Nabídka mapových a datových produktů Data BPEJ

Transkript

1 , Nabídka mapových a datových produktů Data BPEJ

2 OBSAH: Úvod... 3 Hloubka půd... 4 Expozice... 6 Skeletovitost půd... 8 Sklonitost Klimatický region Skupiny půdních typů Základní cena zemědělských pozemků dle BPEJ (MF 3/2008 Sb.) Třídy ochrany ZPF Bodové hodnocení výnosnosti zemědělské půdy Skupiny zrnitosti Literatura

3 Úvod Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, v.v.i. Mapy jsou výstupem řešení aktivit VaV. Při tvorbě mapových výstupů bylo převážně využito dat BPEJ, některé z výstupů byly vytvořeny na základě dat KPP. 3

4 Hloubka půd Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, v.v.i. Charakterizuje mocnost půdního profilu, kterou omezuje v určité hloubce buď pevná skála, či její rozpad nebo silná skeletovitost. Tab.: Charakteristika kódu: hloubka půd Kód Charakteristika 0 > 60 cm půda hluboká cm půda středně hluboká 2 < 30 cm půda mělká 4

5 5

6 Expozice Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, v.v.i. Vyjadřuje polohu lokality BPEJ vůči světovým stranám. Tab.: Charakteristika kódu: expozice Kód Charakteristika 0 se všesměrnou expozicí 1 jih (jihozápad až jihovýchod) 2 východ a západ (jihozápad až severozápad, jihovýchod až severovýchod 3 sever (severozápad až severovýchod) 6

7 7

8 Skeletovitost půd Skeletovitost vyjadřuje komplexní hodnocení štěrkovitosti a kamenitosti podle obsahu skeletu v ornici a podorničí. Obsah skeletu se uvádí v procentech objemových v půdní hmotě formou zlomku, kde se skeletovitost v ornici značí v čitateli a v podorničí ve jmenovateli. Štěrkem se rozumí pevné částice hornin o velikosti 4-30 mm, kámen jsou pevné částice velikosti mm. Nad 300 mm se jedná o balvany. Tab.: Charakteristika skeletovitosti půd Charakteristika bezskeletovitá, s příměsí s celkovým obsahem skeletu do 10% slabě skeletovitá s celkovým obsahem skeletu 10 25% středně skeletovitá s celkovým obsahem skeletu 25 50% silně skeletovitá s celkovým obsahem skeletu nad 50% 8

9 9

10 Sklonitost Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, v.v.i. Podkladem pro určení sklonitosti jsou mapy s přesným výškopisem. Sklonitost se v terénu ověřuje sklonoměrem. Tab.: Charakteristika sklonitosti Kategorie Charakteristika 0 3 rovina 3 7 mírný sklon 7 12 střední sklon výrazný sklon příkrý sklon 10

11 11

12 Klimatický region Pro potřebu bonitace a vymezení BPEJ byla vypracována vlastní klimatická regionalizace, která lépe než ostatní klimatické soustavy vyhovuje zemědělským účelům. Za základní kritéria byly vzaty údaje jako: suma průměrných denních teplot rovných nebo vyšších než 10 C, průměrné roční teploty a průměrné teploty ve vegetačním období (IV. IX.), průměrný úhrn ročních srážek a srážek ve vegetačním období (IV. IX.), pravděpodobnost výskytu suchých vegetačních období v % (IV. IX.), výpočet vláhové jistoty, výpočet hranice sucha ve vegetačním období a další faktory, nadmořská výška, údaje o známých klimatických singularitách a faktor mezoreliéfu. Tab.: Charakteristika kódu: klimatický region Kód regionů Symbol Charakteristika regionů Suma teplot nad 10 C Průměrná roční Průměrný roční úhrn Pravděpodobnost suchých Vláhová jistota ve teplota ( C) srážek (mm) vegetačních období (%) vegetačním období 0 VT velmi teplý, suchý T 1 teplý, suchý < T 2 teplý, mírně suchý T 3 teplý, mírně vlhký (7) MT 1 mírně teplý, suchý , MT 2 mírně teplý, mírně vlhký MT 3 mírně teplý (až teplý) vlhký ,5 8, > 10 7 MT 4 mírně teplý, vlhký > 10 8 MCH mírně chladný, vlhký > 10 9 CH chladný, vlhký < 2000 < 5 > > 10 12

13 13

14 Skupiny půdních typů Právním předpisem, kterým se stanovuje charakteristika bonitovaných půdně ekologických jednotek a postup pro jejich vedení a aktualizaci je Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 327/1998 Sb. v platném znění (vyhláška 546/2002 Sb.). Během bonitačního průzkumu bylo vymezeno 2199 BPEJ, tato základní skupina byla dále rozřazena do následujících 13 skupin půdních typů: Černozemě do této skupiny patří všechny černozemě, dále k této skupině byly přiřazeny půdy podobných vlastností. V této skupině se nevyskytuje větší skeletovitost, pokud existuje, má původ v terasovitých štěrcích nebo je původu flyšového. Výskyt půd černozemního typu je v naprosté většině soustředěn ve velmi teplých a v teplých klimatických regionech, výjimku tvoří nečernozemní půdy v rámci erodovaných půd. Hnědozemě do této skupiny patří převážně hnědozemě a slabě oglejené hnědozemě s méně výrazným procesem illimerizace. Půdy této skupiny jsou středně těžké až težké, vetšinou bez skeletu, velmi hluboké. Vlhkostní poměry jsou převážně příznivé. Luvizemě skupina půd s výrazným procesem illimerizace. Luvizemě mají pod ornicí plavý eluviální horizont, sahající do hloubky 0,3-0,4 m. Přechodný horizont s poprašky často jazykovitě proniká do iluviálního horizontu. Připouští se jen slabý znak oglejení. Charakteristickým substrátem jsou sprašové pokryvy a svahoviny, většinou bezskeletovité, vyskytující se převážně v rovinatém reliéfu. Rendziny a pararendziny skupina zahrnuje rendziny hnědé a pararendziny, včetně slabě oglejených variet, vytvořené na typických karbonátových horninách nebo zeminách. Půdní profil středně hluboký až hluboký. Obsah skeletu je závislý na půdotvorném substrátu. Vláhové poměry jsou dobré až dočasně nepříznivé. Regozemě skupina, která sdružuje všechny půdy na uvedených substrátech, popř. s podložím méně propustným, lehkého nebo lehčího středně těžkého zrnitostního rázu, značně závislé na srážkách během vegetačního období. Kambizemě tato skupina zahrnuje převážně půdy na pevných horninách. Z této skupiny byly vyčleněny půdy silně skeletovité mělké, silně sklonité a některé lehké i těžké půdy jako samostatné skupiny. Kambizemě jsou typické půdy pahorkatin a nižších a středních poloh vrchovin. Kambizemě dystrické, podzoly, kryptopodzoly tyto půdy se vyvinuly ve vyšších polohách vrchovin a v horách. Typickým znakem těchto půd je vyšší obsah méně kvalitního humusu a silně kyselá nebo kyselá půdní reakce. Třídění je založeno na příslušnosti ke klimatickému regionu a na zrnitostním složení. Kambizemě, rankery, litozemě tato skupina zahrnuje půdy vyznačující se malou mocností půdního profilu a převážně výraznou skeletovitostí. Silně svažité půdy tato skupina zahrnuje půdy o sklonitosti větší než 12. Tuto skupinu rozlišujeme do dvou kategorií: kód sklonitosti 4 (nad 12 ) a 5-6 (nad 17 ). Pseudogleje základním znakem této skupiny půd je periodické převlhčení profilu, především v jarním období. Na rozdíl od luvizemí musí mít půdní profil výrazné znaky periodického povrchového převlhčení. Tyto půdy jsou rozšířené v mírně teplé až chladné oblasti, kde se vyskytují v rovinatém nebo mírně sklonitém či depresním terénu. Fluvizemě půdy v rovinatém území na nevápnitých i vápnitých usazeninách podél vodních toků, včetně glejových a oglejených subtypů a variet. Vnitřní třídění je založeno na zrnitostním složení, na hloubce hladiny vody spojené s tokem a na výskytu v klimatických regionech. Jsou to většinou půdy bezskeletovité. 14

15 Černice skupina je charakteristická hlubokými mocnými humusovými horizonty, vždy přesahující hloubku 30 cm, s vyšším až vysokým obsahem humusu. Hladina podzemní vody zpravidla v hloubce 1-2 m. Černice se vyskytují v rovinatých částech niv, v depresních polohách plošin v klimatickém regionu velmi teplém a teplém. Gleje výskyt těchto půd je ve značně složitém reliéfu, proto bylo při vymezení HPJ použito kromě genetického třídění i třídění podle charakteru reliéfu. Vedle reliéfu je druhým nejdůležitějším znakem stupeň hydromorfismu. 15

16 16

17 Základní cena zemědělských pozemků dle BPEJ (MF 3/2008 Sb.) Ocenění zemědělské půdy je určeno ze specifických vlastností půdy (zejména úrodnosti), které byly zjišťovány v rámci bonitace půdního fondu. Bonitace respektuje základní, v podstatě neovlivnitelné faktory, jakými jsou klima, půdní typy, svažitost, skeletovitost a hloubka ornice konkrétního pozemku. Samotný proces bonitace se opírá o znalosti KPP (Komplexní průzkum půd) uskutečnění v letech Výsledkem bonitace čs. půdního fondu (r ), je soustava bonitovaných půdně ekologických jednotek (BPEJ), které můžeme označit jako základní mapovací a oceňovací jednotky. Kompletní databáze BPEJ a jejich aktualizace je vedena Výzkumným ústavem meliorací a ochrany půdy (VÚMOP). Ekonomické ocenění BPEJ vychází z produkčního ocenění BPEJ prostřednictvím parametrizovaných naturálních výnosů 10 hlavních polních plodin (pšenice ozimá, žito, oves, ječmen jarní, kukuřice na zrno, brambory, cukrovka, kukuřice na siláž, víceleté pícniny, řepka) a normativních nákladů vynaložených na jejich dosažení. Ekonomické parametry oceňování zemědělské půdy jsou vedeny v databázi Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky (VÚZE). Kritériem pro stanovení úředních cen zemědělské půdy bylo ekonomické ocenění HRRE (hrubý roční rentní efekt) rostlinné výroby v daných agroekologických podmínkách při normativně stanovené efektivnosti hospodaření. 17

18 18

19 Třídy ochrany ZPF Zemědělský půdní fond je základním přírodním bohatstvím, nenahraditelným výrobním prostředkem umožňujícím zemědělskou výrobu a je jednou z hlavních složek životního prostředí. Ochrana zemědělského půdního fondu, jeho zvelebování a racionální využívání jsou činnosti, kterými je také zajišťována ochrana životního prostředí. Zemědělský půdní fond tvoří pozemky zemědělsky obhospodařované a pozemky, které byly a mají být nadále zemědělsky obhospodařovány, ale dočasně obdělávány nejsou. Do zemědělského půdního fondu náležejí též rybníky s chovem ryb nebo vodní drůbeže a nezemědělská půda potřebná k zajišťování zemědělské výroby. V ČR platí v současné době následující legislativní nástroje pro ochranu zemědělské půdy: Zákon ČNR č. 334 z 12. května 1992 o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění zákona č. 402/2010 Sb.; vyhláška MŽP č. 13 z dne 24. ledna 1994, kterou se upravují některé podrobnosti ochrany zemědělského půdního fondu a příloha vyhlášky 48/2011 Sb. ze dne 22. února 2011, kterou se definují třídy ochrany zemědělské půdy. Definuje se 5 tříd ochrany na základě zatřídění do BPEJ. Pro účely optimalizace nakládání se státní půdou je nutné použít aktualizované údaje BPEJ z databáze VUMOP, v.v.i. I. třída ochrany zemědělského půdního fondu bonitně nejcennější půdy v jednotlivých klimatických regionech, převážně na rovinatých nebo jen mírně sklonitých pozemcích, které je možno odejmout ze zemědělského půdního fondu pouze výjimečně, a to převážně pro záměry související s obnovou ekologické stability krajiny, případně pro liniové stavby zásadního významu. II. třída ochrany zemědělského půdního fondu zemědělské půdy, které mají v rámci jednotlivých klimatických regionů nadprůměrnou produkční schopnost. Ve vztahu k ochraně zemědělského půdního fondu jde o půdy vysoce chráněné, jen podmíněně odnímatelné ze ZPF a to s ohledem na územní plánování, jen podmíněně využitelné pro stavební účely. III. třída ochrany zemědělského půdního fondu v jednotlivých klimatických regionech se jedná převážně o půdy vyznačující se průměrnou produkční schopností, které je možné využít v územním plánování pro výstavbu a jiné nezemědělské způsoby využití. IV. třída ochrany zemědělského půdního fondu zahrnuje v rámci jednotlivých klimatických regionů převážně půdy s podprůměrnou produkční schopností, jen s omezenou ochranou, využitelné pro výstavbu a i jiné nezemědělské účely. V. třída ochrany zemědělského půdního fondu sdružuje zbývající bonitované půdně ekologické jednotky (BPEJ), které představují půdy s velmi nízkou produkční schopností, jako jsou mělké půdy, hydromorfní půdy, silně skeletovité a silně erozně ohrožované. Tyto půdy jsou většinou pro zemědělské účely postradatelné. Lze připustit i jiné, efektivnější, využití než zemědělské. Jedná se zejména o půdy s nízkým stupněm ochrany, s výjimkou vymezených ochranných pásem a chráněných území. 19

20 20

21 Bodové hodnocení výnosnosti zemědělské půdy Hodnocení zemědělského půdního fondu bodovou metodou vychází z integrace dostupných informací o zemědělském území. Výchozí ukazatel je charakteristika jednotlivých BPEJ včetně jejich ekologických a ekonomických informací. Výchozím podkladem bodové metody v navrženém pojetí je výnosovost půd stanovená na základě hrubého ročního rentního efektu (HRRE) pro BPEJ, vypočítaného nákladově-výnosovou metodou. Výnosovost půd je vyjádřena bodovou hodnotou v rozsahu bodů. Spodní hodnota 6 bodů byla stanovena na základě potřeby zajistit bodovou hodnotu v dostatečné výši po uplatnění všech srážek, které se na pozemku mohou vyskytnout. Nejnižší hodnotu 6 bodů má travní porost v chladném, vlhkém klimatickém regionu s průměrnou roční teplotou pod 5 C, v hlubokých stržích s velmi příkrými svahy nad 30%, kde je půda nevhodná pro zemědělskou výrobu, a měla by být zalesněna. Nejvyšší hodnotu 100 bodů má černozem na spraši, středně těžká, hluboká více než 60cm, s příznivým vodním režimem, v teplém, mírně vlhkém klimatickém regionu s průměrnou roční teplotou 8-9 C, na úplné rovině bez možnosti plošné vodní eroze. Jsou to půdy vhodné pro pěstování intenzivních tržních plodin, cukrovky či zeleniny. 21

22 22

23 Skupiny zrnitosti Půdní druh (kategorie zrnitostního složení půdy) je základní charakteristikou půdy, na které závisí téměř všechny vlastnosti půdy, její chování v ekosystému i možnosti jejího využívání a obhospodařování. Půdní druh závisí především na vlastnostech geologického půdotvorného substrátu. Podle uložení a profilového zvrstvení různých geologických materiálů nebo i v závislosti na genetických půdních pochodech se může zrnitostní složení s hloubkou půdy dosti výrazně měnit. Mapa zobrazuje kategorie půdních druhů povrchových vrstev půdy (zpravidla prvního a druhého půdního horizontu do hloubky cca 50 cm), ale pokud se zrnitost půdy v určitém místě do hloubky zásadně mění a ovlivňuje tak chování půdy, byla tato skutečnost vzata v úvahu při zpracování a mapovém zobrazení. Půda je polydisperzní systém, složený z částic a zrn různé velikosti. Velikost složek se pohybuje v širokém rozmezí od obsažených kamenů a balvanů s průměrem kolem jednoho metru přes mikroskopické částice jílových minerálů a hydratovaných oxidů Fe, Al až k molekulárním disperzím disociovaných iontů solí, kyselin a zásad s velikostí pod 10-9 m. Klasifikace a kategorizace se provádí podle procentického zastoupení jednotlivých velikostních frakcí zrn. Půdní druh je určen mechanickým složením jemnozemě, tj. částic pod 2 mm. I když větší součásti půdy ovlivňují její vlastnosti a využití, částice jemnozemě zásadním způsobem mají vliv na charakter, vlastnosti a chování půdy. Jemnozem se dělí na tři základní frakce: písek (0,05 2,0 mm), prach (0,002 0,05 mm) a jíl (pod 0,002 mm), které různým způsobem působí na charakter půdy. Jejich vzájemný procentický váhový poměr se vyjadřuje graficky umístěním v zrnitostním trojúhelníku. Podle kategorizace v zrnitostním trojúhelníku je provedeno i mapové zobrazení. Hodnoty zrnitostního složení pro různé zemědělské půdy byly získány z datových bází Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy, v.v.i. a byly vyčísleny pro tzv. hlavní půdní jednotky (HPJ) bonitační soustavy půd. Hodnoty půdního druhu v hlavních půdních jednotkách byly potom kategorizovány do pěti mapových skupin druhů půd. 23

24 24

25 Literatura Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, v.v.i. Uvedené mapové a datové produkty byly vytvořeny na základě nejnovějších publikovaných poznatků vědy a výzkumu. MAŠÁT, Karel, et al. Metodika vymezování a mapování bonitovaných půdně ekologických jednotek. 3. přepracované a doplněné vyd. Praha: VÚMOP Praha, s. ISBN MAŠÁT, Karel, VAŠKŮ, Zdeněk. Aktualizace půdního ekologického průzkumu v České republice. In SOBOCKÁ, Jaroslava, JAMBOR, Pavel. Druhé pôdoznalecké dni v SR: vedecká konferencia pôdoznalcov Slovenska s medzinárodnou účasťou. Bratislava: VÚPOP Bratislava, 2003, s ISBN NV č. 241/2004 Sb., o podmínkách provádění pomoci méně příznivým oblastem a oblastem s ekologickými omezeními. VYHLÁŠKA MZe č. 327/1998 Sb. Ministerstva zemědělství ze dne 15. prosince 1998, kterou se stanoví charakteristika bonitovaných půdně ekologických jednotek a postup pro jejich vedení a aktualizaci VYHLÁŠKA č. 546/2002 Sb. ze dne 12. prosince 2002, kterou se mění vyhláška č. 327/1998 Sb., kterou se stanoví charakteristika bonitovaných půdně ekologických jednotek a postup pro jejich vedení a aktualizaci 25