Přehled dosavadních a budoucích norem pro okna a dveře. Zkoušením mají být vytvořeny srovnatelné podmínky pro všechny

Transkript

1 Přehled dosavadních a budoucích norem pro okna a dveře Zkoušením mají být vytvořeny srovnatelné podmínky pro všechny - výrobce oken - projektanty - architekty - uživatele v celé Evropě. Zavedením evropských norem (EN) dojde k postupnému stažení národních norem, s tím že státy se samy zavazují evropské normy EN na svém území zavést. Je ovšem nutno brát v úvahu dlouhé přechodové lhůty a různý způsob nakládání s předlohou resp. odbavení. Doposud 1. Požadavky Okna DIN Propustnost spár (a-hodnota) Těsnost vůči přívalovému dešti Hodnocení zátěže větrem 2. Tepelná ochrana /izolace DIN 4108, stav 10/98 (tabulka k-hodnot) /vyhláška WSVO ze dne , platná od Zbrzdění resp. omezení možného prolomení / vloupání DIN (okno) DIN (dveře) Tabu 253 (žaluzie) DIN (zasklení omezující vloupání) Napříště DIN EN (Q 100 -hodnota) DIN EN DIN EN (DIN EN 1026, 1027, zkušební postup) DIN EN (výpočet U-hodnoty resp. tabulka U-hodnoty) DIN EN 12412, T.2 (měření U-hodnoty) EnEV (v přípravě) DIN EN 1627 (okna, dveře, uzávěry požadavek + klasifikace) DIN EN (zkušební postup) DIN EN 356 Ahs-směrnice (ochrana proti vypáčení) 4. Izolace proti prostupu zvuku neseného vzduchem/zvuková neprůzvučnost DIN 4109 DIN DIN EN DIN EN Statika (zatížení větrem) DIN 1055 DIN 1055 nová (v přípravě)

2 Pro prostupnost spár, nepropustnost vůči přívalovému dešti a zatížení větrem se nahrazuje dosavadní norma DIN (stav ) evropskými normami. V následujícím textu jsou shrnuty podstatné body: Propustnost spár Podle DIN EN se propustnost spár definuje novým způsovem. Známá a-hodnota, která udávala množství vzduchu v m 3 /hm vyměněné na metr délky spáry při tlakovém rozdílu 10 Pa, již dosloužila. Nyní reprezentuje celková propustnost pro vzduch (Q) proud vzduchu v m 3 /h, který proudí spárami mezi okenním křídlem a osazovacím rámem následkem u okna existujícího tlakového rozdílu (Delta p). S novou normou se současně zavádí pojem referenční propustnosti pro vzduch (Q 100 ). K jejímu stanovení se přepočítává celková propustnost pro vzduch (Q) měřená při určitém zkušebním tlaku (p) na referenční tlak (p) ve výši 100 PA. Referenční propustnost pro vzduch se vztahuje buďto na celkovou plochu anebo stejně jako tomu bylo již u a-hodnoty na délku spár okna. Q měřené v m 3 / h při zkušebním tlaku p Q 100 = (p/100) 2/3 x plocha okna v m 2 Q měřené v m 3 / h při zkušebním tlaku p Q 100 = (p/100) 2/3 x délka spár v m Q = celková propustnost pro vzduch v m 3 / h P = tlak vzduchu, při kterém bylo stanoveno Q Q 100 = referenční propustnost pro vzduch vztažená na 100 Pa Nerozděluje se již do skupin zatěžování /namáhání provozní náročnosti/ A, B a C, nýbrž do tříd 0 až 4. Ve třídě 0 přitom nejsou na propustnost spár kladeny žádné specifické požadavky. Následující tabulka podává přehled nových tříd a v rámci nich definovaných požadavků. Třída dle DIN EN Referenční propustnost pro vzduch při 100 Pa v m 3 / (hm) 1) Referenční propustnost pro vzduch při 100 pa v m 3 2) / (hm) Maximální zkušební tlak v Pa Klasifikace podle DIN zatěžovací skupina 0 nepřezkušováno , A , B 3 9 2, C 4 3 0, ) vztaženo na 1m 2 okenní plochy 2) vztaženo na 1 m délky spáry

3 Propustnost spár Po provedení zkoušky může být jak hodnota vztažená na délky spár tak i hodnota vztažená na plochu použita jako klasifikační kritérium. Třída dle DIN EN Referenční propustnost pro vzduch při 10 Pa v m 3 / (hm) stará nová Referenční propustnost pro vzduch při 100 Pa v m 3 / (hm) Maximální zkušební tlak v Pa Klasifikace podle DIN zatěžovací skupina 0 nepřezkušováno 1 2,0 2,637 12, A 2 1,0 1,424 6, B 3 1,0 0,474 2, C 4 0,158 0, Požadavky na propustnost pro vzduch byly ve vyšších třídách zřetelně navýšeny. Vedle tohoto textu jsou znázorněny již přepočtené výsledky na grafu. Vlevo se nachází stupnice pro referenční propustnost pro vzduch vztaženou na celkovou plochu, vpravo pak hodnoty vztažené na délku spár. Maximální hodnoty pro příslušné třídy jsou již zakresleny v podobě přímek.

4 Těsnost vůči přívalovému dešti Podle DIN EN se těsnost vůči přívalovému dešti definuje novým způsobem. Ve staré, nyní stažené normě DIN bylo stejně jako u propustnosti spár rozlišováno mezi skupinami zatížení resp. intenzity expozice A, B a C (a zvláštní skupinou D). Podle nové, nyní platné normy se rozlišuje a zařazuje až do 10 tříd. Ve třídě 10 přitom nejsou kladeny žádné požadavky na těsnost vůči přívalovému dešti. Následující tabulka ukazuje přehled nových tříd a v jejich rámci definovaných požadavků ve srovnání se skupinami intenzity expozice podle staré DIN Zkušební osvědčení staré DIN mohou být použita jako průkazný doklad pro odpovídající nové třídy. Tabulka NA. 1 Klasifikace podle DIN 18055: Skupina zatěžování Zkušební tlak Pa Klasifikace podle DIN EN Postup A Postup B Požadavky - nezkoušeno nezkoušeno žádné požadavky 0 1A 1B 15 min postřik A 50 2A 2B jako třída min 100 3A 3B jako třída min 150 4A 4B jako třída min 200 5A 5B jako třída min B 250 6A 6B jako třída min 300 7A 7B jako třída min C 450 8A -- jako třída min 600 9A -- jako třída min Poznámka: postup A je vhodný pro produkt, který není chráněn. Postup B je vhodný pro produkt, který je částečně chráněn. Konstrukce zkušebního zařízení podle rovněž nové EN 1027 odpovídá z velké části již v oboru známým zařízením pro zkoušky těsnosti. Nově se však při zkouškách musí brát v úvahu zkušební postup A a B. Zkušební postup A odpovídá dosavadnímu postupu při ostřikování zkušebních těles. Vychází se přitom z toho, že okno nebo okenní dveře jsou zabudovány v horní sekci nechráněné proti dopadajícímu dešti. Tento postup bude pro Německo obvyklým standardním postupem. U postupu B se vychází ze situace osazení, kdy je dopad deště v horní části stavebního prvku znemožněn (hluboká poloha osazení do zdiva, ochranná stříška proti dešti atd.) Horní pásmo zkušebního tělesa se neostřikuje.

5 Zatížení větrem Již v normě DIN byly stanoveny požadavky na zatížitelnost oken a okenních dveří větrem. Také v tomto případě se klasifikovalo do skupin zatěžování A, B a C (a zvláštní skupiny D). Podle nové, nyní platné normy se rozlišuje mezi celkem 6 třídami (a další zvláštní třídou v jednom případě zatěžování). Dále ke klasifikaci přibyly případy zatížení, které ve staré normě DIN nejsou vůbec popsány. V nové třídě 0 nejsou v tomto ohledu kladeny žádné požadavky. Zkoušky se provádí na zkušebních tělesech podle DIN EN Zkušební tlak P1 Relativní čelní průhyb nejsilněji deformovaného rámového dílce zkušebního tělesa se měří nejdříve při tlaku P 1 a poté při sacím účinku větru stejné intenzity (-P 1 ) a klasifikuje podle výsledků zkoušky přiřazením do třídy A (<1/150), B< (1/300) nebo C(<1/300). Jakožto zvláštní třída je definováno Exxxx. Zde může být pro P1 dohodnuta hodnota v Pa. Zkušební tlak P2 V druhé části zkoušení se aplikují sání a tlak v několika cyklech (50-krát) s intenzitou P 2 / P 2. Po zatěžování zkušebními tlaky P 1 a P 2 musí zůstat zkušební tělesa plně funkční. Přírůstek propustnosti pro vzduch nesmí návazně převýšit 20% maximální přípustné propustnosti pro vzduch, která byla předtím dosažena při klasifikování propustnosti pro vzduch (DIN EN 12207). Zkušební tlak P3 Pod zkušebním tlakem P3 a návazně při sání P3 musí zkušební těleso zůstat uzavřené. Jestliže sklo praskne, pak se připouští jedna náhrada a jedno jednorázové opakování zkoušky.

6 Zatížení větrem Přehled k různým klasifikačním třídám a v nich stanovených zkušebních tlacích (P 1 až P 3 ) podává následující tabulka. Tabulka 1: Klasifikace zatížení větrem Třída P 1 P 2 1) 0 Zkouška neprováděna E xxxx 2) xxxx P 3 1) Působení tímto tlakem se 50-krát opakuje 2) Zkušební tělesa u zatěžování větrem zkoušená hodnotami nad třídou 5 budou klasifikována označením Exxxx, přičemž xxxx bude skutečně aplikovaný zkušební tlak P 1 (např atd.) Zkušební osvědčení podle staré DIN mohou být použita jako průkaz /doklad o atestu/ pro odpovídající nové třídy pouze v dílčích rozsazích, to znamená jen pro případ zatěžování P 2. Klasifikace podle staré DIN 18055: skupina zatěžování Klasifikace podle DIN EN Třída P 2 nezkoušeno --- A B C

7 Vyhláška o úsporách energie a harmonizování evropských norem Ve spojení s tepelně-technickým požadavky na budovu hraje vyšetření energetického chování oken důležitou roli. Vyhláška o úsporách energie (EnEV), která je v platnosti od února 2002, tento přístup reflektuje a to zvýšením požadavků původní Vyhlášky o tepelné ochraně/izolaci z roku 1995 o 25-30%. Oproti pravidlům platným v současné době budou s evropskými normami zavedeny modifikované výpočetní, zkušební a vyhodnocovací postupy, které umožní velmi detailní energetické vyšetření okna. V budoucnosti budou k dispozici zpravidla tři postupy, pomocí kterých dospěje uživatel k potřebným ukazatelům. Stanovení charakteristik bude možné buďto přes: - tabulkové hodnoty - výpočet (jednoduchý, podrobný) nebo - měření Každý z těchto tří stupňů vede ke komplexnějšímu pozorování a tím i k detailnějšímu hodnocení vlivu tepelných mostů a odvíjecích ploch u průřezů profilů. Současně se v důsledku evropské harmonizace norem změní označení tepelně-technických ukazatelů/veličin. Je proto nutno zejména při srovnávání charakteristik sledovat změny jednotlivých označení, jak je dokumentuje níže otištěná tabulka. Starý stav DIN 4108 Současný stav DIN 4108: Budoucí stav EnEV Koeficient prostupu tepla Okno KF U F U w Koeficient prostupu tepla Prosklení KV UV U g Koeficient prostupu tepla Rám KR UR U f Koeficient prostupu tepla Okrajová zóna skla ψ g Tabulka: Přehled starých a nových označení

8 Vyhláška o úsporách energie a harmonizování evropských norem Evropské normy EN a EN obsahují nové dispozice pro stanovení koeficientu prostupu tepla pro rám a okna. Koeficient prostupu tepla U w (anglicky : window = okno) bude po zavedení evropských norem odvozován z U-hodnoty rámu U f (anglicky : frame = rám) a prosklení U g (anglicky: glasing = sklo). Doplňkově je nutno zohlednit vliv přechodové zóny mezi sklem a rámem (tepelný most). Tento vliv bude reflektován prostřednictvím lineárního koeficientu prostupu tepla Ψ (Psi).

9 Zjištění hodnot a normy použitelné jako základní východisko Budoucí evropské normy přináší potřebnou jistotu/spolehlivé hodnoty. Konstrukční dílec Postup Momentálně platné národní normy Budoucí evropské normy Výpočet oken U w Normy nejsou k dispozici DIN EN ISO Výpočet rámu U f Normy nejsou k dispozici DIN EN ISO Měření na oknech U w DIN DIN EN ISO Okna, Dveře Měření na rámu U f DIN DIN EN Měření na skříních žaluzií U sb DIN Směrnice DIB + DIN EN Výpočet zavěšených obvodových plášťů U cw Není k dispozici speciální předpis DIN EN ISO Měření zavěšených obvodových plášťů U cw DIN DIN EN ISO Výpočet zasklení U g DIN EN 673*) podle seznamu stavebních pravidel DIN EN 673 Zasklení Měření na zasklených plochách U g DIN DIN EN 674 Zjištění stupně celkové energetické propustnosti DIN DIN EN 410 Tabulka: přehled starých a nových metod zjištění ukazatelů Pro zjištění potřebných veličin /U-hodnota) je možno použít známé - tabulkové hodnoty - výpočty a / nebo - měření;

10 Zjednodušené stanovení U-hodnoty rámu Jednoduché stanovení U-hodnoty prostřednictvím materiálů použitých na rám lze provést pomocí následující tabulky (paušálně) : Materiál rámu Koeficient prostupu tepla U f ve W/(m 2 K) Dřevo (IV 68) 1,4 až 2,0 Umělá hmota (PVC) 1,4 až 2,0 Kov, tepelně izolovaný RG 1 2,0 až 2,2 Kov, tepelně izolovaný RG 2.1 2,2 až 3,2 Tabulky Pro přesnější určení koeficientů prostupu tepla U w prostřednictvím odečtu, obsahuje evropská norma tabulkové nástroje - sestavu. K tomu je potřebná U-hodnota rámu a zasklení. Dále se ještě rozlišuje podle tzv. jednotabulového - jednoduchého, dvoutabulového - dvojitého resp. třítabulového trojitého izolačního prosklení. Komplexní stanovení U-hodnoty okna (vztažené na prvek) Kalkulace pro kompletní okna (U w -hodnoty), jsou založeny na poměrovém zastoupení v závislosti na podílu jednotlivých ploch jednak U f pro rám a U g pro sklo. U w = A g x U g + A f x U f + l g x ψ g A g + A f A g a A f jsou pohledové plochy prosklení resp. rámu, l g je viditelný obvod skleněné tabule. Měření Jestliže je zapotřebí provést měření, pak by tato měla být provedena autorizovanými zkušebnami.