Piercing a jeho vliv na dutinu ústní. Absolventská práce

Transkript

1 Piercing a jeho vliv na dutinu ústní Absolventská práce Tereza Čakovská Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola Praha 1, Alšovo nábřeží 6 Studijní obor: Diplomovaná dentální hygienistka Vedoucí práce: MDDr. Anna Hujová, Dis. Datum odevzdání práce: 17. dubna 2015 Datum obhajoby: Praha 2015

2 Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny použité prameny jsem uvedla podle platného autorského zákona v seznamu použité literatury a zdrojů informací. Praha 17. Dubna 2015 Podpis

3 Děkuji MDDr. Anně Hujové, Dis. za odborné a trpělivé vedení mé absolventské práce. Velmi oceňuji její rady, připomínky a obětavý přístup při zpracování této práce. Děkuji také celé své rodině a příteli, nejen za podporu při psaní této práce, ale i během celého mého studia.

4 Souhlasím s tím, aby moje absolventská práce byla půjčována v knihovně Vyšší odborné školy zdravotnické a Střední zdravotnické školy, Praha 1, Alšovo nábřeží 6. Podpis

5 ABSTRAKT ČAKOVSKÁ, Tereza. Piercing a jeho vliv na dutinu ústní. Praha, Absolventská práce. VOŠZ a SZŠ Praha 1. Vedoucí absolventské práce MDDr. Anna Hujová, Dis. Téma absolventské práce je Piercing a jeho vliv na dutinu ústní. Práce se skládá z teoretické a praktické části. Teoretická část je věnována historii piercingu, vysvětlení základních pojmů souvisejících s tímto tématem a jejich jednotlivé charakteristice. Je zde popsána anatomie propichovaných částí v oblasti dutiny ústní a jejího okolí. Dále se zde nachází popis parodontu, na který mnoha způsoby piercing nepochybně působí. Práce seznamuje čtenáře s přehledem základních poznatků o jednotlivých typech piercingu z hlediska vzhledu, použitých materiálů a místa aplikace. Popsány jsou způsoby zavádění piercingu, proces hojení a zejména zdravotní rizika a komplikace, která s sebou orální piercing přináší. Praktická část je věnována vyhodnocení dotazníkového šetření, jímž byla zjišťována úroveň informovanosti žáků staršího školního věku, tj. druhého stupně základní školy ohledně této problematiky. Tento typ šetření se převážně soustředí na zjištění jejich znalostí, postojů a vlastních zkušeností s piercingem. Další důležitou součástí, je mnou zpracovaná brožura s popisem možných rizik a komplikací, které mohou nastat vlivem orálního piercingu. Brožura má funkci preventivní a informativní. Byla následně rozdána dotazovaným žákům. Klíčová slova: piercing, rizika, komplikace, dutina ústní, informovanost

6 RESÜME ČAKOVSKÁ, Tereza. Piercing und sein Einfluss auf die Mundhöhle. Praha, Abschlussarbeit. VOŠZ a SZŠ Praha 1. Beraterin MDDr. Anna Hujová, Dis. Das Thema der Abschlussarbeit ist Piercing und sein Einfluss auf die Mundhöhle. Die Arbeit besteht aus dem theoretischen und dem praktischen Teil. Der theoretische Teil widmet sich der Geschichte von Piercing, Erklärung der Grundbegriffe, die mit diesem Thema zusammenhängen und ihrer einzelnen Charakteristik. Hier wird die Anatomie von durchbohrten Teilen im Gebiet der Mundhöhle und unmittelbar in der Mundhöhle beschrieben. Weiter wird hier der Parodont beschrieben, auf den Piercing auf unterschiedliche Weise zweifellos wirkt. Folglich wird der Leser mit der Übersicht der Grundkenntnisse über einzelne Typen von Piercing in Bezug auf Aussehen, verwendete Materialien und Applikationsort bekannt gemacht. Beschrieben sind auch Arten von Setzen des Piercings, Heilung und besonders gesundheitliche Risiken und Komplikationen, die der Piercing verursacht. Im praktischen Teil wird eine Umfrage analysiert, mit der das Niveau der Informiertheit über diese Problematik bei Schülern untersucht wurde. Diese Untersuchung konzentriert sich auf ihre Kenntnisse, Einstellungen und eigene Erfahrungen mit Piercing. Nächster wichtiger Teil der Arbeit ist von mir bearbeitete Broschüre, die potenzielle Risiken und Komplikationen beschreibt, die wegen Piercing im Gebiet der Mundhöhle entstehen können. Diese Broschüre, die eine Aufklärungsfunktion hat, wurde folglich den befragten Schülern verschenkt. Schlüsselwörter: Piercing, Risiken, Komplikationen, Mundhöhle, Informiertheit

7 Obsah ÚVOD TEORETICKÁ ČÁST HISTORIE PIERCINGU ANATOMIE PROPICHOVANÝCH ČÁSTÍ DUTINY ÚSTNÍ Rty (labia oris) Jazyk (lingua) Uzdička (frenulum) Tváře (buccae) Čípek patrový (uvula palatina) Dáseň (gingiva) LOKALIZACE PIERCINGŮ Lokalizace extraorální a intraorální Lokalizace intraorální TVARY A DRUHY PIERCINGOVÝCH ŠPERKŮ MATERIÁLY PIERCINGOVÝCH ŠPERKŮ Kovové materiály Nekovové materiály Organické látky STAVBA PARODONTU Gingiva Gingivodentální spojení Zubní cement Periodoncium Alveolární kost APLIKACE PIERCINGU A NÁSLEDNÁ PÉČE O NĚJ Povolání piercera Piercingová studia Dezinfekce Sterilizace Hygiena rukou... 33

8 Hygiena provozu Aplikace šperku Hojení piercingu a následná péče o šperk RIZIKA A KOMPLIKACE ORÁLNÍCH PIERCINGŮ Rizika při aplikaci šperku Cestování (migration), odvrhnutí (rejection) a vrůstání piercingu Jizvy Krvácení, bolestivost, otok Alergické reakce Riziko vdechnutí a spolknutí šperku Infekce Poškození tvrdých zubních tkání Poškození závěsného aparátu zubu Foetor ex ore PRAKTICKÁ ČÁST CÍL PRÁCE HYPOTÉZY METODIKA VÝZKUMU CHARAKTERISTIKA SOUBORU ORGANIZACE ŠETŘENÍ ZPRACOVÁNÍ ZÍSKANÝCH DAT VÝSLEDKY DOTAZNÍKOVÉHO ŠETŘENÍ VYHODNOCENÍ HYPOTÉZ ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A ZDROJŮ INFORMACÍ SEZNAM OBRÁZKŮ SEZNAM TABULEK SEZNAM GRAFŮ PŘÍLOHY... 71

9 Úvod Každý z nás využívá například oblečení a účes k vyjádření své individuality. V současné době máme stále více možností, než kdy jindy, k manipulování našich vzhledů. Možnosti sahají od drobných úprav, jako je barvení vlasů a bělení zubů po stále více extrémní, ale stále ještě společensky přijatelné praktiky, jako je například liposukce či prsní implantáty. Piercing znamená zdobení těla různými šperky. Piercing a další typy modifikace těla jsou nepochybně způsoby jak změnit svou fyzickou podobu. Ukázalo se, že zájem o piercing mají z velké většiny dívky a ženy. Myslím si, že právě dívky a ženy jsou ovlivňovány leckdy nereálnými představami mediální krásy, které hluboce ovlivňují sebevědomí a vnímání svého těla. I z tohoto důvodu se obrací právě na již zmiňovaný piercing nebo jinou formu zdobení těla, které jim pomohou přijmout pozitivní postoj k sobě. I když není u lidí jednotné mínění o tom, zda tyto šperky zlepšují vzhled těla, estetika je nepochybně rozšířeným motivačním faktorem pro piercing. Tímto tématem se zabývám, protože piercing je v dnešní době stále velmi aktuální a myslím si, že je třeba populaci více obeznámit ohledně komplikací spojenými s orálními piercingy a to především teenagery. Nejčastějšími zájemci o piercing, jsou nepochybně právě mladí lidé ve věku od 14 do 20 let, kteří však nejsou o dané problematice dostatečně informováni a vystavují se tak vzniku trvalých následků. Jedním z hlavních impulsů pro sepsání této práce, byla moje vlastní zkušenost, kdy jsem si nechala v bouřlivém období pubescence aplikovat piercing pod dolní ret a dodnes mi z důvodu, jak neprofesionální aplikace, tak mladistvé nerozvážnosti zůstala památka v podobě jizvy a gingiválního recesu. Ve své práci, jsem chtěla především zjistit úroveň informovanosti rizikové skupiny (žáků osmé a deváté třídy), o aplikaci piercingu a na základě zjištěných informací vypracovat informativně- preventivní brožuru, varující mladé lidi před neuváženou aplikací piercingu. 8

10 1 Teoretická část 1.1 Historie piercingu Slovo piercing má základ v anglickém slově pierce, které znamená propíchnout, též prorazit či probodnout a označuje se jím propíchnutí části těla a aplikování šperku. O každém jednotlivém druhu piercingu lze nalézt poměrně značně rozsáhlou historii. Popsat obsáhlou historii zrození této formy body artu by stačilo na další samostatnou absolventskou práci, proto níže uvádím jen příklady. Již ve středověku měl piercing převážně u indiánských kmenů rituální a náboženský význam. První zmínky o užívání piercingu pocházejí z Afriky, kde byly nalezeny umělecky opracované přívěšky z želvích krunýřů, zvířecích kostí a zubů. Přímé důkazy o starověkém piercingu, byly nalezeny i v jiných částech světa, nežli pouze v Africe. V Evropě je ukázkou starověkého piercingu, konkrétně piercingu uší, mumie ledového muže zvaná Ötzi z období přibližně 3300 let př. n. l., nalezena na území dnešní Itálie, právě ona patří mezi nejznámější a nejstarší přirozeně mumifikovaná těla. Dále např. Tutanchamonova pohřební maska (obrázek 1) z období přibližně 1320 let př. n. l., na které jsou patrné propíchnuté ušní lalůčky, nám dokládá existenci piercingu ve starověkém Egyptě. Obrázek 1 Tutanchamonova pohřební maska 9

11 Mezi vůbec nejstarší piercingy řadíme piercingy uší a nosu. Převážně piercing uší praktikovaly různé kmeny a kultury po celém světě. Uši byly propichovány zejména z magických důvodů u mnohých primitivních kmenů, jenž byly přesvědčeny o odpuzování duchů a démonů pomocí kovových šperků. U afrických kmenů, byly první piercingy často prováděny už u dětí, a to za účelem lepšího otužování. V průběhu dějin, se zdobení různými šperky objevovalo i ve vyspělejších společnostech, kde poukazovalo převážně na bohatství a společenské postavení majitele. Například v období vlády královny Alžběty, byl tento druh zdobení aplikován převážně mezi muži. Jasným důkazem je např. vyobrazení Williama Shakespeara se zlatými kroužky v uších (obrázek 2). Obrázek 2 William Shakespeare Ale ne všechny kultury považovaly piercingy za něco pozitivního, například pro Řeky symbolizovaly barbarství. Původní obyvatelé Ameriky také umísťovali nejrůznější ozdoby skrze nosní septum. Populární to bylo u kmenu Aztéků, Mayů a Inků, kteří v septu nosili zlaté kroužky. Víme, že smysl nebo také účel piercingu byl zejména náboženský či rituální. V této souvislosti je známo, že staří Mayové a Aztékové prováděli propichování jazyka z důvodu odebírání krve, vyvolávání bohů a pro vytvoření stavu nevědomí, aby mohl kmenový šaman komunikovat s bohy. Aztékové také prováděli v rámci rituálních obřadů piercing genitálií, kdy větší ztráta krve byla věnována božstvu, jako symbolická oběť. 10

12 Z rituálních důvodů byl piercing také velmi oblíbený mezi námořníky. Různé kmeny severozápadní Ameriky, stejně tak jako Mayové a Aztékové, si propichovali jazyk. Pravděpodobně se tomu tak dělo hlavně při náboženských obřadech. Důkazy o propichování jazyka pochází i ze Středního východu, Indie a od kmenů v severozápadním Tichomoří. Šperky, nalezené na Kamčatce, datované do doby asi 8500 let př. n. l., patří mezi nejstarší důkazy zdobení rtů. Piercing rtů se stal velmi rozšířený, známe ho nejen z Afriky či Ameriky, ale i z Indie a Středního východu. U mnoha kultur byly v oblibě retní talířky (kulaté destičky z keramiky či dřeva, které jsou často zdobené). Ženy afrického kmene Mursi začínají s tímto procesem krátce po svatbě, jiné kmeny z celého světa je nosily jako odznak dospělosti, připravenosti na svatbu či jako součást ústně předávané kultury. Dnes už retní talířky nejsou tak rozšířené, ale kmeny jako Mursi tradici stále udržují. Aby talířek nevypadl, odstraňují se proto přední zuby. Postupným zvětšováním otvoru lokalizovaným právě ve rtu a výměnou za větší velikosti těchto ozdob, mohou tyto otvory dosáhnout až 15 cm (obrázek 3). Obrázek 3 Retní talířek u ženy afrického kmene Mursi Novodobější historii piercingu lze spojovat s obdobím do 60. let 20. století v souvislosti s hnutím hippies. Avšak mnohem větším průlomem v nošení piercingových šperků si spojujeme s punkem v 70. letech 20. století. Právě punkové hnutí s sebou přivedlo spoustu mladých lidí, kteří na sebe chtěli něčím upozornit a odlišovat se určitou rebelií, která se 11

13 skládala z životního stylu a výrazné módy, s níž také souvisí a neodmyslitelně k ní patří nošení nejrůznějších piercingových ozdob. Přelom 70. a 80. let byl z hlediska rozšíření piercingu velmi významný, protože v té době bylo v Los Angeles otevřeno první profesionální piercingové studio The Gauntlet. Na konci 80. let vyšla kniha s názvem Modern Primitives, v níž se objevuje jméno Fakira Musafara, který se zajímal o primitivní národy a jejich tradice. Kniha Modern Primitives nepochybně napomohla usnadnění přijmutí piercingu společností. V 80. letech se piercing stal součástí image i u mnoha uznávaných hudebníků a herců a díky tomu byl všeobecně přijat jako jedna z alternativ zdobení lidského těla. Propichování těla, se postupně stalo moderní záležitostí a součástí módních trendů, a to hlavně u mladé generace nechávající si propichovat nejrůznější části těla nejčastěji proto, že se chtějí nějak odlišovat, vyjádřit svou individualitu, šokovat, nebo také pouze z důvodu, že je to zrovna in. Velmi častá je stále aplikace piercingu v oblasti obličeje, rtů a jazyka (1, 2, 3, 4). 12

14 1.2 Anatomie propichovaných částí dutiny ústní Dutina ústní představuje vstupní bránu do celého lidského organismu. Právě tato oblast je velmi oblíbená pro zdobení piercingem. Vestibulum oris, neboli předsíň dutiny ústní je stěrbinovitého tvaru. Zevně ji ohraničují rty a tváře a vnitřně je ohraničena alveolárními výběžky a zuby. Obrázek 4 Anatomie dutiny ústný (Cavitas /Cavum/ oris) Rty (labia oris) Mezi jedny z nejvíce propichovaných částí patří rty a jejich bezprostřední okolí. Rty představují dvě silné frontální řasy, které jsou zvenčí kryté kůží a zevnitř sliznicí. Horní a dolní ret jsou navzájem propojeny ústními koutky (anguli oris). Vnější plocha je pokryta kůží a vnitřní plochu pokrývá sliznice s vrstevnatým nerohovějícím dlaždicovým epitelem. Přechod mezi povrchovou kůží a vnitřní sliznicí je tvořen retní červení, která překrývá volný okraj rtu. Červené zabarvení je dáno bohatým prokrvením. Povrch retní červeně tvoří tenká a nepigmentovaná kůže. Sliznice rtů je růžová, méně citlivá. Podslizniční vazivo se skládá se shluků drobných slinných žlázek (glandulae labiale). 13

15 1.2.2 Jazyk (lingua) Jazyk je umístěn na spodině dutiny ústní a je tvořen příčně pruhovanou svalovinou. Podílí se na artikulaci, mastikaci, fonaci a je nezbytný při vnímání chuti. Anatomicky ho lze rozdělit: Kořen jazyka (pars pharyngea), jenž je přirostlý k bázi dutiny ústní a směřuje do hltanu, přední dvě třetiny jazyka jsou volné, směřují do dutiny ústní a jsou tvořeny třemi částmi: hrotem jazyka (apex linguae) tělem jazyka (corpus linguae) hřbetem jazyka (dorsum linguae) Na spodní straně jazyka (facies mylohyoidea), se nachází uzdička jazyka (frenulum linguae), na jejíchž stranách jsou vývody podjazykové slinné žlázy (ductus sublingualis). Povrch jazyka je krytý růžovou sliznicí, která je tvořena dlaždicovým nerohovějícím epitelem. Sliznice se skládá ze čtyř druhů papil (papillae liguales), které lze dále podle tvaru rozdělit: Hrazené papily (Papillae vallate): Mají kyjovitý tvar a vyskytují se především v oblasti střední a konečné rýhy jazyka. Houbovité papily (Papillae fungiformes): Mají kyjovitý tvar, výraznou červenou barvu a vyskytují se po stranách jazyka a v přední třetině. Listové papily (Papillae foliate): Mají tvar listu a vyskytují se na okrajích zadních částí jazyka. Obsahují chuťové pohárky. Nitkovité papily (Papillae filiformes): Jsou vysoké štíhlé papily, pokrývající celý hřbet jazyka Uzdička (frenulum) Po odtažení rtů nacházíme v horní i dolní čelisti v oblasti střední čáry obličeje další z propichovaných částí v dutině ústní. Uzdička horního a dolního rtu (frenulum labii 14

16 superioris et inferioris), patří mezi jedny z částí utvářejících předsíň dutiny ústní, nacházející se vertikálně ve střední ose chrupu. Po laterálním směru se nacházejí další, výrazně menší slizniční řasy, které spojují sliznici alveolárního výběžku se sliznicí rtů a tváří, stejně jako tyto uzdičky Tváře (buccae) V neposlední řadě jsou místem pro piercing také tváře. Tváře sahají od jařmového oblouku (arcus zygomaticus), až k dolnímu okraji dolní čelisti (mandibula). Vnější plocha je pokryta kůží a vnitřní plocha je krytá sliznicí s vrstevnatým nerohovějícím dlaždicovým epitelem obdobně jako rty. Mezi vnější a vnitřní vrstvou je spolu se svaly i tukový polštář (corpus adiposum bucae) Čípek patrový (uvula palatina) Zadní okraj měkkého patra je volný a vybíhá ve střední rovině v čípek, který je dalším, ne příliš známým místem pro aplikaci šperku Dáseň (gingiva) Gingiva je součástí mastikační ústní sliznice a spolu s alveolární sliznicí pokrývá alveolární výběžky a krčkovou část korunky zubu. Zdravá gingiva sleduje průběh cementosklovinné hranice, kterou přesahuje přibližně o 2 mm. Zdravá dáseň má světle růžovou až růžovobílou barvu a je to viditelná část parodontu v dutině ústní. Vzhledem k velkému množství kolagenních vláken má tužší konzistenci. Gingivu dělíme na marginální gingivu, známou též pod názvem okrajová či volná gingiva, připojenou gingivu a mezizubní papilu, jenž je právě nejčastějším propichovaným místem na dásních (5, 7). 15

17 1.3 Lokalizace piercingů Lokalizace extraorální a intraorální Mezi piercingy umístěné extraorálně a intraorálně řadíme: Piercing po stranách horního rtu Piercing ve středu horního rtu Piercing uprostřed dolního rtu Piercing po stranách dolního rtu Piercing retní červeně Piercing tváře Piercing po stranách horního rtu - Madonna U toho typu piercingu se můžeme také setkat s označením Monroe či Crawford. Tyto názvy jsou odvozeny od znamének krásy v podobě pih u známých krásek. Propichované místo patří mezi měkkou oblast obličeje s minimem nervů, proto je tento typ velmi málo bolestivý a tolik oblíbený u žen. Piercing ve středu horního rtu - Medusa Obrázek 5 Madonna na pravé straně nad rtem 16

18 Piercing procházející Philtrem, tj. žlábkem mezi horním rtem a nosem. Obrázek 6 Piercing v Philtru Piercing uprostřed dolního rtu - Labret Označení Labret se převážně používá pro piercing spodního rtu a hlavně žlábku pod ním. Šperky procházejí vnější kůží dovnitř do úst. Mezi laiky často slýcháme označení piercing brady. Piercing po stranách dolního rtu - Lowbrets Obrázek 7 Labret uprostřed pod rtem Aplikace piercingu v okolí rtu je většinou umisťován 5-15 mm od jejich okrajů. Obrázek 8 Lowbret na pravé straně pod rtem 17

19 Piercingy retní červeně - Ashley, vertikál labret Typy piercingů procházející přímo skrz retní červeň: Ashley: piercing procházející horizontálně skrz retní červeň (obrázek 9). Vertikal labret: prochází zpod rtu a vychází skrz retní červeň (obrázek 10). Výsledkem jsou oba viditelné konce šperku. Obrázek 9 Ashley piercing Obrázek 10 Vertikal labret Piercing tváře - Cheek Vzhledem k tomu, že může snadno dojít k poškození obličejové tepny (arteria facialis), nebo příušní žlázy (glandula parotis) je u tohoto typu piercingu potřeba dbát na velmi správné umístění. Z tohoto důvodu by se šperk neměl umísťovat do zadní části tváře, respektive za první moláry. Většinou se umísťuje do míst, kde má člověk dolíčky pro jejich zvýraznění, nebo pro jejich umělé vytvoření. Tento typ piercingu po vyndání šperku zanechává hluboké jizvy. Vzhledem k neustálému pohybu šperku a tloušťky propichované tkáně se tento typ piercingu hojí mnohem déle, nežli jiné piercingy. Celková doba hojení se udává někdy až celý rok. 18

20 Obrázek 11 Piercing tváře Lokalizace intraorální Mezi piercingy umístěné přímo v dutině ústní řadíme: Piercing jazyka Piercing uzdičky Piercing patrového čípku Piercing dásně Piercing jazyka Tongue Jedním z vůbec nejčastějších piercingů přímo v dutině ústní je nepochybně piercing jazyka. Aplikace šperku se provádí ve většině případů vertikálně skrz jazyk, ale existuje i více jiných variant -umístění ne ve středu jazyka, ale vertikálně po straně či horizontálně skrze jazyk.(obrázek 12). Tento typ piercingu představuje spoustu rizik. Velmi často dochází k hraní si se šperkem jazyka v podobě pokládání šperku na dolní frontální zuby, na něž je vyvinut chronický tlak, díky kterému dochází k poškození skloviny a následně k dehiscenci alveolární kosti (obrázek 13). Obrázek 12 Horizontální piercing skrz jazyk 19

21 Obrázek 13 Vertikální piercing ve středu jazyka pokládán na dolní frontální zuby Obrázek 14 Ztenčení skloviny u zubu 31 a 41 díky chronickému tlaku šperku,ulomení části skloviny u zubu 11 a 21 Obrázek 15 Detailní stav zubů 31 a 41 po chronickém pokládání šperku Piercing uzdičky - Frenulum, Smiley, Frowny, Tongue web piercing Typ piercingu, jenž je aplikován do uzdičky: horního rtu = Smiley dolního rtu = Frowny 20

22 jazyka = Tongue web piercing Obrázek 16 piercing horního Frenula Obrázek 17 Piercing dolní uzdičky Obrázek 18 Piercing uzdičky jazyka Piercing patrového čípku - Uvula Umístění piercingu do patrového čípku (uvula) patří mezi méně, nicméně ne zcela neaplikované piercingy. 21

23 Obrázek 19 Piercing patrového čípku Piercing dásně - GUM Piercingový šperk procházející různě dásní, patří mezi spíše extrémní typ piercingu. Obrázek 20 Různé typy piercingu procházející dásní 22

24 1.4 Tvary a druhy piercingových šperků V dnešní době se na trhu vyskytuje mnoho piercingových šperků všech možných tvarů, šířek, velikostí a zdobení. Nositel si může vybrat z celé řady šperků, jak z estetického hlediska, tak z praktického hlediska, nejlépe aby mu šperk vyhovoval a nepřekážel. Podle tvaru a druhu lze rozdělit šperky na: Kroužky: patří mezi velmi oblíbené šperky různých šířek, které lze využívat téměř u každého typu piercingu. Činky: činek existuje také několik druhů a podle toho se pak využívají, například často pro piercing jazyka. Jedná se o rovnou či zahnutou tyčinku, na jejíchž koncích nalézáme kuličku například s kamínkem či jiným zdobením. Patří sem např. piercing s názvem Labret, který se používá pro piercing v okolí úst a oproti klasické čince, má z jedné strany zakončení placičkou, aby příliš nepoškozoval tvrdé a měkké tkáně v dutině ústní. Roztahováky: tyto šperky slouží k roztahování vpichu do požadovaného rozměru. V oblasti dutiny ústní se využívají zřídka. V oblasti dutiny ústní se jedná v tomto případě spíše o extrémní typy zdobení. V těchto případech se většinou využívá naříznutí dírky skalpelem a následné vsazení šperku o větších rozměrech. Mikrodermální šperky: v první řadě by být měl nositel při výběru seznámen s tím, že tento šperk nelze vyndat jako klasický piercing. Spodní plochá část je aplikována malým otvorem pod kůži a horní část pak vyčnívá nad kůži. Surface piercing: označovaný též jako povrchový piercing, který je zaváděný pod povrch kůže na dvou místech, která jsou spojena vpichem vedeným v podkoží (1, 2). 23

25 1.5 Materiály piercingových šperků Materiálů, které se používají k výrobě piercingových šperků, je velmi mnoho. Pro čerstvé a nezhojené piercingy se však musí používat šperky jen z kvalitních materiálů. Jedním z velmi důležitých faktorů pro bezproblémové zhojení je právě kvalita povrchu piercingového šperku. Nejčastěji používanými materiály u starších kultur byly šperky vytvořené ze zvířecích kostí, mušlí, kousků dřeva či ze zubů divočáků. Materiály, které používáme dnes, lze rozdělit do 3 skupin na kovy, nekovy a organické látky. Mezi nejběžněji používané materiály pro počáteční piercingové šperky jsou titan a biokompatibilní plasty jako teflon a nylon. Dříve nejvíce používaná chirurgická ocel obsahuje nikl, který představuje riziko vzniku alergie, a proto není u čerstvého piercingu příliš doporučována Kovové materiály Nejpoužívanějšími kovy jsou chirurgická ocel, titan, niob, zlato a stříbro, avšak ne každý z těchto materiálů je vhodný pro čerstvý piercing. Chirurgická ocel Z důvodu možné alergie, není tento materiál vhodný používat pro čerstvě provedený piercing. Po zhojení rány ovšem patří mezi jeden z nejvyužívanějších materiálů. Implant grade stainless steel typ oceli používané pro výrobu piercingových šperků, která vyhovuje normám Evropské unie (výsledné typy oceli 316L a 316LVM). Obsah niklu nesmí být větší než 0,05%, což v současnosti splňuje ocel tzv. Implantanium, u níž je tedy možnost použití i na čerstvé piercingy. Titan Tento materiál společně s Niobem a Platinou patří mezi jeden z nejbiokompatibilnějších materiálů. Je plně odolný vůči tělesným tekutinám a proto se řadí mezi nejvíce biokompatibilní ze všech používaných kovů a je velmi vhodný pro právě provedený piercing. Je lehký a za pomoci elektrolýzy u něj lze dosáhnout široké škály barevných odstínů. 24

26 Niob Patří mezi velmi pevný a zároveň ohebný kov. Působením elektrolytu na kov lze získat různé barvy. Úpravami tento kov může získat lesklý či matný vzhled. Lze ho zařadit mezi téměř antialergenní materiál a jen velmi malé množství lidí má na tento kov alergii. Zlato Zlato je žlutý chemicky odolný nekorodující kov. Čisté 24 karátové zlato je příliš měkké, tudíž je pro výrobu šperků nevhodné. K výrobě piercingových šperků se používá nejlépe 18karátové zlato, které ale obsahuje slitiny (nikl, stříbro, zinek, měď) a to může být, stejně jako u oceli, příčinou alergických reakcí. Pro zdobení těla lze využít i bílé zlato, které neobsahuje škodlivé příměsi a tím pádem je zdravotně nezávadné. Kombinuje se s palladiem a neobsahuje žádný nikl. Stříbro Z důvodu měkkosti tohoto kovu u stříbrných šperků snadno dochází k jejich poškrábání a následnému hromadění nečistot či mikroorganismů, které mohou zapříčinit komplikace při hojení. Jelikož dochází k uvolňování kysličníku stříbra, není vhodné tento materiál vkládat do nezhojených piercingů, z důvodu trvalého zabarvení kůže a sliznic do tmavších odstínů Nekovové materiály V dnešní době se stávají tyto materiály velmi oblíbenými. Řadíme mezi ně především PTFE, akrylát a jantar. PTFE PTFE (polytetrafluorethylen) je mezi lidmi znám spíše jako Teflon. Jedná se o umělou hmotu, která je žáruvzdorná a nezpůsobující alergické reakce. Je to tedy velmi biokompatibilní, flexibilní a antialergenní materiál. Je vhodné ho použít tedy do míst, kde je potřeba ohebný piercing, nebo pokud je nositel piercingu alergický na kov. 25

27 Akrylátové šperky Akryláty nejsou vhodné do čerstvých a nezhojených piercingů. Akrylát má podobné vlastnosti jako PTFE je taktéž velmi lehký, ale křehký a snadněji se poškrábe nebo u něj dojde k prasknutí. Mezi velké nevýhody tedy řadíme to, že tyto šperky nemohou být sterilizovány, často praskají a snadno dojde k poškrábání povrchu. U mladých lidí je oblíben také proto, že lze koupit akrylátové šperky svítící ve tmě nebo reagující na UV záření např. na diskotékách. Tento typ svítící ve tmě je považován za karcinogenní, proto by neměl být ve stálém kontaktu s organismem a měl by se používat pouze příležitostně. Jantar K výrobě šperků se užívá směs přírodního a syntetického jantaru. Jantar pochází z pryskyřice jehličnatých stromů. Bioplasty a bioflexy Díky své velké flexibilitě jsou tyto materiály vhodné právě pro piercingy v oblasti dutiny ústní, snižují tím riziko poškození zubní skloviny a odhalování krčků zubů. Bioplasty se mohou kombinovat i s ocelovými nebo titanovými kuličkami, které jsou do piercingu našroubovány Organické látky Mezi tyto materiály můžeme zařadit dřevo, bambus, rohy, parohy, buvolí kosti nebo sloní kly. Aby tyto materiály dosáhly hladkého povrchu, musí být povrchově zaleštěny a upraveny. I přes tuto úpravu jsou v oblasti dutiny ústní tyto materiály naprosto nevhodné. Tyto přírodní materiály do sebe totiž absorbují vlhkost, a tím pádem dochází k množení bakterií. Jsou tedy určeny pouze do zhojených a suchých míst, například do ušních lalůčků (1, 13). 26

28 1.6 Stavba parodontu Závěsný aparát zubu neboli parodont se skládá z gingivy a gingivodentálního spojení, které můžeme z vývojového hlediska zařadit mezi tkáně krycí a dále pak z alveolární kosti, zubního cementu a periodoncia, nazývané jako tkáně podpůrné. Obrázek 21 Mikroskopická anatomie parodontu Gingiva Zdravá gingiva (dáseň) má světle růžovou až růžovobílou barvu a je to viditelná část parodontu v dutině ústní. Vzhledem k velkému množství kolagenních vláken má tužší konzistenci. Pokrývá povrch alveolární kosti obou čelistí, oblasti krčků zubů a mezizubní prostory. Hodnocení celkového stavu gingivy je velmi důležité při diagnostikování parodontálních onemocnění. Zdravá gingiva spontánně, ani při traumatizaci v podobě sondáže nekrvácí, nalézáme na ní jemné dolíčkováni tzv. stippling. Gingivu dělíme na marginální gingivu, známou též pod názvem okrajová či volná dáseň, připojenou gingivu a mezizubní papilu. Směrem apikálním gingiva přechází ve sliznici alveolárního výběžku. Rozhraní mezi gingivou a alveolární sliznicí tvoří (díky rozdílnému epitelu) klinicky patrná mukogingivální hranice, která se nachází obvykle 3-5 mm apikálně od vrcholu alveolárního výběžku. Povrch gingivy je z větší části krytý převážně 27

29 parakeratoticky rohovějícím vrstevnatým dlaždicovým epitelem. Nerohovějící epitel se nachází pouze na bočních plochách sedel mezizubních papil a na gingivální stěně dásňového žlábku. Gingiva sleduje průběh cementosklovinné hranice, kterou na jednotlivých zubních ploškách přesahuje asi o 2 mm. Marginální (volná) gingiva: Nemá pevný podklad, je pohyblivá, ve vertikálním směru má výšku 0,5 2,0 mm. Sahá až na dno fyziologického dásňového žlábku, kde přechází v gingivu připojenou, tento přechod se nazývá paramarginální rýha, která se zde jeví jako jemná vkleslá rýha. Prostor mezi stěnou zubu a vnitřní plochou volné gingivy bývá označován jako fyziologický dásňový žlábek (sulcus gingivalis). Jeho existence je spojena s fyziologickou obrannou reakcí na přítomnost mikroorganismů v zubním mikrobiálním povlaku. Jeho hloubka je 0,3-0,5 mm. Dojde-li z různých důvodů k jeho prohloubení, hovoříme o tzv. parodontálním chobotu, pravém či nepravém. Označení fyziologický dásňový žlábek používáme jen ve spojení se zdravým parodontem, a termín parodontální chobot pouze ve spojení s parodontem nemocným. Připojená gingiva (alveolární): Je pevně připojená ke kostnímu podkladu. Její šíře je variabilní, nejčastěji činí 3 4 mm ve frontální části chrupu a 2 mm v laterálním úseku. V mezizubních prostorech přechází v duplikatury sedlového tvaru, označované jako mezizubní, nebo interdentální papily, které by měly při normální konfiguraci zubního oblouku zcela vyplňovat mezizubní prostor. Fyziologická šířka připojené gingivy se uvádí 2 10 mm. Pokud je hodnota šířky do 1 mm, jedná se o tzv. mělké vestibulum. Obrázek 22 Makroskopická anatomie zdravé gingivy 28

30 1.6.2 Gingivodentální spojení Sestává z několika vrstev rychle regenerujícího, nerohovějícího epitelu. Je tvořeno spojovacím epitelem, nazývaným též jako epiteliální attachment, který je umístěn na dně fyziologického dásňového žlábku či patologického parodontálního váčku. Rozlišujeme 2 vrstvy spojovacího epitelu: stratum basale: Je tvořeno pouze jedinou vrstvou buněk, které jsou schopny dělení. Obsahuje buňky, které jsou připojeny hemidesmosomy k bazální membráně. stratum suprabasale: Sestává se z několika vrstev buněk, které nejsou schopny dělení. Jednotlivé vrstvy jsou k sobě připojené pomocí desmozomů. Spojovací epitel je díky bazální membráně schopen připojení ke všem typům tvrdých zubních tkání. Výška spojovacího epitelu je 1,5 2 mm, šířka 0,1 mm. Snižováním výšky spojovacího epitelu, při zánětlivém postižení gingivy, se fyziologický dásňový žlábek prohlubuje a mění v tzv. gingivální váček. Velká reparační schopnost buněk spojovacího epitelu, je podstatným předpokladem pro zhojení pravých parodontálních chobotů, při adekvátní léčbě parodontitidy Zubní cement Zubní cement představuje tenkou vrstvu tvrdé tkáně, která pokrývá povrch zubního kořene. Společně s periodonciem a alveolární kostí tvoří funkční jednotku, tzv. podpůrnou část parodontu. Jeho hlavní funkcí je především udržet zub v zubním lůžku, ale také má funkci reparativní a adaptivní. Z histologického hlediska lze rozlišovat cement primární (acelulární), který se tvoří v tenké vrstvě během vývoje zubního kořene a cement sekundární (celulární), který se tvoří po ukončení vývoje zubu a má charakter vláknité kosti. Nejsilnější vrstva sekundárního cementu, se vytváří obvykle v oblasti hrotu kořene. Všechny typy zubního cementu jsou produkovány buňkami cementoblasty Periodoncium Periodoncium, neboli ozubici tvoří soubor vazivových vláken zajišťující spojení zubu s okolními tkáněmi. Jedná se o tkáň adaptabilní a funkčně nenahraditelnou. Podle lokalizace dělíme vazy na supraalveolární a intraalveolární. 29

31 Supraalveolární vazy probíhají v subepitelovém pojivu gingivy různými směry. Podle míst svých úponů se dělí na vazy: cirkulární dentogingivální alveologingivální dentoperiostální Intraalveolární vazy probíhají v periodontální štěrbině a spojují povrch kořene se stěnami kostního lůžka. Podle lokalizace a průběhu je dělíme na vlákna: hřebenová horizontální šikmá apikální interradikulární Alveolární kost Alveolární kost je tvořena kompaktou a spongiózou. Povrch alveolárního výběžku je tvořen trámčitou kompaktní kostí, která je v oblasti kořenového hrotu prostoupena řadou otvorů, jimiž prostupují cévy a nervy do periodontální štěrbiny. Kompakta je tvořena zevní a vnitřní vrstvou. Pro diagnostiku onemocnění parodontu jsou důležité RTG snímky, na nichž je vidět povrch alveolární kosti tzv. lamina dura a její případný úbytek. Pod kompaktní kostí je spongiózní kost v níž nacházíme kostní dřeň (7, 8, 9). 30

32 1.7 Aplikace piercingu a následná péče o něj Povolání piercera Na povolání piercera (osoba aplikující piercing) není v současné době žádné speciální vzdělání, přestože je to povolání s velkou zodpovědností. Pierceři získávají své teoretické znalosti a praktické zkušenosti často nejprve u jiného zkušeného a v nejlepším případě zodpovědného piercera. Na samém začátku by měl nabrat znalosti teoreticky, než se pustí do vlastní praxe. Z nich se v první řadě musí ovládat znalost lidské anatomie a hygienických norem a v neposlední řadě osvojení si zásad profesionálního přístupu k zákazníkům. Teoretické znalosti a později již praktické dovednosti, si člověk samozřejmě nemůže osvojit během několika málo dní. Existují také různé semináře, které pořádají jednotlivá studia či komerční agentury, ovšem nemohou plně nahrazovat pozorování vlastní práce zkušeného profesionálního piercera ve studiu. Pro profesionálního piercera je hlavní vědět, jak se různé druhy piercingu provádí, jaký typ a délka šperku je pro daný piercing nejvhodnější a v neposlední řadě materiál šperku pro první vsazení. Každý profesionální piercer by měl zákazníkovi před aplikací podrobně vysvětlit všechna možná rizika související s daným typem piercingu a jak by měla vypadat následná péče o něj. Kdybychom to měli shrnout tak piercera či piercerku utvářejí zkušenosti Profesionální piercer je tedy ten kdo: je vyškolený, zkušený, čistotný pracuje v hygienickém prostředí má všechny platné licence a povolení používá jedině sterilní nástroje, šperky a sterilní jednorázové jehly vlastní ve svém studiu autokláv či sterilizátor a může poskytnout dokumentaci o úspěšné a pravidelné sterilizaci má čas na poučení ohledně následné péče a poskytne i písemné pokyny je klientovi kdykoliv k dispozici a jeho práce nekončí aplikací šperku 31

33 1.7.2 Piercingová studia K aplikaci profesionálního piercingu jsou určená piercingová studia, mnohokrát spojena s tetovacími salóny. Práce profesionálního piercingového studia je pečlivá práce a leckdy se uvádí, že by měla být srovnatelná s přístupem v lékařské ordinaci. Samozřejmostí by měla být práce v čistém prostředí a sterilizované veškeré používané nástroje k vytvoření piercingu. Veškeré nástroje, které se používají opakovaně, musí být celokovové, aby mohly být odborníkem po každém použití mechanicky očištěny, dezinfikovány i sterilizovány (obrázek 23). Aplikace šperku by se měla provádět osobám starším 18 let. U osob mladších 18 let pouze se souhlasem rodičů, nebo se ve většině profesionálních studií přímo vyžaduje přítomnost rodičů v salonu před aplikací šperku. V každém profesionálním piercingovém studiu by měla být samozřejmostí odpovídající znalost piercera, obsahující správné zásady a postupy provádění dezinfekce a sterilizace Dezinfekce Dezinfekce zahrnuje soubor opatření, sloužící k usmrcení, nebo zastavení růstu většiny mikroorganismů pomocí fyzikálních, chemických nebo kombinovaných postupů. Dezinfekcí se ničí původce nemocí na předmětech, plochách a ve vzduchu s cílem přerušit cestu infekce od zdroje k vnímavému jedinci. Proces dezinfekce je nepochybně prvním důležitým a nezbytným krokem v boji proti šíření infekčních nákaz. Preventivní (profylaktická, ochranná) dezinfekce je prováděna tam, kde je předpokládána přítomnost původce nákazy, avšak i v době, kdy se epidemie nevyskytuje. Cílem je zamezení vzniku infekce v rámci hygienického režimu příslušného místa. Je prováděna zejména ve zdravotnických zařízeních či školkách, ale neměla by být výjimkou také právě v piercingovém studiu. K dezinfekci se volí takové postupy a přípravky, které nepoškozují dezinfikovaný materiál, jsou šetrně a nejsou nebezpečné pro personál Sterilizace Sterilizace je souhrn opatření, která zajišťují odstranění všech forem životaschopných mikroorganismů, včetně spor, hub, helmintů a jejich zárodků. 32

34 V piercingových studiích se nejčastěji využívá fyzikální metody sterilizace, při které dochází k usmrcení mikroorganismů působením fyzikálních veličin. Mezi druhy fyzikální sterilizace patří: horkovzdušná sterilizace parní sterilizace sterilizace plazmou radiační sterilizace Všechny sterilizační přístroje musí být schváleny hlavním hygienikem České republiky. Horkovzdušná sterilizace využívá suchého horkého vzduchu a přístroje k této sterilizaci určené se nazývají sterilizátory. Tento typ sterilizace je vhodný pro předměty z kovu, skla, keramiky, porcelánu a kameniny. Naopak není vhodná pro textilie nebo předměty z gumy, vzhledem k využití vysokých teplot a delší doby expozice. Parní sterilizace oproti horkovzdušné využívá účinku vlhkého tepla, kdy vznikají nasycené páry pod tlakem. Je určena pro předměty z kovů, skla, keramiky, porcelánu. Přístroje, nástroje či pomůcky musí být v piercingovém studiu sterilizovány odpovídajícími způsoby a každý sterilizační cyklus se dokumentuje a archivuje (8) Hygiena rukou Ruce by měly být v neustálé čistotě, proto je důležité dodržovat hygienu rukou, jak před samotnou aplikací, tak po samotném výkonu. Ruce jsou nejdůležitější pracovní nástroj téměř každého člověka, bez výjimky piercera aplikujícího piercing a proto je velmi důležité přistupovat zodpovědně nejen k jejich mytí a dezinfekci, ale také pravidelné regeneraci. Mechanické mytí rukou je součástí osobní hygieny, při které se mechanicky odstraňují nečistoty z pokožky rukou. Hygienickou dezinfekcí rukou rozumíme používání alkoholového dezinfekčního prostředku, který se vtírá po dobu 30 až 60 sekund do suché pokožky rukou a to až do jejich úplného 33

35 zaschnutí. Ruce se dále neoplachují ani neotírají. Provádí se po náhodné kontaminaci rukou biologickým materiálem, v případě protržení rukavic během výkonu a je to vhodné mezi jednotlivými klienty. Piercer tím chrání nejen sebe, ale i klienta a snižuje tak riziko přenosu možných infekcí. Aplikace dezinfekčních přípravků by také neměla být opomíjena. Dezinfekční přípravky na bázi alkoholu, by měly být aplikovány na suché ruce v nezředěné formě po stanovenou dobu Hygiena provozu Pro dekontaminaci prostředí je nutno provádět pravidelný, každodenní úklid a dezinfekci celého studia a jeho příslušenství. Před zahájením provozní doby se musí otřít dezinfekčním roztokem všechny povrchy nábytku a pracovní plochy, větší pozornost se musí věnovat především piercingové soupravě a židli/lehátku. Velmi důležitá je především příprava židle/lehátka se všemi předměty a instrumentariem pro jednotlivého klienta tak, aby při střídání klientů měl piercer vždy k dispozici dezinfikované eventuelně sterilní pomůcky. Po odchodu každého klienta je nutností použité instrumentarium dezinfikovat, předměty a pomůcky na jedno použití likvidovat. Stejně tak jako ve zdravotnickém zařízení je nutno dbát na hygienické odstraňování odpadů. Biologický a komunální odpad se musí třídit. Obrázek 23 Sterilní tácek s potřebným instrumentáriem včetně jednorázových sterilních rukavic 34

36 Důležitou osobní ochrannou a pracovní pomůckou jsou rukavice, které zajišťují mechanickou bariéru. Chrání pokožku rukou nejen před infekčními vlivy, ale i případnými nežádoucími účinky dezinfekčních prostředků a chemických látek. Obrázek 24 Sterilizační papírek s expirační dobou na zabaleném tácku Aplikace šperku Vzhledem k možným rizikům a komplikacím spojených s piercingem by každý profesionální piercer měl vždy zjistit zdravotní stav klienta v podobě anamnézy, ve které je nejdůležitější se soustředit na nynější a prodělaná onemocnění. Je již známo, že v některých případech je aplikace piercingu rizikovější a u někoho se nedoporučuje vůbec. Například u klientů s Diabetem Mellitem a poruchami imunitního systému je toto zdobení těla rizikovější, a to z důvodu zvýšené náchylnosti k průniku infekce. Pokud i přes tyto onemocnění klienti trvají na aplikaci piercingu, piercer by měl k aplikaci svolit pouze za podmínky, že klient vlastní písemný souhlas od svého ošetřujícího lékaře a stvrdí svým podpisem souhlas obsahující popis aplikace a možnost zvýšených rizik vzhledem ke svému onemocnění. Zájemci o piercing, většinou ti kteří se rozhodnou pro aplikaci svého prvního piercingu vyžadují znecitlivění, avšak vpich s anestetikem není méně bolestivý než vpich samotného piercingu. Oprávnění k použití anestetik má však jen lékař, tudíž v piercingových studiích využívají pouze znecitlivující spreje a gely, které jsou určeny k lokálnímu znecitlivění. Tyto přípravky mohou znecitlivět pouze povrch pokožky. Dle druhu a typu piercingu jsou používány k aplikaci piercingu různé nástroje. Používané nástroje jsou např.: piercingová jehla nebo kanyla (jehla obalena plastovou trubičkou) 35

37 peán (lékařské kleště) kožní puncher (děrovač) kožní separátor (klínový nástroj určený pro oddělování kůže) Jak zde již bylo zmíněno, veškeré nástroje musí být sterilizovány Hojení piercingu a následná péče o šperk Piercing se hojí pomocí novotvorby epiteliálních buněk, na vnitřní straně piercingového kanálku. Velmi důležité je si uvědomit, že o piercing se musí důkladně pečovat především v době hojení, která je u piercingu: jazyka je přibližně 3-6 týdnů rtu 6-8 týdnů Doba hojení v oblasti obličeje se uvádí v rozmezí kolem jednoho až tří měsíců. Výjimkou je Cheek piercing, který se léčí minimálně 3 měsíce a může trvat až celý první rok. Jelikož čerstvý vpich má tendenci se rychle zatáhnout a mohl by tím tak nastat problém šperk vrátit na své místo, tak by se šperk neměl po celou dobu hojení vyndávat. Doporučení a instrukce ohledně samotné péče je různorodá a u jednotlivých piercingů se mohou lišit dle umístění a doby hojení. Rady a tipy ohledně pečování o piercing vychází většinou ze zkušeností samotných piercerů. Profesionální piercer by však vždy měl budoucímu nositeli piercingu vše vysvětlit nejen ústní formou, ale i v písemné podobě. Nositel čerstvého piercingu v oblasti dutiny ústní, by měl se šperkem manipulovat pouze čistýma rukama. Po dobu dvou týdnů by se mělo vyvarovat: pití alkoholu kouření orálnímu sexu 36

38 Neboť tyto činnosti jsou uvedeny jako zpomalující hojení. Piercingy v oblasti dutiny ústní jsou vystaveny neustálému vlivu kyselin a jiných agresivních látek z potravy. Z důvodu dráždění je doporučeno tedy v průběhu hojení piercingu: nejíst příliš horká, solená, kořeněná, pálivá a kyselá jídla dutina ústní by se měla několikrát denně vyplachovat dezinfekční ústní vodou, nejlépe bez alkoholu po každém jídle omezit kouření Nositel piercingu by však neměl zapomínat, že je nutné se o hygienu dutiny ústní starat po celou dobu a ne pouze v prvních dnech s novým šperkem. Velmi důležité je čistit si pravidelně zuby, aby na nich nevznikal povlak bohatý na bakterie. Tkáňový mok, který vytéká z ústí piercingu, je slinami rozpuštěn, nezasychá tak v krusty a tím odpadá jejich odstraňování. Pro zamezení vzniku a usazování plaku bohatého na bakterie by se měly tyto piercingové šperky pravidelněji čistit. Jako péče o samotný šperk se uvádí: namočení jej v solném roztoku, na který se uvádí poměr 1/3 čajové lžičky soli na sklenici, nejlépe převařené a vlažné vody nebo v dezinfekčním roztoku a následné osušení. nesahat na piercing špinavými prsty vyvarovat se hraní si se šperkem a vyhnout se kontaktu s dalšími cizími předměty (1, 8, 11, 12). 37

39 1.8 Rizika a komplikace orálních piercingů Při správné aplikaci a hygienicky nezávadném zákroku se reakce organismu na poškození tkáně projevuje zčervenáním, mírným otokem a slabou bolestí v bezprostřední oblasti piercingu. Tyto běžné projevy by měly během několika dní odeznít. Dále se pak můžeme setkat s riziky a komplikacemi chronického rázu. Při dlouhodobějším nošením orálního piercingu dochází nepochybně k poškození tvrdých zubních tkání, závěsného aparátu zubu, dráždění slinných vývodů, ale také může při manipulaci a hraním si se šperkem dojít k odlomení výplní, galvanizmu či při neustálém ulpívání povlaku na samotném šperku k zápachu z úst Rizika při aplikaci šperku Představa samotného vpichu u mnoha lidí vyvolává strach a je to jedním z důvodů, proč si šperk rozmyslí nechat aplikovat. Při klasickém piercingu dochází k perforaci všech vrstev kůže, což může vést k menšímu krvácení. Toto není nijak zvlášť nebezpečné, pokud nejsou zasaženy větší cévy a nervy. Z tohoto důvodu jsou důležité znalosti piercera, který by měl velmi dobře znát anatomii míst, kam šperk aplikuje. Velké obavy jsou většinou při propichování tváře, tzv. Cheek piercing a to z důvodu napíchnutí a případnému poškození faciálního nervu Cestování (migration), odvrhnutí (rejection) a vrůstání piercingu Z důvodu postupného zužování tkáně, do které je šperk zaveden může docházet k odlučování piercingu směrem ven z těla. V tomto případě je nejvhodnějším řešením šperk vyjmout, než za sebou ponechá jizvu. Zejména pokud dochází k dráždění okolní tkáně, tak tělo šperk nepřijme a tím pádem se chová obranným způsobem a dochází ke snaze tento cizí předmět samovolně vypudit ven z těla, jako například u zaražené třísky. Tyto dvě komplikace v podobě migrace a rejekce mohou vzniknout například samotnou váhou šperku, tlakem oděvu či částí těla a v neposlední řadě samotným umístěním piercingu v nevhodné hloubce či pod nevhodným úhlem ve tkáni. 38

40 Častou komplikací např. u piercingu rtu či jazyka je vrůstání šperku. Pokud se aplikuje příliš krátký šperk, může nastat vrůstání šperku do okolních tkání. U krátkého šperku u piercingu rtu dojde tak k otoku, narušení okolní tkáně kolem piercingu a šperk následně zaroste pod sliznici na vnitřní straně rtu. Tkáň přerůstající přes šperk je třeba většinou následně proříznout a šperk vyndat. Obrázek 25 Komplikace piercingu rtu v podobě vrůstání šperku Obrázek 26 Komplikace piercingu rtu v podobě vrůstání šperku Jizvy Propíchnutím tkáně a následném vyjmutí šperku z kanálku s sebou nese patřičný následek v podobě méně či více viditelné jizvy. Viditelnější a rozšířenější jizvy se pak objevují především tam, kde šperk byl násilným způsobem vytržen, což může nastat zavaděním o oděv či při sportu. Zanechání porušené tkáně v podobě jizev různorodého vzhledu se vyskytuje u stavů, kdy piercing zasahuje hluboko do vaziva či je zasažena tuková vrstva. Jizva na obličeji nepochybně představuje více či méně zřetelný bod. I z tohoto důvodu si aplikace piercingu vyžaduje rozvahu a plánování do budoucna. 39

41 Obrázek 27 Jizva po dvouročním nenošení piercingu Krvácení, bolestivost, otok U piercingu v oblasti dutiny ústní, či přímo v dutině ústní, a to především u ozdob jazyka si propichovaná osoba musí uvědomit a být obeznámená o řadě komplikací, které se mohou vyskytnout. Od malého a nepatrného krvácení až po velký a bolestivý otok. Každá osoba podstupující piercing by si měla uvědomit, že bolestivost nejen u piercingu je individuální a u této procedury nelze plně nepočítat s mírnou či větší bolestí. Mezi jeden z běžných reakcí na piercing lze zařadit otok, který je nejobvyklejší komplikací především u piercingu jazyka a jeho závažnost závisí na lokalizaci. Mezi nejčastější problémy, které jsou způsobeny běžným a zdánlivě neškodným otokem jazyka řadíme až zdvojnásobenou velikost jazyka, čímž dochází k znesnadněnému přijímání potravy, poruchám polykání, žvýkání, artikulaci a v krajním případě dochází k znesnadněnému dýchání Alergické reakce Pokud si je člověk nechávající si aplikovat piercing vědom své alergie, měl by o tom piercera nepochybně informovat. Každého provedení piercingu profesionálním piercerem, by mělo být provedeno za použití rukavic, které jsou většinou latexové. Nesmí se tedy pozapomínat na alergii na latex. Nošení šperku by mohla komplikovat i citlivost na jednotlivé slitiny přítomné ve špercích - nikl, měď, zinek 40

42 Mezi projevy alergické reakce řadíme místní zarudnutí, vznik puchýřků, otok v okolí piercingu a v nejhorším případě může dojít až k anafylaktickému šoku Riziko vdechnutí a spolknutí šperku Mezi další nebezpečná rizika řadíme spolknutí či aspiraci části, nebo celého šperku, které proběhne většinou neúmyslně ve spánku. Z tohoto důvodu je nezbytné sledování šperku, zejména kontrolování jeho dotažení Infekce Mezi jedny z nejzávažnějších komplikací a rizik řadíme zavlečení a přenos infekcí, ať už virového či bakteriálního původu. Mezi nejčastější příčiny infekce řadíme: nedodržení hygieny, zejména kontakt piercingu se špinavýma rukama zatrhnutí piercingu koupání ve znečištěné vodě zanesení infekce potem nebo důsledkem pohybu ve znečistěném prostředí Vážné komplikace, především u predisponovaných jedinců mohou nastat přenosem celé řady bakterií z dutiny ústní do krevního řečiště. Tyto bakterie se mohou pomocí krevního oběhu šířit k srdci a způsobit zánět či vmetek. Ve většině případů se Endokarditida vyskytuje jako následek hnisavého zánětu kořene zubu, nicméně spojitost s piercingem není vyloučena a velkým rizikem je aplikace piercingu u lidí s onemocněním srdečních chlopní a plánovaných transplantací orgánů. S touto poměrně ojedinělou, nicméně vyskytující se komplikací by měl být každý propichovaný jedinec seznámen. Ačkoliv přenos viru HIV nebyl doposud nikde uveden, není tento přenos vyloučen. Hlášeny, popsány a uznány byly však přenosy virových Hepatitid typu B a C, zejména jako komplikace piercingu jazyka. 41

43 U jakéhokoliv typu piercingu může dojít k přenosu virových onemocnění prostřednictvím infikovaných nástrojů, což by mělo být v profesionálním piercingovém studiu naprosto vyloučeno. Dodržováním přesných a správných hygienických opatření by se mělo zcela vyloučit riziko přenosu infekčních onemocnění. Obrázek 28 Infekce jazyka spojená s piercingem Poškození tvrdých zubních tkání Nepochybně při jakémkoliv sebemenším úderu šperk poškozuje zub. Tvrdé zubní tkáně, zejména sklovina a dentin jsou poškozovány následkem pouhého mluvení, žvýkání, a ve většině případů pak hraním si se šperkem. V souvislosti zejména s piercingem jazyka vzniká traumatizace, při které dochází nejvíce k infrakcím až frakturám skloviny. Tento problém se týká převážně frontálního úseku chrupu a premolárů a molárů z orální strany. Někdy dochází k odlomení incizního růžku či odlomení hrany zubu, jindy dochází pouze k mikroskopickému poškození, do kterého se postupem času může ukládat exogenní pigmentace a tím nás tak na poškození upozornit. 42

44 Obrázek 29 Odlomení incizní hrany u zubu 12 způsobené dlouhodobým každodenním přikládáním a nakusováním šperku Poškození závěsného aparátu zubu Piercingové šperky mohou mít za následek kromě poškození tvrdých zubních tkání, dále také mukogingivální poškození. Velkou roli pro vznik tohoto poškození hraje především nevhodný výběr velikosti šperku, tvaru, či materiálu ozdob a hraní si se šperky v ústech. Mezi gingivální defekty řadíme nejčastěji ustupování dásní, což má za následek viditelné gingivální recesy. Hlavními iniciátory vzniku vestibulárních či orálních recesů jsou především mechanické faktory, kterými rozumíme traumatizující metodu čištění zubů, která je při většině případů spojená s používáním nevhodných, příliš tvrdých kartáčků a dále pak manipulaci s dásní a již zmíněný orální piercing. S tímto typem poškození se setkáváme zejména z vestibulární strany u piercingu dolního rtu a z linguální strany při nošení ozdob jazyka. Recesy gingivy jsou spojeny s dehiscencí alveolární kosti nebo s její ztrátou. V souvislosti s ústupem dásně si lidé nejvíce stěžují na hypersenzitivitu dentinu. Obrázek 30 Stupně závažnosti gingiválních recesů ( Miller, 1985) 43

45 V roce 1985 byla podle Millera vytvořena klasifikace a popsány jednotlivé stupně podle závažnosti gingiválních recesů. Klasifikace popisuje 4 stupně: I. Gingivální recesus nepřesahuje mukogingivální hranici a nedochází zde k žádným ztrátám attachmentu, nebo kosti interdentálně. II. Gingivální recesus přesahuje mukogingivální hranici, ale také nedochází ke ztrátám attachmentu, nebo kosti interdentálně. III. Gingivální recesus přesahuje mukogingivální hranici a jsou už i ztráty attachmentu nebo kosti interdentálně, a/nebo chybné postavení zubů. IV. Gingivální recesus přesahuje mukogingivální hranici a dochází k závažným ztrátám attachmentu, nebo kosti interdentálně, a/nebo anomální postavení zubů. Obrázek 31 Gingivální recesy způsobené piercingem u zubu 31 a 41 Piercingové šperky, aplikované zejména v oblasti jazyka mohou poškozovat tedy, jak zuby, tak celý parodont a vytvářet prostředí pro mikroorganismy. V bezprostřední blízkosti kolem šperku je vytvořeno prostředí připomínající subgingivální prostor, který je neustále osídlován nebezpečnými anaerobními parodontopatogenními mikroorganismy. To dosvědčuje článek stomatologů s názvem Orální nálezy objevující se v souvislosti s piercingem v časopisu Quintessenz, který informuje o výsledcích výzkumu, který byl věnovaný zkoumání, zda a kolik parodontopatogenních mikroorganismů lze nalézt na jazyku v místě piercingu. Šetření probíhalo odebráním vzorků stěrem u respondentů s piercingem a to z povrchu šperků v místě mezi šperkem a vpichem. Vzorky byly poslány na 44

46 mikrobiologické vyšetření a následně analyzovány na přítomnost 11 kmenů parodontopatogenních bakterií. Výsledkem byl zjištěn podstatně zvýšený počet bakterií u všech vyšetřených. Míra patogenity se odráží na délce nošení orálního piercingu a míře, jak individuální orální hygieny, tak hygieny samotného piercingového šperku Foetor ex ore Hlavní příčinou nepříjemného zápachu z úst je špatná ústní hygiena, v tomto případě spojená s ulpíváním zubního mikrobiálního povlaku na šperku. Při zavedení správné ústní hygieny a pravidelném čištění samotného šperku zápach mizí.(1, 6, 10) Obrázek 32 Plak na šperku horního frenula 45

47 2 Praktická část V praktické části se nachází cíl práce, mé hypotézy, metodika výzkumu, charakteristika souboru, organizace šetření, zpracování získaných dat, výsledky šetření, vyhodnocení hypotéz a závěr. Zaměřila jsem se převážně na rizikovou skupinu pro aplikaci piercingu a to konkrétně na mladistvé ve věku let. Právě mladší lidé, jsou často motivovány k aplikaci piercingu, jsou poháněny touhou vyrovnat se svým vrstevníkům, nebo často za účelem vyjádření nezávislosti od svých rodičů. Viditelné piercingy nabízí perfektní prostředek pro naplnění těchto tužeb. Mladí lidé obecně, mají nepochybně tendenci, být více ovlivňovány lidmi, které mají kolem sebe, populární hudbou, médii a módou. 2.1 Cíl práce Cílem práce, bylo informovat rizikové skupiny o negativním vlivu piercingu na tvrdé a měkké tkáně dutiny ústní 2.2 Hypotézy Hypotéza č. 1 Předpokládám, že piercing je stále moderní záležitost a převážná většina z dotazovaných respondentů bude znát tento typ zdobení těla. Hypotéza č. 2 Předpokládám, že alespoň polovině dotazovaným této věkové kategorie, připadá piercing u jiných lidí atraktivní a eventuelně po tomto šperku touží a uvažují o něm do budoucna. Hypotéza č. 3 Předpokládám, že dotazovanou skupinu lze zařadit mezi rizikovou, neboť není o dané problematice dostatečně informována a je tím tak vystavována vzniku trvalých následků. 46

48 2.3 Metodika výzkumu Jako metodu svého výzkumu jsem zvolila metodu dotazníku. Šetření jsem provedla prostřednictvím anonymního dotazníku vlastní konstrukce (dotazník viz přílohy). Dotazníky jsem v tištěné formě rozdala žákům osmých a devátých tříd základní školy. 2.4 Charakteristika souboru K výzkumu své práce a k ověření mých hypotéz jsem zvolila již zmiňované dotazníkové šetření. Dotazníky společně s informativními brožurami, byly mnou zpracovány a jejich úprava a formulace byla usměrněna k věkové skupině. Dotazníky i brožury jsem v tištěné formě rozdala žákům staršího školního věku, tj. na druhý stupeň základní školy. Distribuovala jsem celkem 100 dotazníků, z toho se mi jich ke dni vrátilo 90 vyplněných. 2.5 Organizace šetření Návrh dotazníku a brožury jsem vypracovávala sama a následně pečlivě konzultovala s vedoucí práce. 2.6 Zpracování získaných dat Získaná data jsem zpracovala prostřednictvím Microsoft Excel a vytvořila tak základní numerické vyjádření zjištěných dat. V další části popíši a graficky vyhodnotím jednotlivé odpovědi dotazníku. Je nutné podotknout, že u některých otázek byla možnost zaškrtnutí více odpovědí, tudíž procentuální součet nemusí vždy dosahovat 100%. 47

49 2.7 Výsledky dotazníkového šetření Otázka 1: Pohlaví Na mé dotazníky odpovědělo celkem 49 dívek (54%) a 41 chlapců (46%). Tabulka 1: Zastoupení pohlaví v respondentech Odpověď Počet respodentů Muž 41 Žena 49 Graf 1: Zastoupení pohlaví v respondentech Pohlaví 54% 46% Muži Ženy Otázka 2: Věk Dotazovanými byly žáci osmých a devátých tříd základní školy, tj. respondenti ve věkové kategorii let. 48

50 Tabulka 2: Věková kategorie respondentů Věk 14, 15 let Otázka 3: Tvé zkušenosti s piercengem jsou: Dle výsledků jednoznačná většina žáků zná ze svého okolí člověka s piercingem, konkrétně 63 odpovědí (70%). 22 respondentů nikoho s piercingem nezná (24%), a zbylých 5 dotazovaných piercing samo na svém těle dokonce již vlastní. Tabulka 3: Zkušenosti s piercingem jednotlivých respondentů Odpověď Počet respondentů Já sám/a piercing mám 5 Znám ve svém okolí člověka s piercingem 63 Nikoho s piercengem neznám 22 49

51 Graf 2: Zkušenosti s piercingem jednotlivých respondentů Zkušenosti 24% 6% Já sám/a piercing mám Znám ve svém okolí člověka s pierciengem 70% Nikoho s piercengem neznám Otázka 4: Jsou pro tebe lidi s piercingem zajímavější? V této otázce mě zajímalo, zda této věkové kategorii připadají lidé vlastnící piercingový šperk zajímavější. Z celkového počtu 90 respondentů se mírná většina přiklání k odpovědi ano, konkrétně tak odpovědělo 47 žáků (52%). Tabulka 4: Názor na to, zda dělá lidi piercing zajímavější Odpověď Počet respondentů Ano 47 Ne 43 50

52 Graf 3: Názor na to, zda dělá lidi piercing zajímavější Zda jsou lidé s pierciengem zajímavější 48% 52% Ano Ne Otázka 5: Líbí se ti piercing v oblasti dutiny ústní? Z výsledků šetření bylo zjištěno, že se 34 dotazovaným respondentům zdá atraktivní ozdoba v oblasti dutiny ústní (38%). Z toho bylo dále zjištěno, že nejvíce populárním propichovaným místem pro tyto příznivce se stává převážně jazyk (24%), dále pak oblast brady (8%) a posledním atraktivním místem byl zmíněný ret (6%). Ostatní žáci zaškrtli, že se jim piercing v oblasti dutiny ústní nelíbí (62%). Tabulka 5: Názor na piercing v oblasti dutiny ústní Odpověď Počet respondentů Ano - vypiš kde? 34 Jazyk - 22 Brada 7 Ret - 5 Ne 56 51

53 Graf 4: Názor na piercing v oblasti dutiny ústní Piercing v oblasti dutiny ústní 62% 24% 8% 6% Ano (jazyk) Ano (brada) Ano (ret) Ne Otázka 6: Uvažuješ do budoucna o piercingu? Z celkového počtu 90 dotazovaných respondentů bylo zjištěno, že 38 jich uvažuje o aplikaci piercingu do budoucna (42%). 52 žáků netouží vlastnit tento typ šperku na vlastním těle (58%). Tabulka 6: Názor na pořízení piercingu do budoucna Odpověď Počet respondentů Ano 38 Ne 52 52

54 Graf 5: Názor na pořízení piercingu do budoucna Pořízení piercingu do budoucna 58% 42% Ano Ne Otázka 7: Co je podle tebe nejčastějším důvodem aplikace piercingu? Možnost více odpovědí. V další otázce jsem se zajímala o to, co je podle této věkové kategorie nejčastějším důvodem pro aplikaci piercingového šperku. Nejčastější odpovědí se stalo tvrzení, že se jedná o moderní záležitost, celkově tuto odpověď zvolilo 65 respondentů (45%). Druhou nejčastější odpovědí, kterou zaškrtlo 48 dotazovaných, poukazuje na to, že se žáci domnívají, že si lidé aplikují piercing pro svůj vlastní pocit (33%). 18 žáků se domnívá, že se piercingové šperky aplikují z důvodu zvýšení atraktivity v okolí (13%). 10 jedinců si myslí, že se lidé prostřednictvím propíchnutí části těla snaží odlišit od ostatních. A 3 žáci zaškrtli odpověď s názorem, že se tomu tak děje z důvodu touhy někoho napodobit. 53

55 Tabulka 7: Názor na důvody aplikace piercingu Odpověď Počet respondentů Pro svůj vlastní pocit 48 Jedná se o moderní záležitost 65 Snaha se líbit okolí 18 Touha někoho napodobit 3 Potřeba odlišit se od ostatních 10 Graf 6: Názor na důvody aplikace piercingu Důvod aplikace piercingu 2% 7% Pro svůj vlastní pocit 13% 33% Jedná se o moderní záležitost Snaha se líbit okolí Touha někoho napodobit 45% Potřeba odlišit se od ostatních Otázka 8: Znáš nějaké typy piercingu v oblasti dutiny ústní? Můžeš vybrat libovolný počet možností. Z celkového počtu respondentů jich 79 uvedlo, že zná piercing v oblasti jazyka (36%), 73 jich uvedlo znalost piercingu rtu (33%), 32 respondentů zná piercing v oblasti brady (15%), 30 54

56 žáků zná šperk v uzdičce (14%) a 5 respondentů uvedlo, že nezná žádný typ z uvedených propichovaných částí v oblasti dutiny ústní (2%). Tabulka 8: Znalost typů piercingů v oblasti dutiny ústní Odpověď Počet respondentů Neznám 5 Jazyk 79 Ret 73 Uzdička 30 Brada 32 Graf 7: Znalost typů piercingů v oblasti dutiny ústní Typy piercingu v oblasti dutiny ústní 2% 15% 14% 36% Neznám Jazyk Ret Uzdička Brada 33% 55

57 Otázka 9: Myslíš si, že může být piercing v oblasti dutiny ústní zdraví škodlivý? Z celkového počtu 90 odpovědí si 46 dotazovaných myslí, že orální piercing nemůže být zdraví škodlivý (51%). 25 žáků zaškrtlo, že neví (28%) a zbylých 19 respondentů zaškrtlo možnost s odpovědí ano (21%) Tabulka 9: Názor na škodlivost piercingu v oblasti dutiny ústní Odpověď Počet respondentů Ano 19 Ne 46 Nevím 25 Graf 8: Názor na škodlivost piercingu v oblasti dutiny ústní Otázka 10: Pokud myslíš, že může tento typ piercingu být zdraví škodlivý, na co si myslíš, že může působit negativně? 56

58 V této otázce bylo hlavním úkolem zjištění úrovně informovanosti ohledně rizik a komplikací vznikajících následkem orálního piercingu. Nejvíce zvolenou odpovědí bylo tvrzení, že šperk může poškodit pouze sklovinu zubu. Tuto odpověď volilo 40 respondentů (44%). Druhá nejčastější odpověď byla zaškrtnuta dohromady 38 žáky, kteří se domnívají, že se jedná o nijak zvláštní a poškozující šperk (42%). 12 respondentů se podle zjištěných výsledků domnívá, že piercingový šperk může poškodit zuby, dásně a sliznice nacházející se v dutině ústní (13%). 10 jedinců zaškrtlo odpověď, která správně tvrdí, že tento typ šperku může dlouhodobým nošením poškodit následně i slinné žlázy a dokonce i kost (11%). Tabulka 10: Názor na negativní působení piercingu v dutině ústní Odpověď Počet respondentů Myslím si, že je to šperk jako každý jiný a nemůže působit nějak negativně na zdraví 38 Může poškodit pouze zubní sklovinu 40 Může poškodit zuby, dásně a sliznice v dutině ústní 12 Dlouhodobým nošením může poškodit i slinné žlázy a dokonce i kost 10 57

59 Graf 9: Názor na negativní působení piercingu v dutině ústní Negativní působení piercingu v dutině ústní 13% 44% 11% 42% Myslím si, že nemůže působit nějak negativně na zdraví Může poškodit pouze zubní sklovinu Může poškodit zuby, dásně a sliznice v dutině ústní Může poškodit i slinné žlázy a dokonce i kost Otázka 11: Jak dlouho si myslíš, že by se mělo pečovat o piercing? Poslední otázka je zaměřena na zjištění znalostí žáků, ohledně hygieny orálního piercingu. Nejvíce zaškrtnutou odpovědí, kterou zvolilo 25 žáků, se stala odpověď, která tvrdí, že se po správné aplikaci o orální piercing nemusí nijak pečovat. 20 respondentů se domnívá, že by se o piercing mělo nějakým způsobem pečovat první týden po aplikaci šperku. Z celkového počtu dotazovaných si jich 14 myslí, že by se o orální piercing mělo pečovat během celé doby jeho nošení, a to minimálně 1x za týden. 58

60 Tabulka 11: Názor na péči o piercing Odpověď Počet respondentů Pokud je správně aplikován, tak se o něj nemusí nijak pečovat 25 První týden po aplikaci 20 První 2 týdny po aplikaci 10 Minimálně prvních 6 měsíců 9 Celý první rok 12 Po celou dobu nošení minimálně 1x týdně 14 Graf 10: Názor na péči o piercing Péče o piercing 16% 13% 28% 22% 10% 11% Pokud je správně aplikován, tak se o něj nemusí nijak pečovat První týden První 2 týdny Minimálně 6 měsíců Celý první rok Po celou dobu nošení minimálně 1x týdně 59

61 2.8 Vyhodnocení hypotéz Hypotéza č. 1 V první hypotéze jsem předpokládala, že se zdobení piercingem neztratilo do povzdálí a že ho lze v dnešní době zařadit mezi oblíbenou a moderní záležitost. Můj předpoklad byl správný, jak vyplývá z otázky č. 7. V této otázce jsem se zajímala o to, co je podle této věkové kategorie nejčastějším impulzem pro aplikaci piercingového šperku. Nejčastější odpovědí se stalo tvrzení, že se jedná o moderní záležitost. Z celkového počtu 90 respondentů, tuto odpověď zvolilo 65 respondentů. Závěr: Hypotéza č. 1 se mi potvrdila Hypotéza č. 2 Ve druhé hypotéze jsem se domnívala, že většině dotazovaným této věkové kategorie bude připadat člověk s tímto zdobením těla zajímavější a atraktivnější. V této hypotéze jsem dále předpokládala, že oni sami budou uvažovat o aplikaci piercingu. Této hypotéze se věnovala otázka č. 4, ve které mě zajímalo, zda této věkové kategorii připadají lidé vlastnící piercingový šperk zajímavější. Z celkového počtu 90 respondentů se mírná většina přiklání k odpovědi ano, konkrétně tak odpovědělo 47 žáků (52%). Z otázky č. 6 bylo zjištěno, že 38 dotazovaných žáků uvažuje o aplikaci piercingu do budoucna (42%). 52 žáků netouží vlastnit tento typ šperku na vlastním těle (58%). Přestože se otázkou č. 6 má hypotéza potvrdila pouze z poloviny a to tím že více jak polovina žáků neuvažuje o piercingu, tak ne zcela málo respondentů (42%) si do budoucna toto zdobení těla přeje. Závěr: Hypotéza č. 2 se mi potvrdila z jedné poloviny. Hypotéza č. 3 Z šetření dotazníku jsou patrné alarmující výsledky a to z toho důvodu, že pouze 19 žáků odpovědělo na otázku: Myslíš si, že může být piercing v oblasti dutiny ústní zdraví škodlivý? ano. Z celkového počtu 90 odpovědí si 46 dotazovaných myslí, že orální piercing nemůže být zdraví škodlivý (51%). 25 žáků zaškrtlo, že neví (28%) a zbylých 19 respondentů zaškrtlo možnost s odpovědí ano (21%) 60

62 V otázce č. 10 bylo hlavním úkolem zjištění úrovně informovanosti ohledně rizik a komplikací vznikajících následkem orálního piercingu. Nejvíce zvolenou odpovědí bylo tvrzení, že šperk může poškodit pouze sklovinu zubu. Tuto odpověď volilo 40 respondentů (44%). 38 dotazovaných žáků se domnívá, že se jedná o šperk jako každý jiný a nemůže způsobit žádné škody (42%). 12 respondentů se podle zjištěných výsledků správně domnívá, že piercingový šperk může poškodit zuby, dásně a sliznice nacházející se v dutině ústní (13%). Pouze však 10 jedinců zaškrtlo odpověď, která správně tvrdí, že tento typ šperku může poškodit dlouhodobým nošením následně i slinné žlázy a dokonce i kost (11%). K této poslední hypotéze se připojuje i poslední otázka mého dotazníku, která se zaměřuje na zjištění znalostí žáků, ohledně hygieny orálního piercingu. Nejvíce zvolenou odpovědí, pro kterou bylo 25 žáků, se stala ta, která tvrdí, že po správné aplikaci se již o orální piercing nemusí nijak pečovat. 20 respondentů se domnívá, že by se o piercing mělo nějakým způsobem pečovat první týden po aplikaci šperku. Z celkového počtu dotazovaných si jich pouze 14 správně myslí, že by se o orální piercing mělo pečovat během celé doby jeho nošení, a to minimálně 1x za týden. Mé zamyšlení nad těmito otázkami je, kde je příčina tak malé informovanosti právě takto rizikové skupiny v ohledu možnosti vzniku poškození orálním piercingem. Z tohoto důvodu jsem vytvořila malou informativně-preventivní brožuru pro starší školní věk, kterou bych ráda nabídla do škol či odborných ordinací. Závěr: Hypotéza č. 3 se mi potvrdila. 61

63 Závěr V dnešní době je zdraví a zářivý úsměv nepochybně symbolem krásy. Je právě na nás, dentálních hygienistkách, abychom zdraví dutiny ústní udržovali a v první řadě především poskytovali preventivní informace. V teoretické části, jsem na základě studia odborné literatury, internetových stránek i návštěvy piercingového studia, napsala stručný přehled o tom, co má práce zahrnuje. Shrnula jsem přehled základních poznatků o jednotlivých typech piercingu z hlediska vzhledu, použitých materiálů a místa aplikace. Popsala jsem také způsoby zavádění piercingu, proces hojení a zejména zdravotní rizika a komplikace, která s sebou toto zdobení těla přináší a která byla impulzem a inspirací pro tuto práci. Při zpracovávání mé absolventské práce, jsem si stanovila cíl a k tomu odpovídající hypotézy. Ve výzkumné části jsem zpracovávala odpovědi na 11 otázek. Ty jsem získala od 90 respondentů, kteří na ně odpovídali prostřednictvím tištěného anonymního dotazníku. Po jejich vyhodnocení, jsem mohla hypotézy potvrdit nebo vyvrátit. Podařilo se mi dosáhnout zadaného cíle mé práce: informovat rizikové skupiny o negativním vlivu piercingu na tvrdé a měkké tkáně dutiny ústní Na základě zjištěných dat z dotazníku jsem došla ke zjištění, že piercing je v dnešní době stále velmi aktuální a je třeba populaci, především teenagery, více preventivně obeznámit ohledně komplikací spojených s orálními piercingy. Využila jsem tedy dotazníkového šetření, pomocí kterého jsem došla ke zjištění úrovně informovanosti, znalostí, postojů a vlastních zkušeností s tímto typem zdobení těla u žáků osmých a devátých tříd. Na základě vyhodnocení pak vytvořila informativně - preventivní brožuru. Tu jsem následně rozdala do druhého stupně základních škol. Publikace měla za cíl předejít neuvážené aplikaci orálního piercingu u žáků. 62

64 Seznam použité literatury a zdrojů informací Literatura 1. FIKSA, Radek. Piercing. Vyd. 1. Žďár nad Sázavou: Sowulo Press, ISBN FIKSA, Radek. Encyklopedie bodyartu. Vyd. 1. Ve Žďáře nad Sázavou: Sowulo Press, ISBN EBELOVÁ, Kateřina. Maska v proměnách času a kultur. Vyd. 1. Praha: Grada, c2012, 265 s. ISBN THORNE, Russ. Piercing. V Praze: Slovart, 2012, 224 s. ISBN KLEPÁČEK, Ivo. Klinická anatomie ve stomatologii. 1. vyd. Praha: Grada, 2001, 331 s. ISBN WEBER, Thomas. Memorix zubního lékařství. 2. české vyd. Překlad Magdalena Koťová. Praha: Grada, 2012, xxiv, 584 s. ISBN SLEZÁK, Radovan. Preklinická parodontologie. 1. vyd. Hradec Králové: Nucleus HK, 2007, 77 s. Edice zubního lékařství. ISBN MAZÁNEK, Jiří a František URBAN. Stomatologické repetitorium. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, c2003, 455 s. ISBN EICKHOLZ, Peter. Parodontologie od A do Z: základy pro praxi. Praha: Quintessenz, c2013, x, 261 s. ISBN ZIEBOLZ, Dirk, Else HORNECKER a Rainer F.MAUSBERG. Orální nálezy objevující se v souvislosti s piercingem. Quintessenz. 2006, roč. 15, č. 6, s Association of Professional Piercers: Saferpiercing [online] [cit ]. Dostupné z: HELL.cz tetování tattoo piercing studio Praha. In: Péče o piercing [online] [cit ]. Dostupné z: 63

65 13. BODYART magazín [online] Ocel nebo titan? [cit ] Dostupné z: Obrázky Obr. 1 Tutanchamonova pohřební maska [online]. [cit ]. Dostupné z: Obr. 2 William Shakespear [online]. [cit ]. Dostupné z: Obr. 3 Retní talířek u ženy afrického kmene [online]. [cit ]. Dostupné z: Obr. 4 Anatomie dutiny ústný (Cavitas /Cavum/ oris) [online]. [cit ]. Dostupné z: Obr. 5 Madonna na pravé straně nad rtem [vlastní foto] Obr. 6 Piercing v Philtru [online]. [cit ]. Dostupné z: Obr. 7 Labret uprostřed pod rtem [vlastní foto] Obr. 8 Lowbret na pravé straně pod rtem [vlastní foto] Obr. 9 Ashley piercing [online]. [cit ]. Dostupné z: Obr. 10 Vertikal labret [online]. [cit ]. Dostupné z: Obr. 11 Piercing tváře [online]. [cit ]. Dostupné z: Obr. 12 Horizontální piercing skrz jazyk [online]. [cit ]. Dostupné z: Obr. 13 Vertikální piercing ve středu jazyka pokládán na dolní frontální zuby [vlastní foto] 64

66 Obr. 14 Ztenčení skloviny u zubu 31 a 41 díky chronickému tlaku šperku,ulomení části skloviny u zubu 11 a 21 [vlastní foto] Obr. 15 Detailní stav zubů 31 a 41 po chronickém pokládání šperku [vlastní foto] Obr. 16 piercing horního Frenula [vlastní foto] Obr. 17 Piercing dolní uzdičky [online]. [cit ]. Dostupné z: Obr. 18 Piercing uzdičky jazyka [online]. [cit ]. Dostupné z: Obr. 19 Piercingy patrového čípku [online]. [cit ]. Dostupné z: Obr. 20 Různé typy piercingu procházející dásní [online]. [cit ]. Dostupné z: Obr. 21 Mikroskopická anatomie parodontu [online]. [cit ]. Dostupné z: Memorix zubního lékařství - Weber 2012 Obr. 22 Makroskopická anatomie zdravé gingivy [online]. [cit ]. Dostupné z: Memorix zubního lékařství - Weber 2012 Obr. 23 Sterilní tácek s potřebným instrumentáriem včetně jednorázových sterilních rukavic [vlastní foto] Obr. 24 Sterilizační papírek s expirační dobou na zabaleném tácku [vlastní foto] Obr. 25 Komplikace piercingu rtu v podobě vrůstání šperku [online]. [cit ]. Dostupné z: Obr. 26 Komplikace piercingu rtu v podobě vrůstání šperku [online]. [cit ]. Dostupné z: Obr. 27 Jizva po dvouročním nenošení piercingu [vlastní foto] 65

67 Obr. 28 Infekce jazyka spojená s piercingem [online]. [cit ]. Dostupné z: Obr. 29 Odlomení incizní hrany u zubu 12 způsobené dlouhodobým každodenním přikládáním a nakusováním šperku [vlastní foto] Obr. 30 Stupně závažnosti gingiválních recesů ( Miller,1985) [online]. [cit ]. Dostupné z: Memorix zubního lékařství- Weber 2012 Obr. 31 Gingivální recesy způsobené piercingem u zubu 31 a 41 [online]. [cit ]. Dostupné z: Obr. 32 Plak na šperku horního frenula [vlastní foto] 66

68 Seznam obrázků Obrázek 1 Tutanchamonova pohřební maska... 9 Obrázek 2 William Shakespeare Obrázek 3 Retní talířek u ženy afrického kmene Mursi Obrázek 4 Anatomie dutiny ústný (Cavitas /Cavum/ oris) Obrázek 5 Madonna na pravé straně nad rtem Obrázek 6 Piercing v Philtru Obrázek 7 Labret uprostřed pod rtem Obrázek 8 Lowbret na pravé straně pod rtem Obrázek 9 Ashley piercing Obrázek 10 Vertikal labret Obrázek 11 Piercing tváře Obrázek 12 Horizontální piercing skrz jazyk Obrázek 13 Vertikální piercing ve středu jazyka pokládán na dolní frontální zuby Obrázek 14 Ztenčení skloviny u zubu 31 a 41 díky chronickému tlaku šperku,ulomení části skloviny u zubu 11 a Obrázek 15 Detailní stav zubů 31 a 41 po chronickém pokládání šperku Obrázek 16 piercing horního Frenula Obrázek 17 Piercing dolní uzdičky Obrázek 18 Piercing uzdičky jazyka Obrázek 19 Piercing patrového čípku

69 Obrázek 20 Různé typy piercingu procházející dásní Obrázek 21 Mikroskopická anatomie parodontu Obrázek 22 Makroskopická anatomie zdravé gingivy Obrázek 23 Sterilní tácek s potřebným instrumentáriem včetně jednorázových sterilních rukavic Obrázek 24 Sterilizační papírek s expirační dobou na zabaleném tácku Obrázek 25 Komplikace piercingu rtu v podobě vrůstání šperku Obrázek 26 Komplikace piercingu rtu v podobě vrůstání šperku Obrázek 27 Jizva po dvouročním nenošení piercingu Obrázek 28 Infekce jazyka spojená s piercingem Obrázek 29 Odlomení incizní hrany u zubu 12 způsobené dlouhodobým každodenním přikládáním a nakusováním šperku Obrázek 30 Stupně závažnosti gingiválních recesů ( Miller, 1985) Obrázek 31 Gingivální recesy způsobené piercingem u zubu 31 a Obrázek 32 Plak na šperku horního frenula

70 Seznam tabulek Tabulka 1: Zastoupení pohlaví v respondentech Tabulka 2: Věková kategorie respondentů Tabulka 3: Zkušenosti s piercingem jednotlivých respondentů Tabulka 4: Názor na to, zda dělá lidi piercing zajímavější Tabulka 5: Názor na piercing v oblasti dutiny ústní Tabulka 6: Názor na pořízení piercingu do budoucna Tabulka 7: Názor na důvody aplikace piercingu Tabulka 8: Znalost typů piercingů v oblasti dutiny ústní Tabulka 9: Názor na škodlivost piercingu v oblasti dutiny ústní Tabulka 10: Názor na negativní působení piercingu v dutině ústní Tabulka 11: Názor na péči o piercing

71 Seznam grafů Graf 1: Zastoupení pohlaví v respondentech Graf 2: Zkušenosti s piercingem jednotlivých respondentů Graf 3: Názor na to, zda dělá lidi piercing zajímavější Graf 4: Názor na piercing v oblasti dutiny ústní Graf 5: Názor na pořízení piercingu do budoucna Graf 6: Názor na důvody aplikace piercingu Graf 7: Znalost typů piercingů v oblasti dutiny ústní Graf 8: Názor na škodlivost piercingu v oblasti dutiny ústní Graf 9: Názor na negativní působení piercingu v dutině ústní Graf 10: Názor na péči o piercing

72 Přílohy Příloha 1 - Dotazník Dobrý den, Jmenuji se Tereza Čakovská a jsem studentkou třetího ročníku oboru Diplomovaná dentální hygienistka na Vyšší odborné zdravotnické škole. Ráda bych Vás tímto poprosila o vyplnění anonymního dotazníku, který bude použitý pouze pro účely mé absolventské práce. Prosím Vás o pečlivé a pravdivé zodpovězení otázek. Předem děkuji, velice mi tím pomůžete. 1. Pohlaví žena muž 2. Věk.. 3. Tvé zkušenosti s piercingem jsou: já sám/a piercing mám znám ve svém okolí člověka s piercingem nikoho s piercingem neznám 4. Jsou pro tebe lidé s piercingem zajímavější? ANO NE 5. Líbí se ti piercing v oblasti dutiny ústní? ANO - vypiš kde?.. NE 6. Uvažuješ do budoucna o piercingu? ANO NE 7. Co je podle tebe nejčastějším důvodem aplikace piercingu? Pro svůj vlastní dobrý pocit Jedná se o moderní záležitost Snaha líbit se okolí Touha někoho napodobit Potřeba odlišit se od ostatních Jiné (uveďte jaké) 71

73 8. Znáš nějaké uvedené typy piercingu v oblasti dutiny ústní? (můžeš vybrat libovolný počet možností) neznám jazyk ret uzdička brada jiné - uveďte. 9. Myslíš si, že může být piercing v oblasti dutiny ústní zdraví škodlivý? ANO NE NEVÍM 10. Pokud si myslíš, že může tento typ piercingu být zdraví škodlivý, na co si myslíš, že může působit negativně? myslím si, že je to šperk jako každý jiný a nemůže působit nijak negativně na zdraví může poškodit pouze sklovinu zubu může poškodit zuby, dásně a sliznice v dutině ústní dlouhodobým nošením může poškodit i slinné žlázy a dokonce i kost 11. Jak dlouho si myslíš, že by se mělo pečovat o piercing? (pouze 1 odpověď) pokud je správně aplikován tak se o něj nemusí nijak pečovat první týden po aplikaci první 3 týdny po aplikaci minimálně prvních 6 měsíců celý první rok po celou dobu nošení minimálně 1x týdně 72

74 Příloha 2 Informativně - preventivní brožura PIERCING V PUSE?! Čakovská Tereza 3.DHA VOŠZ a SZŠ Praha 1 Krása, nebo risk?! V dnešní době není neobvyklé potkávat denně na ulici někoho, kdo by se pyšnil nějakým typem piercingu, určitě někoho s tímto šperkem znáš, nebo jsi ho alespoň někdy někde potkal/a. Než-li se ale ty sám/a třeba rozhodneš jednou pro aplikaci piercingu někam do oblasti rtů, jazyka, brady a podobně, chtělo by to víc rozvahy, než bys nejspíš čekal/a. A k tomu ti tak trochu pomůže takhle názorná brožura s mnoha informacemi o piercingu. Určitě jí nezahazuj, najdeš v ní spoustu užitečných věcí! Začneme tím, co to vlastně piercing je? Slovo piercing má základ v anglickém slově pierce, které znamená propíchnout, nebo prorazit či probodnout a označuje se jím propíchnutí části těla a aplikování šperku. Rizika a komplikace orálních piercingů: 73

75 Rizika a komplikace orálních piercingů: Při dlouhodobějším nošením orálního piercingu dochází ale nepochybně k Mezi další riziko patří ustupování dásní, což má za následek nehezký vzhled nejen při úsměvu, ale i při samotném mluvení. poškození tvrdých zubních tkání, závěsného aparátu zubu, dráždění slinných vývodů, ale také může při manipulaci a hraním si se šperkem dojít k odlomení zubů, výplní a při neustálém ulpívání zubního povlaku na samotném šperku k silnému zápachu z úst. Tvrdé zubní tkáně, zejména sklovina a dentin jsou poškozovány následkem pouhého mluvení, žvýkání, a ve většině případů pak hraním si se šperkem. Nezapomínej, že i z důvodu, že jizva na obličeji nepochybně představuje více či méně zřetelný bod, si aplikace piercingu vyžaduje velkou rozvahu a plánování do budoucna. 74

76 Mezi jedny z nejzávažnějších komplikací a rizik patří zavlečení a přenos infekcí, ať už virového či Piercing v jazyku může vypadat cool a zajímavě jako tady: bakteriálního původu. Mezi nejčastější příčiny infekce řadíme: nedodržení hygieny, zejména kontakt piercingu se špinavýma rukama zatrhnutí piercingu Nicméně stejný piercing může po zavlečení infekce vypadat i takhle: koupání ve znečištěné vodě zanesení infekce potem nebo důsledkem pohybu ve znečistěném prostředí 75

77 Častou komplikací např. u piercingu rtu či jazyka je také vrůstání šperku. Pokud se aplikuje příliš krátký šperk, může nastat vrůstání šperku do okolních tkání.!! POZOR!! V bezprostřední blízkosti kolem šperku je vytvořeno prostředí s prostorem, které je neustále osídlováno nebezpečnými mikroorganismy, které způsobují parodontitidu, při které dochází k zánětu dásní, ke ztrátě kosti a následné ztrátě zubů.!!! A JAK VLASTNĚ MŮŽE PARODONTITIDA ČASEM VYPADAT???? U krátkého šperku pro piercing rtu, dojde k otoku a narušení okolní tkáně kolem piercingu, šperk následně zaroste pod sliznici na vnitřní straně rtu. 76