Komentovaný překlad vybraných částí románu Alexeje Ivanova Zeměpisec, který propil globus (Geograf globus propil)

Transkript

1 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav slavistiky Překladatelství ruského jazyka Vladimíra Salášková Komentovaný překlad vybraných částí románu Alexeje Ivanova Zeměpisec, který propil globus (Geograf globus propil) Magisterská diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. Stanislava Špačková, Ph.D. 2018

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem magisterskou diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.... Vladimíra Salášková

3 Poděkování Tímto bych chtěla poděkovat především své vedoucí, paní Mgr. Stanislavě Špačkové, Ph.D., za cenné rady, připomínky a za čas, věnovaný mé práci. Vážím si podpory a pomoci pana Siarhieje Stralkoŭského, jehož prostřednictvím jsem mohla na překládaný text nahlížet očima rodilého mluvčího. Všestranně mi byla nápomocná také Mgr. Romana Švachová.

4 Obsah ÚVOD TEORIE PŘEKLADU Překlad uměleckých textů Osobnost, práce a kompetence překladatele Vybrané problémové okruhy při překladu Zachycení autorského stylu v překladu ALEXEJ IVANOV Biografie autora Tvorba autora Charakteristika tvorby Charakteristika autorského stylu ROMÁN ZEMĚPISEC, KTERÝ PROPIL GLOBUS Kompozice a děj románu Hlavní hrdina Čas a prostor Motivy románu Autorský styl v románu PŘEKLAD VYBRANÝCH ČÁSTÍ ROMÁNU ANALÝZA PŘEKLADU Autorský styl Název knihy a jednotlivých kapitol Překladové transformace Transformace lexikální Transformace gramatické Transformace lexikálně-gramatické

5 5.4 Převod vlastních jmen Bionyma Toponyma Chrématonyma Frazeologismy, aforismy a jazyková hra Překlad reálií a bezekvivalentního lexika Aluze a církevněslovanské lexikum v překladu Překlad básně Sporné pasáže překládaného díla ZÁVĚR РЕЗЮМЕ SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ORIGINÁL PŘEKLÁDANÝCH ČÁSTÍ ROMÁNU

6 ÚVOD Předmětem dané magisterské diplomové práce je komentovaný překlad vybraných částí románu současného ruského spisovatele Alexeje Ivanova Zeměpisec, který propil globus (v originále Geograf globus propil). Klademe si za cíl vytvořit adekvátní překlad podle toho, jak jej chápe teoretik translatologie Jiří Levý tj. tvůrčím způsobem reprodukovat původní text. 1 Náš překlad rovněž podrobujeme analýze, zabýváme se problematickými místy a komentujeme je. Prozaik Alexej Viktorovič Ivanov patří v Rusku ke známým a úspěšným autorům, literaturou si v současnosti dokonce vydělává na živobytí, ačkoliv dříve vyzkoušel několik povolání. Napsal již jedenáct románů v různých žánrech, věnuje se také literatuře faktu a účastní se různých projektů. Jeho tvorbu tedy můžeme označit za rozmanitou, pestrou a bohatou. Podle jeho knih se taktéž natáčejí filmy a hrají divadelní hry. V českém prostředí však zůstává neznámým autorem, poněvadž mu zatím nevyšla žádná kniha. To je ostatně i důvod, proč jsme se rozhodli překládat právě jeho román. V naší práci jsme převedli název Geograf globus propil (Географ глобус пропил) jako Zeměpisec, který propil globus, jenž nadále používáme. V rámci Ivanovovy tvorby tato kniha zaujímá význačné postavení, neboť ji mnozí odborníci pokládají za jeho nejlepší literární počin. Těší se také značné oblibě čtenářů. Román obsahuje tři syžetové linie jednu hlavní a dvě vedlejší, propojené postavou hlavního hrdiny. Při výběru částí k překladu jsme se snažili, aby byly zastoupeny všechny tři roviny románu v souvislosti s tím, jaký prostor jim v díle vyčleňuje sám autor. Nejvíce pozornosti jsme tedy upřeli na hlavní syžetovou linii, ačkoliv neopomíjíme ani další dvě. Práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou, přičemž první tři kapitoly náležejí k části teoretické a následující dvě k praktické. V první kapitole nejdříve shrnujeme základní poznatky o překladu, jež nám posloužily jako odrazový můstek k praxi. Zaměřujeme se zde na překlad uměleckých textů a práci překladatele, dále se věnujeme problémovým okruhům při překládání a zachycení autorského stylu. Druhá kapitola přináší informace o Alexeji Ivanovovi: o jeho životě a díle. Také zde charakterizujeme jeho autorský styl a tvorbu, hovoříme o jejich specifikách. Ve třetí kapitole se již zabýváme samotným románem Zeměpisec, který propil globus. Nejdříve nastiňujeme jeho kompozici a děj, poté ho analyzujeme: zaměřujeme se na 1 LEVÝ, Jiří. Umění překladu. Praha: Ivo Železný, 1998, s

7 postavu hlavního hrdiny, čas a prostor v příběhu, charakterizujeme motivy a autorský styl. Představení A. Ivanova a jeho díla považujeme za dílčí cíl této práce. V praktické části nejprve uvádíme naši verzi překladu, již následně analyzujeme a komentujeme. Zde jsme se zaměřili především na problematické části, které nám působily obtíže při překládání. Zabývali jsme se nejen překladatelskými transformacemi, ale i překladem proprií, reálií, bezekvivalentního lexika, frazeologismů, aforismů, jazykové hry atd. Taktéž jsme upřeli pozornost na zachycení autorského stylu a zamýšleli jsme se nad překladem názvů románu i jednotlivých kapitol. Současně rozebíráme specifickou slovní zásobu překládaného díla, neboť autor nezřídka mísí knižní slova s hovorovými. Uvědomujeme si, že naše překladatelská řešení reprezentují pouze jednu z možných variant k jedinečnému invariantnímu originálu. Mnohá řešení jistě nejsou jediná možná a mohou tedy vyvolat polemiku. Práce je opatřena závěrem, v němž shrnujeme poznatky, nabyté během jejího psaní. Součástí práce je rovněž rusky psané resumé a seznam použité literatury a zdrojů. Mimo to se na samém konci nachází příloha originál překládaných částí románu. 7

8 1 TEORIE PŘEKLADU S překladem se všichni lidé setkávají v menší či větší míře každý den. Z. Kufnerová uvádí, že přeložené texty nás obohacují čtenářskými zážitky, informují nás o událostech ve světě prostřednictvím rádia nebo televize a také na nás působí skrze reklamu. 2 Díky globalizaci je v dnešní době překladatelské činnosti zapotřebí snad více než dříve, protože právě ona dokáže stavět mosty mezi lidmi, jak říká jedno staré moudro. 3 Překládalo se už v dávné minulosti, dochovaly se dokonce i hliněné tabulky s klínovým písmem, sloužící jako slovníky. Můžeme tedy říci, že překládání je staré jako lidstvo samo. Přesto velmi dlouho nebyla překladu věnována patřičná pozornost, začali se jím zabývat až v 19. století v rámci jazykovědy. Jako samostatná disciplína pak translatologie vzniká až na počátku 20. století. 4 Ve druhé polovině minulého století si teoretikové translatologie uvědomili, že překlad má interdisciplinární charakter, zasahuje i do dalších disciplín, např. antropologie, kulturologie, sociologie, filozofie, psychologie, dokonce i neurobiologie. 5 Termín překlad označuje proces děje (tj. samo překládání), ale i výsledek tohoto procesu (tj. hotový, napsaný překlad). 6 V češtině jakož i v ostatních slovanských jazycích převládají dvě tvarová paradigmata, která jsou reprezentována slovy převod a překlad. 7 Dnes se v jazycích obvykle používají termíny, odlišující překlad ústní od překladu písemného. 8 R. Jakobson rozlišuje 3 typy překladu: 1) překlad vnitrojazykový, tj. záměna výrazů jinými výrazy téhož jazyka; 2) překlad mezijazykový, tj. vlastní překlad neboli záměna výrazů jednoho jazyka prostředky jazyka jiného; 3) překlad intersémiotický, tj. záměna výrazů jazyka výrazovými prostředky neverbálních znakových systémů. 9 V publikaci Překládání a čeština jsou uvedeny dva základní druhy překladu, související s funkčně stylistickým charakterem originálu. Stojí proti sobě překlad odborný (vědecký) a technický, přičemž je k nim řazen i překlad publicistických textů, a překlad umělecký na straně 2 KUFNEROVÁ, Zlata. Překládání a čeština. Jinočany: H&H, 1994, s HRDINOVÁ, Eva Maria, Marie WERBOVÁ a Lukáš MOTYČKA. Kdopak by se překladu bál?! Ostrava: Filozofická fakulta Ostravské univerzity v Ostravě, 2011, s VILIKOVSKÝ, Ján. Preklad ako tvorba. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 1984, s BUKOWSKI, Piotr a Magda HEYDEL (red.). Współczesne teorie przekładu. Antologia. Kraków: Znak, 2009, s KUFNEROVÁ, Zlata. Překládání a čeština. Jinočany: H&H, 1994, s Tamtéž, s Tamtéž, s VILIKOVSKÝ, Ján. Preklad ako tvorba. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 1984, s

9 10 druhé. Existuje mnoho různých způsobů třídění, např. německá jazykovědkyně a translatoložka Katharina Reiss použila pro svou typologii kritérium překladové relevance a rozdělila texty do tří typů na: texty informativní (tj. texty zpravodajské, právnické, administrativní a odborné), expresivní (literární texty) a operativní (texty reklamní). 11 Obecně můžeme říci, že při překladu převládají texty, jež nemají literární charakter Překlad uměleckých textů Pro účely naší práce bude nejvhodnější se zaměřit na teorii překladu uměleckých textů, jež se dají tradičně rozdělit podle žánru na díla lyrická, epická a dramatická. 13 S ohledem na žánr musíme volit i správnou strategii převodu, např. překladatelé básní mají více svobody než překladatelé prózy, mohou se více vzdálit od originálu. 14 To souvisí s tím, že v próze bývá stavební jednotkou spíše rozvitější myšlenka (vyjádřená bohatěji členěnou větou), ve verši spíše dílčí motiv (vyjádřený kupříkladu obrazem). 15 V. A. Žukovskij glosoval, že překladatel prózy je otrokem, zatímco překladatel poezie je soupeřem. 16 Z toho vyplývá, že překlad poezie tedy můžeme vnímat jako samostatnou básnickou tvorbu, neboť překladatel se musí více odpoutat od předlohy, snaží se interpretovat básnické obrazy, pochopit, co měl autor na mysli, aby to následně mohl vyjádřit v cílovém jazyce. Taková díla se pokládají za vrchol překladatelského umění, 17 ačkoliv není bez zajímavosti, že někteří překladatelé básní si nemusejí dobře poradit s překladem prózy. 18 Avšak i překlad beletrie je považován za umění, ostatně i název stěžejního díla J. Levého zní Umění překladu. Tato tradice pojetí překladu jako umění sahá až do 19. století, kdy krásnou literaturu překládali přední čeští básníci a prozaici. Vznikala překladová díla kongeniální s předlohou. 19 Nicméně spolu s vývojem národních jazyků překlady zastarávají a každá nastupující epocha si žádá novou verzi. 20 Analýza překladatelových jazykových prostředků dokáže rovněž určit dobu vzniku 10 KUFNEROVÁ, Zlata. Překládání a čeština. Jinočany: H&H, 1994, s HRDINOVÁ, Eva Maria, Marie WERBOVÁ a Lukáš MOTYČKA. Kdopak by se překladu bál?! Ostrava: Filozofická fakulta Ostravské univerzity v Ostravě, 2011, s FIŠER, Zbyněk. Překlad jako kreativní proces. Brno: Host, 2009, s KUFNEROVÁ, Zlata. Překládání a čeština. Jinočany: H&H, 1994, s LEGEŻYŃSKA, Anna. Tłumacz i jego kompetencje autorskie. Warszawa: PWN, 1986, s LEVÝ, Jiří. Umění překladu. Praha: Ivo Železný, 1998, s LEGEŻYŃSKA, Anna. Tłumacz i jego kompetencje autorskie. Warszawa: PWN, 1986, s KUFNEROVÁ, Zlata. Překládání a čeština. Jinočany: H&H, 1994, s LEVÝ, Jiří. Umění překladu. Praha: Ivo Železný, 1998, s HRDINOVÁ, Eva Maria, Marie WERBOVÁ a Lukáš MOTYČKA. Kdopak by se překladu bál?! Ostrava: Filozofická fakulta Ostravské univerzity v Ostravě, 2011, s LEVÝ, Jiří. Umění překladu. Praha: Ivo Železný, 1998, s

10 překladu. 21 Na rozdíl od odborných textů je v uměleckých textech důležitá složka estetická, která se podílí na vytváření uměleckého obrazu. 22 Tuto složku je třeba zachovat tak, aby originál i překlad působily na čtenáře stejným dojem. 23 Vedle tradičního literárněvědného a jazykovědného přístupu k překladu se v současnosti prosazuje přístup komunikační. Na proces překladu můžeme tedy nahlížet jako na komunikační činnost a překlad jakožto výsledek tohoto procesu můžeme chápat jako komunikát. V praxi to znamená, že překlad není pojímán pouze jako jazyková operace, při níž dochází k prosté záměně jazykových kódů. Komunikační přístup zdůrazňuje roli uměleckého textu v komunikačním kontextu. Důležitými faktory jsou podle M. Hrdličky: časové období, společenská zakotvenost a determinovanost díla. 24 Procesu literární komunikace se zúčastňují taktéž subjektivní činitelé, tj. autor, překladatel, editor a čtenář Osobnost, práce a kompetence překladatele Jedním ze základních předpokladů je, že všichni překladatelé by měli být rovněž aktivními čtenáři, měli by sledovat knižní trh v zahraničí, všímat si nových titulů i jejich recenzí. Musejí mít tedy přehled o nejnovější tvorbě, aby mohli upozorňovat nakladatelství na zajímavá díla, jež stojí za pozornost. 26 Překladatel na sebe bere hned několik rolí kromě čtenáře musí reprezentovat znalce, kritika, badatele a druhého autora textu. 27 Jako druhého autora vnímá překladatele i A. Popovič, který překlad chápe jako pokus o nové řešení výchozího textu, objevování nové formy původního díla, o jeho novou interpretaci. 28 Kromě perfektní znalosti obou jazyků by měl překladatel disponovat pohotovostí ve vyjadřování a dobrou pamětí. Je nezbytné, aby byl vybaven také teoreticky, neboť překládání je dovednost, vědění a umění LEGEŻYŃSKA, Anna. Tłumacz i jego kompetencje autorskie. Warszawa: PWN, 1986, s VILIKOVSKÝ, Ján. Preklad ako tvorba. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 1984, s KUFNEROVÁ, Zlata. Překládání a čeština. Jinočany: H&H, 1994, s HRDLIČKA, Milan. Literární překlad a komunikace: k problematice zaměření uměleckého překladu na čtenáře. Praha: Univerzita Karlova, 1997, s Tamtéž, s MORAVEC, Jaroslav (red.). Kniha o překládání: příspěvky k otázkám překladů z ruštiny. Praha: Nakladatelství Československo-sovětského institutu, 1953, s LEGEŻYŃSKA, Anna. Tłumacz i jego kompetencje autorskie. Warszawa: PWN, 1986, s POPOVIČ, Anton. Teória uměleckého prekladu. Bratislava: Tatran, 1975, s MORAVEC, Jaroslav (red.). Kniha o překládání: příspěvky k otázkám překladů z ruštiny. Praha: Nakladatelství Československo-sovětského institutu, 1953, s

11 Každý překlad by měl být zaměřen na určitý typ čtenáře, což zákonitě musí ovlivňovat překladatelovu činnost a přístup k originálnímu textu. 30 Z. Fišer charakterizuje ideálního čtenáře jako toho, kdo vnímá celý estetizovaný komunikát v literárním díle jako soubor strategií a postupů sdělující poselství ozvláštněným způsobem. 31 Současně dodává, že podle U. Eca existují dva typy čtenářů: tzv. čtenář prvoplánový a čtenář vyššího řádu. Čtenář prvoplánový se omezuje na děj knihy, zatímco čtenář vyššího řádu se pokouší proniknout do autorovy strategie. 32 Ačkoliv je třeba brát čtenáře v potaz, nesmí se překladatel orientovat pouze na něj, protože by mohlo dojít k přílišnému odklonění se od originálu. Aby taková situace nenastala, je nutné se soustředit na výchozí text, avšak současně není vhodné se na něj upínat příliš, protože to naopak vede k doslovnosti. Překladatel tedy potřebuje najít kompromis mezi těmito dvěma složkami. 33 Je třeba mít na paměti, že překládání není jen mechanický převod vět s pomocí slovníku. Než začneme překládat, musíme text důkladně pročíst, pochopit jeho smysl a ujasnit si, co jím chtěl autor sdělit. S tím souvisí následná volba strategie. 34 J. Levý ve svém klasickém díle Umění překladu definuje tři fáze překladatelovy práce jako: 1. pochopení předlohy, 2. interpretace předlohy, 3. přestylizování předlohy. Pochopení předlohy probíhá na třech úrovních: na úrovni filologické (tj. samotné porozumění textu); na úrovni ideově-estetické (tj. atmosféra díla, jeho ironické či tragické ladění, postoj autora atd.); postihnutí uměleckých celků a vyjádřených skutečností, s čímž úzce souvisí porozumění ideověestetickým hodnotám. Nejtěžší je proniknout do poslední roviny, jelikož je zapotřebí značné představivosti. 35 Text musíme vnímat jako odraz autorových myšlenek, neboť každé sdělení má původ ve vědomí. Překlad by měl sloužit jako zprostředkování tohoto vědomí. 36 Mateřský jazyk nám v tomto směru znesnadňuje práci, neboť ovlivňuje naše myšlení a vnímání. 37 Výše uvedená interpretace předlohy je nezbytná proto, že kvůli rozdílnosti obou jazyků, výchozího a cílového, si nevystačíme s pouhým jazykově správným převodem. To znamená, že překlad nikdy nedokáže zachytit naprostou významovou shodu mezi textem výchozím 30 HRDLIČKA, Milan. Překladatelské miniatury. Praha: Karolinum, 1995, s FIŠER, Zbyněk. Překlad jako kreativní proces. Brno: Host, 2009, s Tamtéž, s HRDLIČKA, Milan. Překladatelské miniatury. Praha: Karolinum, 1995, s HRDINOVÁ, Eva Maria, Marie WERBOVÁ a Lukáš MOTYČKA. Kdopak by se překladu bál?! Ostrava: Filozofická fakulta Ostravské univerzity v Ostravě, 2011, s LEVÝ, Jiří. Umění překladu. Praha: Ivo Železný, 1998, s BUKOWSKI, Piotr a Magda HEYDEL (red.). Współczesne teorie przekładu. Antologia. Kraków: Znak, 2009, s VILIKOVSKÝ, Ján. Preklad ako tvorba. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 1984, s

12 a cílovým. V jazyce, do kterého překládáme, často neexistuje slovo s tak širokým či mnohoznačným významem jako v jazyce originálu. Překladatel musí blíže určit význam a vybrat nejvhodnější převod, 38 což klade nároky na jeho tvořivý potenciál. 39 Zcela přesný překlad vlastně neexistuje, 40 stejně tak k invariantnímu originálu může vzniknout mnoho variantních překladových verzí. Rozdílnost překladů závisí na různých objektivních i subjektivních faktorech, např. na místě a době vzniku, zacílení na čtenáře či překladatelově idiolektu. 41 Na základě překladatelovy práce s jazykem můžeme rozpoznat nejen to, jaké používá lexikální prostředky, ale i jaký je čtenář. 42 Přestylizování předlohy se podle J. Levého potýká především s těmito problémy: a) poměr dvou jazykových systémů, b) stopy jazyka originálu ve stylizaci překladu, c) napětí ve stylu překladu, jež vzniká tím, že myšlenka se převádí do jazyka, v němž nebyla vytvořena. 43 Poměr dvou jazykových systémů s sebou nese potíže, poněvadž významy a jejich estetické hodnoty se neshodují, jazykové prostředky se v obou jazycích liší. 44 Zároveň jazyk originálu proniká do překladu a ovlivňuje jeho tvůrce. 45 Ve spojitosti s překladatelovou prací je třeba zmínit i jeho kompetence. Z. Fišer uvádí následující nejdůležitější schopnosti překladatele: kompetence jazyková, kompetence 46 analyticko-interpretační a kompetence textotvorná. Definuje je jako porozumění sémantickému sdělení výchozího textu tak, aby jej mohl bez sémantických chyb a nedostatků tlumočit jako funkčně adekvátní v textu cílovém. 47 Každý překlad představuje sekundární text k originálu, překladatel by měl usilovat o to, aby originál nebyl za překladem příliš vidět. 48 Z. Fišer se také zmiňuje o speciálních dovednostech překladatele, které je možné získat vzděláváním a praxí. K nim řadí kompetence rešeršní, sociální, strategické a kulturní LEVÝ, Jiří. Umění překladu. Praha: Ivo Železný, 1998, s VILIKOVSKÝ, Ján. Preklad ako tvorba. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 1984, s Tamtéž, s KUFNEROVÁ, Zlata. Překládání a čeština. Jinočany: H&H, 1994, s LEGEŻYŃSKA, Anna. Tłumacz i jego kompetencje autorskie. Warszawa: PWN, 1986, s LEVÝ, Jiří. Umění překladu. Praha: Ivo Železný, 1998, s Tamtéž, s Tamtéž, s FIŠER, Zbyněk. Překlad jako kreativní proces. Brno: Host, 2009, s Tamtéž, s KUFNEROVÁ, Zlata. Překládání a čeština. Jinočany: H&H, 1994, s FIŠER, Zbyněk. Překlad jako kreativní proces. Brno: Host, 2009, s

13 1.3 Vybrané problémové okruhy při překladu Překladatel beletrie se v praxi setkává s různými těžkostmi, neboť překládání není tak snadné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Situaci komplikuje mimo jiné fakt, že teorií překladu, přístupů k němu a jeho pojetí existuje nepřeberné množství. V této kapitole bychom se rádi zmínili o nejčastějších nesnázích, s nimiž se překladatelé krásné literatury potýkají, ačkoliv mnohých problémů jsme se dotkli již v dřívějších kapitolách. Jednou ze základních otázek je, zda má být překlad volný nebo věrný. J. Levý ve své knize Umění překladu glosuje, že se překlad chová jako žena buď je věrný, nebo hezký. 50 Mezi těmito dvěma protichůdnými tendencemi je třeba najít rovnováhu, neboť pokud jakoukoliv z nich přeženeme, můžeme se příliš odpoutat od originálu. 51 Právě napětí mezi domácím a cizím způsobuje potíže spojené s věrným a volným překladem a tzv. překladovostí. Tento rozpor můžeme řešit rozličnými způsoby, přičemž výsledkem vždy budou různé opozice, např. exotizace (zachování cizích elementů) vs. naturalizace (stírání cizích elementů), historizace vs. modernizace aj. Přílišná naturalizace bývá hodnocena negativně, protože čtenář očekává od zahraniční literatury určitý kolorit. 52 Beletristického překladatele se rovněž týká tzv. teorie přeložitelnosti a nepřeložitelnosti, poněvadž umělecké hodnoty jazykového projevu v beletrii jsou těsněji spjaty s vlastnostmi konkrétního jazykového materiálu než např. u textu odborného. 53 V této teorii se setkáváme se dvěma protichůdnými názory. Stoupenci nepřeložitelnosti tvrdí, že mnohé jazyky jsou od sebe vzdáleny natolik, že se z předlohy dá zachránit jen málo. Tito teoretikové jsou také přesvědčeni o tom, že jazyk v sobě obsahuje výraz a ducha národa, a proto není možné ho předat. 54 Druzí naopak tvrdí, že překlad je uskutečnitelný vždy, jedná se o zastánce překladatelského optimismu. Ti vycházejí z přesvědčení, že jazyk neexistuje bez myšlení, což platí i obráceně. Vědomí a jazyk vytvářejí jednotu, jež si protiřečí. Vědomí reflektuje skutečnost, jazyk ji označuje a vytváří tím obsah vědomí. V tomto pojetí jazyku připadá role zprostředkovatele, a nikoliv tvůrce, jelikož je odvozený od vědomí a objektivní skutečnosti. 55 S výše popsanou teorií souvisí také převod exotických prvků a tzv. bezekvivalentního lexika, tj. slovní zásoby, jež nemá svůj ekvivalent v cílovém jazyce. M. Hrdlička dodává, že 50 LEVÝ, Jiří. Umění překladu. Praha: Ivo Železný, 1998, s KUFNEROVÁ, Zlata. Překládání a čeština. Jinočany: H&H, 1994, s POPOVIČ, Anton. Teória uměleckého prekladu. Bratislava: Tatran, 1975, s HRDLIČKA, Milan. Překladatelské miniatury. Praha: Karolinum, 1995, s Tamtéž, s VILIKOVSKÝ, Ján. Preklad ako tvorba. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 1984, s

14 mezi lexikálními jednotkami dvou jazyků existují tři základní typy sémantických vztahů: 1. úplná shoda, 2. částečná shoda, 3. absence shody. Nejčastěji je zastoupen druhý typ. 56 S absencí shody mezi lexikálními jednotkami dvou jazyků si můžeme poradit různě, např. substitucí, tj. nahrazením domácí analogií; 57 transkripcí či transliterací, tj. převzetím a přepisem cizojazyčného výrazu; 58 kalkováním, tj. doslovným převodem morfémů lexikální jednotky originálu. 59 Tyto překladatelské adaptace se týkají zejména místních a dobových narážek, vlastních jmen a vkusu, příznačného pro jisté období. 60 M. Hrdlička mezi překladatelské postupy zahrnuje také opisný (vysvětlující) překlad a překlad přibližný. 61 Naproti tomu J. Levý opis nevnímá jako překladatelský postup. 62 Z. Kufnerová se zmiňuje o neologismech, tedy o novotvarech vymyšlených překladatelem. 63 Každý překladatel přichází do styku s pojmy adekvátnost a ekvivalence. Ekvivalenci můžeme charakterizovat jako jistý kvalitativní vztah mezi výchozím a cílovým textem. U překladu na ni nahlížíme na úrovni celého textu, nikoliv na úrovni slovních spojení. 64 M. Hrdlička ekvivalenci vystihuje jako shodu mezi oběma texty, jíž má být dosaženo na různých úrovních a u různých jednotek (obsah, forma, komunikační efekt, smysl apod.). 65 Ekvivalence i adekvátnost překladu úzce souvisejí s problematikou volného a věrného překladu, adekvátnost se pokouší spojit dodržování poetiky originálu s ohledem na cílového čtenáře. 66 M. Hrdlička dále rozvádí tuto myšlenku: v překladatelově aktivitě by měla být složka reprodukční i tvůrčí v takovém poměru, jenž by zaručil nezkreslené přenesení hodnot původního literárního díla do nového komunikačního kontextu. Mělo by se jednat o proces tvůrčí reprodukce. 67 Překladatelé krásné literatury se však musejí vyrovnávat s celou řadou dalších potíží, jako např. slangové výrazy, frazeologie, dialekty, neúplné výpovědi atd., přičemž i tyto prvky 56 HRDLIČKA, Milan. Překladatelské miniatury. Praha: Karolinum, 1995, s KUFNEROVÁ, Zlata. Překládání a čeština. Jinočany: H&H, 1994, s HRDLIČKA, Milan. Překladatelské miniatury. Praha: Karolinum, 1995, s Tamtéž, s LEVÝ, Jiří. Umění překladu. Praha: Ivo Železný, 1998, s HRDLIČKA, Milan. Překladatelské miniatury. Praha: Karolinum, 1995, s LEVÝ, Jiří. Umění překladu. Praha: Ivo Železný, 1998, s KUFNEROVÁ, Zlata. Překládání a čeština. Jinočany: H&H, 1994, s Tamtéž, s HRDLIČKA, Milan. Literární překlad a komunikace: k problematice zaměření uměleckého překladu na čtenáře. Praha: Univerzita Karlova, 1997, s Tamtéž, s Tamtéž, s

15 je důležité v překladu zachovat. Hovorovost můžeme podtrhnout pomocí obecné češtiny, což se v praxi uplatňuje stále častěji Zachycení autorského stylu v překladu Vzhledem k tomu, že u Ivanovova románu považujeme za důležité reflektování osobitého autorského stylu, je tomuto tématu věnována poslední z kapitol o teorii překladu. Této problematice jsme se v rámci teorie překladu přiblížili už dříve, když jsme se zmiňovali o estetické složce uměleckého překladu a o tom, že je zapotřebí ji zachovat tak, aby předloha i překlad působily na čtenáře tímtéž dojmem (vizte s. 9 10). M. Hrdlička chápe tento proces jako dosažení ideální komunikační hodnoty překladu a adekvátního komunikačního efektu na čtenáře. 69 Dospět k tomu můžeme tak, že jednotlivé výrazy vždy budeme překládat v kontextu, neboť konkrétní obraty mají v závislosti na něm různou stylistickou funkci, hodnotu a platnost. 70 Se zachováním autorského stylu úzce souvisí otázka volnosti a věrnosti překladu vůči předloze, o níž jsme psali v předchozí kapitole. Překlad věrný se otrocky drží originálu, což může mít za následek menší čtivost a srozumitelnost, zatímco překlad volný se mu vzdaluje a přibližuje se tím čtenáři. J. Levý uvádí, že dílo spíše poškodí ztráta zvláštního než obecného. Cílem je najít rovnováhu: dosáhnout srozumitelnosti významové a vyvolat představu exotična. 71 Autorský styl je nutné zachytit, analyzovat a adekvátně převést do cílového jazyka. Originál může v porovnání s tradicí vynikat svou neotřelostí, ale při nepřesném překladu se může stát banálním dílem. Musíme mít na paměti, že novátorství neexistuje bez tradice, jelikož se vždy vymezuje vůči starému a zaběhnutému pořádku. 72 Dobrý překladatel nezapomíná na důležitost toho, co drží jednotlivé, stylově diferencované prvky pospolu. Vychází z předpokladu, že text je vnitřně organizovaný koherentní útvar. Pokud chceme vytvořit adekvátní dílo, musíme pochopit jeho uspořádání a stanovit místo dílčích elementů ve struktuře textu. Styl funguje jako integrující spojení částí jednoho celku. A. Popovič definuje styl jako funkčné zjednotenie heterogénnych prvkov na jednej rovine. 73 Stylistické prostředky a možnosti výchozího a cílového jazyka se 68 KUFNEROVÁ, Zlata. Překládání a čeština. Jinočany: H&H, 1994, s RÁDY, Andrej (red.). 14x o překladu. Praha: Jednota tlumočníků a překladatelů, 1998, s POPOVIČ, Anton. Teória uměleckého prekladu. Bratislava: Tatran, 1975, s LEVÝ, Jiří. Umění překladu. Praha: Ivo Železný, 1998, s BALCERZAN, Edward. Překladatelské umění a styl. In: Překlad literárního díla. Praha: Odeon, 1970, s POPOVIČ, Anton. Teória uměleckého prekladu. Bratislava: Tatran, 1975, s

16 pochopitelně liší, což způsobuje značné potíže při převodu. Překladatel analyzuje styl předlohy, rozlišuje v něm různé roviny, setkává se s rozmanitými elementy, interpretuje je v originálu a přemýšlí nad vhodností prvků, které hodlá použít při překladu. 74 Jedinečný autorský styl, zrcadlící se v umělecké próze, však není vždy snadné převést kvůli rozdílnosti jazykových systémů. Je nutné určit, které složky či rysy originálu musejí být zachovány a které naopak mohou být případně obětovány, žádá-li si to situace. 75 Pokud někde v odůvodněném případě potlačíme příznakovou složku, je nutné to zase vykompenzovat jinde, aby dílo nezůstalo ochuzeno. K takovému kroku by měl překladatel přistupovat pouze na opodstatněných místech, nesmí této možnosti zneužívat. Při překladu se musíme zabývat detaily, avšak je zapotřebí pamatovat na to, že nejdůležitější je vyjádřit rysy celku. 76 J. Levý udává, že cílem překladatelovy práce je zachovat, vystihnout, sdělit původní dílo, nikoliv vytvořit dílo nové. Překlad má tedy za úkol reprodukovat, avšak proces překládání by měl nést stopy tvůrčího aktu. 77 Pokud se s tímto překladatel nebude ztotožňovat, mohl by narušit reprodukční hodnotu díla. 78 Ruština a čeština jsou jazyky typologicky blízké, a proto musíme mít na zřeteli, že se při překládání můžeme výchozím jazykem snadno nechat ovlivnit a mnohdy dochází k jazykové interferenci. 79 Na úrovni systému má ruština větší sklony k explicitnosti než čeština, což se mimo jiné projevuje hojnějším užíváním zájmen. Taktéž se častěji uchyluje k analytickému, tj. víceslovnému pojmenování. 80 V syntaktické rovině má ruština sklon k neslovesnému (jmennému) vyjadřování, rovněž se v ní více uplatňují přechodníky, příčestí a infinitivy. 81 Na rozdíl od češtiny jsou pro ni charakteristická složená slova, užívání částic a neosobní věty. Překladatelé si musejí dávat pozor na odlišný slovosled v obou jazycích či na různou stylistickou hodnotu přejatých slov. 82 Rozdílů bychom samozřejmě našli mnohem více. Takové skutečnosti je nutné si uvědomovat, neboť vlivem interference dochází ke kostrbatému překladu, nepřirozeným vyjádřením v cílovém jazyce a snížení čtivosti, což zmenšuje estetické působení díla. Ve výsledku není naplněn záměr, neboť překlad se nejeví jako předloha 74 POPOVIČ, Anton. Teória uměleckého prekladu, op. cit., s WERNER, Winter. Nemožnosti překladu. In: Překlad literárního díla. Praha: Odeon, 1970, s LEVÝ, Jiří. Umění překladu. Praha: Ivo Železný, 1998, s Tamtéž, s Tamtéž, s KUFNEROVÁ, Zlata. Překládání a čeština. Jinočany: H&H, 1994, s Tamtéž, s MORAVEC, Jaroslav (red.). Kniha o překládání: příspěvky k otázkám překladů z ruštiny. Praha: Nakladatelství Československo-sovětského institutu, 1953, s Tamtéž, s

17 a nevyvolává u čtenáře tytéž pocity jako originální text. Cíle nemůžeme dosáhnout, neboť překlad nereflektuje autorský styl. 17

18 2 ALEXEJ IVANOV 2.1 Biografie autora Alexej Viktorovič Ivanov je současný ruský spisovatel a scenárista. Média mu rovněž připisují roli kulturologa. Proslavil se svými knihami o Uralu a také románem Географ глобус пропил (Geograf globus propil). 83 Svou tvorbou vzbudil pozornost nejen čtenářů, ale i literárních vědců. 84 Za svá díla získal četná ocenění. 85 Narodil se 23. listopadu 1969 ve městě Gorkij 86 (dnes Nižnij Novgorod) v rodině inženýrů a konstruktérů lodí. 87 Školní docházku ukončil ve městě Perm, kam se s rodiči přestěhovali. Ivanov se již od dětství chtěl stát spisovatelem, a proto se přihlásil na Fakultu žurnalistiky Uralské státní univerzity. Domníval se, že se tak nejvíce přiblíží svému snu. Na oboru však vydržel jen rok, uvědomil si, že být novinářem neznamená být spisovatelem. V roce 1990 začal studovat dějiny umění na téže fakultě, neboť došel k závěru, že si tam rozšíří obzory a získá znalosti, jež by mohl uplatnit při psaní. 88 Během svých studií působil v redakci časopisu Uralskij sledopyt, tehdy se věnoval literatuře science fiction. V roce 1990 mu poprvé vyšla scifi povídka Охота на Большую Медведицу (Ochota na Bolšuju Medvědicu) ve výše jmenovaném časopise. Nicméně autor tento žánr brzy opustil. Na otištění své první knihy čekal celých 15 let. 89 V té době vyzkoušel různá povolání, např. hlídače, laboranta, novináře či učitele ve škole. Devět let pracoval pro cestovní kancelář jako horský průvodce na řece Čusovaja. 90 Nadchl se pro regionální geografii a historii a založil vlastivědný kroužek pro děti, v němž i sám vyučoval. 91 Ivanov zatím psal do šuplíku a stále snil o kariéře spisovatele. První tři 83 Иванов, Алексей Викторович. In: Википедия: Свободная энциклопедия [online]. [cit ]. Dostupné z: 84 ЗЫРЯНОВ, Александр. Глобус, Парма и Тобол (о писателе Алексее Иванове как географе). In: Географический вестник [online]. Пермь: Пермский государственный национальный исследовательский университет, 2017, 3(42), s [cit ]. Dostupné z: 85 Иванов, Алексей Викторович. In: Википедия: Свободная энциклопедия [online]. [cit ]. Dostupné z: 86 Об авторе. Сайт Алексея Иванова [online]. [cit ]. Dostupné z: 87 ЧУПРИНИН, Сергей. Русская литература сегодня. Новый путеводитель [online]. Москва: Время, [cit ]. Dostupné z: 88 Об авторе. Сайт Алексея Иванова [online]. [cit ]. Dostupné z: 89 Tamtéž. 90 ЧУПРИНИН, Сергей. Русская литература сегодня. Новый путеводитель [online]. Москва: Время, [cit ]. Dostupné z: 91 Алексей Иванов: Биография писателя. Readly.ru [online]. [cit ]. Dostupné z: 18

19 rományобщага-на-крови (Obščaga-na-Krovi, 1993), Географ глобус пропил (Geograf globus propil, 1995) a Сердце пармы (Serdce parmy, 2000), které napsal, nechtěl nikdo dlouho publikovat. Díky doporučení spisovatele Leonida Juzefoviče nakonec v roce 2003 vychází v nakladatelství Palmira první kniha Сердце пармы (Serdce parmy), jež se rychle stala senzací. V tomtéž roce vyšel i Географ глобус пропил (Geograf globus propil) v nakladatelství Vagrius. 92 Postupně byly v nakladatelství Azbuka-klassika otištěny prakticky veškeré spisy autora. Dostavil se úspěch. V letech byl Ivanov pokládán za jednoho z nejmodernějších a nejzajímavějších ruských spisovatelů současnosti. 93 Od roku 2005 se začíná živit pouze psaním prózy a scénářů pro seriály a filmy. 94 Autor si velmi chrání své soukromí, protože chce, aby se o něm v médiích mluvilo jako o spisovateli. V rozhovoru pro deník Komsomolskaja pravda řekl, že má manželku a dceru. Nemá rád Moskvu, a proto žije v Jekatěrinburgu. Kromě toho uvedl, že žije i na dalších místech, avšak odmítl prozradit kde. 95 Svůj odstup si drží také při styku s veřejností, vždy zachovává neutralitu jak prohlašuje na své oficiální webové stránce. To znamená, že nespolupracuje s politickými stranami ani hnutími, oficiálně nepodporuje žádné kandidáty ve volbách, nezastupuje zájmy státních ani soukromých firem, odmítá dělat reklamu a nepracuje na zakázku. Taktéž není členem poroty žádných soutěží, neúčastní se diskuzí, konferencí, talk-show ani se nevyjadřuje k událostem a skandálům. 96 Této deklarace se však nedrží tak striktně, např. v rozhovoru pro televizní kanál Dožď neskrývá to, že je spíše proti ruskému prezidentovi. 97 V médiích rovněž kritizoval tzv. kulturní revoluci v Permu, jelikož tam v té době žil a pracoval na projektech, jež byly s danou oblastí spojeny, byl tedy přímým svědkem událostí. 92 Об авторе. Сайт Алексея Иванова [online]. [cit ]. Dostupné z: 93 БЕЛЯКОВ, Сергей. Географ и его боги. Журнальный зал [online]. [cit ]. Dostupné z: 94 Об авторе. Сайт Алексея Иванова [online]. [cit ]. Dostupné z: 95 БАЛУЕВА, Анна. Алексей Иванов: «Из-за интернета мы перестаем верить тому, что говорят в реальности». Комсомольская правда [online]. [cit ]. Dostupné z: 96 Об авторе. Сайт Алексея Иванова [online]. [cit ]. Dostupné z: 97 ТАРАТУТА, Юлия. Алексей Иванов, автор книги «Географ глобус пропил»: две трети страны живут как мой герой; у него все в порядке с духовностью, просто это не те «духовные скрепы», что в тренде. Телеканал Дождь [online]. [cit ]. Dostupné z: reti_strany_zhivut_kak_moj_geroj_u_nego_vse_v_porjadke_s_duhovnostju_prosto_eto_ne_te_duhovnye_skrepy_chto_v_trende /. 19

20 Kulturní revoluce měla za úkol zvýšit kulturní potenciál města a jsou s ní spojeny korupční kauzy. 98 Alexej Ivanov je taktéž držitelem mnoha literárních cen a ocenění, např.: Ceny Alexeje Merzljakova (Премия имени Алексея Мерзлякова, 2002), Ceny Dmitrije Mamina-Sibirjaka (Премия имени Дмитрия Мамина-Сибиряка, 2003), Ceny Start (Премия «Старт», 2004), Ceny Rady pro dobrodružnou a fantasy literaturu (Премия Совета по фантастической и приключенческой литературе, 2004), Ceny Heuréka (Премия «Эврика», 2004), Ceny Pavla Bažova (Премия имени Павла Бажова, 2004). 99 Za knihu Золото бунта (Zoloto bunta) získal ceny: Próza roku (Проза года, 2006), Jasnaja Poljana (Ясная Поляна, 2006), Strannik (Странник, 2006), Portál (Портал, 2006). 100 Následujících deset let odmítal účast na dalších soutěžích, avšak v roce 2016 ho nakladatelství AST přesvědčilo, aby zkusil přihlásit svou knihu Ненастье (Něnasťje). 101 V roce 2017 obdržel Platonovskou cenu v oblasti literatury a umění (Платоновская премия в области литературы и искусства). 102 Od roku 2006 do roku 2009 vystupoval jako čestný host na každoročním festivalu Serdce parmy, kam se z celého Ruska sjíždělo několik tisíc fanoušků Ivanovovy tvorby. Festival se konal v okolí města Čerdyň. V roce 2010 byl zrušen kvůli konfliktům s ministerstvem kultury Permského kraje Tvorba autora Tvorba Alexeje Ivanova je rozmanitá a neomezuje se jen na romány, kterých už spisovatel stihl napsat jedenáct. Jako autor proslul svou všestranností, neboť tvoří v duchu různých žánrů. Корабли и Галактика (Korabli i Galaktika) patří do science fiction; romány Общага-на-Крови (Obščaga-na-Krovi), Географ глобус пропил (Geograf globus 98 Об авторе. Сайт Алексея Иванова [online]. [cit ]. Dostupné z: 99 ЧУПРИНИН, Сергей. Русская литература сегодня. Новый путеводитель [online]. Москва: Время, [cit ]. Dostupné z: Tamtéž. 101 Об авторе. Сайт Алексея Иванова [online]. [cit ]. Dostupné z: ДРОБЫШЕВА, Лидия. Воронежское облправительство наградило 1 млн рублей инорегионального сочинителя Алексея Иванова за произведение с весьма низкой художественной ценностью. Экономика Черноземья и жизнь регионов [online]. [cit ]. Dostupné z: Об авторе. Сайт Алексея Иванова [online]. [cit ]. Dostupné z: 20

21 propil), Блуда и МУДО (Bluda i MUDO) a Ненастье (Něnasťje) Alexej Ivanov označuje jako současnou městskou prózu ; knihy Золото бунта (Zoloto bunta), Сердце пармы (Serdce parmy), Тобол (Tobol) a Летоисчисление от Иоанна (Letoisčislenije ot Ioanna) se řadí k modernistickým historickým románům; Псоглавцы (Psoglavcy) a Комьюнити (Kompjuniti) jsou intelektuální thrillery. 104 Jako zajímavost bychom rádi uvedli jeden poněkud svérázný krok autora thriller Псоглавцы (Psoglavcy) se rozhodl vydat v roce 2011 pod pseudonymem Alexej Mavrin. 105 K takovému rozhodnutí se odhodlal proto, že se chtěl zbavit nálepek a klišé od literárních kritiků a očekával, že se mu dostane hodnocení nezatíženého zaujatým postojem. 106 Maskování nepůsobilo příliš věrohodně, poněvadž nakladatelství Azbuka-klassika, s nímž Alexej Ivanov spolupracoval osm let, 107 investovalo peníze do tzv. book traileru, tedy do krátkého reklamního videa o knize. Mimo to kniha vyšla v poměrně velkém nákladu, k čemuž by se nakladatelství nejspíše neodhodlalo, kdyby se skutečně jednalo o debutujícího autora. 108 Ivanovovy romány rovněž vzbudily zájem literárních vědců, bylo o nich napsáno pět dizertací a více než sto vědeckých prací. Kromě toho také patří do kánonu současné ruské literatury na ruských univerzitách. Byly přeloženy do srbštiny, francouzštiny, holandštiny a čínštiny. 109 Pro přehlednost bychom rádi uvedli všechny dosud napsané a vydané romány. Informace jsme čerpali především z autorových oficiálních webových stránek, neboť můžeme předpokládat, že právě tam jsme nalezli věrohodné informace. 1. Корабли и Галактика (Korabli i Galaktika, napsán v roce 1991, vydán v roce 2004) space opera o osudech galaxie a rase myslících lodí. 104 Об авторе. Сайт Алексея Иванова, op. cit. 105 Маврин оказался Ивановым. OpenSpace.ru [online]. [cit ]. Dostupné z: СИЗОВА, Марина. По роману пермского писателя Алексея Иванова «Псоглавцы» снимут фильм. Комсомольская правда [online]. [cit ]. Dostupné z: СИЗОВА, Марина. По роману пермского писателя Алексея Иванова «Псоглавцы» снимут фильм. Комсомольская правда [online]. [cit ]. Dostupné z: Об авторе. Сайт Алексея Иванова [online]. [cit ]. Dostupné z: Маврин оказался Ивановым. OpenSpace.ru [online]. [cit ]. Dostupné z: Об авторе. Сайт Алексея Иванова [online]. [cit ]. Dostupné z: 21

22 2. Общага-на-Крови (Obščaga-na-Krovi, napsán v roce 1993, vydán v roce 2006) drama ze života na studentských kolejích. 3. Географ глобус пропил (Geograf globus propil, napsán v roce 1995, vydán v roce 2003) příběh zeměpisáře Služkina, který se ve městě Perm snaží najít své místo pod sluncem během divokých 90. let. 4. Сердце пармы (Serdce parmy, napsán v roce 2000, vydán v roce 2003) magický epos o dobytí Velkopermského knížectví. 5. Золото бунта (Zoloto bunta, 2006) historická detektivka z konce 18. století, hlavní hrdina plaví náklad na řece Čusovaja a snaží se zjistit příčinu otcovy smrti. 6. Блуда и МУДО (Bluda i MUDO, 2007) pikareskní román o netradičních vztazích. 7. Летоисчисление от Иоанна (Letoisčislenije ot Ioanna, 2009) mysteriózní román o Ivanu Hrozném, opričnině a konci světa. 8. Псоглавцы (Psoglavcy, 2011) mystický thriller o ruské vesnici, vlkodlacích a třech mužích, kteří přijeli do zapadlé vesnice, aby ze zapomenutého kostelíka odvezli fresku. Tam se však zapletou do podivných a děsivých událostí. 9. Комьюнити (Kompjuniti, 2012) mystický thriller o internetu v konzumní společnosti, hlavní hrdina se zapojí do nebezpečné intelektuální hry, spojené s morem. 10. Ненастье (Něnasťje, 2015) detektivní román o společenství Afgánců během divokých 90. let, kniha také pojednává o důvěře mezi lidmi. 11. Тобол (Tobol, 2016) románová epopej o osudu Sibiře za vlády Petra I. Tvorba Alexeje Ivanova je však různorodější a zahrnuje mnoho zajímavých projektů. Jedním z nich je např. Хребет России (Chrebet Rossii), čili čtyřdílná dokumentární road movie. Její koncept vymyslel Alexej Ivanov už v roce Tři moderátoři (Leonid Parfjonov, Alexej Ivanov a Julija Zajcevová) cestují různými dopravními prostředky po 110 «Хребет России» покажут на Первом канале в марте. Новый компаньон [online]. [cit ]. Dostupné z: 22

23 nejhezčích a nejzajímavějších místech Uralu a vyprávějí o nich divákům. 111 Leonid Parfjonov se představuje jako vypravěč, Alexej Ivanov jako průvodce a Julija Zajcevová jako dobrodružka, zažívající Ural na vlastní kůži. Spolu s filmem pracovali také na stejnojmenné publikaci, 112 jež obsahuje přibližně 600 fotografií. Vypráví o přírodě, historii a kultuře Uralu. 113 Na konci knihy Alexej Ivanov uveřejnil průvodce Железный пояс Урала (Železnyj pojas Urala), neboli čtrnáct jím sestavených tras pro cestovatele s autem. Publikace se stala bestsellerem a dodnes se jí prodalo 70 tisíc exemplářů. 114 Alexej Ivanov napsal také šest knih literatury faktu, a sice: Горнозаводская цивилизация (Gornozavodskaja civilizacija), Екатеринбург: умножая на миллион (Jekatěrinburg: umnožaja na million), Ёбург (Joburg), Вилы (Vily), Дебри (Děbri) a již zmíněná publikace Хребет России (Chrebet Rossii). Jedná se o obšírné kulturologické výzkumy, jež spojují dějiny s konkrétní oblastí, přičemž se autor pohybuje na poměrně rozsáhlém území, od Kazachstánu (Vily) až za polární kruh (Děbri). V rámci každého kulturologického výzkumu se autor zabývá jedním tématem. 115 Na tomto místě bychom opět chtěli vyjmenovat všechny publikace a krátce je popsat. Vycházeli jsme hlavně z autorových oficiálních webových stránek. 1. Хребет России (Chrebet Rossii, 2010) kulturologický výzkum Uralu, konkrétně Sverdlovské, Čeljabinské, Kurganské, Orenburské oblasti, Permského kraje, Baškortostánu a Udmurtska. Publikace se zabývá identifikací těchto regionů. 2. Горнозаводская цивилизация (Gornozavodskaja civilizacija, 2013) kniha se věnuje fenoménu horských továren v ruské kultuře. Bádá se v Sverdlovské, Čeljabinské, Kurganské, Orenburské oblasti, Permském kraji, Baškortostánu a Udmurtsku. 3. Ёбург (Joburg, 2014) popisuje divoká 90. léta 20. století v osudech města Jekatěrinburg. 111 Об авторе. Сайт Алексея Иванова [online]. [cit ]. Dostupné z: Фильм Леонида Парфёнова «Хребет России» успешно завершён. Леонид Парфенов. Официальный сайт [online]. [cit ]. Dostupné z: «Хребет России» покажут на Первом канале в марте. Новый компаньон [online]. [cit ]. Dostupné z: Об авторе. Сайт Алексея Иванова [online]. [cit ]. Dostupné z: Tamtéž. 23

24 4. Екатеринбург: умножая на миллион (Jekatěrinburg: umnožaja na million, 2014) Jekatěrinburg se představuje prostřednictvím malířství městských umělců. 5. Вилы (Vily, 2016) kniha o dějinách Pugačovova povstání a také o civilizacích na ruském území, jež symbolizují páteř ruského světa. Místa bádání: Kazachstán, Uzbekistán, Estonsko, Polsko, Tatarstán, Kalmycko, Marijsko, Udmurtsko, Baškortostán; dále oblasti: Kurganská, Čeljabinská, Sverdlovská, Ťumenská, Volgogradská, Penzenská, Astrachaňská, Rostovská, Samarská, Uljanovská, Saratovská, Leningradská, Orenburská; také Permský kraj a Moskva. 6. Дебри (Děbri, 2017) kniha o utváření státnosti na Sibiři od kozáckého atamana Jermaka až po Petra I. Velikého. Výzkumy probíhají na celé Sibiři, tj. od Uralu až po Kamčatku. Oblast zájmu literatury faktu jde ruku v ruce s tematikou autorových románů. O historii Sibiře napsal současně non-fiction Дебри (Děbri) i epopej Тобол (Tobol). 116 Souvisejí spolu taktéž publikace Ёбург (Joburg), Екатеринбург: умножая на миллион (Jekatěrinburg: umnožaja na million) a román Ненастье (Něnasťje). 117 V rozhovoru pro Kommersant.ru autor prohlašuje, že literatura faktu je spíše jeho koníček, neboť takové knihy se hůře prodávají, vycházejí v menším nákladu a není možné zpeněžit práva na zfilmování. 118 V neposlední řadě se Alexej Ivanov také podílí na tvorbě scénářů, např. pro animovaný film Конек-Горбунок (Koňok-Gorbunok), jehož výroba byla prozatím pozastavena. Napsal také scénář k celovečernímu filmu Царь (Car), avšak režisér filmu jeho verzi upravil, což se Ivanovovi nelíbilo. Tuto svou původní verzi použil při tvorbě románu Летоисчисление от Иоанна (Letoisčislenije ot Ioanna). 119 Svými romány si spisovatel vysloužil uznání kritiků a jeho kariéra se začala slibně rozvíjet už po vydání prvních knih. Proslul především tím, že vytvořil komplexní historickogeograficko-estetický obraz Uralu. Nicméně jeho dílo bylo přijato různě. Jedni ho chválili za návrat ke klasickému ruskému románu, zatímco jiní vyzdvihovali, že se klasickému ruskému románu naopak vzdaluje. Pochopitelně se najde i množství odpůrců, zejména po vydání románu Блуда и МУДО (Bluda i MUDO), jež vzbudil rozporuplné reakce. Někteří spisovatele 116 ПОЗДНЯКОВА, Юлия. «Не всем писателям нужна свобода». Коммерсант.ru [online]. [cit ]. Dostupné z: ЖОГА, Глеб. Нормальный буржуазный писатель. Журнал «Эксперт» [online]. [cit ]. Dostupné z: ПОЗДНЯКОВА, Юлия. «Не всем писателям нужна свобода». Коммерсант.ru [online]. [cit ]. Dostupné z: Об авторе. Сайт Алексея Иванова [online]. [cit ]. Dostupné z: 24

25 kritizovali, že má sklony psát ruskou literaturu v hollywoodském měřítku, což znamená, že jeho styl vyprávění připomíná film. 120 Poslední zmíněnou tendenci potvrzuje i sám autor. V rozhovoru přiznal, že díky svému uměleckému vzdělání vidí příběh v obrazech, což se v jeho knihách jistě odráží. Tyto sklony pochopitelně usnadňují přenesení příběhu na filmové plátno. 121 Hodnotitelé knih také upozorňují na faktické chyby v textech, opakování a jiné nepřesnosti. 122 Na tomto místě bychom se ještě rádi krátce zmínili o reakcích čtenářů. Mezi blogery se o Ivanovově tvorbě hodně mluví, nejoblíbenějším románem se stal Географ глобус пропил (Geograf globus propil). Kladně bývá hodnoceno také Сердце пармы (Serdce parmy), jež mnozí pokládají za nejlepší výtvor z pera autora. 123 Spíše pro zajímavost bychom rádi doplnili, že v roce 2014 se Ivanov stal autorem diktátu, jenž bývá tradičně čten pro celou zemi. Akce se nazývá Totální diktát a mohou se jí zúčastnit i zájemci z jakékoliv jiné země. Diktát slouží k procvičení ruského pravopisu. Obvykle se používají úryvky z ruské klasické literatury, nebo diktáty připravují renomovaní ruští autoři. 124 Mnohé spisovatelovy romány byly zfilmovány nebo zinscenovány. Alexej Ivanov odmítá psát scénáře podle svých příběhů, neúčastní se natáčení ani castingů na role. Na svých webových stránkách tvrdí, že takovou práci raději nechá v rukou profesionálů. 125 Toto prohlášení však není zcela pravdivé, neboť v rozhovoru pro Kommersant.ru přiznal, že napsal scénář k seriálu a celovečernímu filmu Тобол (Tobol). Zároveň upřesňuje, že si to raději mohl odpustit, protože není spokojen s průběhem příprav na natáčení. Dokonce si přál, aby jeho jméno v titulcích vůbec nefigurovalo КУКУЛИН, Илья. Героизация выживания. Журнальный зал [online]. [cit ]. Dostupné z: ПОЗДНЯКОВА, Юлия. «Не всем писателям нужна свобода». Коммерсант.ru [online]. [cit ]. Dostupné z: БЕЛЯКОВ, Сергей. Географ и его боги. Журнальный зал [online]. [cit ]. Dostupné z: ДУНАЕВА, Полина. Читательское восприятие творчества и гуманитарной практики А. Иванова (на материале блогосферы). In: Сборник статей и материалов конференции «Филология в XXI веке: методы, проблемы, идеи» [online]. Пермь: Пермский государственный национальный исследовательский университет, 2013, s [cit ]. Dostupné z: МИЛКУС, Александр. «Тотальный диктант-2014» будут писать по тексту автора книги «Географ глобус пропил». Комсомольская правда [online]. [cit ]. Dostupné z: Об авторе. Сайт Алексея Иванова [online]. [cit ]. Dostupné z: ПОЗДНЯКОВА, Юлия. «Не всем писателям нужна свобода». Коммерсант.ru [online]. [cit ]. Dostupné z: 25