Tlumočení češtiny v orgánech EU: status quaestionis a prospekce do budoucna.

Faculteit Letteren & Wijsbegeerte Brecht Horemans Tlumočení češtiny v orgánech EU: status quaestionis a prospekce do budoucna. Tolken Tsjechisch bij de Europese instellingen: status quaestionis en toekomstbeeld. Masterproef voorgedragen tot het behalen van de graad van Master in het Tolken 2014 Promotor Mevr. Štěpánka Kotrlá Vakgroep Vertalen Tolken Communicatie

UNIE RESPEKTUJE KULTURNÍ, NÁBOŽENSKOU A JAZYKOVOU ROZMANITOST (Evropská unie, 30.03.2010, čl. 22)

PŘEDMLUVA V České republice jsem byl poprvé před patnácti lety. Pobyt byl sice krátký, ale dojem, který ve mně zanechal, byl velmi silný. Ještě dobře si vzpomínám, jak mě překvapila nejen krása země, ale zejména i skutečnost, že Vltavě chybělo několik samohlásek, že všechna ř, š a ž zněla tak měkce, a že samohlásky někdy překvapivě dlouho trvaly. Byl to naprosto logickým krokem rozhodnout se pak pro studium tohoto krásného, překvapujícího jazyka. Jsem proto velmi vděčný své mamince, že mi tuto možnost dala, a i všem profesorkám češtiny, paní Gabriele Schlesingerové, paní Štěpánce Kotrlé a paní Leen Spiessensové, za posledních pěkných a zajímavých šest let. Dále bych chtěl vyjádřit upřímné poděkování vedoucímu práce paní Štěpánce Kotrlé, za její obrovskou pomoc, za kritické připomínky, neocenitelné rady a korespondenční podporu. Její vstřícnost velmi oceňuji a bez ní by byl vznik této práce mnohem složitější. Další velké díky patří Markétě Šemberové a Pavle Navrátilové, které byly ochotny tuto práci přečíst a opravit. Marki, díky moc za všechny jazykové rady a za to, že jsem se vždy na tebe mohl obrátit, když něco nebylo jasné. V neposlední řadě bych chtěl srdečně poděkovat paní Angele Rogner, jelikož rozhovor s ní obohatil nejen tuto práci, ale i mě. Její nadšení, zkušenosti a odborné znalosti velmi obdivuji. Maar een bijzonder dankjewel verdient mijn moeder, voor alle kansen die ze me geeft, voor het ervaren luisterend oor, en voor de schouder als ik hem nodig heb. En een minstens evengrote merci ben ik ook mijn lieve vriend Jelgher verschuldigd, voor wie hij is, voor wat hij doet, en omdat hij me nooit in de steek laat.

7 OBSAH PŘEDMLUVA... 5 1 ÚVOD... 10 1.1 MOTIVACE... 10 1.2 CÍL A VÝZKUMNÁ OTÁZKA... 12 1.3 STRUKTURA... 13 2 METODOLOGIE... 14 2.1 STUDIUM LITERATURY... 14 2.2 KVALITATIVNÍ VÝZKUM: HLOUBKOVÉ ROZHOVORY... 14 2.2.1 Původní cíl, obtíže a řešení... 14 2.2.2 Teoretický základ... 16 2.2.3 Příprava a průběh rozhovorů... 17 2.2.4 Výsledky rozhovorů... 19 3 UPŘESNĚNÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ: DRUHY TLUMOČENÍ... 20 4 JAZYKOVÁ POLITIKA EVROPSKÉ UNIE... 22 4.1 MNOHOJAZYČNOST... 22 4.1.1 Historie EU a její mnohojazyčnosti... 22 4.1.2 Mnohojazyčnost jako prvek EU... 27 4.2 SOUČASNÝ JAZYKOVÝ REŽIM... 28 4.2.1 Interní a externí jazyková politika... 28 4.2.2 Specifický jazykový režim různých institucí... 29 4.2.2.1 Evropský parlament... 29 4.2.2.2 Evropská komise... 32 4.2.2.3 Rada Evropské unie... 33 4.2.2.4 Soudní dvůr Evropské unie... 34 4.3 DEBATA O JAZYKOVÉ POLITICE... 34 4.3.1 Kritika politiky vícejazyčnosti... 35

8 4.3.2 Alternativy... 36 4.4 DŮVODY ZMĚNY, NEBO NAOPAK STATU QUO: PRVNÍ ČÁST... 37 4.4.1 Diskurz samotné EU... 38 4.4.2 Diskurz a postoj členských států... 38 4.4.3 Eurobarometer: názor evropských občanů... 39 4.4.4 Povaha evropské jazykové politiky... 40 4.4.5 Teorie evropské integrace... 41 4.4.6 Angličtina jako lingua franca... 42 4.4.7 Názor našich respondentů... 42 5 TLUMOČENÍ ČEŠTINY V EVROPSKÉ UNII... 44 5.1 SOUČASNÁ SITUACE A STRUČNÁ HISTORIE: ČÍSLA... 44 5.2 DŮVODY ZMĚNY, NEBO NAOPAK STATU QUO: DRUHÁ ČÁST... 46 5.2.1 Čeština jako součást většího rámce evropské jazykové politiky... 47 5.2.2 Postoj českého prezidenta... 47 5.2.3 Čeští europoslanci... 48 5.2.4 Názor Čechů... 48 5.2.5 Názor našich respondentů... 49 5.2.6 Potíže při rozpracování této diplomové práce... 49 6 ZÁVĚR... 51 7 BIBLIOGRAFIE... 53 7.1 POUŽITÁ LITERATURA... 53 7.2 RESPONDENTI... 60 8 PŘÍLOHY... 61 8.1 KOMUNIKACE S PŮVODNÍMI RESPONDENTY A ADMINISTRATIVOU EU... 61 8.1.1 Pozvánka na rozhovor... 61 8.1.1.1 Česká verze... 61 8.1.1.2 Anglická verze... 62 8.1.2 Odpovědi tlumočníků a administrativy... 63 8.1.2.1 Osoba 1... 63

9 8.1.2.2 Osoba 2... 64 8.1.2.3 Osoba 3... 64 8.1.2.4 Osoba 4... 64 8.1.2.5 Osoba 5... 68 8.1.2.6 Osoba 6... 70 8.1.2.7 Angela Rogner... 71 8.1.2.8 Osoba 7... 71 8.1.2.9 Osoba 8... 72 8.1.2.10 Osoba 9... 72 8.2 PŮVODNĚ PŘIPRAVENÉ OTÁZKY TLUMOČNÍKŮM EU... 73 8.2.1 Česká verze... 73 8.2.2 Anglická verze... 75 8.3 KOMUNIKACE S PANEM BART STAES A PANÍ ESTHER DE LANGE... 76 8.3.1 Pozvánka na rozhovor... 76 8.3.2 Odpověď zaměstnance paní De Lange... 77 8.4 POZVÁNKA NA ROZHOVOR ZASLANÁ ODBORNÍKŮM... 78 8.4.1 Česká verze... 78 8.4.2 Nizozemská verze... 78 8.5 ROZHOVORY... 79 8.5.1 Rozhovor s paní Angelou Rogner... 79 8.5.1.1 Připravené otázky... 79 8.5.1.2 Shrnutí rozhovoru... 80 8.5.2 Rozhovor s profesorem Hendrikem Vosem... 83 8.5.3 Rozhovor s panem Mgr. Pavlem Novákem... 85 8.5.4 Rozhovor s panem Ondřejem Houskou... 87 8.5.5 Rozhovor s panem Janem Pátkem... 89

10 1 ÚVOD 1.1 MOTIVACE Už před čtením jakéhokoli zdroje můžeme předpokládat, že téměř každý Evropan, který se pravidelně dívá na zprávy v televizi nebo čte noviny, zná obraz plenárního zasedání Evropského parlamentu, ve kterém tlumočníci vzadu ve svých kabinách tlumočí, co se říká ve sněmovně. Už někdy v životě asi upoutalo jeho pozornost, že je to důležitý pilíř politiky Evropské unie, možná dokonce i její základ, že všechny informace o EU jsou dostupné ve všech jejích oficiálních jazycích 1 od angličtiny přes nizozemštinu až po irštinu. S trochou štěstí bude tento náš Evropan znát i motto EU Jednotná v rozmanitosti. Ale i proto byl s velkou pravděpodobností už někdy překvapen tím, že projevy samotného předsedy Evropské rady Hermana Van Rompuye jsou téměř vždy v angličtině, zatímco německá kancléřka Angela Merkelová skoro výlučně hovoří svým mateřským jazykem. Nebo ho snad už překvapil fakt, že internetové stránky Evropského parlamentu (http://www.europarl.europa.eu) existují ve 23 jazycích, ale například irština v nich chybí. Zdá se, že jednota v rozmanitosti neplatí vždy a pro všechny jazyky. Tato skutečnost byla prozkoumána již v několika diplomových pracích. Liesbeth Van Vynckt (2011) píše o tom, jak byly vícejazyčnost a rovnost mezi všemi úředními jazyky zakotveny v evropských smlouvách, a jak se tyto hodnoty s připojováním nových zemí a jazyků staly stále větší tradicí, kterou si EU chce za každou cenu zachovat. To ale neznamená, že jsou efektivní, nebo že se vůbec jednotně uplatňují. Jsou například velké rozdíly v používání jazyků mezi externí a interní komunikací EU, a ne všechny evropské orgány dbají na mnohojazyčnost ve stejné míře. Ani němčina, která má v Evropě největší počet rodilých mluvčích, zdaleka nemá stejné postavení jako angličtina nebo francouzština. A to ještě nemluvíme o menších jazycích 2 jako je třeba čeština. Pouze v Evropském parlamentu jsou při každém plenárním zasedání používány všechny úřední jazyky, což pravděpodobně souvisí s jeho demokratickou funkcí. 1 Všechny úřední dokumenty Evropské unie se překládají do těchto jazyků. Rovněž mají evropští občané právo obrátit se na evropské instituce v těchto jazycích a dostat v nich i odpověď (Evropská společenství, 2008). 2 Neexistuje bohužel jednoznačná definice pojmu menší jazyk. Jde každopádně o poměr mezi počtem mluvčích (jako mateřský i jako druhý jazyk) určitého úředního jazyka a celkovým počtem občanů EU, ale stále to neříká nic o přesné hranici mezi menšími a většími jazyky. Z průzkumu Special Eurobarometer 386 (Evropská komise, 2012) lze však vyvodit, že pouze anglicky, německy a francouzsky v roce 2012 mluvilo více než 20 % evropských občanů. V naší práci budeme proto tyto jazyky považovat za největší jazyky. Nejmenší jazyky, kterými mluvilo méně než 1 %, jsou tedy Lotyština, Maltština, Irština, Estonština a Slovinština.

11 Ke stejnému závěru dochází ostatně i Van Delsen (2007). Z práce Van Vynckt (2011) dále vyplývá, že se mnohojazyčnost stále více stává předmětem stížností, protože představuje pro evropský rozpočet jak významnou zátěž, tak i zpomalení rozhodovacího procesu. Veškeré návrhy na omezení mnohojazyčnosti však naráží na odpor členských států, které si jsou velice dobře vědomy výhod svého mateřského jazyka. Van Vynckt (2011) proto navrhuje, aby Evropská unie jasněji definovala a jednotněji uplatňovala svou jazykovou politiku, a aby se členské státy nejen soustředily na pozitivní tradici vícejazyčnosti, ale i na její účinnost. Krok tímto směrem nyní však Evropský parlament udělal přijetím usnesení Směřování k efektivnějšímu a hospodárnějšímu tlumočení v Evropském parlamentu (Evropský parlament, 10.09.2013) 3. Toto usnesení vzniklo na základě návrhu zprávy europoslankyně Esther de Lange ve Výboru Parlamentu pro rozpočtovou kontrolu, kterým chtěla upozornit zejména na velké náklady spojené s tlumočením v Parlamentu. De Lange mimo jiné poukazuje na to, že až příliš často bývají vyžádané tlumočnické služby na poslední chvíli rušeny, a to jak ve výborech, tak i v delegacích a politických skupinách, což má zbytečné negativní důsledky na celkový rozpočet EU. V tomto novém usnesení proto Evropský parlament (10.09.2013) uznává, že Evropská unie je jediným subjektem na světě, který uplatňuje oficiální politiku mnohojazyčnosti založenou na 24 úředních jazycích, což představuje celkem 552 jazykových kombinací, jež je třeba pokrýt; vítá v této souvislosti velmi vysokou úroveň kvality tlumočnických služeb Parlamentu, ale domnívá se, že je nutné hledat způsoby, jak snížit zátěž vznikající v důsledku komplexní struktury systému mnohojazyčnosti i značné a rostoucí náklady s ní související; (odst. 1) zdůrazňuje nicméně, že Parlament je přímo voleným politickým orgánem, jehož členové jsou voleni bez ohledu na své jazykové dovednosti; znovu proto poukazuje na právo každého poslance hovořit úředním jazykem dle svého výběru, což je jedna z hlavních zásad pracovního prostředí Parlamentu. (odst. 5) Europoslanci z toho důvodu požadují, aby byl co nejrychleji zaveden systém, který umožní předcházet situacím, ve kterých se poskytované tlumočení do jednoho nebo více jazyků nepoužívá, ani ve skutečnosti na dané schůzi, ani přes internetové vysílání té samé schůze. Tímto způsobem hodlají v nejvyšší míře snížit výdaje na nepotřebné tlumočení a celkem zvýšit 3 Anglické shrnutí textu usnesení je dostupné online kliknutím na tento link: http://www.europarl.europa.eu/oeil/popups/summary.do?id=1301819&t=d&l=en. Přehled celého postupu a všechny dokumenty související s usnesením naleznete zde: http://www.europarl.europa.eu/oeil/popups/ficheprocedure.do?lang=en&reference=2011/2287(ini)#documentgatew ay.

12 efektivitu tlumočení. Navíc chtějí, aby předsednictvo Evropského parlamentu do konce roku 2013 přijalo další opatření o vícejazyčnosti 4, zejména se zaměřením na všechny možné scénáře takzvaného tlumočení na požádání (Evropský parlament, 10.09.2013). Pokud se takový systém zavede, bude to znamenat, že se do určitého (úředního) jazyka v budoucnu bude tlumočit pouze tehdy, když o to účastník schůze požádá (Ostendorf & De Lange, 11.09.2013). Nezmizí tím mnohojazyčnost, na kterou je EU tak hrdá, ale bude se uplatňovat efektivněji. Ale budou důsledky takovéto změny skutečně jen pozitivní? Už nyní se jednotlivé úřední jazyky hodně odlišují ohledně jejich používání, respektive tlumočení. A jak uvidíme v páté kapitole, nemá každý jazyk k dispozici stejně velký počet tlumočníků 5. Pokud však bude tlumočení v budoucnu organizováno podle požádání, vydrží i menší jazyky, jako například čeština, do kterých se stejně už méně tlumočí 6? Budou poslanci a účastníci schůzí nadále požadovat o tlumočení do a ze svého v evropském kontextu menšího mateřského jazyka, nebo přejdou raději na univerzální angličtinu? Van Vynckt (2011) v závěru své práce ještě uvádí, že se něčeho takového není třeba obávat, naopak, že ještě dlouho bude existovat budoucnost pro tlumočení v evropských orgánech, jelikož pro některé jazyky už brzy bude zapotřebí generační obměna tlumočníků. Je tomu ale opravdu tak? A bude Evropský parlament dále zůstávat baštou tradice mnohojazyčnosti? I co se týče těch menších jazyků jako čeština? 1.2 CÍL A VÝZKUMNÁ OTÁZKA Hlavním cílem této diplomové práce je vytvořit takzvaný status quaestionis tlumočení v evropských institucích se zaměřením na český jazyk. Předně chceme na základě studia literatury poskytnout ucelený přehled o tlumočení pro EU se zvláštním ohledem na postavení češtiny. Výše zmíněné diplomové práce od Van Delsen (2007) a Van Vynckt (2011) již dělaly něco podobného, soustředily se ale zejména na všeobecný přehled i když Van Vynckt (2011) poměrně podrobně popisuje i postavení německého jazyka. V této práci chceme naproti tomu věnovat pozornost především jednomu z menších evropských jazyků, totiž češtině. Použité písemné materiály 4 To se ale doposud, tj. v červenci 2014, ještě nestalo. 5 Pro přehlednost už zmíníme čísla: v roce 2013 bylo u Generálního ředitelství pro tlumočení zaměstnáno 63 stálých tlumočníků pracujících do angličtiny. Do němčiny tlumočilo 56 stálých tlumočníků, do nizozemštiny 34 a do češtiny 14 (Evropská komise GŘ pro tlumočení, 2013). 6 V roce 2013 Generální ředitelství pro tlumočení poskytovalo tlumočení do angličtiny v 97% všech zasedání, do němčiny v 60%, do nizozemštiny v 23% a do češtiny v 12% všech zasedání (Evropská komise GŘ pro tlumočení, 2013).

13 souhrnně zmíníme v druhé kapitole. Ve druhé fázi potom hodláme pomocí hloubkových rozhovorů s tlumočníky češtiny pracujícími pro evropské orgány vytvořit přehled současné situace a prospekci do budoucna tlumočení (češtiny) v EU. Tyto rozhovory jsme pochopili jako kvalitativní výzkum. Jak jsme je připravovali, prováděli a zpracovávali, a jaké potíže při jejich vypracování nastaly, je též představováno v druhé kapitole. Tímto způsobem se chceme pokusit zodpovědět následující výzkumnou otázku: vezmemeli v úvahu usnesení Evropského parlamentu o tlumočení ze dne 10. září 2013, ukáže tento nový status quaestionis, zda menší jazyky konkrétně čeština včetně tlumočení do a z těchto jazyků ve všech evropských institucích postupem času zmizí, nebo naopak, zda dál v těchto institucích budou mít budoucnost? Představuje toto nové usnesení negativní změnu mentality, která ohrozí tlumočení češtiny v EU, nebo je to spíše naopak? 1.3 STRUKTURA Druhá kapitola této diplomové práce pojednává o použité metodologii. Za prvé shrnuje odbornou literaturu, kterou jsme ke studiu literatury používali. Následně vysvětluje, jak jsme připravovali, prováděli a zpracovávali rozhovory: jejich teoretický základ, formy otázek, kdo byli naši respondenti, atp. Ve třetí kapitole se podíváme blíže na různé druhy tlumočení. To je nutné, chceme-li dobře pochopit a správně používat pojmy, které s naším tématem souvisí. Další kapitola se soustřeďuje všeobecně na evropskou jazykovou politiku na mnohojazyčnost a její specifický kontext v historii a současné politiky EU, na tlumočení při evropských institucích, a hlavně i na problémy a kritiku, které tato politika vyvolává. Pátá kapitola se pak zaměřuje na tlumočení českého jazyka v evropských orgánech. Předně podává přehled historie a současné situace tlumočení češtiny u EU. Potom se pokouší pomocí našich hloubkových rozhovorů a vlastního kritického rozvažování předpovědět, jak může vypadat budoucnost (tlumočení) českého jazyka v Evropské unii. V závěrečné kapitole se konečně snažíme zodpovědět výzkumnou otázku, kterou jsme si na začátku položili.

14 2 METODOLOGIE 2.1 STUDIUM LITERATURY V první fázi naší práce jsme se pomocí studia literatury snažili podat všeobecný přehled tlumočení v Evropské unii se zaměřením na postavení českého jazyka. Informace jsme čerpali hlavně z publikací na internetových stránkách evropských institucí. Jelikož jsme již z diplomové práce Van Delsen (2007) věděli, že se tyto informace někdy přikrášlují nebo nejsou vždy úplné, doplňovali a kontrolovali jsme je pomocí odborné literatury k našemu tématu. Podstatnými zdroji v této souvislosti byli Corbett, Jacobs a Shackleton (2007; 2011), kteří se zabývají Evropským parlamentem, a Van Heerikhuizen, Van Montfrans, Naarden a Reestman (2004), kteří zahrnují různé články o evropské jazykové politice. Zajímavé byly i knihy A Language Policy for the European Community. Prospects and Quandaries (Coulmas, 1991b), Europa recast. A History of European Union (Dinan, 2004) a Community and Communication: The role of language in nation state building and European integration (Wright, 2000). Poslední knihu jsme vždy citovali z Crepaz (2009). Když to bylo možné, snažili jsme se dále najít původní právní texty EU, abychom si byli jisti tím, že naše zdroje byly zcela korektní, a protože tyto texty mají určité postavení. Navíc jsme se z našich rozhovorů dozvídali informace, zajímavé i pro tuto první část našeho výzkumu. Samozřejmě jsme je považovali za další odborný zdroj, a proto začleňovali do našeho studia literatury. 2.2 KVALITATIVNÍ VÝZKUM: HLOUBKOVÉ ROZHOVORY 2.2.1 Původní cíl, obtíže a řešení V úvodu jsme uvedli, že jsme v druhé fázi této práce chtěli provést hloubkové rozhovory s tlumočníky češtiny, kteří pracují pro instituce EU. Chtěli jsme zmapovat jejich názory na význam usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. září 2013, neboť jsou to právě jejich služby, ke kterým se rozhodnutí o jazykovém režimu v EU vztahují. Nadto jsou jako odborníci pracující

15 v evropských orgánech ideálním, možná dokonce nejlepším zdrojem informací pro náš přehled a prospekci do budoucna tlumočení v EU, ať už zaměřený na češtinu nebo ne. V průběhu času se však ukázalo, že nebylo možné tyto rozhovory udělat. Už v prvním e- mailu, který jsme od jedné tlumočnice obdrželi, jsme se dozvěděli, že nedávno přijal Evropský parlament (přesněji Generální ředitelství pro tlumočení a konference Parlamentu) novou, přísnější politiku, jež jeho tlumočníkům nepovoluje otevřeně o své práci mluvit. Tlumočnice nám v e- mailu proto poradila, aby vedoucí naší práce kontaktoval vedoucího českého tlumočnického oddělení, případně někoho ve vyšší administrativě Parlamentu, s cílem získat pro naše rozhovory povolení. Jelikož se jedná o výzkum, předpokládali jsme, že to nebude pro nikoho problémem. Navíc všichni ostatní kontaktovaní tlumočníci odepsali, že nám rádi s naším výzkumem pomohou. Nicméně se nám až doposud, skoro čtyři měsíce po prvním e-mailu, stále nepodařilo dané povolení získat, ani vedoucímu naší práce, ani dalšímu profesorovi z naší katedry, který nám laskavě pomáhal. Mimoto nemohl nikdo objasnit, proč takovéto povolení je vůbec problémem, ani na koho bychom se měli obrátit, až na informaci, že interviews for external research do not form part of the tasks of our Directorate General (viz 8.1.2.5 a 8.1.2.9). Tato odpověď nám dokonce byla poskytnuta dvakrát a úplně stejnými slovy. Taktéž je nutné dodat, že české oddělení Generálního ředitelství pro tlumočení Evropské komise na náš dotaz bohužel vůbec nereagovalo. Celou naši komunikaci s tlumočníky a administrativou naleznete ve příloze 8.1. Pouze jedna tlumočnice, paní Angela Rogner, která pracuje na Soudním dvoře Evropské unie, nám chtěla a mohla pomoci. Rozhovor jsme s ní provedli 6. července 2014. Jeden rozhovor nám ale nestačil a času bylo málo, takže jsme po konzultaci s vedoucím naší práce museli přeorientovat naše cíle. Kontaktovali jsme proto řadu odborníků, kteří by se k našemu tématu mohli vyjadřovat. Jednalo se předně o profesory z Ústavu translatologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Ti nám ovšem nemohli poskytnout interview, protože všichni zároveň tlumočí pro Evropský parlament a již byli informováni svým vedoucím, že interview s námi nemohou dělat. Obrátili jsme se proto s naší prosbou pak na téměř všechny české europoslance, protože by i oni něco mohli říct o svém postavení vůči usnesení nebo celkem vůči používání češtiny v EU. Dále jsme se obrátili i na pana Barta Staese (dokonce dvakrát) a paní Esther de Lange, neboť oni ve Výboru pro rozpočtovou kontrolu pracovali na návrhu pro usnesení ze dne 10. září 2014. Pouze zaměstnanec paní De Lange odepsal, že jí náš dotaz položí

16 po volbách v květnu 2014. Na e-mail zaslaný měsíc po těchto volbách už nikdo nereagoval. Nakonec jsme kontaktovali i profesora Hendrika Vose, který je vyučujícím v magisterském oboru Evropských studií na Univerzitě v Gentu, pana Mgr. Pavla Nováka, redaktora zahraniční redakce Centra zpravodajství Českého rozhlasu, pana Ondřeje Housku, zpravodaje Českého Rozhlasu v Bruselu, a pana Jana Pátka, který je tiskovým atašé Evropského parlamentu v Praze. Se všemi čtyřmi pány jsme naštěstí mohli udělat rozhovory, z časových důvodů to ale bylo možné jen e- mailem. Jinak řečeno, rozhovorů jsme konečně provedli pět a našimi respondenty byli v podstatě ti, kteří byli ochotni spolupracovat a kterým to bylo vůbec povoleno. Pro cíle naší práce to znamenalo, že jsme naši prospekci do budoucna tlumočení (češtiny) v EU mohli zakládat jen na názorech jedné české tlumočnice. Rozhodli jsme se proto podat popis různých možných scénářů do budoucna a odhad pravděpodobnosti těchto scénářů. U tohoto odhadu budeme tedy závislí na vlastním rozvažování a na tom, co prohlásili naši respondenti. Odpověď na výzkumnou otázku, kterou jsme si na začátku položili, tudíž také nemůže být jednoznačná, a bude tedy zahrnovat všechny různé scénáře, které jsme v průběhu práce našli. Ze všech obtíží, se kterými se jsme potýkali, a z komunikace s tlumočníky a administrativou EU lze však vyvodit několik informací, jež mohou být zajímavé v rámci naší diplomové práce. Které to jsou, uvedeme v následujících kapitolách. V další části této kapitoly upřesníme, jak jsme k přípravě, provádění a zpracování našich rozhovorů přistupovali. Přípravu jsme měli již z rozhovorů, které jsme hodlali udělat s tlumočníky. Zachovali jsme ji pro tyto rozhovory, které jsme skutečně provedli. 2.2.2 Teoretický základ Lucassen a Olde Hartman (2007) rozlišují mezi strukturovanými, standardizovanými a nestrukturovanými, nestandardizovanými výzkumy, respektive rozhovory 7. Zatímco strukturované výzkumy jsou zpravidla kvantitativní ve formě dotazníku (písemného, ale i ústního), spadají nestrukturované do kategorie kvalitativních výzkumů. Roose a Meuleman (2014) s tím souhlasí a dále objasňují, že se rozhovory odlišují mírou, do jaké jsou struktura a projednávaná témata pevná. Rozhovor může být nestrukturovaný nemá stanovenou přesnou 7 Místo rozhovoru se v odborné literatuře též vyskytuje pojem interview (UK, 2007). Oba tyto pojmy v této práci používáme jako synonyma.

17 formulaci otázek ani jejich závazné pořadí, a nebo strukturovaný, což znamená, že formulace nebo pořadí otázek už byly pečlivě promýšlené předem. Kromě toho ještě existuje mezistupeň, takzvané polostrukturované interview, ve kterém mohou být témata pevně stanovena, ale konkrétní otázky ne nebo ještě o krok dále, ve kterém se klade pouze úvodní otázka představující předmět rozhovoru, ale poté může respondent mluvit víceméně o čem chce. U tohoto mezistupně se každopádně často používá seznam témat, který pomůže výzkumníkům dbát na to, aby byly v každém interview kladeny víceméně stejné otázky. Takto je polostrukturované interview rovnováhou mezi strukturou a flexibilitou. Způsobem tohoto mezistupně jsme prováděli i naše rozhovory. Dörnyei (2007) a Roose a Meuleman (2014) uvádí, že jsou celkem takovéto spíše nestandardizované, hloubkové rozhovory vhodné pro výzkumy, které chtějí zjistit názory, osobní pocity a zkušenosti respondentů v rámci velice specifických témat. Pomocí takového interview je možné zmapovat chování osob, a to včetně jejich porozumění daného chování (Roose & Meuleman, 2014). Chtěli jsme si ale být jisti tím, že nám každé interview poskytne odpovědi na stejná témata, takže jsme již předem přemýšleli o jednotlivých otázkách a jejich pořadí. Konkrétní formulaci jsme ale nestanovili. Roose a Meuleman (2014) dále dodávají, že podstatné v takovém rozhovoru je to, co se v angličtině jmenuje probing. To znamená, že se výzkumník může dozvědět co nejvíce tím, že se ptá dále, když původní reakce není dostatečná. Stejným způsobem může výzkumník nasměrovat respondenty tak, že mezi nimi vznikne nestrukturovaný profesionální rozhovor. V takovém rozhovoru výzkumník získá co největší množství informací. 2.2.3 Příprava a průběh rozhovorů Při provádění rozhovorů jsme tedy vycházeli z následujících přístupů z literatury. Co nejvíce jsme se pokoušeli respektovat pořadí otázek, jak jsme je předem stanovili, ale, když respondenti podotkli něco zajímavého, tak jsme je vždy požádali o doplňující vysvětlení (Dörnyei, 2007). Východiskem byly odpovědi respondentů, a jednotlivé otázky jsme jim vždy přizpůsobovali (Rubin & Rubin, 2005), aby pokaždé mohl vzniknout výše zmíněný profesionální rozhovor. Navíc jsme kladli pouze otevřené otázky, jelikož ty dají respondentům větší svobodu a flexibilitu než uzavřené otázky. Takto mohli respondenti sami určovat formulaci, délku a hloubku svých reakcí i když projednávaná témata stále stanovoval výzkumník (Roose & Meuleman, 2014).

18 Při přípravě původních rozhovorů s tlumočníky EU jsme se zaměřovali hlavně na dvě témata: otázky se na jedné straně týkaly našeho studia literatury, a na druhé straně konkrétně výzkumné otázky, kterou jsme si položili. První řadu otázek jsme jak již bylo zmíněno výše poté používali jako doplněk k našemu studiu literatury. Těmi prvními otázkami jsme se snažili zjistit názor tlumočníků k východisku této diplomové práce, které se samo opírá o práci od Van Vynckt (2011) a Van Delsen (2007), totiž že u evropské politiky mnohojazyčnosti jde více o tradici než o efektivitu a jednotnost. Chtěli jsme se dozvědět, co si tlumočníci myslí o odlišném používání jazyků v externí a interní komunikaci EU a v jednotlivých institucích. Hodlali jsme se jich ptát, zda tu skutečnost vidí ve své práci jako tlumočník českého jazyka, a kde, kdy, nebo s kterými jazyky hlavně pracují zda jsou přesvědčení, že by se něco mělo změnit. Druhou řadu otázek jsme hodlali vždy začínat krátkým komentářem o novém usnesení Evropského parlamentu popsaném v úvodu a o možných jeho důsledcích. Pak jsme se ptali tlumočníků na jejich názor v této souvislosti. Prosili jsme je o popis, jak podle nich vypadá budoucnost tlumočení v EU za přibližně 50 let. Chtěli jsme zjistit, zda si tlumočníci myslí, že toto nové usnesení bude ohrožovat menší jazyky jako je čeština, nebo naopak, že se něčeho takového není třeba obávat. Navíc jsme se jich vždy ptali, jak vnímají argument Van Vynckt (2011), že brzy bude zapotřebí generační obměna tlumočníků. Při přípravě a provádění těchto rozhovorů, které jsme skutečně udělali, jsme tyto otázky přizpůsobili situaci a danému respondentovi. V rozhovorech s profesorem Vosem a pány Novákem a Houskou jsme se kupříkladu zabývali především první řadou otázek. V rozhovoru s paní Angelou Rogner jsme mohli věnovat pozornost i její práci jakožto tlumočnici na Soudním dvoře Evropské unie. Jak předpisují Roose a Meuleman (2014), jsme interview s paní Angelou Rogner po jejím souhlasu nahrávali pomocí počítače. Dále jsme všechny respondenty ujistili, že pokud to chtějí, bude zachována jejich anonymita. Nikdo však na anonymitě netrval. Čtyři z našich rozhovorů jsme, jak již bylo zmíněno, z časových důvodů udělali e-mailem. Jsme však přesvědčeni, že i informace, které jsme se dozvěděli z těchto e-mailových rozhovorů, jsou pro náš výzkum užitečné, jelikož jsme v případě nejasností vždy mohli poprosit o objasnění, podobně jako v živém rozhovoru. Čtyři rozhovory probíhaly v českém jazyce, jen interview s profesorem Vosem jsme prováděli v nizozemštině.

19 2.2.4 Výsledky rozhovorů Shrnutí rozhovoru s paní Angelou Rogner naleznete v příloze 8.5.1.2. Rozhodli jsme se pro tento způsob zpracování, a ne pro podrobný přepis nahrávky, jelikož jsme byli přesvědčeni, že nám pro účely této diplomové práce stačilo shrnutí. V tomto shrnutí jsme takřka zhustili informace a význam řečeného. Takto jsou společné a klíčové informace, ideje a názory hned jasné, a vyhýbáme se redundancím (Roose & Meuleman, 2014). Ostatní, tj. e-mailové, rozhovory jako celek citujeme v přílohách 8.5.2 až 8.5.5. Výsledky a interpretace rozhovorů dále neprobereme odděleně, ale uvedeme, kde jsou relevantní. Odkazovat na všechny rozhovory budeme mimochodem vždy pomocí jejich údajů v bibliografii.

20 3 UPŘESNĚNÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ: DRUHY TLUMOČENÍ 8 Defrancq (2013, s. 4) vysvětluje, že existují různé druhy tlumočení, které se odlišují podle způsobu tlumočení: podle situace: podle jazykové kombinace: podle kontextu: podle prostředků: konsekutivní tlumočení simultánní tlumočení konferenční tlumočení tlumočení rozhovorů retour relay nebo pilotáž, pivot cheval mezinárodní tlumočení komunitní a soudní tlumočení obchodní tlumočení šušotáž kabinové tlumočení tlumočení pomocí šeptákové soupravy tlumočení na dálku Při konsekutivním tlumočení sedí tlumočník mezi účastníky jednání a poslouchá projev zatímco si dělá poznámky i když se to někdy dělá i bez poznámek, což záleží na délce projevu. Až řečník domluví, následuje tlumočení. V současnosti je tento typ v mezinárodním a obchodním kontextu ale většinou nahrazen simultánním tlumočením. V tomto případě se tlumočí současně s projevem řečníka: tlumočník poslouchá řečené a okamžitě to přednáší v jiném jazyce. Při tom sedí tlumočník většinou ve zvukotěsné kabině s jedním nebo více kolegy. Simultánní tlumočení ale není vždy takzvaně kabinové. V případě, že je počet účastníků omezený a sedí nebo stojí účastníci nedaleko od sebe, stává se, že i tlumočník sedí nebo stojí mezi účastníky a simultánně tlumočí šeptem. Tomu se říká šušotáž. Někdy se při tom používá sluchátka nebo takzvaná šeptáková souprava, aby se účastníci a tlumočníci co nejlépe slyšeli. Tlumočit se ale může i na dálku. To se třeba dělá u videokonferencí nebo v normálním jednání pomocí přenosných kabin, když v jednací místnosti není k dispozici dost místa pro normální tlumočnické kabiny. Zpravidla se tlumočí do mateřského jazyka tlumočníka. Někteří jsou ale schopni tlumočit i do jiného než mateřského jazyka. Tento postup je známý pod názvem retour. Druhému jazyku, do 8 Celá kapitola je založena na Defrancq (2013), Evropská komise GŘ pro tlumočení (07.04.2014) a Vandeweghe (2008).