11 Však. Pavel Kosek Enklitika v češtině barokní doby 11 Slovosled však

Transkript

1 11 Však 11.1 Původ však Výklad původu výrazu však, doloženého téměř ve všech slovanských jazycích 1, je obvykle založen na interpretaci jeho vnitřní struktury. S výjimkou F. Trávníčka (1956: 16, 85 86), který v něm podobně jako v jiných českých (slovanských) funkčních slovech vidí výraz interjekčního původu, většina badatelů soudí, že však se vyvinulo ze zájmenné formy. Předpokládá se, že původní je forma všako, která představuje adverbializovaný tvar ak. nebo nom. sg. neutra zájmena *vьchakъ, vьchaka, vьchako. Ostatní formy všake, však lze interpretovat jako podoby vzniklé sekundárně redukcí: původní podoba všako podlehla ve staré češtině apokopě, jejímž mezistupněm byla varianta všake. 2 Tvarový vývoj však si lze tedy představit následovně: všako > všake > však. Staročeským kontinuantem psl. *vьchakъ, vьchaka, vьchako je zájmeno však, všaka, všako, 3 které své pádové formy obvykle tvoří podle složené deklinace, i když v některých případech zachovává (patrně jako archaismy) původní formy zájmenné (Trávníček 1935: 360). Původní význam však bývá rekonstruován z totalizujícího kořene a způsobového sufixu:,všelijak / vším způsobem / všemi způsoby (ESSJ2, heslo *vьchako). Předpokládá se, že tento původní význam se proměnil ve význam,v každém případě/ve všech případech / tak jako tak, mluvenostně,každopádně (Machek 1971, heslo však, ESSJ2, heslo *vьchako), který se mohl proměňovat v modální význam,rozhodně, jistě, opravdu (ESSJ2, heslo *vьchako). Z tohoto významu jsou pak odvozovány jeho funkce kontextualizátoru s vysvětlovací funkcí (blízkou svým významem novočeskému,vždyť ) nebo s funkcí odporovací (blízkou svým významem novočeskému,přesto ). 4 Podle J. Bauera (op. cit.: 68) mohl být adverzativní význam více zvýrazněn, když se však objevilo uvnitř věty: tyto případy považuje za ekvivalentní nč. přece. 5 Z této platnosti už je řečeno Bauerovými slovy krůček k odporovacímu významu. Bauer (op. cit.: 67) hovoří v těchto případech o funkci 1 S výjimkou makedonštiny, bulharštiny, kašubštiny, dřevanštiny a pomořské slovinštiny (ESSJ2, heslo však). 2 J. Bauer (1960: 67) chápe formu všake jako podobu vzniklou analogií podle adverbií na -e. 3 Jistá obtíž spočívá ve vysvětlení vývojové souvislosti mezi psl. formami nominativními *vьšakъ, vьšaka, vьšako a stč. formou všako, neboť původní podoba tohoto zájmena zněla *vьchakъ, vьchaka, vьchako (š je v tomto případě výsledkem 2. palatalizace velár ch > š, která mohla být provedena jen v pozici před diftongem *oi/ai; palatalizací způsobená alternace ch ~ š v zakončení kořene pak byla vyřešena ve prospěch š srov. ESSJ, heslo VЬchъ). 4 Obě tyto funkce, tj. vysvětlovací a odporovací, zastává nč. výraz přece. 5 Dokonce předpokládá, že v této funkci má však specifickou funkci příslovce či výrazu připomínajícího příslovce (ibid.). 275

2 citové částice a považuje ji ve stč. za hlavní. 6 Z obou těchto funkcí slovo však ve spisovné češtině ustoupilo; ve funkci vysvětlovací částice má status knižního výrazu. 7 Staročeské však kromě toho plnilo také roli korelativního výrazu přípustkových klauzí, jenž se vyznačoval jedním zásadním pozičním omezením: mohl se klást pouze na začátek těch maticových klauzí, které následovaly po anteponované zanořené klauzi (tzn. na začátku klauzí umístěných, podle klasifikace tradičních mluvnic, v apodosi Bauer 1960: 345). Subjunktorem anteponované klauze byly obvykle přípustkové spojky: ve 14. století kak, od 15. století ač, jak, byť. Korelativní funkce však byla nepochybně umožněna jeho původním významem,v každém případě, ve všech případech, tak jako tak (Bauer 1960; Němec 1960: 96). Jak už bylo řečeno, předpokládá se, že výraz však nebyl ve starší češtině spojkou odporovacího vztahu, nýbrž příslovečným výrazem, který si dlouho uchovával zbytky své původní platnosti. Až během dalšího vývoje se však změnilo na adverzativní koordinátor. Vznik adverzativního významu nebyl zatím úplně podrobně prozkoumán: v sekundární literatuře se objevují rozličné aspekty této proměny. J. Zubatý (citováno podle Machka 1971, heslo však) je toho názoru, že adverzativní původ však pochází z jeho spojení s jinými koordinátory a však, ale však, F. Trávníček (ibid.) se domnívá (jak už bylo řečeno výše), že se vyvinul z funkce citoslovečné, V. Machek (1971, heslo však) vychází z již zmíněného významu,v každém případě, F. Kopečný (ESSJ2) upozorňuje, že jeho adverzativní význam lze odvodit také z původní adverbiální platnosti,všemi způsoby, všelijak. Na tuto adverbiální interpretaci původu adverzativního však navazuje I. Němec (1960: 96), který obrací pozornost na jeho výše zmíněnou funkci korelativního výrazu přípustkových klauzí. Podle Němce se právě v takových případech vytvořily podmínky příhodné pro proměnu jeho původního významu,jakýmkoli způsobem, v každém případě, vždy ve význam adverzativní: předvětí zde vždy ukazuje na několik nebo na více možností, na jistou libovolnost (,ať jde o kohokoli, o jakýkoli způsob, o větší nebo menší míru ) a závětí se shrnujícím adverbiem však tuto libovolnost omezuje jistým rámcem nutnosti (,v každém případě ); protiklad mezi onou libovolností a touto nutností je zde pak hybnou silou posunu od základního významu adverbiálního přes význam přípustkový k významu přípustkově odporovacímu (ibid.). 6 Ve stč. se patrně na základě této funkce mohlo používat jako ekvivalent latinského nonne v řečnických otázkách (Bauer 1960: 67). 7 Ve formě šak je v této platnosti živé v moravských dialektech (ČJA5: 484; ESSJ2, heslo však). 276

3 Co se týče slovosledu však ve starších fázích češtiny, většina citovaných autorů upozorňuje, že však se na rozdíl od nové češtiny ve staré češtině objevovalo hlavně v iniciální pozici. Např. ve Vývoji českého souvětí J. Bauera (1960: 68) se nachází lapidární formulace, že u slova však v době starší úplně převládá postavení počátkové. Převládající iniciální pozice napovídá, že ve staré češtině bylo však výrazem, který neměl status enklitika. Pro soudy o jeho neenklitičnosti ve starších fázích češtiny je dále relevantní, že se mohlo vyskytovat v dvojslabičné formě všako, všake a že mohlo být opěrným slovem starobylých enklitických částic ž(e), ť(-ě/-i). V diachronních korpusech je doloženo ve formách -ž(e): všakž (VWSTB eviduje 38 všakž, 33 a všakž, 18 avšakž, 2 ale všakž, 1 alevšakž, 1 ale všakož, 1 avšakože, DIAKORP 12 všakž, 14 avšakž, 2 alevšakž), -ť (VWSTB 19 všakť, 1 {ale} všakoti, všaktě 0 8, všakti 0 9, DIAKORP 10 všakť), dokonce je doložena také kombinace -žť (VWSTB 3, z toho 2 a všakžť). Podobné formy uvádí v záhlaví hesla však J. Jungmann ( ): všakť, všakže, všakž, všakož. Zkoumaná data ve VWSTB ukazují ještě jedno zjištění důležité pro soudy o klitičnosti však staročeské však, jak dokazuje následující příklad (1), může následovat bezprostředně po koordinátoru i, což je vlastnost typická pro české výrazy neenklitické: (1) Chudoba : Ne tak, ne tak! Pomníš li na Liu a na Ráchel, kteréž sú Lábanovi, otci, ukradly modly zlaté, stříbrné, protož Jákob byl by pro ně o hrdlo přišel, uhoněn sa jich ženich. Bohatství : I >>> však <<< kdyby byl hřích, však by ho Pán byl nevymluvil na cestě Labanovi BechNeub 196v (VWSTB) Ze jmenovaných skutečností, tj. že však se běžně objevovalo v iniciální pozici, že bylo dvojslabičné, že mohlo být opěrným slovem tradičních jednoslabičných enklitik a že se mohlo kombinovat se slučovacím i, plyne, že ve staré češtině však enklitikem nebylo. J. Bauer (1960: 67) se domnívá, že změna však ve výraz v příklonném postavení se odehrála až v 19. století. Tuto slovoslednou změnu však dává Bauer do souvislosti s funkčním a významovým vývojem však: podle něj se v 19. století završil proces proměny však v odporovací spojku. 10 Za formální symptom této proměny považuje Bauer právě změnu jeho slovosledu, která vyvrcholila teprve v poobrozenském období (tj. v 2. pol. 19. století), tj. v období, kdy se adverzativní však definitivně stalo výrazem, který je spjat s neiniciální větnou 8 5x má spojení všaktě platnost kombinace příslovce a akuzativu/dativu osobního zájmena ty. 9 3x má spojení všakti platnost kombinace příslovce a dativu osobního zájmena ty. 10 J. Bauer (1960: 70) činí z perspektivy celkového vývoje však překvapivé pozorování, že ve 14. století proniká spojkové užití však silněji než v památkách mladších; v souvislosti s tím tvrdí, že jeho vývoj mohl být v dalším období zbrzděný. 277

4 pozicí (Bauer 1960: 68). 11 Toto Bauerovo hodnocení situace v nové češtině má však jistá úskalí, která jsou patrná při nahlédnutí do PSJČ a SSJČ. Oba slovníky sice uvádějí, že slovo však se obvykle objevuje na druhém místě ve větě po přízvučném výraze, ale zároveň tvrdí, že však se může klást také do pozice iniciální. Iniciální pozici však hodnotí jako méně obvyklou a přisuzují jí nízkou frekvenci (SSJČ dokonce volí frekvenční řadu: řidčeji na dalších místech, zřídka na prvním místě ). PSJČ pak uvádí vedle spojkového však také však příslovečné, jemuž přisuzuje hovorový status. Jako ekvivalenty však cituje vždyť, ovšem, dojista, jistě. Tyto ekvivalenty napovídají, že ještě v nové češtině si však uchovává relikty svého původního staročeského významu, který podle Bauera mělo ztratit. Soudě podle obou slovníků je však stále výrazem, který vtahuje do věty její presupozice, resp. kontext a situaci komunikační události, do níž je daná věta zakotvena, tj. kontextualizátorem (Daneš 1985: ). Podstatné je, že SSJČ slovosledně odlišuje však adverzativní ( zpravidla na druhém místě ) od však adverbiálního ( zpravidla na prvním místě ). Toto tvrzení SSJČ o slovosledném odlišení však na základě jeho funkce také potvrzuje ČNK (SYN2005), který obsahuje případů s však. Jejich rozložení ve větě podle pozic je následující (pozice odpovídají mechanické posloupnosti slov, není rozčleněna ani podle slovních druhů, ani podle větných členů, nadto může obsahovat klitika, tj. klitickou skupinu): 1. pozice pozice 3. pozice 4. pozice 5. pozice 6. pozice 7. pozice Tabulka č. 1 Klauzální pozice však podle SYN2005 (ČNK) Jak vidno, data ze SYN2005 potvrzují (intuitivní?) tvrzení SSJČ: neiniciální pozice však výrazně převažují nad pozicemi iniciálními, avšak zastoupení iniciální pozice není malé. Listování v jednotlivých dokladech potvrzuje další tvrzení SSJČ: tyto pozice jsou opravdu odlišeny funkčně. V iniciální pozici (ve větách obvykle stylizovaných jako přímá řeč) plní však funkce vysvětlovacího koordinátoru 13, kdežto v ostatních pozicích však plní funkci koordinátoru odporovacího. 11 Případy iniciální pozice však v obrozenské češtině dokládají M. Jelínek (1957: 143) a M. Grepl (1959). Druhý jmenovaný ovšem tvrdí, že toto iniciální (popauzové) postavení však se v češtině drží do konce 30. let 19. století. 12 Dotazy: 1. pozice [tag="z.*"][lc="však"]; 2. pozice [tag="z.*"][]{1}[lc="však"] N-filter: [tag="z.*"]; 3. pozice [tag="z.*"][]{3}[lc="však"] N-filter: [tag="z.*"] atd. 13 Ačkoli v této kapitole užívám termín vysvětlovací koordinátor či vysvětlovací výraz, nezastírám rozpaky nad tím, jak postulovaný vysvětlovací význam definovat. Přikláním se k tradiční definici vysvětlovacího poměru 278

5 Vzhledem k prezentovaným informacím z novočeských slovníků a ČNK jistě nepřekvapí, že výklad slovosledu novočeského však není jednotný: někteří autoři ho považují za slovo klitické, jiní za neklitické (přízvučné). Jako enklitikon hodnotí však např. F. Trávníček (jako stálou příklonku 1951: 142), M. Fried(ová) 14 (1994: 170, pozn. pod čarou 21), MČ1 (155: pevnější postavení příklonky má však při rozvitém úvodním členu se spojka však chová spíše jako předklonka ) a F. Esvan (1997: 91, pozn. pod čarou 2). Většina ostatních autorů ho považuje za jednu z českých částic vyznačujících se velmi obecným významem, pro které je typické, že ztrácejí přízvuk, ale bezpřízvučné nejsou. M. Jelínek (1957: 142), M. Grepl (1959) a J. Bauer (1960: 68) šalamounsky tvrdí, že novočeské však se objevuje v příklonné pozici. Také autoři deskriptivních mluvnic současné češtiny se uchylují k opatrným formulacím, v nichž se soustřeďují spíše na popis jeho větné pozice než na otázku jeho eventuální enklitičnosti : podle F. Kopečného (1962: 277) se klade po prvním přízvučném kólu, s výjimkami v básnickém jazyce; V. Šmilauer (1969: 391) tvrdí, že se objevuje na druhém místě věty; jen v básnickém jazyce též na prvním místě ; MČ3 ( ): Spojka avšak stojí vždy na prvním místě věty, spojka však na místě druhém nebo dalším v dnešním jazyce (ještě na začátku 20. století se vyskytovala i na místě prvním). M. Nekula (PMČ: ) ho řadí k nestálým příklonkám, avšak dává tuto jeho slovoslednou nevyhraněnost do souvislosti s odlišnými funkcemi odporovacího (enklitického) a vysvětlovacího (neenklitického) však. V současných, teoreticky koncipovaných popisech českých enklitik se tematizuje nevyhraněnost však coby enklitického výrazu: Franks King(ová) (2000: 104) o něm hovoří jako o jedné z destressed particles, Junghans (2002: 144) ho řadí do kategorie fonologických klitik, která přijímají vlastnost neklitičnosti až ve fázi derivace (v opozici k lexikálním klitikům, která mají rys +klitičnost jako součást své lexikální výbavy), tj. interpretuje ho jako slovo, které může být nositelem přízvuku, J. Hana (2007: 90 91) považuje však a jemu podobné adverbiální výrazy (které pro jejich nevyhraněnost nazývá fringe enclitic) za slova, která mohou, ale nemusejí být enklitická. Cílem této kapitoly tedy bude popsat klauzální pozice však ve zkoumaných památkách a zjistit, zdali se v tomto období odehrává změna však ve slovo obsazující neiniciální klauzální pozice a zdali je za tuto změnu zodpovědná jeho změna v enklitikon. uvedené ve Skladbě češtiny, i když jsem si vědom toho, že je pro jazykovou analýzu příliš obecná: Vysvětlovací poměr je mezi větami, z nichž druhá svým obsahem přináší informaci nutnou nebo důležitou pro pochopení obsahu věty první. (Grepl Karlík 1998: 370) 14 Podle ní však slouží k označování kontextově zapojených částí věty (topic). 279

6 11.2 Formy, funkce a významy však ve zkoumaných barokních textech V analyzovaných barokních památkách vystupuje sledovaný výraz pouze v podobě však, starší formy všako, všake nebyly zachyceny. Jen jednou jsem zaznamenal podobu všakť (doklad (2)), v dalších případech je opěrným slovem ť jiný výraz (doklad (3)). Jiná tradiční větná enklitika li, ž se ve zkoumaném korpusu o však neopírají (více níže): (2) 65. Žáček. Jižť, chvála Bohu, budu i to uměti, nicméně rád bych měl, kdybyste mi dali jisté regule o samých posledních sylabách; neb v těch jest velmi těžko poznati z vyřknutí, kdy se má dlouhé tenké j, kdy malé i napsati. 66. Mistr. Všakť sem toho napovídal dosti, čehož netřeba opakovati ŠtejŽáč 62 (3) Hrozný Pán, a veliký velmi, a divná moc jeho. Oslavujíce Pána jakžkoli moci budete, ještěť však převýší, a předivná velebnost jeho BiblSvat Ecc 33,31 32 Však je zastoupeno ve všech sledovaných památkách, jak dokumentuje následující tabulka č. 2 Absolutní výskyt však ve sledovaných barokních památkách: Bil Pas Bil Pia Mar Troj Tan Vác Tan Muž Jestř Vid Mart Živ Koř Pam Beck Pos však samostatné celkem však Země Fiš Štej Cran Jenov Lib Poš Art Bibl Knih Žáč Výb Ed Nov Čes Svat však samostatné celkem však Tabulka č. 2 Absolutní výskyt však ve sledovaných barokních památkách I když je však ve zkoumaných památkách zastoupeno poměrně reprezentativně, což naznačuje, že šlo o prostředek v jazyce psané komunikace běžný, přesto jeho frekvence v Bibli svatováclavské svědčí o jistých distribučních omezeních. Především je nápadný rozdíl mezi velmi nízkým zastoupením samostatného však ve vlastním textu biblického překladu a jeho výskytem v komentářích (v provedené sondě vychází poměr takto: 5 dokladů v biblickém textu proti 76 dokladům však v textu komentářů). V kombinaci s koordinátory, popř. modifikátory, se jeho frekvence v biblickém textu mírně zvyšuje (zde vychází poměr Tj. však v kombinaci s jinými koordinátory: a však, ale však, však ale 280

7 dokladů ve vlastním textu ku 112 v komentářích). Zjištěný stav v Bibli svatováclavské dokumentuje následující tabulka č. 3 Výskyt však v zkoumaných knihách Bible svatováclavské: Mt Mt k Sk Sk k Zj Zj k Gn Gn k Iz Iz k Ecc Ecc k Bibl Svat Bibl Svat k však a však ale však však ale však NN předce 16 však předce nicméně však Tabulka č. 3 Výskyt však v zkoumaných knihách Bible svatováclavské Je možné, že na tuto omezenou distribuci samostatného však má vliv jeho status kontextualizátoru, tj. prvku, jak již bylo řečeno, aktivizujícího presupozice komunikační události. Jako takové mohlo být více spjato s běžně mluveným jazykem, a tudíž méně vhodné pro vlastní biblický text (slovy Konstancovými a Štejerovými pro svatopísemský jazyk). Jeho výskyt v komentářích pak lze vyložit dvěma faktory: 1. jazyk komentářů Bible svatováclavské je (podle J. Vintra 1992a) blízký dobovému běžně mluvenému jazyku, 2. komentáře se zabývají interpretací biblického textu, a jsou tudíž vybudovány na principech výkladového postupu, který jednak inklinuje k signalizování jemných významových odstínů mezi spojovanými textovými jednotkami, jednak představuje typ komunikátu, který je silně intertextový, a který proto obsahuje jazykové prostředky tyto vazby signalizující. 16 Mezi slova však a pře(d)ce jsou vloženy jiné větné členy. 281

8 Příslovečné však 17 V původním adverbiálním významu,jakýmkoli způsobem, v každém případě, vždy jsem však ve zkoumaném materiálu nezaznamenal. Snad jen v následujícím dokladu (4) pocházejícím z Žáčka je však možné chápat v jeho původním významu: (4) 75. Žáček. Vy kladete na konci vždycky malé š místo ſs, jako v těchto slovích: máš, náš, miluješ etc. ; copak není dobře: máš, náš, miluješ etc.? 76. Mistr. Proč by nebylo dobře? Já však nevím, aby se kdy tak našlo v dotčené české Biblí, ale vždycky š puňktované ŠtejŽáč 71 Je ovšem otázka, jestli při interpretaci předchozího souvětí nevnáším do daného barokního dokladu adverbiální význam, tj. jestli nehledám význam, který je dobovému jazykovému úzu cizí. K takové ahistorické interpretaci bych mohl nesprávně dospět jednak na základě znalosti historického vývoje však, jednak na základě lexikálního obsazení věty. Podobně jsem ve zkoumaném materiálu nezachytil však ve funkci ekvivalentu latinského nonne, tj. ve funkci, v níž se však objevovalo ve staré češtině (Bauer 1960: 67). Podle Lexikální databáze humanistické a barokní češtiny se v této funkci vyskytovalo ještě v 16. století. Slovo však obvykle plní spojovací funkce, do kterých vstupuje na základě zbytků svého adverbiálního významu. Uchovávání zbytků jeho původní adverbiální platnosti, a tím způsobenou oscilaci mezi původním adverbiálním statusem a novým statusem spojovacího výrazu naznačuje fakt, že v německých pretextech jsou jeho předlohou na jedné straně dannoch, doch, gleichwohl, jedoch, (doklady (6) (b), (7) (b) a (8) (b)), na straně druhé koordinátory aber, aber dannoch (doklady (9) (b) a (10) (b)): (5) (a)...; poněvadž se tak tvé Božské Velebnosti líbi, neodpírám sice umříti, však předce ta smrt tak hořce mi prichazí, že mé mdlé srdce v mém těle se puká... Jenov C1r (b) Weil es deine Göttliche Verorderung erfordet, so weigere ich mich zwar nicht zu sterben: dannnoch kompt mir der Tod bitter für, daß mir mein schwaches Herz im Leib erbidmet MartHist 222 L (6) (a) Ty dvě mázdřičky, totiž ta vnitřní, a ta zevnitřní, jsou sice spolu spojene, však tak, že se takové welmi lehce od sebe rozděliti můžou CranVýb 22 (b) sind zwar mit einander verbunden, doch so, daß man solche gar leicht von einander trennen kann CranEin V oddílech odlišuji příslovečné (11.2.1), vysvětlovací (11.2.2), odporovací (11.2.3) a korelativní však (11.2.4), což je terminologicky viděno velmi nepřesné, neboť jde o užívání termínů spjatých s popisy různých jazykových rovin (příslovečné = slovní druh; korelativní = funkční stránka spojení dvou klauzí; vysvětlovací a adverzativní = sémantická stránka spojení dvou klauzí). Tato terminologická nepřesnost je vynucena povahou zkoumaného jevu, zejména tím, že jde o jazykový prostředek, který se z adverbia proměnil ve funkční slovo s velmi obecným gramatickým významem. 282

9 (7) (a) ; kdežto on při pravé těhotnosti zdlouha nabíhá, a jako přišpičatělý vyvýšen jest, přičemž pupek nebo v svém přirozeném místě zůstane, nebo ale více ven vystoupí, kterýžto však při falešné těhotnosti, v pátém a šestém měsíci hluboko do života vtáhnutý, a jako trychtýř k spatření jest CranVýb (b), wobei der Nabel entweder in seiner natürlichen Lage bleibet, oder etwas mehr heraus getrieben erschienet, welcher jedoch bei einer falschen Schwängerung im fünften oder sechsten Monate weit in den Bauch hinein gezogen, { } ist CranEin 36 (8) (a) Pán Bůh netoliko nás stvořil, ale taky svou vlastní Krví vykoupil, a za to všecko nic více od nás nežádá, kromě abychom to tak veliké dobrodiní poznali, a jemu za ně vděčni byli. My však mnohokrát na vzdory Bohu protimyslnost děláme, a jeho svaté přikázaní potupujeme MartŽiv 39 P (b) als eine Erkandnuß und Danckbarkeit; gleichwohl thun wir oft das Widerspiel MartLeb 39 L (9) (a) Tu taky dostaly od Boha Zákon, a učinili Archu s tim největším nákladem k službě Boží: však žádný u Boha v takové vážnosti nebyl, aby byl směl na tu horu svatou jednou vyjíti, MartŽiv 83 P (b) und machten die Arck mit allem Zierrath zum Gottesdienst gehörig. Aber ihrer keiner wurde von Gott so würdig geacht, daß er auf den Berg Sinaj wäre gestiegen, dan Moyses allein: MartLeb 77 L (10) (a) To pyšné myšlení svého srdce zjevil i jiným anjelům, skrze to chtěl je pozdvíhnouti, aby i oni Bohu se nepodávali, z čehož se poznává, že mnoho se jich toho pyšného vůdce přidrželo, a od Boha odpadlo. Však mnohém více v tom zlém předsevzetí jemu se protivilo MartŽiv 45 P (b) Wahrdurch geschahe daß viele ihm beifielen, aber dannoch mehrere sich ihm widersetzten MartLeb 39 L Kromě toho však tlumočí jiná německá funkční slova nacházející se na pomezí příslovcí a spojek, jak ukazuje doklad (11) (a) (b), resp. ekvivalenty však wiewohl: (11) (a) Ona své slzavé oči, a třesoucí ruce k nebi pozdvíhla, a k tomu jedinému srdečně vzdychala, který ji sám v ty nouzi a bídě pomocti může; první noc strávila v samým strachu bez zamouření oka svého: a druhý celý den hledala: však nadarmo příležitou jeskyni aneb dutej strom v kterém by zůstávati mohla Jenov C2v (b) Die erste Nacht brachte sie in grosser Angst ohne einigen Schlaff zu, und suchte den andern gantzen Tag, wiewol vergebens, eine gelegene Höhl, oder holen Baum darunter zu wohnen MartHist 223 L P Že slovo však ve sledovaném období patrně nemá adverbiální význam přesto, naznačuje skutečnost, že se pojí s výrazy podobného významu přece, přesto, nicméně atd. (srov. výše citované však předce v dokladu (5) (a)). O kombinacích však předce, předce však, však nicméně, nicméně však, nic však méně viz níže, doklad na kombinaci však přesto jsem sice ve vlastním materiálu nenalezl, ale vyhledal jsem takový doklad ((12)) pro jazyk 17. stoleti v DIAKORP: 283

10 (12) potáhnou, na ně všichni co na ženy se obrátí, < však> přesto chtěl - li by se kdo domu bráti Historie o králi Alexandrovi Makedonském, F1a (ČNK, DIAKORP) Vysvětlovací však Nepříliš často se však objevuje ve vysvětlovací funkci. Dokladů, které by bylo možno interpretovat jako vysvětlovací, jsem napočítal 27 (všechny se nachází v iniciální pozici). Dokonce existují památky, ve kterých vysvětlovací však není doloženo vůbec (BilPas, TanVác, CranVýb, Jenov, PošNov, ArtČes). Nejvíce dokladů na vysvětlovací však pochází z JestřVid (celkem 9 případů), tj. z památky vybudované na půdorysu dialogu mezi Sedláčkem a Andělem. A také doklady sebrané v jiných památkách pocházejí obvykle z pasáží stylizovaných jako mluvená řeč (srov. doklady (13), (19) a (20)), popř. z takových částí, které jsou emocionálně zabarvené, a tak by bylo možno dovozovat, že však je zde užito jako mluvenostní prostředek, který podporuje jejich jazykovou expresivitu (viz doklady (13), (14) a (15)): (13) A když z krčmy odchází, a šenkýř ho upomíná aby platil co propil, on mu spůrně odpověditi se nestydi: Počkej mi, však mne čert nevezme, až ti zaplatím JestřVid 48 (14) Ach kamž se poděla křesťanská stydlivost, a kde bázeň Boží! A tytoliž jsou poctivé panny: však by snad kurvy tak hanebně nemluvily JestřVid 39 (15) div že jeden starostí neorohatí, l. nezrohatí. však by jeden takovými starostmi orohatěl! RosaThes, heslo Orohatěti Vysvětlovací funkci však potvrzuje např. doklad z Života Krista Pána, jemuž v německém pretextu odpovídá výraz ja: (16) (a) To všeckno také se dokázat může z svatého Písma, kdež zmínku činí o sunamitské ženě, které když dítě umřelo chtěla na horu Karmelskou k Elizeusovi Proroku jíti, jižto manžel takto řekl: Proč vedle (sic!) tam dnes chceš jíti, však není sobota, ani žádný svátek? MartŽiv 125 P (b) Warumb wils tu dahin gehen? heut ist ja kein Sabbath noch Feyertag MartLeb 117 L Výše citovaný případ (16) (a) na první pohled upomíná na již zmíněnou starobylou (tj. staročeskou) funkci však v řečnických otázkách, v nichž je funkčně ekvivalentní s latinským nonne (a snad také doklad (14)). Nicméně jiná místa z Života Krista Pána ukazují, že však v těchto konstrukcích plní funkci odporovacího konektoru: jednak se v nich vedle však vyskytuje adverzativní nicméně, jednak je v německém pretextu užito adverzativní gleichwohl: (17) (a) Kdo by se byl nedomníval, že i hned před Bohem na zem padnou, a jej za Pána svého vyznávati budou; však nicméně všeckno daleko jináče se stalo, nebo mnozí 284

11 z nich takový skutek učinili, že by žádný člověk to se nedomníval MartŽiv 45 L (b) Wer wolt nun nit mainen sie würden sich alsobald vor Gott nidergeworffen, und ihn mit aller Ehrerbietung für ihren Hernn erkendt haben. Gleichwohl geschahe das Widerspiel, MartLeb V jednom dokladu je dokonce možno ve vysvětlovacím významu interpretovat avšak: (18) Po spatření hořejšího pekla, vedl Anjel Sedláčka k dolejšímu, a tam mu ukázal, jak se přebídně někteří trápili. A když on tomu se divil, řekl mu Anjel: A však máš historií, že Karel mladší Císař měl vidění takové: byl uveden do pekla, aby se podival na ty, kteří tam byli: JestřVid 279 Při interpretaci vysvětlovacího však se ukazuje těsná vývojová souvislost mezi vysvětlovacím a odporovacím však: některé doklady lze vyložit v obou významech, jak ilustrují následující příklady (19) a (20): (19) Když mladý člověk o svých rodičích, neb přátelích mluvi-li má-li řícti, můj urozený pantata chce to, neb one? Od: Nikoliv, ale sprosta pantata to neb one chce: slovem, co se cti jinších tejče, má býti štedrý, pro svou stránu skoupý, však pro to nebude hloupy LibEd G10v G11r (20) Na to král dí: Nepotřebujem toho na ten čas. Chvála Pánu Bohu, že ještě takové poddané máme! Kdyby na nás skrze nepřátely nějaká nouze přišla, že se budeme moci k nim uteci. Schovej sobě své a Pánu Bohu z toho děkúj. Ruthard pak, pokloniv se, řekl: Milostivý králi, však z Božího požehnání v dolích Ruthardu a Zekhardu, který mně s bratrem náleží, máme toho bez nedostatku KořPam 62 To, že v dobovém úzu však ztrácí svůj vysvětlovací význam, potvrzují dobové slovníky: ačkoli však hodnotí jako adverbium, nicméně jako jeho ekvivalenty uvádějí adverzativní koordinátory (více níže). Stejně tak v lat. a něm. pretextech zkoumaných českých barokních památek jsou předlohou českého však v cizojazyčných pretextech adverzativní koordinátory: latinské tamen, sed, autem, německé: aber, doch, jedoch, dennoch, gleichwohl (o obém více v následujícím odstavci) Odporovací však Nejrozšířenější funkce však ve sledovaných památkách je funkce adverzativního koordinátoru. V těchto případech se uplatňuje jak u spojení větněčlenského (viz doklady (19), (26)), tak souvětného (např. doklady (21), (22)), tak také textového (10), (23). Na rozdíl od jiných koordinátorů, např. ale nebo než, nespojuje výraz však všechny typy odporovacího vztahu. Zejména se pravidlem neobjevuje v takovém spojení, v němž mluvčí popírá platnost 18 Tyto německé koordinátory mají především adverzativní význam (včetně něm. doch Nekula 1996: ). 285

12 prvního prvku a místo toho uvádí platnost prvku druhého 19 (až na jednu výjimku viz níže). Naopak užívá se ve větách, jejichž spojované prvky jsou prezentovány jako platné, přičemž platnost prvku B je vzhledem k platnosti prvku A chápána jako překvapivá (Grepl Karlík 1998 korektura očekávání, Bauer 1960 omezovací význam). 20 V takových spojeních pak pronikají další významové momenty, které jsou spíše povahy diskurzivní či pragmatické, tzn. že jsou do významu však vinterpretovávány na základě lexikálního obsazení vět či celkového kontextu, a které tudíž nejsou součástí významové výbavy však, jako např. platnost A je vzhledem k platnosti B nerelevantní, srov. doklad (21), 21 neplatnost B je vzhledem k platnosti A neočekávaná, srov. doklad (23), platnost B se vyznačuje vyšší intenzitou než A (doklad (23)), neplatnost A je kompenzována platností B (24), (25). 22 Pouze v jednom případě jsem zaznamenal však v opakovém podtypu odporovacího vztahu, jak svědčí doklad (26): (21) nyní pak když ona již do této kníhy téměř celá vtažená a shotovená jest, ne jenom jejího spisovatele práci těžkou za lehkou, ale také i na ni velký náklad učiněný za malý každý souditi bude, však jistě jináče by on souditi uměl, kdyby toho spíše sám skusil BeckPos B1v (22) Skusiti to také musel svatý Bernard, když takto mluvil: Peccavi peccatum grande, převelikého hříchu jsem se dopustil, svědomí mne hryze, a trápi, však neutrápi: nebo na rány Kristové pamatovati budu BilPia 145 (23) Ach toť není pocta a služba Pánu Bohu, ale radějí neuctění, kteréž na ně hřích uvádí. Však pohané v svých zbořích mnohém uctivějí se chovají JestřVid 127 (24) Rem sum dicturus incredibilem, sed teste Christo non falsam, povim věc k víře skoro nepodobnou, však Kristus ví, že pravdivou BilPia 76 (25)...: druhého roku Uhří jej (Václava II. P. K.) také za krále míti chtěli, a své posly k němu poslali, král Václav jsa obtížen správou, a řízením dvouch království, třetí přijíti nechtěl, však představil Uhrům syna svého Václava, kterého Uhří s potěšením přijali, Země 78 (26) To není moje učení, však pravdy věčné vyrčení, které čteme, u svatého Evangelisty Matouše v kap. 12 MarTroj 74 Jestliže se však objevuje u dodatečně připojených větných členů, proniká výjimkový odstín, jak svědčí doklady (27), (28): (27) Nebo který Biskup, stoje u oltáře, kde sou položena těla svatých lidí, někdy řekl: Obětujem tobě Petře, neb Pavle, neb Cypryáne? Ale co se obětuje, [to se obětuje Bohu, jenž Mučedlníky oslavil] i ; [však na tom místě, kde leží těla těch, které oslavil] i : abychom z samých míst brali sobě vzbuzení k větší horlivosti, a 19 J. Bauer (1960) opakový vztah, Grepl Karlík (1998) korektura neplatného/neadekvátního. 20 Podobně J. Alexová (2009: 104) tvrdí, že však se vyskytuje především ve významech omezovacích. 21 Tento typ má blízko k přípustkovému vztahu, např. V. J. Rosa ve svém slovníku uvádí jako jeden z ekvivalentů však spojku ačkoli; tento podtyp také býval tradičně hodnocen jako přípustkový (srov. MČ ). Podle J. Bauera (1960: 71) vyjadřoval výraz však tento podtyp adverzativního vztahu ve staré češtině. 22 Podrobný výklad těchto významových odstínů však (a dalších adverzativních koordinátorů) v barokní češtině viz u Alexové (ibid., 2006) a Koska (2006). Pro nedostatek místa není možno dále pokračovat v minuciózních analýzách adverzativnícho však, neboť hlavním cílem rozboru je analýza jeho slovosledných pozic. 286

13 k vroucnějšímu milování Svatých, jichž můžeme následovati, a Pána Boha, jenž nám pomoc dává, abychom jich následovati mohli BiblSvat Sk 14, komentář (28) Qui recessit a malo, praedae patuit, kdož odstoupil od zlého, vydán jest v loupež, Joannes in Vinculis, Jan v vězení, a v žaláři leží, však s veselou tváří MarTroj 25 Ze zjištěných barokních dokladů je patrné, že však ve sledovaném období může plnit roli samostatného adverzativního koordinátoru. Kromě interpretace zjištěných dokladů to naznačuje srovnání českých překladů (adaptací) latinských pretextů, v nichž však tlumočí následující latinské koordinátory: samostatné sed (24), tamen (29) (b) nebo složený koordinátor verum tamen (30): (29) (a) Mnohá a těžká protivenství snášel svatý Václav, však od pravé a přímé stezky ctnosti, ani za vlas se uhnouti nedopustil TanŽiv 27 (b) quibus tamen ne latum a recto Virtutis tramite se avelli permisit TanTroph F1r (30) Ego dimittam vos, ut sacrificetis Domino Deo vestro in deserto, verum tamen ne abeatis, jáť vás propouštím: abyste obětovali Pánu Bohu vašemu na Poušti, však dále abyste neodcházeli BilPia 2 Na postupující proměnu však v adverzativní spojku ukazují také doklady, v nichž je však funkčně ekvivalentní s ale. Týká se to složitých souvětí budovaných na principu paralelismu, což dokumentuje následující doklad (31), jehož první část obsahuje dvojici klauzí spojených spojkou ale, kdežto jeho druhá část obsahuje dvě dvojice klauzí spojené výrazem však: (31) Smrt udáví, ale život neodejme: bolest bude mučiti, však bázeň něodžene (sic!): plamen bude páliti, však temnost nerozžene! nebo bude v tom ohni temnost, v temnosti strach, v pálení bolest MarTroj 227 Velmi často se však objevuje v kombinaci s dalšími lexikálními prostředky sloužícími k signalizování odporovacího vztahu: a však (výjimečně v podobě bez mezery avšak), a však předce (doklad (32)), a však nicméně (zaznamenáno v JestřVid), ale však (doklady (46), (65)), však ale (doklad (33)) (a), nicméně však (doklad (34)), však nicméně (zachyceno např. v MarTroj, TanMuž, JestřVid), nicméně však ale (doklad (35)), dokonce také nic však méně (doklad (36) (a)), však předce (doklad (40) (a)), 23 přece však (doklad (37) (a)), však ale předce (doklad (39)), však přece ale (zachyceno Alexovou {op. cit.: 107}), však naproti tomu (doklad (38)): (32) Pohané to vidouce, hned z toho místa, kde ten sněm v poli drželi, do Turska pospíchali, a však předce 40. jich od hromu zabitých bylo:... Země J. Alexová tvrdí, že se nastupuje teprve ve středním a pozdějším baroku (op. cit.: 106). 287

14 (33) (a) Jenovefa zmerkujíce dobře, kam ten oplzlý kozel směřuje, pročež okázala se v svém obličeji všechna rozhněvaná, tak ho vyplísnila, že všechen zahanbenej odtud pryč odjíti musel, však ale to zahanbení a vyplísnění nemohlo tolik spůsobiti, by oheň tělesné žádosti v jeho chlípném srdci uhašen být mohl, Jenov A4v (b) Jenovefa vermerckte wol was dieser geile Bock wolte, darumb erzeigte sie sich in Angesicht ganz erzürnt, und gabe ihm einen solchen Verweiβ, daβ er ganz schamroth darvon gienge. Es vermochte aber dieser Verweiβ nicht das Feuer der Begierlichkeit in dem geylen Herzen auszulöschen; MartHist 211 P (34) Nebo ačkoli Bůh jest neviditelný duch, a nemůže od člověka vidín a světle poznán býti: nic méně však z jeho skutků, a stvoření můžeme se ho nějak domakati BiblSvat Sk 17, komentář (35) (a) ten smrdutej kozel hofmístr také častěj k ni přicházel, a všelijakým spůsobem se vynasnažujíce, jak by předce přečisté srdce k té své nešlechetné lásce přivábiti mohl, on jedná s dobrými, i zlými slovy s ni, on ji vábí s vyhrožováním, on se zase šatí s pochlebováním, jakožto nejskušenější frejíř: nicméně však ale toho nejmenšího co obdržeti mohl; nýbrž v tom hraběnku mnohém víc stálejší učinil Jenov A8r (b) er { } schmeichlete ihr als ein erfahrener Buhler. gleichwohl konnte durch diß alles nichts mehr ausrichten MartHist 214 P (36) (a) Předně: Při těhotných ženách v třetím, čtvrtém, a nejpozději ale v pátém měsíci ze začátku jenom malé znamení citedlnosti se vyskytuje, jenž k onému přirovnáno býti může, které by se od pavouka po ruce neb po tváři lezoucího cítilo; nic však méně již skušeno jest, že některá žena teprv v sedmém měsíci to cítění znamenala, ačkoli se to sice velmi zřídka stává; CranVýb (b) jedoch habe ich schon selbst wahrgenommen, daß ein Weib auch erst im sieben Monate diese Empfindungen verspühret hat, CranEin 34 (37) (a) V takovém příběhu, když by při přirozeném porodu vody časně vytekly, žádná lepší radda není, než aby trpělivost se měla, a aby materská pošva, a usta materníku s neslaným máslem, aneb k tomu pohodlným sádlem pilně se navlažila. Přece však dobře pozorováno býti musí, jak již vejše příkře dotknuto bylo, aby se usta materníku nenutila, ani k otevření nepopouzela CranVýb 93 (b) Doch hat man sich wohl zu hüten, CranEin 93 (38) oni dotčení věrní a poslušní stavové, tim vším spůsobem, jakžto před rokem, na sněmě v městě horním Budějovicích Českých držaném, svoleno, a v tom roce pořád zběhlém, až dosavád zachováváno býlo, ještě v mocí a milostivé J. M. dispositii zanechávají, však naproti tomu J. M. Císařská a Královská, co se executi, v této případlnosti dotýče, nad tim v tomto svém dědičném Království českém nařízeným místodržicím, inspecti, a správu milostivě poručiti, a svěříti ráčil, ArtČes 1650, s. 28 (39) De quantis legimus viris in vigiliis, in jejuniis, in laboribus supra humanum modum imo in miraculis coruscantibus, qui ceciderunt: O jak o mnohých slavných múžích čteme, který v postu, bdění, a nad míru lidskou v prácích cvíčení byli, ano i zázraky činili, však ale předce padli, a zelený jsouce, uvadli, MarTroj (40) (a) Pakli kdy tělo těžkou nemocí přemožené ustávalo, a jemu tak, jakž chtěl, sloužiti nemohlo; on však předce nic od své horlivosti neupouštěl: ale (bylo-li v zimě) sedě v světnici na lavici, slejchával zpovědi, jakkoli tehdáž velikou bolestí od chyragry, podagry, a koliky vzdychával, a třásl se TanMuž (b) Quando natura morbo succumbebat ne tunc quidem a zelo cessabat animarum, sed in scamno aliquo sedens intra hypocaustum (si hiems esset) confessiones 288

15 excipiebat, prae doloribus articulorum & cholicae tremens ac gemens; TanVir 87 (v předloze schází) Jak naznačuje důsledné kladení mezer mezi však a jiné spojovací prostředky, výraz však si v těchto případech uchovává zbytky své lexikální samostatnosti. Grafika je ovšem v soudech o lexikální autonomnosti slova obecně velmi slabým argumentem. Jako více relevantní lze uvést tyto argumenty: 1. však může být kombinováno s jinými koordinátory, někdy dochází ke kumulaci až tří adverzativních koordinátorů, a tudíž lze předpokládat, že každý z nich vnáší do koordinačního spojení navíc svůj vlastní významový moment, 2. s výjimkou a však se jednotlivé prostředky vyskytují v rozdílných slovosledných konstelacích: však ale, ale však, předce však, však předce, nicméně však, nic však méně. Z toho, co bylo řečeno o autonomii však v kombinaci s ostatními koordinátory, se vymykají složené koordinátory a však, ale však (však ale). Tyto složené spojovací výrazy se v korpuse analyzovaných barokních památek vyznačují vlastnostmi, které svědčí o postupné gramatikalizaci a však, ale však v jednu lexikální jednotku: 1. mezi a však, ale však se nekladou jiné výrazy, 2. v latinských pretextech jim někdy odpovídá jeden adverzativní konektor tamen, jak dokumentují následující doklady (41) (a) (b) a (42) (a) (b) 24 : (41) (a) Kdo jest ten jenž každého svátečního dne bývá v kostele, a však ho tam nikdý žádný nevidí? Kristus Pán u velebné oltářní Svátosti TanMuž (b) quisnam esset singulis diebus Festis in Templo & nunquam tamen ab ullo videretur? TanVir 110 (42) (a) Tato může se také podlé líbosti rozděliti, tak abys na těch jitrách, na nichž v minulou žeň ječmen sytý byl, kdež jest mastnější země, a nedávno vyhnojená, na nynější jaro, pšenici hrách, vykev, aneb, jak jest kde obyčej, jarní žito se síti mohlo: ale však tak, abys tím pastev dobytkům potřebných neujal, ani k pastvě přístupu jim nezamezil FišKnih 11 (b), vel, pro patriae consuetudine, siliginem vernam, seminare possis. Ita tamen, ne pascua necessaria pecoribus omnino subtrahas, vel arceas accessum FišOper 12 Tento proces gramatikalizace ovšem ve zkoumaném období nebyl uzavřen, neboť zcela ojediněle se mezi a/ale, však jiné lexikální jednotky objevit mohou: v případě ale však jsem zachytil jeden doklad z Obroviště mariánského Atlanta (památka nezařazená do analyzovaného korpusu), v němž jsou oba komponenty v klauzi odděleny jinými větnými členy (příklad (43)); v případě a však jsem opět takový doklad ve zkoumaném korpusu 24 Argument s překladovými předlohami nemá příliš velkou váhu, neboť do procesu překládání vstupují další momenty, které souvisejí s rozdílnými jazykovými systémy dvou (v tomto případě vlastně tří) jazyků. 289

16 nezjistil, nicméně ho eviduje ve svém výzkumu češtiny barokní doby J. Alexová (op. cit.: 108), a to ve Věčném pekelném žaláři, v němž se mezi a však nachází zájmeno ty (44): (43) (a) Nicméně za nešťasného se pokládal ten Jan s manželkou svou nešťastnou, že by se dědič nedostával na kteréhož by tak velké štěstí dočekajíc, po otci zavolalo, i nalíhalo. Dlouho takový se od nebe vyprošoval. Ale on se však nikdá neukázal FrozObr 72 (b) Dudum a Superis efflictim postulatus nunquam comparuit: GumpAtl (v předloze schází) (44) A ty však proto musíš se v tomto plameni věčně trápiti (Věčný pekelný žalář Alexová 2009: 108) Zkoumaný materiál nabízí ještě další indicii o tom, že ve sledovaném období nebyl proces gramatikalizace ale však, a však ještě uzavřen: v latinských a německých pretextech jim někdy odpovídají spojovací výrazy složené ze dvou komponentů: spojovacímu výrazu a však odpovídá latinské et tamen (45) (b) či sed tamen (46) a německé und doch (47) (b), českému ale však odpovídá latinské sed tamen (čeští adaptátoři / překladatelé latinských a německých pretextů používají tedy a však, ale však jako strukturní ekvivalenty složených latinských a německých adverzativních koordinátorů): (45) (a)... a tak své bolesti, které první svůj počátek měly od zimy, zimou rozmnožoval, a ruce od charagry ztrápené, také zimou trápil. A však (což jest předivné) na ráno míval ruce způsobné tak, že mší svatou sloužiti mohl TanMuž 53 (b)...; manusque a chiragra vexatas, etiam frigore vexabat, et tamen (quod mirum est) fiebat, ut mane sequenti manus haberet ad missam celebrandam idoneas TanVir 49 (46) (a) Měla jeho vnučka velmi krotkého koně, a na tom někdy, ale však toliko tehdáž když bylo velmi zlé povětří, aneb zima, po velikých jejích prosbách, asi napůl míle jel, TanŽiv 52 (b) Habuit neptis illius mitissimum quendam pro suo usu equellum, hunc ut aliquando, sed tamen non nisi aliqua gravi tempestate, tempore hiberno conscenderet, ab eo, pro mutuo amore impetrabat, TanVir 66 (47) (a) Tu viděl jeden přítel druhého, jeden soused svého bližního se topiti, a však jeden druhému pomoci nemohl MartŽiv 65 L (b) Da sahe ein Freund den andern, und ein Nachbar den andern jämmerlich ertrincken: und konte doch keiner dem andern helffen MartLeb 62 P O zbytcích samostatnosti obou komponentů také svědčí dobové slovníky: RosaThes uvádí pouze ale však (o avšak mlčí) a jako jeho ekvivalenty cituje latinské attamen, verum tamen, sed tamen a německé aber doch, jedoch; VusDict zná obě formy: jako ekvivalenty a však cituje verum, tamen, jedoch, aber, dannoch pro ale však uvádí attamen, verumtamen a aber doch, jedoch. Někdo by mohl oprávněně namítnout, že oba autoři mají samostatné heslo ale však (Vusín také avšak), a tudíž chápou a však, ale však jako jednu formu, nicméně oba 290

17 lexikografové převážně uváději jako jejich ekvivalenty spojovací výrazy skládající se podobně jako a však, ale však ze dvou komponentů (attamem, sed tamen, verumtamen, aber doch, jedoch vs. tamen, verum, aber). Dobové gramatiky bohužel na rozdíl od slovníků v tomto případě nabízejí jen velmi málo informací, neboť oba komponenty ale a však pojednávají samostatně: ale jako odporovací spojku, jejímž ekvivalentem je lat. sed nebo něm. aber, však jako spojku, jejímiž ekvivalenty je latinské tamen, attamen nebo německé doch, jedoch (RosaČech , DolGram , PohlGram 145). I z absence avšak a ale však v dobových gramatikách lze leccos vyvozovat: minimálně lze spekulovat o tom, že a však a ale však ještě nejsou skutečnými samostatnými spojkami, a proto je doboví gramatikové nereflektují. Projevy samostatnosti komponentů a, však se objevují také ve staré češtině, jak svědčí sekvence a něco však v následujícím dokladu (48) z VWSTB: (48) Nesmiem řéci ani chci, by taky k spasení nepříslušal, neb již má něco božie horkosti a něco >>> však <<< činí, ješto j dobré ŠtítSvátA 192v (VWSTB) Podobně lze za symptom toho, že a však, ale však nejsou ještě samostatnými lexikálními jednotkami, považovat fakt, že se bezprostředně za nimi mohou objevit stálá enklitika (viz doklady (102) (103) v oddíle Skupina klitik). Obě složené formy a však, ale však se ve zkoumaných památkách od sebe mírně liší: jak již bylo zmíněno, spojení a však nelze v barokních textech slovosledně zaměnit, kdežto spojení však ale ano. Inverzní forma však ale je dokonce, jak plyne z výše zmíněné tabulky, ve sledovaných barokních památkách velmi hojně doložena. Forma však ale se ve staré češtině téměř nevyskytuje, objevuje se až v období češtiny střední doby. Staročeská textová banka (včetně ITB) zná pouze jeden doklad (49) však ale z Bible olomoucké: 25 (49) jest z podstavy otcovy přěd věkem urozen a člověk z podstavy mateře na světě narozený. Svrchovaný bóh, svrchovaný člověk, z dušě rozumné a člověčieho masa podstoje. Roven otci podlé božstvie, menší otcě podlé člověčenstvie, jenž ač bóh jest a člověk, ne dva, >>> však <<< ale jeden jest Kristus BiblOl 290b DIAKORP (další diachronní korpus) eviduje formu však ale pouze v šesti případech, nejstarší až z druhé poloviny 18. století. Podobně však ale nezná Lexikální databáze humanistické a barokní češtiny, pouze ale však. Na rozdíl od těchto informačních zdrojů zachycujících starší 25 Data zjištěná k ; interní verze Staročeské textové banky obsahuje ke stejnému datu proti 1 dokladu s však ale 170 dokladů s ale však. 291

18 fáze vývoje češtiny je však ale ve zkoumaném barokním materiálu velmi dobře doloženo. Jistá omezení v jeho distribuci ovšem naznačuje skutečnost, že však ale se ve všech zkoumaných památkách nevyskytuje, jak dokumentuje následující tabulka č. 4 Výskyt složených spojovacích výrazů ale však, však ale: 26 Bil Pas Bil Pia Mar Troj Tan Vác Tan Muž Jestř Vid Mart Živ Koř Pam Beck Pos ale však (6) však ale (4) nicméně však ale však ale předce Země Fiš Štej Cran Jenov Lib Poš Art Bibl Knih Žáč Výb Ed Nov Čes Svat ale však však ale nicméně však ale však ale předce Tabulka č. 4 Výskyt složených spojovacích výrazů ale však, však ale Z tabulky plynou dva závěry: předně, že počet forem s však ale převažuje nad formami ale však, dále, že některé památky neobsahují žádnou z uvedených kombinací (TanVác, BeckPos, ŠtejŽáč, LibEd). Podobně některá vydání artikulů neobsahují ani jednu ze sledovaných variant (ArtČes 1650, , ; teprve čísla vydaná ve století 18. obsahují jen však ale). Také v Bibli svatováclavské jsou obě sledované posloupnosti zastoupeny nerovnoměrně: ze zjištěných dokladů převažuje ale však, kombinace však ale se vyskytla jen jednou, a to v Izajášovi, tj. ve druhém díle vydaném 1712 (Matoušovo evangelium obsahuje ale však pouze ve vlastním textu {6x}, Skutky 1x v komentáři, Zjevení sv. Jana neobsahuje žádnou z podob, Genesis 2x ale však ve vlastním textu, 3x v komentářích, Izajáš ve vlastním textu 3x ale však, 1x však ale, Eklesiastikus 2x ale však ve vlastním textu, 4x v komentářích). 26 Podobně také J. Alexová (2009: 105) zachycuje ale však v celé řadě případů a v rozličných významových odstínech omezovacího podtypu odporovacího vztahu. 27 Hodnoty v závorce byly zjištěny mimo sondu. 292

19 Ze sledovaného materiálu plyne, že kombinace ale však se objevuje spíše v památkách vydaných v 17. století, kdežto kombinace však ale se vyskytuje až v památkách vytištěných po roce Zdá se, že zkoumané památky dokumentují vývojovou změnu: v 18. století se vedle posloupnosti ale však objevuje posloupnost však ale. O kombinaci však ale dobová jazykově reflexivní produkce bohužel žádné informace nenabízí. Jak již bylo řečeno, gramatiky pojednávají ale a však samostatně (RosaČech 246, DolGram , PohlGram 145) a dobové slovníky reflektují jen kombinaci ale však. To by snad mohlo být jistým svědectvím faktu, že ještě na přelomu 17. a 18. století je dominantní posloupnost ale však. Variantnost ale však, však ale si uchovává svou životnost hluboko do 19. století. J. Dobrovský (1940: ) uvádí dvě ekvivalentní varianty ale však, však ale; podobně J. Jungmann ( , heslo však) cum aliis particulis a však, však vždy, ale však, však ale, však předce doch aber; ale však předce, dennoch aber, však nicméně, nicméně však, nichts desto weniger, doch; J. Franta Šumavský (1844) zná obě formy: formu však ale uvádí jako jeden z ekvivalentů v heslech aber a jedoch, formu ale však předce jako ekvivalent složeného koordinátoru dennoch aber (v hesle dennoch). V průběhu druhé poloviny 19. století však ale zřejmě rychle ustupovalo, jak svědčí 1. Zikmundova (1863: 561) Skladba, která zná pouze formu ale však, 2. matiční Brusy, jejichž první dvě vydání uvádějí jako argument pro nutnost iniciální pozice však existenci složených spojek alevšak, alespoň, alesnad a naprosto ahistoricky neexistenci všakale, jak svědčí formulace: nenalezne se všakale (BČJ1). PSJČ samostatné však ale vůbec neeviduje, pouze na jednom lístku v hesle však (Havl.) cituje ale však. Podobně SSJČ nezná ani ale však a ani však ale. Podle těchto informací ze sekundární literatury by se mohlo zdát, že ale však a zejména však ale ustoupily v průběhu 2. pol. 19. století z úzu. Nicméně SYN2005 svědčí o něčem jiném. Na dotaz ale však eviduje 11 případů, a na dotaz však ale dokonce případů 35, všechny vesměs z textů současných, z textů, které neusilují nutně o archaizaci jazyka, jak dokládají v něm obsažené příklady (50) a (51) ze současné žurnalistiky: (50) výjezdu z hanácké metropole vykoupili hráči všechno plzeňské pivo a začala spanilá jízda mistrů. Našli se < však ale> i fotbalisté, kteří ani v tak výjimečnou chvíli alkohol neokusili. Platilo to o mladících Bystroňovi Právo (ČNK, SYN2005) (51) " Ani jedna z těchto skupin nesmí své postavení zneužívat na úkor druhé, " dodala. Důležité < ale však> je, aby se sami akcionáři zajímali o svůj majetek a využívali práva, jež jsou s akciemi spojena Hospodářské noviny (ČNK, SYN2005) 293