Evropská unie a národní kulturní dědictví

Transkript

1 Text modulu č. 4 Evropská unie a národní kulturní dědictví Garant modulu: Ing. Petr Konvalina E-learningový kurz je výstupem projektu z programu Leonardo da Vinci programme Evropské unie HU/05/B/F/PP ECOLOGICA - Development of central data bank on European level for the education of ecological farming advisers. Leonardo da Vinci programme 1

2 Osnova modulu 1. Úvod k hospodaření v krajině 2. Marginální oblasti a marginalita 2.1 Typy marginality - marginální oblasti 2.2 Ekonomické aspekty marginality 2.3 Význam hospodaření v marginálních oblastech 3. Funkce zemědělství 4. Evropský model multifunkčního zemědělství 4.1 Podpora mimoprodukčních funkcí 4.2 Kvalita života a diverzifikace hospodářství ve venkovských oblastech Tvorba nových pracovních příležitostí Kvalita života na venkově 5. Možnosti rozvoje venkova 6. Příklady realizovaných projektů v zahraničí 6.1 Co dělat s nevyužitými zemědělskými stavbami 6.2 Opět zlaté dno pro umělecká řemesla na venkově? 6.3 Občané brání venkovské obchody 6.4 Alternativní zásobování energiemi a odpadové hospodářství 6.5 Utváření a obohacení krajiny 6.6 Modelový projekt péče o staré lidi a sociální péče 6.7 Oživení historického stavebního fondu 7. Seznam doporučené literatury 8. Seznam internetových stránek 2

3 1. Úvod k hospodaření v krajině Obecně se předpokládá, že tendence ve světě budou směřovat dále k liberalizaci obchodu, globalizaci, přičemž zájmy nadnárodních společností se budou střetávat se zájmy těch zemí (včetně EU), jejichž zemědělství vykazuje komparativní nevýhody. Možnosti českého zemědělství spočívají jednak v rozvoji produkce výhodných komodit pro vnitřní spotřebu, případně export, dále v diverzifikaci zaměření do netradičních výrob (produkce obnovitelných zdrojů energie) a konečně na údržbu krajinu, čistotu vodních zdrojů, environmentální služby, které bezprostředně s předchozím souvisejí. Tyto záměry jsou v souladu s nosnými principy evropského zemědělství v EU, které preferuje výrobní metody šetrné k životnímu prostředí, udržování krajiny a rozvoj aktivit venkova s udržením pracovních příležitostí (Šroller a kol., 2001). Zemědělství zaměřené více na extenzivní výrobu a na zajišťování služeb údržby krajiny v oblastech s méně příznivými podmínkami bude založeno především na chovu skotu. Týká se to rovněž diverzifikace zemědělských podniků do výroby netradičních surovin pro nepotravinářské využití a do nezemědělské činnosti. Tento přechod bude postupný a má se týkat v jisté míře i produkčních oblastí. Je pochopitelné, že podhorské oblasti nemohou při srovnatelných nákladech vyprodukovat stejný objem komodit jako oblasti produkční. Nižší objem zemědělské produkce z hektaru v marginálních oblastech však musí být pro zemědělce rentabilní musí pokrýt nejen náklady, ale poskytnout i přiměřený zisk. Toho může být dosaženo i cílenými dotacemi, které kompenzují zápornou rentabilitu hospodaření v marginálních oblastech EU, a počítá se s nimi v nově předkládaném systému dotací i v ČR. Tyto dotace však nezvýhodňují pouze vlastní výrobu, mají environmentální funkce (tvorba krajiny, ochrana vod, ovzduší), udržení zaměstnanosti ve venkovském prostoru, využívání obnovitelných zdrojů energie, což nelze přesně kvantifikovat. Jiným způsobem je možné konstatovat, že zemědělství v podhorských oblastech bude intenzivní v tom smyslu, že se bude snažit využít co nejvíce energie slunečního záření s minimálními vstupy (náklady). Přesun pěstování jednotlivých plodin do nejpříznivějších oblastí nás teprve čeká (VRKOČ 1998). Tento přesun se nejvíce dotkne středních a vyšších oblastí, které jsou nyní postaveny ( v důsledku dřívějších tlaků na soběstačnost) především na pšenici, nikoliv na žitu, ovsu, bramborách, řepce, lnu pícninách atd., tedy na plodinách, které tam patří. Některé z těchto komodit (žito, len) dokonce nyní musíme dovážet. 3

4 Restrukturalizace zemědělství v podhůří nebude zřejmě jednoduchou záležitostí a postupně se v závislosti na agroekologických podmínkách regionu a podniku, možnostech odbytu a dalších faktorech vytvoří řada modelů soustav hospodaření (Vrkoč 2000). Je zřejmé, že v produkčních oblastech nebudou s největší pravděpodobností tak výrazné změny ve struktuře plodin jako v oblastech marginálních. Při zvyšování výnosů v produkčních oblastech tam bude stoupat podíl úzce specializovaných podniků s jednoduchou soustavou hospodaření. V podhorských (marginálních) oblastech bude v rostlinné výrobě nutná větší diverzita se 4 6 plodinami, která představuje menší rizika, ale poskytuje větší jistotu v případě nepřízně počasí či výkyvů trhu. Takový systém je ovšem náročnější na technické vybavení. V nejvyšších polohách pícninářské oblasti s naprostou převahou luk a pastvin bude diverzita zákonitě nižší, ale více vyhovující zásadám hospodaření šetrného k ochraně prostředí a ve své podstatě extenzivního. Baláž (1996) zdůvodňuje nutnost účelného a rentabilního hospodaření na horách nezbytností udržet její produkční potenciál a zabezpečit údržbu krajiny. Zalesnění je velmi nákladné a má dlouhodobou opožděnou návratnost, návratnost investic do údržby krajiny bez produkce je obtížně vyčíslitelná a zpětná rekultivace krajiny vyřazené z hospodaření je neúměrně nákladná. Nutnost udržení zemědělství v marginálních oblastech zdůvodňuje Tuček (1997, 1999) růstem světové populace, stoupajícími nároky na světový obchod s potravinami, především v zemích se silným ekonomickým růstem (Čína, Jihovýchodní Asie), změnou spotřebitelských zvyklostí v rozvojových zemích, zvýšením poptávky po krmných bílkovinách, obilovinách, olejninách, mase a dalších živočišných produktech, úbytkem zemědělské půdy ve světovém měřítku v absolutních i relativních hodnotách, úbytkem přirozených zdrojů lidské výživy, především mořských ryb, setrvalým poklesem dynamiky růstu hektarových výnosů ve světě a zvyšováním frekvence marginálních meteorologických situací a anomálií, přičemž většina produkce potravin především v zemích mírného pásu závisí na stabilitě klimatu. Vrkoč, Lipavský (1997) uvádí, že celoplošné zemědělství v marginálních oblastech je účelné. V podhorských oblastech nepůjde o potlačení zemědělství, ale o rozšíření diverzity rostlinné výroby především přechodem na pěstování tradičních i netradičních plodin. Kvapilík (1999) za základ rostlinné produkce v podhorských a horských oblastech považuje především výrobu objemné píce pro chov skotu. Ve vyšších polohách bude docházet až k úplnému omezení rozsahu orné půdy a využití TTP k chovu zvířat, především skotu. V příznivějších polohách je i při 50 % (i nižším) zatravnění významná širší diverzita rostlinné i živočišné výroby, pěstování 6-8 plodin na orné půdě, rozšíření energetických a technických plodin. Potřebnou prosperitu bude 4

5 v marginálních oblastech třeba hledat i v souladu mezi zemědělstvím a dalšími výrobními i nevýrobními činnostmi (Zpracování zemědělských produktů, služby, doprava, turistika, apod).. 2. Marginalita a marginální oblasti Adjektivum marginální označuje ve svém nejobecnějším (etymologickém) významu umístění nebo pozici na okraji. Podle hodnotícího kriteria tak můžeme rozlišit jednotlivé typy marginality jako je odvětvová, ekonomická, sociálně kulturní, prostorová apod. Prostorová dimenze marginality, kterou lze definovat vymezením tzv. marginálních oblastí v sobě může zahrnovat všechny výše zmíněné typy marginality (Cudlínová, 1999). Vznik marginálních oblastí je většinou důsledkem kombinace společenských a přírodních podmínek (Cudlínová, Bartoš, Lapka, 1999). Účinky podnebí, reliéf a další faktory (agrární historie, formy společenské integrace, metodické vědomosti, plemena, odrůdy, znalosti ) redukují produkční potenciál. Ekonomické a společenské procesy urychlují nebo zpomalují specializaci v produkčních zónách tím, že marginalizují méně konkurenceschopné oblasti (Pozdíšek et. al., 2004). Podle zásad EU patří do marginálních oblastí ze zemědělského hlediska oblasti produkčně méně příznivé (Less Favoured Areas), tj. oblasti s ekologickými omezeními, tedy nejen oblasti horské a podhorské, ale i další území, kde je zemědělská výroba nějakým způsobem omezována (CHKO, pásma ochrany vodních zdrojů, atd.) (Šroller, 2001). V evropské unii bylo do LFA v letech zařazeno 52 % území. Nejvíce v Lucembursku 90,4 % a v dalších zemích jako je Portugalsko, Řecko a Finsko více než 80 %, v sousedním Rakousku bylo do LFA zařazeno 68,6 % území. V České republice zaujímaly LFA 59% (Kvapilík et. al., 2002), což představuje podíl 45% zemědělské půdy (Kvapilík, 1996). Střeleček a kol. (2000) vymezuje marginalitu zemědělských podniků průměrnou nadmořskou výškou a cenou půdy. Mezi těmito ukazateli je vysoká statistická závislost (korelační koeficient -0,77). Oblasti do 450 m.n.m. charakterizuje Střeleček a kol. (2000) jako produkční a nad 450 m.n.m. jako marginální. Podle Pozdíška et. al (2004) mizí produkční potenciál v severských státech ve 300 m.n.m. a ve zbytku Evropy zhruba v 700 m.n.m. Brabenec (1996) uvádí pro vymezení marginality otázky kde hospodařit na půdě s hlavním zaměřením na produkci potravin, kde preferovat alternativní vymezení produkce a kde zvolit systémy hospodaření pro udržení krajiny a ekologické rovnováhy. 5

6 Hranice marginality pro rostlinnou výrobu je značně rozdílná pro jednotlivé plodiny a proměnlivá v závislosti na cenách zemědělských výrobků, na hektarových výnosech a nákladech na výrobu. Pro pěstování kulturních plodin je třeba na stanovištích se slabými výnosy dbát na zvláštní podmínky. Stanoviště se slabými výnosy lze vymezit též dle agrárně politických, ekonomických a přírodovědných hledisek. Využíváním domácích cílených dotací, podpůrných programů EU, rozšířením a zkvalitněním vzdělávací, poradenské a osvětové činnosti je nutné urychlit restrukturalizaci zemědělství. Marginální oblasti představují širokou škálu agroekologických podmínek, které ve své podstatě limitují zemědělskou výrobu. Proto tam nelze uplatnit jediný model zemědělského podniku. Současné podniky jsou rovněž různě specializované a případná, byť nutná restrukturalizace musí přihlížet k jejich možnostem především s ohledem na finanční náročnost pro její uskutečnění. 2.1 Typy marginality - marginální oblasti Podle hodnotícího kritéria tak můžeme rozlišit jednotlivé typy marginality jako marginalita odvětví, ekonomická, sociálně kulturní, prostorová apod. - Z makroekonomického pohledu je marginalita odvětví většinou definována jeho podílem na tvorbě národního důchod. Při klesajícím podílu, hovoříme o marginalizaci významu odvětví z hlediska rozvoje národního hospodářství. Příkladem odvětvové marginalizace je vývoj zemědělství v České republice i v ostatních státech střední a východní Evropy. Politické změny od počátku 90-tých spojené s liberalizací ekonomiky jsou spojeny se zásadní změnou postavení zemědělského sektoru v rámci národního hospodářství. Zemědělství ztratilo svoji silnou společenskou prioritu. - V kontextu sociálně kulturním se marginalita chápe jako nemožnost jednotlivých členů společnosti (nebo celých sociálních skupin) podílet se na hlavních společenských trendech a aktivitách. - Marginální z ekonomického hlediska znamená produkčně nezajímavý, stojící mimo hlavní ekonomické cíle, toto vymezení platí obecně pro odvětví i oblasti. Prostorová dimenze marginality, kterou lze definovat vymezením tzv. marginálních oblastí, v sobě může obsahovat všechny výše zmíněné typy marginality (odvětvovou, sociálně kulturní i ekonomickou). S jistým zjednodušením lze říci, že právě výskyt určitých typů marginality v nějakém území ( prostorová alokace marginality) vytváří z daného území 6

7 marginální oblast. Marginální oblasti jsou vlastně kumulací jednoho či více typů marginality v určitém území, lokalitě. Tak například ekonomická marginalita určité oblasti (vzdálenost od trhu, zpracovatelských center, atd.) je většinou provázena marginalitou sociálně kulturní (Těšitel et al., 1999a). Pro vymezení takovýchto území se pak používají kromě ekonomických i sociální a demografická kritéria. Marginální oblasti stojí na okraji ekonomického zájmu zpravidla proto, že nemají dostatečně silné výrobní faktory: půdu, práci a kapitál. Zdroje pracovních sil jsou v marginálních oblastech nedostatečné co do počtu i kvalifikace. Půda má nízkou bonitu a technický a finanční kapitál zpravidla chybí. Ekonomické charakteristiky jako průměrný příjem a osobní spotřeba jsou v těchto oblastech nižší nežje společenský průměr. Vznik marginálních oblastí je většinou důsledkem kombinace společenských a přírodních podmínek. Jde většinou o horské a podhorské oblasti vzdálené od produkčních center společnosti. V případě sousedství států s různým politickým zřízením, jsou to i oblasti příhraniční (Bartoš et al., 1999). Při vymezování marginálních oblastí je nutné si uvědomit že záleží vždy na úhlu pohledu, nikdy nejde o marginalitu v "absolutním" slova smyslu, ale vždy ve vztahu k něčemu, hodnotiteli a jeho kritériu, účelu hodnocení. Oblast marginální z jednoho hlediska (v rámci jednoho kontextu) se nachází ve středu zájmu, posuzujeme-li ji z odlišného hlediska (či v jiném kontextu). Například z agrárního hlediska "marginální oblasti" vznikají jako průnik horších výrobních podmínek (kratší vegetační doba, nižší úrodnost půdy, vyšší svažitost, atd.) a ochoty či neochoty trhu akceptovat tyto podmínky v ceně. Projevem a kritériem marginálních podmínek jsou ekonomické výsledky hospodaření. Za marginální oblasti lze potom považovat takovou oblast, kde hospodářský výsledek z daného produktu, skupiny produktů či převládající části zemědělské výroby je takový, že nezabezpečuje potřebnou reprodukci výroby" (Střeleček, 1996). Tento přístup akcentuje produkční (a tudíž ekonomickou) roli zemědělství a posuzuje využitelnost území z hlediska jednoho sektoru. Oblasti takto vymezené se pak více méně kryjí s oblastmi vhodnosti pro pěstování určitých plodin a chovů jednotlivých kategorií užitkových zvířat. Kritériem vymezení jsou výlučně kategorie ekonomiky zemědělství. Ovšem oblast vymezená jako marginální z produkčně zemědělského pohledu může být velice významná např. z hlediska rekreace (Kušová et al., 1998, Bartoš et al., 1998a) nebo vojensko strategické pozice (jako např. Šumava). 7

8 2.2 Ekonomické aspekty marginality Základem vymezení hranice marginality jsou ekonomická kritéria pro rozdělení půdních stanovišť, na kterých lze provozovat zemědělskou výrobu se ziskem, od stanovišť, kde bude výsledkem nedotovaného hospodaření ztráta. Střeleček et. al. (1995) označuje za marginální oblasti takové, v nichž zemědělství dosahuje horšího ekonomického efektu a nemá komparativní výhody intenzivního zemědělství s přiměřenou velikostní strukturou. Podle (Šrollera a kol., 2001) lze za hranici marginality považovat výnos, kdy při průměrném zpeněžení výrobků bylo dosaženo alespoň nulové rentability výroby. Brabenec (1996) uvádí, že kromě půdních a klimatických podmínek určuje hranici marginality i cena za jednotku výroby, intenzita výroby a vlastní náklady na 1 ha nutné k udržení alespoň prosté reprodukce výroby. Využívání krajiny bude provozováno tím extenzivněji, čím nevýhodnější jsou místní podmínky. Vedle místních podmínek a agrárně-politických rámcových podmínek závisí nynější využívání krajiny navíc také na vnějších zemědělských faktorech jako např. na nezemědělské pracovní nabídce. Když se zhorší ekonomické rámcové podmínky pro zemědělství, je nutné počítat s nárůstem extenzivních postupů využívání krajiny, stejně jako rozšíření plochy ležící ladem. Rozšíření extenzivního využití zelených ploch by mohlo vést k podstatnému zlepšení biotické ochrany zdrojů. Ekonomická strategie by neměla být založena na kalkulaci s vysokými vstupy a na zisku z hektaru, protože tato cesta není v nepříznivých podmínkách marginálních oblastí optimální, ale spíše na rentabilitě vložených prostředků, tedy spíše na minimalizaci vstupů (Pražan, Leibl, 2005). Důležité je zavést takové metody hodnocení produktivity, které umožňují kvantifikovat vlivy zvyšování produkce na životní prostředí a metody tzv. environmentálního účetnictví, které pomůže hodnotit setrvalý zisk a bude zahrnovat do propočtů i náklady spojené s korekcí, nápravou škod a degradací zdrojů (Virmani, Singh, 1997). 2.3 Význam hospodaření v marginálních oblastech V centru názorových střetů národohospodářů jsou otázky související s účelností podpory zemědělství v marginálních oblastech. Nutně se musí naskytnout otázka, proč udržovat či podporovat zemědělství v marginálních oblastech. Pokud vystačí pro naši vlastní spotřebu potraviny z plochy 3,1 mil. ha zemědělské půdy (koncepce MZe 2000), nejsou zdánlivě důvody ani k extenzivnímu hospodaření na zbývajícím necelém milionu ha a možná i dalších 8

9 plochách s nižší rentabilitou pěstovaných plodin. Zemědělství je však typickým odvětvím venkova a prioritním kultivačním faktorem venkovského prostoru. Rozměr zemědělství je i pro budoucnost určen péčí o krajinu a požadavkem na udržitelný rozvoj venkova. Udržení tohoto odvětví v potřebném rozsahu vyžaduje nejen přímou podporu v rámci rozvoje venkova, ale především diverzifikaci výrobního zaměření s cílem udržet potřebný rozměr s dobrou důchodovou úrovní (Střeleček a kol., 2004). Krajinu s minimálním osídlením lze jen s neúměrně vysokými náklady navracet či rekultivovat byť pro jednoduchou zemědělskou produkci (Hampicke, Liptersky, Wichtmann, 2005). Je prokázáno, že je levnější a žádoucí zemědělce v méně příznivých podmínkách pro hospodaření udržet, než aby stát údržbu krajiny hradil sám (Vrkoč et. al., 1995). Nezastupitelné místo zde mají finanční podpory zemědělcům za to, že se chovají ke krajině šetrným způsobem (Pražan, Leibl, 2005). Cílem politiky státu by mělo být obhospodařování celé výměry produkčních ploch (Pozdíšek et. al., 2004). Podle některých podkladů EU se do určité míry uvažuje o ČR jako možném exportéru zemědělských komodit. Je nutno poznamenat, že úplný přechod zemědělství na údržbu krajiny přináší pro zemědělce, i při celkovém vyrovnání všech ztrát v příjmech, značná rizika v případě, že by zemědělci produkovali převážně ekologické výkony, které by jako veřejné zboží nebyly na trhu odměněny. Tím ovšem stoupá závislost zemědělců na státních platbách, jejichž budoucí úprava je často nejistá a které tím nabízí jen omezenou jistotu plánování (SRU, 1996). Modelové kalkulace také ukazují, že současně poskytované státní platby, přes svůj významný objem, nemohou dlouhodobě zajistit zachování aktuálního využívání krajiny. To vyplývá především z nízkého ohodnocení práce v zemědělství. Hampicke Liptersky, Wichtmann, (2005) se domnívají, že struktura poskytovaných podpor není optimální, neboť jejich výše se neodvíjí od vědeckých hodnocení, nýbrž je výsledkem politických dohod, tím je velmi závislá na politické moci a tak jako tak slouží explicitně tvorbě zisku. Na stanovištích poskytujících nízké výnosy vede snížení státních plateb, jak ukazují vzorové výpočty, k více méně zřetelnému ústupu zemědělství. Je možné podotknout, že vzorové výpočty nechávají bez povšimnutí řadu ekonomicky těžko kalkulovatelných veličin. Tak si např. zemědělec udrží při zachování využívání krajiny také krajinný často velmi půvabný a nadto finančně výhodný prostor k bydlení. Podle toho mnoho zemědělců dále obhospodařuje své plochy také nezávisle na čistě ekonomických úvahách. Co se týče této ochoty, existují zde jasné psychologické hranice. 9

10 3. Funkce zemědělství Zemědělství je forma managementu krajiny s největším plošným dosahem. Vedle produkční funkce, která se v marginálních oblastech dostává na hranici ekonomické efektivnosti (proto jsou z produkčního hlediska marginální) jsou zvýrazňovány funkce mimoprodukční. Mimoprodukční funkce zemědělství se v určité míře uplatňovaly i v minulosti, ale daleko významnější roli musí sehrát v nadcházejícím období. Zatímco dříve byly mimoprodukční funkce plněny pouze mimochodem a zemědělství byla připisována hlavně produkční úloha, nyní je potřeba považovat je za plnohodnotnou součást hospodaření v krajině. Reálný prostor pro prosazování mimoprodukčních funkcí v našem zemědělství a venkovském prostoru vytváří řada přijatých opatření a realizované finanční podpory, mj. i v souvislosti s aplikací právních norem EU. Udržovaná krajina má významnou funkci estetickou a výchovnou. Kulturní funkce spočívá v ochraně historické krajiny, krajinného rázu i v ochraně kulturně historických hodnot a kulturních památek. Rekreační a zdravotní funkce souvisejí s volnočasovým, zájmovým a zdravotním využíváním krajiny, lesa a vodních ploch, od pobytů, agroturistiky až po využívání léčebných médií. S diverzitou osídlení souvisí i funkce sekuritativní. Plnění a rozvoj výše uvedených funkcí podporuje funkci sociální úzce vázanou na životní úroveň venkovského obyvatelstva ale i ostatní populace. Stěžejní roli mezi mimoprodukčními funkcemi, přinejmenším z pohledu této práce, ale také z hlediska obecných podmínek trvale udržitelného rozvoje krajiny však hraje funkce environmentální. Funkce zemědělství: Produkční funkce - Životní prostředí jako výrobní prostředek - Produkce potravin - Zásobárna obnovitelných a neobnovitelných zdrojů surovin a energie - Absorpce negativních externalit výroby Mimoprodukční funkce - Environmentální - Estetická - Historická - Kulturní 10

11 - Naučná - Rekreativní - Hygienicko léčebná - Sekuritativní - Sociální 11

12 4. Evropský model multifunkčního zemědělství 4.1 Podpora mimoprodukčních funkcí Úlohy modelu multifunkčního zemědělství - vytvoření produkčně výkonného, moderního a konkurenceschopného zemědělství a potravinářství; - zabezpečení dostatku cenově přístupných plnohodnotných, kvalitních a zdravotně neškodných potravin domácí výroby, pro uspokojení domácí poptávky, při současném využívání výhod mezinárodní obchodní výměny; - zabezpečení plošného využívání disponibilních výrobních zdrojů zemědělství, obzvláště půdy, v maximálně ekonomicky zdůvodněném rozsahu, jakož i přiměřená starostlivost o zemědělskou půdu, jejíž udržovaný stav je významný pro zachování rázu krajiny, kulturní dědictví, rekreační a jiné nezemědělské využívání území; - zabezpečení přiměřené důchodu v zemědělství a potravinářství, jakož i přiměřená úroveň osobních důchodů lidí, existenčně závislých na zemědělské činnosti; - modernizace a restrukturalizace potravinářského průmyslu obzvláště z důvodu zabezpečení vyšší přidané hodnoty, kvality a hygienické nezávadnosti potravin; - přizpůsobení zemědělství environmentálním požadavkům na ochranu půdy, vody, ovzduší a zachování přírodního prostředí, druhové rozmanitosti a ochrany původního genofondu; - podpora rozvoje regionů, obzvláště ve vědeckých oblastech s významným podílem zemědělství a nízkou hustotou obyvatelstva, prostřednictvím rozvoje alternativních ekonomických činností a tvorby doplňkových zdrojů pro udržování zaměstnanosti a hospodárné využívání zdrojů v mezích trvale udržitelného rozvoje; - příprava zemědělství a potravinářství v ČR na podmínky EU a to postupným přizpůsobováním institucí (potravinářské, veterinární a fytosanitární legislativě) a vytvářením věcných a organizačních předpokladů, v souladu s Národním programem převzetí acguis communautaire a na přechod k regulačním a kontrolním mechanizmům uplatňovaných v EU. Podle: Magdaléna Lacko-Bartošová a kolektív- Udržateľné a ekologické poľnohospodárstvo,

13 - Podpora zemědělství a venkova z rozpočtu EU (CAP) - Národní a regionální podpory rozvoje venkova - Rozvojové programy pro specifické regiony - Omezení zemědělských aktivit v oblasti - Ekologická a ochranářská politika (NP, CHKO, NATURA 2000, PP ) - Daně a nájmy - Krajinné plánování 4.2 Kvalita života a diverzifikace hospodářství ve venkovských oblastech Výtah z Čl. 53 nařízení Rady (ES) č. 1698/2005 o podpoře rozvoje venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EAFRD). Opatření navazuje na opatření 2.2. programu SAPARD a opatření operačního programu Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství Tvorba nových pracovních příležitostí Diverzifikace činností nezemědělské povahy Podpora rozvoje rozmanitých činností na venkově zakládáním a rozvojem nezemědělských činností v rámci zemědělských podniků prostřednictvím podpory členů zemědělských hospodářství. Venkovský prostor, ve kterém došlo k výraznému snížení počtu pracovních sil z více než 500 tis. v roce 1989 ba cca 145 tis. v roce 2004, v současné době téměř nevytváří nová pracovní místa, protože zájem o zaměstnávání ze strany zemědělských podniků je velmi nízký. Se snižováním zemědělské výroby, především některých výrob náročných na ruční práce (chmel, ovoce, zeleniny apod.) klesá i potřeba sezónních pracovníků. Pro venkov je aktuálním problémem řešení stabilizace venkovského obyvatelstva prostřednictvím diverzifikace činností zemědělských hospodářství směrem k nezemědělským činnostem. Podíl zemědělců s jinou činností v rámci zemědělských hospodářství byl v roce 2003 na úrovni 44,6 % a dále se snižoval. Vlivem Programu by se opět měl zvýšit, s cílem velikost souhrnných příjmů zemědělských rodin, kterou ovlivňuje nízká cena prací v odvětví 13

14 zemědělství a jejich disparita vůči ostatním odvětvím národního hospodářství (NH); v průměru je na cca 70 % vůči průměru NH, vůči průmyslu je na 72,2 %, což znamená, že je cca o Kč nižší oproti průměrné mzdě v NH a o Kč oproti průmyslu. Sociální struktura a sociální kapitál zemědělských podniků současně s nemovitostmi (volné pracovní kapacity, nevyužité budovy, administrativní zázemí, zkušenosti z přidružené výroby) vytváří přitom významný potenciál pro diverzifikaci činností. Cíle opatření Celkové cíle - diverzifikace ekonomické základny venkovských oblastí, - stimulace rozvoje nezemědělských činností na venkově, - stabilizace a tvorba nových pracovních míst, zejména pro ženy a mladé lidi. Specifické cíle - vedlejší výdělek z diverzifikované činnosti ke zlepšení příjmů zemědělských rodin, - využití chovu zvířat, zejména koní, pěstování plodin a jejich zpracování pro rozvoj agroturistiky, - podpora zaměstnanosti na venkově i mimo hlavní, zemědělsky aktivní období, - propojování zemědělské výroby se službami pro hospodářství a obyvatele venkova. Operační cíle Oblasti podporovaných operací - zahájení a rozvoj nezemědělských činností, v oblasti výroby, zpracování, služeb, - inovace výroby a výrobků, služeb, - využití obnovitelných zdrojů paliv a energie, - pořízení a vybavení provozoven, dílen, - rekonstrukce existujících nevyužitých budov, - úprava manipulačních ploch, - marketing a propagace výrobků. Podpora zakládání podniků 14

15 Podpora zakládání nových a rozvoje existujících nezemědělských podniků nejmenší velikosti mikropodniků 1 včetně nových živností v oblasti výroby, zpracování a služeb bez omezení sektorů, zejména v oblasti řemesel, služeb pro hospodářství a dostatečně rozmanitá. Příjmy venkovského obyvatelstva jsou nízké. Na většině území ubývá stálého obyvatelstva. Mladí z venkova odcházejí. S tím souvisí nízká daňová výtěžnost území i slabá kupní síla místního obyvatelstva. Je potřeba hledat alternativní pracovní příležitosti a alternativní zdroje příjmů k posílení stability venkova zakládáním a rozvojem nezemědělských mikropodniků i přesunem podniků z měst. Sociální struktura a sociální kapitál venkova současně se strukturou zástavby vesnic vytváří přitom významný potenciál pro diverzifikaci činností (volné pracovní síly, nevyužité budovy, zkušenosti z přidružené výroby). Cíle opatření Celkové cíle - diverzifikace ekonomické základny venkovských oblastí, - zvýšení ekonomické stability a růstu venkovských regionů, - tvorba nových pracovních míst, - snazší vstup žen a mladých lidí na trh práce, - snížení nezaměstnanosti na venkově. Specifické cíle - zakládání nezemědělských podniků nejmenší velikosti vč. živností, - přiblížení práce rodině a bydlišti, - snížení míry dojíždění, oživení terciárního sektoru. Operační cíle Oblasti podporovaných operací - zahájení a rozvoj činností v oblasti výroby, zpracování, služeb, - inovace výroby a výrobků, služeb, - využití obnovitelných zdrojů paliv a energie, - pořízení a vybavení provozoven, dílen, - rekonstrukce existujících nevyužitých budov, - úprava manipulačních ploch, - marketing a propagaci výrobků, 1 Mikropodnik: definován v doporučení Komise 2003/361/ES jako podnik, který zaměstnává méně než 10 zaměstnanců a jehož roční obrat a/nebo roční celková účetní rozvaha nepřekračují 60 mil. Kč 15

16 - malý podíl roční mzdy zaměstnanců. Podpora cestovního ruchu V České republice doposud není plně rozvinuta venkovská turistika a není využit potenciál zemědělských farem v oblasti agroturistiky. Turistická infrastruktura a propagace v této oblasti neodpovídají standardům v rámci Evropské unie a je nízká úroveň doprovodných služeb (ubytovací, stravovací, informační). Cestovní ruch přitom vykazuje nejdynamičtější růst a poskytuje mnoho pracovních příležitostí i pro nekvalifikované pracovní síly. Zvyšuje odbyt místních specialit a řemesel. Ročně přijíždí do České republiky 7 mil. zahraničních návštěvníků, ale z toho 5 mil. zůstává v Praze. Zvyšuje se domácí turistika. Je potenciál zvýšit významně procento venkovské turistiky v celkovém cestovní ruchu na území ČR. Zvýšení venkovské turistiky o 2 mil. návštěvníků by mohlo vytvořit nových pracovních míst za předpokladu vynaložení 1,4 mld. Kč do roku Cíle opatření Celkové cíle - tvorba nových a stabilizace stávajících pracovních míst, - rozšíření možností vstupu žen a mladých lidí na trh práce, - zlepšení ekonomické situace obcí a venkovských podnikatelů, - diverzifikace činnosti obyvatel venkova. Specifické cíle - zvýšení návštěvnosti venkovských oblastí o 2 mil. lidí, - zlepšení informovanosti o turisticky atraktivních místech a možnostech v rámci ubytovacích a doprovodných služeb, včetně malých rodinných farem, - využití informačních a komunikačních technologií v cestovním ruchu, - rozvoj služeb cestovního ruchu a rozšiřování nabídky, mimo jiné zaváděním ekologických kritérií cestovního ruchu, volnočasovými a poznávacími aktivitami. Operační cíle Oblasti podporovaných operací - výstavba, rekonstrukce nebo modernizace a vybavení turistických informačních center malého rozsahu ve venkovských oblastech, - využití ICT pro rezervaci, propagaci, marketing, návrh služeb a rekreačních aktivit, 16

17 - informační, mapové a propagační materiály s nabídkou místních zajímavostí a volnočasových aktivit v různých oblastech (pěší turistika, cykloturistika, hipoturistika, vodní sporty apod.), - zpracování marketingových studií, které optimálně zhodnocují potenciál území pro zvýšení image venkovské oblasti na trhu cestovního ruchu (se zaměřením na tradiční řemesla, zhodnocení místní produkce, krajové a místní speciality, folklór atd.), - uvádění na trh služeb cestovního ruchu, vztahujících se k venkovské turistice Kvalita života na venkově Výtah z Čl. 56 nařízení Rady (ES) č. 1698/2005 o podpoře rozvoje venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova. Podopatření III navazuje na opatření 2.1. b) programu SAPARD. Podopatření III navazuje na opatření 2.1. a) programu SAPARD. Základní služby pro hospodářství a obyvatelstvo venkova Pro venkov je charakteristická rozdílná úroveň vybavenosti, rozsahu a dostupnosti služeb, základní infrastruktury, dopravní obslužnosti. Na veřejný vodovod je napojeno cca 81,7 % obcí do 500 obyvatel, plyn je zaveden u cca 49 % venkovských obcí a na veřejnou kanalizaci je napojeno pouze 66 % obcí do obyvatel, na kanalizaci s čistírnou odpadních vod přitom pouze asi 23 %. Přitom kvalita vody ve studních je nízká. Jen ve 33 % venkovských obcí jsou školní zařízení, pošta u 36 %, zdravotnické zařízení ve 27 % venkovských obcí. Jen splnění norem Společenství v oblasti čištění odpadních vod by znamenalo vynaložit na budování čistíren v obcích do ekvivalentních obyvatel asi 5 mld. Kč do roku (Přechodné období plnění směrnice Rady 91/271 a Rámcová vodní směrnice.) Na to nebude stačit samotný Program rozvoje venkova, ale budou muset být zapojeny i jiné evropské (Evropský fond regionálního rozvoje a Fond soudržnosti) a národní zdroje. Významným rozvojovým faktorem je decentralizované využívání obnovitelných zdrojů energie, včetně vytápění obcí biomasou, a druhotné využívání odpadů. Zatím však málo obcí má svůj rozvoj založen na využívání obnovitelných zdrojů energie a bezodpadových provozů. 17

18 Cíle opatření Celkové cíle - zlepšení kvality života ve venkovských oblastech, zvýšení atraktivity zejména pro mladé rodiny, - vytváření podmínek pro tvorbu nových pracovních míst, - tvorba nových a stabilizace stávajících pracovních míst, - snazší vstup žen a mladých lidí na trh práce, - čistota vody v sídlech. Specifické cíle - vybudování a obnova nezbytných inženýrských sítí a zařízení technické infrastruktury podmiňujících existenci a zkvalitnění základních služeb pro hospodářství a obyvatelstvo venkova, - využívání obnovitelných zdrojů paliva energie, - rozšíření nabídky služeb a tím vytváření pracovních míst, - zlepšení občanského vybavení obcí za účelem zvýšení kvality a atraktivity života na venkově pro obyvatele a podnikatelské subjekty, - propojení hospodářských institucí se službami pro obyvatele, - obnova a využití stávajících budov, - vytváření multifunkčních center, - rozšiřování využití internetu, přístup venkovského obyvatelstva k internetu by měl dosáhnout hodnoty 30%. Obnova a rozvoj vesnic Na kvalitu života na venkově má nezanedbatelný vliv celková obnova a rozvoj vesnic. Opatření by mělo umožnit především architektonický a urbanistický rozvoj českých a moravských vesnic v souladu s požadavky na zachování a posílení jejich charakteristického vzhledu a hodnot venkovských oblastí ČR a zároveň zvýšení identity a pospolitosti místních obyvatel. Tento záměr je v souladu s evropským zájmem o zachování jedinečnosti, specifik a místních tradic při rozvoji vesnic a posílení rozmanitosti Evropy. Přednost bude dána projektům, které využijí opuštěných ploch a budov (staré zátěže, brownfields), které jsou v souladu s místní rozvojovou strategií a které využívají partnerství veřejného a soukromého sektoru. 18

19 Uspořádání a vzhled našich vesnic jsou poznamenány různou úrovní aktivity obyvatel. Některé vesnice mají špatný stavebně - technický stav zástavby, neupravená veřejná prostranství a zeleň, jiné obsahují neorganické obytné nebo hospodářské budovy, nebo zanedbané a rozpadající se stavby, které ztratily svůj účel. Připravenost vesnic pro novou výstavbu je slabá. Obnova a rozvoj vesnic závisí na vědomí sounáležitosti místních obyvatel s místním prostředím. Proto je potřeba podporovat aktivity místních společenských, kulturních, zájmových a sportovních spolků, které přispívají k zachování tradic a upevňují lokální identitu a mezilidské vztahy. Cíle opatření Celkové cíle - zvýšení kvality života ve vesnicích, - zvýšení atraktivity prostředí vesnic pro bydlení, podnikání a rekreaci, - tvorba nových pracovních míst, včetně míst pro ženy a mladé lidi, a příznivé podmínky pro jejich vytváření. Specifické cíle - vytváření předpokladů pro rekonstrukce stávajících budov, výstavbu nových hospodářských i obytných objektů, zvýšení úrovně bydlení, - posílení místní samosprávy a administrativy, zlepšení místního řízení, inovace, - spolupráce mezi obcemi a územími, - vytváření sítí, on-line komunity, - oživení společenských, spolkových, sportovních, kulturních a církevních tradic a aktivit. Oblasti podporovaných operací - obnova tradiční vesnické zástavby a zlepšení vzhledu vesnic, revitalizaci návsí a ulic chodníky, zastávky, osvětlení, oplocení, výstavbu dětských hřišt' a sportovišt', lavičky mobiliář, - nákup a výsadbu zeleně, parkové úpravy v obci a okolí, nákup nezbytné techniky pro údržbu zeleně, - revitalizace drobných vodních toků a ploch v obci a okolí, (např. ve formě odstranění zatrubnění /zahloubení/, tvrdých nepropustných a prefabrikovaných povrchů a další ( nevhodných technických prvků, odtěžení sedimentů), (event. přesun do ) 19

20 - společenské, spolkové (hasiči, rybáři, zahrádkáři, myslivci apod.), sportovní, environmentální, kulturní a církevní aktivity (např. propagace činnosti, vydávání publikací, pořádání soutěží, výstav apod.), - úpravy pozemků pro výstavbu nových obytných a hospodářských objektů, - zpracování územně plánovací dokumentace obce (územní plán, regulační plán), - obnova nevyužitých hospodářských budov a ploch do celkové rozlohy 1 ha (brownfields) a jejich nové využití, mj. jako podnikatelských inkubátorů. Ochrana a rozvoj dědictví venkova Opatření je zaměřeno na činnosti týkající se zlepšení kvality života zvýšením povědomí o přírodních a kulturních hodnotách prostředí a jejich rehabilitací. Opatření obsahuje studie a investice spojených s údržbou, obnovou a zhodnocením dědictví venkova a s péčí o prostředí vesnic, charakteristické znaky sídel, venkovskou krajinu a přírodu jako celku. Přednost bude dána projektům, které jsou v souladu s místní rozvojovou strategií a které využívají partnerství veřejného a soukromého sektoru. Venkov v České republice lze charakterizovat vysokým potenciálem přírodního a kulturního dědictví. Na mnoha místech je tento potenciál nedoceněný a nedostatečně využitý, někdy bývá naopak únosná kapacita překračována. V minulosti došlo k negativním jevům z hlediska udržitelného rozvoje venkovského prostoru, které lze spatřovat v narušení ekologické stability přírodního prostředí a krajinného rázu, v zanedbání péče o kulturní dědictví venkova a v nedostatečném obecném povědomí obyvatel o nezbytnosti ochrany životního prostředí a způsobech jak tuto ochranu zajistit. Cíle opatření Celkové cíle - zvýšení kvality života na venkově, - zvýšení atraktivity a zajímavosti prostředí a posílení sounáležitosti obyvatel s jejich prostředím, - tvorba nových pracovních míst, - snazší přístup mladých lidí a žen na trh práce. 20

21 Specifické cíle - ochrana a péče o lokality NATURA 2000 a další místa s vysokou přírodní hodnotou, - širší společenské uplatnění lokalit NATURA 2000 a dalších míst s vysokou přírodní hodnotou, - zachování a obnova hmotných i nehmotných kulturních hodnot venkova, - využití těchto hodnot v každodenním životě obyvatel i pro návštěvníky venkova, - zvýšení povědomí o kulturním dědictví v zájmu jeho záchrany a oživení. 5. Možnosti rozvoje venkova Zemědělství je v obtížné situaci, vyvolané nadprodukcí, poklesem cen, stagnujícími a dokonce klesajícími příjmy při zvyšujících se výrobních nákladech. Kriticky je také posuzována jeho únosnost z hlediska životního prostředí. Dobrá pověst zemědělců a jejich schopnost další existence jsou ohroženy. Přitom si venkovské prostory bez zemědělství a lesního hospodářství neumíme představit. Téměř 90 % celkové plochy země je jimi obhospodařováno a ošetřováno. Zanedbatelná není ani svébytná rolnická kultura, která představuje důležitý stabilizační a identifikační prvek v naší společnosti. Musí být uděláno vše pro to, aby byla dlouhodobě zachována existence a identita našeho rolnického zemědělství. Z uvedeného vyplývá, že především sami zemědělci, ale také politici, správa a obce musejí vyvinout nové strategie a jít odvážně novými cestami. Zemědělci se musejí opět naučit jednat samostatně - výraznější tržní orientace a vlastních forem marketingu (přímý prodej) při respektování trendů spotřeby (zdraví, čerstvé produkty, nostalgie, tradice), - - větší účasti na zpracování a prodeji svých produktů při garanci nejvyšší kvality od prvního výrobního kroku až po úpravu produktu pro spotřebitele, - využití trhu (založení a cílevědomé seskupení marketingu pro vysoce kvalitní potraviny, např. z oblasti ochrany vodních zdrojů, a stejně tak pro speciální produkty pro farmacii a kosmetiku). Pole působnosti zemědělce musí být mnohotvárnější 21

22 Kromě výroby potravin jde o celou řadu nových a přitom specifických úkolů, které mohou poskytnout doplňkový zdroj příjmů, např.: - v oblasti volného času a rekreace - podnikatel (pronájem sportovních a kempinkových ploch, výstavba nebo pronájem rekreačních bytů v ne obydlených domech, čluny, koně), podílník na sportovních a rekreačních zařízeních (např. golfu), učitel lyžování nebo jízdy na koni, průvodce nebo manažer turistických skupin nebo průvodce v krajině a v přírodě, který přiblíží prázdninovým hostům přírodu, např. v souvislosti s "dovolenou na zemědělské usedlosti", - v oblasti péče o životní prosřiedí - ochránce krajiny, odborník při recyklaci odpadů, pracovník v kompostárně a při prodeji kompostů, - na úseku produkce energie - producent obnovitelných (biologických) energetických surovin, který současně přispívá k ozdravění půdy tím, že používá málo hnojiv; odborník při údržbě zařízení na produkci bioplynu, při výrobě štěpky na topení z odpadního dřeva, popř. při péči o fungování malých vodních elektráren, - v telekomunikacích, které otvírají právě pro venkovský prostor obrovské šance do budoucnosti - jako pečovatel o telekomunikační domy (teledomy), v oblasti veřejných služeb zásobováni a občanského vybavení - manažer malých "sousedských" krámků spojených s péčí o zdraví, pečovatel o práci mladých, o staré lidi, o knihovnu, o videotéku aj., - na úseku zemědělství - expert při prodeji domácích produktů a organizátor prodeje strojů na trhu, - na úseku kultury - koordinátor života společenských skupin nebo veřejných kulturních aktivit. Zemědělství musí být za pomoci politiky, správy a hospodářství ještě více zapojeno do fantazií oplývající regionální hospodářské politiky. Sem patří také to, aby rolnické ženy a rolníci nebyli nadále závislí na zpravidla méně hodnotných a centrálně položených pracovních místech, ale aby mohli najít vysoce kvalifikovaná pracovní místa v blízkosti bydliště. Předpokladem pro dosažení tohoto cíle je: - nabídka specifických možností vzdělání pro hodnotnější (průmyslová) pracovní místa, - flexibilnější pracovní doba, zejména pro zemědělce, pro které je zemědělství vedlejším zdrojem příjmů, a pro venkovské ženy, - získání pracovních možností, které by mohly venkovské ženy vykonávat doma vedle domácích prací, - nabídka práce v telekomunikacích (např. programátorské a úřednické práce) a v řemeslnických činnostech (např. opravářské služby) v místě. 22

23 Je nutno zpracovat regionální a komunální marketingové koncepce včetně plánování, koordinace a kontroly všech činností orientovaných na trh, v tom také zemědělství. Jde o to: - zpracovat a propagačně účelně prezentovat specifické potenciály a stanovištní výhody určitého regionu (obce), - zajistit zachování takových stanovištních předností, jakými jsou čistý vzduch či krásná kulturní zemědělská krajina, - přispět k odstranění stanovištních nevýhod, jako je např. nedostatečná dopravní a komunikační infrastruktura. Získání dobré pověsti pro region či obec má právě s ohledem na vývoj společného evropského trhu mimořádnou důležitost. Obec musí ve svých koncepcích považovat zemědělství za důležitý hospodářský a kulturní (a tím identitu podporující) faktor, např.: - začleněním cílových představ o zajištění existence rolnických podniků do směrných plánů vesnic, - lepší koordinací stavebního plánování s provozně zemědělskými požadavky, např. též mimo zastavěné území pro hospodářsky podmíněné stavební záměry, - ochranou kvalitní zemědělské půdy před zastavováním, - vytvářením lepší pověsti zemědělství jako součásti nezaměnitelného profilu obce; zdůraznění krásy krajiny a její ekologické kvality a role, které přitom zaujímá zemědělství, může popř. přispět ke zvýšení odbytu zemědělských produktů. - Nové rozvojové strategie potřebují nové organizační formy Ty mohou nastolit mezi nositeli veřejného a soukromého rozhodování lepší vztahy (public-private-partnership) a tím umožnit efektivnější a kooperativnější jednání. Takovéto "rozvojové agentury" (může jimi být např. obec a zástupce hospodářství) by měly převzít zejména následující úkoly: - rozpracování regionálních a komunálních marketingových koncepcí a jejich odsouhlasení odvětvovými správními orgány, - propagační činnost v zájmu regionu a obcí a též shromažďování a vyhodnocování informací, - poskytování rad a pomoci při opatřování finančních a podpůrných prostředků (přitom lze využít též možnosti individuálních porad poskytovaných bankami a know-how odbytových organizací v marketingu). 23

24 Ústředním úkolem nového uspořádání venkova cestou pozemkových úprav a obnovy vesnice musí být podpora nových forem komunálního hospodářství, zvláště zemědělství, při respektování mnohostranných požadavků na venkovské prostory a obce, a to především: - snížením pracnosti a výrobních nákladů ve stáji a na polích; zemědělcům to přinese časové uvolnění (mimo jiné pro nezemědělské činnosti) a zvýšení jejich příjmů, - výraznějším zaměřením programu obnovy vesnice na plánování, na zachování pracovních míst na vesnici a získávání dalších (poskytování pomoci pro zachování nebo založení obchodů a řemeslnických a maloživnostenských podniků, při vzniku zařízení pro přímý prodej výrobků, poradenství pro propagaci vlastních produktů), na soudobé, energeticky úsporné a k prostředí šetrné bydlení, na zlepšení infrastruktury na vesnici (obecní dům pro mladé i staré, mateřské školy, vesnické školy), na ekologickou výstavbu (podpora stavebně biologických a energii šetřících stavebních opatření, zásobovací zařízení, jakými jsou malé elektrárny vytápěné odpadním dřevem nebo bioplynem, kompostárny a kořenové čistírny odpadních vod) a také na kulturní obohacení (podpora kulturních činností), - účinným uplatňováním opatření na úseku organizace a vhodného využití pozemků v rámci programu pozemkových úprav a obnovy venkova, např. zajištěním stavebních pozemků pro umístění nových nebo rozšíření stávajících podniků, pro bytovou výstavbu a pro výstavbu zařízení pro rekreaci a volný čas; napomáhat utváření a obohacení krajiny a realizaci modelů využívání území v zájmu zlepšení přírodních stanovištních faktorů, - rozvojem vesnice v regionálních souvislostech: užší věcná spolupráce s hospodářskou, sociální a pořádkovou správou. 6. Příklady realizovaných projektů v zahraničí 6.1 Co dělat s nevyužitými zemědělskými stavbami Údaje o obci Městečko Karbach, okres Main-Spessart, asi 1300 obyvatel, výrazně zemědělsky orientovaná obec v bezprostřední blízkosti střediskové obce střední velikosti Marktheidenfeld, mnoho vyjíždějících za prací, omezená nabídka pracovních příležitostí přímo v obci. Cíl záměru Změny v zemědělství vedly k opouštění zemědělských usedlostí; důsledkem je 22 nevyužitých zemědělských staveb, o bydlení v centru už není zájem. 24

25 Popis záměru Zastavení prací na zastavovacím plánu před jeho schválením. Se změnou vědomí obyvatelstva, zvláště mladých lidí, se má život ve staré části sídla stát opět atraktivním, k čemuž má přispět jeho úprava. Opětné oživení uprázdněných budov jejich využitím pro bydlení a pro občanské vybavení. Zbourání části starých budov nevhodných v zájmu zlepšení struktury vesnice bez narušení jejího vzhledu. Potenciály, zatížení, opatření, financování Potenciály: rozsáhlý stavební fond, zachovalé společenství vesnice a spolkového života, vysoký stupeň identifikace mládeže s vesnicí. Zatížení: Průjezd vesnicí s velkým zatížením nákladovou dopravou; až do začátku obnovy vesnice značný rozsah vystěhovávání mladší generace ze staré části sídla do nových obytných skupin. Opatření: Odklon silnice mimo sídlo (plán zpracován), zklidnění dopravy ve středu sídla, nebudou vymezovány nové stavební plochy, utváření centra vesnice (ulice, náměstí, uličky), výstavba rekreačních zařízení (hřišť na tenis, fotbal, bol), využití uprázdněných obecních budov pro stavební dvůr. Uživatelé Celá obec a všichni občané. Co je ještě zajímavé? Z 22 dříve nevyužitých budov je v současné době již deset využitá. Karbach byl vybrán jako modelová vesnice pro experimentální přestavbu. 6.2 Opět zlaté dno pro umělecká řemesla na venkově? Údaje o obci Wornitz, okres Ansbach, asi 1000 obyvatel. Stoupající tendence; strukturální změna ze zemědělské vesnice na dělnicko-obytnou vesnici; zesílení usidlování řemeslníků a průmyslu díky příznivé poloze u křižovatky dálnic A6/A7. Cíl záměru Změny využití prázdných památkově chráněných bývalých zemědělských objektů, vytváření kvalifikovaných, umělecky orientovaných pracovních přl1ežitostí 'na vesnici. Popis záměru 25

26 Získání jednoho obytného domu a bývalé farní stodoly pro usídlení řemeslnického podniku vyrábějícího keramiku. Přestavba obytného domu podle soudobých požadavků a vestavění dílny do stodoly a využití podkroví jako výstavního prostoru. Opatření, financování soubor objektů důležitý pro celkový obraz vesnice bylo možno zachovat. Přímý prodej byl přitažlivý i pro cizí podnikatele. Vlastník: firma Leyk, Wornitz. Příspěvek v rámci obnovy vesnice. Uživatelé Obec, občané, řemeslnický podnik. Co je ještě zajímavé? Kromě toho přestavba druhé stodoly na nákupní středisko s řeznictvím a pekařstvím. Intenzívní poradenství ze strany vlády Středního Francka, oddělení zemědělství, v rámci obnovy vesnice. 6.3 Občané brání venkovské obchody Údaje o obci Altenhasungen, část města Wolfhagen, asi 720 obyvatel, žádná škola, zemědělství, vyjížďka za prací (do měst Kasel a Wolfhagen). Cíl záměru Již téměř 10 let není v místě žádný obchod. Zajistit v místě možnosti nákupu pro asi 200 domácností. Tím příležitosti pro setkávání starších lidí. Popis záměru Prodejna (asi 100 m2) potravin a nápojů, menších dárků. Prodejna bude pronajata městem. Opatření, financování V rámci programu obnovy vesnice výstavba budovy s prodejnou, víceúčelovým prostorem a třemi byty (asi po 55 m2). Stavebník: město Wolfhagen. Projekt zajistí země Hessensko. Založení Qbčanskoprávní společnosti "Naše prodejna". Členský příspěvek: 200 DM (132 členů) - bezúročně Rozdělení zisku podle podílu na obratu. Vedoucí jako čestná funkce, 4 členky pracují jako prodavačky a zajišťují nákup. Uživatelé 26

27 Místní občané a zčásti ze sousedních sídel. Co je ještě zajímavé? Odbyt je dobrý. Prodejní doba: a Alternativní zásobování energiemi a odpadové hospodářství Údaje o obci Wildon (2000 obyvatel) v jižní části Grazer Feldes, obec uprostřed zemědělsky intenzívně využívaného území. Cíl záměru Výstavba komunální infrastruktury, zřetelné projevení "nového myšlení". Popis záměru Zásobování teplem celé vesnice zajistit z centrální kotelny vytápěné štěpkou (briketami z odpadního dřeva) a energetickou trávou, provozovateli a dodavateli jsou místní zemědělci. Vysvětlením způsobu, jak omezit množství odpadů, a sběrem kompostovatelných hmot snížení množství odpadů na 40 procent provoz pro recyklaci plastových fólií. Potenciály, zatížení, opatření financování Potenciály: malý historický střed vesnice, obyvatelstvo přístupné pro osvětu a vzdělávání, institut pro výzkum alternativní energie. Zatížení: Problém znečištění podzemních vod ze zemědělských zdrojů, omezená kapacita deponií. Opatření: centrální kotelna a síť rozvodů tepla, organizace provozu tohoto zařízení. Shromažďování odpadů podle druhu v oddělených nádobách, stálá informační činnost. Financování: země, obec, hospodářství. Uživatelé Celá obec a všichni občané, zemědělci z okolí. Co je ještě zajímavé? Pod cílovou zásadou "Kultura a příroda" je ve Wildonu pečováno o rybník pro koupání a prehistorické vykopávky. 27