1996 pfiedloïil nov ministr kultury Pavel Tigrid vládû k projednání rozsáhl materiál, po jehoï prostudování vláda pfiijala usnesení ã Toto usnesení kodifikovalo a registrovalo na ministerstvu financí nov program Integrovan systém ochrany movitého kulturního dûdictví (dále jen program ISO), kter trvá dodnes a k jeho nejdûleïitûj í souãásti patfií financování zabezpeãení objektû. Vedle zabezpeãení objektû se náplní programu ISO stala i podpora dokumentace movitého kulturního dûdictví, v kupy pfiedmûtû ohroïen ch v vozem, podpora zkvalitnûní podmínek prostfiedí pro dlouhodobé uloïení pfiedmûtû movitého kulturního dûdictví a podpora právní pomoci pro navracení nezákonnû vyvezen ch pfiedmûtû z âr. V roce 2000 byl pfiijat zákon ã. 122/2000 Sb., o ochranû sbírek muzejní povahy, s provádûcí vyhlá kou ã. 275/2000 Sb., v níï jsou jasnû urãeny povinnosti vlastníkû tûchto sbírek vzhledem k jejich ochranû a dlouhodobému uchování. V roce 2001 byla pfiijata Kulturní politika v âr, v níï je systém zabezpeãení movitého kulturního dûdictví ukotven jako jeden ze základních úkolû ministerstva kultury. V roce 2003 navíc vláda pfiijala strategick materiál Koncepce ochrany movitého kulturního dûdictví âr na léta , kter dává v em kulturním institucím za úkol realizovat opatfiení k preventivní ochranû památkového i sbírkového fondu. Koncepce byla v roce 2010 aktualizována a její obsah na léta byl znovu schválen vládou. Ministerstvo kultury rovnûï vydalo fiadu metodick ch pokynû (nejnovûj ím je Metodick pokyn k ochranû sbírek muzejní povahy a sbírkov ch pfiedmûtû pfied krádeïemi, vloupáním a poïárem z ). Národní památkov ústav zase hraje v novém miléniu hlavní roli pfii vyhledávání a identifikaci pfiedmûtû jak v âeské republice, tak i v zahraniãí. Poznámky 1 âerpáno z informací zvefiejnûn ch na webov ch stránkách Ministerstva financí âr, Ministerstva kultury âr a EEA Grants Norway Grants. Dostupn z WWW: < [cit. 28. února 2011]. 2 Z dne ního pohledu je to témûfi smû né, ale tenkrát je tû byly poãítaãe Apple ãásteãnû embargované a tato zakázka spoleãnosti v âr hodnû pomohla. Marketingovû toho ale Apple moc nevyuïil, v e zûstalo na úrovni jednoho z dealerû, a je tû jaksi skryto. 126 RÒZNÉ Pavel JIRÁSEK, Alena KO ÁKOVÁ HELINGEROVÁ / Pfiíspûvek k podpofie zabezpeãení movitého kulturního dûdictví v âeské republice

7 V letech byly ze státního rozpoãtu uvol- Àovány prostfiedky na program ISO a ministru Pavlu Dostálovi se ve vládû podafiilo prosadit pomoc kulturním institucím ve v i 590 milionû Kã na odstraàování následkû povodnû z roku 2002 (vãetnû rekonstrukcí zabezpeãovacích signalizací). Financování bezpeãnostních systémû v kulturních institucích v tûchto letech bylo nejen záleïitostí podpory státního rozpoãtu prostfiednictvím Ministerstva kultury âr, ale pfiipojily se i dal í zdroje, zejména Finanãní mechanismy EHP/Norska, kde souãástí podpofien ch investiãních akcí je i podpora zabezpeãení objektû. Po personálních a organizaãních zmûnách v nejdûleïitûj ích organizacích zab vajících se ochranou movitého kulturního dûdictví (ministerstvo kultury a NPÚ) v roce 2006 byl program ISO na ãas pozastaven. Pfies tyto zásahy v ak prokázal svoji Ïivotaschopnost a po konsolidaci situace byl obnoven a trvá dodnes, a to i navzdory tomu, Ïe objemy finanãních prostfiedkû vyãlenûné dlouhodobû na program ISO neodpovídají jeho potfiebám. Nová Státní kulturní politika na léta pfiijatá usnesením vlády ã. 1452/2008 podporu ochrany movitého kulturního dûdictví neakcentuje. 3 V uplynul ch dvaceti letech se díky v znamné podpofie zabezpeãení objektû ze státního rozpoãtu prostfiednictvím programu ISO a aktivizací v ech jeho úãastníkû podafiilo riziko ohroïení movitého kulturního dûdictví krádeïemi nikoliv zcela eliminovat, ale alespoà sníïit na úroveà pfied rokem To dokazují policejní statistiky. V souãasné dobû restrikcí v dajû státního rozpoãtu v ak nelze oãekávat, Ïe by se program ISO plnil podle potfieb kulturních institucí. NeÏ dojde k nûjaké nové senzaãní krádeïi nebo poïáru, které by zapûsobily jako prostfiedek zviditelnûní, nelze pfiedpokládat v znamnou podporu pro tuto oblast ani od zastupitelû napfiíã politick m spektrem. Proto se odpovûdnûj í instituce, jejichï pracovníci si uvûdomují nutnost neustálého zdokonalovaní bezpeãnostních systémû, pokou ejí jiï nyní hledat i jiné zdroje financování zabezpeãení kulturního dûdictví, neï je státní rozpoãet. Podpora Norského finanãního mechanismu pro bezpeãnostní systém Národní galerie v Praze Jak jiï bylo v úvodu zmínûno, od roku 2004 je jedním ze zdrojû mezinárodní pomoci âeské republice i takzvan Finanãní mechanismus zemí Evropského hospodáfiského prostoru (dále jen EHP) a Finanãní mechanismus Norska. Dosud bylo z tohoto zdroje podpofieno 58 individuálních projektû z oblasti kulturního dûdictví v celkové v i 43,7 milionû eur (coï je 51 % celkové ãástky na tento typ projektû). 4 Pfiístup k ãerpání prostfiedkû z Finanãních mechanismû EHP/Norska získala âeská republika vstupem do EU v roce âástka alokovaná pro âr byla celkem 110,91 milionû eur pro období let , z toho 48,54 milionû eur bylo a stále je poskytováno z Finanãního mechanismu EHP (Norsko, Lichten tejnsko a Island) a 62,37 milionû eur z Norského finanãního mechanismu (pouze Norsko). Pomoc byla urãena pro ekonomicky slab í zemû v EHP, a to prostfiednictvím grantû na investiãní a rozvojové projekty ve schválen ch prioritních oblastech definovan ch v Memorandech porozumûní o implementaci EHP finanãního mechanismu pro a o implementaci Norského finanãního mechanismu pro , podepsan ch 19. fiíjna Finanãní pfiíspûvky tûchto zemí mají podpofiit ekonomické a sociální vyrovnání státû roz ífieného EHP a pomoci nov m ãlensk m zemím s vytváfiením takov ch podmínek, aby se noví ãlenové mohli plnû úãastnit roz ífieného vnitfiního trhu. Donorské zemû si tûmito pfiíspûvky naopak zaji Èují vstup na trh EU. Hlavní prioritní oblastí tûchto finanãních mechanismû v âeské republice je uchování evropského kulturního dûdictví (dále ochrana Ïivotního prostfiedí, rozvoj lidsk ch zdrojû, zdravotnictví a péãe o dítû, podpora udrïitelného rozvoje, vûdeck v zkum a v voj, implementace Schengenského acquis, posilování justice a technická pomoc). Priorita zahrnuje zejména ochranu a obnovu nemovitého a movitého kulturního dûdictví se zvlá tním zfietelem na rozvoj regionû a historick ch území. Na základû v zev vyhlá en ch takzvan m národním kontaktním místem (Ministerstvo financí âr, Centrum pro zahraniãní pomoc) pfiedkládaly ve v zvû specifikované subjekty své Ïádosti o grant na podporu projektû z oblastí definovan ch v jiï zmínûn ch Memorandech porozumûní. Jedná se o individuální projekty (celkem 84,1 milionû eur) a o takzvané blokové granty (celkem 21,7 milionû eur). V programovacím období let probûhly celkem tfii v zvy (v letech 2005, 2006 a 2007). Jedním z podpofien ch projektû ve v zvû ã. 3 byla i Národní galerie v Praze se sv m projektem komplexní modernizace bezpeãnostních systémû. Nyní se pfiipravuje první v zva pro nové programovací období na léta Alokace pro âeskou republiku je celkem 131,80 milionû eur, to je asi 3,27 miliard Kã, z toho v rámci Finanãního mechanismu EHP 61,4 milionû eur a v rámci Finanãního mechanismu Norska 70,4 milionû eur. Národní galerie v Praze projekt Modernizace bezpeãnostních systémû v prostfiedí muzea/galerie Národní galerie v Praze je jedinou muzejní institucí v âr, které se zatím podafiilo v rámci grantû Finanãního mechanismu EHP/Norska uspût dvakrát. Poprvé ve v zvû ã. 2 s projektem Karel kréta ( ): doba a dílo (rozpoãet eur), podruhé pak ve v zvû ã. 3 s projektem Modernizace bezpeãnostních systémû v prostfiedí muzea/galerie (rozpoãet 1,025 milionû eur). Tento projekt v ak pro el v emi v vojov mi peripetiemi finanãních mechanismû, pfiedkládán byl natfiikrát. Vlastní projekt fie í dokonãení modernizace bezpeãnostních systémû na pûti objektech Národní galerie (VeletrÏní palác, Palác Kinsk ch, Klá ter sv. AneÏky âeské, ternbersk palác, Klá ter sv. Jifií). Vedle nahrazení morálnû i technicky zastaral ch technologií technologiemi a prvky nov mi s vysokou mírou integrace dojde i k centralizaci jejich fiízení z ústfiedního operaãního stfiediska. To umoïní kvalitativnû zlep it úroveà ochrany instituce nejen pokud jde o pouïitou techniku, ale i co se t ká nutného zv ení odborné úrovnû a kvalifikace obsluïného personálu. Na druhé 1 Obr. 1. Praha, Národní galerie, centrální operaãní stfiedisko. (Foto Jan Divi, 2010) stranû vy í profesionalita spojená s moderní, spolehlivou a optimálnû vyuïívanou technikou a organizací stráïní a dozorãí sluïby umoïní zredukovat souãasn vysok poãet dozorcû v expozicích. Vlastnímu projektu instalací technick ch systémû pfiedcházela rozsáhlá anal za. Pro úãely modernizace bezpeãnostního systému Národní galerie byl externím dodavatelem zpracován komplexní materiál Anal za rizik Národní galerie, na kter navázaly dal í dva materiály Typov plán fie ení událostí krizového charakteru, které se mohou vyskytnout v objektech Národní galerie v Praze a Plán krizové pfiipravenosti Národní galerie v Praze. Jako nejv znamnûj í hrozby pro Národní galerii byly vytypovány následující: a) pûsobení extrémních klimatick ch vlivû, b) poïár, c) destrukce stavby nebo její ãásti, d) radiaãní, chemické a jiné havárie s dopadem na provoz NG, e) teroristická a násilná kriminální jednání, f) v hruïky a nálezy podezfiel ch pfiedmûtû, neidentifikovateln ch materiálû a látek, g) odcizení umûleck ch dûl nebo majetku NG znaãné hodnoty krádeïí nebo podvodn m jednáním, h) nebezpeãí ztráty dispozice âr nad umûleck m dílem v zahraniãí, i) demonstrace, nepokoje a jiné vnitrostátní spoleãenské a sociální krize, j) provozní havárie, pfieru ení dodávek elektrické energie a ostatních logistick ch médií, k) vyhrocení politické situace s moïn m vyústûním v ozbrojen konflikt. Organizace typu Národní galerie jistû musí b t pfiipravena na fie ení v ech tûchto druhû ohroïení. Pro bûïnou praxi v âr jsou nejpalãivûj í oblasti rizik spo- Poznámky 3 Dostupn z WWW: < [cit. 28. února 2011]. 4 Vybrané ãíselné údaje pfievzaty ze zdroje: TUDENT, Vladimír; BOU KA, Radek. Finanãní mechanismy EHP/Norsko. Praha : Ministerstvo kultury âr, Samostatné oddûlení finanãních mechanismû EHP/Norska, 2009 [cit. 28. února 2011]. Dostupn z WWW: < assets/ ehp-norsko/financni-mechanismy-ehpnorsko. doc>. RÒZNÉ Pavel JIRÁSEK, Alena KO ÁKOVÁ HELINGEROVÁ / Pfiíspûvek k podpofie zabezpeãení movitého kulturního dûdictví v âeské republice 127

8 jené s krádeïemi, poïárem, nepfiízniv m prostfiedím uloïení sbírek a s extrémními klimatick mi vlivy. Na v ech objektech se instaluje elektronická ochrana perimetru budov (plá Èová ochrana) a ochrana vnitfiních prostor a pfiedmûtû vystaven ch v expozicích. PouÏit mi prostfiedky ochrany jsou prvky elektrické zabezpeãovací signalizace, elektrické poïární signalizace a uzavfieného televizního okruhu (kamerového systému vnitfiního i vnûj ího). Ochrana perimetru budovy se tedy oproti bûïn m systémûm roz ífiila i na venkovní plochy (stfiechy, nádvofií a zahrady). Právû zahrada ternberského paláce byla kritick m místem pfii uvedené krádeïi ãtyfi Picassov ch obrazû v roce Architektura nového bezpeãnostního systému, podpofieného z 85 % prostfiedky Norského finanãního mechanismu, poãítá i s propojením fiídících prvkû se sbírkovou databází Národní galerie, coï optimalizuje její praktické vyuïití a zároveà i zvy uje efektivitu bezpeãnostního systému. Pro praktické vyuïití to znamená, Ïe sluïba v lokálním i centrálním operaãním stfiedisku má nejen pfiehled, kde k neoprávnûné manipulaci s exponáty do lo, ale také o jak exponát se jedná okamïitû vidí jeho fotografii a základní parametry (napfiíklad velikost). V pfiípadû poplachu je zároveà taková událost sledována nejbliï ími kamerami a zaznamenávána na pamûèové médium. Proto je z prostfiedkû grantu podpofiena i nová fotodokumentace sbírek spolu s revizí a doplnûním digitálních záznamû v centrálním katalogu sbírek. Projekt ve své komplexnosti poãítá i s vyuïitím zku- eností získan ch bûhem budování nejrozsáhlej ího bezpeãnostního systému v muzejních institucích v âr. Souãástí podpofien ch aktivit projektu je i tvorba metodiky Manuál bezpeãnosti sbírek a Vzdûlávací modul (jako elektronické publikace) pro pracovníky muzeí a galerií, kter popí e nejen základní postupy pfii návrhu integrovaného bezpeãnostního systému a jeho technické a technologické ãásti, ale ze získan ch zku eností má ambice vytûïit i dopad této zmûny na ekonomiku organizace, jejího systému fiízení, publicity a podobnû. Partnerem projektu je Norsk památkov úfiad (Riksantikvar), se kter m jsou konzultovány vybraná technologie, technická a technologická ãást projektu a také zmínûné metodické materiály. Norsk finanãní mechanismus tak pfiispívá k zabezpeãení a trvalému uchování nejv znamnûj í sbírky v tvarného umûní âr. Tento vzorov projekt je i v znamn m zdrojem informací pro ostatní kulturní instituce v âr, hrady a zámky nevyjímaje. Národní galerie jako metodické centrum pro ochranu sbírek pfied nezákonn mi aktivitami a nepfiízniv mi vlivy prostfiedí je pfiipravena se o své zku enosti získané z pfiípravy a realizace tohoto projektu podûlit. 5 Pavel JIRÁSEK, Alena KO ÁKOVÁ HELINGEROVÁ Poznámky 5 Vzhledem k rozsahu nebylo moïné zafiadit pfiehled legislativních a metodick ch dokumentû. Ty budou uvefiejnûny spolu s digitální podobou pfiíspûvku na webové stránce: Za prof. PhDr. Mojmírem Horynou Dne 26. ledna 2011 po krátké nemoci v dobû velkého pracovního vypûtí neãekanû zemfiel prof. PhDr. Mojmír Horyna. Jeho pfiedãasn odchod ve vûku 66 let znamená nenahraditelnou ztrátu pro dûjiny umûní i pro ãeskou památkovou péãi. Univerzita Karlova v nûm ztrácí vynikajícího pedagoga a svého emeritního prorektora, Národní památkov ústav mnohaletého aktivního spolupracovníka a pfiedsedu své Vûdecké rady. Mojmír Horyna byl rodák z Prahy, která sv m v tvarn m obrazem, svou starobylostí i pfiebohat m kulturním Ïivotem v mnohém urãila jeho zájmy i budoucí povolání. Pro jeho formování mûla nemen í v znam jihoãeská Bechynû, kam s rodiãi jezdil na letní byt. Do Bechynû na zámek pfiijíïdûl i pfiítel rodiny profesor Oldfiich Stefan, velká osobnost ãesk ch dûjin umûní. Horyna ãasto vzpomínal na dlouhé procházky a peripatetické rozhovory, které s ním uãitel tolika znamenit ch architektû a historikû umûní vedl. Stefan jej nadchl pro umûní baroku a tato zájmová orientace Mojmíru Horynovi zûstala po cel Ïivot. Na Stefanovu radu Horyna v letech absolvoval studium dûjin umûní na Filozofické fakultû Univerzity Karlovy. Kdo v tûch letech na této fakultû studoval, dá nám snad za pravdu, Ïe to byla krásná doba, kdy zde vládla neuvûfiitelnû liberální a svobodná atmosféra a vzduch byl naplnûn z dne ního odstupu moïná naivním oãekáváním zmûn a nové budoucnosti. Katedra dûjin umûní, která tehdy mûla své prostory v budovû Právnické fakulty, mûla veliké tûstí, Ïe si zachovala svou vysokou odbornou úroveà. Po roce 1948 na ní nesmûly uãit takové osobnosti jako Václav Mencl, jehoï oborem byla stfiedovûká architektura, Oldfiich J. BlaÏíãek, kter se zab val barokním umûním, ãi Josef Cibulka. Cesta k pûsobení tu byla uzavfiena i Dobroslavu Líbalovi a dal ím vynikajícím odborníkûm. Ale pfies to v echno v ãele katedry stál v na ich ãasech profesor Jaroslav Pe ina, velk znalec stfiedovûkého umûní a jmenovitû malífiství, jenï svou autoritou garantoval vysokou kvalitu studia. PÛsobil tu tehdy je tû profesor Jan Kvût, jako externisté Viktor Kotrba (stfiedovûká architektura) a Emanuel Poche (barokní architektura, uïité umûní), dále Jaromír Neumann (barokní malífiství) a z mlad í generace Jifií Kropáãek (pozdnû gotické a renesanãní umûní), Petr Wittlich (moderní umûní) a jako mlad asistent sem nastoupil Jaromír Homolka, jehoï oborem bylo zejména stfiedovûké sochafiství. V tûch dobách studoval dûjiny umûní v kaïdém roãníku jen nepatrn poãet studentû a to dovolovalo, aby vztah mezi nimi a uãiteli mohl b t mnohem bezprostfiednûj í, neï je tomu dnes. Shodou okolností jsme se s Mojmírem Horynou stali jak misi prvními neoficiálními Ïáky Jaromíra Homolky, jenï byl nepsan m patronem na ich diplomov ch prací. Bylo to velmi Èastné, protoïe Jaromír Homolka, kter ihned rozpoznal talent Mojmíra Horyny pro vûdeckou práci, mûl vzácn dar vnímat bytostné vlastnosti umûleck ch dûl a ty také sám ve sv ch pra- 1 2 Obr. 1. Prof. Mojmír Horyna. (Foto Richard Biegel, 2010) Obr. 2. Prof. Horyna na hradbách Rottenburg ob der Tauber, Nûmecko. (Foto Richard Biegel, 2007) cích interpretoval v rámci ir ích duchovních vazeb a souvislostí. Horyna velmi záhy na el cestu i k velkému znalci ãeského baroka Pavlu Preissovi, kter pak patfiil k jeho celoïivotním pfiátelûm. V tomto ovzdu í vznikala Horynova diplomová práce o praïském barokním oltáfii. UÏ tehdy bylo definováno jeho celoïivotní smûfiování. Jeho velkou lásku k umûní ãeského baroka doprovázel neménû hlubok zájem o filozofii, kde ho fascinovalo zejména my lení Kantovo a Heideggerovo. Tak Mojmír Horyna pfiirozenû vplynul do okruhu kolem profesora Jana Patoãky. Jeho filozofická orientace byla natolik hluboká a intenzivní, Ïe se nûkdy zdálo, Ïe snad dráhu historika umûní opustí, ale nestalo se tak. Filozofie navïdy zûstala v raznou souãástí jeho vidûní, odborné erudice a metody. Dík v bornému jazykovému vybavení i zjevn m vûdeck m pfiedpokladûm byl v roce 1968 pfiijat k roãnímu zahraniãnímu studijnímu pobytu. Jeden semestr strávil ve Vídni u profesorky Wagner-Riegerové a druh ve t r- 128 RÒZNÉ Pavel JIRÁSEK, Alena KO ÁKOVÁ HELINGEROVÁ / Pfiíspûvek k podpofie zabezpeãení movitého kulturního dûdictví v âeské republice Jifií KUTHAN, Josef TULC / Za prof. PhDr. Mojmírem Horynou

9 ském Hradci u vynikajícího badatele o stfiedoevropském a speciálnû ãeském baroku, profesora Heinricha Gerharda Franze. Po tomto skvûlém zakonãení studijních let Horyna v roce 1969 nastoupil jako asistent do Národní galerie. Zde mûl opût tûstí na star- í spolupracovníky, ktefií mu u vûdomí jeho rychle zrajícího talentu s nev ední ochotou pfiedávali své velké znalosti a zku enosti. S Oldfiichem J. BlaÏíãkem se mohl v letech podílet na pfiípravû pfiekrásné, dnes bohuïel jiï zru ené stálé expozice ãeského baroka na zámku Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou. Jak si sv m bystr m intelektem získával uãitele a otcovské pfiátele v nejv raznûj ích vûdeck ch osobnostech, tak na sebe na druhou stranu kvûli sv m neskr van m politick m názorûm strhával nechuè nûkter ch z tehdej ích mocn ch. Pfies zjevné pracovní úspûchy musel pod nicotn mi záminkami Národní galerii opustit, aby v letech nalezl doãasné útoãi tû v tehdej ím Stfiedisku státní památkové péãe a ochrany pfiírody v Pardubicích. Cenné zku enosti ze zpracování umûleckohistorick ch posudkû památek i z praxe jejich ochrany byly pro Mojmíra Horynu neocenitelné v následujících letech, kdy si ho ke spolupráci vybral dal í z velk ch ãesk ch historikû umûní a zároveà velmi bystr znalec lidí a jejich charakterû Dobroslav Líbal. V Líbalovû ateliéru stavebnû-historick ch prûzkumû tehdej ího SÚRPMO Horyna potkal v znamné kolegy a pfiátele Miladu Vilímkovou, Jana Muka, Franti ka Ka iãku, Milana Pavlíka a dal í. Diskuse s nimi i dlouhé rozhovory s Líbalem o smyslu poznávání a ochrany památek jej nauãily vnímat zkoumání historick ch umûleck ch dûl ve dvojím neoddûlitelném v znamu vûdeckém i památkáfiském. V tradici velk ch historikû umûní Maxe Dvofiáka a Vojtûcha Birnbauma zaãal chápat angaïovanost v ochranû památek pfiímo jako kategorick imperativ historika umûní, hodného tohoto oznaãení. Práce v Líbalovû t mu prûzkumû byla tvrdou fieholí vyïadující plné nasazení a velk pracovní v kon. Pfiesto se vïdy na el ãas k diskusím a komentáfiûm k proãtené literatufie, k syntéze dílãích poznatkû a odtud k celkovému vûdeckému rûstu. Dá se fiíct, Ïe Horynovi pod Líbalov m metodick m vedením znaãné pracovní vytíïení vyhovovalo. I nadále prohluboval své zkoumání ãeského baroka, publikoval v této oblasti v znamné pûvodní práce a s nemen ím zaujetím se v fiadû ãlánkû a katalogov ch statí stal i bystr m komentátorem souãasného umûní. Hodnotn mi úvahami publikovan mi v bulletinech tehdej ího Státního ústavu památkové péãe a ochrany pfiírody se v 80. letech 20. století zaãal podílet i na teorii ãeské památkové péãe. V roce 1987 se Mojmír Horyna na své profesní cestû Ïivotem nakrátko opût ocitl na pûdû Národní galerie, kde kdysi zaãínal. Ale listopad roku 1989 pfied ním otevfiel nové Ïivotní perspektivy. Jaromír Homolka tehdy Mojmíra Horynu pfiivedl na katedru dûjin umûní Filozofické fakulty Karlovy univerzity. V nov ch pomûrech tu pfied ním stála fiada úkolû. Jako univerzitní pedagog dostal pfiíleïitost osvûdãit svou v sostnou odbornost, nev ední dar fieãi i nepochybné charisma. PÛsobil sv mi strhujícími pfiedná kami, svou filozofickou erudicí i schopností podûlit se o své vidûní a poznávání smyslu umûlecké tvorby. Sv mi posluchaãi byl hluboce ctûn a milován. Svou povûst mezinárodnû uznávaného znalce baroka potvrdil bûhem let fiadou vynikajících prací, z nichï lze vyzdvihnout knihu vûnovanou rodu DientzenhoferÛ, 1 jejichï dílo tak v raznû poznamenalo tváfinost ãeského baroka, a zejména pak velikou monografii G. B. Santiniho. 2 Pro tento v jimeãn úkol byl Mojmír Horyna sv m bytostn m ustrojením doslova stvofien. Dílo Santiniho v jeho podání pfied námi vyvstává nejen jako projev geniality velkého tvûrce, jako dílo prodchnuté schopností velk ch technick ch fie ení i rafinovan ch geometrick ch konstrukcí, ale zároveà i jako v raz duchovního vizionáfiství a hluboké víry. Právû tato dimenze Horynovy knihy vyvolala kritiku nûkter ch badatelû, ktefií bohatství svûta jako BoÏího stvofiení nebyli schopni vnímat v jeho úplnosti a ífii tak jako on. Psané slovo v Horynovû knize o Santinim doplnily skvûlé, v tvarnû nesmírnû pûsobivé fotografické snímky, které pro ni vytvofiil jeho mnoholet pfiítel ze SÚRPMO Vladimír Uher. Kniha je tak i díky své v tvarné sloïce sama o sobû umûleck m dílem Nûmci by tu pouïili do ãe tiny stûïí pfielo- Ïiteln termín Gesamtkunstwerk. Horynovû povûsti mezinárodnû uznávaného odborníka odpovídaly i jeho rozsáhlé styky s fiadou renomovan ch zahraniãních kolegû s prof. Vesel m z univerzity v Cambridge, s prof. Lorencem z univerzity ve Vídni, prof. Bernardem Schützem z Mnichova a mnoha dal ími. Na pûdû Karlovy univerzity byly schopnosti Mojmíra Horyny notnû vyuïity, coï se zraãí i v tom, jak rychle stoupal v Ïebfiíãku univerzitních hodností. Vbrzku se habilitoval, získal titul profesora, stal se fieditelem Ústavu pro dûjiny umûní na Filozofické fakultû a v letech zastával vysokou funkci prorektora. Tady mûl na starosti rezort akademick ch kvalifikací, tedy prûbûh habilitací a fiízení ke jmenování profesorû. Tento úfiad pfievzal s vûdomím vysoké odpovûdnosti vûãi univerzitû. V dobû, kdy jsme svûdky pokusû o takzvané reformní zásahy vedoucí ve sv ch dûsledcích k devalvaci vysoko kolského studia, byl Mojmír Horyna pfiísn m zastáncem tradiãních hodnot. V jeho konání dominoval poïadavek, aby nezbytnou vlastností univerzitních pedagogû byla jejich vûdecká erudice. Nebyl z tûch, kdo se domnívají, Ïe duchovní vizi a akademickou kvalifikaci lze jednodu e nahradit manaïersk m zpûsobem fiízení. V 90. letech také nabylo na znaãné intenzitû Horynovo angaïování se ve vûcech ochrany památek. V roce 1990 s velk m osobním nasazením pfiedsedal odborné komisi pro pfiípravu obsahové náplnû pfiedpokládaného nového památkového zákona a fiídil její práci. TfiebaÏe zákon, jak známo, dosud vydán nebyl, mají komisí zpracované teze trvalou hodnotu. V roce 1992 pfiijal Mojmír Horyna ãlenství ve Vûdecké radû Ministerstva kultury âr a souãasnû zaãal pracovat i ve Vûdecké radû Státního ústavu památkové péãe, nyní Národního památkového ústavu. Jeho ãlenství v tûchto sborech nikdy nebylo formální, ale naopak velmi iniciativní a angaïované, stejnû jako úãast v odborn ch památkov ch komisích Litomûfiické a PlzeÀské diecéze ãi jeho obûtavá iniciativa k záchranû integrity kostela sv. Michaela na Starém Mûstû ãi Panny Marie u kajetánû na Malé Stranû a fiady dal ích. K trval m pomníkûm Horynova usilování patfií velkolepá obnova kdysi cisterciáckého probo tství v Mariánské T nici. KdyÏ byl v roce 2003 zakládán Ústav dûjin kfiesèanského umûní pfii Katolické teologické fakultû Univerzity Karlovy, stál Mojmír Horyna u jeho zrodu. V raznû se podílel na ãinnosti a smûfiování ústavu a zasazoval se trvale o upevnûní jeho místa v Ïivotû církve, v rámci odborné umûleckohistorické obce, celé Karlovy univerzity i fakulty, kde leccos nebylo vïdy jednoduché. Obraz Mojmíra Horyny, jak jsme ho zde pfiedstavili, nám pohfiíchu pfiipomíná ikonu, a to by ná dávn pfiítel jistû nechtûl. Byl velmi vtipn a spoleãensk. Rád vyprávûl anekdoty a i svá vefiejná vystoupení ãasto prokládal jemn m anglick m humorem. Dovedl se neuvûfiitelnû smát v emoïn m legráckám i projevûm lidské hlouposti, na niï nûkdy naopak spontánnû reagoval razantním zpûsobem. V ran ch 90. letech 20. století prodûlal Mojmír Horyna tûïkou chorobu. ZáÏitek z této doby, kdy se pohyboval na rozhraní mezi Ïivotem a smrtí, v nûm prohloubil víru a zároveà pfiinesl vûdomí toho, Ïe kaïd den je darem od Boha. Toto obdarování také s pln m vûdomím bohatû naplàoval. Ode el ve chvíli, kdy mûl rozpracovánu fiadu velk ch zámûrû a byl zdánlivû v plné síle. Na jeho osobnost budeme trvale vzpomínat s nesmírnou vdûãností. Jifií KUTHAN, Josef TULC Poznámky 1 HORYNA, Mojmír; KUâERA, Jaroslav. Dientzenhoferové. Praha : Akropolis, s. ISBN HORYNA, Mojmír. Jan BlaÏej Santini-Aichel. Praha : Karolinum, s. ISBN Îivotním jubileum Petra Chotûbora Dne 9. listopadu 2010 neúprosn a spolehliv bûh ãasu pfiinesl edesáté narozeniny v znamné osobnosti na í památkové péãe i vûdy, uznávanému badateli a v neposlední fiadû dobrému ãlovûku Ing. arch. Petru Chotûborovi, CSc. Jubilant je bezesporu dobfie znám a uznáván pro své obsáhlé, poctivé dílo, které mluví jasnou a srozumitelnou fieãí. Proto si u pfiíleïitosti tûïko uvûfiitelného jubilea pfiipomeàme jen v hlavních obrysech jeho Ïivotní i profesionální osudy. VáÏn zájmem o památky, národní kulturní dûdictví a v tvarné umûní provázel Petra Chotûbora od útlého dûtství. V razné v tvarné, zejména kreslífiské a malífiské nadání se z poãátku zdálo b t pro smûr jeho dal- RÒZNÉ Jifií KUTHAN, Josef TULC / Za prof. PhDr. Mojmírem Horynou Tomá DURDÍK / Îivotní jubileum Petra Chotûbora 129

10 1 2 3 Autorem obou fotografií je Petra Mûchura. Obr. 1. Petr Chotûbor v zamy lení pfied chrámem sv. Víta, Obr. 2. Petr Chotûbor na le ení pfii obnovû chrámu sv. Víta, Obr. 3. Konzola z II. opûrného pilífie chrámu sv. Víta, kolem (Kresba Petr Chotûbor, 2010) ího zamûfiení urãující. Posléze, nepochybnû i na základû racionální úvahy, pfieváïil zájem o architekturu. Tu pak vystudoval na Fakultû architektury âeského vysokého uãení technického v Praze. Zmínûné v tvarné nadání se promûnilo v milovanou a u lechtilou zálibu, kterou dokázal více neï v znamnou mûrou vyuïít a zúroãit i v rámci sv ch profesionálních aktivit. S jeho precizními, dokumentaãní hodnotou ãasto fotografii pfiekonávajícími kresbami se setkáváme na stránkách poãetn ch publikací. Uznávanou autoritu pfiedstavuje zejména pfii zpracovávání kresebn ch rekonstrukcí architektury, k jejichï metodice pfiispûl i sv mi systematick mi a metodicky dobfie podloïen mi studiemi. Komplexnost zájmu o historickou architekturu záhy zákonitû vedla k pochopení nezbytnosti interdisciplinárního pojetí vût iny medievistick ch oborû a zejména pak studia architektury. Toto poznání ho je tû v dobû vysoko kolsk ch studií pfiivedlo na katedru prehistorie Filozofické fakulty Karlovy univerzity v Praze. Úspû nû zde absolvoval pfiedná ky a semináfie vûnované stfiedovûké a slovanské archeologii. Díky tomu je stále jedním z mála na ich památkáfiû, bohuïel, ktefií mají i archeologické vzdûlání. Projevuje se to pochopitelnû jak kvalifikovanou prací s archeologick mi prameny a schopností jejich zohlednûní, vyuïití a kvalifikované ochrany v památkáfiské praxi, tak samozfiejmostí chápání archeologick ch situací jako plnohodnotné a integrální souãásti památkové hodnoty. Petr Chotûbor se jiï v dobû studií v raznû a zodpovûdnû podílel na v zkumu PraÏského hradu. Po absolvování vysoké koly v ak v roce 1975 nastoupil do Stfiedoãeského podniku pro konzervaci a obnovu kulturních památek (pozdûji Obnova památek). Na tomto pracovi ti se úãastnil prûzkumné a projekãní ãinnosti na mnoha konkrétních objektech, coï se mu stalo kvalitní kolou terénní práce, kterou beze zbytku vyuïil. Petrovou badatelskou láskou, která ho provází od poãátkû jeho vûdeck ch aktivit, se staly ãeské tvrze. Poznání tohoto druhu feudálních sídel bylo zcela nedostateãné a tyto ãasto spí e nenápadné, silnû atakované a mizející památky stály na okraji vûdeckého zájmu. Na tomto potfiebném poli je s jeho jménem spojeno provedení velkého mnoïství detailních interdisciplinárních terénních prûzkumû. Jejich systematick m vyhodnocováním pfiivedl poznání této ãásti národního architektonického dûdictví na novou kvalitativní úroveà. Badatelská poctivost, která z nûj ãiní uznávanou autoritu, se projevuje ve stfiízliv ch formulacích poãetn ch publikaãních v stupû, vûnovan ch pfiedev ím jednotliv m lokalitám, ale i v zev eobecàujících interpretaãních shrnutích. Bylo tedy logické, Ïe tématem jeho kandidátské disertaãní práce, kterou v roce 1985 obhájil v Archeologickém ústavu âsav, se staly právû ãeské tvrze, respektive jejich stavební podoba. Práce znamenala zcela novou úroveà poznání a je proto velmi bolestnû pocièovan m nedostatkem, Ïe toto objemné, materiálovû mimofiádnû bohaté dílo nebylo publikováno jako celek. Formou ãlánkû v ãasopisech a sbornících byly vydány pouze nûkteré jeho ãásti. Doposud pfiedstavuje jeden ze základních a spolehliv ch informaãních zdrojû pro poznání ãesk ch tvrzí. Pfielom v Petrov ch profesionálních aktivitách je spojen s rokem 1982, kdy nastoupil do odboru památkové péãe prezidentské kanceláfie (zámûrnû uïívám neoficiální název instituce, jejíï pojmenování doznalo v dobû jubilantova pûsobení ãetn ch zmûn) na PraÏském hradû. Pro jednu z nejv znamnûj ích národních kulturních památek se jeho poctivé, neokázalé pûsobení stalo doslova poïehnáním, neboè se do památkové péãe o ni pevnû zapsal svou zodpovûdnou kaïdodenní prací. Kromû provádûní prûzkumû pfii památkov ch a jin ch úpravách ãetn ch hradních objektû, vãetnû jejich archeologick ch v zkumû a konzervace star ími archeologick mi v zkumy odkryt ch situací, se postupnû ãím dál tím víc do popfiedí jeho obdivuhodného nasazení a zájmu zaãala dostávat katedrála sv. Víta. Od poloviny 90. let 20. století prakticky pûsobí v zodpovûdné funkci jejího stavitele (i kdyï mu tento titul oficiálnû nikdy nebyl udûlen). Jako takov je fiádn m ãlenem celoevropského spolku Dombaumeister e. V. a byl i organizátorem jeho praïského, velmi kladnû hodnoceného setkání a konference. S katedrálou jsou spojeny i nûkteré v zkumné, v stavní a dal í projekty, jichï se v znamn m zpûsobem úãastnil. V rámci svého pûsobení na PraÏském hradû se jubilant dûleïitou mûrou podílel i na nûkolika velk ch v stavních projektech. Aã na tomto místû není moïno podat v ãet jeho dal ích poãetn ch aktivit na poli péãe o národní kulturní dûdictví, slu í se alespoà namátkou pfiipomenout ãlenství ve Stálé komisi Ministerstva kultury âr pro hodnocení kulturních památek, práci v redakãních radách ãasopisu Zprávy památkové péãe a publikace Castellologica bohemica, ve v boru Spoleãnosti pfiátel staroïitností a dal ích. Závûrem mého pfiipomenutí nezb vá neï zopakovat, Ïe k Petrovû obecné oblíbenosti a v eobecnému i mezinárodnímu uznání jeho práce nepochybnû pfiispívají i jeho pfiísloveãná korektnost, skromnost a pfiátelskost stejnû jako jemn, aï anglick smysl pro humor (Petra je moïné povaïovat za klasického reprezentanta kategorie, kterou lze charakterizovat jako muï, kter podot ká ). Jubileum, které se stalo podnûtem ke vzniku tûchto fiádek, jistû v Petrovû ãinorodém Ïivotû nepfiedstavuje Ïádn závaïn pfiedûl. Nezb vá, neï abych mu jménem sv m i v ech pfiátel a kolegû popfiál hodnû Ïivotních sil, zdraví, pohody a badatelsk ch úspûchû, stejnû jako publikací z jeho pilného pera, na nûï se v ichni tû íme. 1 Tomá DURDÍK Poznámky 1 Pfiehled bibliografie Petra Chotûbora lze najít v publikaci Castellologica bohemica. 2010, ã. 12, v tisku. ISBN RÒZNÉ Tomá DURDÍK / Îivotní jubileum Petra Chotûbora

11 SEMINÁ E KONFERENCE AKCE Semináfi lidové architektury v RoÏnovû pod Radho tûm Ve dnech záfií 2010 se v RoÏnovû pod Radho tûm uskuteãnil jubilejní 25. roãník semináfie lidové architektury vûnovan problematice památkové péãe a muzeím lidov ch staveb v pfiírodû. Pfiedná ková ãást se konala ve Vala ském muzeu v pfiírodû, v novû zrekonstruovaném polyfunkãním spoleãenském sále Janíkovy stodoly. Poãátky muzeí lidov ch staveb v pfiírodû lze hledat v 19. století, jejich hlavním posláním byla záchrana na pûvodním místû ohroïen ch lidov ch staveb, v robních i jin ch objektû vãetnû jejich vybavení pfienesením z terénu nebo vytvofiením ãásteãné ãi úplné kopie. První takové muzeum vzniklo roku 1891 ve Stockholmu, v parku na pozemcích po b val ch mûstsk ch hradbách ( védsky skansen). Pokud nepoãítáme takzvanou Staroãeskou chalupu v Pfierovû nad Labem, zpfiístupnûnou vefiejnosti roku 1901, pfiedstavuje prvotinu v ãesk ch zemích právû Vala ské muzeum v pfiírodû v RoÏnovû pod Radho tûm, zaloïené bratry JaroÀkov mi a zpfiístupnûné vefiejnosti roku V âeské republice dnes existuje fiada zafiízení tohoto typu, jejich úroveà je v ak rûznorodá a kolísá od skuteãnû vysoce odbornû a vûdecky zamûfien ch institucí aï po subjektivnû pojaté nebo ãistû komerãní projekty. Vedle v souãasnosti prezentované snahy o rekonstrukci Ïivota a kultury venkova ve zvolené oblasti ãi regionu by muzea v pfiírodû mûla po odborné stránce pfiímo i zprostfiedkovanû ovlivàovat stavební obnovu a údrïbu nejen pûvodní zástavby, ale i nové v stavby na venkovû. Na rozdíl od muzejníkû je dnes hlavním cílem památkové péãe snaha o záchranu památek lidové architektury na pûvodním místû, ãímï je zachována autenticita staveb samotn ch, chápan ch jako v sledek postupného v voje v kontextu s jejich prostfiedím. Jednání semináfie bylo rozvrïeno do tfií dnû, z nichï druh byl vûnován celodenní odborné exkurzi. První pfiedná kov den uvedl hlavní organizátor celého semináfie PhDr. Pavel Bure z NPÚ ÚP. Úãastníky semináfie poté pozdravili zástupci spolupofiádajících organizací Ing. arch. Vûra Kuãová, odborná námûstkynû generální fieditelky NPÚ, Ing. Klára HodaÀová, odborná námûstkynû NPÚ ÚOP v KromûfiíÏi, Ing. Milan Gesierich, technick námûstek Vala ského muzea v pfiírodû v RoÏnovû pod Radho tûm, PhDr. Jana Spathová, vedoucí oddûlení památkové péãe odboru kultury Krajského úfiadu Zlínského kraje, a Markéta Blinková, místostarostka mûsta RoÏnov pod Radho tûm. Poté byl zahájen pfiedná kov blok pfiíspûvkem PhDr. Vûry KováfiÛ, dlouholeté zku ené pracovnice památkové péãe, shrnující historick v voj vztahû památkové péãe a muzeí v pfiírodû; závûrem se paní doktorka pokusila zformulovat kritické závûry a námûty, jimï by bylo tfieba se v budoucnu vûnovat. Následovalo vystoupení PhDr. Jany Spathové a Hany Slu tíkové, pracovnic odboru kultury Krajského úfiadu Zlínského kraje, které se z pohledu správního orgánu státní památkové péãe zam lely nad klady a zápory statutu národní kulturní památky Vala ského muzea v pfiírodû v RoÏnovû pod Radho tûm, jenï do jisté míry komplikuje v kon státní památkové péãe a téï limituje ãinnost muzea. PhDr. Franti ek Ledvinka, vedoucí Souboru lidové architektury Zubnice, na konkrétních pfiíkladech z vlastní praxe poukázal na problematiku vzájemného prolínání, vyuïití i diferenciace postupû muzejních a památkáfisk ch v rámci jedné památkovû chránûné lokality. Referát PhDr. Jifiího Langera, v souãasnosti na eho nejv znamnûj ího odborníka v oblasti muzeí lidov ch staveb v pfiírodû, pfiedstavoval kritickou úvahu tûïící z vlastních zku eností, pfiipomínající prohlubující se absenci koncepãnû a metodicky podloïen ch a zvládnut ch pfiístupû k budování muzeí v pfiírodû i nedostatky pfii vlastní stavební realizaci muzejních objektû (zejména na pfiíkladech z Vala ského muzea v pfiírodû). PhDr. Jitka Matuszková vûnovala pozornost zobrazování urãitého prostfiedí, historického období a dal ích témat v muzeích v pfiírodû. Pfiíspûvek Mgr. Václava Michaliãky analyzoval souãasnou nepfiíli pfiíznivou situaci revitalizace tradiãních technologií v souvislosti se stavebními aktivitami v muzeích v pfiírodû. RovnûÏ kritickou reflexí byl pfiíspûvek PhDr. Miroslava Madaje a Ing. arch. Vladimíry Paterové, ktefií na základû zku eností upozornili na nevhodné, ale i zdafiilé pfiíklady stavebních realizací v muzeích v pfiírodû. Podobnû Mgr. Petra âervinková poukázala na chyby pfii prezentaci drobn ch sakrálních památek v muzeích v pfiírodû ve Stfiedoãeském kraji. Mgr. Jana Tichá seznámila posluchaãe s odbornou pfiípravou i samotnou v stavbou kopie toleranãní modlitebny z Huslenek ve Vala ském muzeu v pfiírodû a v reakci na kritické pfiipomínky v pfiedchozích referátech se dále pokusila zdûvodnit a objasnit pfiístupy a reálné moïnosti Vala ského muzea v pfiírodû. PhDr. Dana Motyãková a PhDr. Katefiina Sedlická na základû studia archivních pramenû Etnografického ústavu AV âr pfiedstavily pûsobení pûti praïsk ch architektû pûvo- 1 Obr. 1. Huslenky (okres Vsetín), osada Kychová, vesnická památková zóna. (Foto Pavel Bure, 2010) dem z Vala ska ovlivnûné jejich vztahem ke zdej ímu lidovému stavitelství. Seminární blok uzavfiel Ing. Pavel míra prezentací thermosanace, technologie likvidace dfievokazného hmyzu pomocí horkého vzduchu. Následující den byl jiï tradiãnû vyhrazen odborné exkurzi. Pfii prohlídce gobelínové manufaktury ve Vala - ském Mezifiíãí (druhou podobnou manufakturu bychom u nás na li uï jen v Jindfiichovû Hradci) jsme se seznámili nejen s technikami v roby, ale i s restaurováním historick ch gobelínû. Poté jsme nav tívili unikátní dfievûn toleranãní kostel z roku 1783 ve Velké Lhotû (národní kulturní památka), kde v letech pûsobil jako faráfi spisovatel Jan Karafiát. Následovala prohlídka jedné z posledních rozsáhlej ích a dosud v intaktní podobû zachoval ch enkláv tradiãní roubené vala ské architektury v osadû Kychová (místní ãást obce Huslenky), která byla v roce 2004 prohlá ena vesnickou památkovou zónou. V obci Velké Karlovice jsme se postupnû seznámili se tfiemi pozoruhodn mi památkami dfievûné architektury. Nejprve to bylo vzácnû autenticky dochované fojtství z roku 1793 v místní ãásti Bzové (národní kulturní památka), kde se nám od rázovitého majitele dostalo tradiãního vala ského pfiivítání domácí slivovicí. ProtoÏe fojtství dosud slouïí pûvodnímu úãelu, mûli jsme moïnost nahlédnout do funkãních hospodáfisk ch ãástí rozsáhlé usedlosti. Místní muzeum je situované v historickém stfiedu obce v památkovû chránûn ch objektech b valého kupeckého krámu karlovského fojta a obchodníka Karla Barviãe z poãátku 19. století. Jeho národopisné a historické expozice pfiibliïují vedle tradiãní fiemeslné v roby charakteristick obraz Ïivota zdej ích obyvatel a napfiíklad také pûsobení partyzánské brigády Jana ÎiÏky v odbojovém hnutí za druhé svûtové války na Vala - sku. Tfietí nav tívenou památkou byl areál kostela Panny Marie SnûÏné, ojedinûlé celoroubené barokní centrální stavby na pûdorysu fieckého kfiíïe z roku Následnû nav tívenou památkou byl kostel sv. Bedfiicha v Bílé, postaven v letech nákladem olomouckého arcibiskupa kardinála Friedricha z Fürstenbergu, pfiedstavující architektonicky mi- SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE 131

12 Obr. 2. Velké Karlovice (okres Vsetín), fojtství, (Foto Eva Riedlová, 2010) Obr. 3. Velké Karlovice (okres Vsetín), fojtství, 1793, hospodáfisk dvûr. (Foto Pavel Bure, 2010) Obr. 4. Velké Karlovice (okres Vsetín), kostel Panny Marie SnûÏné, 1754, celoroubená barokní centrála na pûdorysu fieckého kfiíïe. (Foto Pavel Bure, 2010) Obr. 5. RoÏnov pod Radho tûm (okres Vsetín), Vala ské muzeum v pfiírodû, Ml nská dolina, náhon. (Foto Eva Riedlová, 2010) mofiádnû zajímavé dílo. Stavitel Antonín Kybast se nechal inspirovat skandinávskou dfievûnou sakrální architekturou a vytvofiil u nás zcela nezvyklou sloupovou nosnou konstrukci. Exkurzi jsme zakonãili v jezdem na známé turistické stfiedisko Pustevny (1018 m n. m.) a prohlídkou jejich dominanty, národní kulturní památky Areálu Pusteven. Tento jedineãn soubor, skládající se ze dvou architektonicky i v tvarnû zcela originálních staveb zvan ch Libu ín (jídelna-restaurace) a Mamûnka (útulna-hotel), doplnûn dfievûnou zvoniãkou, byl vybudován v letech na základû objednávky turistického spolku Pohorská jednota Radho È stavitelem Michalem Urbánkem ze Vsetína podle návrhû architekta Du ana S. Jurkoviãe v secesním stylu obohaceném o osobitû pojaté prvky tradiãního lidového stavitelství rozvinuté v bohatû stylizovaném dekoru. Znaãnû zchátral Areál Pusteven pfie el v roce 1995 do správy Vala ského muzea v pfiírodû v RoÏnovû pod Radho tûm a poté probûhla jeho postupná komplexní regenerace, dokonãená v roce Po na em návratu do RoÏnova se v Janíkovû stodole konal spoleãensk veãer za doprovodu cimbálové hudby. Na páteãní dopoledne byla naplánována prohlídka dvou náv tûvnick ch tras Vala ského muzea v pfiírodû. Ve Vala ské dûdinû jsme nav tívili objekty postavené v letech z dotací takzvan ch Norsk ch fondû (Finanãní mechanismus EHP/Norska). Zhlédli jsme kopie koly z Velk ch Karlovic (originál z roku 1888), toleranãní modlitebny z Huslenek (originál z roku 1796), ml na z KladníkÛ v okrese Pfierov (originál z roku 1821) a pfienesenou hospodáfiskou usedlost z Jezerného ãp. 37, v níï je umístûna expozice svatební hostiny. V Ml nské dolinû nám byla pfiedvedena funkãní technická zafiízení na vodní pohon hamr, ml n, pila, valcha, lisovna oleje a dal í související objekty. Po návratu do Janíkovy stodoly následoval závûreãn blok pfiedná ek zamûfien pfiedev ím na prezentaci jednotliv ch muzeí v pfiírodû. Ing. arch. Tomá Efler informoval o sv ch poznatcích z Muzea vesnice v Markersdorfu u Görlitzu v Horní LuÏici, Mgr. Olga Floriánová pfiedstavila zámûr v stavby muzea v pfiírodû na vrchu Rochus u Uherského Hradi tû propojeného s dal ími, ponûkud sporn mi spoleãensk mi aktivitami, PhDr. Lubomír Procházka, CSc., seznámil pfiítomné se souãasn m stavem a úspû nû probíhající v stavbou Muzea vesnick ch staveb stfiedního Povltaví ve Vysokém Chlumci u Sedlãan, PhDr. Jana Hrabûtová podala podrobn v klad o pomûrnû dlouhé a bohaté historii i souãasnosti Polabského národopisného muzea v Pfierovû nad Labem. Dva závûreãné pfiíspûvky byly vûnovány Muzeu lidov ch staveb v Koufiimi, jehoï existenci od vzniku v roce 1972 provázejí urãité v hrady z hlediska muzeologického i obecnû metodického nejprve Mgr. Jana Svobodová podrobila kritice souãasn stav muzea a absenci teoreticky i prakticky podloïené koncepce, následnû Mgr. Vladimír Ri link a Mgr. Dana Pfienosilová prezentovali svoje pfiedstavy dal ího rozvoje a smûfiování této expozice v pfiírodû, které vzápûtí vyvolaly diskusi o jejich efektivnosti a perspektivitû. Následovalo zakonãení semináfie spojené s rozlouãením a podûkováním organizátorûm a spolupofiadatelûm z Vala - ského muzea v pfiírodû. Pravdûpodobn m hostitelem dal ího ze semináfiû by se v leto ním roce mûl stát kraj Vysoãina, podrobnûj í informace budou uvefiejnûny na Závûrem nezb vá neï ocenit hlavní pofiadatele i podílející se instituce za kvalitnû zaji tûné zázemí i za pfiíznivé ceny, coï zejména v dobû, kdy potfieba etfiení je prezentována témûfi v ude, jistû v ichni ocenili. V em úãastníkûm semináfie patfií dík za pfiíjemnou a pfiátelskou atmosféru, která tradiãnû provází kaïd roãník semináfie lidové architektury a bezpochyby stojí za jeho trvalou oblibou. Pavel BURE, Eva RIEDLOVÁ 132 SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE

13 Nová architektonická tvorba v historickém prostfiedí v stava studentsk ch prací vûnovan ch Jáchymovu a Lokti VernisáÏ v stavy studentû ateliéru Ústavu památkové péãe fakulty architektury âvut v Praze pod vedením profesora Václava Girsy probûhla v kru nohorském mûstû Jáchymovû pod názvem V stava studentsk ch prací vûnovan ch Jáchymovu a Lokti. Byla uspofiádána jako doprovodná akce konference Bohatství historického stavebního v voje Kru nohofií pofiádané NPÚ ÚOP v Lokti, mûstem Jáchymovem a Krajsk m muzeem Karlovy Vary. Dvoudenní program spoleãné akce v stavy a konference byl doplnûn exkurzí do vybran ch objektû historické zástavby Jáchymova. Vystavené architektonické návrhy se vûnují pfiedev ím revitalizaci historického centra Jáchymova a téï zástavbû proluk v centru mûsta Loket. Projekty jsou vedeny snahou nalézt moïnosti pozitivní promûny a oïivení památkovû chránûn ch lokalit, vycházejí z inspirace zanikl mi hodnotami historického stavu a pracují s kontextuální architekturou v harmonickém zapojení do struktury dochované zástavby. Studenti architektury se ve sv ch projektech zamûfiili na celkové urbanistické fie ení revitalizace mûsta Jáchymova (Adéla Jelínková) a pfiedev ím na regeneraci centrálního námûstí Republiky (Jan Auerbach) a sousedního námûstí Na Slovanech (Jakub Stfieda). Návrhy inspirativní úpravy vysoce památkovû hodnotné, dnes velmi zdevastované centrální ãásti mûstské památkové zóny Jáchymov vycházejí z podrobné znalosti místa a dokumentují moïnosti pozitivní promûny lokality. Prvofiadou inspirací jsou zaniklé hodnoty historického stavu. Obnova vodního motivu potoka s transformací zanikl ch prvkû lávek a kamenn ch nádrïí, obnova vzrostlé zelenû i úprava dopravního fie ení svûdãí o pochopení moïností daného místa a poskytují dûleïité podnûty pro obyvatele Jáchymova jako mûsta s velk m potenciálem. Ve dvou variantách byl pfiedstaven návrh rehabilitace jednoho vysoce hodnotného mû Èanského domu na jáchymovském námûstí pro úãely badatelského centra dûjin mincovnictví s novou pfiístavbou depozitáfie v prostoru dvora (Jakub âermák a Kamil Kubálek). V návrzích byl kladen dûraz na citlivou opravu historické architektury s respektem k dochovan m historick m konstrukcím a zároveà byl umoïnûn projev soudobého architektonického pojetí pfiístavby, nenaru ující sv m pojetím atmosféru dochované struktury mûsta. Specifické zadání dostavby vstupního objektu do experimentální expozice stfiedovûkého sídla intaktnû dochovaného jádra hradu Beãov nad Teplou (Marek Maroviã) bylo vyfie eno s pozoruhodn m souladem nové architektury a historického objektu. Poslední trojicí studentsk ch architektonick ch návrhû jsou práce (dnes jiï absolventû) Jana Auerbacha, Kamila Kubálka a Marka Maroviãe se spoleãn m tématem obnovy zástavby polyfunkãního mûstského bloku v centru mûst- Obr. 1. Modelové zobrazení studie nového polyfunkãního bloku v Lokti volnû inspirovaného pûvodní asanovanou zástavbou. (Návrh a vizualizace Jan Auerbach, 2010) Obr. 2. Studie nové zástavby se vstupem do divadelního objektu na místû asanovaného mûstského bloku v Lokti. (Návrh a vizualizace Kamil Kubálek, 2009) Obr. 3. Studie regenerace námûstí Na Slovanech v Jáchymovû s obnovou vodního toku. (Návrh a vizualizace Jakub Stfieda, 2010) Obr. 4. Studie interiéru dostavby vstupního objektu do experimentální expozice hradu Beãov nad Teplou. (Návrh a vizualizace Marek Maroviã, 2009) ské památkové rezervace Loket mezi ulicemi Kostelní a Pivovarská, kter byl kompletnû zbofien v polovinû 20. století, pfiestoïe se jednalo o hodnotnou souãást historické struktury mûsta. Pro pochopení specifického pfiístupu návrhû následuje vybraná citace z prûvodní zprávy diplomního projektu architekta Marka Maroviãe: Historická stopa pûvodní zástavby je dodnes zachována pod úrovní stávajícího terénu. Sklepní prostory a nûkteré z nadzemních konstrukcí se zachovaly díky umûlému nav ení terénu po asanaci pûvodní zástavby. Nûkteré z nich v sobû ukr vají stopy nejstar ích stfiedovûk ch staveb. Návrh se snaïí ve vysoké mífie respektovat tyto konstrukce a zaãlenit je do prostorû nov ch objektû. PÛvodní stopa se tak znovu promítá do urbanistického uspofiádání mûsta a stává se nenásilnou souãástí SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE 133

14 v edního Ïivota jeho obyvatel. Základním prvkem návrhu je jeho respekt k pûvodnímu dûlení parcel a mûfiítku okolní zástavby, která expresivním zpûsobem reaguje na ãlenitou konfiguraci terénu. V tvarné fie ení objektû v sobû odráïí inspiraci geniem loci místa, nesoucí v sobû duch stfiedovûkého urbanismu. Mûfiítko hmot, ãlenitost stfie ní krajiny a rozmístûní otvorû na fasádách zasazuje novû vznikl blok do kontextu místa. Zcela se v ak vymezuje vûãi projevûm archaismu. Vzniká tak architektura, fie ící nároky soudobého Ïivota v prostfiedí historického jádra mûsta bez nárokû na sobûstfiednost, ale nevzdávající se svého pfiirozeného soudobého projevu. VernisáÏ se konala v krásn ch prostorách jáchymovské Královské mincovny. Netradiãnû se zahajovalo mal m obãerstvením, neboè vût ina úãastníkû promrzla a vyhládla na jiï zmiàované exkurzi po jáchymovsk ch památkách. Pak ale jiï v e pokraãovalo, jak se na v stavu slu í a patfií. Úvodní slovo mûli profesor Václav Girsa a asistent Tomá Efler, ktefií byli u vzniku a v voje vystaven ch prací a pfiispûli k jejich kvalitû konzultacemi s autory v prûbûhu práce. Uvedli, Ïe toto zadání vybrali pro studenty jednak kvûli dostatku podkladû a atraktivitû tématu, ale také s v hledem na moïnost nabídnout obyvatelûm Jáchymova variantní návrhy jako inspiraci a nadûji pro budoucí vzhled mûsta. Akce se zúãastnili jak rûzní odborníci nejen z fiad památkové péãe, tak místní obãané. Pfiítomní mûli moïnost vyslechnout autory nûkter ch návrhû a konfrontovat jejich zámûry s realitou, coï bylo oboustrannû pfiínosné a zajímavé. Jeden z hlavních organizátorû ze strany mûsta, nûkdej í místostarosta Ing. Petr Bohdálek, se vyjádfiil k vût inû vystavovan ch prací pozitivnû. Zmínil také, Ïe nûkteré práce by mohly konkurovat i profesionálním projektûm, coï bylo jak pochvalou pro studenty, tak kritikou úrovnû práce profesionálních projektantû, se kterou se bûïnû setkáváme. Vystavené práce byly po vernisáïi pfiemístûny z mincovny (muzea) do vefiejnosti pfiístupn ch prostor v pfiízemí renesanãní jáchymovské radnice, kde byly umístûny do konce listopadu roku Ve dnech 1. aï 20. prosince 2010 pak byla tato v stava instalována v Mûstské knihovnû v Lokti v pfiízemí radnice pod názvem Nová architektonická tvorba v historickém prostfiedí. VernisáÏ v stavy vãetnû pfiedná ky profesora V. Girsy a T. Eflera spojené s obrazovou prezentací se uskuteãnila 1. prosince 2010 a volnû pokraãovala spoleãnou diskusí odborníkû i laikû nad studentsk mi projekty i otázkami souãasné architektonické tvorby v kontextu památkové péãe. Celkovû byly obû vernisáïe i v stavy jistû velik m pfiínosem jak pro vystavující studenty, tak pro obãany obou mûst a vûbec v echny zúãastnûné. Nezb vá neï podûkovat v em organizátorûm a doufat, Ïe i v dal ích letech bude moïné uskuteãnit akce podobného charakteru a pfiispívat tak do vefiejné diskuse nad tvorbou prostfiedí, ve kterém Ïijeme. V stava byla zároveà souãástí mediálního tématu Národního památkového ústavu Souãasná architektura a mûsto a byla mimo jiné podpofiena i ze studentské grantové soutûïe âvut. Tomá EFLER, Filip CHMEL Semináfi Vesnické technické objekty 2010 Ve dnech probûhl ve Vysokém M tû semináfi Vesnické technické objekty, kter uspofiádalo Regionální muzeum ve Vysokém M tû. Zúãastnilo se ho kolem padesáti zájemcû a bylo pfiedneseno bezmála tfiicet zajímav ch pfiíspûvkû. Zá titu pfievzal a organizaci stejnû jako v pfiedchozích roãnících zaji - Èoval PhDr. Radim Urbánek, vedoucí sbírkového oddûlení muzea, etnolog, specialista na technické objekty, vodní ml ny, lidové stavby a vesnick urbanismus. Kromû objektû velik ch továren ãi v robních provozû v mûstském prostfiedí byly drobnûj í technické stavby nedílnou souãástí venkova. Pro své fungování dokázaly dokonale vyuïít v echny moïné a dostupné druhy energie (vodní, vûtrné ãi vyuïití zvífiat). Do souãasnosti se v ak v terénu dochoval pouze zlomek z pûvodního, dnes stûïí pfiedstavitelného mnoïství technick ch objektû. I zachovalé objekty ãi samotná vnitfiní technologická zafiízení jsou dnes z vût í ãásti nevyuïívané a hrozí jejich pomal zánik. Na stranû druhé dochází i k pomalému vzestupu zájmu o jejich obnovu a zachování, i kdyï ãasto jiï v jiném funkãním vyuïití. Pfiedev ím proto byl semináfi pfiínosem pro v mûnu zku eností s v zkumem v terénu, archivu, s dokumentací nebo obnovou technick ch objektû ãi staveb, které jsou mnohdy bohuïel stále opomíjen mi, ale velmi cenn mi doklady Ïivota a zpûsobu obïivy vesnick ch obyvatel. Program semináfie byl rozdûlen do nûkolika tematick ch blokû. Zahájení se ujal Ing. Jan Doubek, pfiedseda sekce Vûtrn ch ml nû pfii Klubu pfiátel Technického muzea v Brnû. Po jeho uvítání se rozproudila diskuse o rozdílu v bádání amatérsk ch zájemcû ãi profesionálních vûdcû a poté jiï následovaly první pfiíspûvky na téma komunikace pfiedná ka Mgr. Jana Martínka z Centra dopravního v zkumu, v. v. i., Olomouc o vyuïití kartografick ch a terénních podkladû pro studium star ch cest a dále prezentace novû vydaného titulu Silnice v Pardubickém kraji 1 Luìka tûpána a Ing. Jaromíra PraÏana. Po úvodním bloku úãastníci vyslechli tematické pfiedná ky o objektech na vûtrn pohon, konkrétnû pfiíspûvky Ing. Jana Doubka o záchranû vûtrného ml na ve Spálovû v okrese Nov Jiãín a o vûtrném ml nku v obci KorÀa na Slovensku. Velmi zajímav byl také pfiíspûvek pana Romana Tykala o kresebné dokumentaci stavitele Vojtûcha Kraupnera. Ing. Bfietislav Koã seznámil úãastníky s v vojem vûtrn ch ml nû od nejstar ích konstrukcí aï k souãasn m moderním vûtrn m elektrárnám. Tfietí pfiedná kov blok byl nejobsáhlej í a vûnoval se neobvykl m tématûm a rûzn m technick m zajímavostem. Úvodní pfiíspûvek patfiil studentovi Západoãeské univerzity v Plzni Jifiímu Chmelenskému a tématu drobn ch dochovan ch vodohospodáfisk ch staveb v údolí Zábrdky a Malé Mohelky. PhDr. Franti ek Ledvinka ukázal zajímavé historické stavební plány dílny na v robu inkoustu. Mgr. Jana Svobodová a Mgr. Jana Berková z NPÚ ÚOP stfiedních âech v Praze pfiednesly krátké diskusní pfiíspûvky o drobn ch technick ch objektech tentokrát z regionu stfiedních âech, konkrétnû 1 Autorkou v ech fotografií je Tereza Konvalinková, Obr. 1. Chra ice (okres Chrudim), kamenná vodárenská vûï ze 17. století. o klecích na kování dobytka a o skalní su árnû ovoce. Ing. Václav Medek poukázal na dnes jiï neexistující dfievûné potrubí u pfiehrady Seã a veãerní blok zakonãil Ing. Josef Lenoch z Ústavu lesnické a dfievafiské ekonomiky a politiky Lesnické a dfievafiské fakulty Mendelovy univerzity v Brnû pfiíspûvkem o historii dostupnosti dfievní suroviny pouïívané ke stavbû vesnick ch technick ch objektû. Úvodní den semináfie zakonãil slavnostní kfiest novû vydané publikace Jifiího Langera Lidové stavby v Evropû, 2 kterého se s radostí ujal pan Ludûk tûpán a zástupci nakladatelství Grada. Následovala neformální diskuse s autorem. Bûhem pokraãujícího veãerního posezení dále probûhlo zasedání komise pro lidové stavitelství, sídla a bydlení âeské národopisné spoleãnosti. Následující pfiedná kov den zahájil jiï ãtvrt tematick blok, t kající se objektû na vodní pohon. Velice zajímavé pfiíspûvky, které doloïily dûleïitost vyuïití historick ch stavebních plánû pro dokumentaci technick ch staveb, pfiednesli Bc. Petr Freiwillig a Mgr. Miroslav Kolka z libereckého pracovi tû NPÚ (VyuÏití vodních kol pro pohon zemûdûlsk ch zafiízení a drobn ch provozû na Fr dlant- Poznámky 1 TùPÁN, Ludûk; PRAÎAN, Jaromír. Silnice v Pardubickém kraji : historie a souãasnost. Pardubice : Mayday, s. ISBN LANGER, Jifií. Lidové stavby v Evropû. Praha : Grada, s. ISBN SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE

15 Obr. 2. Ko umberk (okres Chrudim), pivovarská budova s objektem purkrabství v pozadí snímku. Obr. 3. Ko umberk (okres Chrudim), úãastníci semináfie pfii prohlídce pivovaru v obci. Obr. 4. Ko umberk (okres Chrudim), areál místního pivovaru, celkov pohled z hradu Ko umberk. sku, Pfiestavby ml nû a obytn ch staveb na drobné tkalcovny, pfiádelny, brusírny skla a jiná zafiízení v regionu Cvikovska). Regionu severních âech se t kala i následující prezentace mladého nad eného badatele Davida Veverky o brusírnách skla v Jizersk ch horách a historick ch vodních turbínách. Závûrem bloku zaznûly pfiedná ky Mgr. Terezy Pavlíãkové z Historického ústavu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brnû o mal ch mechanick ch tkalcovnách v Orlick ch horách a Mgr. Kvûty Jordánové z NPÚ ÚOP v Ostravû o pilách a dochovaném strojním zafiízení v okrese Rychnov nad KnûÏnou. Odpolední ãást pfiedná kového dne byla obohacena o tematické dílny, na nichï se mohli úãastníci dozvûdût konkrétní praktické poznatky k v zkumu a dokumentaci nejen technick ch staveb. Dílnami provázeli pan Ludûk tûpán, kter se podûlil o celoïivotní poznatky ke studiu plánové dokumentace, Bc. Rudolf imek, kter zájemcûm prezentoval zajímavé a praktické internetové odkazy digitalizovan ch historick ch knih, a PhDr. Radim Urbánek, jenï poukázal na zajímavé existující nebo jiï zaniklé objekty a jejich stavební podobu na dobov ch i souãasn ch fotografiích. Následující pát blok pfiedná ek se vûnoval opravám, rekonstrukcím ãi experimentûm historick ch technologií. Zcela nepochybnû zásluïnou ãinnost restaurování a znovuzprovozàování star ch, mnohdy jiï odepsan ch strojû prezentovali Martin Holota a Michal Bednáfi z První ãeskomoravské restaurátorské dílny na stroje a pfiístroje. Prakticky zamûfien byl následující pfiíspûvek Mgr. Barbory Jaro ové o prûbûhu a v sledcích experimentálního valchování sukna ve Vala ském muzeu v pfiírodû v RoÏnovû pod Radho tûm. Závûreãn, est tematick okruh o konkrétních objektech a technologiích z rûzn ch regionû zaãal zajímav mi pfiíspûvky Mgr. Václava Michaliãky z muzea Novojiãínska o pilníkáfiství na Svratecku a Bc. Rudolfa imka z mûstského muzea v RoÏmitálu pod Tfiem ínem o cvoãkafiství na RoÏmitálsku. Následoval opût pohled do severoãeského regionu, konkrétnû pfiíspûvkem PhDr. Pavla Bure e z ústfiedního pracovi tû NPÚ o terénním prûzkumu maãkáren skla na Jablonecku. Dal í dûleïité v robní produkci vápenictví v oblasti Javofiíãského krasu a v Îelezn ch horách se vûnovali Karel Falt nek z olomouckého pracovi tû NPÚ a Ludûk tûpán. Pohled na Slovensko umoïnil pfiíspûvek o vinafisk ch lisovnách Ing. Martina Guldana a Ing. Kataríny Oravcové z Technické univerzity v Bratislavû. Poslední slovo patfiilo hlavnímu organizátoru celého semináfie PhDr. Radimu Urbánkovi a t kalo se bûlidel a jejich zákresû ve stavební plánové dokumentaci. Druh m dnem skonãila pfiedná ková ãást semináfie, aby mohla následovat celodenní exkurze po okolí Vysokého M ta pod vedením pana Luìka tûpána a Ing. Jaromíra PraÏana Program exkurze zaãal krátkou projíïìkou obcí StradouÀ a prohlídkou klasicistní kovárny, zvonice, místní- Ko umberk, po jehoï prohlídce celá exkurze skonãila. dá zãásti (moïná diskutabilnû) novû zastfie en hrad ho zájezdního hostince ãi historického mostu. V obci Semináfi Vesnické technické objekty 2010 byl pln Chroustovice jsme nav tívili barokní zámek s dochovan m pûvodním náhonem vody k zámku a ml nu. Zázkum drobn ch ãi sloïitûj ích technick ch objektû. zajímav ch a podnûtn ch pfiíspûvkû pro studium a v mek je navíc velmi dobfie spravován a uïíván odborn m uãili tûm a praktickou kolou a postupnû s dlouhodobou praxí, ktefií mohli svoje dûleïité po- Mezi úãastníky byla celá fiada vynikajících odborníkû rekonstruován i s pomocí evropsk ch dotací. Unikátnû znatky a vûdomosti pfiedat dal ím kolegûm. Bûhem dochovanou Ïidovskou mikvi i s pfiívodem vody jsme ãetn ch diskusí si úãastníci stihli vymûnit fiadu zku eností z jednotliv ch regionû a dozvûdût se mnohé o jiï zhlédli v obci Pfiestavlky a její souãasn stav jsme mohli porovnat s historick m stavebním plánem. V nedaleké obci Chra ice se zachovala monumentální ka- stavební plány, nauãit se v nich orientovat a získat tak neexistujících objektech ãi narazit na velmi dûleïité menná vodárenská vûï ze 17. století. Kromû této vû- dnes jiï z terénu nezjistitelné informace. Mnohá pfiekvapení pfiineslo nûkolik znovuobjeven ch technic- Ïe se v krajinû v raznû uplatàuje také barokní kostel sv. Markéty v obci PodlaÏice, kter byl postaven na k ch objektû v terénu, v jejichï existenci jiï nikdo nedoufal, nebo ohromná rozmanitost zpûsobû vyuïívání místû pûvodního benediktinského klá tera, v nûmï byl údajnû sepsán takzvan Codex Gigas. Pfies obec vodní ãi vûtrné energie pro malé v robny a provozy. LuÏe jsme dojeli k závûreãné a nejobsáhlej í prohlídce Drobné technické objekty ãi vybavení provozû bohuïel pivovaru a hradu v obci Ko umberk. Nejzajímavûj í i v dne ní dobû kvûli jejich nevyuïití ãasto nenávratnû ãástí exkurze byla náv tûva dnes bohuïel jiï nefungujícího areálu pivovaru, ale s ãásteãnû dochovan m vy- Proto je nezbytné tuto tematiku v co nejvût í mífie pre- mizí, dochází k jejich rozebírání, prodeji nebo chátrání. bavením, které jsme opût mohli zasadit do správného zentovat a dokumentovat, aby do lo k uvûdomûní kontextu pomocí dochovan ch stavebních plánû. Cel hodnot tûchto neprávem opomíjen ch dûmysln ch areál dnes prochází obnovou, po které má opût slou- konstrukcí, technologií a historick ch v robních provozû, nezbytn ch pro fungování tehdej í spoleãnosti. Ïit ãásteãnû sv m pûvodním úãelûm, a z ãásti jako penzion. Hned nad pivovarsk mi budovami se jiï zve- Tereza KONVALINKOVÁ SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE 135

16 1 2 Relikviáfi sv. Maura na PraÏském hradû Národní památkov ústav ve spolupráci se Správou PraÏského hradu a pod zá titou manïelky prezidenta âr, paní Livie Klausové, pfiipravil nev ední v stavu relikviáfie sv. Maura v prostorách starého paláce na PraÏském hradû. Tato akce se uskuteãnila ve dnech a stala se vyvrcholením roku oslav pofiádaného u pfiíleïitosti 25. v roãí nalezení této bezesporu jedineãné památky, odborníky ãasto oznaãované za druh nejcennûj í zlatnick pfiedmût na na em území. BûÏnû je relikviáfi vefiejnosti prezentován v rámci stálé expozice v prostorách trezorové místnosti barokního zámku v Beãovû nad Teplou. Netradiãní projekt iniciovala správa hradu a zámku Beãov. V chodiskem byla snaha nechat pûsobit samotn unikátní exponát v exkluzivním historickém prostoru Vladislavského sálu. Pojetí prezentace relikviáfie na této v stavû umoïnilo náv tûvníkûm mimofiádnû spatfiit relikviáfi za denního svûtla, tedy zpûsobem, jak m jej mohli lidé vnímat v pfiedcházejících staletích. V stava byla doprovázena nûkolika informaãními panely a také modelem beãovského zámku v mûfiítku 1 : vytvofien m pro park Boheminium v Mariánsk ch Lázních, kam se po skoãení v stavy pfiesune. Relikviáfi sv. Maura nebyl v prostorách PraÏského hradu vystavován poprvé. Pfiesnû pfied deseti lety probûhla ve Starém královském paláci historicky první vefiejná prezentace této památky od jejího objevení v roce Tehdy byla ostatková schrána vystavena je tû pfied dokonãením sloïitého a dlouhého procesu záchrany a obnovy. ZároveÀ je nutné zdûraznit, Ïe i ten probíhal po urãitou dobu právû v restaurátorsk ch dílnách na PraÏském hradû. Posledním pojítkem mûïe b t také vztah dvou vzácn ch zlatnick ch památek na území âeské republiky relikviáfie a korunovaãních klenotû. PfiestoÏe se jedná o zcela odli né pfiedmûty, které s ohledem na rûznou povahu vûcí nelze v znamovû srovnávat, mají mnoho spoleãného. V první fiadû se v obou pfiípadech jedná o vynikající díla stfiedovûkého zlatnictví. Je jim spoleãné napfiíklad druhotné uïití gem, antick ch fiezan ch drahokamû mnohem star ího pûvodu. V souãasné dobû jsou také obû ma- Obr. 1. Praha, PraÏsk hrad, Vladislavsk sál, generální fieditelka Naìa Goryczková a manïelka prezidenta âr Livia Klausová pfii prohlídce relikviáfie sv. Maura. (Foto Gabriela âapková, 2010) Obr. 2. Relikviáfi sv. Maura. (Foto Jan Gloc, 2001) jetkem státu, aãkoli relikviáfi byl pfiedtím dlouhou dobu v církevním drïení. Koneãnû jsou rovnûï propojené i osobou akademického sochafie Andreje umbery, kter obû jedineãné památky restauroval. Toto v jimeãné spojení si uvûdomili i organizátofii v stavy, a náv tûvníci proto mûli moïnost shlédnout jak originál relikviáfie, tak v takzvané Staré snûmovnû i kopie korunovaãních klenotû. To, o ãem se doposud jen hovofiilo, tedy srovnání dvou v znaãn ch památek, mohli nyní lidé vidût na vlastní oãi. Aãkoli se jedná o v stavu jednoho pfiedmûtu, nemohla by vzniknout bez zapojení mnoha partnerû vãetnû mûsta Beãov nad Teplou ãi Karlovarského kraje. Zejména citliv a vysoce sledovan pfievoz vyïadoval zapojení dal ích institucí pfiedev ím Ministerstva kultury a Policie âeské republiky. Pofiadatelé: Správa PraÏského hradu a Národní památkov ústav Zá tita nad projektem: Livia Klausová Autofii projektu: Tomá Wizovsk, Katefiina Pánková Garant projektu: Naìa Goryczková V stava se konala za podpory: Ministerstva kultury âr, Ministerstva pro místní rozvoj âr, CzechTourismu, Karlovarského kraje, mûsta Beãov nad Teplou, BoheMINIum, SBS IVA. Naìa GORYCZKOVÁ PrÛmyslová krajina jako kulturní dûdictví Dne 19. ledna 2011 se uskuteãnil na pûdû Katedry sociální geografie a regionálního rozvoje Pfiírodovûdecké fakulty UK v Praze jiï 7. roãník konference s názvem PrÛmyslová krajina jako kulturní dûdictví, kterou tradiãnû pofiádají Historick ústav AV âr, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje PfiF UK a Komise pro historickou geografii pfii HÚ AV âr. Konference byla pojata jako pomûrnû iroce rozkroãené fórum pro odborné pracovníky zab vající se stavem a v vojem ãeské krajiny a místem architektury prûmyslov ch a inïen rsk ch staveb v ní. Se li se zde zástupci mnoha oborû historici, geografové, krajinní inïen fii, vodohospodáfii, architekti, pfiírodovûdci. V ãet autorû referátû by byl dlouh. PfiíspûvkÛ bylo sedmnáct, coï je na jeden den pomûrnû velké mnoïství. Konferenci zahájili úvodním slovem zástupci organizátorû doc. RNDr. Ivan Biãík, CSc., z domovské katedry a du e konference prof. PhDr. Eva Semotanová, DrSc., z Komise pro historickou geografii. Program konference byl rozdûlen do ãtyfi blokû. Prof. Semotanová pfiednesla struãn úvod do historie hospodáfisk ch aktivit ãlovûka v krajinû od stfiedovûku aï po souãasnost. Následoval nesmírnû inspirativní pfiíspûvek RNDr. Pavla Chromého, Ph.D., z domovské katedry, zam lejícího se nad vlastním tématem celé konference. Nastolil otázky obecného charakteru, jako napfiíklad, zda existuje prûmyslová krajina nebo co je to dûdictví. Zamy lení nad v znamem fenoménu dûdictví tvofiilo podstatnou ãást jeho referátu. Dûdictví mûïe b t pfiírodní, kulturní, krajinné, nûco je jím od poãátku, nûco se jím stává. Vzniká socioprostorov m procesem. Dûdictví je nutné identifikovat, inventarizovat a také interpretovat (ãasto dochází k dezinterpretaci napfiíklad zamûnûním pûvodního v znamu stavby). Dnes se nacházíme v postindustriální spoleãnosti a stojíme pfied problémem: umíme smysluplnû vyuïívat a chránit prûmyslovou krajinu jako dûdictví? Odpovûì je bohuïel spí e negativní, neboè technické památky jsou v dne ní dobû marginalizovan m tématem a ãasto z dûvodû nedostateãného zájmu a péãe zanikají. 136 SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE

17 RNDr. Ludvík Kopaãka, CSc., z pofiádající katedry v pfiedná ce s názvem PrÛmysl v dlouhodobém v voji a zmûnách spoleãnosti, krajiny a Ïivotního prostfiedí v ãesk ch zemích (s dûrazem na 20. století) pfiedstavil v sledky svého v zkumu v voje hospodáfiství v období let Tyto v sledky shrnul do velkého poãtu pfiehledn ch map zaznamenávajících v voj zvolen ch hospodáfisk ch sfér (prûmysl, zemûdûlství, sluïby) v jednotliv ch regionech ve ãtyfiech ãasov ch periodách (do roku 1930, , , ). V mapách bylo vïdy srovnáno, jaká byla produkce odvûtví na poãátku a na konci daného ãasového období. Bylo aï pfiekvapivé sledovat, kolika zmûnami a pfievraty na e hospodáfiství, a tudíï i hospodáfiská krajina v závislosti na politické a ekonomické situaci bûhem jediného století pro ly. Doc. RNDr. Ivan Biãík, CSc., rovnûï z katedry sociální geografie a regionálního rozvoje PfiF UK, hovofiil na téma Dûdictví industrializace zemûdûlství v ãeské krajinû. ZdÛraznil, Ïe industrializace zemûdûlství pfiinesla jak v znamné stavby hodné ochrany, jako jsou ml ny ãi statky, tak i nevhodná díla typu siláïních vûïí, ocelov ch hal a podobnû, která je spí e Ïádoucí z krajiny odstraàovat. Pfiedstavil také hlavní souãasné trendy ve v voji ãeské zemûdûlské krajiny, kdy ve znaãné mífie dochází k pfiemûnû orné pûdy na trvalé kultury (vinice, sady). Negativními jevy jsou grasifikace neboli zatravàování, související mimo jiné také se vznikem golfov ch hfii È, opu tûné agrární krajiny, solárních a vûtrn ch elektráren. V krajinû se vyskytují opu tûné zemûdûlské areály, pro které se zaãíná vïívat termín agrobrownfield. Ing. arch. Jifií Kupka, Ph.D., pedagog Fakulty stavební âvut z katedry urbanismu a územního plánování, vyloïil v pfiíspûvku Od prostorové integrace k segregaci vztah mûsta a prûmyslu v voj zaãleàování prûmyslov ch staveb do krajiny, jejich vztah k mûstûm a vliv na v voj urbanistick ch koncepcí od doby vzniku prvních manufaktur aï po souãasnost. Ing. Vladislava Valcháfiová a Mgr. Jan Zikmund z V zkumného centra prûmyslového dûdictví pfii Fakultû architektury âvut pfiedstavili dlouhodob projekt Registr prûmyslového dûdictví. Jedná se o obsáhlou a stále doplàovanou databázi informací o na- em prûmyslovém dûdictví, v níï nalezneme informace o objektech, územích i osobnostech spjat ch s v stavbou prûmyslov ch staveb. Databáze prûmyslového dûdictví obsahuje v souãasnosti záznamû, z toho je vefiejnû pfiístupn ch ovûfien ch záznamû. Ostatní jsou pfiístupné pouze povûfien m vûdeck m pracovníkûm. Registr najdeme na internetové adrese Doc. RNDr. Peter Chrastina, Ph.D., z Filozofické fakulty Univerzity Kon tantína Filozofa v Nitfie, z katedry managementu kultury a turismu, pfiednesl referát s názvem Profily kultúrnokrajinn ch vrstiev metóda HG v skumu (nielen) industriálnej krajiny (na príklade mûsta Nováky). Doc. Chrastina demonstroval vlastní metodu anal zy území zkoumáním takzvan ch kulturnû-krajinn ch vrstev, která spoãívá v práci s historick mi mapami urãité oblasti. Jejich vrstvením a porovnáním s mapou souãasného stavu zji Èujeme, z kterého historického období pocházejí urãité prvky (cesty, valy, zfiíceniny, lesy a dal í) soudobé krajiny. Podle mapov ch podkladû jsou vytváfieny také profily (fiezy krajinou), do nichï jsou vná eny v echny v znamné prvky krajiny ve sledovaném období. Srovnáním fiezû mûïeme zjistit rozdíly ve v razu krajiny v jednotliv ch historick ch etapách. Trojice pracovníkû Národního technického muzea v Praze, Mgr. Michal Novotn, Mgr. Hynek Stfiítesk a PhDr. Milo Hofiej, seznámila posluchaãe s v sledky své práce na téma Cukrovary v ãeské krajinû. Cukrovarnictví patfiívalo od druhé poloviny 19. století k vedoucím odvûtvím na í ekonomiky a cukru se pfiezdívalo bílé zlato. Cukrovary b vají, na rozdíl od pivovarû, spjaty s ryze zemûdûlskou krajinou. Ve druhé polovinû 20. století byly bohuïel ãasto ru eny. Tento trend po roce 1989 je tû zesílil a v souãasnosti jsme svûdky jejich hromadného úbytku (mimo jiné i kvûli kvótám Evropské unie). Funkãních je jich uï pouze sedm. Mnoho cukrovarû se dnes nachází ve stavu tûsnû pfied zánikem, a máme tak poslední moïnost jejich dokumentace. Zajímav m fenoménem jsou také úzkorozchodné Ïelezniãní vleãky, takzvané cukrovarnické dráïky, které byly k cukrovarûm budovány. V 90. letech, s pfiechodem na automobilovou dopravu, v ak jiï pfiestaly b t plnû vyuïívány a postupnû rovnûï zanikají. Konference mûla také svoji posterovou sekci. Na nûkolika panelech byly vystaveny práce vztahující se k pfiedstavovanému tématu. Vût inou se jednalo o studie souãasné promûny industriálních ãtvrtí (LibeÀ) ãi oblastí (Porúfií) a snahy o jejich zhodnocení. Byly zde k vidûní i práce v krajináfiském mûfiítku (napfiíklad Systém zelenû a prûmyslová krajina Ostravy, PrÛmysl v ãeské krajinû na mapách 1 : ). Z konference vyplynulo, Ïe na e prûmyslová a zemûdûlská krajina prochází v souãasné dobû dramatick mi zmûnami. DÛvodÛ je jistû mnoho. Za nûco mûïe zintezivnûná globalizace, která má za následek rychlé opu tûní stávající v robní kapacity a zároveà stejnû rychlé budování nové v robní kapacity v dosud nezastavûném prostoru. Dochází k zásadním zmûnám ve skladbû prûmyslové i zemûdûlské v roby, v dopravní infrastruktufie, v energetice. Bylo zde rovnûï pfiipomenuto, Ïe ãeské zemû byly v dobû Rakouska-Uherska a za první republiky jednou z nejrozvinutûj ích ãástí svûta, a proto je na e dûdictví z této doby mimofiádnû rozsáhlé. Mnohé tyto stavby mají i v razné architektonické kvality. Nemûli bychom dopou tût, aby byly tyto hodnotné stavby lehkováïnû demolovány, ale je nezbytná snaha o nalézání nov ch moïností vyuïití, aby se z jejich krásy mohly tû it i budoucí generace. V oblasti zemûdûlství jsou mnohdy dûsledkem zanedbané a chátrající historické zemûdûlské areály, které se po staletí podílely na v razu na í krajiny a jejichï ztráta je z hlediska genia loci nenahraditelná. Martin MERGER RECENZE BIBLIOGRAFIE Publikace Nová scéna Národního divadla Richard BIEGEL, Radomíra SEDLÁKOVÁ: Nová scéna Národního divadla. Vydalo Národní divadlo v Edici Archiv, Praha 2010, 102 stran, ISBN Ráda bych zde ãtenáfiûm pfiiblíïila velice zajímavou publikaci o architektonickém fie ení dostavby Národního divadla, které pfiedstavuje Nová scéna v Praze, symbol jednoho z nejv raznûj ích a zároveà nejdiskutovanûj ích zásahû v historickém centru Prahy ve druhé polovinû minulého století. Knihu v loàském roce vydalo Národní divadlo a pochází z pera na ich pfiedních odborníkû zab vajících se architekturou. První z autorû, PhDr. Richard Biegel, Ph.D., je absolventem dûjin umûní na Filozofické fakultû Univerzity Karlovy, kde od roku 2006 pûsobí jako pedagog a tajemník Ústavu pro dûjiny umûní. Zab vá se moderní a souãasnou architekturou, mezi stûïejní oblasti jeho zájmu patfií architektura 18. století, francouzská architektura století, urbanismus a architektura evropsk ch mûst 19. a 20. století a souãasná architektura v kontextu historického mûsta. Doc. Ing. arch. Radomíra Sedláková, CSc., absolvovala Stavební fakultu âeského vysokého uãení technického v Praze, obor architektura. Do roku 1984 pracovala v Kabinetu teorie architektury na Ústavu architektury (VÚVA) a vûnovala se metodologii hodnocení architektonick ch dûl. Od roku 1985 pracuje v Národní galerii, kde zaloïila a nyní spravuje sbírku architektury. RovnûÏ pfiedná í dûjiny architektury na katedfie architektury Stavební fakulty âvut. Pfiedkládaná publikace shrnuje a pfiibliïuje ãtenáfiûm dlouhou historii stavby Nové scény fenoménu, SEMINÁ E, KONFERENCE, AKCE RECENZE, BIBLIOGRAFIE 137

18 1 2 Obr. 1. Vítûzn návrh ideové architektonické soutûïe od Jifiího Matury, pohled z Národní tfiídy smûrem k historické budovû Národního divadla. (Reprofoto) Obr. 2. Vítûzn návrh ideové architektonické soutûïe od Jifiího Matury, pohled od historické budovy Národního divadla. (Reprofoto) na nûmï si tfiíbilo své názory nûkolik generací architektû. Tento pfiíbûh pfiedstavuje jak si pokus o porozumûní sloïitému fietûzu názorû, mnoha rozhodnutí, pfiíãin i náhod, které dostavbu bûhem let utváfiely, od historick ch souvislostí místa a jeho urbanistick ch promûn v 19. století pfies první úvahy o dostavbû Národního divadla a vyhlá ení první architektonické soutûïe (1922). Jsou zde pfiedstaveny jednotlivé projekty dostavby ze 40. a poãátku 50. let 20. století. Z dochovan ch návrhû je pfiitom zfiejmé, Ïe v tomto období nebyla ve stfiedu zájmu v stavba nového divadla, ale doplnûní historické budovy, neboè pro v znam nového divadla i postupn nárûst technick ch poïadavkû pûvodní budova jiï nemohla dostaãovat. Jednou z hlavních architektonick ch úloh bylo její intenzívní zapojení do prostoru Národní tfiídy. Národní divadlo bylo jiï od doby svého vzniku komponováno nikoli jako solitérní stavba, ale jako souãást ir ího celku Národní tfiídy, kter dostal své pevné kontury v polovinû 19. století (v stavba mostu, nábfieïí, jednotnû fie ené klasicistní ãinïovní domy). Studie ukázaly, Ïe se jedná o dosti sloïit problém, neboè situace místa nebyla právû jednoduchá hlavní komplikací byla pfiev ená hmota Kaurov ch domû. Ty v ak byly v polovinû 50. let pro svûj havarijní stav odstranûny a vznikl provizorní stav uãinil z dostavby Národního divadla jiï nutnost, kterou bylo nezbytné co nejdfiíve vyfie it. Publikace dále pfiestavuje jednotlivé návrhy dvou vefiejn ch soutûïí na ideové urbanisticko-architektonické fie ení zástavby okolí Národního divadla. Z první z let bylo vybráno sedm projektû k dal- ímu dopracování. Nejv e ocenûn m byl návrh trojice architektû Zdenûk Pfiáda Jan típek Franti ek Troníãek jako umírnûná varianta bruselského stylu. K dopracování variant fie ení v ak dle slov pfiedsedy poroty Oldfiicha Starého vlivem nepfiízniv ch okolností a snad i zámûrû nedo lo spoleãn návrh nesplnil pfiedpoklady a nebyl schválen. Druhá vefiejná soutûï byla vyhlá ena v roce 1962 jiï s volnûj ími podmínkami, které nepoãítaly se zachováním provozní budovy. Díky velkému mnoïství pfiihlá en ch soutûïících byly návrhy rozdûleny do tfií skupin: první zahrnovala návrhy, které se drïely koncepce uzavfieného ãi polootevfieného bloku. Druhou tvofiily projekty, jejichï novostavba pûdorysnû ustoupila a pokusila se tak zformovat nové námûstí. Tfietí skupina fie ila dostavbu skladbou solitérních ploch. Vybrané soutûïní projekty postoupily do druhého kola, jeï bylo vyhlá eno v roce Z rozpracovan ch návrhû byl vybrán projekt t mu Bohuslava Fuchse, kter v mnoha ohledech pfiedstavoval kompromisní fie ení a souãasnû pfiiná el novou a do znaãné míry nezpochybnitelnou kvalitu. Roku 1966, po pfiedloïení definitivního návrhu, byla za úãelem prûbûïné oponentury projektu a garance jeho zdárného dovedení k realizaci vytvofiena Ideová rada pro Národní divadlo, jejímï pfiedsedou se stal prof. Jaroslav Fragner. FuchsÛv návrh byl v ak s postupem ãasu pfiijímán stále více kriticky. Hlavní neãekanou zmûnou byl podnût Národního divadla na zaloïení druhé, poboãné scény, která do v voje situace vnesla mnohé polemiky a protichûdné názory. Celá realizace se tedy dále i z dûvodu nástupu normalizace protahovala. Koncepce dostavby Národního divadla pfiedstavená v letech pfiibliïuje dal í peripetie z období nástupu normalizaãního vedení divadla a sloïit v voj plánované stavby. Pokraãováním v projektu dostavby a jeho dovedením k realizaci bylo povûfieno architektonické stfiedisko architekta ZdeÀka Vávry, které pfiipravovalo rekonstrukci historické budovy. Ke zpracování objemové studie nového fie ení byl vyzván architekt Pavel Kupka. Ten vypracoval v logické návaznosti na nov provozní koncept i vlastní návrh budov pfii Národním divadle. Jejich novou náplà mûly pro potfieby PraÏského kulturního stfiediska tvofiit spoleãenské prostory, kavárny, restaurace, koncertní a v stavní sály a provozní zázemí divadla se zku ebnami a administrativou. Dále byla fie ena otázka podzemních garáïí a dal í. Ve druhé polovinû 80. let v ak do lo k rozhodnutí, Ïe takzvanou spoleãenskou budovu bude pfiece jen pro své úãely vyuïívat Národní divadlo, které si zde zfiídí poboãnou scénu. Znovu se tedy radikálnû zmûnila koncepce vyuïití, a tedy i dostavby. Zpracováním variantních studií byli tentokrát povûfieni Karel Prager a Zdenûk Kuna. Studie Nové scény, kterou Prager vypracoval za úãasti skláfie Stanislava Libenského, byla k realizace schválena v roce V následujícím roce byla zpracována finální projektová dokumentace a zahájena stavba, jeï byla dokonãena k termínu plánovaného slavnostního pfiedstavení dne , tedy ke stému v roãní otevfiení Národního divadla. Díky razantní zmûnû celkové koncepce, kterou publikace dále pfiedkládá, vznikla budova Nové scény Národního divadla v podobû, v níï ji mûïeme spatfiit i dnes. Pfiedstavuje realizaci plnou vzájemného napûtí, díky nûmuï je dostavba divadla pro mnohé stále otevfien m problémem. Autor této ãásti publikace Richard Biegel konstatuje, Ïe z odstupu let se zdá, Ïe pfies ve keré zvraty se soubor nov ch staveb dokázal velmi osobit m zpûsobem spojit do zvlá tního a pfiitom velmi silného celku. Klíã k jeho pochopení, pfiijetí, ãi odmítnutí si v ak kaïd musí nalézt sám. I v tom spoãívá pûsobivé a zároveà zneklidàující poselství sloïitého pfiíbûhu dostavby Národního divadla. V poslední kapitole publikace pfiibliïuje Radomíra Sedláková Novou scénu v kontextu celého díla Karla Pragera, kter patfiil a stále patfií mezi nejkontroverznûj í, ale i nejv raznûj í osobnosti na í architektury druhé poloviny 20. století. PfiipomeÀme alespoà jeho nejznámûj í stavby Ústav makromolekulární chemie na Petfiinách, budova Federálního shromáïdûní (dnes Nová budova Národního muzea), Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy v Tróji a dal í. Stavba Nové scény Národního divadla se tak stává ostr m zrcadlem epoch, které ji formovaly. Jedná se o pfiíbûh stavby, kter mûl svûj zaãátek i na rozdíl napfiíklad od Staromûstské radnice reáln konec, kter mûïeme na sebe nechat pûsobit i nyní a udûlat si tak vlastní názor na to, zda stavba Nové scény historické jádro Prahy i samotnou budovu Národního divadla od Josefa Schulze (ten se po poïáru 1881 ujal znovupostavení divadla pûvodnû podle plánû Josefa Zítka) obohatila, citlivû doplnila a pov ila, ãi naopak stfiedu Prahy i prostfiedí Národní tfiídy ublíïila a vytvofiila spor- 138 RECENZE BIBLIOGRAFIE

19 nou architekturu, kterou tu po desetiletí musíme trpût, a bylo by tedy vhodné místo dále promûàovat a vytvofiit zde dílo fieknûme vhodnûj í. Jak jiï bylo zmínûno, pfiedstavuje realizovaná budova Nové scény zdroj napûtí, kvûli nûmuï je dostavba divadla pro mnohé stále otevfien m problémem. Proto bych zde ráda na závûr pfiedstavila vítûze ideové architektonické soutûïe, vyhlá ené v roce 2010, jeï ukazuje, jak by Nová scéna mohla napfiíklad vypadat dnes (obr. 1, 2). Vítûzn návrh Mag. arch. Jifiího Matury je adaptací fasády 60. let, sloïené z rastrov ch elementû. Skládáním tûchto diferenciovan ch komponentû, jeï jsou vyrobeny z ploch ch desek, vzniká dynamicky pûsobící fasáda, která plynule pfiechází z transparentní ãásti (foyer, kanceláfie a podobnû) k ãásti uzavfiené (sál). TakÏe Prager, Matura, nebo je - tû nûco jiného? V závûru roku 2010 a v dubnu roku leto ního se uskuteãnily prezentace knihy a diskuse s jejími autory, kde diváci mohli právû v pûsobivém sále Nové scény posoudit celé místo na vlastní oãi a utvofiit si tak názor na celkovou realizaci. Souãástí obou akcí byly i komentované prohlídky budovy. Lucie ERNSTOVÁ Publikace Skláfiství v âeském lese na DomaÏlicku a Tachovsku Zdenûk PROCHÁZKA: Skláfiství v âeském lese na DomaÏlicku a Tachovsku. Místopis skláren, brusíren a le tíren. Vydalo Nakladatelství âeského lesa, DomaÏlice 2009, 287 stran, ISBN Publikace Skláfiství v âeském lese na DomaÏlicku a Tachovsku, které pfiedstavuje tfietí, upravené a roz- ífiené vydání z roku 2009, patfií rozhodnû jako badatelská a soupisová práce k v znamn m ediãním poãinûm Nakladatelství âeského lesa v DomaÏlicích v posledním desetiletí. Vydání, do kterého autor zapracoval nové terénní poznatky ze zanikl ch skláfisk ch provozû, ale i novû objevenou plánovou dokumentaci, svûdãí o velkém zájmu odborné i laické vefiejnosti o problematiku skláfiství v tomto regionu. Autor a majitel nakladatelství Zdenûk Procházka se totiï vûnuje terénním v zkumûm i studiu archivních pramenû a dokumentace spjat ch s touto problematikou jiï nûkolik desetiletí a v sledky jeho badatelského úsilí pak nacházejí odezvu pfiedev ím v ediãní ãinnosti jeho nakladatelství. Mohu objektivnû konstatovat, Ïe se autor ve své knize pustil do témûfi vyãerpávajícího soupisu (pfiedev ím terénního zmapování) nejen skláren sledované oblasti, ale i podstatnû ménû znám ch brusíren a le tíren. Postupuje podle jednotliv ch panství a statkû (v pfiehledu jich uvádí sedmnáct). Publikace byla vydána za podpory âesko-nûmeckého fondu budoucnosti v Praze a je vyti tûna jako dvoujazyãná (ãesky a nûmecky). Její v znam pro dokumentaci skláfisk ch provozû na území západních âech (tedy v tomto pfiípadû âeského lesa) je velmi pfiínosn a dûleïit zejména pro památkovou péãi, dûjiny umûní a studium dûjin osídlení a zástavby zanikl ch lokalit. V úvodní ãásti práce se autor velmi struãnû zmiàuje o historickém v voji a technologii skláfiství v ãesk ch zemích. PonûvadÏ publikace není zamûfiena jen na sklárny, samostatn oddíl je vûnován rovnûï zu- lechèovacím provozûm brusírnám a le tírnám. Zu- lechèovací provozy (naz vané na ãeské stranû souhrnn m názvem lejfy ) byly provozní objekty pohánûné vodními koly. Na závûr úvodní ãásti publikace Procházka zafiadil i staè pojednávající o sklenûn ch korálcích z ãesk ch skláren jako prostfiedku obchodu s Indiány (zpracoval Roman Koneãn ). Autor se vûnuje zvlá tû produkci korálkû z âeského lesa a zpûsobu jejich exportu do Ameriky. Soupis lokalit zahrnul v echny známé sklárny a zu lechèovací provozy na území âeského lesa, kter pojímá od V erubského prûsmyku na DomaÏlicku aï po vrch DyleÀ na Chebsku (proto jsou kromû okresû DomaÏlice a Tachov zafiazeny do soupisu i dvû sklárny na okrese Cheb). V rámci panství jsou jednotlivé provozy fiazeny abecednû (vãetnû historick ch, na tomto území hlavnû nûmeck ch názvû lokalit), dále je uvedeno pfiíslu né katastrální území a pfiesná nebo pfiedpokládaná lokalizace sklárny. Nûkteré hutû uvádûné v soupise zanikly jiï v minul ch staletích, jiné ov em ani po roce 1945 nezískaly nov ãesk název (proto je v hlaviãce pfiíslu ného hesla u tûchto lokalit pfiirozenû ponechán pûvodní nûmeck název, respektive oznaãení daného provozu ãi lokality). Odkazy na pouïitou literaturu (s ) jsou uvedeny pfiímo v historickém a stavebním popise jednotliv ch skláfisk ch provozû. Jako aktualizaci formou samostatné pfiílohy zafiadil Z. Procházka do své knihy dvojlist dokládající v zkum sklárny na KfiíÏové Huti z roku 2009 (zabezpeãené torzo skláfiské pece mohou náv tûvníci vidût pfiímo na místû). Publikace obsahuje fiadu historicky cenn ch a technicky kvalitních obrazov ch pfiíloh k zanikl m skláfisk m provozûm vãetnû reprodukcí ikonografick ch dokladû, plánû a fotografií v robkû skláren. Jako pfiílohu pouïil Z. Procházka rovnûï mapy stabilního katastru z let , které dokládají, Ïe v echny objekty skláren i okolní budovy byly pfiedev ím dfievûné (jsou oznaãeny jako spalné). Pfiedstavovaná kniha pfiispívá obecnû k dal ímu poznání problematiky v voje skláfiství v ãesk ch zemích; pfiiná í nejnovûj í ucelené poznatky k zanikl m sklárnám a jejich následn m provozûm, zejména pak v pohraniãním území západních âech. Lubomír PROCHÁZKA DOMÁCÍ : HOSTÉ. 4:1 Komentáfi k publikaci Mûsto mezi domy, rozhovory s architekty. Vydalo nakladatelství Gasset, Praha 2009, 86 stran, bez ilustrací, ISBN JiÏ pouh v ãet jmen Ladislav Lábus, Josef Pleskot, Petr Pelãák, Jan Sedlák a Roman Kouck uveden ch pfiímo na pfiebalu této útlé knihy informuje ãtenáfie, kter není úpln m ignorantem na poli ãeské architektury, Ïe bude zfiejmû seznamován s nûãím, co uï vlastnû dlouho ví. Z dûvodû, které souvisejí s metodami tvorby a hlasitostí zpovídan ch architektû, je pochopiteln i titulek mého komentáfie právû v ãasopise vûnovaném památkové péãi. Pfiedpoklad kvalitní artikulace problémû souãasné architektury je u vût iny zpovídan ch dán nejen jejich praktickou erudicí, ale i pedagogickou zku eností. Vûkov prûmûr aktérû zaji Èuje také jejich pomûrnû ustálenou ãi odhadnuteln m smûrem se vyvíjející názorovou konzistenci s tûïi tûm svobodné tvorby po roce 1989, ale s dostaãujícími zku enostmi z doby totalitní. Jednotlivé rozhovory jsou uvedeny reklamním textem, kter vyzvedá na prostoru jednoho odstavce nûjak zajímav tvûrãí aspekt ãi názor zpovídaného. RECENZE BIBLIOGRAFIE 139

20 Rozhovory jsou dále vedeny velmi volnû podle proudu my lenek architekta, takïe se nedozvíme odpovûdi v ech dotázan ch na stejné otázky, nicménû základní témata se prolínají u v ech architektû. Jednotlivé rozhovory jsou na konci doplnûny struãn m v ãtem realizací a profesním Ïivotopisem architekta. Úvod k pfiedkládané publikaci napsal prof. PhDr. Jifií Musil, CSc., jehoï struãná profesní dráha, stejnû jako profesní Ïivotopis autorû rozhovorû, ktefií jsou generaãnû mlad í neï odpovídající skupina architektû, jsou zmínûny na konci knihy. Dále bych se rád vûnoval jednotliv m rozhovorûm. Roman Kouck Krása je objektivní (otázky kladl Petr Volf) Aãkoliv bych nerad utvrzoval pana architekta Kouckého v jeho památkáfiském negativismu, musím jeho názory v rámci celé skupiny hodnotit jako nejménû konzistentní a ãasto si i protifieãící. Snad jde je tû pofiád jen o pózu pfiehrávanou do posledního mistrova fousu. Nemohu souhlasit s názorem, Ïe souãasné dobû odpovídá co je staré, to je automaticky dobré, a co je nové, to se povaïuje pro jistotu radûji za patné (s. 13). Vût ina designu, módy, architekturu nevyjímaje, je proklamována v médiích jako mladá, nová, individuální a jiná; naopak ochrana starého jako bránící pokroku a svobodû. Ve vztahu k úpravám budov nesouhlasí pan architekt s omezením tvûrãího pfiístupu na star ch památkách (s. 13), souhlasí naopak se zmûnami takzvané kvalitní architektury nové, napfiíklad v pfiípadû budovy Fakulty architektury âvut v Praze (s ), av ak zároveà striktnû tvrdí, Ïe mûfiítko panelov ch domû a jejich tvar by se nemûly v Ïádném pfiípadû mûnit (s. 17). Tato úãelová dvojakost argumentace je dle mého aï zaráïející. Dal ím ponûkud demagogick m gestem je tvrzení o pfiípadném vhodném zadání návrhu Národní knihovny panu architektu Kaplickému bez architektonické soutûïe. Tato svoboda je moïná v rámci investice bez pouïití vefiejn ch prostfiedkû, kde je v ak také limitována zákony a kontextem. Navíc pan architekt plete soutûïní ideov návrh se soutûïí vymezenou cenou projektov ch prací. Nevím, jak by se absolutní svoboda pfiiznaná jednomu líbila tûm, ktefií by takto soutûïit nemohli. Pan architekt Kouck tak podle potfieby zamûàuje fiád, svobodu a demokracii s absolutismem. Podobnû jeho prohlá ení poprvé se vefiejnost postavila za souãasnou stavbu (s. 16) je ponûkud nepfiesné, neboè pan architekt nefie í, kolik lidí bylo vlastnû proti a kolik pro Kaplického blob. Odpovídající by tedy bylo hovofiit o ãásti vefiejnosti. O nepochopení moderní funkce banky, jejího zázemí a mûstského urbanismu svûdãí nesouhlas pana architekta Kouckého s horizontalitou a rozlehlostí centra âsob a jeho vzdáleností od centra Prahy umístûním v Radlicích. Bytostnû s ním nesouhlasím: moje banka je pfiedev ím mûj poãítaã, internet, bankovní karta a mnoïina bankomatû a pokladních ãteãek. Moderní zázemí banky dnes nemusí b t v centru, protoïe tam jeho fyzická pfiítomnost není potfiebná a ani stfied mûsta nijak lidsky neoïivuje. Pokud tedy pan architekt klade do roviny umístûní celého zázemí banky âsob s tendencemi umrtvování stfiedu mûsta (s. 18), je zcela jistû trochu mimo. Pfies v echnu zatrpklost pana architekta Kouckého si stejnû nemyslím, Ïe by postavil za k ãovité panorama Hradãan sérii mrakodrapû, kdyby mu k tomu dal nûkdo anci. Ale jen aè hodnû mluví, je to osvûïující. Otvírá tabuizovaná témata. Památkov zákon v ak radûji ru it nechtûjme. Také doufám, Ïe vybiãované ego jeho studentû dokáïe architektonicky vidût i jinak. Ladislav Lábus Nic se nemá pfiehánût (otázky kladli Karolína Jirkalová a Jan Skfiivánek) Rozhovor je veden spí e na teoretické úrovni, s ménû konkrétními srovnáními, na rozdíl od rozhovoru pfiedcházejícího. Mohu jej pfievést do nûkolika lapidárních tezí. V knize jsou vyjádfiení kvalitnû argumentována, prakticky rozvedena a my lenkovû souvisejí. Uvádím nûkolik témat, která snad tolik neutrpûla mojí zkratkou: Víra v pokrok, radikální fie ení a rychlost vnûj í zmûny jsou v kontrastu ke stabilitû lidsk ch potfieb a postojû. Problémem soudobé architektury je devastace krajiny, latentní anonymita stavebních investic a sloïitost uchopení moderního zpûsobu Ïivota. Z urbanistického pohledu je ze strany mûsta nebezpeãné zfiíkat se kontroly nad velk mi urbanistick mi celky je nutné garantovat parcelaci pro vefiejné prostory a vefiejné stavby za úãelem udrïení míry kvality nového prostfiedí. Nová architektura je ovlivnûna pokroãil mi technick mi moïnostmi procesu projektování, nov mi materiály a plánovou distancí od minulosti. Nadãasovost architektury je urãena také schopností kvalitního stárnutí stavby. Tradiãní materiály mají lep í schopnost stárnout. Nûkteré materiály sv mi technick mi parametry pozitivnû omezují libovûli architektonického návrhu. U rekonstrukcí má smysl zachovat v e, co je autentické a pouïitelné. PfiestoÏe je architektura do jisté míry umûním, musí b t architekt technicky zdatn. U pana profesora Lábuse se nemusíme obávat nekompatibilních a nekontextuálních fie ení. Potfieba represivního památkového zákona odpadá. Není asi pfiekvapivé, Ïe pan architekt Lábus v rozhovoru nepfiímo zmiàuje památkáfisk dogmatismus. Téma památkové péãe a rekonstrukcí je ostatnû dûleïitou ãástí i dal ího rozhovoru. Josef Pleskot Omyl nelze vylouãit (otázky kladli Karolína Jirkalová a Jan Skfiivánek) Nemohu se zbavit dojmu, Ïe pan architekt Pleskot v tématech plynule navazuje na pana architekta Lábuse (ãi naopak). Opût zde vyvstává otázka kontextu, inspirace okolím, materiálové kvality, lokálních zdrojû a recyklovatelnosti, programové askeze ãi nutnosti zelenû. Znovu je dotãena latentní anonymita stavebních investic staví se na prodej, ne pro konkrétního uïivatele. DÛm je tak reklamou sama sebe se v í negativní prvoplánovitostí. Je zmínûno riziko globalizace i v chodisko regionalismu. Jako u pfiedchozího diskutujícího se rozhovor dostává i do zásadnûj í roviny urbanismu. Zlehka dotknuté srovnání autorství u architektury a hudby by jistû stálo za ir í rozvedení: Autorství váïe poezii a hudbu. Nikdo nemá právo ji pfiepsat. Ale zbourat, odstranit, pfiestavût nekvalitní dûm, kter patnû stojí toto právo by mûlo existovat OkamÏitû mû napadá: báseà nemusím ãíst, rádio vypnu, koncert si vyberu, hudbu mohu individuálnû interpretovat, fale nû zpívat ve spr e, nakonec i pfiepsat, ale originál zûstává (inspiruje ãi neru í). Hledisko osobní volby bez ovlivnûní dal ích je u obyãejného umûní znaãnû iroké. Jiné je to v ak s architekturou, která je prostû v ude kolem. Mám jen minimální moïnost celek ovlivnit a nemohu klop tat zkaïen m prostorem se zavfien ma oãima jen proto, Ïe chci vidût jinak. Absolutní v udypfiítomnost architektury s rostoucí urbanizací ovlivàuje na e Ïití sv m zpûsobem mnohem víc neï pûvodní pfiírodní prostor. BohuÏel nejen nûkteré aditivní, ale i subtraktivní zmûny mohou b t negativní. Absolutní nutnost moïnosti zmûny mûïe b t spojovacím mûstkem s úvahami pana architekta o památkové péãi. Je pro ni ne Èastné, Ïe zku enost dlouh ch let architektonické praxe nutí pana architekta vyjádfiit pfiesvûdãení, Ïe pro památkáfie je dûleïité pfiedev ím stáfií stavby ãi jejího prvku. To pfiece nemû- Ïe b t uï jen náhoda. Pár kvalitních památkáfiû potkává hodnû nekvalitních architektû, pár kvalitních architektû potkává spoustu nekvalitních památkáfiû. Je nepochybnû lep í, kdyï kvalitní architekt potká nekvalitního památkáfie, neï kdyby nekvalitního památkáfie potkal nekvalitní architekt. Únava a bezmoc z marn ch soubojû je v ak vyãerpávající. Petr Pelãák Nikoliv tíïit, n brï povzná et (otázky kladli Petra Hlaváãková a Jan Skfiivánek) Rozhovor lze vyextrahovat na hledání a nacházení idey a pravdy. AÈ uï v tektonice bfiemeno versus podpora, funkci stavûní pro konkrétního uïivatele versus stavûní na prodej, vzhledu móda versus trvalost, obecné odpovûdnosti askeze versus opulence nebo udrïitelnosti doãasnost versus ekologie. Trochu mû ale zneklidàuje názor vysoko kolského profesora, Ïe architektonické koly v âechách neumûjí uãit kvalitnímu fiemeslu, pochopení vnitfiních zákonitostí architektonické a stavební tvorby. Památkáfi uï není nekompetentní brzdou, ale pozitivnû se posunuje jen k nutné komplikaci procesu architektonické tvorby. Chování památkáfie a dûvody ochranáfiství jsou zmínûny pouze mûlce ochrana vnûj í stránky mizejícího svûta jako opory v neznámé budoucnosti. Pokud pan architekt dospûl k názoru, Ïe argumentace památkáfiû je takto naivnû nekompetentní, opût je nûkde v komunikaci památkáfiû a architektû chyba. Jan Sedlák Kdyby urbanisté Ïili tfii sta let (otázky kladli Karolína Jirkalová a Jan Skfiivánek) Není náhodné, Ïe kniha konãí rozhovorem s urbanistou. Zcela logicky tak vyúsèuje v nadstavbû architektury. Rozhovor lze vidût v kontrastu porovnávání idey a skuteãnosti, hledání rovnováhy. Koncepce chrání pfied pouze ekonomicky odûvodnûn m developer- 140 RECENZE BIBLIOGRAFIE