Korejskému komiksu, vizuálně velmi podobnému manze, se říká manhwa. Stejně jako u japonského komiksu překlad prakticky znamená jen komiks.

Transkript

1 1. ÚVOD Japonský komiks neboli manga má ve své domovině dlouholetou tradici, do České republiky však přišel až v 90. letech minulého století. Přesto se zde dočkal značné popularity a objevila se i řada kreslířů, jež ho začala napodobovat nejen po stránce primárně vizuální, tedy ve způsobu kresby postav, ale také co se týče stavby a struktury komiksu. Pro posouzení vlivu mangy na český komiks je tak zásadní pochopení jeho principů a úlohy v samotném Japonsku. Důležitým bodem je taktéž definice pojmu manga styl, který, ač často používán, je velice zkreslující a naprosto opomíjí jednotlivé osobní styly kreslířů. První část práce je tudíž věnována představení mangy jako takové, její podoby, historie a šíření do západních zemí včetně ČR. Hlavním cílem práce bylo zjistit, do jaké míry český komiks z mangy čerpá a potažmo zda je ho vůbec možné českou mangou, jak je nadepsán v podnázvu sborníku Vějíř, kde pravidelně vychází, nazývat. Tomuto problému je věnována druhá část práce, která poukazuje na konkrétní postupy a principy, jimiž se česká manga od japonské inspiruje, či naopak výrazně liší. Kromě délky a námětů příběhů, výrazně ovlivněných velikostí českého trhu, jsou to pak zejména konkrétní komiksové prvky jako panely, action lines a action words. 6

2 2. CO JE TO MANGA Pojem manga ( 漫画 ) vznikl na počátku 19. století v souvislosti s patnáctidílným návodem jak kreslit Kacušiky Hokusaje, Edehon Hokusai Manga. 1 Jako označení pro komiks, konkrétně pro své imitace západních stripů, jej poprvé použil Kitazava Jasudži, známý jako Rakuten. 2 V dnešní japonštině manga obecně označuje jakýkoli komiks, bez ohledu na jeho délku či původ. Přesto se do západního světa přenesl jen jako úzké označení výhradně japonského komiksu, 3 zatímco v samotném Japonsku se naopak ujímají varianty anglického comics, například komikku. Zatímco u nás je komiks chápán povětšinou jako zábava pro děti, popř. novinový satirický obrázek či strip, v Japonsku je to masové médium, rovnocenné s takovými, jako televize či tisk. Prakticky se jedná o celý průmysl, zahrnující mnoho úrovní nejen v rámci samotného publikování daného komiksu, ale i mimo něj. Běžná manga tak v Japonsku projde procesem, kdy je napřed publikována po jednotlivých kapitolách ve velkých souborných časopisech o až 20 příbězích na 400 stranách. Ty vycházejí většinou týdně či měsíčně a jsou určeny k rychlé spotřebě. Zpravidla jsou tedy prodávány velmi levně a po přečtení recyklovány. Pokud je příběh dostatečně úspěšný, dostane se mu přetisku v tzv. paperbacku, případně v limitované edici i v hardbacku, kde jsou všechny kapitoly kompletovány a vydány znovu ve svazcích po zhruba deseti. Tyto komiksové knihy jsou pak předmětem sbírání a následného překladu pro zahraniční trh. Pokud příběh úspěšný není, je již v procesu publikace v časopise přerušen a nahrazen příběhem jiným. Velice populární mangy bývají následně přepracovány do animovaného seriálu, 4 u běžných sérií zpravidla o epizodách, každá po 25 minutách, popř. kresleného či hraného filmu, někdy i muzikálu. Důležitou roli v manga průmyslu také hraje merchandise, tedy prodej různých produktů s tématikou daného příběhu 1 Edehon Hokusai Manga ( 絵手本北斎漫画 ), v překladu do angličtiny Hokusai s Manga Drawing Manual. KOYAMA-RICHAD, Brigitte. One Thousand Years of Manga. Paris: Flammarion, 2007, s. 64, KOYAMA-RICHAD, Brigitte. One Thousand Years of Manga. s Korejskému komiksu, vizuálně velmi podobnému manze, se říká manhwa. Stejně jako u japonského komiksu překlad prakticky znamená jen komiks. 4 V Japonsku se pro animovaný seriál/film používá označení anime ( アニメ ), zkrácenina anglického animation. Stejně jako u mangy byl tento výraz na západě přejat jako označení specificky japonské populární animované produkce. 7

3 (např. figurky, hudební CD s písněmi použitými v příběhu atd.), a v neposlední řadě také aktivita fanoušků, kteří svou vlastní, neoficiální, tvorbou pomáhají popularitě mangy. 5 Jedním z předních důvodů oblíbenosti mangy v Japonsku i mimo něj je její úzká návaznost na aktuální dění a trendy ve společnosti. Díky její rychlé produkci je neocenitelným zdrojem aktuálních novinek ze světa módy, ale také jazyka, kdy se v ní nezřídka objevují nejnovější novotvary a výrazy často používané mezi mladými. Zpětně pak zase manga ovlivňuje své čtenáře, především v oblasti příběhů ze světa sportu (v 80. letech se stal velice populárním basketbal po vydání série o hráčích NBA, 6 v současné době má tendenci vyvolat podobný efekt anime o krasobruslařích). Dalším důvodem je fakt, že manga nabízí nepřeberné množství žánrů. Vedle základních, běžných, jako fantasy, sci-fi, horor, romance atd. se také dělí podle pohlaví a věkové skupiny, pro kterou je určena. Základní tři kategorie tedy tvoří shounen 7 manga pro chlapce (pod ni spadají různé věkové podkategorie jako seinen pro dospělé muže atd.), shoujo manga pro dívky (s věkovými variacemi jako redikomi 8 pro dospělé ženy) a gekiga, 9 který obecně obsahuje příběhy vážnějších témat, čemuž také odpovídá realističtější kresba. Není výjimkou, že jeden autor (mangaka 10 ) postupně přechází mezi jednotlivými žánry a tematicky tak přizpůsobuje své příběhy svému stárnoucímu čtenářstvu. Zároveň se tím zachovává jistá uvěřitelnost příběhu a možnost čtenářů se s hrdiny ztotožnit, když prožívají podobné problémy a životní situace, v jakých se sami nacházejí. Přestože je žánrové a věkové určení mangy poměrně úzce specifikováno, stále zůstává vysoce prostupné a není tedy překvapivé, když dospělí muži nebo i ženy čtou komiksy primárně mířené na skupinu chlapců kolem 10 let. 5 Manga je v mnoha ohledech sebe-reflektující, v posledních letech se velkému úspěchu těšily příběhy o autorech mangy, zabývající se procesem vzniku mangy a manga průmyslem. Příkladem může být Bakuman Tsugumi Óby a Takešiho Obaty, vycházející ve vydavatelství Shueisha v letech SCHODT, Frederik L. Dreamland Japan: Writings On Modern Manga. Berkeley: Stone Bridge Press, 1998, s Shounen ( 少年 ) doslova znamená chlapec. V názvech žánrů mangy je takovéto věkové/genderové určení běžné. 8 Na rozdíl od předchozích (seinen 青年, shoujo 少女 ), které jsou tvořeny totožně jako shounen (viz. pozn. 7), redikomi ( レディコミ ) je zkráceninou anglického lady comics. 9 Gekiga jako žánr vzniká a rozvíjí se na konci 50. let 20. století, prvním komiksem tohoto žánru byl Ninja Bugeicho Sanpeje Širata, vycházející v letech ITO, Kinko. A History of Manga in the Context of Japanese Culture and Society. s Mangaka ( 漫画家 ) je japonský výraz pro autora mangy. Mezi fanoušky se běžně používá i ve světě. 8

4 2.1 VIZUÁLNÍ A NARATIVNÍ PODOBA MANGY Ačkoli se konkrétní vizuální projev, či styl, autor od autora liší, typické stereotypní vnímání tzv. manga stylu 11 je specifikováno především jeho karikaturností. Jedná se především o nadměrnou velikost hlav charakterů v poměru k tělu, stejně jako obrovských, jako by vodnatých, očí, typických především pro mangy pro dívky (tento fenomén vychází z asijského ideálu krásy, který přišel po otevření Japonska západu a okupaci, kdy jsou preferovány právě velké oči a bledá pleť. V manze se však obecně, mimo velice úzce specifikované žánry jako právě shoujo, začíná opět vracet do módy spíše přirozenější velikost očí). Velké oči jsou v takovýchto mangách znakem roztomilosti, často, především v příbězích o první lásce, poukazují na nevinnost hrdinky (obr. 1). Mnohdy je ale tato domnělá roztomilost v přímém kontrastu s povahou hrdinky, což v příběhu vytváří různé komické až absurdní zápletky. Kromě hlav a očí bývá v manze naddimenzován také dekolt dívčích postav, 12 především v příbězích s erotickou tématikou. Charakter takovýchto postav je v některých případech až koketní, dívky se nebojí svých předností využít. Specifickým výrazovým prostředkem mangy je tzv. chibi ( ちび, v japonštině znamená malý, drobný ). Tento výrazový prostředek je v komiksech používán především pro vyjádření vyhraněných emocí, je tedy typický ještě výraznější karikaturností, kdy postavy získávají vzrůst a proporce dítěte, jejich tělo je výrazně redukováno a veškerá pozornost je soustřeďována na výraz obličeje. Výrazů existuje široká škála (obr. 2), každý mající trochu jiný význam. Časté bývá vyobrazení ostrých, špičatých zubů, pokud je postava rozzuřena. Zdůrazněny jsou zde také komiksové prvky jako například kapičky potu pro nervozitu, žilky na čele pro rozčilení atd., které bývají v běžném projevu redukovány v poměru k vyobrazené postavě (obr. 3). Chibi bývá do komiksu organicky začleněno, běžně se na stránce vyskytuje hned vedle vážně míněné, obvyklým autorovým stylem kreslené scény (obr. 4). 11 Manga styl, popř. anime styl, je běžné, ne však přesné, souhrnné označení tvorby, vyznačující se specifickými prvky, typickými pro japonskou komiksovou produkci. Název vychází z toho, že lze tyto prvky nalézt právě v manze, resp. anime (jeho styl kresby se zpravidla v rámci možností animace drží původního stylu autora předlohy), pomíjí však osobní styl jednotlivých mangaka. 12 Kromě vyloženě pornografických komiksů, neboli hentai ( 変態 ), existuje v Japonsku také žánr ecchi ( エッチ ), který není explicitní, erotický nádech ale má. Typické pro něj jsou pohledy pod sukně školních uniforem hrdinek, popř. částečná nahota (komiks Mahou Sensei Negima! (Ken Akamatsu, vydávaný vydavatelstvím Kodansha ) například pojednává o desetiletém čaroději, učiteli na dívčí škole, jehož magickou schopností je strhat ze všech dívek v okolí oblečení pokaždé, když kýchne). 9

5 Na rozdíl od západního (specificky amerického) komiksu je pak manga výrazně odlišná jednak právě svou karikaturností, kdy v ní výrazně převládá linearita a stínování je plošné, lokální a tvořené za pomocí textur, jednak a především tím, že zpravidla bývá černobílá. Zatímco americký komiks je vydáván plně kolorován, v manze je v barvě tisknut jen přebal paperbacků, popř. několik málo prvních stran jednotlivých knih. Využití černobílého tisku a v případě souborných časopisů také recyklovaného papíru tak výrazně snižuje náklady na produkci, umožňuje rychlejší tvorbu delších příběhů a zvyšuje dostupnost pro potenciální zákazníky. Temnou stránkou rychlé produkce mangy se však stává její nižší výtvarná kvalita, důraz je kladen mnohem více na hodnotu obsahu (příběh, charakterový vývoj postav), než vizuální podobu. Tomu také přispívá způsob produkce mangy, kdy se na tvorbě jednoho příběhu vedle hlavního kreslíře, autora, podílí ve valné většině případů také značné množství asistentů. Značný rozdíl mezi západním komiksem a mangou je také v jejich způsobu narace. Zatímco americký komiks působí spíše jako ilustrace, doplněná o text, jehož sdělení posouvá příběh, v manze drží tuto roli samotný obraz. Jakožto japonské médium postavené na japonském způsobu komunikace implementuje manga mnoho způsobů reálné komunikace, jež je postavena především na neverbálních projevech, jako jemné nuance ve výrazu obličeje či dlouhé pohledy (obr. 5). Text v manze tedy představuje téměř výhradně mluvené slovo či myšlenky postav. Tím vzniká potřeba na detailnější zobrazení veškerého dění a tedy větší počet stran, na kterých je příběh podán. Způsobem narace v manze a jeho odlišnostem oproti americkému komiksu z lingvistického hlediska se detailně zabývá práce Niela Cohna, Japanese Visual Language: The structure of manga. Vizuálním a narativním specifikům japonského komiksu a jeho srovnání s komiksem českým se dále věnují kapitoly 6 a 8. 10

6 Obr. 1: Ukázka z českého překladu mangy Ve službách nuly. Postavy jsou zde kresleny s velkýma, roztomilýma očima, hlavní hrdinka je však povahou velice výbušná a protivná. Zároveň je zde vidět fenomén, kdy několik prvních stran mangy může být vyvedených v barvě. (Noboru Jamaguči: Ve službách nuly díl 6., Zoner Press ; ukázka převzata z webu Zoner Press) 11

7 Obr. 2: Ukázka různých výrazů postavy nakreslené ve stylu chibi. (převzato z [ , 13:42) 12

8 Obr. 3: Ukázka z českého překladu mangy Death Note: Zápisník smrti. Na detailu vpravo lze vidět kapičku potu, komiksový prostředek pro vyjádření nervozity či rozpaků, zde ale v poměru k nekarikaturnímu vyobrazení postavy. (Takeši Obata, Cugumi Óba: Death Note: Zápisník smrti 2, Crew 2011; ukázka převzata z [ , 14:04) 13

9 Obr. 4: Ukázka z českého překladu prvního dílu mangy Bleach. Ve spodní polovině strany lze vidět zapojení stylu chibi do běžného výtvarného projevu japonského komiksu. Styl chibi je zde použit pro odlehčení scény. (Tite Kubo: Bleach 1: The Death and the Strawberry, Crew 2012; ukázka převzata z [ , 14:08) 14

10 Obr. 5: Ukázka z neoficiálního českého překladu mangy Bleach. Na detailu dole je zobrazena scéna, kdy si postava uvědomí smrt svého přítele. Moment je pro větší účinek rozkreslen hned přes tři panely. (japonský originál: Tite Kubo: Bleach 43: Kingdom of Hollows, Shueisha 2010; ukázka převzata z [ , 14:28) 15

11 3. HISTORIE MANGY Moderní podoba mangy vznikala v průběhu konce 19. a ve 20. století přejímáním a integrováním impulzů ze západního, ve 20. století zejména amerického, komiksu do tradice japonské malby a tisku. Ačkoli některé zdroje uvádějí jako přímého předchůdce již karikatury a horizontální svitky makimono z 12. století, jejich význam, spíše než jako prvotní forma komiksu, spočívá ve vybudování prostředí a výtvarné tradice, na jejímž základě mohl později moderní komiks vzniknout. 13 Svitky často zobrazovaly výjevy z mytologie, literatury, buddhistických slavností, ale také, a především, satiru na život mnichů a vyšší třídy společnosti, pro kterou byly kvůli své vysoké ceně a náročnosti údržby určeny. Příkladem může být čtyřdílný Zvířecí svitek mnicha Toby ( ) z poloviny 12. století, který vyobrazuje zvířata jako žáby a zajíce v situacích specifických pro mnichy a úředníky. Obrazy bývaly doplňovány kaligrafickými nápisy či básněmi. Svitky se četly zprava doleva, jejich postupné rolování vytvářelo dojem plynutí času. Jednotlivé odkryté obrazy tak mohly působit podobně jako panely v moderním komiksu. Podobnost se soudobou mangou lze taktéž nalézt v přehánění a karikaturnosti některých zobrazení, linearitě a oblibě v používání textur pro stínování. 14 V polovině 17. století se v Japonsku rozšířily tzv. otsu-e, obrázky-talismany s buddhistickou, později satirickou tématikou pro poutníky na cestě z Kjóta. Následně na to vzniklo mnoho dalších druhů podobných obrázků, nazývaných různě podle jejich námětů. Mezi ně patřily například yokai (horory a monstra vycházející z folkloru), shunga (erotické náměty; specifické jsou naddimenzované mužské pohlavní orgány. Tyto obrazy také sloužily jako návod pro budoucí nevěsty. 15 ) nebo toba-e, humorné obrázky s minimem textu, často vydávané v sériích. 16 Jejich masovým rozšířením v Japonsku započala komercializace mangy COHN, Neil. Japanese Visual Language: The structure of manga. Manga: An Anthology of Global and Cultural Perspectives. New York: Continuum Books, s GRAVETT, Paul. Manga: Sixty Years of Japanese Comic. New York: Collins Design, 2004, s. 18, ITO, Kinko. A History of Manga in the Context of Japanese Culture and Society. The Journal of Popular Culture. Blackwell Publishing, Leden 2005, vol. 38, no. 3, s GRAVETT, Paul. Manga: Sixty Years of Japanese Comic. s ITO, Kinko. A History of Manga in the Context of Japanese Culture and Society. s

12 Důležitým typem těchto tisknutých obrázků byly ukiyo-e, obrazy plynoucího světa 18. Dřevotisky, dříve dobarvované ručně, později celé tisknuté barevně, zpracovávaly náměty ze života, ale také reklamu, např. portréty slavných zápasníků, herců a kurtizán. Díky jejich levné výrobě se staly velice oblíbenou formou pobavení pro širokou veřejnost, zvláště populární pak byly mezi méně bohatými obchodníky, kteří si nemohli dovolit nákladné svitky, o jistou formu umění však stáli. Pro vyšší vrstvy vznikaly tzv. surimono, umělecké tisky zdobené drahými kovy. 19 Později začaly být vydávány tzv. ukiyo-zoshi, novely s ukiyo-e ilustracemi, jejichž součástí byl dialog navíc, doplňující text příběhu. 20 Právě v této době působí Kacušika Hokusai ( ), jehož tvorba je tradičně považována za jeden z hlavních impulzů pro nový zájem západu o japonské umění a japonismu v umění Evropy. Ovlivnila ale také pozdější autory stripů, které ve 20. století zpětně hrály výraznou roli ve vývoji mangy. 21 S rozvojem tisku za vlády rodu Tokugavů se rozšířil tisk knih, hlavně vzdělávacích, do té doby určených jen pro učence. Jejich názvy jsou odvozeny od barvy přebalu, v jakém se vydávaly, a stejně jako jednotlivé obrazy se lišily námětem. Mezi nejznámější patří akahon ( 赤本, červená kniha), obsahující legendy pro děti a dostupné v hračkářstvích, později vydávané spíše jako obrázkové knihy pro dospělé, kurohon ( 黒本, černá kniha), aohon ( 青本, modrá kniha) s příběhy z dramat kabuki, a kibyoushi ( 黄表紙, v překladu žlutý papír), jež zůstal v oblíbenosti asi nejdéle, až do počátku 19. století, a v němž vycházely příběhy na pokračování. S rozšířením těchto knih se rozvinul trend tzv. kashihonya ( 貸本屋 ), neboli pojízdných knihoven. Mimo tuto produkci vznikají také všemožné tisky s hrami pro děti, jako suvenýry či pohlednice pro turisty, atd. Na přelomu období Edo a Meiji (60. léta 19. století) se rozšiřují příběhy ilustrované v panelech podobně jako dnešní fotoromán V angličtině Pictures of the Floating World, vychází z buddhistického smýšlení o neustálé proměně, dočasnosti světa. Tisky tak vyobrazují prchavé okamžiky / radosti pozemského života. 19 KOYAMA-RICHAD, Brigitte. One Thousand Years of Manga. s GRAVETT, Paul. Manga: Sixty Years of Japanese Comic. s KOYAMA-RICHAD, Brigitte. One Thousand Years of Manga. s KOYAMA-RICHAD, Brigitte. One Thousand Years of Manga. s

13 A 20. STOLETÍ Přelom 19. a 20. století hraje ve vývoji mangy klíčovou roli. S koncem Tokugava šógunátu a otevření Japonska západu do země přicházelo mnoho cizinců, mezi nimi také novináři a novinoví kreslíři, kteří měli podávat západu zprávy o současném dění. Dvěma z nich byli Brit Charles Wirgman ( ) a Francouz Georges Bigot ( ). Charles Wirgman přijel do Japonska jako novinář The Illustrated London News, pro které kreslil karikatury o vývoji politické situace v Japonsku. Roku 1862 založil časopis Japanese Punch, jako japonskou verzi jeho britského předchůdce, mířený na cizince, sídlící v Jokohamě. Setkal se však s takovým úspěchem i mezi místními, že v roce 1887 vznikla i jeho variace v japonštině. Wirgmanovy karikatury byly mezi domácími nazývány ponchi-e (odvozeno od punch v názvu časopisu) a inspirovaly mnoho místních umělců. Tyto komiksy také jako první obsahovaly speech bubbles. 23 Georges Bigot naopak přijel do Japonska za poznáním tisku ukiyo-e. Jeho tvorba zahrnovala kresbu pro noviny a ilustrace románů. Od roku 1884 vydával dvakrát měsíčně plátek Toba-e, ve kterém zaznamenával změny v japonské společnosti, dění z běžného života a politiky. Se svou tvorbou přinesl do Japonska komiksové panely, název toba-e se tak na konci 19. století ujal jako běžné označení komiksu. 24 Na tvorbu Charlese Wirgmana a George Bigota pak navázali místní umělci, z nichž nejvýznamnějšími jsou Kitazava Rakuten Jasudži ( ) a Okamoto Ippei ( ). 25 V době jejich působení byly (nejen) v Japonsku oblíbené krátké novinové stripy, prvně jako překlady amerických sešitů, v nichž byly vydávány souborně, později jako jejich imitace. Právě imitováním amerických stripů se zabýval Rakuten. Později začal vydávat své vlastní, poprvé o šesti panelech. 26 Rakuten založil několik komiksových časopisů, např. The Tokyo Puck (1905; vycházelo 2-3 týdně v japonské, anglické a čínské verzi) nebo Kodomo no Tomo (1914) pro děti. V roce 1932 otevřel 23 ITO, Kinko. A History of Manga in the Context of Japanese Culture and Society. s KOYAMA-RICHAD, Brigitte. One Thousand Years of Manga. s Jejich tvorba byla samozřejmě inspirována i dalšími západními kreslíři; u Rakutena např. komiksem Max a Moritz Wilhelma Busche (GRAVETT, Paul. Manga: Sixty Years of Japanese Comic. s. 21). 26 KOYAMA-RICHAD, Brigitte. One Thousand Years of Manga. s

14 Rakuten manga studio, kde vyučoval profesionální kresbu komiksu. V průběhu života také několikrát vystavovat v Evropě, ohlas však našla pouze jeho tradiční malba. 27 Okamoto Ippei pracoval jako kreslíř pro noviny Asahi, v nichž popularizoval americké stripy. Přestože byla většina komiksů tradičně určena buď malým dětem, nebo dospělým, jeho tvorba si získala, asi jako první, velký ohlas i mezi středoškolačkami. Okamoto v roce 1915 založil první japonské kreslířské sdružení Tokyo mangakai, později přejmenované na Nihon mangakai. 28 Dvacátá léta 20. století provázela silná regulace tisku spojená se zatýkáním, 29 manga přílohy deníků byly nuceny vydávat pouze politicky korektní díla a pozornost se tedy zaměřila spíše na příběhy pro děti. To vedlo ke vzniku nových samostatných časopisů, jenž přejaly obsah dříve publikovaný jen jako přílohy k časopisům určeným dospělým ženám, matkám. 30 V této době byly také dříve populární stripy téměř úplně nahrazeny seriály karikaturně kreslenými humornými, epizodními příběhy pro děti. Některé z nich, jako oblíbený Pes Norakuro se však později změnily v militantní propagandu. 31 Doba druhé světové války znamenala pro japonský komiks útlum, kdy velké množství kreslířů a vydavatelů bylo nuceno uprchnout před hrozícím nebezpečím na venkov či přímo narukovat do armády a v bojích zemřelo. Téměř veškerá komiksová tvorba se nějakým způsobem vázala na válečnou propagandu, ať už jako demoralizační letáky, svrhávané na nepřátelské ležení, či tzv. zousan manga 32 mířená na dělníky, aby je motivovala k větší produktivitě válečné výroby. Ve snaze motivovat mladé lidi ke kresbě tak v roce 1942 Ecuro Kato vydal návod jak kreslit mangu a o dva roky později také sborník jejich děl Kironseinenga Egaita Zousan Manga, volně přeloženo jako Kolekce zosan mangy od mladých autorů. 27 Tamtéž. 28 Nihon mangakai ( 日本漫画会 ) v překladu znamená Japonské sdružení [autorů/vydavatelů] mangy. Jedná se tedy, na rozdíl od místně určeného Tokyo mangakai o celonárodní organizaci. 29 Ta vyvrcholila po atentátu na premiéra Inukai Tsuyoshiho roku ITO, Kinko. A History of Manga in the Context of Japanese Culture and Society. s Mezi tyto nově vzniklé časopisy patřily např. Shounen kurabu (1914) pro chlapce, Shoujo kurabu (1923) pro dívky, nebo Youhen kurabu (1926) pro starší děti. KOYAMA-RICHAD, Brigitte. One Thousand Years of Manga. s GRAVETT, Paul. Manga: Sixty Years of Japanese Comic. s Zousan ( 増産 ) v překladu přímo znamená zvýšená produkce. 19

15 Po skončení války se komiksy opět objevují v novinách, kde reflektují změny a nálady ve společnosti. Američtí okupanti však nově přinesli i svou, na denním tisku nezávislou, produkci, jejíž nelegální překlady se od roku 1945 v Japonsku velmi rozšířily a motivovaly mnoho umělců k vlastní tvorbě na podobné bázi. Tyto komiksy však vycházely, tak jako to zůstalo dodnes, černobíle na recyklovaném papíře a jejich délka se postupně rozšířila na mnohonásobně vyšší počet stran, než měly jejich západní předlohy. 33 Okupace ale zároveň znamenala také mnohá omezení, kdy až do roku 1950 platil zákaz publikace příběhů týkajících se některých témat, jako např. tradičních japonských sportů či jidai geki ( 時代劇, příběhy situované v historickém Japonsku), naopak podporováno bylo sci-fi a basketbal. 34 Přesto však v této době manga zažívala boom. Vznikaly nové časopisy a žánry a objevilo se mnoho nových autorů, mezi nimi i Osamu Tezuka, obecně uznávaný za jednoho z nejvýznamnějších autorů moderní mangy. Jeho tvorba byla stylově velice inspirovaná příběhy Walta Disneyho 35 a jako taková byla mířena především na děti. Tezuka přispěl k rozvoji tzv. story manga, dlouhých příběhů vydávaných na pokračování, celkem čítajících stovky stran prakticky formát, v jakém je manga vydávaná dnes, stál také za rozvojem žánrů gekiga a shoujo. Jeho manga Ribbon no Kishi je považována za první moderní shoujo mangu vůbec. Kromě toho je mu tradičně připisován počátek kresby mangy za pomoci filmových technik, tedy s výrazně větším použitím motion lines, nových úhlů pohledu a rychlých střihů mezi scénami. Existují však názory, že tyto techniky byly používány jinými kreslíři již před ním, kvůli vládní kontrole však jejich tvorba zanikla. Po roce 1950, se zrušením okupačních zákazů, nastal další rozvoj žánrů mangy. Nově se objevují náměty kovbojů, hodných samurajů, pro dívky historie a romantické příběhy situované v zahraničí (např. Rose of Versailles od Rjóko Ikedy, vydávané v roce ). Oblíbená byla také témata obřích strojů řízených člověkem, tzv. mecha, či příběhy na motivy západní literatury. Rozvíjí se žánr fantasy, jednak díky adaptacím Jula Verna, jednak díky folklorní tradici japonských démonů. Příběhy se obecně týkaly (a stále týkají) tématu osobního rozvoje, záchrany světa díky překonání vlastních nedokonalostí, dosahování osobních cílů (ve sportu, popř. za pomoci magické síly) atd. 33 GRAVETT, Paul. Manga: Sixty Years of Japanese Comic. s KOYAMA-RICHAD, Brigitte. One Thousand Years of Manga. s Věří se však, že např. Lvího krále Disney v pozměněné verzi přejal od Tezuky. 20

16 V průběhu 60. let se objevuje stále více příběhů určených také dívkám, vznikají nové časopisy pro ně a stále více žen se angažuje v kresbě komiksů, převážně právě pro dívky, což čtenářkám umožňuje lépe se s postavami ztotožnit, jelikož autorky sdílí jejich ženský pohled. Začínají se objevovat dříve typicky chlapecká témata např. sportu volejbalu, který se tak stal velice vyhledávaným nejen v rámci školních klubů. 36 V 70. a 80. letech na popularitě získává také pornografie určená právě ženám, od 90. let jí však v hlavních časopisech ubývá a objevují se spíše příběhy ze života žen v domácnosti. Přestože je manga převážně zábavní médium, nezřídka je využívána také jako prostředek edukace, kdy se její náměty týkají různých historických událostí, významných osobností či vědeckých objevů. Ty pak zpravidla bývají doplněny vysvětlivkami, chronologií, fotkami, atd. (příkladem může být biografická manga o Kacušika Hokusajovi od Išinomori Šótaró). 37 Především od roku 2000 získává manga stále větší popularitu i ve světě a zájem o ni se zpětně odráží na jejím vnímání v Japonsku. V roce 2002 Asociace kreslířů mangy vyhlásila 3. listopad dnem mangy, v roce 2006 pak bylo v Kjótu otevřeno první muzeum mangy. 3.2 PROBLÉMY A CENZURA V MANZE Ani po ukončení americké okupace se manga neobešla bez problémů a hrozícího nebezpečí pro její tvůrce a vydavatele. S utvářením moderní japonské společnosti a přijetím mnoha západních hodnot a měřítek vyvstaly v 80. letech minulého století nové otázky ohledně mnoha námětů a způsobu jejich zobrazování v komiksu, které by díky jejich zakořeněné tradici dříve nikoho nenapadlo zpochybňovat. Jedním z těchto bodů se stalo násilí a sexualita. Téma erotiky má v japonském výtvarném umění dlouhou historii (viz tisky shunga výše), s rozvojem manga žánrů po druhé světové válce však nastala situace, kdy nebylo příliš obtížné nalézt sexuální scény i v časopisech určených výhradně dětem. V reakci na všeobecnou nespokojenost byl na konci 80. let vydán zákon, který zakazoval zobrazování pubického ochlupení. Problém to ale naopak ještě zhoršilo, když autoři začali místo dospělých žen 36 ITO, Kinko. A History of Manga in the Context of Japanese Culture and Society. s KOYAMA-RICHAD, Brigitte. One Thousand Years of Manga. s. 72,

17 do erotických situací zasazovat dívky působící výrazně mladší a roztomilejší. To vedlo k rozšíření lolikonu (odvozeno ze spojení slov lolita a komplex, tedy sexuální vzrušení z prepubescentních dívek). Trend se tak rozšířil, že se do něj dokonce některé dospělé ženy snažily stylizovat nošením školních uniforem a plyšových hraček. Takovéto ženy se označovaly jako burikko. Zlomovým okamžikem se stala tragédie, kdy fanoušek mangy Cutomu Mijazaki v letech unesl a zabil čtyři dívky předškolního věku a následně tělo jedné z nich zaslal její rodině se vzkazem, v němž jmenoval svou oblíbenou manga postavu. 38 Média se incidentu okamžitě chopila a začala šířit představu, že jsou všichni fanoušci podobně narušení, nebezpeční devianti. Ve stejné době také ve městě Tanabe skupina žen v domácnosti založila Asociaci na ochranu dětí před komiksy. Jejich iniciativa vyvolala vlnu protestů proti manze obecně a objevily se silné požadavky na cenzuru, což vedlo až k zatýkání vydavatelů a prodejců obscénní mangy, doujinshi, 39 které bývalo běžně oficiálními zákazy nedotčeno, nevyjímaje. Ve městech dokonce byly rozmístěny speciální odpadkové koše, do kterých mohli občané házet podle nich nevhodný komiksový materiál. Jako odpověď založilo několik předních mangaka Asociaci na ochranu svobody vyjádření v komiksu. Na zákonem nařízenou striktní cenzuru však nakonec nedošlo. V září roku 1990 vydaly noviny Asahi shinbun článek, kde se vyjádřily, že manga má být zbavena erotiky, avšak pouze z vlastní iniciativy vydavatelů. 40 Tak se také stalo; na pornografických komiksech přibylo označení 18+ a v průběhu několika dalších let zmizela tvrdá pornografie téměř všechna, především právě z časopisů pro děti a mládež. Někteří obchodníci však stále odmítali časopisy prodávat, velké množství z nich tedy muselo své působení ukončit. Od poloviny 90. let je erotická manga opět na vzestupu, zapojuje však více nová média jako internet a videohry. Nejnovějším významným incidentem v otázce erotické 38 SCHODT, Frederik L. Dreamland Japan: Writings On Modern Manga. s Doujinshi ( 同人誌 ) je označení pro neoficiální tvorbu, používající postavy z existujících příběhů. Jedná se o komiksy kreslené fanoušky pro jiné fanoušky, v nichž jsou postavy postaveny do situací, do kterých by se v oficiálním příběhu nedostaly, popř. je v nich rozvíjena jiná než oficiální dějová linie. Doujinshi bývají tisknuty samotnými autory v realtivně nízkém nákladu a prodávány na festivalech či podobných akcích zaměřených na mangu. Někteří současní slavní mangaka začínali právě jako autoři doujinshi, výjimkou ale není ani to, když si jednotliví mangaka kreslí doujinshi na své příběhy navzájem. Podobným fenoménem je fanart, tento výraz však označuje spíše jednotlivý obrázek, popř. krátký komiks, jehož hlavním cílem nemusí být rozvíjení světa původního příběhu. 40 SCHODT, Frederik L. Dreamland Japan: Writings On Modern Manga. s

18 mangy je pak vydání mangy Misshitsu v roce 2002, jejíž autor Suma Jódži byl dokonce souzen a donucen stáhnout veškerou svou tvorbu, protože zobrazovala pohlavní orgány a byla kreslena v příliš realistickém stylu. Druhou zásadní otázkou 80. let 20. století se pro mangu stalo vyobrazování jiných ras, popř. etnických menšin. Již v roce 1970 nastal první spor, když asociace Nihon Chousen Kenkyuusho napadla mangu Otoko Michi za její zobrazení Korejců a Číňanů jakožto gangsterů řídících černý obchod a napadajících japonské ženy. Hlavní pozornost však nakonec získalo zobrazování černochů. V roce 1990 vznikla Asociace pro zastavení rasismu proti černochům, jež hlásala, že tradiční zobrazení v médiích je příliš negativní a stylizované (stereotyp domorodců, jazzových zpěváků či sluhů). Kampaň zahrnovala požadavky na stažení veškeré produkce, která členům asociace připadala nevhodná, a zaplavování vydavatelů rozhořčenými dopisy od amerických občanů, kterým byly inkriminované obrázky ukázány. Pro autory i veřejnost se výtky ukázaly jako matoucí díky neznalosti kontextu americké historie a téměř zanedbatelné menšině černochů žijících v Japonsku nikdo opravdu nechápal, jak by mohla taková stylizace někoho urážet. Přesto byla vydavatelství nucena problematická díla stáhnout a některé části nechat překreslit. To neminulo ani Osamu Tezuku, jehož styl byl inspirován americkými animovanými seriály 30. a 40. let, byl tedy značně karikaturní. Výsledkem kampaně nakonec byla nejistota tvůrců, co vlastně kreslit smí a co ne a černoši tak na určitou dobu z japonských komiksů zmizeli úplně. Zároveň se ale objevila i větší snaha o pochopení a komunikaci s asociacemi různých národů, cestování a poznávání cizích kultur. To se odrazilo především v žánru sci-fi, kde je v postapokalyptickém prostředí Japonsko nezřídka vykreslováno jako multikulturní země, 41 ale také ve sportovních příbězích, jako již dříve zmíněná manga o hráčích NBA nebo loni vysílané anime o krasobruslařích Yuri!!! on Ice, široce oceňované za své pozitivní, předsudků a stereotypů prosté zobrazení reprezentantů jednotlivých zemí SCHODT, Frederik L. Dreamland Japan: Writings On Modern Manga. s Jedním z fanoušky velice vyzdvihovaných příkladů může být to, že americký bruslař nebyl vykreslen jako běloch, ale Hispánec. Jiným pozitivem je chybějící whitewashing, neboli snaha nakreslit i postavy původem např. z jihovýchodní Asie s co nejsvětlejší pletí. 23

19 3.3 ŠÍŘENÍ MANGY DO SVĚTA Moderní manga se začala ve světě objevovat již v průběhu 70. let 20. století, nejprve v ostatních zemích Asie jako nelegální kopie či příběhy překreslené domácími autory. Oficiální překlady přišly až později, se stagnací prodeje na domácím trhu. 43 Manga v asijských zemích výrazně ovlivnila vizuální podobu komiksu, v některých, jako například v Koreji, vznikla její domácí varianta, zvaná manhwa. 44 Na západ se manga začala šířit až v průběhu 80. let a to s nemalými obtížemi. Kromě nevhodných námětů (násilí, erotika) a stávající nelibosti z doby druhé světové války to způsobil především fakt, že manga vychází černobíle a jakožto japonská kniha se čte zprava doleva, tudíž její vydání, které by bylo pro běžného západního čtenáře pochopitelné a zajímavé, 45 vyžaduje mnoho editační práce. Japonská kultura se tedy v prvních letech šířila spíše díky anime, jehož dabing stál výrazně méně úsilí a nevhodné scény bylo snazší cenzurovat. I přesto v Americe všeobecně panovala snaha japonský původ vysílaného seriálu skrýt. Časté byly místní imitace, kdy americká studia scénář příběhu upravila, překreslila ho a znovu vydala jako vlastní. První originální japonská manga, přeložená dobrovolnickou skupinou fanoušků a vydaná v roce 1980 v USA byl Barefoot Gen Keidžiho Nakazavy. 46 Titul byl tak úspěšný, že byl následně přeložen do dalších jazyků, větší snahu vydavatelských společností o publikaci japonských titulů to však nepřineslo. Šíření mangy tak stále zůstávalo výhradně v rukou samotných fanoušků, kteří s příchodem nahrávací technologie a tedy možnosti sdílení videí, sami vytvářeli titulky k originálním podobám i běžně v televizi nedostupných seriálů. To vedlo v roce 1995 ke vzniku organizace JAILED (Japanese Animation Industry Legal Enforcement Division), která se pokoušela pirátské kopie a neoficiální titulkování zakázat GRAVETT, Paul. Manga: Sixty Years of Japanese Comic. s Její původ pravděpodobně vychází ze snahy o povzbuzení domácího trhu na úkor dovozu z Japonska kvůli zákazu šíření japonské kultury po okupaci v první polovině 20. století. Problémem také bylo zobrazení násilí v japonské tvorbě. GRAVETT, Paul. Manga: Sixty Years of Japanese Comic. s SCHODT, Frederik L. Dreamland Japan: Writings On Modern Manga. s Z povahy západního komiksu bylo mangu nutné převrátit ve formátu pro čtení zleva doprava, kolorovat a většinou i částečně překreslit, jelikož zvukové efekty (a často i vedlejší dialogy/myšlenky postav, které bývají dopisovány jen jako doplnění mimo speech bubble) jsou integrální součástí obrazu. 46 SCHODT, Frederik L. Dreamland Japan: Writings On Modern Manga. s SCHODT, Frederik L. Dreamland Japan: Writings On Modern Manga. s

20 V druhé polovině 80. let byly v Americe vydány první oficiální překlady japonských komiksů, hlavní zájem ale přitáhlo až vydání mangy Akira Kacuhira Ótomo (1988, Marvel comic). Jakožto postapokalyptický sci-fi příběh Akira nabízel téma, které bylo na západě oblíbené a pochopitelné. Komiks, publikovaný speciálně ve větším formátu podle amerického vzoru (pro americký trh bylo stále třeba originální mangu kolorovat), zároveň doprovázelo i vydání filmu na jeho motivy. V roce 1995 bylo anime podobného žánru, Ghost in the Shell, přímo připravováno s myšlenkou vydání v japonské a anglické verzi zároveň. Ačkoli se manga stala na západě populární především skrz žánr sci-fi, její oblíbenost se paradoxně udržela přesně z opačného důvodu, tedy proto, že nabízí mnohem více námětů než pouze pro USA tradiční superhrdiny. Výrazně také pomohlo její zaměření i na ženské fanoušky až 70% čtenářů vydavatelství Tokyopop tvoří dívky, 48 a to i přesto, že dostupnost titulů na západě je značně omezena trhem; vydávají se převážně jen série, jež dosáhly značné popularity i v Japonsku, což obvykle znamená žánr shounen. V průběhu 90. let bylo založeno mnoho nových společností, specializovaných na vydávání mangy a anime, mimo jiné přední američtí vydavatelé VIZ comic (původně působící ve spolupráci s vydavatelstvím Eclipse) a Studio Proteus (součást společnosti Dark Horse; věnuje se výhradně manze) nebo britský Manga Entertainment. 49 Protože se japonský způsob vydávání po kapitolách v časopisech spíše neujal (s téměř výhradní výjimkou americké verze Shounen Jump; časopisy, které na téma mangy a anime na západě vycházejí, jsou spíše zaměřeny na články o nově vydaných sériích, historii komiksu atd.), překládají se přímo celé série, zkompletované do paperbacků. S rostoucí oblíbeností mangy přicházela stále větší snaha vydávat komiksy v jejich původní podobě. Verze pro americký trh tak přestaly být kolorovány a později na žádost autorů i fanoušků převraceny pro západní čtení zleva doprava. Stejně tak zvukové efekty bývají dnes mnohdy místo překladu pouze vysvětleny pomocí poznámky na okraji. Tento přístup nejenže zachovává autentickou podobu mangy, vyžaduje také mnohem méně editačních zásahů a umožňuje tak její rychlejší a snazší vydání. Tak jako se mnoho japonských kreslířů inspirovalo západním komiksem, i mnozí američtí autoři přiznávají vliv mangy na jejich tvorbu, například Frank Miller, 48 GRAVETT, Paul. Manga: Sixty Years of Japanese Comic. s SCHODT, Frederik L. Dreamland Japan: Writings On Modern Manga. s

21 autor komiksu Batman: Návrat temného rytíře. 50 Mimo to vzniká i tzv. OEL (Original English Language) manga nebo MIC (Manga Influenced Comic), neboli komiks, kreslený ne-japonským autorem, vizuálním stylem ale blízký/inspirovaný mangou. Tímto typem komiksu v českém prostředí se zabývají kapitoly 7 a GRAVETT, Paul. Manga: Sixty Years of Japanese Comic. s

22 4. MANGA V ČESKÉ REPUBLICE 51 Manga se v České republice začala objevovat v průběhu 90. let minulého století především v prostředí komunity hráčů počítačových her a fanoušků komiksu. Velkou mírou je její rostoucí oblíbenost spjatá s příchodem japonské hry Final Fantasy VII a VIII v roce Na počátku tvořili většinu fanoušků studenti vysokých škol a to hlavně proto, že právě na vysokých školách byl nejdostupnější nově zavedený internet, na kterém se také začala formovat první fóra a mailové skupiny nadšenců do japonské animace (v roce 2000 vzniklo mail fórum pro sérii Sailor Moon). Omlazování a rozšiřování komunity pak nastalo se zvyšující se dostupností internetu v domácnostech na počátku století. V té době se také začali členové komunity scházet, zpočátku jen jako skupinka přátel, vyměňujících si jednotlivé seriály, později i oficiálně pod záštitou již existujících festivalů. První takové setkání proběhlo na Pragoconu 2000, akci věnované fanouškům různých odvětví literatury a kultury jako fantasy, sci-fi, jednotlivých konkrétních děl těchto žánrů, ale také právě her a komiksu. V návaznosti na toto setkání pak vznikl klub pod Československým fandomem (fanoušci sci-fi) a z něj se později oddělily první samostatné skupiny českých otaku 52. Ty pak stojí za zrodem prvního českého komunitního webu manga.cz a samostatných festivalů, věnovaných pouze manze a anime, z nichž první byly v roce 2004 Animefest (pořádaný tradičně v květnu sdružením Brněnští Otaku) a Akicon, konající se na podzim. S rostoucím počtem a popularitou těchto specificky zaměřených festivalů manga linie na těch společných (Pragocon, Festival fantazie, atd.) postupně vymizely. S dalším šířením internetu v letech přibývalo jak fanoušků anime, tak webových stránek japonské kultuře věnovaných. Ještě předtím, v roce 2004, to byl Otakuland, jehož fórum se stalo důležitým místem získávání informací o sériích zvláště pro nové členy komunity, později také samostatné weby pro dvě nejoblíbenější anime Naruto (konoha.cz) a Bleach (sekai.cz). Kromě českých titulků tyto stránky nabízely i překlady mangy, pro které pak také vznikla dnes již zrušená databáze 51 Zdrojem informací k této kapitole jsou osobní rozhovor s Janem Horgošem, jeho články na [ a průzkum konaný v rámci mé Středoškolské odborné činnosti v roce Otaku je japonský výraz pro nadšence/fanouška jakékoli konkrétní věci (např. člověk s vysokým zájmem o vlaky může být taktéž označen jako vlakový otaku). V ČR se používá v úzkém významu pouze pro fanoušky japonské kultury, především komiksu a animace. 27

23 mangačesky. Přispívat mohl každý a tak se kolem roku 2008 staly oblíbenou součástí komunitní aktivity překladatelské skupiny, více či méně kvalitní. Do dnešní doby zůstaly z těchto webů opravdu aktivní jen konoha a akihabara.cz, fungující jako obecný portál o asijské kultuře, věnovaný nejen anime a manze, ale také hraným seriálům, tzv. dorama. Mezi širokou veřejností zpočátku nebyla manga vnímána nijak negativně či odlišně od jiných komiksů či her. To se změnilo právě s lepší dostupností nových titulů díky internetu a vysílání série Pokémon na TV Nova, kdy se obecná představa na dlouhou dobu ustálila na pornografie a Pokémoni, později po ukončení vysílání Pokémonů a představení nových titulů na pornografie a Naruto (výborně to ilustruje obrázek DanaQ; obr. 6). Ještě v roce 2010 však značná část široké veřejnosti o existenci japonského komiksu neměla ani ponětí. 53 Stejně jako v dalších západních zemích, tak i v České republice zájem o japonský komiks přicházel především skrz animované seriály. 54 Po samotné komiksové předloze začali zpravidla fanoušci sahat až ve chvíli, kdy se dostali k poslední odvysílané epizodě anime a nechtělo se jim čekat na další díly a jejich překlady. Nové kapitoly mangy, jež bývá obvykle v příběhu před anime výrazně napřed, byly volně dostupné ve fanouškovských překladech v angličtině, některé i v češtině, na internetu. Pirátské překlady a vyvěšování oskenovaných komiksů na internet jsou dodnes nečastějšími formami získávání nových sérií ke čtení. Oficiálně se v ČR japonská manga začala vydávat až v roce 2008 (v roce 2000 proběhl jeden pokus o vydání mangy Gon (Masaši Tanaka), pro malý zájem se však od další publikace upustilo). Tomu předcházelo vydání korejské manhwy Deník pána démonů pod vydavatelstvím Talpress. 55 Celkem na české manga scéně působilo vydavatelství pět: Zoner Press, Talpress, Hanami, Crew a Zanir. První tři zmíněná vydávala zvláště kratší, méně známé série, většinou žánru shoujo, tedy určené pro dívky. Přestože již svou činnost v oblasti mangy 53 Závěr vychází z výsledků šetření mezi širokou veřejností, konaného pro účely SOČ na téma Historie mangy, kdy pouze 126 z 200 dotázaných odpovědělo na otázku Slyšeli jste někdy pojem manga? kladně. Započítáni jsou však i respondenti, kteří v následující otázce pojem manga definovali špatně či nepřesně správně odpověděla jen přibližně polovina z nich. 54 Po Pokémonech byly mezi lety 2004 a 2014 vysílány i další série (např. Kaleido Star, Death Note, Honey&Clover, atd.) na televizních stanicích jako Jetix či Animax/A+. Všechny ale postupně zanikly nebo svůj program změnily. 55 Korejských komiksů bylo vydáno ještě několik, v současné době se však pozornost soustřeďuje spíše na komiksy japonské. Role manhwy v otevření českého trhu asijskému komiksu je přesto nezanedbatelná. 28

24 ukončila, lze říci, že právě ona český trh otevřela. V dnešní době překlady mangy oficiálně vydává jen Crew (a nově od roku 2016 Zanir), které se naopak zaměřilo na dlouhé, oblíbené série jako právě Bleach, Naruto či Death Note. Kromě překladů mangy u nás vycházelo také několik sérií OEL 56 mangy, např. pod vydavatelstvím Albatros komiksové zpracování her Williama Shakespeara, nebo Upíří polibky pod Zoner Pressem. Vydavatelství Kobuta pak vydává českou mangu ve sbornících Vějíř. 56 Original English Language 29

25 Obr. 6: Obrázek ilustrující posun ve vnímání anime a mangy veřejností. Hentai je japonský výraz pro pornografii. (autor: DanQ; ukázka převzata z [ , 13:10) 30

26 5. STARÁ A NOVÁ ŠKOLA V JAPONSKÉM KOMIKSU 57 Určit s jistotou dobu změny vizuální podoby manga stylu 58 z tzv. oldschool na jeho dnešní podobu je značně obtížné. Mezi fanoušky bývá tato hranice obvykle kladena do doby kolem roku Kromě rozvoje technologií a médií jako je internet patrně také proto, že se v té době manga stala velice populární i ve světě a počet publikovaných a propagovaných titulů významně vzrostl. Nejznámější díla oldschool mangy pak patří do období 80. a 90. let minulého století. Přechod od oldschoool stylu ke stylu dnešnímu ale neznamená jeho zánik. I v dnešní době zvláště starší autoři oldschool styl zachovávají, obecná představa o manze se však posunula k její podobě tak, jak je kreslena převážnou většinou mladších mangaka. Stejně jako datace, tak i definice oldchool mangy není jasně daná. Ačkoli značnou část představy o ní tvoří způsob, jakým je kreslena, nedílnou součástí je také její role v komunitě fanoušků. Tituly z této doby se dají bez nadsázky označit za klasiky ve světě mangy; významná většina současných, včetně nových, fanoušků zná přinejmenším název a základní námět daného díla, i přestože neodpovídá jejich žánrovým preferencím. Mezi takové patří například sci-fi Akira Kacuhira Otomo nebo Neo Genesis Evangelion Jošijuki Sadamota. V dnešní době vychází, nebo byly nedávno dokončeny, dlouhé (až přes 80 knih) a oblíbené série, jejich dopad na komunitu celkově však není tak velký. Dalo by se zjednodušeně říci, že se fanoušci rozprostřeli mezi tři hlavní díla, Naruto Masašiho Kišimota, Bleach Kubo Tite a One Piece Eiičiro Ody, a tu kterou mangu pak považují za nejlepší své doby. 59 Zatímco oldschool manga tedy komunitu scelovala, všichni četli a uznávali za významná více méně ta stejná díla, v newschool manze se zájem fanoušků rozprostírá přes mnohem širší škálu dostupných titulů. Důležitější pro tuto práci je ale vizuální podoba oldschool stylu a jeho odlišnost od současné představy o typické podobě mangy. Pro účely porovnání je potřeba opomenout jednotlivé autorské styly a zaměřit se na obecná specifika. Oldschool manga styl by se dal rozdělit do dvou skupin. První z nich je výtvarný projev blízký novinovým stripům. Ten je typický výraznou stylizací lidé a předměty 57 Tato kapitola je postavena převážně na výsledcích vlastního pozorování a dlouhodobého osobního zaujetí danou tématikou, je tedy možné, ne-li pravděpodobné, že by jiní autoři specifikovali oldschool mangu odlišným způsobem. 58 V jeho definici, jak je určena v kapitole Což nevylučuje možnost, že jednotliví fanoušci sledují více než jednu či žádnou z daných sérií, příklad je snahou ilustrovat rozdrobenost dnešní komunity. 31

27 jsou někdy redukovány až na základní tvary. Příkladem může být Doraemon (Fudžiko Fudžio) nebo Kobo-chan (Masaši Ueda). Do druhé skupiny lze zařadit mangu více uměleckou. Ta je pak více prokreslená, bližší, ale stále značně rozdílná od mangy dnešní. Některé extrémní příklady, přímo postavené na vizuální stránce a uměleckosti oldschool mangy, se v příběhu dotýkají temných témat jako například sexualita a duševní nemoci, jsou tedy určeny spíše dospělým čtenářům. Jelikož se výtvarný projev první skupiny téměř nezměnil, je v tomto srovnání pozornost dále zaměřena na skupinu druhou. Jedním z předních poznávacích znaků oldschool mangy je způsob kresby vlasů. Patrně vlivem tehdejší módy si japonský komiks 80. a 90. let potrpí na velký objem vlasů. Časté jsou vlasy vlnité a značný důraz je kladen na výraznou ofinu (obr. 7, 8) sahající daleko před obličej. Někdy vlasy bývají vykresleny v až přehnaném detailu (obr. 9), kdy je zobrazen takřka každý jednotlivý pramen. V žánru shounen se později, možná s rostoucí oblíbeností mangy Dragon Ball (Akira Torijama, ), rozmohl trend vlasů nepřirozeně špičatých, jako by nagelovaných do všemožných směrů (obr. 10). Staly se tak v porovnání s dřívějškem výrazně více stylizovanými. Celkově bývají vlasy v moderní manze kresleny výrazně lineárněji, často pouze jako obrys s několika málo detaily a plošně kolorovaný pomocí textur (obr. 11). Jisté stylizaci se do moderního japonského komiksu dostalo také způsobu stínování. Oproti dnešním, úzce lokalizovaným a účelným světlům a stínům v oldschool stylu převládá snaha pokládat stíny tam, kde by opravdu reálně byly, za pomoci jemných textur, které tak obrazu dávají jistou životnost, jenž dnešní manze chybí (obr. 12, 13). Opakem k tomu je pak změna ve způsobu kreslení očí. Oči jsou v manze důležitým vyjadřovacím prostředkem a jako takové podléhají výrazné osobní stylizaci jednotlivých autorů napříč žánry oči v žánru shoujo bývají typicky kresleny obrovské a plné odlesků, v žánru shounen mají mnohem častěji, ne ale vždy, přirozenější velikost v poměru k hlavě. Je tedy zvláště obtížné najít společné body vývoje jejich zobrazování. Dalo by se však říct, že v jejich dnešní podobě ubylo výrazných, lokalizovaných odlesků, pokládaných kontrastně k černé ploše zorničky a mnohdy tmavému stínování duhovky. Naopak se odlesky spíše zmenšily a rozptýlily místo jednoho přes polovinu plochy oka je jich dnes kresleno více menších, což blíž odpovídá skutečnosti. Také tvar očí se zjemnil, od výrazných, špičatých černých řas, ostře definujících vnější koutek oka, 32

28 se ustoupilo ke kulatějšímu tvaru očí, kdy řasy jsou buď jen naznačeny v několika tazích, nebo kresleny jen pomocí obrysu. Spodní linie řas je pak vyřešena jen pomocí jediné tenké čáry, někdy chybí úplně (obr. 11). Stejně jako oči, i ústa jsou poměrně obtížně srovnatelná. Také u nich však lze najít posun v jejich zobrazování k větší realističnosti. V žánru shoujo jde především o opuštění způsobu kresby úsměvu jako jednoduchého úzkého trojúhelníku. Zavřená ústa častěji získávají linii či stín znázorňující hranici horního, spodního či obou rtů. Objevuje se také snaha dát postavám více výrazů, a to i když mluví; jejich ústa jsou kreslena za pomoci více tvarů než pouze základních geometrických (obdélník/elipsa pro promlouvající charaktery). Jedním z dalších znaků oldschool mangy, specifickým zvláště pro shoujo žánr, je protažení postav (obr. 14). To patrně vychází ze snahy napodobit ze západu přicházející řecký ideál těla. V kombinaci s velkými, protáhlými hlavami, typickými pro mangu, je však výsledkem spíše komické, anatomicky velice nepřesné tělo s nepřirozeně dlouhýma nohama a pažemi. V shounen žánru, v němž v dané době převládala témata sportu, se tento fenomén neobjevuje. O to častější je ale zobrazení mužů s výrazně přehnanou muskulaturou (obr. 10). Co se celkového vzhledu týče, díky mnohému z výše zmíněných, působí oldschool manga jako mnohem detailnější a jednotlivé panely zaplněnější než manga současná. Tomu přispívá i častější využití prokresleného pozadí a větší počet velikostně menších panelů umístěných na jednu stránku (obr. 15). Ty se mnohdy ještě navzájem prolínají. V dnešním komiksu bývají panely naopak děleny většími, výraznějšími mezerami. Barevné přebaly, dříve (zvláště v shoujo manze) kolorované tlumenými až pastelovými tóny (obr. 16), získaly také díky možnostem digitální kresby větší škálu výraznějších barev. Oldschool manga vyvolává ve srovnání s tou dnešní pocit větší uměleckosti. Jejím problémem však zůstává značná jednotvárnost rysů všech postav v rámci tvorby jednoho mangaka je obtížné rozeznat jednotlivé postavy z různých knih. V současném komiksu tento problém není až tolik výrazný u autora jako jednotlivce, 33

29 kvůli nepřebernému množství kreslířů a požadavkům průmyslu 60 se však přesouvá do obecnější sféry. Stává se tak o to těžším narazit na mangaka s opravdu výrazným osobním výtvarným projevem. Postupný přechod od oldschool stylu k moderní podobě mangy lze výborně ilustrovat na komiksu Gravitation od Maki Murakami (obr. 17), vycházejícím u nás v českém překladu v letech Autorčin styl se výrazně mění mezi pátou a šestou knihou dvanáctidílné série. 60 Hlavnímu autorovi v kresbě některých částí pomáhá mnoho asistentů (nezřídka specializovaných na jednotlivé prvky jako zvířata, pozadí či efekty), výsledný komiks je tak spojením kreslířských stylů více osob. Fungování manga studia je možné přirovnat ke způsobu práce dílen starých evropských malířů. 61 Původní japonská verze vycházela v letech pod vydavatelstvím Gentosha. 34

30 Obr. 7: Pro oldschool mangu jsou typické objemné vlasy, často s velkou ofinou sahající daleko před obličej. (Masamune Širó: Ghost in the Shell, Kodansha ; ukázka převzata z [ 5dfeb30de5528] , 12:23) 35

31 Obr. 8: Ani sportovní shounen manze se velké objemy vlasů nevyhnuly. (Takehiko Inoue: Slam Dunk, Shueisha ; ukázka převzata z [ , 12:35) 36

32 Obr. 9: Někdy bývají v oldschool manze vlasy nakresleny velice detailně, téměř pramen po prameni. (Kaori Juki: Boy s Next Door, Hakusensha 1998; ukázka převzata z [ , 12:29) 37

33 Obr. 10: Kresba mangy Dragon Ball je typická špičatými, trčícími vlasy a výraznou muskulaturou mužských postav. (Akira Torijama: Dragon Ball, vol. 20, Shueisha ; ukázka převzata z [ , 12:37) 38

34 Obr. 11: Tabulka vývoje osobního stylu mangaka Jabúči Juú skvěle ilustruje jak změnu způsobu kresby vlasů, tak očí v shoujo manze. (ukázka převzata z [ , 12:41) 39

35 Obr. 12: Ukázka vývoje osobního stylu mangaka Kazuji Minekury. Zobrazena je stejná postava. První obrázek z mangy Saiyuki ( ), druhý ze Saiyuki Ibun ( ). Na ukázce lze vidět posun od jemnějších realističtějších stínů k více lokalizovaným, účelným. (Kazuja Minekura: Saiyuki, Enix , Saiyuki Ibun, Ichijinsha ; ukázka převzata z [ , 12:50) 40

36 Obr. 13: V dnešní manze bývají stíny více lokalizované a plošné. (Takeši Obata, Cugumi Óba: Death Note, Shueisha ; ukázka převzata z [ , 12:59) 41

37 Obr. 14: Pro starší díla zvláště žánru shoujo je typické nepřirozené protažení noh a paží postav. (Rjoko Ikeda: Orpheus no Mado, Shueisha ; ukázka převzata z [ , 13:08) 42

38 Obr. 15: Husté rozložení panelů a častější prokreslení pozadí oldschool mangy (vlevo) přispívá k tomu, že stránky vypadají plnější a detailnější než dnešní manga (vpravo). (Rjoko Ikeda: Oniisama e, Shueisha 1975; ukázka převzata z [ , 13:15 Jana Toboso: Kuroshitsuji, vol. 14, Square Enix 2012; ukázka převzata z [ , 13:19) 43

39 Obr. 16: Přebal prvního dílu mangy Sailor Moon s typickou pastelovou barevností. Na obrázku jde také vidět v této době časté zobrazování úsměvu jako úzkého trojúhelníku. (Naoko Takeuči: Sailor Moon, Nakayoshi ; ukázka převzata z [ , 13:21) 44

40 Obr. 17: Mangou, na které lze v rámci jedné série pozorovat postupnou změnu z oldschool stylu na styl současný, je Gravitation Maki Murakami. Vlevo ukázka z prvního dílu, vpravo z osmého. (Maki Murakami: Gravitation 1 Přitažlivost, Zoner Press 2009; ukázka převzata z [ , 9:49 Maki Murakami: Gravitation 8 Přitažlivost, Zoner Press 2010; ukázka převzata z [ , 9:50) 45

41 6. AUTOŘI ČESKÉ MANGY 62 Český komiks inspirovaný mangou vychází knižně ve sborníku Vějíř od roku 2009 jako přehled toho, co za daný rok na české manga scéně vzniklo. Sborník je produktem komunity tvoří ho fanoušci japonského komiksu a fanoušky je také velká část jeho čtenářů. Ačkoli se tak někdy na první pohled liší, většina kreslířů ve svém stylovém vývoji buď z mangy přímo vycházela, nebo se alespoň inspirovala jejími principy. 63 Konečné složení příběhů ve Vějíři je výsledkem několikakolového výběru autorů podle zajímavosti scénáře i výtvarných kvalit. Za dobu vydávání sborníku se tak vyčlenila skupina autorů, na které lze narazit téměř každý rok a jejichž stylový vývoj je možné ve Vějíři sledovat. 64 FAQY FaQy do Vějíře přispívala mezi roky Její výtvarný projev je velice osobitý, specifický svou dekorativností, ilustrativností (ilustrací se živí) a ornamentálními detaily. Styl ale přizpůsobuje námětu příběhu (obr. 18) od velice jednoduché linearity až po složitý barevný dekor. Právě v barevnosti lze sledovat největší posun v jejím jinak konzistentním stylu, kdy v komiksu Kašna z roku 2014 převládá spíše plošná barevnost, doplněná texturou podkladu, zatímco ve web-komiksu The Author s Apprentice, vycházejícím od minulého roku, už používá výrazné lokální stíny (obr. 19). Náměty spíše krátkých příběhů mají často fantaskní nádech, prolínají se v nich různé světy či roviny vnímání; často také předávají hlubší myšlenku (např. komiks Kašna, který na první pohled působí jako variace na super-hrdinský komiks, skrývá ideu nutnosti člověka pracovat na sobě sám ne za každého dokáže hrdina jeho problémy vyřešit, může pouze poskytnout podporu). 62 Informace v medailoncích vychází z rozhovorů s jednotlivými autory. Seznam komiksů, publikovaných ve Vějířích jednotlivými kreslíři, je na stránkách nakladatelství Kobuta: [ 63 O dalších specificích mangy, vedle její vizuální podoby, pojednává kapitola Autoři přispívající do sborníku nejsou za publikaci nijak oceněni, je to pro ně pouze jistý způsob, jak svou tvorbu oficiálně zviditelnit. 46

42 DYAMIRITY Dyamirity je autorkou, jejíž styl se na stránkách Vějíře vyvinul nejvýrazněji. Počátek její publikované tvorby v roce 2012 (obr. 20) byl výrazně ovlivněn stereotypem manga stylu, naučeným z příruček Naučte se kreslit, vydávaných v roce 2008 vydavatelstvím Zoner Press. Už ve druhém ročníku sborníku (rok 2013; obr. 21) lze však pozorovat výrazný posun na cestě k vlastnímu, osobnímu stylu a to jak v kresbě postav (přirozenější tvar obličeje a vlasů), tak ve stínování a pozadí, které namísto předchozích plochých výplní či textur detailně prokresluje. Roku 2016 Damirity publikovala ve Vějíři soubor jednostránkových komiksů ze světa moderního fantasy Psycholog pro příšery (obr. 22). 65 Postavy, jako např. trol či inkubus, zde zažívají trable obyčejných vysokoškoláků, trefné, ale podané s humorem. Přestože každá stránka představuje samostatný příběh, některé na sebe částečně dějově navazují a dohromady tvoří rozsáhlý a propracovaný svět. To pak také odpovídá autorčině nadšení pro tvorbu delších příběhů, v nichž může více pracovat se zápletkami a povahami jednotlivých charakterů. JAN ARENOTH VOHLÍDAL Vývoj stylu Arenotha je díky jeho náklonnosti k experimentování značně komplikovaný. Stejně jako u Dyamirity stojí na počátku jeho tvorby (obr. 23) téměř typický manga styl, ve svém prvním příspěvku do Vějíře v roce 2012 již představuje kresbu výrazně osobnější (obr. 24). Z mangy však stále přebírá expresivitu postav, plošnou barevnost a výrazné precizní linie, které ho, dle jeho vlastních slov, právě na japonském komiksu zaujaly. Na linearitě je postaven např. jeho příspěvek do Vějíře z roku 2015 Rytířství v oblacích (obr. 25). V jeho nejnovějším komiksu (obr. 26) se však opět obrací k výraznému stínování, dosaženému kombinováním prvků západního a japonského komiksu. Spíše západnímu komiksu se pak také více blíží grafické zpracování a způsob použití action words a action lines Osudy hrdinů jsou dále rozvíjeny na stránkách festivalových časopisů jako Playbišík nebo Dódžin. 66 Action words jsou slova, popisující zvuky v obraze, většinou tedy citoslovce. Bývají také označovány jako SFX. Action lines jsou čáry, pomáhající v komiksu vyjádřit pohyb, obvykle vyznačením trajektorie pohybujícího se předmětu. Více k tomuto v kapitole 8. 47

43 Arenothovy příběhy jsou obvykle kratší, z žánru sci-fi nebo fantasy, provázené humorným, nečekaným zvratem. NEOWORM NeoWorm ve svém stylu sdružuje mnoho různých podnětů, vizuálně je tedy obecné představě mangy snad až na zpracování vlasů v prvním komiksu ve Vějíři (2009; obr. 27) značně vzdálený. Přebírá z ní však způsob skladby stránek, práce s panely a jejich vliv na plynutí příběhu. 67 Kromě toho, zvláště v rané tvorbě, často využívá pro mangu typické expresivní pozadí, jenž má pomoci vyjádřit emoce či atmosféru v dané situaci. Ty se však z jeho komiksů postupem času ztrácejí na úkor detailního popisného pozadí. Také ve způsobu stínování přechází od lokálního, doplněného šrafami, k rozptýlenějšímu a jemnějšímu (obr. 27). Výjimku tvoří příspěvek z roku 2012 (obr. 28), v němž je naopak stínováno šrafami vše. LUC Další autorkou, jejíž styl se na stránkách Vějíře výrazně rozvinul, je Luc. Ačkoli je přímo ve sborníku vývoj patrný spíše v práci s panely (jejich skladbě, prolínání, menším počtu na stránce), ve srovnání se staršími, nepublikovanými příběhy je rozdíl ve stylu značný. Zajímavý, naprosto obrácený oproti ostatním autorům, je postupný posun v kresbě postav od osobitého, specifického stylu k tomu více podobnému japonské manze. Mangou inspirované je také pozadí, v němž se stále častěji objevují expresivní prvky (obr. 29). Výrazný rozdíl v pozadí lze najít i v jeho větším prokreslení a používání stínů a textur pro vytvoření hloubky. Luc při tvorbě komiksů pravidelně spolupracuje se scénáristy, v jejím případě napřed s Hrr, později se Špendlou. V obou případech prvotní námět vymýšlí sama kreslířka, další spolupráce se však s každou ze scénáristek liší. Zatímco s Hrr pracují obě autorky v podstatě separovaně, kdy Hrr z daného námětu vytvoří celý příběh sama, se Špendlou vše včetně charakterů a prostředí zpracovává Luc. Scénáristka pak na tomto základu postaví zbytek děje. Po schválení scénáře editory Vějíře Luc příběh zpracuje graficky. 67 Prací s panely v japonském komiksu a její přejímání do komiksu českého se dále zabývá kapitola 8. 48

44 Spolu se scénáristkami pro Vějíř tvoří krátké humorné fantasy příběhy, mimo publikaci však kreslí i několik set stran dlouhá díla (např. Parte, které píše ve spolupráci s Hrr; obr. 30). VERONIKA LYSANDRA SÝKOROVÁ Jedním ze dvou autorů české mangy, jimž vyšla i samostatná kniha mimo sborníky, je Lysandra. Kniha Svět bez jména vyšla v roce 2009 v rámci grantu Magistrátu města Prahy na podporu mladých začínajících umělců a byla souborem příběhů rozvíjejících fantasy svět, v němž se odehrává děj jejího stejnojmenného web-komiksu, nyní nazvaného Aeltaren 68. Na tento svět mají návaznost i kratší, humorné komiksy pro Vějíř, na kterých krátkodobě pracovala se scénáristkou Gobloch. Kromě propracovaného světa, inspirovaného fantasy, mytologií a pohádkami, je Lysandřina tvorba definovaná osobitým výtvarným stylem. Nejvýraznějším, neměnným prvkem, provázejícím Lysandřinu tvorbu již od počátku, jsou silné obrysové linie, rámující jak postavy, tak předměty v pozadí (obr. 31). Tam se pak obrysy trochu vytrácejí až na novějších stránkách web-komiksu, kde kreslířka zapojuje pro mangu typický maskovací efekt (obr. 32), jenž pro větší vtáhnutí diváka do scény používá kontrast stylizovaných postav a velice detailního pozadí 69 (v japonské manze bývají dokonce používány přímo upravené fotografie reálných míst). Lysandřina kresba postav byla zpočátku také výrazně ovlivněna manga stylem (obr. 33), poměrně brzy si ale vytvořila osobitý projev, specifický především výrazně skládanými draperiemi (zvláště viditelné to je mezi lety ; obr. 34) a již zmíněným detailním pozadím. 68 Aelternan je novou verzí původního Světa bez jména. 69 Autorka sama vyjádřila, že se jí tento princip líbí. 49

45 JIŘÍ TESAŘ Druhými přispěvateli do Vějíře, kterým se v Česku podařilo vydat samostatnou mangu (Gymnázium příšer, 70 Versus a Tisíc masek), jsou bratři Jiří a Antonín Tesařovi. Jejich společná tvorba je především hororového žánru; Antonín Tesař příběhy píše podle společného námětu, Jiří je pak následně sám jen s minimálními zásahy scénáristy kreslí. Oba také spolupracují s dalšími autory (Antonín Tesař konkrétně se Zuzanou Blaštíkovou, které psal scénáře pro komiksy do Vějíře), Jiří Tesař si navíc některé, delší, komiksy píše sám. Styl kresby Jiřího Tesaře odpovídá jeho zájmu o vyjádření atmosféry příběhu. Ve svých komiksech tak hodně pracuje s barevností, resp. odstíny šedé, a strukturou stínování, styl přizpůsobuje náladě, kterou se snaží na diváka přenést. Některé komiksy tak jsou téměř výhradně obrysové, stínované jen lokálně jednolitou barvou (Konec světa v úterý čtrnáctého), zatímco jiné působí velice plasticky a živě (Videoteror; obr. 35). Co se ve tvorbě Jiřího Tesaře, především pak v prvních letech, výrazně změnilo, je způsob kresby postav a práce s panely. Oproti přeplněným, složitě čitelným stránkám z roku 2003, používá už o rok později frázování mnohem volnější, později pro větší efekt panely i prolíná. Také manga styl ustoupil ve stejné době více osobnímu, hororovému žánru lépe odpovídajícímu projevu (obr. 36). Jiří Tesař kromě Vějíře a samostatných knih publikoval také v časopisu ABC. Mezi další do sborníku Vějíř často přispívající autory patří např. Janiko, Haspien či Abbe. 70 Kniha je sbírkou povídek, která vyšla pod nakladatelstvím Kobuta v roce 2010 na nabídku Michala Bezvody, hlavního organizátora festivalu Advík, pod který nakladatelství v té době patřilo. 50

46 Obr. 18: Srovnání dvou komiksů, Křup (vlevo) a Plavba (vpravo), od autorky faqy ilustruje, jak přizpůsobuje svůj výtvarný styl námětu. (autor: faqy; ukázka vlevo získána od autorky Plavba, kresba, scénář: faqy. Vějíř 2011 sborník české mangy, Kobuta 2011; ukázka převzata z [ , 17:03) 51

47 Obr. 19: Srovnání stínování v komiksu Kašna (2014; vlevo) a The Author s Apprentice (2016; vpravo). Zatímco v Kašně stínování téměř není, zapojen je spíše efekt podkladové textury, v novějším komiksu autorka používá výrazné lokální stíny. (autor: faqy; ukázky získány od autorky Komiks The Author s Apprentice je dostupný na: [ 52

48 Obr. 20 a 21: Vývoj stylu Dyamirity lze pozorovat už mezi jejím prvním (vlevo) a druhým (vpravo) příspěvkem do sborníku Vějíř. (Kuřátko a já, kresba, scénář: Dyamirity. Vějíř 2012 sborník české mangy, Kobuta 2012; ukázka převzata z [ , 17:26 Kalvárium, kresba, scénář: Dyamirity. Vějíř 2013 sborník české mangy, Kobuta 2013; ukázka převzata z [ , 17:28) 53

49 Obr. 22: Ukázka ze série Psycholog pro příšery, vydané ve Vějíři Dyamirity zde v jednotlivých epizodách rozvíjí příběhy svých originálních fantasy charakterů. (Psycholog pro příšery, kresba, scénář: Dyamirity. Vějíř 2016 sborník české mangy, Kobuta 2016; ukázka převzata z [ , 17:55) 54

50 Obr. 23: V roce 2009 Arenoth kreslil typickým manga stylem. (autor: Jan Arenoth Vohlídal; ukázka získána od autora) 55

51 Obr. 24: Ukázka z komiksu Zásilka (Vějíř 2012), v němž je autorův projev již mnohem osobitější. (Zásilka, kresba, scénář: Jan Arenoth Vohlídal. Vějíř 2012 sborník české mangy, Kobuta 2012; ukázka převzata z [ , 18:07) 56

52 Obr. 25: V roce 2015 Arenoth publikoval komiks, jehož kresba je postavena pouze na čistých liniích; nepoužívá žádné textury ani barevné výplně pro pozadí či stíny. (Rytířství v oblacích, kresba, scénář: Jan Arenoth Vohlídal. Vějíř 2015 sborník české mangy, Kobuta 2015; ukázka získána od autora) 57

53 Obr. 26: Nejnovější Arenothův komiks kombinuje prvky japonského a západního komiksu. Západní vliv je viditelný zejména v grafice action words. (autor: Jan Arenoth Vohlídal; ukázka získána od autora) 58

54 Obr. 27: Ukázky z komiksů Flétna (2009; vlevo) a Křupani (2011; vpravo). Zatímco ve starším komiksu používá NeoWorm spíše lokální stínování a expresivní pozadí, v novějším je obojí pojednáno detailněji. (Flétna, kresba, scénář: NeoWorm. Vějíř sborník české mangy, Yatun 2009; ukázka převzata z [ , 18:36 Křupani, kresba: NeoWorm, scénář: Marcusss. Vějíř 2011 sborník české mangy, Kobuta 2011; ukázka převzata z [ , 18:43) 59

55 Obr. 28: Ukázka z příběhu Sarah O Bannon. V tomto komiksu jsou hloubka a materiály znázorněny pouze pomocí šrafu. (Sarah O Bannon, kresba, scénář: NeoWorm. Vějíř 2012 sborník české mangy, Kobuta 2012; ukázka převzata z [ , 18:36) 60

56 Obr. 29: Srovnání stránky z nepublikovaného komiksu Tajemství fantasie (2008; vlevo) a příběhu vydaného ve Vějíři 2015 Cítím, tedy jsem (vpravo) ilustruje výrazný posun jak ve skladbě panelů, tak v samotné kresbě postav a pozadí. (autor: Luc; ukázka získána od autorky Cítím, tedy jsem, kresba: Luc, scénář: Špendla. Vějíř 2015 sborník české mangy, Kobuta 2015; ukázka převzata z [ , 19:30) 61

57 Obr. 30: Stránka z nepublikovaného komiksu Parte. V současné době má kolem 160 stran, stále však není dokončený. (autor: Luc; ukázka získána od autorky) 62

58 Obr. 31: Ukázka z web-komiksu Aeltarnen (2013). Lysandřin výtvarný styl definují silné obrysové linie. (autor: Veronika Lysandra Sýkorová; ukázka získána od autorky Komiks Aeltarnen je dostupný na: [Aeltarnen.com]) 63

59 Obr. 32: Ukázka z Aeltarnen z roku Na obrázku jde vidět tzv. maskovací efekt, často používaný v japonském komiksu, kdy až fotografické pozadí kontrastuje se stylizovaným pojetím postav. (autor: Veronika Lysandra Sýkorová; ukázka získána od autorky Komiks Aeltarnen je dostupný na: [Aeltarnen.com]) 64

60 Obr. 33: Z komiksu Deník vraha z roku Kresba je ještě velice ovlivněná stereotypem mangy. (autor: Veronika Lysandra Sýkorová; ukázka získána od autorky) 65

61 Obr. 34: Stránka z knihy Svět bez jména: Pírka osudu (2010). Zvláště na čtvrtém a šestém panelu je zřetelný pro tuto dobu typický Lysandřin styl skládaných draperií. (autor: Veronika Lysandra Sýkorová; ukázka získána od autorky) 66

62 Obr. 35: Dva příspěvky Jiřího Tesaře do Vějíře 2011 a Jiří Tesař svůj styl přizpůsobuje tématu a atmosféře příběhu. Zatímco první ukázka je z melancholického příběhu o konci světa, druhý komiks vypráví hororový příběh lidí, kteří se mění ve videopřehrávač. (Konec světa v úterý čtrnáctého, kresba: Jiří Tesař, scénář: Jan Liška. Vějíř 2011 sborník české mangy, Kobuta 2011; ukázka převzata z [ 2011/vejir3-ukazka-konec_sveta.jpg] , 23:11 Videoteror, kresba: Jiří Tesař, scénář: Antonín Tesař. Vějíř 2013 sborník české mangy, Kobuta 2013; ukázka převzata z [ , 23:12) 67

63 Obr. 36: Srovnání stylu kresby Jiřího Tesaře v letech 2003 a Na ukázkách lze vidět výrazný posun nejen od mangy k osobnímu stylu autora, ale i v práci se skladbou panelů. (autor: Jiří Tesař; ukázky získány od autora) 68

64 6. NÁMĚTY A TÉMATA V ČESKÉ MANZE Český MI (manga influenced) komiks vychází knižně téměř výhradně jen ve Vějíři, sborníku české mangy (obr. 37), publikovaném vydavatelstvím Kobuta výročně od roku Jakožto sborník slouží jednak jako způsob zviditelnění nadějných autorů, tvořících v manga stylu, jednak jako přehled toho, co bylo za daný rok na manga scéně vytvořeno. Výtvarná úroveň a kvalita jednotlivých příběhů je tedy značně různorodá, stejně jako stylové zařazení autorů někteří kreslí téměř stereotypním manga stylem, jiní se mu vizuální formou vzdalují, používají však podobné vyprávěcí postupy, jako komiks japonský. 71 Prakticky jedinou další formou publikování českých MI komiksů jsou pak krátké (10-50 stran) bonusové časopisy, určené k prodeji pouze na festivalech, k jejichž příležitosti byly vytvořeny. Jsou jimi Playbišík a Dódžin (obr. 38 a 39), obojí taktéž vydávané Kobutou. Obvyklá délka publikovaných prací se zde pohybuje mezi jednou a šesti stranami; výsledný soubor má podobu sešitu. Oproti Japonsku, kde mangaka většinou scénář i kresbu zajišťuje sám, v české manze běžně působí autorské dvojice scénáristy a kreslíře, kdy jeden scénárista pracuje i s více kreslíři najednou nebo, ač méně často, i naopak. Vzhledem k malému trhu a zájmu o českou mangu obecně (odběratelé jsou téměř výhradně jen fanoušci mangy, často také kamarádi publikovaných autorů, mezi širší veřejností je zájem mizivý) se jen málo autorům podaří vystoupit z kolektivu sborníku a publikovat samostatně. 72 I pokud se tak stane, stále se musejí potýkat s jen minimální čtenářskou základnou. Zatímco v Japonsku tedy lze na publikování komiksu postavit kariéru, u nás je to pořád spíše otázka osobního nadšení. Tomu odpovídá i fakt, že autoři publikovaní ve sbornících za svou práci nedostávají žádné finanční ohodnocení, pouze autorský výtisk zdarma. Právě kvůli omezenému množství odběratelů a tím pádem místu ve sborníku, vyhrazenému pro jednotlivé autory, vznikají u nás převážně ukončené příběhy (v angličtině nazývané one shot), dlouhé nejčastěji kolem deseti stran. Jen výjimečně dosahuje některý délky třiceti nebo čtyřiceti stran. Takový formát je pro japonský komiks 71 Těmto postupům se blíže věnuje následující kapitola. 72 Stalo se tak pouze u Antonína a Jiřího Tesařů a autorské dvojice Gobloch a Veroniky Lysandry Sýkorové. 69

65 velice netypický; používá se téměř výlučně jen pro doujinshi, tedy krátké komiksy tvořené fanoušky pro jiné fanoušky, rozvíjející různé příběhové linie již existujících sérií. Originální komiksy, publikované běžným způsobem v časopisech a pak jako jednotlivé knihy, mívají standardně desítky kapitol, nejkratší z nich vyjdou minimálně na jednu celou knihu ( stran). Populární formou komiksu jsou u nás tzv. yonkomy ( 四コマ komiks o čtyřech panelech; obr. 44). V Japonsku se jedná o formát používaný k doplnění příběhu, autor jeho pomocí může přiblížit průběh tvorby komiksu nebo blíže poukázat na něco, conemohlo být v rámci zachování plynulosti v hlavním příběhu více specifikováno. Typicky se také používá pro parodii a krátké úderné vtipy. Tohoto komického potenciálu čeští autoři hojně využívají, časté je však i jeho užití pro čistě narativní komiks. Příběh pak bývá rozdělen do několika sekvencí po čtyřech panelech, které na sebe dějem navazují. Parodie jako taková, ať už v jakémkoli formátu a délce, se jako žánr těší mezi českými autory značné oblibě. Zatímco v Japonsku v mainstreamové tvorbě převládá snaha o dlouhé nové, originální (ve smyslu původní, o originalitě námětu nelze hovořit) příběhy, omezený prostor v českém sborníku nahrává žánrům, u nichž není třeba dlouze rozvíjet pointu a uvádět čtenáře do děje či světa, v němž se příběh odehrává. Parodie se obvykle dotýkají nejnovějších trendů ve světě filmu či anime (např. komiks Vanpaya Holic (obr. 40), publikovaný v roce 2009 v prvním díle sborníku Vějíř, narážel na boom v tématice upírů, který nastal se zvyšující se popularitou ságy Twilight). Také české doujinshi se redukovalo z formátu, rozvíjejícího svět původního komiksu o celé propracované příběhy, na pouhé situační, komediální narážky, jež si z původního námětu berou jen nejnutnější minimum, obvykle v podobě použitých postav (ty by však většinou mohly být bez větších problémů nahrazeny jakýmikoli jinými). 73 Lze tedy říci, že v české manze doujinshi odpovídající jeho plné definici vlastně neexistuje. Mnoho publikované české mangy také otevřeně přiznává inspiraci texty hudby, různými literárními díly a pověstmi (obr. 41). 73 Komiksy používající jak v parodii, tak v doujinshi postavy z existujících, autorem nevlastněných sérií bývají patrně kvůli autorským právům publikovány jen ve dříve zmíněných festivalových časopisech. 70

66 Jedněmi z nejčastějších žánrů originálních příběhů jsou pak fantasy, popř. příběhy obsahující fantastické prvky, 74 horor a komiksy založené spíše než na ději na vykreslení atmosféry či emocí charakterů (obr. 42), někdy bez většího kontextu toho, v jaké životní situaci se nacházejí. Právě ve fantasy žánru pak převládají příběhy obsahující autorovy originální charaktery (tzv. OC; obr. 43), jejichž osudy se mnohdy odehrávají mimo sborníky, nejčastěji v podobě web-komiksu na internetu. Knižně publikované časti tak slouží jen jako bonusové epizody, s hlavním příběhem v podstatě nesouvisející. Příběhy s opakujícími se originálními charaktery (nejen ve fantasy, ale také v jiných žánrech; obr. 44) se v posledních několika letech ve sbornících značně rozšířily. Autoři publikovaných komiksů se obecně velice opakují, až na menší změny zůstává jejich složení téměř stejné, čtenář má tak šanci, že v novém díle uvidí postavy znovu, a ačkoli jde zpravidla o spolu nesouvisející, epizodní díla, má možnost charaktery a svět, ve kterém žijí, znovu a více prozkoumat. To vyvolává dojem jisté návaznosti, plynulosti; čtenář se může s postavami lépe ztotožnit a oblíbit si je. Zároveň i autoři tak mohou své postavy a prostředí dál rozvíjet, dát jim větší hloubku, nechat je čelit novým situacím a výzvám. Pro delší tvorbu však stále zůstává v podstatě jedinou reálnou možností publikování na internetu. S tím se pak pojí nutnost vydávat své komiksy dlouhodobě, pravidelně a především v angličtině. Větší potenciální publikum s sebou přináší i větší konkurenci a české MI komiksy tak nezřídka, ne-li o to častěji, mezi zahraničními opět zapadnou. 74 Fantasy se mezi autory Vějířů těší značné popularitě, např. v prvním díle (2009) sice nebylo do tohoto žánru zařaditelné žádné z děl (při řazení pouze do žánru jednoho podle převažujícího tématu příběhu), v druhém už jich však bylo šest, stejně jako v tom nejnovějším z roku

67 Obr. 37: Obálka nejnovějšího dílu Vějíře. (Vějíř 2016 sborník české mangy, kresba: Veronika Etuta Hrbáčová. Kobuta 2016; ukázka převzata z [ , 14:03) 72

68 Obr. 38: Obálka nejnovějšího dílu festivalového časopisu Playbišík. (Playbišík #035, kresba: Jarník. Kobuta 2016; ukázka převzata z [ , 14:09) 73

69 Obr. 39: Obálka a zadní strana nejnovějšího dílu festivalového časopisu Dódžin. (Oldskúlovej dódžin, kresba obálky: Hrusa Art, zadní strana viz obrázek. Kobuta 2016; ukázka převzata z [ , 14:12) 74

70 Obr. 40: Ukázka z mangy Vanpaya Holic, která vyšla v prvním díle sborníku Vějíř. Příběh paroduje tehdejší posedlost tématikou upírů ve filmu a literatuře. (Vanpaya Holic, kresba: Veronika Etuta Hrbáčová, scénář: Angie. Vějíř sborník české mangy 1. Yatun 2009; ukázka převzata z [ Holic-ukazka ] , 14:24) 75

71 Obr. 41: Ukázka z mangy Větrné mlýny melou pomalu. Příběh je očividně inspirován příběhem Důmyslného rytíře Dona Quijote de la Manche Miguela de Cervanta. (Větrné mlýny melou pomalu, kresba: Mioriel, scénář: DanQ. Vějíř 2012 sborník české mangy. Kobuta 2012; ukázka převzata z [ , 14:33) 76

72 Obr. 42: Ukázka z mangy smalltalk first interlude. Manga je zaměřena spíše na atmosféru než na příběh. Celý děj je pouze příchod dívky a její rozhovor s chlapcem, v jehož rámci se z jejich myšlenek dozvídáme něco málo o chlapcově minulosti. (smalltalk first interlude, kresba, scénář: Tale. Vějíř 2011 sborník české mangy. Kobuta 2011; ukázka převzata z [ , 14:48) 77

73 Obr. 43: Ukázka z mangy Strašliví temní mágové. Příběh se odehrává ve světě a používá originální charaktery, jejichž hlavní osudy se odehrávají mimo sborník, ve web-komiksu a dvou samostatně vydaných knihách. (Strašliví temní mágové, kresba: Lysandra, scénář: Gobloch. Vějíř sborník české mangy 1. Yatun 2009; ukázka převzata z [ ] , 14:52) 78

74 Obr. 44: Ukázka z mangy Karel & Růžena aneb Civilisti na conu. Tyto postavy se v komiksu tzv. yonkoma formátu objevují ve festivalových časopisech opakovaně. (vlevo: Karel & Růžena aneb Civilisti na conu, kresba: Konata, scénář: Saili. Playbišík #31. Kobuta 2015; ukázka převzata z [ , 15:01 vpravo: Karel & Růžena aneb Civilisti na conu, kresba: Konata, scénář: Saili. Playbišík #35. Kobuta 2016; ukázka převzata z [ , 15:02) 79

75 8. KOMIKSOVÉ PRVKY V JAPONSKÉ A ČESKÉ MANZE Přestože pro běžného čtenáře mangu definuje především její primární vizuální stránka, tedy ztvárnění samotných postav, to, co ji opravdu dělá specifickým druhem komiksu a významně ji odlišuje od komiksu západního je způsob, jakým pracuje s panely, přechody mezi nimi 75 a dalšími komiksovými prvky jako bubliny pro řeč, action lines a action words. Zvláště přechody mezi panely a rozdíly v jejich používání se zabývá Scott McCloud ve své knize Jak rozumět komiksu. 76 V ní představuje šest kategorií přechodů mezi panely, rozdělené podle potřebné míry ucelení: 1. Od chvíle ke chvíli, kde navazující panely zobrazují stejný předmět s jen minimálním posunem v čase. Ucelení je tedy potřeba jen velice málo. 2. Od akce k akci, který ukazuje jednu postavu v různých stádiích stejné aktivity. 3. Od předmětu k předmětu, v němž je zachována myšlenka či situace, postava nebo prostředí se však mění. Zde je potřeba, aby si čtenář souvislost mezi panely sám domyslel. 4. Od scény ke scéně, kde nastává velký posun v čase či prostoru. Tyto přechody obvykle bývají doplňovány textovými bublinami/rámečky, popisujícími o jaký typ přesunu jde. 5. Od aspektu k aspektu, vykreslující nějaký detail scény. Takové panely jsou vytrženy z času, pomáhají pouze dotvářet atmosféru příběhu. 6. Nelogický přechod, kdy spolu sousedící panely nijak nesouvisí. Scott McCloud pak porovnává počty jednotlivých typů přechodů v americkém, evropském a japonském komiksu. Zatímco v západním komiksu převládá výrazně druhý typ, od akce k akci, doplněný o již menší počet přechodů třetího a čtvrtého typu, v manze je rozdělení rovnoměrnější, prakticky po celé škále (s výjimkou šestého typu, který nebyl uveden u žádného z McCloudem zkoumaných děl). Značný počet přechodů v manze spadá právě do páté kategorie, od aspektu k aspektu, což vytváří pro japonský komiks specifické pomalejší frázování, zaměřené spíše na předání emocí a čtenářovo 75 Přechody se rozumí to, čemu Scott McCloud říká ucelení, neboli nutnost zapojení čtenářovy fantazie, aby si domyslel, co se mezi jednotlivými panely komiksu odehrává. 76 MCCLOUD, Scott. Jak rozumět komiksu. kapitola 3. 80

76 ztotožnění se s postavou, než na akci samotnou. Přechody od aspektu k aspektu obvykle bývají používány mezi panely zobrazujícími jednotlivé detaily scény (obr. 45). Ty pak také umožňují prozkoumat prostředí děje více dopodrobna poukázáním na věci, kterých by si jinak čtenář v širších záběrech nevšiml. Přechody prvního typu, od chvíle ke chvíli (obr. 46), mají v manze účel podobný. Zpomalují děj a nutí čtenáře upřít plnou pozornost pouze na to, co se zrovna s danou postavou děje. Právě využívání přechodů pátého (a částečně i prvního) typu, více než samotný výtvarný projev, přibližuje českou mangu její japonské předloze. 77 Nejen přechody mezi panely, ale také jejich tvarem a skladbou se manga výrazně liší od komiksu amerického. Namísto striktně orámovaných, pravoúhlých panelů používá často panely zkosené, někdy i oblé, nezřídka neuzavřené, do nichž prolínají panely další (obr. 47). Prolínání panelů je jedním ze specifik mangy celkově. Vedle již popsaného prolínání uzavřených panelů do otevřených je časté také prolínání částečné, kdy je do vedlejšího panelu přetažena jen jedna ústřední postava (obr. 48). V české manze se navíc objevuje i vnoření jednoho uzavřeného panelu do prostoru druhého, většího (obr. 49). Tyto vnořené panely pak ukazují právě detaily scény a vytváří tak přechod od aspektu k aspektu. Český komiks si v tomto ohledu z mangy bere zvláště prolínání. Přístup ke skladbě a tvaru panelů se autor od autora různí, nějaký typ blízké interakce panelů si však odnášejí alespoň v některé části své tvorby všichni. V čem se naopak mangou inspiruje českých autorů většina, je práce s pozadím. V manze je vyjádření emocí přikládána velká váha, kromě samotných výrazů postav tak zapojuje celou škálu textur a obrazců pro umocnění efektu na čtenáře, který tak má šanci prožít přesně ty pocity, které má v danou chvíli zobrazovaná postava. Jedním z nejčastějších z těchto efektů jsou zejména v komiksech pro dívky květiny, popř. jejich poletující okvětní plátky, navozující romantickou atmosféru či pětiaž šestiúhelníky používané např. ve scénách, kdy postavy vzpomínají, jsou zasněné nebo zamyšlené (obr. 50). V komických momentech jsou pak časté výplně s karikaturami hlav plyšových zvířat. Mezi tato expresivní pozadí se řadí i případy, kdy jsou panely za postavami úplně prázdné, bez žádného efektu (to v japonské manze vychází 77 V rámci snahy o relevantní porovnání jsem pomocí McCloudova rozdělení a definování přechodů mezi panely spočítala jednotlivé typy přechodů v celkem 16 komiksech různé délky, každém od jiného autora. 81

77 z buddhistické filozofie, která věří, že i prázdný prostor má svou hodnotu, něco vyjadřuje; obr. 51). Pokud pozadí není vyplněno expresivní texturou, obvykle bývá jak v japonském, tak v českém komiksu značně propracované. Rozdíl je však v tom, že zatímco japonská manga běžně používá pro pozadí upravené fotografie, v českém komiksu si pozadí ručně kreslí sami autoři. 78 K vyjádření emocí slouží také tvar textových bublin. Kromě základních kulatých pro běžnou mluvu, mráčků pro myšlenky a špičatých, vyjadřujících křik nebo hlasité zvuky, zapojuje manga celou řadu různě oblých, nepravidelných tvarů. Velice typickým tvarem je tak mnohoúhelník se zakulacenými rohy (obr. 52), obvykle používaný pro pozitivně i negativně citově zabarvené promluvy. Zatímco s tvary bublin česká manga obecně spíše neexperimentuje, řada autorů zapojuje pro japonský komiks specifickou neorámovanou mluvu. Takové dialogy se nacházejí mimo bubliny, někdy vedle nich, a slouží jako doplnění hlavní promluvy, myšlenka či poznámka, kterou postava utrousila na okraj. Stejně jako u action words (neboli SFX) je organické zapojení textu přímo do obrazu možné zejména díky kaligrafickému vzhledu japonského písma. Zvláště kvůli podobě latinky tak značná část action words v české manze působí trochu neumělým dojmem. Většina autorů používá SFX v češtině (popř. kombinované s angličtinou), psané běžným fontem, často stejným jako texty v bublinách. 79 Dalším z důvodů, proč action words v japonském komiksu působí mnohem přirozeněji je fakt, že japonština jako jazyk obsahuje veliké množství onomatopoických výrazů, vyjadřujících přímo daný typ i intenzitu zvuku (např. don don znamená hlasité bouchání, zatímco ton ton může vyjadřovat jen tiché poklepávání). Tyto výrazy jsou navíc používány i v běžném hovoru, čtenář tak přesně ví, jaký zvuk postava v příběhu právě slyší. Česká manga se s touto otázkou obvykle vypořádává za použití citoslovcí (obr. 53), v překladech japonských sérií pak záleží na daném díle a smlouvě, k němu se vázající, zda budou SFX přeloženy nebo jen doplněny o vysvětlivky. 78 Běžně, ne však vždy. Mnoho autorů si pozadí taktéž kreslí samo (popř. jsou jeho zpracováním pověřeni asistenti), často však podle předloh či manuálů. Důvodem k tomu jsou vysoké nároky průmyslu na rychlost tvorby. 79 Někteří z autorů zmíněných v kapitole 5 s grafikou action words experimentují, kombinují digitálně a ručně vepsané zvuky a snaží se je do obrazu začlenit (obr. 53). Mezi ně patří např. Luc, NeoWorm nebo faqy, která je navíc zpracovává téměř kaligraficky. 82

78 Také v používání action lines, čar znázorňujících v komiksu pohyb, je manga značně svérázná, a právě v něm český komiks asi nejvíce kombinuje principy oba, japonský a západní. Obvyklým vyjádřením pohybu v komiksu jsou linie, sledující trajektorii předmětu, buď jako dvě linie následující předmět, lemující prázdný prostor (ve smyslu, že skrz něj nejde vidět pozadí; obr. 54), protínající obraz, nebo jako skupina linií, vycházejících přímo z předmětu (obr. 55), které pak vytváří dojem rychlostí rozmazaného vidění. Tyto dva typy action lines nazývá Scott McCloud jako objektivní, jelikož divákovi ukazují to, co se obecně děje s daným předmětem. V manze se však často objevuje ještě jeden typ action lines, subjektivní (obr. 56), který pracuje na principu rozmazání pozadí ve chvíli, kdy se kamera, tedy přeneseně i divák, pohybuje stejnou rychlostí jako samotný předmět. 80 Vyplněním celého panelu tímto subjektivním způsobem pak vzniká kombinace mezi expresivním pozadím a action lines. V české manze stále převládají action lines objektivní. Subjektivní princip ve své tvorbě využívá téměř výhradně jen Jan Arenoth Vohlídal. Česká manga tak vzniká na spojnici různých podnětů nejen z japonského, ale také amerického a mnohdy i evropského komiksu, autor od autora odlišná dle jeho vlastních preferencí a vkusu, a jako taková je sama o sobě velice specifickým, osobitým výtvarným projevem. 80 Podle McClouda tento princip vychází z filmových technik a tak jako objektivní action lines vznikl v západním komiksu, kde se však na rozdíl od Japonska neujal. 83

79 Obr. 45: Ukázka přechodu od aspektu k aspektu v japonské (vlevo nahoře) a české (dole) manze. Tento ty přechodu zobrazuje detaily scény a dotváří atmosféru příběhu. (Bisco Hatori: Ouran High School Host Club, Hakusensha 2011; ukázka převzata z [ ] , 23:12 S větrem o závod, kresba, scénář: Jan Arenoth Vohlídal. Vějíř Kobuta 2014; ukázka převzata z [ , 23:15) 84

80 Obr. 46: Přechod od chvíle ke chvíli (na obou obrázcích použit na horních panelech) zobrazuje stejný předmět jen o moment později v čase a zpomaluje tak plynuté příběhu. (Arina Tanemura: Fullmoon wo sagashite, Shueisha 2003; ukázka převzata z [ G7nQRl6JVxg/TufyLyFbeII/AAAAAAAAAWU/FpfKAe2rHy4/s1600/14.jpg] , 22:42 Vanpaya Holic, kresba: Veronika Etuta Hrbáčová, scénář: Angie. Vějíř sborník české mangy 1. Yatun 2009; ukázka převzata z [ Holic-ukazka ] , 14:24) 85

81 Obr. 47: Manga experimentuje s tvary a orámováním panelů, kdy je mnohdy nechává alespoň z jedné strany otevřené, zatímco do nich prolínají další. (Aja Nakahara: Lovely Complex, Shueisha 2003; ukázka převzata z [ , 23:32 Císařův slavík, kresba: faqy, scénář: Dee. Vějíř 2012 sborník české mangy. Kobuta 2012; ukázka převzata z [ , 23:35) 86

82 Obr. 48: Typickým prvkem, který česká manga přejímá, je přetažení postavy z jednoho panelu do druhého. (CLAMP: Cardcaptor Sakura, Kodansha 2003; ukázka převzata z [ jpg] , 22:08 autor: Luc; ukázka získána od autorky) 87

83 Obr. 49: Čeští autoři často používají v práci s panely vnoření. Při něm vloží jeden orámovaný panel do prostoru panelu jiného, taktéž plně orámovaného. (Liška z temnoty, kresba: Luc scénář: Špendla. Vějíř 2013 sborník české mangy, Kobuta 2013; ukázka převzata z [ , 00:02) 88

84 Obr. 50: Jedním z hlavních způsobů dotváření atmosféry v manze je expresivní pozadí. To mohou vyplňovat různé tvary jako květiny, pětiúhelníky nebo obrázky plyšových zvířat. (CLAMP: Cardcaptor Sakura, Kodansha 2000; ukázka převzata z [ , 21:48 Kill HIMe, kresba, scénář: Infera. Vějíř 2011 sborník české mangy, Kobuta 2011; ukázka převzata z [ , 21:50) 89

85 Obr. 51: Manga často pracuje s prázdným pozadím. Vychází to z buddhistické filozofie, která tvrdí, že i prázdný prostor má svou hodnotu a pomáhá soustředit pozornost na to, co je v něm zobrazeno. (Acuši Okubo: Soul Eater, Gangan comics 2015; ukázka převzata z [ , 22:01 Jezdci Apokalypsy, kresba, scénář: Dyamirity. Vějíř 2014 sborník české mangy, Kobuta 2014; ukázka převzata z [ , 21:50) 90

86 Obr. 52: Pro japonský komiks jsou typické nepravidelně tvarované textové bubliny, zvláště pak mnohoúhelník se zakulacenými rohy (použito v posledních dvou panelech). (Mamare Tóno, Motoja Macu: Log Horizon, ASCII Media Works 2011; ukázka převzata z [ , 00:34) 91

87 Obr. 53: Action words v české manze působí kvůli podobě jazyka poněkud neuměle. Autoři se s tímto problémem potýkají různými způsoby. Někteří zapisují zvuky pomocí fontů, jiní se je pokouší do obrazu začlenit vepsáním rukou. Obvykle jsou však pro SFX používány české citoslovce. (Zachraň se, kdo můžeš, kresba: Luc scénář: Špendla. Vějíř 2012 sborník české mangy, Kobuta 2012; ukázka převzata z [ , 00:06) 92

88 Obr. 54: Jedním ze způsobů vyjádření pohybu jsou dvě linie, následující daný předmět a rámující bílou plochu, která protíná pozadí (na ukázce vpravo v posledním panelu). (Hiro Mašima: Fairy Tail, Kodansha 2015; ukázka převzata z [ , 22:01 Nezvaní, kresba, scénář: Jan Arenoth Vohlídal. Vějíř 2016 sborník české mangy, Kobuta 2016; ukázka převzata z [ , 00:05) 93

89 Obr. 55: Objektivní action lines mohou mít také podobu skupiny čar, vycházejících přímo z předmětu, které evokují jeho rozmazání při rychlém pohybu. Na obrázku vlevo první panel, na obrázku vpravo panel poslední. (Nakaba Suzuki: Nanatsu no Taizai, Kodansha 2016; ukázka převzata z [ aizai_184_7.jpg?v5] , 00:20 Most, kresba: Janiko, scénář: DanQ. Vějíř 2015 sborník české mangy, Kobuta 2015; ukázka převzata z [ , 00:22) 94

90 Obr. 56: Specifickým typem zobrazení pohybu jsou v manze action lines subjektivní. Ty se nachází v pozadí za předmětem a vyjadřují rozmazání pozadí ve chvíli, kdy se kamera pohybuje současně se sledovaným předmětem. (Nakaba Suzuki: Nanatsu no Taizai, Kodansha 2016; ukázka převzata z [ aizai_185_6.jpg?v5] , 00:20 Dcera, kresba, scénář: Haspien. Vějíř 2010 sborník české mangy, Yatun 2010; ukázka převzata z [ , 00:05) 95