Hydrologické poměry Královéhradeckého kraje

Transkript

1 Hydrologické poměry Královéhradeckého kraje Území královéhradeckého kraje náleží téměř celé do povodí horního a středního Labe. Pouze část Broumovského výběžku je odvodňována řekou Stěnavou do povodí Odry, která ústí do Baltského moře. Prochází zde tedy hlavní evropské rozvodí mezi Severním a Baltským mořem. Říční síť na území kraje prodělala dlouhý a složitý vývoj. Její rozložení bylo ovlivněno geologickou stavbou podloží, geomorfologickým vývojem i kolísáním klimatu ve čtvrtohorách. Nejznámějšími pozůstatky odlišné říční sítě jsou říční údolí, kterými dříve protékala řeka Labe. Dvě z nich se rozkládají při jihozápadní hranici regionu, jsou to Urbanická brána, nyní ve střední části využívaná řekou Bystřicí, a Kundratická brána, v současnosti protékaná Cidlinou. Tyto úseky s výplní starých říčních sedimentů jsou významným zdrojem kvalitních štěrkopísků a tvoří též rezervoáry podzemní vody. V říční síti je nejvýznamnějším tokem Labe, naše největší řeka. Labe pramení na severu kraje na Labské louce v Krkonoších v nadmořské výšce 1384 m n.m, protéká Krkonošemi a Krkonošským podhůřím převážně v jižním a jihovýchodním směru. Jeho tok má zpočátku horský ráz s četnými kaskádami a vodopády. Od Jaroměře, kdy vstupuje na území České tabule, nabývá rázu nížinného toku. Region opouští v nadmořské výšce 220 m u Opatovic nad Labem, kde tvoří část hranice mezi okresy Hradec Králové a Pardubice. V našem kraji je jeho tok dlouhý 110 km, v České republice 370 km, celá řeka až po ústí do Severního moře měří 1154 km. Pod soutokem s Orlicí v Hradci Králové má Labe dlouhodobý průměrný průtok 45,6 m 3 /s. Na Labi jsou dvě menší vodní nádrže. Ve Špindlerově Mlýně to je Labská přehrada se zděnou hrází vysokou 41,5 m a 153,5 m dlouhou, která zde byla postavena již v roce Je využívána pro ochranu před velkými vodami, nadlepšování průtoků i pro energetiku. U Dvora Králové byla v roce 1919 postavena nádrž Les Království, nyní využívaná pro hydroenergetiku, průmysl a ochranu před velkými vodami. Má zděnou hráz 41 m vysokou a 224 m dlouhou. Prvním významnějším přítokem horního Labe je z levé strany Úpa, která pramení rovněž v Krkonoších pod Studniční horou v nadmořské výšce 1432 m a ústí do Labe v Jaroměři ve výši 250 m n.m. Její povodí má plochu 512 km 2, tok je dlouhý 78,7 km. Úpa je převážně horským a podhorským tokem, z Krkonoš pokračuje do Krkonošského podhůří, kde protéká Podkrkonošskou pahorkatinu a Zvičinsko-kocléřovský hřbet a u České Skalice vtéká na území Úpsko-metujské tabule. Ta již je součástí České tabule, stejně jako Pardubická kotlina, v jejímž nejsevernějším výběžku řeka ústí. Průměrný dlouhodobý průtok u ústí Úpy činí 6,68 m 3 /s. Dalším přítokem Labe opět z levé strany je Metuje, ústící do něj také v Jaroměři (248 m n.m.). Pramení v Adršpašskoteplických skalách u Hodkovice v nadmořské výšce 586 m. Její povodí má plochu 607,6 km 2, celý tok je dlouhý 77,2 km, průměrný průtok u ústí řeky činí 6,08 m 3 /s. Na horním toku Metuje protéká soutěskovitými údolími Adršpašsko-teplických skal, poté protíná Polickou a Náchodskou vrchovinu. Je to vodohospodářsky významný tok. V jejím dolním povodí byla vybudována na potoce Rozkoš vodní nádrž Rozkoš, využívaná pro ochranu před velkými vodami, pro závlahy, pro nadlepšení průtoků i rekreaci. Je hrazena zemní sypanou hrází o výšce 26 m a 420 m dlouhou. Nádrž je poměrně plošně rozsáhlá, ale mělká (plocha 1001,3 ha, maximální hloubka 17 m). Pro zlepšení vodohospodářského využití nádrže byl vystavěn převod vody z Úpy. Nejvýznamnějším přítokem Labe je však v našem kraji řeka Orlice, která ústí zleva do Labe v Hradci Králové v nadmořské výšce 227 m. Vzniká spojením řek Divoké a Tiché Orlice v blízkosti města Týniště nad Orlicí (247 m n.m.). Celé povodí Orlice i s jejími zdrojnicemi zaujímá plochu 2036,2 km 2, délka toku spojené Orlice od soutoku Divoké a Tiché je 35 km. Orlice tvoří rovinný tok v Třebechovické pánvi a v severovýchodní části pardubické kotliny. Průměrný dlouhodobý průtok v jejím ústí činí 21,8 m 3 /s. Jejím nejvýznamnějším přítokem je Dědina, ústící do ní z pravé strany v Třebechovicích pod Orebem. Divoká Orlice je pravostrannou zdrojnicí Orlice, pramení v Polsku a přitéká na naši státní hranici u Trčkova v nadmořské výšce 695 m. Její tok je na území republiky dlouhý asi 100 km, část středního toku ale již vede mimo území Hradeckého kraje. Celé její povodí zaujímá plochu 806,8 km 2, na území kraje se z něj rozkládají asi tři čtvrtiny. Divoká Orlice protéká Orlickými horami, poté protíná Žamberskou pahorkatinu a s Tichou Orlicí se spojuje v Třebechovické tabuli. Průměrný průtok nad soutokem s Tichou Orlicí má 11,7 m 3 /s. Jejími nejvýznamnějšími přítoky jsou řeky Zdobnice a Bělá, přivádějící do ní z pravé strany vodu z Orlických hor. Tichá Orlice má na území kraje jen nejspodnější část svého toku v Třebechovické tabuli o délce 14 km. Celé její povodí má plochu 755,4 km 2, průměrný průtok u ústí toku je 7,4 m 3 /s.

2 Západní část kraje je odvodňována řekami Cidlinou a Mrlinou, úzký pás území na severním okraji okresu Jičín náleží do povodí Jizery. Tyto toky ústí do středního Labe již mimo náš region. Obě tyto řeky odvodňují pouze pahorkatiny a nížiny, jsou méně vodné a pro jejich režim je charakteristická velká rozkolísanost průtoků. Cidlina bývá uváděna jako řeka s největší rozkolísaností průtoků v celé naší republice. Cidlina má svůj počátek v Turnovské pahorkatině pod kopcem Tábor v Košově v nadmořské výšce 580 m a protéká jižním směrem přes Cidlinskou tabuli, pokračuje Chlumeckou tabulí a pod Chlumcem nad Cidlinou u Pamětníka opouští území kraje v nadmořské výšce 210 m. Plocha jejího povodí až k tomuto místu činí 1050 km 2. Cidlina ústí do Labe o 25 km níže u Libice nad Cidlinou, kde dosahuje průměrný roční průtok 5,1 m 3 /s. Délka jejího toku na území regionu je 65 km. Jejími největšími přítoky jsou Javorka a Bystřice. Mrlina pramení u Příchvoje ve výšce 378 m n.m. a území kraje opouští u Rožďalovic v nadmořské výšce 210 m, aby po dalších 25 km toku zaústila v Nymburce do Labe (průměrný roční průtok 2,1 m 3 /s). Délka jejího toku na území kraje činí 26 km, horní tok leží v Turnovské pahorkatině, střední tok protéká Mrlinskou tabuli. Stěnava má svůj pramen v Polsku u Mieroszówa ve výšce 590m n.m., naše území opouští u Otovic v 360 m n.m. a po tuto státní hranici má její povodí plochu 233,5 km 2. V profilu Otovice má Stěnava průměrný roční průtok 2,29 m 3 /s. Z hlediska zásob povrchových vod můžeme rozlišit na území kraje důležité sběrné oblasti řek, jedná se o Krkonoše, Broumovskou vrchovinu a Orlické hory to je o pramenné oblasti řek Labe a jeho přítoků, Divoké Orlice a Stěnavy. Jsou to oblasti velmi vodné, kde je specifický odtok z ploch vysoký (10-50 l/s.km 2 ), vysoký je i odtokový koeficient (podíl průměrných ročních srážek a průměrného ročního odtoku), v těchto oblastech má hodnoty vyšší než 0,5. Roční úhrny srážek zde dosahují 900 až 1600 mm. Podhorské oblasti s ročními úhrny srážek 700 až 900 mm jsou dosti vodné se specifickými odtoky 5-10 l/s.km 2. Méně vodné je pahorkaté až nížinaté povodí Cidliny a Mrliny, kde se roční úhrny srážek pohybují jen kolem mm a specifické odtoky většinou nepřekračují 3 l/s.km 2. Rozdělení odtoků během roku vychází z klimatických podmínek. Nejvodnějšími měsíci jsou u toků pramenících v nejvyšších horách (Krkonoše) duben a květen, v nižších (Orlické hory) březen a duben, v pahorkatinách únor a březen, vždy tedy období jarního tání sněhové pokrývky. V chladném období roku (nejčastěji únor, březen) se mohou vytvářet povodňové vlny smíšeného sněho-dešťového typu, zatímco v letních měsících bývají povodně z přívalových srážek. Nejnižší průtoky se obvykle vyskytují září a říjnu. Nejvíce rozkolísané průtoky mají řeky Cidlina a Mrlina (koeficient variace ), nejvyrovnanější průtoky jsou v Úpě a v Labi (0,9-1,1). Přirozený odtok v řekách je však již dnes do značné míry ovlivňován člověkem výstavbou vodních nádrží, odběry, převody vod mezi povodími. Současné měřené hodnoty proto většinou nevyjadřují přirozený srážkoodtokový režim. Čistota vody v tocích je stále problémem, i když v posledních letech dochází k částečnému zlepšení. Většina toků regionu má na svých horních a středních tocích vody ve 2. třídě jakosti. Díky průmyslu i intenzivní zemědělské výrobě v okolí je více znečištěné Labe od Hradce Králové a Dědina, horší kvalitu vody mají také Cidlina s Bystřicí (3.- 4.třída jakosti). Přirozené vodní nádrže se v kraji prakticky nevyskytují. Jejich nedostatek byl nahrazen nejprve budováním rybníků, později údolních přehradních nádrží. Rybníky byly u nás budovány již od 14. asi do 16. století, ale v 18. a 19. století byly opět rušeny díky snahám o intenzivnější využití půdy. Největší množství jich zůstalo na Jičínsku (Jinolické), v povodí Dědiny (Broumar) a v Polabí. Další vodní nádrže vznikly v Polabí těžbou štěrkopísků (Správčice). Většina území regionu má vhodné podmínky pro vytváření zásob podzemních vod. Pro jejich ochranu zde byly vyhlášeny chráněné oblasti přirozené akumulace vod (CHOPAV) - Východočeská křída, Krkonoše, Polická pánev, Orlické hory a malou částí v povodí Jizery sem zasahuje i CHOPAV Severočeská křída. V celé oblasti Východočeské křídy se vytvářejí zásoby kvalitních podzemních vod v cenomanských a turonských sedimentech, zvrásněných do systému zlomových vrás a tektonických příkopů. Nejvydatnější zdroje jsou v oblasti Podorlické křídy, zasahující do povodí Úpy, Metuje, Dědiny a Divoké Orlice. Nalézá se tu prameniště Litá, odkud je odebírána pitná voda pro Hradec Králové, významné jsou i odběry pro města Jaroměř, Českou Skalici, Náchod a Rychnov nad Kněžnou. Hodnoty odtoku podzemní vody jsou zde zvýšené (3-5 l/s.km 2 ).

3 Stejně vysoké hodnoty podzemního odtoku jsou dosahovány v povodí Jizery v oblasti tzv. Jizerské křídy, kde se nacházejí významné zásoby podzemních vod vázané na cenomanské, turonské a coniacké sedimenty. Údolí Labe je sledováno poměrně širokým pruhem fluviálních sedimentů nízkých a údolních teras, které jsou důležitým zdrojem podzemní vody. Relativně nepropustné podloží tvoří většinou slínovcová facie křídy. Labské terasy jsou tvořeny převážně jemnozrnným materiálem, jsou dobře propustné a dosahují značných mocností (až 30 m). K dotaci srážkovými vodami dochází prakticky v celé ploše rozšíření kvartérních kolektorů, i když pokrývka méně propustných krycích vrstev (hlín) infiltraci podstatně omezuje. V štěrkopíscích údolních niv je řada soustředěných odběrů pro zásobení vodovodů, narůstají však problémy s kvalitou vody, neboť jsou to území, kde je husté osídlení, průmyslové závody a je zde intenzivní zemědělství. Kvartérní terasové uloženiny řek Bystřice, Cidliny a přehloubeného koryta Labe v prostoru mezi Roudnicí, Chlumcem nad Cidlinou a Pamětníkem (Urbanická brána) mají zásoby kvalitních mělkých podzemních vod a podmínky vhodné pro zřízení umělé infiltrace. Tyto vody je ovšem nutno chránit proti znečištěním především intenzivní zemědělskou výrobou.. Specifický odtok podzemní vody v údolí Labe i v Urbanické bráně dosahuje středních hodnot (2-3 l/s.km 2 ). Centrální část křídové pánve v povodí střední Cidliny a Mrliny se vyznačuje malou mocností cenomanského kolektoru který je překryt nepropustnými jílovitými souvrstvími, takže má zanedbatelnou velikost infiltračních ploch. Zásoby podzemní vody jsou zde malé, podzemní odtok je velmi nízký (0,5-1 l/s.km 2 ). Podkrkonošská pánev vyplněná permokarbonskými sedimenty je díky jejich pestrému složení rozdělená na řadu izolovaných zvodní, význam pro zásobování podzemní vodou je zde spíše lokální. Podobné vlastnosti mají i permokarbonské usazeniny Dolnoslezské pánve, které obklopují Polickou pánev. Polická křídová pánev je tvořena turonskými a cenomanskými sedimenty a je velice významnou nádrží podzemní vody. Specifický odtok podzemní vody je zde zvýšený (3-5 l/s.km 2 ). Oblast krystalinika Krkonoš nemá předpoklady pro vytvoření vydatnějších zdrojů podzemní vody, horniny krystalinika jsou málo propustné, proudění je víceméně lokální, po puklinách. Poněkud lepší propustnost má zvětralinový plášť a kvartérní pokryv, vyšší propustnost je i v místech čoček vápenců a v místech zvýšeného tektonického postižení. Odtok podzemní vody je v nejvyšších polohách extrémně vysoký (nad 10 l/s.km 2 ), i v nižších částech Krkonoš dosahuje vysokých hodnot (nad 5 l/s.km 2 ). Podobně oblast Orlických hor tvořená krystalinikem nemá významné zásoby podzemních vod. Vzhledem k tomu, že oběh podzemní vody je tu vázán výhradně na pukliny, kvalita vody je snadno ovlivnitelná průmyslovým spadem a zemědělským hospodařením. Vzhledem k vyšší poloze a větším srážkovým úhrnům jsou v této horské oblasti hodnoty specifického odtoku podzemní vody vysoké (5-7 l/s.km 2 ). Chemické složení podzemních vod na většině území kraje je typu Ca-HCO3, jsou středně mineralizované ( mg/l), vhodné k využití po běžné úpravě. Kvartérní sedimenty Labe mají podzemní vody typu Ca-HCO3-HSO4, silněji mineralizované ( mg/l), se zvýšeným obsahem Mn, Fe, NO3. V Podkrkonošské pánvi mají podzemní vody mineralizaci Ca-Mg- HCO3, někdy se zvýšeným obsahem síranů. V oblasti Náchoda a Bělovsi zde vystupují po hronovskopoříčské poruše proplyněné prosté a středně mineralizované hydrouhličité sodnovápenaté kyselky. Výskyty silně mineralizovaných vod natrium-bikarbonátového typu jsou známy v okolí Hradce Králové (Kobylice, Vysoká, Michnovka). Hydrologické poměry Pardubického kraje Většina území pardubického kraje náleží do povodí horního a středního Labe. Jen východní a jihovýchodní okraj je odvodňován do řek Moravy a Dyje, které odvádí vodu do Dunaje. Přes Králický Sněžník, Českotřebovskou vrchovinu a Loučenskou tabuli a dále přes Žďárské vrchy prochází tedy hlavní evropské rozvodí oddělující pomoří Atlantického oceánu a Černého moře. Králický Sněžník tvoří přitom významný hydrografický uzel, kde se stýkají rozvodnice tří pomoří Severního, Baltského a Černého moře. Říční síť na území kraje prodělala dlouhý a složitý vývoj. Její rozložení bylo ovlivněno geologickou stavbou podloží, geomorfologickým vývojem i kolísáním klimatu ve čtvrtohorách. Nejznámějšími pozůstatky odlišné říční sítě jsou říční údolí

4 dříve protékaná řekou Labe - dvě z nich lemují severozápadní hranici regionu - Urbanická brána, nyní ve střední části využívaná řekou Bystřicí, a Kundratická brána, v současnosti protékaná Cidlinou. Bohdanečská brána se nalézá přímo na území regionu. Tyto úseky s výplní starých říčních sedimentů jsou významným zdrojem kvalitních štěrkopísků a tvoří též rezervoáry podzemní vody, která u Lázní Bohdaneč umožnila vznik slatin. Nejvýznamnějším tokem je Labe, největší česká řeka. Na území kraje vstupuje v nadmořské výšce 220 m u Opatovic nad Labem, kde tvoří část hranice mezi okresy Hradec Králové a Pardubice. Nejprve jeho tok míří k jihu, u Pardubic se ostře stáčí k západu a kraj opouští u Týnce nad Labem ve výšce 200 m n.m., kde opět tvoří malou část hranice mezi okresy pardubickým a nymburským. Labe tedy protéká v délce 53 km pouze okresem Pardubice, kde tvoří osu Východolabské tabule, součásti České tabule. Délka toku Labe na území České republiky je 370 km, celá řeka až po ústí do Severního moře měří km. V Přelouči má dlouhodobý průměrný průtok 56,4 m 3 /s. Od Opatovic je Labe splavné. Tato řeka má důležitý význam pro dopravu i jako zdroj vody pro průmysl (hlavně chemický v Pardubicích) a energetiku (Opatovická, Chvaletická elektrárna). Z řeky odbočuje řada náhonů dříve používaných k zásobování dnes již ze značné části zrušených rybníků. Nejdelší a nejznámější je Opatovický kanál, který z Labe odbočuje vpravo nad Opatovicemi a zpět do něj ústí u Semína, je celkem dlouhý 30 km. Byl původně zřízen v 16. století pro napájení rybníků, nyní je využíván k zásobování užitkovou vodou (zemědělství, energetika, průmysl). Severovýchod území je odvodňován do Labe řekou Orlicí. Na území kraje mají části svých toků obě její zdrojnice - Divoká i Tichá Orlice. Divoká Orlice je pravostrannou zdrojnicí Orlice, pramení v Polsku a přitéká na naši státní hranici u Trčkova ve výšce 695 m n.m.. Celý její tok je u nás dlouhý 99,3 km, územím kraje protéká část jejího středního toku o délce 37 km. Celé její povodí se rozkládá na ploše 806,8 km 2, na území kraje z něj leží asi jedna pětina. Na horním toku protéká Orlickými horami, poté protíná Žamberskou pahorkatinu a s Tichou Orlicí se spojuje v Třebechovické tabuli u Týniště nad Orlicí. Průměrný průtok v profilu Litice činí 5,4 m 3 /s. Na jejím středním toku byla v roce 1938 vystavěna vodní nádrž Pastviny s vyrovnávací nádrží Nekoř. Přehradní zděná hráz je 43 m vysoká a v koruně je dlouhá 193m. Na přehradě je špičková vodní elektrárna, nádrž je využívána pro ochranu před velkými vodami, má i značný význam rekreační. Tichá Orlice pramení jihovýchodně od Králík v nadmořské výšce 780 m. Z Branenské vrchoviny teče do Kladské kotliny, protíná Orlické hory v Mladkovské vrchovině a Žamberskou pahorkatinu. V České tabuli protéká Českotřebovskou vrchovinou a Třebechovickou tabulí. Celá řeka je dlouhá 107,5 km a její povodí má plochu 755,4 km 2, na území regionu z něj leží asi 80%. Na území kraje má tok Tiché Orlice délku 89 km. Její průměrný průtok v profilu Malá Čermná u hranic kraje je 7,0 m 3 /s. Nejvýznamnějším přítokem je Třebovka, která do ní ústí zleva u Ústí nad Orlicí. Řeka Loučná pramení západně od Svitav u obce Karle v nadmořské výšce 541 m. Protéká Loučenskou tabulí ve Svitavské pahorkatině, potom vtéká do Pardubické kotliny, kde u Sezemic ústí zleva do Labe ve výšce 217 m n.m.. Délka jejího toku je 81 km, plocha povodí je 732,4 km 2, průměrný průtok u ústí 4,43 m 3 /s. Volné meandry řeky jsou před ústím regulovány četnými jezy. Jejím nejvýznamnějším přítokem je Desná, která do ní ústí zleva pod Litomyšlí. Dalším významným levostranným přítokem Labe je Chrudimka. Pramení u Svratouchu ve výšce 700 m n.m., ústí do Labe v Pardubicích v nadmořské výšce 216 m. Plocha jejího povodí činí 858,5 km 2, délka toku je 104,4 km, průměrný průtok u ústí má 6,02 m 3 /s. Větší část toku protéká Sečskou vrchovinou Železných hor a než zaústí v Pardubické kotlině, protíná Chrudimskou tabuli. Na jejím toku bylo zřízeno několik vodních nádrží. Na horním toku to je od roku 1912 nádrž Hamry se zemní sypanou hrází 17 m vysokou, využívaná pro vodárenské účely a pro vyrovnávání průtoků. Na středním toku byla v roce 1935 postavena přehrada Seč I. Má zděnou 42 m vysokou zděnou hráz a je vybavena hydroelektrárnou. Je významná i pro vodárenství, ochranu před velkými vodami a rekreaci. V roce 1947 byla pod ní vybudována kvůli hydroelektrárně menší vyrovnávací nádrž Seč II.Níže po toku je ještě od roku 1954 nádrž Křižanovice I s 28 m vysokou zděnou hrází, významná hlavně pro energetiku a vodárenství. Pod ní je opět vyrovnávací nádrž - Křižanovice II. Nejvýznamnějším přítokem Chrudimky je zprava Novohradka. Západní cíp okresu Chrudim je odvodňován řekou Doubravou. Územím regionu protéká jen v délce 18 km ze své celkové délky 89,5 km. V profilu Žleby nedaleko hranice regionu má průměrný roční průtok 2,87 m 3 /s. Do Labe ústí až mimo region u Záboří nad Labem. U obce Pařížov je na ní vybudovaná menší nádrž se zděnou 31 m vysokou hrází, využívaná pro ochranu před velkými vodami, průmysl a rekreaci.

5 Asi čtvrtina plochy regionu, to je jihovýchodní polovina okresu Svitavy, již náleží k povodí Moravy. Tato řeka se svými přítoky odvodňuje převážnou část moravského území. Morava pramení na jihozápadních svazích Králického Sněžníku ve výšce 1380 m n.m a protéká jižním směrem. Na území pardubického kraje však má jen 18 km svého pramenného toku (plocha povodí 43 km 2 ) a opouští jej v nadmořské výšce 532 m u Horní Hedče. Průměrný roční průtok zde má nad soutokem se Zlatým potokem 0,98 m 3 /s. Na území regionu pramení i další levostranné přítoky horní Moravy - Moravská Sázava a Třebůvka. Obě odvádí vodu z Moravskotřebovské pahorkatiny a do řeky Moravy se již vlévají mimo území kraje. Moravská Sázava má na území regionu 38 km ze svého 55 km dlouhého toku. Pramení u Čenkovic ve výšce 695 m n.m. a území opouští po soutoku s Březnou v nadmořské výšce 310 m. V tomto místě má průměrný průtok 4,21 m 3 /s. Třebůvka pramení u Křenova v nadmořské výšce 462 m, okresem Svitavy protéká v délce 32 km svého celkem 48 km dlouhého toku. V profilu Hraničky má průměrný roční průtok 2,07 m 3 /s. Ve Žďárských vrchách je pramenná oblast řeky Svratky, jež protéká jen po hranici kraje v délce 14 km. Ústí na jihu Moravy do Dyje, která je přítokem řeky Moravy. Svitava je přítokem Svratky, pramení na území regionu v Javorníku ve výšce 465 m n.m., její tok míří jižním směrem Českotřebovskou vrchovinou. Je celkem dlouhá 98 km, na území regionu protéká v délce 68 km. Celé její povodí se rozkládá na ploše 1147 km 2, v pardubickém kraji z něj leží asi jedna čtvrtina. V profilu Letovice pod soutokem s Křetínkou, která má větší část svého povodí rovněž na území regionu, činí její průměrný roční průtok 2,3 m 3 /s. Z hlediska zásob povrchových vod můžeme rozlišit na území kraje důležité sběrné oblasti řek, jsou to oblasti velmi vodné, kde je specifický odtok z ploch vysoký (10-20 l/s.km 2 ), vysoký je i odtokový koeficient (podíl průměrných ročních srážek a průměrného ročního odtoku) - v těchto oblastech je vyšší než 0,5. Jedná se o Orlické hory a Králický Sněžník to je o pramenné oblasti řek Divoké a Tiché Orlice a Moravy. Roční úhrny srážek zde dosahují 900 až 1000 mm. Největší plochy regionu zaujímají oblasti s ročními úhrny srážek 700 až 900 mm, jsou to jak podhorské oblasti tak i Polabí - jsou dosti vodné se specifickými odtoky 5-10 l/s.km 2. Málo vodná je oblast Svitavska, kde se roční úhrny srážek pohybují jen kolem 500 mm a specifické odtoky nepřekračují 3 l/s.km 2. Rozdělení odtoků během roku vychází z klimatických podmínek. Nejvodnějšími měsíci jsou březen a duben, tedy období jarního tání sněhové pokrývky ve zdrojových podhorských a horských oblastech. V chladném období roku (nejčastěji únor, březen) se mohou vytvářet povodňové vlny smíšeného sněho-dešťového typu, zatímco v letních měsících bývají povodně z přívalových srážek. Nejnižší průtoky se obvykle vyskytují září a říjnu. Nejvíce rozkolísané průtoky mají řeky Chrudimka s Novohradkou a Doubrava (koeficient variace ), nejvyrovnanější průtoky jsou v Loučné a také v příslušném úseku Labe (0,9-1,1). Přirozený odtok v řekách je však již dnes do značné míry ovlivňován člověkem výstavbou vodních nádrží, odběry, převody vod mezi povodími. Současné měřené hodnoty proto většinou nevyjadřují přirozený srážkoodtokový režim. Čistota vody v tocích je stále problémem, i když v posledních letech dochází k částečnému zlepšení. Většina toků regionu má na svých středních a dolních tocích jakost vody ve 2. třídě kvality, více znečištěné je Labe (3.tř. jakosti) díky průmyslu v okolí a především dolní Loučná (4.tř. ve většině ukazatelů) a dolní Chrudimka (až 5. tř. jakosti). Přirozené vodní nádrže se v kraji prakticky nevyskytují. Jejich nedostatek byl nahrazen nejprve budováním rybníků, později údolních nádrží. Rybníky byly u nás budovány již od 14. asi do 16. století, ale v 18. a 19. století byly opět rušeny díky snahám o intenzivnější využití půdy. Největší množství jich je nyní v Polabí (Bohdanečský, Sopřečský), dále v povodích horní Loučné a Třebovky (Hvězda), Doubravy a střední Chrudimky, Svitavy a Moravské Sázavy. Další vodní nádrže vznikly v Polabí těžbou štěrkopísků (Oplatil). Údolní vodní nádrže již byly uvedeny výše. Většina území regionu má vhodné podmínky pro vytváření zásob podzemních vod. Rozkládá se zde jižní polovina plošně rozsáhlé Chráněné oblasti přirozené akumulace vod (CHOPAV)Východočeská křída, zasahuje sem i CHOPAV Orlické hory, CHOPAV Žďárské vrchy a CHOPAV Žamberk-Králíky.

6 Významné zásoby podzemních vod se nacházejí v Ústecké synklinále protáhlé artéské pánvi táhnoucí se přes celé území kraje z Ústeckoorlicka na Svitavsko. Tyto zásoby jsou vysoce využívány v Březové nad Svitavou je odebírána voda pro zásobování brněnského vodovodu, významné jsou i vodárenské odběry pro Svitavy, Českou Třebovou a Ústí nad Orlicí. Specifický odtok podzemní vody je zde vysoký (5-7 l/s.km 2 ). Západně od této synklinály se nachází Vysokomýtská synklinála, která je, stejně jako předešlá, součástí Východočeské křídy. Je to široká artéská pánev rovněž s bohatými zásobami, které jsou využívány jen pro místní vodovody. Další méně plošně rozsáhlé artéské pánve s menším vodohospodářským významem se rozkládají v pruhu pod krystalinikem Orlických hor (přes Žamberk a Lanškroun) a v okolí Králík. Všechno to jsou zároveň oblasti s převážně zvýšenými ( 3-5 l/s.km 2 ) ve vyšších polohách až vysokými (5-7 l/s.km 2 ) hodnotami průměrného specifického odtoku podzemní vody. Údolí Labe je sledováno poměrně širokým pruhem fluviálních sedimentů nízkých a údolních teras, které jsou důležitým zdrojem podzemní vody. Relativně nepropustné podloží tvoří většinou slínovcová facie křídy. Labské terasy jsou tvořeny převážně jemnozrnným materiálem, jsou dobře propustné a dosahují značných mocností (až 30 m). Podél dolního toku Loučné jsou uloženiny s malou mocností a nižší propustností. Dolní tok Chrudimky sledují poměrně dobře propustné štěrkopísky 6-7 m mocné. K dotaci srážkovými vodami dochází prakticky v celé ploše rozšíření kvartérních kolektorů, i když pokrývka méně propustných krycích vrstev (hlín) infiltraci podstatně omezuje. V štěrkopíscích údolních niv je řada soustředěných odběrů pro zásobení vodovodů, narůstají však problémy s kvalitou vody, neboť jsou to území, kde je husté osídlení, průmyslové závody a je zde intenzivní zemědělství. Specifický odtok podzemní vody zde dosahuje středních hodnot (2-3 l/s.km 2 ). Méně mocné křídové sedimenty pokračují při okraji České pánve v pruhu severně od Pardubic (Labská křída) a také na severovýchodních svazích Železných hor (Chrudimská křída). Jsou kryty nepropustnými souvrstvími labské facie, mají proto jen malé infiltrační plochy, vydatnost těchto převážně artéských vod je nižší. V nejméně propustných slínovcích na Chrudimsku a Holicku dochází jen k nízkému podzemnímu odtoku (0,5 1 l/s.km 2 ). Oblast Kutnohorského krystalinika a Železných hor nemá předpoklady pro vytvoření vydatnějších zdrojů podzemní vody, horniny krystalinika jsou málo propustné, proudění je víceméně lokální, po puklinách. Poněkud lepší propustnost má zvětralinový plášť a kvartérní pokryv, vydatné jsou zde jen trosky křídových sedimentů synklinály Dlouhé meze probíhající pod jihozápadním úbočím Železných hor. Podzemní odtok je v těchto oblastech nízký až střední (1-3 l/s). Podobně jižní část Orlických hor tvořená krystalinikem nemá významné zásoby podzemních vod. Vzhledem k tomu, že oběh podzemní vody je tu vázán výhradně na pukliny, kvalita vody je snadno ovlivnitelná průmyslovým spadem a zemědělským hospodařením. Vzhledem k vyšší poloze a větším srážkovým úhrnům jsou v této horské oblasti hodnoty specifického odtoku podzemní vody vysoké (5-7 l/s.km 2 ). Chemické složení podzemních vod na většině území kraje je typu Ca-HCO3, jsou středně mineralizované ( mg/l), vhodné k využití po běžné úpravě. Kvartérní sedimenty Labe, Loučné a Chrudimky mají podzemní vody typu Ca-HCO3- HSO4, silněji mineralizované ( mg/l), se zvýšeným obsahem Mn, Fe, NO3. Výskyty silně mineralizovaných vod natrium-bikarbonátového typu (Na-Ca-HCO3-Cl, 2-8 g/l) nalezneme v Labské křídě v okolí Pardubic (Lukovna, Lázně Bohdaneč). Jsou využívány k lázeňským účelům. V Mladkově u Králík vyvěrají ze sněžnických ortorul a migmatitů radioaktivní prameny. Zpracovala: RNDr. Eugenie Hančarová