Umírání a truchlení Doprovázení pozůstalých PhDr. Naděţda Špatenková, Ph.D.
Smrt jako vyvrcholení ţivota Ţivot kaţdého člověka jednou skončí. Ţivot zasaţený nemocí je stresující pro všechny zúčastněné. Zpráva o nevyléčitelné nemoci je těţká, vţdy se jedná o KRIZI.
Umírání: poslední etapa ţivota Pomozte umírajícímu uvědomit si, ţe nastal čas umírání (pomoci ţít v přítomnosti) Pomoci umírajícímu objevit smysl ţivota Přijmout jakoukoliv reakci umírajícího na zprávu o jeho nemoci a umírání Buďte citliví k potřebě umírajícího mluvit/mlčet Pomoci umírajícímu v tom, jak sdělit ostatním, ţe umírá Pomoci v praktickém plánování smrti
Praktické plánování smrti Nezanechat nepořádek Postarat se o své věci Učinit přání Dát na vědomí svá přání kolem pohřbu Ujistit se, ţe někdo blízký ví o důleţitých dokumentech
Podpora rodiny Restrukturalizace pozic a rolí v rodině Moţnosti vnější pomoci Podpora členů rodiny v péči o sebe sama Stres z nemoci odhalí způsob zacházení se stresem v rodině (podpořit porozumění nemoci) Vyrovnání se se šokující zprávou
SMRT BLÍZKÉHO ČLOVĚKA Je krizovou situací i v případě, ţe byla anticipována (starý, nemocný člověk) Způsobuje silné emoční reakce Nabourává pocit vlastní identity, vztahy s jinými lidmi a přesvědčení o stabilitě světa Krize je o to větší, není-li smrt očekávána Je nejtěţší ztrátou, která nás můţe postihnout
Reakce na smrt Zármutek je normální, přirozená a zdravá odezva na (jakoukoliv) ztrátu.
TRUCHLENÍ Konfliktní záplava emocí: smutek, obavy ( Co se mnou bude? Co si počnu? ), hněv, vztek ( Proč mi to udělal? ), pocit viny, opuštěnosti, ztráta smyslu ţivota Truchlení se projevuje na rovině psychické, sociální i somatické Splňuje téměř všechna kritéria nemoci, ale není to nemoc! Truchlení se podobá depresi, ale není depresí (ztráta a prázdnota se týká vnějšího světa, nikoliv - jako u deprese vnitřního)
PROJEVY TRUCHLENÍ Kromě psychických reakcí se objevují Somatické obtíţe Vyčerpání, nechutenství, nespavost Problémy na úrovni chování a jednání Dezorganizace denního pořádku, normálního fungování a běţného ţivota Impulzivní, chaotické jednání, rezignace na sociální kontakty, únikové tendence
FÁZE TRUCHLENÍ Otřes, šok, citová otupělost (bezprostředně po informaci o smrti) Pláč, protest (hodiny, minuty) Dezorganizace (hodiny, dny, měsíce) Reorganizace (půl roku aţ rok)
ABNORMÁLNÍ SMUTEK NORMÁLNÍ TRUCHLENÍ ABNORMÁLNÍ TRUCHLENÍ Neliší se ve své podstatě, ale ve své intenzitě či délce trvání 1.Chronické reakce 2.Odloţené reakce 3.Přehnané (excesivní) reakce 4.Larvované reakce
ÚKOLY TRUCHLENÍ Pochopit, ţe někdo umřel Uvědomit si důsledky této ztráty Aktivizovat obranné mechanismy Přijmout a dovolit si truchlení Prozkoumat a zhodnotit ztracený vztah Znovu nastolit pocit identity a integrity Investovat do nových vztahů Vyrovnat se s periodickým oţivením bolesti
POMOC TRUCHLÍCÍM Rychlé navázání kontaktu Vytvoření podmínek a atmosféry k rozhovoru a expresi emocí Emocionální opora je nejdůleţitější Být emocionální houbou
Pokud chcete pomoci pozůstalým, musíte být emocionální houbou. Většina lidí si myslí, ţe musí radit, řešit problémy, být uţiteční. Nemusíte. Nemusíte nic říkat, vlastně ani nemůţete říci nic, co by opravdu potěšilo, nemusíte dávat rady (i tak by to bylo k ničemu) a nemusíte dělat nic. Prostě tam jen buďte, vciťte se do jejich bolesti, strachu a trápení. Plňte roli houby. Tato role znamená, ţe se budete cítit bezradní a neuţiteční, protoţe nic neděláte ale ve skutečnosti děláte hrozně moc jste tam, s ním, pro něho (Wilber, 1995)
NEÚČELNÉ JSOU RADY: Vzchopte se, máte přece pro koho ţít! Musíte být silná! Vzmuţ se trochu! Jsi pořád mladá, můţeš se ještě znovu provdat. To bude dobré Chce to čas Máte ještě celý ţivot před sebou
NEJČASTĚJŠÍ OMYLY: Vyhýbání se pouţívání silných slov Místo smrt říkat to Obava zmínit se o zemřelém Pozůstalým více pomůţe pěkná vzpomínka na zemřelého, neţ vyhýbání se vzpomínkám vůbec Snaha zabránit pláči Poskytnout bezpečný prostor pro ventilaci emocí jsou na místě
KOMPLIKOVANÉ OTÁZKY: Jak se cítíte? Co ode mne očekáváte? Co pro Vás mohu udělat?
DOPORUČENÍ: Udělat si na rozhovor čas. Představit si sám sebe v roli pozůstalého. Pouţívat otevřené otázky. Nedávat zbytečné rady. Nepřerušovat truchlícího v hovoru. Pouţívat prvky aktivního naslouchání (aha, ano, hmm )
Nemluvit příliš, nechat prostor hlavně pozůstalému. Dovolit, aby se ticho stalo součástí konverzace. Spíš, neţ zvaţovat, co říci, naslouchat bez odsuzování. Poskytovat ujištění, ţe jste udělali Vy i pozůstalí vše, co bylo ve Vašich silách. Dovolit truchlení - normalizovat reakce.
VHODNÉ FORMULACE: Je mi to líto Cítím s Vámi. Jak to všechno zvládáte? Musí to být pro Vás těţké. Co je pro Vás nejtěţší? Ne, není to spravedlivé. Ne, netrpěl. (Zemřel ve spánku...)
UPOZORNĚNÍ: Konfrontace s jinou ztrátou můţe znovuoţivit proţívání zármutku. Můţe dojít k aktivizaci dřívějšího nezpracovaného zármutku. Smrt je přirozenou součástí ţivota.
Literatura BLUMENTHAL-BARBY, K. a kol. Kapitoly z thanatologie. Praha : Avicenum, 1987. HAŠKOVCOVÁ, H. Thanatologie. Nauka o umírání a smrti. Praha : Galén, 2000. KUBÍČKOVÁ, N. Zármutek a pomoc pozůstalým. Praha: Nakladatelství ISV, 2001.
Literatura SVATOŠOVÁ, M. Hospice a umění doprovázet. Praha : Ecce homo, 1995. ŠPATENKOVÁ, N. Krizová intervence pro praxi. Praha : Grada, 2004. WOLFOVÁ, D. Kdyţ partner odchází Praha : Ikar, 1994. GROSZ, A. Dopisy umírajícímu příteli. Praha : DharmaGaia, 2001.