10 TÉMA TÝDNE Zemědělec 3/2014 Vojtěškotravní a jetelotravní směsi Vojtěška setá spolu s jetelem lučním představují naše nejdůležitější jeteloviny pěstované na orné půdě. Porosty se zakládají jak v monokulturách, tak i ve směsích s travami a využívají se ve dvou až pěti sečích ročně. Jejich hlavní význam spočívá v produkci kvalitní bílkovinné píce, kde v celkové výrobě dusíkatých látek při velice příznivých nákladech na jednotku plochy nemají konkurenci. Kvalita píce vojtěšky ve směsích Kromě produkčního významu vojtěškotravních a jetelotravních směsí nelze zapomínat ani na jejich význam mimoprodukční a to zejména ve vztahu k saturaci půdy kvalitní organickou hmotou kořenů a intenzivní fixaci dusíku. Ta může dosahovat až stovek kilogramů ročně. Doc. Ing. Josef Hakl, Ph.D., působí na katedře pícninářství a trávníkářství Fakulty agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů České zemědělské univerzity v Praze. Silná vazba víceletých pícnin na živočišnou produkci je však důvodem, že v současné době s útlumem chovu přežvýkavců jejich podíl v osevním postupu stále klesá. To se negativně projevuje v celé řadě aspektů souvisejících s celkovou úrodností půdy. Tvorba výnosu Dosahovaný výnos sušiny jednoznačně patří mezi rozhodující kritéria ovlivňující ekonomickou efektivnost výroby píce. Na rozdíl od jetele lučního, kde je pěstování ve směsích s travami běžnou praxí, je ale pěstování vojtěškotrav často diskutovaným problémem. Oproti monokulturám vojtěšky jsou vojtěškotravní porosty často výnosnější v důsledku efektivnějšího využívání abiotických faktorů a schopností vojtěšky zpřístupnit symbioticky fixovaný dusík travní složce. Tento výnosový efekt se v našich předchozích výsledcích projevil jako statisticky významný především ve vlhčích a chladnějších letech, a to zejména v první, částečně i ve druhé seči. Trend vyšších výnosů vojtěškotrav byl však zřejmý ve všech třech užitkových letech. U vojtěškotrav také dochází k vzájemným doplněním sezónních růstových rozdílů, kdy travní komponenta bývá produktivnější na jaře a vojtěška v létě. Z hlediska provozní praxe se vyzdvihuje delší vytrvalost smíšeného porostu, kvalitnější konzervace sklízené hmoty a vyšší odolnost proti zaplevelení, poškození škůdci (hraboši) i zhutnění půdy. Mezi hlavní nevýhody vojtěškotrav patří skutečnost, že přítomnost travního komponentu vede k tvorbě silných konkurenčních vztahů, které snižují výnos vojtěšky a její zastoupení ve směsi. Důvodem je především rozdílná (např. oproti jeteli lučnímu) vertikální architektura kořenového krčku vojtěšky, který mělce ale intenzivně kořenící trávy prorůstají a vojtěšku významně potlačují čím je vojtěška mladší, tím je tento efekt vyšší. Mělčí kořenový systém trav také lépe využívá dešťové srážky i povrchově dodávaná hnojiva. Z těchto příčin pramení nižší konkurenceschopnost vojtěšky vůči travnímu komponentu, zatímco jetel luční má pupeny na kořenovém krčku uspořádány horizontálně, takže lépe soutěží o prostor a lépe se vůči travám prosazuje. Další problém pak představuje velice negativní výnosová reakce trav na nedostatek vláhy a v těchto suchých podmínkách může vojtěška opět ve směsi převládnout. Zejména v sušších oblastech je třeba tento fakt zohlednit, a to jak podílem trav ve směsi, tak i výběrem vhodných travních druhů. Problematické bývá i načasování sklizně, neboť se uvádí, že frekvence a počet sečí vhodný pro vojtěšku příliš nevyhovují travní složce a opačně. Na základě výše uvedených problematických bodů se doporučuje zařazovat do vojtěškotrav v případě silně konkurenceschopných druhů (jílky, loloidní hybridy) jen asi 5 10 % travního komponentu, zatímco u méně konkurenceschopných druhů (kostřava, festucoidní hybridy) může být tento podíl vyšší, maximálně však 20 25 %. Ukazuje se také, že určitou roli hraje i volba odrůdy vojtěšky, kdy na základě čtyřletého polního experimentu provedeného se čtyřmi českými odrůdami se nám osvědčily především Zuzana a Jarka, a to jak z pohledu výnosu, tak i udržení vyššího podílu vojtěšky ve směsi. Kvalita píce Pozitivní efekt travního komponentu z hlediska kvality píce vojtěškotrav se projevuje především ve zvyšování obsahu zkvasitelných sacharidů ve sklízené píci. Samotná vojtěška má tento obsah poměrně nízký, ale je významně ovlivněn načasováním seče během dne. V ranních hodinách se pohybuje na hodnotách kolem 4 5 %, v poledne se dostává na hodnoty 6 7 % a ve večerních hodinách kulminuje až na hodnotách 8 10 %. Tento obsah je vždy vyšší v lodyhách než v listech, i když se ve večerních termínech listy dostávají téměř na úroveň lodyh. Tyto vztahy jsou také významně ovlivněny vegetační fází, podílem listů a lodyh v píci, v neposlední řadě ale také intenzitou fotosynteticky aktivní radiace v konkrétní den sklizně. Denní amplituda je ale obdobná, i když se pohybuje v různých hodnotách, a proto je možné vhodným načasováním termínu sklizně během dne prakticky zdvojnásobit obsah sacharidů využitelných pro fermentaci. Naproti tomu u travní složky se obsah těchto sacharidů může běžně pohybovat v rozmezí Klíčové informace Obsah dusíkatých látek (NL, %) a zastoupení jejich jednotlivých frakcí (% z NL) u odrůdy Jarka v závislosti na pořadí seče a výsevním podílu vojtěšky ve směsi (Červený Újezd, 2011) NL (%), frakce NL (% z NL) 60,0 50,0 40,0 30,0 20,0 10,0 0,0 NL rychle rozpustné NL pomalu rozpustné NL nerozpustné NL 75 90 100 75 90 100 75 90 100 1 2 3 seč O úspěšnosti pěstování vojtěškotrav vypovídá především výše výnosů v porovnání s monokulturou při požadované úrovni kvality píce. Vojtěškotrávy mají svůj význam především tam, kde čisté porosty vojtěšek nevytvářejí požadovaně výnosné, zapojené a nezaplevelené porosty. V těchto podmínkách může zařazení vhodných travních komponentů zvýšit nejen výnos, ale i kvalitu píce oproti prořídlé a zaplevelené monokultuře vojtěšky. Při polemice nad mírou snížení obsahu bílkovin u vojtěškotrav je nutné zohlednit jak podíl trávy ve směsi, tak i míru využití NL při zkrmování píce, resp. celé krmné dávky. Je třeba přihlédnout i k požadavku pěstitele, resp. chovatele na výši koncentrace dusíkatých látek v píci ve vztahu k užitkovosti krmených zvířat. 10 15 %, což výrazně přispívá k lepší silážovatelnosti píce. Pokud je správně sladěný růstový rytmus vojtěšky s travní komponentou, může docházet i k mírnému zlepšení celkové stravitelnosti organické hmoty. Negativní dopad travní složky na kvalitu vojtěškotravních směsí souvisí především s bílkovinnou hodnotou píce. Z hlediska výživy zvířat je oprávněně vytýkáno, že píce vojtěškotrav sníženým podílem vojtěšky ztrácí cenný zdroj dusíkatých látek (NL), její bílkovinná hodnota nedosahuje hodnot čistých porostů vojtěšky a s rostoucím podílem travní komponenty se tento negativní jev zvýrazňuje. Toto je spojeno především se snížením celkového obsahu NL. Je ale třeba doplnit, že samotný obsah bílkovin ve sklízené píci nemusí být rozhodující, neboť v principu jde především o konečné využití bílkovin z krmiva zvířaty. Zde jde v první řadě o ztráty při konzervaci, kde je čistá vojtěška, vzhledem ke své špatné silážovatelnosti, vystavena vysokému riziku rozkladu bílkovin (proteolýzy) s následně horší konverzí dusíku (N) do živočišných bílkovin. U jetele lučního je na rozdíl od vojtěšky obecně snížen rozklad bílkovin v siláži díky rozvinutému systému polyfenoloxidáz (PPO), neboť tyto enzymy reagují s rostlinnými fenoly za vzniku chinonů, které působí na bílkoviny podobně ochranným způsobem jako třísloviny. V literatuře se proto popisuje i pozitivní efekt směsi vojtěšky a jetele na snížení proteolýzy v porovnání s monokulturou vojtěšky, ale i lepším zavadáním oproti monokultuře jetele. Tyto kombinace mají význam především v oblastech pro jetel spíše sušších, kde se oba komponenty mohou vhodně doplňovat. Podobně i vyšší obsah zkvasitelných sacharidů ve směsi daný zařazením travního komponentu zlepšuje průběh fermentace a snižuje rozsah proteolýzy i ztrát sušiny. Z hlediska ztrát při zkrmování je nutné si uvědomit, že monokultury jeteloviny mají sice vysoký obsah bílkovin, ale obsahují obecně vysoký podíl frakcí bílkovin rychle degradovatelných v bachoru (při chemické frakcionaci proteinů jsou to frakce A, B 1 ). Při zkrmování jetelovin proto může značné množství N při degradaci bílkovin v bachoru na čpavek následně unikat ven z těla, neboť bachorové bakterie nestačí vznikající amoniak včas využít, především vzhledem k nedostatku pohotové energie. Tento jev je již dlouho známý a již přes 20 let se intenzivně zkoumají možnosti omezení nadměrně rychlé degradace dusíkatých látek jetelovin v bachoru s cílem zlepšit využití N v bachoru a omezení jeho ztrát zpět do prostředí. Novější výzkumy ukazují právě i na potenciál jetelovinotravních směsí, kdy jejich společné pěstování s travami snižuje obsah nebílkovinného dusíku (frakce A) ve sklízené píci, především v letním období. Existuje rovněž snaha o přímé snižování příliš vysoké bachorové degradovatelnosti proteinů jetelovin (např. šlechtěním), ale v tomto směru zatím nebylo dosaženo výraznějšího pokroku. Polní experiment V oblasti výzkumu frakcí NL vojtěškotrav se frakcionace provádí v celkově sklízené píci, kde je tedy logicky ovlivněna i zastoupením frakcí v travní složce. V prezentovaném výzkumu jsme se zaměřili na posouzení vlivu pouhé přítomnosti travního komponentu na obsah a frakce dusíkatých látek v samotné vojtěšce. Polní parcelový pokus pro testování vhodnosti odrůd vojtěšky do směsí s travami byl založen v dubnu roku 2008 na pokusné stanici v Červeném Újezdě při České zemědělské univerzitě v Praze. Jedná se o oblast v nadmořské výšce 405 m. Průměrná roční teplota vzduchu představuje 7,7 C, za vegetační období 13,8 C. Průměrný roční úhrn srážek činí 493 mm a za vegetaci 333 mm. Půda na pozemku pokusu je středně těžká, hlinitá. Půdní typ je zde zastoupen hnědozemí se sprašovým podložím. Varianty v pokusu představovaly použité odrůdy (Jarka, Zuzana, Oslava, Tereza) a rozdílný výsevní podíl vojtěšky ve směsi, který činil 0 75 90 100 %. Zařazený travní druh představuje raný tetraploidní hybrid Achilles, který vznikl křížením tetraploidního jílku mnohokvětého s tetraploidní kostřavou luční. Pokus nebyl hnojen dusíkem a sklizeň probíhala 3x ročně, vždy ve čtyřech opakováních. Výnosové výsledky z tohoto experimentu byly publikovány v této rubrice v předchozích letech. Vzhledem k finanční náročnosti analýz frakcionace dusíkatých látek byly provedeny tyto rozbory pouze v posledním roce (2011) ve všech třech sečích u vzorků odrůdy Jarka se zastoupením vojtěšky ve směsi 100 90 75 %. Výsledky zastoupení frakcí jsou prezentovány v grafu jako v bachoru rychle rozpustné NL (frakce A + B 1 ), pomaleji rozpustné NL (frakce B 2 ) a v bachoru nerozpustné NL (frakce B 3 a C). (Pokračování na str. 11)
Zemědělec 3/2014 ných NL, včetně frakce B 3, která představuje nejkvalitnější proteiny, které nejsou degradovatelné v bachoru, ale plně degradovatelné v tenkém střevě. Tato frakce je ale obecně Jedná se zatím o předběžné výsledky a vzniká i řada nových otázek o důvodech změn kvality NL vojtěšky ve vojtěškotravní směsi, které se budou ve výzkumu dále řešit. TÉMA TÝDNE 11 Xx (Dokončení ze str. 10) Z výsledků uvedených v grafu je patrné, že kvalita NL byla obecně vyšší ve druhé a třetí seči, neboť klesal podíl rychle rozpustných NL a zvyšovalo se zastoupení pomaleji rozpustných i nerozpustných NL. Tento vliv pořadí seče byl zřejmý jak u monokultur vojtěšky, tak i u vojtěškotravních směsí. Ve druhé a třetí seči však byly patrné určité rozdíly v kvalitě NL v závislosti na podílu vojtěšky ve směsi. Stoupající podíl travního komponentu zvyšoval podíl rychle rozpustných a snižoval zastoupení pomaleji rozpustných NL v píci vojtěšky, což lze považovat za negativní. Zároveň ale bylo zaznamenáno i zvyšování obsahu nerozpust- v jetelovinách zastoupena pouze v jednotkách procent. Lze tedy shrnout, že pěstování vojtěškotravní směsi ovlivňovalo zastoupení frakcí NL u vojtěšky pouze ve druhé a třetí seči, a to neprůkazně negativně ve vztahu k potenciální efektivnosti využití NL. Pro celkové hodnocení je ale třeba přihlédnout i k množství a kvalitě NL u travní složky, stejně jako k faktu, že např. kvalitnější silážování vojtěškotravní píce může redukovat proteolýzu, a tím i celkové ztráty NL při konzervaci píce. Příspěvek byl zpracován za podpory výzkumného záměru MSM 6046070901 a S grantu MŠMT na FAPPZ ČZU v Praze. Poděkování patří především všem pracovníkům stanice v Červeném Újezdě za pomoc při sklizních pokusu. Doc. Ing. Josef Hakl, Ph.D. Česká zemědělská univerzita vpraze Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů Katedra pícninářství a trávníkářství
12 TÉMA TÝDNE Zemědělec 3/2014 Ošetřování jetelotravních směsí Jak vyrobit co nejlepší siláže z víceletých pícnin to je stále se opakující téma článků v odborných časopisech i na seminářích. Přestože přicházejí do praxe nové odrůdy, dokonalejší technika, nové konzervační prostředky a probiotika, nezlepšuje se vždy konečný produkt tedy siláž tak, jak bychom chtěli. Bezchybně vyrobená siláž přitom může ušetřit náklady na koncentrovaná krmiva nebo i veterináře. Ing. Ivan Houdek pracuje od roku 1978 jako šlechtitel na šlechtitelské stanici v Hladkých Životicích. Mimo jiné je spoluautorem odrůd jetele lučního Vesna, Beskyd a nové odrůdy Hammon. Dále je spoluautorem jílků a mezirodových hybridů Festulolium. Jako hlavní autor vyšlechtil tři odrůdy kostřavy červené trávníkové, odrůdu psinečku tenkého Polana nebo odrůdu psárky luční Vulpina. Zabývá se rovněž poradenstvím v oblasti pícninářství, trávníkářství a travního semenářství. V tomto příspěvku bych se chtěl zaměřit především na správnou agrotechniku a ošetřování víceletých pícnin a používání vhodných strojů. Výhodám směsí před čistými jetelovinami jsem se podrobněji věnoval v měsíčníku Náš chov 3/2013. Klíčové informace V tomtéž čísle Ing. František Mikyska dokládá přehledem kvality siláží za 16 uplynulých sklizňových sezón z databanky krmiv dobré výsledky u jetelotravních směsí a častější problémy u čisté vojtěšky či jetele. Jako na velký problém poukazuje na množství popelovin v silážích a této problematice bych se chtěl v následujících řádcích věnovat. rostliny, které často nejsou přínosem pro výslednou kvalitu siláže. Málo odnožují, dříve metají a vytvoří několik málo olistěných stébel s listy velmi brzy napadenými houbovými chorobami. Suchovzdorné druhy, jako jsou například sveřepy, se potýkají s nedostatkem osiva, pomalým Půdní a klimatické podmínky rozhodnou, zda pěstovat víceleté pícniny založené na jeteli nebo na vojtěšce. Slovo zootechnika či krmiváře přichází na řadu až potom. Na uvedených specialistech je zvolit jednu ze dvou možností: pěstovat čisté jeteloviny nebo jejich směsi s travami. Pro čisté jeteloviny hovoří jeden pádný argument, a tím je vyšší koncentrace dusíkatých látek v píci ve srovnání se směsí. Obtížněji silážovatelná píce ovšem přináší více úskalí, než je tomu u směsí s travami. V nejhorším případě jím může být až hygienicky závadné krmivo. Ve výše zmíněném odkazu na časopis Náš chov jsem uvedl následující výhody vojtěškotrav ve srovnání s čistým porostem vojtěšky: Snazší zavadání píce Lepší pokryvnost půdy (hustší strniště) omezí zahlinění píce Lepší konzervovatelnost přispěním cukrů v travách Lépe odolává zaplevelení Vyšší odolnost drnu vůči poježdění při sklizni Vyšší odolnost proti poléhání porostu Trávy ve směsi zvýší obsah stravitelné vlákniny Snadnější sušení v případě výroby sena S výjimkou poslední odrážky totéž platí i o jetelotrávách versus jetel. Ošetřování víceletých pícnin Jak jsem uvedl výše, velkým problémem je vysoký obsah popelovin v silážích způsobený zahliněním píce při sklizni. Proto je prvním jarním ošetřením porostů víceletých pícnin (VLP) odstranění krtinců, hromad hlíny po hraboších a divočácích ve vojtěšce a jejich směsích vláčením. Vláčení veškerých ploch nemusí být vždy tím nejlepším zásahem, hlavně pokud na ně dojde v době již obrůstajícího porostu, kdy vojtěšce uškodí. Vzhledem k tomu, že vláčení vojtěšek po zimě je zakořeněno z dřívějších dob, tady ten hlavní zdroj zahlinění nevidím. Větší problém spatřuji po prvních sečích, kdy nebývá času nazbyt a koleje, které vznikly po sklizni po deštích nebo na vlhčích místech porostu, zůstanou neošetřeny. Pokud je nelze srovnat vláčením, je přivalení těžkým mohou být používány i do svažitých terénů. Pro pěstitele jetele a jetelotrav jsou nenahraditelným nářadím. Jetel na jaře (ani jindy) vláčet nelze, snad jen lučním smykem bez hrotů srovnat lokality s větším množstvím krtinců nebo porytých divočáky a bezprostředně poté má následovat válení těžkým válcem, které nejen srovnají povrch a zatlačí kameny, ale přitlačí rostliny povytažené mrazem. Rovněž i v jetelotrávách a jeteli mohou při sklizni vzniknout koleje, které je třeba vále- ním srovnat. Už není tak výjimečné každodenní sekání zeleného krmení, které se v malých dávkách přidává dojnicím Těžké válce jsou nezbytným nářadím pro jetelové a jetelotravní porosty. Na snímku jsou moderní válce, šetrné k porostu při otáčení a tam po deštivém počasí bude potřeba srovnat koleje ještě častější. V loňském roce asi nezůstaly přes zimu neosečené porosty VLP, protože podzim roku 2013 byl dost dlouhý na to, aby se veškerá narostlá hmota stihla do zimy odvézt. Ale není tak řídkým jevem, že po zimě má vojtěškový porost zbarvení bílé kávy od 20 do 25 cm vysokého pokryvu odumřelých lodyh vojtěšky, u starších porostů ve směsi s kokoškami. Takovou hmotu je nutné odklidit, aby se nedostala do nové sklizně a nekontaminovala silážovanou píci. Sklizeň porostů a výběr strojů Výrobci strojů v dobrém smyslu řečeno se předhánějí v jejich výkonu a záběru, šéfové podniků chtějí mít co nejméně zaměstnanců, a tak se nakupují většinou nejvýkonnější nové stroje. (Pokračování na str. 13) Prutové brány jsou jedním z možných nářadí, vhodným k jarnímu rozvláčení krtinců ve vojtěškotravních a travních porostech Čistý porost nebo směska? Jistě, v odůvodněných případech se budou čisté jeteloviny vždy pěstovat, a to nejen v případě semenářských porostů jetele či vojtěšky. Především vojtěška se pěstuje v oblastech, kde je příliš sucho pro většinu kvalitních pícních trav. Pokud vyrostou, z nedostatku srážek v boji o přežití to budou vzcházením a hlavně obtížným výsevem velkých semen. Je možné také využít bezosinný ovsík vyvýšený, na jižním Slovensku se dříve užívala také srha říznačka. Obě trávy ale mají nízký obsah zkvasitelných cukrů, tolik potřebných pro zlepšení silážovatelnosti vojtěšky. O výrazném snížení stravitelnosti, které může způsobit srha, jestliže se nestihne porost sklidit včas, se snad nemusím více rozepisovat. Pokud by se ovšem vyrábělo z vojtěškotrávy seno, poslouží oba druhy velmi dobře. Do jetelotravních silážních směsí jsou vhodné kostřavy, nebo ještě lépe jílky a jejich hybridy, jako trávy s nejvyšším obsahem výše zmíněných cukrů, které při krátkém zavadání nestačí bezezbytku prodýchat. válcem menším hříchem než provádět terénní úpravy žacím ústrojím při sklizni další seče. V kolika podnicích ovšem zůstaly těžké válce, popřípadě byly zakoupeny nové? Fotografie z letiště v Kameni dokládá, že se vyrábějí. Ve výrazně vylepšené verzi, kdy jsou sraženy hrany, které při otáčkách odřezávaly rostliny z povrchu půdy, a jsou brzděny. Proto
Zemědělec 3/2014 TÉMA TÝDNE 13 (Pokračování ze str. 12) Jestliže mají velké hony pravidelného tvaru s dobře srovnaným povrchem bez výrazných terénních vln nic proti tomu. Proto jsem výše zdůrazňoval nutnost srovnání povrchu půdy pícninářských porostů. Před setím je to samozřejmostí, ale ve sklizňových letech to už tak samozřejmé nebývá. Byť žací stroje, obraceče i shrnovače mají stále dokonalejší kopírování povrchu nebo x-kolové tandemové podvozky, tankodrom bez toho, aniž by nehrábly do hlíny, nesklidí. Na pozemky menší výměry a nepravidelných tvarů patří technika s menším záběrem, tady argument s tím motýlkem to má sesekáno coby dup neplatí: Při vyjíždění na okrajích, vysekávání špic apod. několikanásobně proseká již posečený pokos, čímž vytvoří z vlhké píce kaši, která nezavadne tak rychle jako vzdušný pokos, a může začít zahnívat. Obtížnějším otáčením velkých strojů pojezdí větší plochu pokosů. Poté rovněž dochází k pomalejšímu zavadání s nutností intenzivnějšího obracení a tím odrolu toho nejcennějšího listů. Velmi často jsou tyto pozemky například mezi remízky ve zvlněném terénu, kde velké stroje obtížně kopírují povrch a ve svahu strhávají drn. Seřízení výšky strniště u dnešních žacích strojů nebývá problémem; stroje jsou vybaveny vyššími plazy, k některým se dodávají i vyměnitelné vyšší, nebo si je někde i nadstavují. Snahou je dosáhnout minimální výšky 8 cm, porost pak rychleji obrůstá a žačka přejede i menší terénní vlnku, aniž by zasekla do hlíny. Na takovém strništi leží píce výše a může ji podfouknout, takže lépe zavadá, není většinou v přímém kontaktu s povrchem půdy a snáze se obrací a sbírá. Problém ale může nastat v případě, že je porost polehlý; potom je třeba hledat řešení, aby nezůstala velká část rostlin na nesesečeném strništi (snížení strniště, směr sečení). Strniště polehlého porostu samozřejmě představuje ztrátu ve sklizni ale takové strniště následně poježděné špatně obrůstá a odumírající rostliny se dostanou do sklizně v další seči. Je lepší polehnutí předcházet a porost před přicházejícím zhoršením počasí podtrhnout. Nejšetrnější z hlediska odrolení lístků i zahlinění jsou pro velké a rovné plochy pásové shrnovače To, že se porosty VLP s převahou jetelovin sekají s úpravou pokosu gumovým válcovým mačkačem, snad není třeba zdůrazňovat. Rovněž seřízení prstů obracečů, shrnovačů a sběračů může kvalitu ovlivnit, měly by se pohybovat pokud možno jen ve strništi. Proto by se na nerovných pozemcích pokud chceme dodržet kvalitu siláže nemělo pracovat se širokozáběrovým strojem. Při sklizni někdy druhých, ale hlavně letních třetích nebo čtvrtých sečí už bývá v suchých letech tak nízký výnos, že je třeba zvláště pro řezačku shrnout do jednoho pokosu široký záběr. Než několikrát přejíždět shrnovačem, je lepší použít žačky například se shrnovacím pásem, který ukládá posečenou píci na předchozí pokos nebo z boční lišty na pokos po čelně nesené žačce. Letní seče mívají poměrně vysokou sklizňovou sušinu a nevyvstává vždy potřeba je obracet, a zbytečným skulováním se píce nejen zahliňuje prachem, ale dochází k intenzivnímu odrolení listů. Dospěli jsme k posledním sečím a po nich u porostů, které přecházejí do dalšího roku, je třeba udělat opatření proti hrabošům. Po zákazu plošné aplikace rodenticidů je na desítkách Kombinace žacích strojů s příčným shrnovacím pásem Foto archiv Claas Pro tak výkonné širokozáběrové shrnovače by měly mít pozemky rovný povrch a stovkách hektarů problém klást návnady do děr. Nicméně na velkých plochách a polích neobrostlých vysokými stromy, ze kterých mají dravci rozhled, je nejlepším řešením nastavění bidélek či berliček pro káňata a poštolky. Připomínám, že i jarní válení jetelotrav těžkým válcem také počet hrabošů omezí. Produkce píce jetelovinotravních směsí Na stanici již třetí desetiletí zakládáme pokusy s jetelotravními směsmi. Ve dvou po sobě následujících cyklech bych chtěl ukázat, jak proměnlivé díky závislosti na počasí, mohou být výnosy podobných směsí v posledních pěti letech. Uvedené výsledky vyjadřují produkční schopnost suché píce v tunách na jeden hektar při bezztrátové sklizni. Oba zásevy byly postaveny na vojtěšce odrůdy Zuzana, jeteli lučním Vesna, ve vojtěškotrávě byla použita odrůda Festulolium Felina, v jetelovojtěškotrávě vedle Feliny ještě jílkovitý hybrid Lofa a Perseus. Do obou směsí bylo také vyseto 2,5 % jetele plazivého. Ve sklizňových letech nebyly pokusy přihnojovány. (Pokračování na str. 14)
14 TÉMA TÝDNE Zemědělec 3/2014 Ošetřování jetelotravních... (Dokončení ze str. 13) V tabulce 1 jsou výnosy dvou směsí, které byly zasety v rozsáhlém pokusu v roce 2008. Následující rok 2009 měl sice suchý duben, ale jinak dostatek srážek. s delším obdobím holomrazů, ty ale dobře zakořeněným porostům nijak neublížily, jak je patrné z vysokých výnosů. Během vegetace nedostatkem srážek netrpěly, až na podzim, kdy byl pokus po třech užitkových letech zaorán. Další blok pokusů zasetý v roce 2011 přišel do období sušších let, šlo i na Felinu a nakonec se začala ztrácet vojtěška. Volná místa nestačil jetel plazivý zaplňovat, a tak pokus s počínajícím zaplevelením byl po třetí seči ve druhém užitkovém roce zrušen. Z uvedeného je patrné, jak velký rozdíl v produkci ve stejné lokalitě může sucho způsobit, V užitkových letech, pokud v porostu převládá jetelovina, není hnojení dusíkem nutné, protože tráva získá dostatek dusíku od jeteloviny. Teprve po prořídnutí jetele bývá nutné přihnojení. Provádí-li se přísev například jílku do zimou zesláblé jetelotrávy, je přihnojení dusíkem nezbytné k získání dobrého výnosu píce. Jetelotravní porosty nemusí být bezpodmínečně jen na orné půdě, již vícekrát byly v Zemědělci publikovány články od několika autorů o přísevech trvalých travních porostů (TTP). Z vysílených travních porostů je možné bez nákladů na orbu, přípravu a mnohdy i sběr kamenů vytvořit různými speciálními secími stroji na dva až tři roky jetelotrávu, přičemž produkce porostu je po zdařilém přísevu vyšší i po ustoupení jetele lučního. Zejména tehdy, kdy přisetá směs obsahuje i vytrvalé travní druhy, nejen jílky, ale také například kostřavy, Festulolium, bojínek, a pokud v porostu chybí, i jetel plazivý. U TTP na pozemcích s kvalitní půdou, dopravně dobře dostupných, je možné provádět přísevy jednoduchých jetelotravních krátkodobých směsí opakovaně po třech až čtyřech letech, a tím vlastně obnovovat jetelotravní porosty s minimálními náklady na pohonné hmoty, zpracování půdy odpadá. Je však nutné dodržet všechny podmínky pro zdárný přísev (odstranění stařiny, včasná likvidace Porost vojtěškotrávy (vlevo) a jetelovojtěškotrávy před první sečí 20. 5. 2009 Přestože porosty jetelovojtěškotrav počátkem června ještě nezakvétaly, je po dlouhých deštích viditelné počínající žloutnutí stárnoucí vojtěšky Rok 2010 měl velmi mokré jaro (důsledkem byly opožděné první seče, a tím i horší kvalita sklizené píce) a dostatek srážek po celou vegetaci sucho bylo v březnu a říjnu. Poslední rok sklizně těchto porostů 2011 začal silnými mrazy a když srovnáme výnosy podobných směsí v tabulce 1 a 2, vlivem sucha byly výnosy v užitkových letech dalšího cyklu zhruba 60 %. Pokus byl založen do jílku jednoletého odrůdy Lomikar. V roce zásevu, kdy se sucho začalo projevovat až na podzim, byly výnosy píce nejvyšší ovšem v první seči převládal jílek jednoletý, až v dalších sečích dominovala vojtěška a jetel. Výnosy Porosty jetelovojtěškotrávy (vlevo) a vojtěškotrávy jsou v první seči 21. 5. 2012 vlivem sucha viditelně slabší v dalších letech nebyly poznamenány jen výrazným suchem, ale také opakovaným rozšířením hrabošů, které jsme intenzivně hubili několika zásahy a ještě i po zámrazu. V zemědělské praxi na velkých plochách by ochrana v takovém rozsahu nebyla uskutečnitelná a poškození by bylo výrazně vyšší. Podobný problém s hraboši byl i v dalších letech; jako první z porostu mizely jílkovité hybridy, současně s nimi o něco pomaleji jetel, poté do- a proto musí být zásevy plánovány s dostatečnou rezervou. Hnojení jetelovinotravních směsí Porosty s převládajícím podílem jetele nebo vojtěšky ve výsevu, a tím i v porostu, vyžadují hnojení dusíkem před setím tak jako každá jiná plodina dokud nezesílí kořenový systém a nevytvoří se hlízky s rizobii, potřebují přístupný dusík k růstu. Množství dusíku záleží na použité krycí plodině, aby i ta měla dostatek dusíku, případně je nutné přihnojit další dávkou po odnožení. Minimální množství pro čistou jetelovinu je kolem 30 kg N/ha, u jetelotrav 40 kg/ha, s krycí plodinou jílkem jednoletým minimálně 60 kg/ha v závislosti na bonitě půdy nebo předchozím hnojení hnojem. Se sníženým zastoupením VLP v osevním postupu, a tím dlouhým odstupem od předchozího pěstování jeteloviny není od věci aplikace očkovací látky s rizobii. Především to platí při výsevu vojtěšky v oblastech, kde nebyla dříve vůbec nebo dlouho pěstována. Důležitým faktorem pro zakořenění a vytrvalost jetelovin je dostatek fosforu živiny, u níž došlo v posledních desetiletích k nejsilnějšímu omezení v dávkách hnojení. Nejen pro zdárný růst, ale i pro dostatek vápníku v píci je vhodné k předplodině jetelovinotrávy vápnit. Jestliže krycí plodina odčerpala všechen dusík nebo byl po vydatných srážkách vyplaven, je vhodné ještě v roce výsevu na přelomu léta a podzimu dusíkem přihnojit k posílení porostu. Jetelotrávy nejen na orné půdě plevelů, nehnojit před přísevem, provzdušnění vyvláčení mechu, přiválení po přísevu, včas provést osekání, a tím přisetým rostlinám zajistit dostatek světla a další). K přísevům je nejvhodnější používat stroje pro přísev trav konstruované tedy zabezpečující dodržení hloubky setí 1,5 až 2 cm kopírováním povrchu půdy každou secí jednotkou, s výsevní skříní umožňující pravidelný a přesný výsev hůře sypatelných osiv. Do členitějších terénů, na pozemky nepravidelného tvaru a na svažité pozemky je také lépe používat stroje s menším záběrem tedy lehčí a dobře kopírující nerovnosti terénu. Ing. Ivan Houdek Šlechtitelská stanice DLF-Trifolium Hladké Životice s. r. o. Téma týdne připravil Jiří Křepelka Tab. 1 Výnosy směsí v letech 2009 2011 (rok založení 2008) Směs První užitkový rok 2009 Druhý užitkový rok 2010 Třetí užitkový rok 2011 Suma výnosů za 1. seč čtyř sečí 1. seč čtyř sečí 1. seč čtyř sečí tři roky Jetelovojtěškotráva 8,89 23,47 7,53 19,34 6,88 18,62 61,43 Vojtěškotráva 7,22 21,18 7,41 18,46 7,28 18,94 58,57 Tab. 2 Výnosy směsí v letech 2011 2013 (rok založení 2011) Směs Rok zásevu 2011 První užitkový rok 2012 Druhý užitkový rok 2013 Suma výnosů za 1. seč tří sečí 1. seč čtyř sečí 1. seč tří sečí tři roky Jetelovojtěškotráva 6,55 13,36 4,4 12,7 5,34 11,17 37,23 Vojtěškotráva 6,28 12,54 4,51 12,41 5,39 11,36 36,31