Světové umění

Transkript

1 Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti Evropský sociální fond Světové umění Přehled dějin evropského umění Doc. PhDr. Marie Klimešová Ph.D.

2 Válka : odchody do emigrace a vnitřní emigrace Generace evropské meziválečné avantgardy v průběhu třicátých let a krátce před vypuknutím 2.světové války zčásti odchází za oceán (André Breton, Claude LéviStrauss, Yves Tanguy, Piet Mondrian, Max Beckmann, Lionel Feininger, Fernand Léger, Piet Mondrian, Marc Chagall a Walter Gropius, Roberto Matta, Salvador Dalí, Max Ernst, André Masson, Wilfredo Lamm, Wolfgang Paalen, Mies van der Rohe, László Moholy-Nagy, Josef Albers a další). Evropští umělci se zde spolu se starší vrstvou přistěhovalců z Evropy (kupř. Wilhelm de Kooning, Marc Rothko, Arshile Gorky) podíleli na emancipaci americké mladé generace a formování Newyorské školy. Jiní umělci prožili válečné období ve vnitřní emigraci v Evropě, zejm.na středomořském pobřeží (kupř. Joan Miró, Viktor Brauner, Henri Matisse, Pablo Picasso). V samotném Německu byla tvůrčí aktivita umělců označovaných za představitele degenerovaného umění totálně ochromena. Byla nahrazena ideologicky exaltovaným národně socialistickým realismem, blízkým sovětskému socialistickému realismu a italskému hnutí Novecento.

3 Poválečné tendence Období po 2.světové válce přineslo nutnost hledat nové vitální zdroje tvorby. Předválečné postupy se vyčerpaly a nenabízely odpovědi na vyjádření životního pocitu po celosvětové katastrofě. Hodnotová krize, která zasáhla celou západní společnost, vedla v období v evropském i americkém umění k proměně tvůrčích paradigmat, mimo jiné v závislosti na postupné generační výměně. Od existenciálních otázek, typických pro situaci druhé poloviny čtyřicátých let, došli umělci na obou stranách oceánu k emancipované reflexi doby, a to jak prostřednictvím nového vztahu k banalitě a konzumu, tak prostřednictvím různých forem abstraktního projevu. Velcí mistři předválečné modernistické výtvarné scény úspěšně transformovali své původní formální koncepce mnohdy vycházející z kubismu. Využili je k monumentální tvorbě ve veřejném prostoru (Zadkin, Lipchitz, Miró, Picasso, Braque, Léger, Matisse, Ernst, Calder ad.), deklarující humanistické ideály poválečného západního světa. Upozornili na sebe znovu svým už vyhraněným stylem, ale také schopností inovovat svá východiska. Mnozí z nich patřili k levicovým intelektuálům, ve své tvorbě ale nepodléhali dobovým ideologickým dogmatům. Pozice výrazných solitérů si uchovali kupř. Marcel Duchamp nebo malíř Balthus. Po válce se transformoval i surrealismus, který už ale ztratil dominantní roli na výtvarné scéně. André Breton po návratu z USA čelil rozkolu v hnutí a ideologickému rozkolu francouzské avantgardy, která se orientovala výrazně

4 výrazně levicově. Rozkol v Surrealistické skupině vyřešila do jisté míry její transformace. Hnutí oživil nástup autorů, kteří nepatřili před válkou k zakladatelským osobnostem, a kteří přinesli surrealismu podněty z odlišných kulturních oblastí (kupř. Kiesler, Brauner, Matta, Lamm). V roce 1947 se v Paříži uskutečnila Mezinárodní výstava surrealismu. Organická abstrakce zaznamenala v tvorbě řady osobností (Moore, Miró, Noguchi, Arp, Bloc, Hepworth) výrazné výsledky. Vztah k přírodnímu tvarosloví a archaickým kulturám spojoval tvorbu těchto umělců i s dobovou architekturou, která v některých případech řešila stavbu jako organickou sochu (Le Corbusier, Ronchamp). Nejvlivnějším myšlenkovým proudem poválečné generace se načas stal existencialismus, neboť reflektoval zvlášť přesně její úzkostný životní pocit. V jistém smyslu nahradil surrealismus, s nímž ho spojovala některá klíčová jména umělců, filozofů (Jean Paul Sartre, psychoanalytik Jacques Lacane, který též překládal díla Sigmunda Freuda) a literátů (Simone de Beauvoir, André Malraux, Georges Bataille, Albert Camus, Samuel Beckett, Eugene Ionesco, Jean Genet ad.). Hlavním centrem existencialismu se stala Paříž. Krátce po válce zde v galerii Denise René proběhly výstavy Jeana Dubuffeta ( ) a Jeana Fautriera , cyklus Rukojmí), v galerii René Drouin výstavy Wolse a Henri Michauxe ( ). Existencialismu se později stával módním směrem a v průběhu padesátých let se postupně vyčerpal. S filozofií existence ve výtvarném umění je spojena redukce lidské figury na senzitivní strukturu, destrukce povrchu, směřování k abstrakci, intenzivní fyzická přítomnost matérie, tělesnost, a pojmy jako odcizení, metamorfóza, blasfémie, autenticita či svoboda výrazu.

5 V oboru existenciální figurace se výrazně prosadil v sochařské tvorbě Alberta Giacomettiho, Germaine Richierové, v malbě Bernarda Buffeta, v psychicky vypjatých kresebných analýzách vlastního nitra Antonina Artauda a trýznivých předulech Henri Michauxe. Tvorba Fautriera, Wolse anebo Brama van Velde se pohybovala na pomezí expresivní abstrakce, založené na progresivním tělesném přístupu k strukturální malbě. Je pokládána za průkopnický projev informelu. K informelu se řadí rovněž autoři španělského okruhu, zejména Antoni Tápies(1923) anebo Antonio Saura ( ) anebo italský malíř a sochař Alberto Burri ( ). Řadu paralelních abstraktních proudů, které se po válce formovaly v západní Evropě (kupř. tašismus, gestická abstrakce, lyrická abstrakce), teoretik Michel Tapié označil na počátku 50.let jako jiné umění (Art autre). Z existenciálního životního pocitu vyšli i představitelé anglické malby (Francis Bacon, Graham Sutherland, Lucian Freud) se spojil kubismus, surrealismus a expresionismus do nové podoby figurativní tvorby, která přímo ovlivnila pozdější novou figuraci šedesátých let. Art brut v čele s osobností malíře Jeana Dubufetta hledal oživující zdroje nové tvorby v projevech neškolených autorů (duševně chorých, médií, dětí, amatérů), které pokládal za autentičtější než akademické umění. V tomto smyslu navázal na zájem surrealistů kupř. o pouliční graffitti (Brassai), anebo na zájem André Bretona o etnické uměním, a

6 samozřejmě na starší podněty (zejm. Prinzhornova sbírka zaměřená na výtvarné projevy duševně chorých jako na umělecká díla). Dubuffet založil spolu s André Bretonem Společnost přátel art brut a v roce 1949 se v Paříži v galerii René Drouin uskutečnila památná výstava Art brut préferé aux arts culturels. Primitivismus a mýtus se stal nosným tématem už před válkou (Roger Goldwatter, Primitivism in Modern Painting, 1938). Pobyt Clauda Lévi-Strausse za války v USA posílil úvahy na toto téma, které bylo přijímáno i surrealisty (Brauner). Archaické idoly se objevily jak v rané sochařské tvorbě Louise Bourgeois (NY, 2.polovina 40.let), tak u představitelů amerického abstraktního expresionismu (Baziotes, Motherwell). Demonstrativními výstavami uspořádanými v roce 1946 v Londýně v nově založeném Institute for Contemporary Art upozornil Roland Penrose na obohacující vztah moderního a archaického umění (40 Years of Modern Art a vzápětí jako výraz jeho zájmu o primitivismus 40,000 Years of Modern Art). Primitivismus, surrealismus a art brut rovněž ovlivnily vznik skupiny CoBrA. Levicově orientovaní mladí revoluční surrealisté v průběhu krátkého trvání skupiny ( ) vytvořili expresivní evropskou variantu figurace, kterou pokládáme za průkopnickou pro později vzniklé varianty nové figurace.

7 Základy abstraktního expresionismu, resp. action painting Vliv mexických muralistů a místních mýtů Kubismus, surrealismus (automatismus), expresionismus (předválečná vlna emigrace) Teoretikové: Clement Greenberg, Harald Rosenberg New York School (Paul Jackson Pollock( ), Franz Kline, Arshile Gorky, Mark Rothko( ), Hans Hofman, Adolf Gottlieb, Robert Motherwell, Philip Guston, Clyfford Still) Willem de Kooning ( ) William Baziotes ( ) David Smith Color field jako odnož abstraktního expresionismu: Mark Rotko, Barnet Newmann, Clyfford Still. Harald Greenberg nejprve používal termín Post-Painterly Abstraction, později se ustálil termín Color field painting.

8 Black Mountain College Experimentální škola v Severní Karolíně, radikální profil žádné legální řízení zvenčí. Od poloviny 40. do poloviny 50.let v oblasti výtvarného umění bylo Black Mountain College nejvlivnější komunitou v Americe Od roku 1933 tam působil Josef a Anni Albersovi jako první členové Bauhausu v Americe. Do 1949 v Black M.C., potom odešli a působili v letech na Yale (vedoucí oboru malířství a sochařství, později přejmen. na design). Na přelomu 40. a 50.let zde působil rovněž John Cage. Albers sdílel s Cagem odpor vůči jiným estetickým modelům, které byly na vzestupu zejm proti expresivní subjektivitě (studenti de Kooningová, Motherwell, Kline) anebo extrémní objektivitě (později rozvinul Clement Greenberg jako specifický model malířství = pomalířská abstrakce = minimal = hard edge = lyrical abstraction, color field painting). Albers i Cage ovlivnili generaci konceptuálních autorů, kteří se v průběhu padesátých a šedesátých let profilovali nezávisle na abstraktním expresionismu. Byla jim oběma blízká kombinace konstruktivismu s provokativním dada. K Cageovým žáků na BMC patřil Robert Rauschenberg, Albers položil důležité základy pro vznik malby hardedge a minimalismu (m.j. Eva Hesse).

9 Josef Albers: hlavním prvkem chemické reakce, která učinila BM tak důležitým činitelem pro pokrokové umění v poválečné Americe, byl konstruktivistický impuls = modernismus zaměřený na vidění, materiál, formu a strukturu se zkombinoval s dadaistickým impulzem = avantgardismem orientovaným na provokativní hru způsobem, který přímo či nepřímo ovlivnil mnoho významných umělců 50.a 60.let Prostředník mezi předválečnými a poválečnými formami abstrakce, zejména těmi, které byly zaměřeny na světlo a barvu. Světlo ho zajímá jako barva v objemu. Barva jako autonomní prostředek plastické organizace: Malování je akce barvy, charakter a pocit se mění od obrazu k obrazu bez jakéhokoli dalšího rukopisu.

10 Magnum Photo Váleční fotografové Robert Capa, David Chim Seymour, Henri Cartier-Bresson a George Rodger založili elitní agenturu Magnum Photos jako reakci na 2.světovou válku, ze které dodávali reportážní fotografie. V roce 1949 se stal členem Magnum také Werner Bischof. Práce prvních fotografů agentury charakterizuje humanitní zacílení jejich dokumentů, nesmírně osobní nasazení, vysoká úroveň. Magnum je jedna z prvních fotografických kooperací, kterou vlastní a administruují výhradně její členové. Zaměstnanci poskytují podporu pro fotografy, kterým náleží veškerá autorská práva. Agentura Magnum zahrnuje fotožurnalisty z celého světa a zachytila mnoho historických momentů 20. století. Archiv agentury obsahuje snímky zobrazující rodinný život, drogy, religionistiku, válku, chudobu, kriminalitu, hladomor, politiku i celebrity. Řada členů agentury Magnum vystavovala na generační výstavě The Family of Man v Metropolitan Museum of Modern Art 1955, jejímž kurátorem byl Edward Steichen. Výstava shromáždila 503 fotografií z 68 zemí světa, jejichž leitmotivem byl poukaz na potřebu člověka žít harmonický život v celosvětové pospolitosti.

11 Počátky pop artu: Evropa: Anglie Independent Group: Eduardo Paolozzi, Reyner Banham, Lawrence Alloway, Alison a Peter Smithsonovi, Richard Hamilton Výstavy: Paralely života a umění,1953; Člověk, stroj a pohyb,1955; This is tomorrow, Angličané : vzory hledají u Schwitterse a Francise Bacona. Dada, surrealismus, fr. strukturalisté Lévi Strauss a Roland Barthes naivita jako okno do podvědomí. Výrazná citovost. Amerika: Američané: vzory hledají u Légera, Duchampa a dada (New York Pop snaha o antiumění, podobně jako dada 10.a 20.let Kořeny pop artu v USA: Black Mountain College, rozuvíjí se později, koncem padesátých let, kdy banální předměty povýšeny na umělecká díla. Konkurenční obrazová média umělci začlenili do svých uměleckých děl.

12 Bibliografie Hal Foster, Rosalind Kraussová, Yve-Alain Bois, Benjamin H.D.Buchloh, Umění po roce Slovart Rosalind Krauss, Originality of the Avant-Garde and Other Modernist Myths. Cambridge, Mass.: MIT Press, Rosalind Krauss, Passages in Modern Sculpture. Cambridge Mass: The MIT Press, Amy Dempsey, Umělecké styly, školy a hnutí, Slovart 2002 Bernard Ceysson a kol., L Art en Europe. Les Annés décisives Musée d Art moderne de Saint-Étienne, Thomas Messer et col., Europa nach der Flut: Kunst , Künstlerhaus Wien, Pop Art / U.S. / U.K. Connections, , (texty David E. Brauer, Jim Edwards, Christopher Finch, Walter Hopps), The Menil Collection in association with Hatje Cantz Publishers, Lucy Lippard, Pop art, Thames & Hudson, London 1970.

13 Répartir à zéro. Comme si la peinture n avait jamais existé (texty Eric de Chassey, Sylvie Ramond). Musée des beaux arts, Lyon Der Riss im Raum (Matthias Flügge a Jiří Svestka ed.). Guardini Stiftung Berlin, Edward Lucie-Smith, Artoday,Současné světové umění. Slovart B-Bomb. The Transatlantic War of Images and all that Jazz , Manuel J. Borja-Villel (ed.), Museu d Art Contemporani de Barcelona a Museo Nacional Centro de Arte Reina Sofia, Madrid 2007.

14 André Malraux ( ) Le Musée imaginaire 1. vydání umělecká díla ztrácejí svoji původní funkci dochází k jejich metamorfóze náš vztah k nim se proměňuje: v muzeu nejde ani o uctívání, ani o podobnost, ani o imaginaci, dekor nebo vlastnictví, ale o obrazy, které odlišují navzájem věci a které jsou navzájem konfrontovány samy o sobě. Náš intelektualizovaný vztah k umění poznamenávají konfrontace metamorfóz, koncert protikladných melodií.

15 André Breton, New York, 1943 Říjen 1942, New York, Gallery Peggy Guggenheim, Art of this century

16 Někteří členové Bretonovy surrealistické skupiny za války v USA Wolfgang Paalen (Rakousko), Kosmogonie, 1944 Wilfredo Lam (Kuba), Světlo v lese Velká džungle, 1942

17 Členové Bretonovy surrealistické skupiny za války v USA Roberto Matta Echaurren (Chile), Teorie stromu, 1941 Wilfredo Lam (Kuba), Král mango, 1944

18 Louise Bourgeois, The Winged Figure, 1948 Louise Bourgeois,

19 Jean Dubuffet René Drouin s rozpjatýma rukama, 1946 Květen 1945, z cyklu Archetypy, Vysoká těsta L Oursonne, 1950

20 Carl Henning Pedersen, 1949 Cobra Constant, Animal sorcier, 1949 Karel Appel, Vyslýchané děti

21 Cobra 1949, Constant a Appel, dům Constanta, Amsterodam 1949, Constant, Appel a Corneil, dům keramika Nyholma, Silkeborg

22 Angažovanost versus experiment Pablo Picasso Masakr v Koreji, 1951

23 Mír a válka Pablo Picasso: Chrám míru, Vallauris 1951; Válka a mír, 1953

24 Osip Zadkin, Památník zničení Rotterdammu, Pablo Picasso, Zátiší s lebkou a knihou, 1946

25 Henri Matisse, Včely, 1948, papiers découpés

26 Henri Matisse, Růžencová kaple ve Vence,

27 Levicově angažovaní francouzští umělci: Fernand Léger, kostel Notre Dame de Toute Grace, Plateau d Assy.

28 Anglický existenciální expresionismus Francis Bacon, Papež I, 1951 Graham Sutherland, Standing Forms II, 1952

29 Alberto Giacometti 1947, Ruka 1947, Nos

30 Alberto Giacometti Les, 1950 Klec, 1950

31 Germaine Richierová Býčí zápasy 1953

32 Jean Fautrier ( ), Otages (Rukojmí) 1943, Zastřelený Kol 1943 Rukojmí

33 Wols ( ) Kmeny, 1947 Le Grand orgasme, 1947

34 Henri Michaux ( )

35 Antonin Artaud ( ) Autoportrét, 1946 Blasfemie, 1946

36 Viktor Brauner ( ) Stůl vlk, dokonč.1947 Conglomeros, kol.1946

37 Henry Moore, Helmet head No.3, 1950

38 Marcel Duchamp ( ), USAnově objeven v 2.polovině 50.let mladými umělci Publikace k výstavě Mezinárodní surrealismus, 1947 Ženský fíkový list, 1950 Autoportrét

39 Arshile Gorky ( ) Agónie, 1947 Malba, 1947, ze sbírky André Bretona

40 Předstupně abstraktního expresionismu Alfaro Siqueiros ( ) Mexický muralismus Jackson Pollock ( ),, Bad Woman with a skeleton,

41 Americký abstraktní expresiponismus Jackson Pollock, Summertime No. 9A, 1948; Blue poles, 1953

42 Willem de Kooning ( ), Žena I, Mark Rothko ( ), Orange and Yellow, 1956

43 Wilhelm Baziotes ( ) Trpaslík, 1947 Robert Motherwell ( ) The Emperor of China, 1947

44 Josef Albers ( ) variantní malby z let (podle fasády guvernérova paláce v Uxmalu viz vpravo dole)

45 Josef Albers, Hommage to the Square, od 1950

46 Independent Group, ICA, London 1947, Eduardo Paolozzi, Deset koláží z Bunku 1956, This is tomorrow

47 Independent Group Richard Hamilton (1922), Just what is it that makes today s homes so different, sdo appealling?, , Man, machine, motion

48 The Family of Man Metropolitan Museum of Modern Art 1955 kurátor Edward Steichen, předmluva Carl Sandburg. 503 fotografií z 68 zemí světa Titulní strana: A Bůh řekl budiž světlo. Geneze 1:3, v katalogu citáty řady filozofů, vědců, spisovatelů, lidová přísloví atp. Plejáda osobností humanistického dokumentu a reportážní fotografie: Robert Doisneau Robert Capa Henri Cartier Bresson Robert Frank Wayne Miller Irwing Penn Edward Steichen Bill Brandt Elliot Erwitt Dorothea Lange Diane Arbus Lennart Nilsson Brassai a další

49 Vybrané tendence západního umění od roku 1960 do současnosti Pop art, Neo pop Kinetismus, pohyb, světlo Akční umění, happening, Fluxus Hard edge Minimal art neokonstruktivismus Konceptualismus Arte povera Body art Land art Hyperrealismus Neoexpresionismus, transavantgarda Video art Sound art Internetové umění

50 Pop art v Evropě Kořeny evropského pop artu lze spatřovat v hnutí dada (Kurt Schwitters). Prostředí londýnské Independent Group pracovalo s banalitou, komiksem, pokleslým filmovým žánrem, technikou ad. už na počátku padesátých let. Klíčový význam měla výstava This is Tomorrow (1956). Francouzské nové realisty založil Yves Klein a teoretik Pierre Restany se skupinou dalších umělců v říjnu Skupina existovala do roku Její vliv na středoevropské umění byl silný, práce s banálními předměty každodenní spotřeby byla inspirativní i v našem kontextu. Velká Británie: Independent Group (raný pop art: teoretik Lawrence Alloway), autoři: Eduardo Paolozzi, Richard Hamilton, Alison a Peter Smithsonovi pop art: David Hockney, Peter Blake, Allen Jones, R.B.Kitaj ad. Francie: Noví realisté (teoretik Pierre Restany) autoři: Yves Klein, Jean Tinguely, Martial Raysse, César, Arman, Nikki de Saint-Phalle, Jean Villeglé, Christo, Daniel Spoerri ad.

51 Americký pop art a neo pop Americký pop art podobně jako evropský pop art čerpal řadu inspirací z dada, v druhé polovině padesátých let si mladá generace Američanů znovuobjevila Marcela Duchampa, který tehdy žil v USA. Inspirativně působila osobnost Johna Cagea. Vizuální potenciál banality (komiks, reklama) v kombinaci s odstupem od expresivní abstrakce, evropská avantgarda (Léger) a aktuální konceptuální umění potlačující autorský rukopis zásadním způsobem oslovil generaci amerických pop artistů. V osmdesátých a devadesátých letech se tradice pop artu recyklovala v agresivních projevech neo popu. Robert Rauschenberg Jasper Johns Roy Lichtenstein Andy Warholl Edward Kienholz Claesz Oldenburg Georg Segal Jim Dine Robert Indiana James Rosenquist Tom Wesselman Larry Rivers Mel Ramos Neo pop Keith Haring Jeff Koons Mike Kelly

52 Fluxus, akční umění, happening, body art Hnutí odvracející se od výtvarného umění jako výsledku autorského gesta, snažící se o prolnutí umělecké aktivity s životem. Namísto výtvarné tvorby realizují autoři řadu happeningů a událostí (events). Vznikaly též dadaistické objekty a pod vlivem Johna Cagea specifické hudební (hlukové) partitury. Geneze ukazuje k hnutí dada s jeho negováním umění. Hnutí Fluxus propojilo americkou a evropskou scénu. Ke klíčovým osobnostem Fluxu patřili George Maciunas, Allan Kaprow, Jim Dine, Josef Beuys, Wolf Vostell, Ben Vautier, Nam Jun Paik ad. Fluxus kontaktoval i obdobné autory východního bloku (Milan Knížák, Stano Filko, Alex Mlynarčík ad.). Už v šedesátých letech se začala profilovat též vyhraněná podoba akčního umění body art, v němž tělo umělce bylo podrobováno drastickým konfrontacím, vedoucím k sebepoškozování (průkopníky byli vídeňští akcionisté: Gunther Brus, Otto Muehl, Rudolf Schwarzkogler, Herman Nitsch), Arnulf Rainer). K významným body artistům patří kupř. Bruce Naumann, Marina Abramowić, Vito Acconci, Chris Burden, Gina Pane, Anna Mendieta ad.

53 Post Painterly Abstraction: Color Fields, Hard Edge Minimalismus Color Fields je součástí abstraktního expresionismu, patří však více k jeho druhé generaci, jejíž autoři realizovali rozměrná plátna malbou přímo na nešepsované plátno ve velkých rozplývavých plochách (Morris Louis, Helen Frankenthaler, Kenneth Noland). Hard Edge je rovněž součást hnutí pomalířské abstrakce. Malba je organizována v jasně vymezených geometrických plánech. Bruce Nauman, Elsworth Kelly, Ad Reinhardt. Minimalismus zasáhl jak malíře, tak sochaře, a charakterizuje ho konceptuální práce s neutrálními stejnorodými prvky a jejich násobky, problematika mřížky, industriální materiály, konstruktivní princip výstavby objektu či obrazu. Donald Judd, Carl Andre, Sol LeWitt, Frank Stella, Richard Serra, Dan Flavin, ad. Specifickým projevem konceptualismu je práce s textem (Joseph Kossuth, Lawrence Weiner, Bruce Nauman).

54 Evropa: konceptuální tvorba, kinetické umění, pohyb, světlo, op art, arte povera Lucio Fontana malířské gesto proměnil v destruktivní akt otevírající v plátnu prostor Skupina Zero, Düsseldorf ( ) od konce padesátých let pracovali tito umělci se světlem a pohybem. Piene později vytvořil i řadu nafukovacích vzdušných objeků. (Otto Piene, Günther Uecker, Heinz Mack) Victor Vasarely, Bridget Riley op art : dojem pohybu vzniká na základě vnímání agresivní geometrické struktury Skupina GRAV: Julio Le Parc, Francois Morellet pracoval se světelnými instalacemi, blízké Vasarelymu op artu. Nicolas Schäffer kybernetické sochy spojující pohyb, světlo a zvuk Italské hnutí Arte povera se zformovalo v druhé polovině šedesátých let v Itálii, jeho počátky jsou ale o něco starší (Pistoletto). Charakterizoval je konceptuální vztah k přírodním a chudým materiálům, k přírodním a chemickým procesům, k matematice, mýtu. Teoretikem hnutí byl Germano Celant, k hlavním autorů se řadí Mario Merz, Jannis Kounellis, Alessandro Boetti, Michelangelo Pistoletto ad.

55 Land art (Zemní umění) Na konci šedesátých let řada amerických umělců opustila výstavní síně a realizovala, mnohdy za pomoci těžké techniky, velké zemní projekty v krajině (Nevada, Arizona). Přestože je tato tendence spojována především s USA, i v Evropě se prosadila kupř. v mnohem intimnější podobě v tvorbě britských kráčejících (a fotografujících) umělců (Richard Long, 1945; Hamish Fulton, 1946; Andy Goldsworthy, 1956) ad. Na podobě amerického land artu se podílel i Christo. Americký land art pracoval s energií severoamerické pouště, s mýtem, duchovní silou místa. K jeho čelným představitelům patřili Richard Smithson, Michael Heizer, Walter de Maria, Denis Oppenheim, James Turrel ad. Evropský land art je více spojen s romantickou tradicí poutníka. Umělec sbírá v divočině předměty a fotografie, a rekonstruuje divočinu ve výstavní síni.

56 Neoexpresionismus, transvantgarda, divoká (špatná) malba Tyto tendence souvisejí s postmoderním mísením třadice a současnosti. Podobně jako postmoderní architektura, i postmoderní malba a sochařství má své počátky v šedesátých letech. Neoexpresionismus se začal v Německu profilovat už v polovině šedesátých let, zejména osobou Georga Baselitze, a znamenal další možnost reflexe války, která v Německu znamenala stále přítomné trauma. Neoexpresionisté čerpali vizuální podněty především z místní expresionistické tradice, a v díle nejdůležitějších umělců této generace najdeme řadu prací vztahujících se k historii a zkoumajících německý mýtus. Italská transvantgarda se v duchu postmoderních teorií obracela k místní tradici a mnoha aspekty se vztahovala k domácí středomořské (antické) tradici (mytologii). V USA na sebe upozornil J.-M.Basquiat, který integroval do malby podněty pouličního grafitti. Německo: Georg Baselitz, Markus Lüpertz, A.R.Penk, Anselm Kiefer, Jörg Immendorf, Helmut Middendorf, Rainer Fetting, Karl Horst Hödicke Itálie: Enzo Cucchi, Mimmo Palladino, Sandro Chia USA: Jean-Michel Basquiat

57 Video, zvuk, internet, manipulovaná fotografie, aktivismus, street art atd. Video na určitou dobu ovládlo výtvarnou scénu. V tvorbě Bila Violy, Bruce Naumana, Dana Grahama, Gary Hilla, Steva McQuinna, Pipilotti Ristové, Anriho Saly a dalších dosáhlo výjimečné síly výpovědi, experimentální koncepce a trvalé hodnoty. Manipulovaná a aranžovaná (a většinou velkoformátová) fotografie se stala rovnocennou součástí spektra výtvarných postupů. S krátícím se odstupem se představa o umění rozrůstá do nepřehledné řady tendencí, hnutí, skupin, technik atd. Prosadili se umělci solitéři, jejichž tvorba má výrazně existenciální a velkorysý charakter. (Louise Bourgeois, Anish Kapoor ad.). Zároveň dochází ke globalizaci, která stírá představu o centru a periferii. Do centra zájmu se dostaly dříve izolované regiony (země Východního bloku, Čína, Afrika, Jižní Amerika ad.) a dochází k jejich integraci do mapy současného světa umění. Přehled umění od roku 1960 do současnosti nemůže být nikdy vyčerpávající.

58 Bibliografie Hal Foster, Rosalind Kraussová, Yve-Alain Bois, Benjamin H.D.Buchloh, Umění po roce 1900, Slovart Amy Dempseyová, Umělecké styly, školy a hnutí, Slovart Edward Lucie-Smith, Artoday, Slovart José Pijoan (čeští autoři): Dějiny umění, doplňkový 12. díl, Knižní klub a Balios, Praha, 2002.

59 Noví realisté: Pierre Restany a Yves Klein, Arman, César, Nikki de Saint-Phalle, Jean Tinguely, Martial Raysse, Jean Villeglé, Raymond Hains, Mimmo Rotella

60 Yves Klein demonstrace monochromní malby válečkem 1957 Yves Klein, Propositions monochromes époque bleue 1957

61 Yves Klein ( ) Skok, 1960 Antropometrie, 1960

62 Yves Klein Le Vide (Prázdno) 1958 Arman Le Plein (Plno) 1960

63 Yves Klein Portrét Armana, 1962 César Slisovaný automobil 1960

64 Jean Tinguely ( ) Hommage a New York MOMA březen 1960

65 Niki de Saint-Phalle ( ) Tir (Výstřel) 1962

66 Martial Raysse (1936) Raysse-Beach, výstava Dylaby, Stedelijk Museum, září 1962

67 Martial Raysse, Made in Japan, 1964

68 Christo (1935) Rue Visconti Mur d assemblage,

69 Daniel Spoerri (1930) Krásné jako šicí stroj na operačním stole 1966 Christo Zabalené neodada, 1963

70 Experiment s prostorem, akční malba Lucio Fontana ( ), Concetto Spaziale, Otto Piene (1928), malba ohněm,

71 Otto Piene (1928), Mechanický balet, asi 1960 světlo, pohyb, instalace Otto Piene, Light Line Experiment, 1968, MIT

72 Josef Beuys Tuková židle 1964 I like America and America Like me (Coyot), 1974

73 Josef Beuys ( ) Jak vysvětlit obraz mrtvému zajíci, Galerie Schmella, Dusseldorf 1965 Plstěný oblek, 1970

74 Vídeňský akcionismus Hermann Nitsch (1938) Mystéria (Orgien Mysterien Theater) od 1962

75 Vídeňský akcionismus Rudolf Schwarzkogler ( ) 3.akce 1965

76 Fluxus, body art Jim Dine (1935) Car Crash 1960 Allan Kaprow, Calling, 1965

77 Fluxus Maciuns, Higgins, Vostell, Ben Paterson, Emmet Williams, festival Fluxus, Wiesbaden 1962 Ben Vautier, 1962, Gallery One, Londýn živá plastika

78 Carolee Schneemann (1939) Eye Body, 1963 Fluxus Happening Allan Kaprow ( ) Gas, happening, Long Island, 1966

79 Op art a tělo jako součást uměleckého díla Bridget Riley (1931) Current, 1964 Yayoi Kusama (1929) Infinity Room, 1965

80 Schránka na já, 1962 Minimalismus Robert Morris (1931) L-Beams, 1965

81 Post Painterly Abstraction: Color Field: Helen Frankenthaler, The Bay, 1963 Ad Reinhardt, Abstract Painting Red, 1952

82 Hard Edge: Kenneth Noland, The Bridge, 1964 Frank Stella (1936) Die Fahne hoch, 1959

83 Objekty amerických minimalistů Carl Andre (1935) Lever, 1965 Sol Le Witt ( ) Serial Project N.1, 1966 Bez názvu,

84 Richard Serra (1939) One Ton Prop-House of Cards, 1969 Donald Judd ( ), Bez názvu, 1969

85 Minimalismus Dan Flavin ( ) the diagonal of May 25, 1963 (to Constantin Brancusi) Monument for V.Tatlin,

86 Post minimalismus, art & language Bruce Nauman The True Artist Helps the World by Revealing Mystic Truths, 1967

87 Konceptualismus Art & Language Joseph Kossuth (1945) Five Words in Yellow Neon, 1965 Figeac, Rossetská deska, 1991 Jedna a tři židle, 1965

88 Postminimalismus, excetrická abstrakce Eva Hesse ( ) Expanded Expansion, 1969 Laokoon, 1966 Repetition nineteen III, 1968 Accession (Přístup), 1967

89 Louise Bourgeois ( ) Le Regard (Pohled), 1966 Cumul I, 1969

90 Hyperrealismus Gerhard Richter (1932) Onkel Rudi, 1965

91 Arte povera Michelangelo Pistoletto (1933) Vietnam, 1965 Mario Merz ( ) Igloo di Giap, 1968 s nápisem když se nepřítel shromáždí, ztrácí terén, když se rozptýlí, ztrácí sílu

92 Arte povera Alighiero Boetti ( ), opalující se 19.ledna 1969 v Turíně Já Jannis Kounelis (1936), Bez názvu (12 koní), 1969

93 Michael Heizer (1944) The Double negative, 1969 Land Art Robert Smithson ( ) The Spiral Jetty, 1970

94 James Turrell (1943) Roden Crater, stav 1989 a pohled na vnitřní prostor Afrum-Blue, site-specific light projection, 1967

95 Land Art Christo Packed Public Building, 1961 Wrapped Coast, Little Bay, 1969

96 Body Art Denis Oppenheim ( ) Reading Position, 1970 Bruce Nauman (1941) Studies for holograms, 1970 Vlastní portrét jako fontána,

97 Body Art: Marina Abramowicz (1946) Art Must Be Beautiful, Artist Must Be Beautiful, 1975 Rest Energy, 1980 (s Ulayem)

98 Feministické umění Nancy Spero, War Series, Victims Thrown From Helicopter Male Bomb Judy Chicago, The Dinner Party,

99 Nová média, fotografie a manipulovaná fotografie, práce s vlastní identitou Bez názvu, 1975 Cindy Sherman Untitled Film Stills, 1979

100 Georg Baselitz (1938), Pastýř, 1965 Neoexpresionismus Anselm Kiefer (1945) The Milky Way (Mléčná dráha),

101 Enzo Cucchi (Jean Michel Leoni di Mare Mediterranea, Postmoderna: italská transavantgarda, Jean-Michel Basquiat (USA, ) Jean-Michel Basquiat, Glenn

102 Koncepce sochy, resp.objektu v posledních desetiletích 20.století Anish Kapoor (1954) Hole, 1988

103 Louise Bourgeois ( ) Eyes, 1982 Matka, 1999

104 Louise Bourgeois: Cely Precious Liquids, 1993 Cell,

105 Seven in bed, 2001 The reticent baby, 2004 Louise Bourgeois: pozdní dílo Oidipus, 2003

106 Nová média: Video Bil Viola (1951) The Passing, 1991 The Quintet of The Astonished, 2000