Právnická fakulta Masarykovy univerzity. Studijní obor: Právo a právní věda Katedra trestního práva. Diplomová práce

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity Studijní obor: Právo a právní věda Katedra trestního práva Diplomová práce Základní zásady trestního práva osob fyzických a právnických vybrané problémy Jan Jebáček Akademický rok 2012/2013

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Základní zásady trestního práva osob fyzických a právnických vybrané problémy zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury... Jan Jebáček 2

3 Na tomto místě bych rád poděkoval prof. JUDr. Vladimíru Kratochvílovi, CSc. za usměrnění, trpělivost a odbornou pomoc při zpracování této diplomové práce a také JUDr. Milaně Hrušákové, Ph.D, za cenné rady. Rovněž děkuji JUDr. Jaroslavě Bartošové, díky níž mohu získávat cenné poznatky z oboru trestního práva a paní Gertě Mazalové za zkušenosti z oblasti spotřebitelského práva. Také bych chtěl poděkovat mé rodině a blízkým osobám, jenž mě podporovali vytrvale a nezištně po celou dobu studia. 3

4 Klíčová slova: Základní zásady trestního práva, katalog základních zásad, charakter právnických osob, zásada subsidiarity trestní represe, princip ultima ratio, zásada presumpce neviny, zásada in dubio pro reo, přenos základních zásad mezi trestním právem fyzických a právnických osob, společenská škodlivost, materiální stránka trestného činu Key Words Basic principles of criminal law, catalogue of fundamental human rights, character of legal entities, principle of subsidiarity of criminal repression, ultima ratio principle, presumpiton of innocence principle, in dubio pro reo principle, transmittion of basic criminal law principles between natural persons and legal entities, community harmfulness, material aspect of crime Anotace: Tato práce pojednává o vybraných problémech základních zásad trestního práva fyzických a právnických osob. Konkrétně tyto vybrané problémy tvoří výklad o zásadě subsidiarity trestní represe, o zásadě in dubio pro reo a o problematice přenosu základních zásad mezi trestním právem fyzických a právnických osob. Annotation This work deals with selected issues regarding basic principles of criminal law of the natural persons and legal entities. Concretely, such problems comprise an interpretation of the subsidiarty of criminal repression principle, in dubio pro reo principle and matters related to transmission of the basic principles of criminal law between natural persons and legal entities. 4

5 Obsah 1 Úvod Historický vstup do problematiky Přístupy teorie k pojmu a katalogu základních zásad trestního práva hmotného od roku Období mezi léty Přístup teorie v období Pohled současné teorie Závěrem k problematice Přístupy teorie k zásadě subsidiarity trestní represe od r Období mezi lety Období Závěr k historickému přístupu k zásadě subsidiarity trestní represe Přístup teorie k zásadě in dubio pro reo od r Zásada subsidiarity trestní represe Pojem, charakter a zakotvení zásady subsidiarity trestní represe Zásada subsidiarity trestní represe jako závazek Zásada subsidiarity trestní represe x princip ultima ratio Dopad zásady subsidiarity trestní represe Zásada subsidiarity trestní represe jako materiální korektiv formálního pojetí trestného činu Uplatnění odpovědnosti podle jiných právních předpisů Interpretační význam zásady subsidiarity trestní represe Zvláštní pojetí subsidiarity trestního práva Metodologický postup uplatnění této zásady subsidiarity trestní represe jako závěr Projev zásady subsidiarity trestní represe v trestněprávních předpisech Projev v oblasti trestního práva hmotného Projev v oblasti trestního práva procesního Další projevy zásady subsidiarity trestní represe

6 3.3 Projev zásady subsidiarity trestní represe v judikatuře českých soudů Zásada in dubio pro reo Pojem, charakter a zakotvení zásady in dubio pro reo historicky a dnes Metodologické prověření vztahu zásady in dubio pro reo k ustanovením 2 odst. 2 TrŘ a 2 odst. 5 TrŘ Charakteristické rysy zásady in dubio pro reo Projev zásady in dubio pro reo v trestněprávních předpisech Projev zásady in dubio pro reo v judikatuře soudů České republiky Problematika přenosu zásad mezi trestním právem fyzických a právnických osob Problematika přenosu základních zásad obecně Zvláštní přístup prof. Kratochvíla k problematice přenosu zásad Kritérium povahy věci resp. povahy právnické osoby jako rozhodující kritérium pro přenos základních zásad mezi trestním právem individuálním a kolektivním Možné reakce na odlišnou povahu právnické osoby Shrnutí k problematice obecného přenosu zásad Problematika přenosu a aplikace základních zásad mezi trestním právem individuálním a kolektivním ve vztahu k zásadě subsidiarity trestní represe a in dubio pro reo Přenos zásady subsidiarity trestní represe Přenos zásady in dubio pro reo Závěr diplomové práce a doporučení de lege ferenda Závěry a doporučení de lege ferenda k zásadě subsidiarity trestní represe Závěry a doporučení de lege ferenda k zásadě in dubio pro reo Závěry a doporučení de lege ferenda k problematice přenosu základních zásad mezi trestním právem fyzických a právnických osob Dovětek

7 7 Seznam použitých pramenů

8 1 Úvod V rámci zadání diplomové práce se budu zabývat problematikou základních zásad trestního práva fyzických a právnických osob. V rámci tohoto tématu budu tak řešit tři základní problémy: 1. Výklad o zásadě subsidiarity trestní represe. 2. Výklad o zásadě in dubio pro reo. 3. Výklad o problematice přenosu základních zásad mezi trestním právem fyzických a právnických osob. Zásada subsidiarity trestní represe je aktuální s přijetím zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen TrZ nebo trestní zákoník ), kdy tento název je přímo v zákoně uveden a to v 12 odst. 2. Tato skutečnost vyvolala velkou vlnu diskuze a mnohdy bych řekl, že je její dopad přeceňován, takřka by se mohlo zdát, že její výslovné zakotvení v trestním zákoníku představuje revoluci v trestním právu, nicméně jak bude dále vysvětleno, povědomí o této zásadě existuje mnoho let. Tato zásada má nicméně nepochybně pro trestní právo velký význam. Mým cílem u této zásady porovnat pojetí různých autorů a vyvodit z nich nesporné charakteristické rysy a také představit pro aplikační praxi jistý manuál pro její použití. Zásada in dubio pro reo představuje podle mého názoru stěžejní zásadu demokratického právního státu. Na to jak je to významná zásada, je podle mého názoru jí věnována naopak malá pozornost a to jak v právních předpisech, kde je schována v 2 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen trestní řád nebo TrŘ) a čl. 40 odst. 2 ústavního zákona č. 2/1993 Sb., Usnesení předsednictva České národní rady ze dne 16. prosince 1992 o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky ve znění ústavního zákona č. 162/1998 (dále jen Listina nebo LZPS ), tak i v dílech trestněprávní teorie, kdy chybí ucelenější pojednání o této zásadě. Navzdory skutečnosti, že tato zásada má významný dopad na konstatování viny či neviny, chybí v právní vědě dílo, které by dalo návod jak k zásadě přistoupit, kdy lze použít, co z ní lze vyvodit, co se má považovat za důvodné pochybnosti apod.. Zásada in dubio pro reo může totiž nechtěně umocnit dva zajisté negativní jevy v aplikační praxi na jedné straně může být omluvou pro nekvalitní práci orgánu činného v trestním řízení, zejména nedostatečné aktivity při vyhledávací činnosti a

9 na druhé straně může být omluvou pro nedostatečné nebo nekritické hodnocení důkazů. Mým cílem je i u této zásady vytvořit jistý manuál jak pracovat s touto významnou zásadou, zejména pro aplikační praxi. Třetí zásadní část této práce tvoří problematika přenosu základních zásad mezi trestním právem fyzických a právnických osob. Potřeba řešit tuto problematiku vyvstala s přijetím zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, (dále jen TOPO) protože tento zákon výslovně neuvádí základní zásady známé již z trestního práva osob fyzických a ponechává tak aplikační praxi aby sama použila zásady, které budou vhodné pro trestní právo osob právnických. Vybral jsem si téma diplomové práce Základní zásady trestního práva fyzických a právnických osob vybrané problémy, především ze dvou důvodů. Na jedné straně považuji základní zásady za nejvýznamnější část výkladu trestního práva a to kvůli šíři jejich dopadu. Jsou to totiž základní zásady, které jsou relativně stabilní částí, ovlivňují trestní zákonodárství i interpretaci a aplikaci 1 a tím podle mého názoru jejich význam přesahuje výklad de lege lata platných institutů. Znalost základních zásad tak představuje podle mého názoru nejvyšší stupeň znalosti trestního práva. Jako druhý důvod proč jsem si vybral toto téma, je ten, že dovětek názvu: vybrané problémy dává široký prostor vybrat nejvýznamnější zásady, mezi něž podle mého názoru nepochybně zásada subsidiarity trestní represe a in dubio pro reo patří. Druhou stranou téže mince je však skutečnost, že se budu moci zabývat pouze dílčími problémy a komplexní analýza všech základních zásad je vyloučena. Diplomovou práci se pokusím co nejvíce směřovat do roviny aplikační praxe. V rámci zásady subsidiarity trestní represe bych chtěl odpověď na dvě otázky: 1. O jak moc společensky škodlivé jednání se musí jednat, aby se na něj reagovalo prostředky trestního práva? 2. V jakých případech postačí uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu? V rámci zásady in dubio pro reo se pokusím najít objektivní znaky pro stanovení hranice, kdy už se jedná o důvodné pochybnosti nezbytné pro rozhodnutí ve prospěch obviněného. 1 srov. SOLNAŘ, Vladimír; FENYK, Jaroslav; CÍSAŘOVÁ, Dagmar; VANDUCHOVÁ, Marie. Systém českého trestního práva. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Novatrix, Díl první, Trestní právo a trestní zákony, s

10 Při řešení problematiky přenosu základních zásad mezi trestním právem fyzických a právnických osob se zaměřím na rozdílný charakter fyzických a právnických osob a jak se tento charakter promítne do přenášení základních zásad. Jako návrhy na zlepšení by v rámci mé diplomové práce mohla být podle mého názoru větší pozornost předních trestněprávních právníků, kdy zásadě in dubio pro reo bývá v učebnicích trestního práva procesního věnovány přibližně dva odstavce. Tato pozornost teoretiků podle mého názoru odpovídá pozornosti zákonodárce, který zásadu in dubio pro reo výslovně v zákoně neupravuje nýbrž pouze jako princip vyplývající z v právním řádu zakotvené zásady presumpce neviny. Tento stav by mohl svádět k tomu, že by aplikační praxe považovala zásadu in dubio pro reo jako samozřejmost, bez znalosti jejího významu a správného použití. Stran problematiky přenosu základních zásad mezi trestním právem fyzických a právnických osob jsem názoru, že daná úprava byla přijata příliš rychle. Úprava přenosu základních zásad principem zvenku dovnitř kdy budou použity základní zásady trestního práva osob fyzických, je podle mého názoru příliš násilný. Jsem spíše zastáncem názoru, aby si trestní právo právnických osob vytvořilo vlastní systém základních zásad pouze drobně doplňovaný zásadami z trestního práva osob fyzických. Toto dotváření a přizpůsobování principem zvenku dovnitř klade obrovské nároky jak na trestněprávní teorii, tak na aplikační praxi. Když bych to řekl jednou větou, tak podle mého názoru je potřeba se dívat na trestní právo právnických osob jinými brýlemi než na trestní právo osob fyzických. Základní informace budu čerpat především z komentářů k zákonům, učebnic trestního práva, sborníkových časopiseckých článků a judikatury. Komentáře popisují danou problematiku nejpodrobněji a nejkomplexněji. Obsahují teoretický pohled a často i historický vývoj institutu, dále provázanost s jinými právními předpisy a vybranou judikaturu. Učebnice trestního práva mají naproti tomu přínos v tom, že vyjadřují názory teoretiků, které jsou terminologicky ustálené. Sborníkové a časopisecké články jsem si vybral, protože danou problematiku popisují z trochu jiného pohledu a mohou tak pomoci doplnit pohled učebnic. Judikaturu budu využívat, protože ta je konkrétním odrazem rozhodovací činnosti, na niž především moje práce směřuje. 10

11 V části pojednávající o vzniku zásady in dubio pro reo budu citovat také z německé verze encyklopedie Wikipedia, protože je jediný dostupný zdroj, který uvádí konkrétní příklady z historie vzniku této zásady v našem právním prostředí, ač za jiných okolností bych se raději tomuto zdroji vyhnul. V této práci využiji následující metody: komparace když budu srovnávat jak jednotlivé pojetí teoretiků k zásadě subsidiarity trestní represe, tak zásady in dubio pro reo a také přístup teorie k pojmu a katalogu základních zásad a přenášení základních zásad mezi trestním právem fyzických a právnických osob. Srovnávat budu také dnes platný trestní zákoník a trestní řád, s trestněprávními předpisy před účinností těchto předpisů. Další metodou je analýza, kterou využiji při podrobnějším výkladu ustanovení zakotvujících zásadu subsidiarity trestní represe ( 12 odst. 2 TrZ), zásadu presumpce neviny ( 2 odst. 2. TrŘ) a ustanovení stanovící subsidiární použití trestního zákoníku a trestního řádu v trestním právu právnických osob ( 1 odst. 2 TOPO). Významnou metodou v mé práci je metoda indukce, kdy se budu snažit na základě známých vlastností zásady subsidiarity trestní represe a in dubio pro reo popsat jejich charakteristické rysy. Má práce by měla pomocí těchto metod přispět právní vědě a praxi získat ucelený pohled na zmiňované zásady a posunout diskuzi směrem k vytvoření komplexního systému základních zásad trestního práva právnických osob, které by odráželi charakter právnické osoby. Také budu využívat metodu dedukce, kdy z obecných poznatků trestněprávní teorie se pokusím vyvodit konkrétní závěry. Diplomová práce se skládá ze tří klíčových kapitol a kapitoly historického vstupu do problematiky, která není natolik významná. V rámci kapitoly druhé, představující historický vstup do problematiky se budu stručně zabývat přístupem teorie k pojmu a katalogu základních zásad trestního práva hmotného včetně přístupu k zásadě subsidiarity trestní represe a in dubio pro reo. Cílem této části je především zjistit zda teorie třídila základní zásady do systémů, nebo jestli pracovala se základními zásadami neuspořádaně. Třetí kapitola se zabývá výkladem o zásadě subsidiarity trestní represe. Zde rozeberu její základní charakteristické rysy - především výkladem jednotlivých podmínek použití, vztahu k principu ultima ratio, subjekty aplikující tuto zásadu. 11

12 Dále také se budu pouze příkladmo zabývat v této kapitole projevy v jiných právních předpisech, aby si čtenář mohl udělat lepší představu o této zásadě, a nakonec se budu zabývat projevy zásady v judikatuře českých soudů. Ve čtvrté kapitole se budu zabývat charakteristickými rysy zásady in dubio pro reo, zejména vztahem k zásadě presumpce neviny, subjekty aplikujícími tuto zásadu a její univerzální platností. V dalších částech této kapitoly se opět lehce zaměřím na projev zásady v jiných ustanoveních či jiných právních předpisech a projevem v judikatuře českých soudů. V páté kapitole budu řešit problematiku přenosu zásad mezi trestním právem fyzických a právnických osob a to jak zásadami trestního práva hmotného, tak zásadami trestního práva procesního a také charakterem právnických osob, které tvoří hypoteticky nejvýznamnější kritérium pro přenos základních zásad dle 1 odst. 2 TOPO. Blíže se budu také zabývat přenosem zásady subsidiarity trestní represe a in dubio pro reo, jejíž použití je typické ve vztahu k jednotlivci, proto budu kriticky zkoumat možnost použití i v trestním právu právnických osob. V šesté kapitole se budu rekapitulovat závěry a doporučení de lege ferenda k celé práci vyjma historického vstupu do problematiky, jejíž závěry jsou uvedeny na konci této kapitoly. Historický vstup do problematiky totiž netvoří stěžejní část mé práce. Při členění práce půjdu více do hloubky u zásady subsidiarity trestní represe než u zásady in dubio pro reo jednak v kapitole pojednávající o historickém přístupu k oběma zásadám, protože v námi sledovaném období neměla zásada in dubio pro reo nějakých výrazných proměn, zatímco zásada subsidiarity trestní represe se vyvíjela proměnlivě a bude tak zajímavé sledovat jak se na tuto zásadu dívali právníci v různých obdobích. Členění kapitol pojednávajících o zásadě subsidiarity trestní represe a in dubio pro reo na podkapitoly pojem a charakter, projev zásady v právních předpisech a projev v judikatuře českých soudů nelze přeceňovat, protože všechny tyto složky se navzájem podmiňují. Taktéž členění v podkapitolách pojednávajících o projevech obou zmiňovaných zásad v trestněprávních předpisech bude méně podrobné u zásady in dubio pro reo, protože tato procesní zásada nemá tak široký dopad jako zásada subsidiarity trestní represe, jejíž dopad je naopak velmi rozsáhlý. 12

13 Kvůli dodržení rozsahu práce jsem nucen nezabývat se některými souvislostmi. V rámci pohledů na trestní právo se nebudu zabývat trestním právem mladistvých, ve kterém by měla trochu jiný projev zejména zásada subsidiarity trestní represe, zvýšený projev zásady presumpce neviny při nakládání s mladistvým ve smyslu přísnějších zákazů zveřejňovat jméno mladistvého obviněného apod.. Naopak v problematice přenosu základních zásad by trestní právo mladistvých nesehrávalo žádnou roli, protože zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů, není obecný předpis vůči zákonu o trestní odpovědnosti právnických osob. V této práci se nebudu také zabývat srovnáním zahraničních právních úprav, protože by to překročilo rámec této práce. 13

14 2 Historický vstup do problematiky 2.1 Přístupy teorie k pojmu a katalogu základních zásad trestního práva hmotného od r Na úvod této kapitoly i celé práce je potřeba nejdřív vymezit dva základní pojmy. Jednak jsou to základní zásady a pojem katalog základních zásad. Základní zásady trestního práva hmotného jsou v trestním zákoníku zpravidla implicitně nebo i explicitně vyjádřená primárně ústavně (jakož i mimoprávně) podmíněná východiska tvorby, interpretace a aplikace trestněprávních norem. 2 Přiléhavě také podle mého názoru popisuje základní zásady R. Alexy jako příkazy k optimalizaci. 3 Katalog základních zásad trestního práva hmotného znamená klasifikační systém utříděný podle určitých hledisek. 4 Prof. Kratochvíl používá jako kritéria pro členění základních zásad trestního práva hmotného do katalogu následující: Zda je zásada platná pro celý právní řád, pro několik právních odvětví anebo výlučně pro trestní právo hmotné. Jako další kritérium uvádí, zda se zásada uplatní v rovině viny a/nebo trestu. Další kritérium spočívá v tom, jestli se zásada uplatní v trestním právu dospělých ev. mladistvých a konečně zda se týká trestního práva individuálního nebo kolektivního. 5 Tento obecný klasifikační systém lze přijmout pro sledování přístupu ke katalogu starších trestněprávních teoretiků Období mezi léty Od roku 1852 kdy byl přijat říšský zákoník č. 117 ř. z., který se stal základem rakouského a později československého buržoazního trestního práva. 6 Po přijetí tohoto zákoníku byly v našem prostředí významnými českými trestněprávními teo- 2 Převzato od KRATOCHVÍL, Vladimír a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 2. vyd. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, s HOLLÄNDER, Pavel. Filosofie práva. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s KRATOCHVÍL 2012, op. cit. s tamtéž, s VLČEK, Eduard. Dějiny trestního práva v českých zemích a Československu. 3. vyd. Brno: Masarykova univerzita s

15 retiky především Jaroslav Kallab a August Miřička. August Miřička například ve svém díle 6 výslovně neroztřiďuje základní zásady trestního práva hmotného do katalogu, nýbrž je používá jednotlivě ve výkladu určitých trestněprávních institutů. Jediný náznak katalogu lze nalézt při určení hledisek (v našem významu zásad pozn. autor) v případě stíhání trestných činů spáchaných cizinci nebo v cizině. 7 Zde vyjmenovává konkrétně zásadu teritoriality, personality, ochrany a zásadu univerzality trestního práva světového. 8 Jaroslav Kallab zaujímá obdobný postoj ke katalogu základních zásad. 9 Jejich práce mají v tomto ohledu mnoho společných znaků. Z děl obou těchto autorů lze vyčíst, že problematika katalogu základních zásad neměla před začátkem 2. sv. války takovou pozornost a propracovanost jako nyní. Nebylo by možné tvrdit, že autoři základní zásady neznali, ani že nevěděli, kam spadají. Do katalogů tak základní zásady zařazovali podle mého názoru spíše intuitivně a velmi rozdrobeně. Jednotlivé třídění tak bylo prováděno pouze v rámci jednoho institutu resp. jednoho dílčího problému. Ze zmiňovaných děl obou autorů lze také vystopovat třídění v rámci otázek viny, otázek trestu, otázek skutkových či otázek právních a také zásady trestního postihu trestných činů spáchaných cizinci. Stran přístupu těchto teoretiků k pojmu základních zásad, lze podle mého názoru opět vyvodit, že základní zásady byly brány jako něco, co se rozumí samo sebou. Základní zásady už v této době nebyly o mnoho odlišné od těch současných. Například zásada nullum crimen sine lege. 10 Tato zásada je uváděna napříč všemi autory již od dob Kallaba a Miřičky Přístup teorie v období V tomto období lze nalézt náznak třídění základních zásad trestního práva hmotného 6 MIŘIČKA August. Trestní právo hmotné. Část obecná i zvláštní. Praha: Nákladem Spolku československých právníků "Všehrd", s. 7 tamtéž, s tamtéž, s srov. KALLAB, Jaroslav. Trestní právo hmotné platné v zemi české a moravskoslezské. (Část obecná i zvláštní). Praha: Nakladatelství Melantrich, s. 10 doslova žádný trestný čin bez zákona. Převzato od KRATOCHVÍL 2012 op. cit., s

16 do katalogu na obecné zásady a zásady vyměřování (ukládání) trestů. Autoři Vladimír Solnař, Milan Čič a Jiří Nezkusil, zařadili obecné zásady do kapitol s názvem: Třídní podstata Československého socialistického trestního práva. Zde je vysloveno, co charakterizuje socialistické trestní právo: Socialistický demokratismus, socialistický humanismus, proletářský internacionalismus, jednota represe a výchovy a zásada socialistické zákonnosti. 11 Páteř zásad ukládání trestů tvoří u zmiňovaných autorů zásada zákonnosti, humánnosti a individualizace. 12 Jako zvláštní kategorii je podle mého názoru vhodné k tomuto období dodat ještě pojetí základních zásad prevence zločinnosti v práci Vladimíra Solnaře. Zde autor vytváří samostatný systém základních zásad na půdě prevence v trestním právu. 13 Konečně v práci Milana Čiče lze nalézt kapitolu s názvem Zásady výkonu trestu odnětí svobody. 14 Ačkoliv tato kapitola výslovně vyjmenovává zásadu spolupráce se zájmovými sdruženími a zásadu individualizace, jsem názoru, že se zde nejedná o třídění zásad do katalogu. Kapitola obsahuje spíše rámcový přehled o právní úpravě nikoliv základní zásady ve smyslu, jak jej chápeme dnes. Jsem názoru, že je potřeba nezaměňovat pojem základní zásady a rámcový přehled o právní úpravě Pohled současné teorie Prof. Kratochvíl a kolektiv autorů rozeznává ve své práci dva druhy klasifikace základních zásad a to klasifikaci základní a klasifikaci odvozenou. V rámci základní klasifikace zásad dále třídí zásady podle šíře dopadu na obecné, které nacházejí uplatnění v celém právním řádu; na zvláštní, které přesahují do několika 11 Tento výčet zásad není kompletní a autoři mají jisté drobné odchylky. Nicméně lze vysledovat obecný konsenzus alespoň na těchto pěti zásadách. Podrobněji srov. ČIČ, Milan a kol. Hmotné trestné právo. Všeobecná časť. Univerzita Komenského v Bratislavě, 1982, s. 8-9; NEZKUSIL, Jiří a kol. Československé trestní právo. Svazek I. Obecná část. Praha: Nakladatelství Orbis, 1976, s. 8-16; SOLNAŘ, Vladimír a kol. Československé trestní právo. Svazek I. Obecná část. Praha: ukládání trestů srov. SOLNAŘ 1964 op. cit s ; NEZKUSIL 1976, op cit. s ; Nakladatelství Orbis, 1964, s Podrobněji k zásadám ČIČ 1982 op. cit. s Podrobněji k tomu SOLNAŘ 1964 op. cit. s ČIČ 1982 op. cit. s

17 právních odvětví a na specifické, které jsou vlastní pouze trestnímu právu hmotnému. Odvozená klasifikace navazuje na klasifikaci základní a týká se pouze klasifikace zvláštní a specifické v tom, že je dále člení podle toho, zda se uplatní pouze v rovině viny, trestu nebo v obou rovinách. Základní a odvozená klasifikace dále podléhá dvojímu pohledu základní zásady trestního práva dospělých a mladistvých. Další pohled na základní zásady je po přijetí TOPO na trestní právo individuální a kolektivní. 15, 16 Prof. Jelínek vychází ve svém členění na čtyři základní zásady zásada zákonnosti trestného činu a trestu, zásada humanismu, zásada individuální trestní odpovědnosti fyzických osob a zásada odpovědnosti za zavinnění Závěrem k problematice V problematice katalogu základních zásad trestního práva hmotného lze vysledovat od r postupný vývoj. Do roku 1948 byly základní zásady používány pouze pro vysvětlení určitých institutů. Mezi léty dosahovalo třídění základních zásad jistého stupně zobecnění v kapitolách o třídní podstatě trestného činu. Jako nejpropracovanější katalog základních zásad trestního práva hmotného lze v současnosti v našem prostředí dle mého názoru považovat třídění prof. Kratochvíla. 18 Prof. Kratochvíl tak nabízí podle mého názoru vysoce svébytný systém základních zásad, který představuje základní rysy současného trestního práva hmotného. Jednotlivé zásady od roku 1852 bylo lze utřídit dle hledisek, jak je uvádí prof. Kratochvíl, nicméně tehdejší věda trestního práva hmotného takový ucelený systém na takové úrovni neznala. Jak bylo vidět, teorie používala a používá mnoho hledisek pro třídění základních zásad trestního práva hmotného do katalogů. Jednotlivá hlediska byla užívána podle toho, na kterou část trestního práva hmotného upřela doktrína momentálně pozornost. 15 KRATOCHVÍL 2012 op. cit., s K zařazení jednotlivých zásad ( konkrétních zástupců ) do těchto klasifikačních systémů srov. tamtéž, s převzato od SOLNAŘ, V., FENYK. J., CÍSAŘOVÁ, D., VANDUCHOVÁ M. Systém českého trestního práva. I. Trestní právo a trestní zákony. Praha: Nakladatelství Novatrix, s podobně srov. Solnař a kol. 2009, op. cit. s

18 Závěrem si dovolím tvrdit, že obecně třídění základních zásad do katalogů je relativně dynamické a to v závislosti na konkrétní platné právní úpravě. Jako zástupce stabilních zásad jsem naopak komparací zmiňovaných děl shledal např. zásadu nullum crimen sine lege a zásady ukládání trestů při souběhu trestných činů jako zásady kumulace, absorpce a asperace, protože teorie řadí tyto zásady do základních zásad napříč všemi sledovanými učebnicemi. Osobně bych si dovolil doporučit jedno další kritérium pro dělení základních zásad a to na tzv. trvale platné (přirozenoprávní) a základní zásady, které jsou závislé na přístupu společnosti na jejím zakotvení v právním řádu nebo/a na uznání předních teoretiků trestního práva. Jako typické představitele základní zásady ze skupiny trvale platných shledávám zásadu in dubio pro reo (podrobnější výklad kap. 4.1). Ze skupiny proměnlivých zásad, zásadu subsidiarity trestní represe nebo zásadu asperace při trestání souběhu trestných činů. 2.2 Přístupy teorie k zásadě subsidiarity trestní represe od r Zásada subsidiarity trestní represe je uvedena v 12 odst. 2 TrZ, který uvádí: Trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. V rámci této části se zaměřím na vývoj v přístupu teorie k této zásadě. Bližší výklady o pojmu a charakteru této zásady uvedu v kapitole Období mezi lety U Jaroslava Kallaba nelze ve výše citovaném díle najít zmínku o zásadě subsidiarity trestní represe eventuálně modifikaci této zásady. Taktéž zde chybí výklad o společenské škodlivosti (nebezpečnosti) trestného činu. Nejblíže k vymezení zásady subsidiarity trestní represe má výklad o příčinách, proč se některé zákonem vymezené skutkové podstaty v praxi nestíhají. Mezi tyto příčiny patří: 1. Tyto činy se již v praxi nevyskytují, 2. Změnou právního řádu v jiných oborech se změnila interpretace tak, že se nehodí na případy skutečně se vyskytující a 3. Životní podmínky se změnily tak, že doslovnou interpretací by trestní právo přišlo do rozporu s jinými normy KALLAB 1935 op. cit., s

19 Nejblíže k zásadě subsidiarity trestní represe mají podle mého názoru body 2. a 3. Jistou vzdálenost od zásady subsidiarity trestní represe uchovává případ uvedený v bodě 2 v tom smyslu, že pro nestíhání určitých trestných činů vyžaduje změnu práva, zatímco účelem zásady subsidiarity trestní represe je podle mého názoru reagovat na situace právem nepředvídatelné. Proto má nejblíže této zásadě bod 3, u kterého autor uvádí jako příklad beztrestnost zranění při sportovních hrách za určitých okolností. Zásadě subsidiarity trestní represe se tento bod podobá v tom smyslu, že zde upřednostňuje uplatnění odpovědnosti podle jiných právních ev. mimoprávních předpisů, zde norem sportovní organizace 20 ovšem hledisko společenské škodlivosti zde chybí. August Miřička již ve třicátých letech minulého století popisoval zásadu subsidiarity trestní represe tak, jak ji známe v dnešním pojetí, když uváděl, pro trestní zákonodárství musí být vůdčí myšlenkou, že trestní moc nemá býti přepínána, nýbrž jí užíváno jen potud, pokud je toho nutně zapotřebí. Zejména by nemělo k trestní výhružce býti saháno tam, kde lze dostatečné ochrany právního statku, o který jde, dosáhnouti prostředky jinými, zejména restitucí nebo náhradou škody, tedy ochranou civilněprávní, nýbrž jen tam, kde, hledíc na důležitost právního statku, je třeba jeho zesílené ochrany. 21 Oba zmíněné komponenty lze najít také v dnešním 12 odst. 2 TrZ. Důležitost právního statku je však de lege lata zastoupena společenskou škodlivostí, která je podle mého názoru kategorií propracovanější Období Prof. Čič se ve své práci přibližuje zásadě subsidiarity trestní tím, že vymezuje materiální podmínku trestného činu a to nebezpečnost činu pro společnost. Zde uvádí, že čin, jehož stupeň nebezpečnosti je nepatrný, nemůže být trestným činem i když vykazuje znaky trestného činu o vztahu norem sportovních organizací a norem trestního práva z pohledu této zásady bude pojednáno blíže v kapitole převzato od ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I. 1 až 139. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, s blíže ke společenské škodlivosti část ČIČ 1982 op. cit., s

20 Prof. Solnař uvádí, že Československé trestní právo je vybudováno na zásadě pouze pomocné úlohy trestní represe. 24 Podle něj se má trestní represe uplatnit jako krajní prostředek jen v nejzávažnějších případech, v nichž jiné prostředky nepostačují k nápravě a má se uplatnit jen tehdy, je-li účinná a účelná. 25 Zákon č. 86/1950 Sb., trestní zákon (dále jen trestní zákon 1950) vyjadřuje jako materiální podmínku trestného činu nebezpečnost pro společnost. 26 Komentář k 2 trestního zákona 1950 uvádí, že jako pachatele trestného činu lze postihnout jen toho, kdo jednáním zasáhl rušivě společenské vztahy, jejichž zachování a upevnění je důležité pro ochranu našeho lidově demokratického státu a naší společnosti. 27 Odraz této koncepce se nacházel v 26 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění zákona č. 81/1966 Sb. Toto ustanovení umožňovalo projednat trestné činy menší nebezpečnosti pro společnost před místním lidovým soudem, který byl zřízen zákonem č. 38/1961 Sb., o místních lidových soudech. Naproti tomu 294 odst. 1 trestního zákona umožňoval projednat kázeňsky některé vojenské trestné činy a odst. 2 umožňuje přenechat potrestání jakéhokoliv trestného činu, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost je malý, veliteli nebo náčelníku Závěr k historickému přístupu k zásadě subsidiarity trestní represe Tuto zásadu znal již August Miřička a prof. Solnař ji rozpracoval prakticky do dnešní podoby. Z děl teorie z období let lze vypozorovat, že na zásadu subsidiarity trestní represe nebyla věnována dostatečná pozornost a výklad této zásady tak byl podle mého názoru skryt za výkladem o materiální podmínce trestného činu, tedy za výklady o společenské nebezpečnosti trestného činu. Toto je podle mého názoru logickým důsledkem skutečnosti, že zásada subsidiarity trestní represe byla v zákoně výslovně zmíněna až v dnešním TrZ. Podstata zásady však byla podle mého 24 SOLNAŘ 1964 op. cit., tamtéž 26 GLOGAR, Rudolf a kol. Trestní zákon. Komentář. Praha: Nakladatelství Orbis s tamtéž, s TOLAR, Jan. Trestní zákon a předpisy souvisící (textové vydání). Praha: Nakladatelství Orbis, s

21 názoru pořád stejná, měnilo se pouze nahlížení na zásadu skrze společenskou nebezpečnost trestného činu. 2.3 Přístup teorie k zásadě in dubio pro reo od r Podrobnější výklady k zásadě in dubio pro reo budou i z hlediska historického uvedeny v kapitole 4. 1., nicméně na tomto místě lze poukázat na skutečnost, že zásada in dubio pro reo nachází plné uplatnění v námi sledovaném období, protože tvoří podle mého názoru stěžejní zásadu moderního trestního řízení. Zastávám názor, že zásada in dubio pro reo je univerzálně platná (kap a)). a) Období Zásadu in dubio pro reo znaly obě tehdejší stěžejní toeretické díla prof. Kallaba a Augusta Miřičky. Jediná neustálenost v přístupu k této zásadě měla odraz v probíhající diskuzi mezi těmito autory, zda se jedná o zásadu dopadající na otázky skutkové nebo právní. 29 b) Období V období socialistického trestního práva byla tato zásada také teorii i praxi známa a je uváděna v dílech významných trestních právníků právníky tohoto období, prof. Solnaře a Růžka 30. V 50. letech při vykonstruovaných politických procesech byla ovšem tato zásada silně potlačována, když obvinění byli odsouzeni pouze na základě toho, že nevyhovovali vládnoucí třídě. Příkladem tohoto jsou vykonstruované procesy s Rudolfem Slánským ( ), Miladou Horákovou ( ) a dalšími. c) přístup teorie k zásadě in dubio pro reo po r Od roku 1989 až po současnost je napříč všemi trestně-procesními učebnicemi plná shoda na místě této zásady v českém právním řádu. Podrobnější rozbor této problematice bude věnován v kapitole k tomuto teoretickému sporu bude blíže pojednáno v kapitole 4.1.3b) 30 blíže k tomu např. SOLNAŘ, Vladimír a kol. Československé trestní řízení. Praha: Nakladatelství Orbis, s. 129 nebo RŮŽEK, Antonín a kol. Československé trestné konanie. Bratislava: Vydavatelství Obzor, s

22 3 Zásada subsidiarity trestní represe 3.1 Pojem, charakter a zakotvení zásady subsidiarity trestní represe Tato část by měla sloužit k pochopení toho, co je to zásada subsidiarity trestní represe, jaké má charakteristické znaky, co je pro ni typické, a čím se odlišuje od jiných zásad nebo právních institutů. Stran pojmu, je tato zásada de lege lata vyslovena v 12 odst. 2 TrZ, který stanoví, že Trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu Zásada subsidiarity trestní represe jako závazek Zásada subsidiarity trestní represe představuje závazek jak pro zákonodárce, tak i pro soudce, státního zástupce a policii. 31 Z pohledu závazku zákonodárce nelze zásadu subsidiarity trestní represe ztotožňovat s nízkými tresty nebo zanevřením zákonodárce na kriminalizaci určitých jednání. 32 Závazek pro zákonodárce bude podle mého názoru možné nalézt jako odraz pojetí prof. Jelínka, podle něhož je zásada subsidiarity trestní represe úzce spjata z ochrannou funkcí trestního práva a také s uznáním primární úlohy pre- 31 srov. ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I. 1 až 139. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009., s srovnej k tomu polemiku prof. Jelínka in JELÍNEK a kol op. cit., s Zde autor předkládá otázku, zda se zákonodárce při přijetí TrZ řídil zásadou subsidiarity trestní represe. Jako podporu pro zápornou odpověď uvádí zavedení nových, často kazuistických skutkových podstat, zpřísnění horní hranice trestu odnětí svobody, zostření horní hranice u trestání vícečinného souběhu apod. Jsa student neznalý praxe nedokáži posoudit praktickou odůvodněnost zavedení nových skutkových podstat, výše trestních sazeb apod. nicméně je potřeba toto neztotožňovat bez dalšího se správným použitím zásady subsidiarity trestní represe. Zásada říká pokud nelze jinak ovšem nelze nějaká přijatá opatření bez dalšího hodnotit touto zásadou. Nízké tresty uvedené v TrZ nebo nezakotvení určitého trestného činu v trestním zákoníku by mohlo předčasně zavřít dveře státu postihnout určitá společensky škodlivá jednání. 22

23 vence v trestním právu. 33 Závazek pro ostatní uvedené státní orgány tak přichází v úvahu ex post, po spáchání konkrétního činu. Největší význam zásady subsidiarity trestní represe jako závazku bude především pro soudce, který bude rozhodovat o konkrétních skutcích nicméně i pro státní zástupce a policii bude důležité správné uplatňování této zásady, aby soudy nebyly příliš přehlceny Zásada subsidiarity trestní represe x princip ultima ratio Se zásadou subsidiarity trestní represe je těsně spjat princip ultima ratio, který znamená, že trestní právo je třeba využívat jako krajní prostředek ve vztahu k ostatní deliktní právní úpravě. 34 Na vztah zásady subsidiarity trestního represe a principu ultima ratio nejsou jednoznačné názory: 1. Ze zásady subsidiarity trestní represe vyplývá princip ultima ratio. Tomuto odpovídá důvodová zpráva k TrZ Zásada subsidiarity trestního represe vyplývá z principu ultima ratio. Zastánce tohoto názoru je prof. Kratochvíl, který vidí princip ultima ratio jako kategorii vyššího řádu Zásada subsidiarity trestní represe v podstatě splývá s principem ultima ratio. K tomuto pojetí má podle mého názoru také blízko prof. Kratochvíl, který uvádí, že spor o to, který přístup preferovat je čistě teoretický. 37 Podle J. Nezkusila je potřeba obě zásady rozlišovat, což podle něj nedělá důvodová zpráva k TrZ, která spíš než zásadu subsidiarity trestní represe popisuje princip ultima ratio. 38 Podle mého názoru není důvod rozlišovat mezi zásadou subsidiarity trestní represe a principem ultima ratio. Obě mají totiž natolik podobné znaky a prakticky vyjadřují 33 JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. Praha: Nakladatelství Leges, s Vládní návrh zákona č. 40/2009 Sb.: Důvodová zpráva [online]. Praha: Poslanecká sněmovna, sněmovní tisk 410, 2009, [cit ]. Dostupné z: < 35 srov. tamtéž 36 KRATOCHVÍL 2012 op. cit., s KRATOCHVÍL 2012 op. cit., s NEZKUSIL, Jiří. K zásadě zákonnosti a subsidiarity trestního práva. Trestní právo. 2010, č. 1, s

24 totéž. V rámci vyplývání se přikláním k názoru prof. Kratochvíla, který vidí princip ultima ratio jako kategorii vyššího řádu, protože tím, že zákonodárce výslovně upravil zásadu subsidiarity trestní represe v trestním zákoníku ji tak svým způsobem degradoval na zákonnou úroveň a to pouze v rámci trestního zákona ve smyslu 110 TrZ. K tomu aby zásada subsidiarity trestní represe byla kategorií vyššího řádu než princip ultima ratio, který působí podle mého názoru jako rozdělovač právních odvětví, by musela být ústavně zakotvena. Jestliže bychom obě rozlišovaly, tak de lege lata nemůže podle mého názoru zásada subsidiarity trestní represe nijak ovlivnit (resp. derogovat) princip ultima ratio. Pokud bych se měl přiklonit k rozlišování obou zásad a stanovit jejich charakteristické znaky, tak princip ultima ratio bych považoval spíše jako závazek pro zákonodárce, jako kategorii vyššího řádu jak uvádí prof. Kratochvíl a jako princip dotýkající se právního řádu jako celku a určující vztahy mezi jeho subsystémy. Zásadu subsidiarity trestní represe bych pak ztotožňoval jako materiální podmínku uplatnění trestní odpovědnosti a/nebo uložení trestních sankcí v konkrétním případě, jak vyplývá ze zařazení zásady do prvého dílu TrZ označený jako Základy trestní odpovědnosti Dopad zásady subsidiarity trestní represe Zásada subsidiarity trestní represe dopadá jak do oblasti viny (srov. znění 12 odst. 2 TrZ Trestní odpovědnost pachatele ), tak do oblasti ukládání trestních sankcí (srov. trestněprávní důsledky s ní spojené ). Jsem názoru, že větší význam má uplatnění zásady subsidiarity trestní represe v oblasti viny, protože už v samotné fázi nalézání viny se z pohledu společenské škodlivosti berou v úvahu kritéria pro stanovení trestu (viz další oddíl) a z pohledu uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu by se měl podle mého názoru orgán aplikující toto ustanovení zabývat alespoň hypoteticky otázkou uložení trestu. Po těchto krocích by neuplatnění trestních sankcí s odkazem na zásadu subsidiarity trestní represe, jako logických následků nalezení viny, by mělo být podle mého názoru výjimečné, protože filtrem i z pohledu trestu musel posuzovaný čin projít již ve fázi nalézání viny. Orgán činný v trestním řízení tak při otázce zda na jednání aplikovat trestní právo ev. zda nepostačí uplatnění odpověd TrZ 24

25 nosti podle jiného právního předpisu podle mého názoru si ve svých úvahách musí říct: Např. Za toto jednání mu dle přestupkového zákona hrozí pokuta při použití TrZ mu hrozí trest odnětí svobody na 2 roky. Je čin natolik společensky škodlivý, aby bylo možné ohodnotit toto jednání trestem odnětí svobody, nebo postačí jako nejvyšší možná sankce pokuta do X Kč? V tomto případě by orgán činný v trestním řízení posuzoval jednání z pohledu subsidiarity trestní represe z pohledu trestu již ve fázi viny Zásada subsidiarity trestní represe jako materiální korektiv formálního pojetí trestného činu Zásada subsidiarity trestní represe představuje materiální korektiv formálního pojetí trestného činu a doplňuje tak formální pojetí trestného činu uvedené legální definicí v 13 odst. 1 TrZ. 40 Materiální stránku představuje nepochybně společenská škodlivost. Společenská škodlivost není v TrZ definována. Co to tedy společenská škodlivost je a jak je určována? Společenská škodlivost je určována povahou a závažností trestného činu, jak to vyplývá z 39 odst. 2 TrZ. 41 Prof. Kratochvíl proti vyvozování kritérií společenské škodlivosti z 39 odst. 2 namítá, že toto ustanovení obsahuje kritéria rozhodná pro ukládání trestů a ta by se neměla zaměňovat s hledisky významnými z aspektu viny. 42 S tímto názorem lze souhlasit, nicméně si myslím, že kritéria obsažená v citovaném ustanovení jsou natolik obsáhlá, že by bylo možné obtížně najít nějaká další vhodná kritéria a také samotná část názvu ustanovení represe naznačuje podle mého názoru zaměření na výsledek, tj. na oblast ukládání sankcí. Podle prof. Fenyka je materiální korektiv v TrZ uveden ve zjednodušené formě, a tím sám zákonodárce oslabil či negoval původní argument o potřebě použít podstatně kon- 40 JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Leges, s. 29, ke stejnému dochází prof. Kratochvíl srov. KRATOCHVÍL 2012 op. cit., s Vládní návrh zákona č. 40/2009 Sb.: Důvodová zpráva [online]. Praha: Poslanecká sněmovna, sněmovní tisk 410, 2009, [cit ]. Dostupné z: < 42 KRATOCHVÍL 2012 op. cit., s

26 krétnějších a jednoznačnějších kritérií. 43 Podle naposledy citovaného autora bude muset orgán činný v trestním řízení při stanovení toho, zda došlo ke spáchání trestného činu, přihlížet ke konkrétním okolnostem činu. 44 Tímto dochází k jisté relativizaci víceméně tím, že společenská škodlivost není v TrZ definována a lze pochybovat, jestli je tím dodržena zásada nullum crimen sine lege. Na druhou stranu nicméně je potřeba podle mého názoru brát v úvahu skutečnost, že materiální znaky nebude možné nikdy v konečném výčtu předem stanovit Uplatnění odpovědnosti podle jiných právních předpisů Předpisy, které má na mysli 12 odst. 2 jsou občanskoprávní, obchodněprávní, správněprávní, pracovněprávní a dalších právních odvětví, ale také vnitřní předpisy různých organizací disciplinární řády, kázeňské řády nebo dokonce sportovní pravidla. Ani při samotném sportovním utkání, kterého se účastníci účastní dobrovolně, není vyloučeno použití trestních norem, ačkoliv sportovní organizace mají svá pravidla pro trestání nedovolených jednání. Ve vztahu mezi trestními normami a normami sportovního odvětví se mohou trestní normy použít v případech, které jednoznačně na první pohled vybočovaly z mezí standardních nedovolených zákroků a jsou typické svou brutalitou nebo záludností. 45 Jak vyplývá z 12 odst. 2 TrZ, pokud by některé tyto předpisy postačovaly k uplatnění odpovědnosti, trestní právo se nepoužije. Nastat nicméně mohou situace, kdy na situaci dopadá uplatnění odpovědnosti jak podle trestního práva, tak podle jiných předpisů. Pokud jiné předpisy nepostačí, uplatní se odpovědnost trestněprávní (viz dále uvedená judikatura). Může nastat také situace, kdy uplatnění trestněprávní odpovědnosti není účinné, ale není zde také možné účinné uplatnění odpovědnosti podle jiných právních předpisů. Výsledek je takový, že nelze uplatňovat trestní odpovědnost jen s poukazem na ne- 43 SOLNAŘ, V., FENYK. J., CÍSAŘOVÁ, D., VANDUCHOVÁ M. Systém českého trestního práva. Základy trestní odpovědnosti. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Novatrix, s SOLNAŘ, FENYK a kol op. cit., s blíže ke vztahu rizika ve sportu a trestního práva NOVOTNÝ, František; SOUČEK, Josef a kol. Trestní právo hmotné. 3. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s

27 účinnost mimotrestní odpovědnosti. 46 Pokud by tedy nebyla účinná odpovědnost podle trestněprávních předpisů a nebyla účinná ani odpovědnost podle jiných právních předpisů, neuplatnila by se odpovědnost žádná. Prof. Jelínek k tomuto uvádí, že trestní právo nemůže sloužit jako prostředek nahrazující ochranu práv a právních zájmů jednotlivce v oblasti soukromoprávních zájmů. 47 Aby mohla být použita trestní represe, musí být obě podmínky uvedené v 12 odst. 2 TrZ - společenská škodlivost činu a nedostatečnost uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu, splněny kumulativně Interpretační význam zásady subsidiarity trestní represe Podle prof. Šámala není zásada subsidiarity trestní represe pouze princip omezující zákonodárce, ale má také význam pro interpretaci trestněprávních norem, z čehož plyne, že trestným činem mohou být pouze činy společensky škodlivé. 49 Dle něj tato zásada je tzv. interpretační pravidlo, které napomáhá k tomu, aby mohla být zákonná skutková podstata konkrétního trestného činu i její znaky vyloženy podle jejich smyslu 50. Z tohoto pojetí vyplývá, že pokud určitý čin nedosáhne jistého stupně společenské škodlivosti, vůbec se nejedná o trestný čin Zvláštní pojetí subsidiarity trestního práva Na tomto místě bych rád poukázal na zvláštnost subsidiarity tohoto ustanovení a z toho důvodu zřejmě pramenící výkladové potíže. U obvyklého subsidiárního vztahu mezi právními normami se použije obecného, pokud zvláštní norma nestanoví ji- 46 KRATOCHVÍL 2012 op. cit., s JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Leges, s JELÍNEK a kol op. cit., s 30. Tento zdroj však uvádí kumulativní splnění uvedených podmínek pro uplatnění zásady subsidiarity trestní represe. S tímto pojetím zásady nesouhlasím, protože podle mého názoru se tato zásada uplatní i bez splnění těchto podmínek, tato zásada však rozhodne, jestli se trestní represe uplatní nebo nikoliv. Zásada je podle mého chápání rozdělovač a (ne)použití trestní represe je pouze důsledek použití zásady subsidiarity trestní represe. 49 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I. 1 až 139. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, s tamtéž, s

28 nak. Ovšem na tomto místě takhle nelze uvažovat, protože jednak zde může být stejně znějící jiná právní norma typicky obdobná skutková podstata v zákoně č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, a použije se obecný trestní zákoník pokud dané jednání dosahuje jistých parametrů. V takovém případě se role otočí a tento zmiňovaný přestupkový zákon bude podpůrný pro postih jednání, které nedosáhnou kvalit pro použití TrZ. Samotný 2 odst. 1 zákona o přestupcích ve slovech nejde-li o trestný čin. naznačuje, že tento zákon je subsidiární vůči TrZ. V typickém subsidiárním vztahu platí, že pokud lze použít speciální právní předpis stanoví něco jiného, obecný se již nepoužije. Vztah subsidiarity trestní represe je však atypický v tom, že pokud budou naplněny podmínky pro použití trestní represe a možné bude i použití mimotrestních právních norem, použije se trestní represe. 51 Z tohoto hlediska považuji označení subsidiarita za nepřesné, naopak daleko přiléhavější se mě jeví označení trestní právo jako ultima ratio, přesněji trestní postih jako ultima ratio, popřípadě materiální korektiv, materiální stránka trestného činu, odstranění tvrdosti trestního zákona 52 popřípadě ponechat bez názvu. Důvod zvláštního pojetí subsidiarity v této zásadě spatřuji v tom, že zde jako hledisko odlišení mezi trestními a mimotrestními předpisy figuruje materiální parametr, jehož znaky posuzování nelze kompletně popsat předem. Dále také, že se zde využívá jako oddělující hledisko právní zásada, ze které podle mého názoru nelze jednoznačně ihned dovodit konkrétní pravidlo chování srov. k tomu například TR NS 22/2006-T 860, TR NS 51/2009-T 1151; obě převzaty z ŠÁMAL 2012 op. cit., s analogicky k tomu srov. název 88 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů. 53 Myslím si, že často bývají zaměňovány pojmy zásada a pravidlo. Osobně chápu jako zásadu nějaký abstraktnější cíl, jehož má být dosaženo, zatímco pravidlem rozumím něco, co buď platí, nebo neplatí. Jako právní pravidlo nesprávně označované za zásadu považuji princip zákazu retroaktivity trestního zákona k tíži pachatele. Tato zásada má totiž jasné mantinely jestliže je pozdější trestní zákon příznivější, použije se jej žádné poměřování. Jako klasickou zásadu považuji princip přiměřenosti trestních sankcí. Taktéž zásada subsidiarity trestní represe je podle mého názoru z pohledu označení zásadou plnohodnotnou. 28