*MVCRX044X5QP* MVCRX044X5QP prvotní identifikátor odbor veřejné správy, dozoru a kontroly náměstí Hrdinů 1634/3 140 21 Praha 4 Č. j.: MV- 36438-26/ODK-2015 Praha 3. října 2018 Počet listů: 5/9 USNESENÍ Ministerstvo vnitra, odbor veřejné správy, dozoru a kontroly (dále též jako Ministerstvo vnitra ), jako nadřízený správní orgán dle ust. 178 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád ), ve spojení s ust. 92a písm. a) zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů, na základě provedeného řízení o prohlášení nicotnosti rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina, oddělení ostatních správních činností (dále též jako Úřad ), ze dne 26. listopadu 2013, č. j. KUJI 79781/2013, sp. zn. OOSČ 699/2013 OOSC/13 (dále též jako Rozhodnutí ), kterým bylo rozhodnuto ve věci návrhu statutárního města Jihlava, IČ 00286010, se sídlem Masarykovo nám. 1, 586 28 Jihlava, právně zastoupeného JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem se sídlem Bubeníčkova 502/42, 615 00 Brno (dále též jako navrhovatel ) na zahájení sporného řízení správního proti odpůrci Svazu vodovodů a kanalizací Jihlavsko, svazku obcí, IČ 48460915, se sídlem Žižkova 93, 586 01 Jihlava, právně zastoupenému JUDr. Oldřichem Chudobou, advokátem se sídlem Při Trati 1084/12, 141 00 Praha 4 (dále též jako odpůrce ), rozhodlo podle ust. 66 odst. 2 správního řádu takto: Řízení o prohlášení nicotnosti rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina, oddělení ostatních správních činností, ze dne 26. listopadu 2013, č. j. KUJI 79781/2013, sp. zn. OOSČ 699/2013 OOSC/13, s e z a s t a v u j e. Odůvodnění: I. Chronologie řízení Ministerstvu vnitra byl dne 6. března 2015 doručen podnět odpůrce k prohlášení nicotnosti Rozhodnutí. Odpůrce v tomto podání uvedl, že Rozhodnutí je nicotné, neboť Úřad nebyl k jeho vydání vůbec věcně příslušný. Dále odkázal na 1
rozhodnutí Ministerstva vnitra č. j. MV-133471-68/ODK-2013 ze dne 16. ledna 2015 a č. j. MV-133594-76/ODK-2013 ze dne 16. ledna 2015 a rozhodnutí ministra vnitra č. j. MV-16239-29/VS-2014 ze dne 19. prosince 2014 a č. j. MV-16240-32/VS-2014 ze dne 17. prosince 2014. Svůj závěr podatel podpořil i judikaturou zvláštního senátu zřízeného k řešení kompetenčních sporů (Konf 13/2010-7). K tomuto rozhodnutí uvádí, že zvláštní senát v tomto případě rozhodl, že příslušný k vydání rozhodnutí ve věci pohledávky na peněžité plnění s příslušenstvím je pouze a výlučně soud. Proto i v případě údajné a tvrzené pohledávky navrhovatele na peněžité plnění je a byl k vydání rozhodnutí příslušný pouze příslušný soud a nikoliv Úřad. Odpůrce dále uvedl, že sporná pohledávka navrhovatele nepochybně představuje majetkový občanskoprávní vztah mezi obcí a dobrovolným svazkem obcí ve smyslu právního názoru Ministerstva vnitra a ministra vnitra. Ze spisové dokumentace vyplynulo, že navrhovatel se v řízení vedeném Úřadem svým návrhem ze dne 17. září 2013 domáhal zahájení sporného řízení správního o zaplacení částky ve výši 52 189 015,03 Kč s příslušenstvím. Předmětná částka měla představovat poměrný podíl navrhovatele stanovený podle klíče uvedeného v čl. 12.8. stanov odpůrce na peněžitém majetku odpůrce ke dni 30. listopadu 2012, neboť odpůrce navrhovateli tento podíl ke dni podání návrhu nevyplatil, přičemž nárok na tento podíl měl navrhovateli vzniknout v souvislosti s jeho vystoupením z odpůrce, ke kterému došlo ke dni 31. listopadu 2012. Navrhovatel svůj nárok odvozoval z obsahu stanov odpůrce a dále ze zápisu ze 47. valné hromady odpůrce ze dne 4. prosince 2012. Krajský úřad podanému návrhu vyhověl, když výrokem č. I. stanovil povinnost odpůrce zaplatit navrhovateli výše uvedenou částku s příslušenstvím. O nákladech řízení rozhodl Krajský úřad ve výroku č. II. tohoto rozhodnutí tak, že jejich náhradu s odkazem na 141 odst. 11 správního řádu a v návaznosti na 79 odst. 2 správního řádu žádnému z účastníků nepřiznal. Ministerstvo vnitra dne 26. května 2015 oznámením č. j. MV-36438-8/ODK- 2015 zahájilo řízení o prohlášení nicotnosti dle ust. 77 odst. 1 správního řádu. Ministerstvo vnitra dospělo k závěru, že krajský úřad nebyl věcně příslušný k vydání dotčeného rozhodnutí, kdy z argumentace ministra vnitra v rámci rozkladového řízení (v rozhodnutích ze dne 17. prosince 2014, č.j. MV-16240-32/VS- 2014, a ze dne 19. prosince 2014, č.j. MV-16239-29/VS-2014), vyplývalo, že veřejnoprávní smlouva může obsahovat prvky soukromoprávní a veřejnoprávní, přičemž příslušnost správních úřadů náleží jen ve vztahu k té části veřejnoprávní smlouvy, která vykazuje veřejnoprávní prvky. K rozhodování sporů z té části smlouvy, která obsahuje soukromoprávní prvky, jsou příslušné soudy v rámci civilního soudnictví, přičemž majetkové vztahy mezi obcí a dobrovolným svazkem obcí, byť byly založeny veřejnoprávní smlouvou, jsou vztahy soukromoprávními. Na základě ust. 77 odst. 1 správního řádu 2
Ministerstvo prohlásilo rozhodnutí za nicotné srov. rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 29. června 2015, č.j. MV-36438-11/ODK-2015. II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2017 Rozhodnutí Ministerstva vnitra o prohlášení nicotnosti bylo navrhovatelem napadeno správní žalobou, kterou Městský soud v Praze shledal důvodnou a rozhodnutí Ministerstva vnitra o prohlášení nicotnosti ze dne 29. června 2015, č.j. MV-36438-11/ODK-2015 zrušil podle 78 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s. ) pro nezákonnost rozhodnutí a současně věc podle 78 odst. 4 s. ř. s. vrátil Ministerstvu vnitra k dalšímu řízení - viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2017, č.j. 9 A 186/2015-148. Proti rozsudku Městského soudu v Praze byla odpůrcem podána kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud zamítl - viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. března 2018, č.j. 4 As 269/2017 97. Městský soud se (s odkazem na příslušná ustanovení zákona č. 367/1990 Sb. a zákona č. 128/2000 Sb.) ztotožnil s názorem navrhovatele a konstatoval, že majetkové vztahy mezi obcí a dobrovolným svazkem obcí, jsou vztahy veřejnoprávní. Tento závěr především dovodil z právní povahy svazku jako specifické právnické osoby, která je svou povahou veřejnoprávní, tudíž je i jeho zakladatelská smlouva veřejnoprávní smlouvou koordinační a vztahy mezi jeho členy, ač by se jednalo o vztahy ryze majetkové, jsou vztahy veřejnoprávními. Stejně tak stanovy, které jsou povinnou a nedílnou součástí smlouvy o založení dobrovolného svazku obcí, mají tedy taktéž veřejnoprávní povahu. V rámci odůvodnění Městský soud v Praze odkázal na rozhodnutí zvláštního senátu ze dne 25. února 2016, čj. Konf 10/2015-11, podle něhož sporem z veřejnoprávní smlouvy ve smyslu 169 odst. 1 správního řádu je nutno rozumět podstatně širší okruh nároků svou povahou a podstatou veřejnoprávních než pouze okruh nároků vyplývajících z konkrétního ujednání o plnění obsaženého v platné veřejnoprávní smlouvě. Vedle práv a povinností plynoucích ze smlouvy samotné může jít i o práva a povinnosti striktně vzato povahy mimosmluvní. V tomto smyslu je i v oblasti veřejnoprávních smluv představitelná veřejnoprávní obdoba nároků, jakými jsou v oblasti soukromého práva nárok na vydání bezdůvodného obohacení či nárok na náhradu škody. V návaznosti na uvedené závěry Městský soud v Praze dovodil, že i kdyby se v případě vypořádání majetkového podílu snad mělo jednat o analogii k vypořádacímu podílu dle právní úpravy obchodních společností, tedy o soukromoprávní institut, stále by takový institut vycházel z veřejnoprávní smlouvy, a stále by bylo nutné nahlížet na daný spor jako na spor z veřejnoprávní smlouvy. 3
K rozhodnutí zvláštního senátu ze dne 9. října 2010, Konf 13/2010 7, na které Ministerstvo vnitra odkazovalo, Městský soud v Praze uvedl, že toto rozhodnutí jasně stanoví hranici oddělitelnosti určité soukromoprávní části veřejnoprávní smlouvy, která spočívá v tom, že se musí jednat o ujednání nepředvídaná zákonem upravujícím příslušnou veřejnoprávní smlouvu (cit. zákon č. 111/1994 Sb. v žádném ze svých ustanovení nepředpokládá uzavření smlouvy o půjčce, která by měla být nedílnou součástí předmětné veřejnoprávní smlouvy). Oproti tomu vypořádání majetkového podílu je institutem veřejnoprávním, který je ze zákona kogentní součástí stanov, které jsou kogentní součástí smlouvy o založení dobrovolného svazku obcí, a tedy se nemůže jednat o oddělitelnou soukromoprávní část veřejnoprávní smlouvy. V návaznosti na rozhodnutí zvláštního senátu ze dne 21. května 2008, č.j. Konf 31/2007-82 Městský soud v Praze podotkl, že pro posouzení veřejnoprávního či soukromoprávního charakteru dané smlouvy je třeba soustředit se na jiný aspekt, a to pro veřejnoprávní vztahy typickou menší smluvní volnost a větší vázanost zákonem, ovšem nikoli mechanicky, tedy na pouhé dělení na kogentní a dispozitivní normy, ale podle smyslu a účelu dané právní úpravy. Vzhledem k tomu, že obecní zřízení definuje dobrovolný svazek obcí ve vztahu k členství restriktivně a obsahuje demonstrativní (dříve taxativní) výčet předmětů činnosti dobrovolného svazku obcí, Městský soud v Praze usuzuje na větší vázanost zákonem, a tedy na vztah veřejnoprávní. Městský soud v Praze dále přihlédl k rozhodnutí zvláštního senátu ze dne 25. února 2016, čj. Konf 10/2015-11, v němž zvláštní senát mj. také uvedl, že výklad pojmu sporů z veřejnoprávních smluv ostatně odpovídá i smyslu a účelu rozdělení pravomocí mezi orgány rozhodující v oblasti veřejného práva (zde správní orgány) a v oblasti práva soukromého (zde soudy rozhodující v občanském soudním řízení). Soubor práv a povinností, jehož centrálním bodem je zákonem předvídaná, byť ne vždy nezbytně nutně platná či vůbec uzavřená veřejnoprávní smlouva, má být posuzován komplexně, ve všech svých vzájemných souvislostech, a pokud možno jedním orgánem, resp. soustavou orgánů. Je tedy zásadně třeba v pochybnostech vykládat ustanovení o pravomocech rozhodovat o právech a povinnostech majících určitou povahu a podstatu (veřejnoprávní či naopak soukromoprávní) tak, že o nich bude rozhodovat pokud možno jeden orgán. V nyní posuzované věci navrhovatel vůči odpůrci uplatnil nároky zjevně související s právními vztahy založenými na základě veřejného práva a vyplývajícími z veřejnoprávní smlouvy. Orgánem příslušným k rozhodnutí o celém souboru nároků navrhovatele požadovaných v souvislosti s jeho vystoupením z odpůrce (svazku obcí) je tedy správní orgán, nikoliv soud v civilním řízení. Rozhodnutí vydaná krajským úřadem tedy nelze považovat za nicotná. 4
III. Vázanost právním názorem Městského soudu v Praze Městský soud v Praze rozhodnutí Ministerstva vnitra o prohlášení nicotnosti ze dne 29. června 2015, č.j. MV-36438-11/ODK-2015 zrušil podle 78 odst. 1 s. ř. s. pro nezákonnost rozhodnutí a současně věc podle 78 odst. 4 s. ř. s. vrátil Ministerstvu vnitra k dalšímu řízení. Ustanovení 78 odst. 4 s. ř. s. stanoví: Zruší-li soud rozhodnutí, vysloví současně, že věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. S ohledem na právní závěry judikované Městským soudem v Praze pod sp. zn. 9 A 186/2015 Ministerstvo vnitra přistoupilo k vydání deklaratorního rozhodnutí o tom, že Rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina, oddělení ostatních správních činností, ze dne 26. listopadu 2013, č. j. KUJI 79781/2013, sp. zn. OOSČ 699/2013 OOSC/13, není nicotné, neboť neshledalo důvod k prohlášení nicotnosti Rozhodnutí. IV. Rozklad proti rozhodnutí ze dne 13. června 2018, č.j. MV-36438-16/ODK-2015 Proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 13. června 2018, č.j. MV-36438-16/ODK-2015 byl odpůrcem podán rozklad. Odpůrce zároveň požádal o přerušení řízení o rozkladu z důvodu podané ústavní stížnosti směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2017, č.j. 9 A 186/2015-148. a Nejvyššího správního soudu ze dne 22. března 2018, č.j. 4 As 269/2017 97. Dne 3. července 2018 byl navrhovatel vyzván k vyjádření k podanému rozkladu odpůrce. Na tuto výzvu reagoval navrhovatel svým vyjádřením ze dne 13. července 2018, sp. zn. A 2267, vedeným pod č. j. MV-36438-24/ODK-2015, v němž odkázal na 77 a 78 správním řádu ve znění aktuálním v době zahájení řízení a uvedl: 1. Řízení o prohlášení nicotnosti je řízením jednoinstančním, a tudíž nepřipadá v řízení o prohlášení nicotnosti v úvahu a není přípustné odvolání jako opravný prostředek. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. května 2018, č.j. 6 As 103/2018-56 a ze dne 18. srpna 2016, č.j. 9 As 204/2015-40 navrhovatel konstatoval, že právní úprava vydání správního rozhodnutí o nenicotnosti správního rozhodnutí ve formalizované podobě nepředpokládá, tudíž není možné takové rozhodnutí lege artis vydat a není možné takové ne-rozhodnutí ani napadnout řádným opravným prostředkem dle správní řádu (odvoláním, rozkladem), ani správní žalobou podle soudního řádu správního. 2. Pokud by bylo připuštěno podání opravného prostředku, poskytovalo by to jednomu účastníkovi správního řízení sporného (a poté i řízení o prohlášení nicotnosti) více práv než jinému účastníkovi (v daném případě Ministerstvo vnitra poskytlo možnost uplatnění odvolání Svazu vodovodů a kanalizací 5
Jihlavsko, ačkoliv statutárního město Jihlava toto právo ve vztahu k původnímu rozhodnutí o nicotnosti nemělo). Nerovnost účastníků řízení však zásady správního řádu zapovídají ( 7 odst. 1 s.ř.). 3. Rozklad a návrh na přerušení řízení je nesmyslný, neboť rozklad a přerušení řízení o něm by mělo za následek, že by nenabylo právní moci rozhodnutí o tom, že rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina není nicotné, a otázka jeho nicotnosti by tak zůstala nadále otevřená. Rozhodnutí Krajského úřadu je však v právní moci, je vykonatelné, a na tom nemůže nic změnit ani rozklad, ani přerušení řízení proti němu, a dokonce ani samo napadené rozhodnutí jako takové. Rozklad a případná správní žaloba by umožnila správnímu soudu znovu věcně rozhodnout o tom, zda je k vydání rozhodnutí Krajského úřadu věcně příslušný správní úřad. Takové rozhodnutí však již Městský soud v Praze vydal, a to dne 30. listopadu 2017, č.j. 9 A 186/2015-148 a toto rozhodnutí bylo potvrzeno Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne 22. března 2018, č.j. 4 As 269/2017-97. 4. Vzhledem k tomu, že platná právní úprava nepřipouští vydání rozhodnutí o tom, že pravomocné správní rozhodnutí není nicotné, je rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 13. června 2018 č.j. MV-36438-16/ODK-2015 samo nicotné, a to z důvodu, že k jeho vydání nebylo Ministerstvo vnitra jako správní orgán vůbec věcně příslušné, popř. z důvodu, že trpí vadami, pro něž je nelze vůbec považovat za rozhodnutí správního orgánu. 5. Vzhledem k tomu, že platná právní úprava nepřipouští odvolání jako řádný opravný prostředek proti rozhodnutí o ukončení řízení o prohlášení nicotnosti správního rozhodnutí v případě, že nadřízený správní úřad neshledá důvod pro to, aby prohlásil správní rozhodnutí nicotným, je rozklad Svazu vodovodů a kanalizací Jihlavsko ze dne 28. června 2018 proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 13. června 2018 č.j. MV-36438-16/ODK-2015 nepřípustný. 6. Vzhledem k tomu, že platná právní úprava nepřipouští vydání rozhodnutí o tom, že pravomocné správní rozhodnutí není nicotné, a k tomu, že rozklad Svazu vodovodů a kanalizací Jihlavsko ze dne 28. června 2018 proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 13. června 2018 č.j. MV- 36438-16/ODK- 2015 nepřípustný, není ani žádného důvodu a ani žádné možnosti pro to, aby ministr vnitra řízení o rozkladu Svazu vodovodů a kanalizací Jihlavsko ze dne 28. června 2018 proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 13. června 2018 č.j. MV-36438-16/ODK-2015 přerušoval, a to z jakéhokoliv důvodu. 7. Návrh na vydání usnesení o zastavení řízení pro odpadnutí důvodu pro další vedení řízení podle 66 odst. 2 s.ř. není na místě, neboť zastavení řízení připadá v úvahu pouze až poté, co by bylo napadené rozhodnutí zrušeno. Nicotné rozhodnutí, pro jehož vydání není založena příslušnost správního 6
úřadu, však nelze zrušit. Stejně tak nelze meritorně rozhodnout o nepřípustném odvolání (v tomto případě o rozkladu). Není žádného důvodu pro závěr, že v předmětném řízení o prohlášení nicotnosti odpadl důvod pro další vedení řízení ve smyslu 66 odst. 2 s.ř. Závěrem navrhovatel podal podnět ministru vnitra jako místně a věcně příslušnému správnímu úřadu, a očekává, že v zákonné lhůtě rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 13. června 2018 č.j. MV-36438-16/ODK-2015 prohlásí nicotným, nebo že Statutárnímu městu Jihlava sdělí, že neshledá důvody k zahájení řízení o prohlášení nicotnosti, a současně s touto skutečností mu sdělí i důvody. V souladu s ustanovením 152 odst. 3 a 5 ve spojení s ustanovením 88 odst. 1 správního řádu, byl podaný rozklad včetně příloh a spisu předán rozkladové komisi ministra vnitra. V. Rozhodnutí ministra vnitra ze dne 6. září 2018, č.j. MV-88230-3/SO-2018 Ministr vnitra podle 152 odst. 6 písm. a) správního řádu ve spojení s 90 odst. 1 písm. b) správního řádu rozhodnutí ze dne 13. června 2018 č.j. MV-36438-16/ODK-2015 zrušil a věc vrátil Ministerstvu vnitra k novému projednání. V rámci odůvodnění zejména uvedl, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v rámci řízení o prohlášení nicotnosti zahájeného oznámením ze dne 26. května 2015, č.j. MV-36438-8/ODK-2015, podle 46 odst. 1 správního řádu ve spojení s 77 odst. 1 správního řádu ve znění účinném do 30. června 2017. Na napadené rozhodnutí je tak třeba z hlediska nicotnosti nahlížet v intencích správního řádu účinného v době zahájení řízení o prohlášení nicotnosti. Současně je však nutné konstatovat, že ministr vnitra jako nadřízený správní orgán správního orgánu I. stupně je oprávněn posoudit nicotnost rozhodnutí jako celek, a to i z pohledu závažných vad, neboť podnět k prohlášení nicotnosti byl podán v době účinnosti novelizovaného znění 77 správního řádu v rámci vyjádření k podanému rozkladu. Podle správního řádu ve znění účinném do 30. června 2017 byla otázka nicotnosti rozhodnutí vymezena v 77 a 78. Správní řád ve znění účinném v době zahájení řízení o prohlášení nicotnosti (a stejně tak správní řád v aktuálním účinném znění) nepředpokládá vydání nevyhovujícího (zamítavého rozhodnutí) o nicotnosti. Ve formě rozhodnutí právní úprava předpokládá pouze rozhodnutí, kterým se prohlašuje nicotnost rozhodnutí. Ministr vnitra v této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 18. srpna 2016, sp. zn. 9 As 204/2015, ze kterého vyplývá, že přípis či sdělení správního orgánu může být rozhodnutím, pokud právní úprava vydání rozhodnutí ve formalizované podobě předpokládá. Vzhledem k tomu, že právní úprava formu, ve které bylo vydáno napadené rozhodnutí, nepřipouští, a dále s ohledem na výše citovaný čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a 2 správního řádu ministr vnitra konstatoval, že správní orgán I. stupně nebyl oprávněn takový (formalizovaný) druh rozhodnutí 7
vůbec vydat, resp. vydat rozhodnutí o prohlášení nenicotnosti, když takový typ rozhodnutí právní řád České republiky nezná a vůbec neumožňuje jeho aplikaci a vydání. Uvedené pochybení správního orgánu I. stupně je pak důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí. S ohledem na výše uvedené ministr vnitra shledal pochybení Ministerstva vnitra jakožto správního orgánu I. stupně spočívající v porušení 2 odst. 2 správního řádu a čl. 2 odst. 2 Listina základních práv a svobod, když bylo vydáno formalizované rozhodnutí, které právní řád České republiky pro danou situaci vůbec nepřipouští, přičemž důvody pro zahájení řízení o nicotnosti ministr vnitra neshledal, je třeba napadené rozhodnutí zrušit. Současně ministr vnitra konstatuje, že s ohledem na vzniklou unikátní situaci a skutečnost, že ani v případě rozhodnutí o nicotnosti správní řád možnost odvolání nepřipouští, nemůže ministr vnitra podle správního řádu předmětné řízení o prohlášení nicotnosti sám zastavit. Ministr vnitra proto věc vrací správnímu orgánu I. stupně k novému projednání, které již takový úkon učinit může. Ministr vnitra dále uvedl, že žádosti o přerušení řízení podané odpůrcem v rámci rozkladu nevyhovuje, neboť již z logiky věci není možné přerušovat řízení, které jako takové nemá být vůbec vedeno. Vzhledem k tomu, že v daném případě ministr vnitra shledal pochybení správní orgánu I. stupně, lze přistoupit podle 152 odst. 6 písm. a) správního řádu ve spojení s 90 odst. 1 písm. b) správního řádu ke zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k novému projednání správnímu orgánu I. stupně s tím, že v rámci nového projednání správní orgán I. stupně řízení podle 66 odst. 2 správního řádu usnesením zastaví. VI. Zastavení řízení podle 66 odst. 2 správního řádu Ministerstvo vnitra je dle 90 odst. 1 písm. b) v návaznosti na 152 odst. 5 správního řádu vázáno rozhodnutím ministra vnitra o rozkladu (rozhodnutí ze dne 6. září 2018, č.j. MV-88230-3/SO-2018). Zároveň je Ministerstvo vnitra povinno respektovat právní názor judikovaný v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne ze dne 30. listopadu 2017, č.j. 9 A 186/2015-148, z něhož vyplývá, že rozhodnutí Krajského úřad Kraje Vysočina ze dne 26. listopadu 2013, č. j. KUJI 79781/2013, sp. zn. OOSČ 699/2013 OOSC/13, není nicotné (viz část II. a III. odůvodnění tohoto usnesení). Z tohoto důvodu mu nezbývá než uzavřít, že Ministerstvo vnitra přistoupilo k vydání usnesení o zastavení řízení podle 66 odst. 2 správního řádu, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. 8
Poučení o opravném prostředku: Proti tomuto usnesení nelze podle 76 odst. 5 ve spojení s 152 odst. 5 správního řádu podat rozklad. Ing. Marie Kostruhová ředitelka odboru Rozdělovník: 1. Prvopis usnesení bude zaslán správnímu orgánu (doporučeně s dodejkou) Krajský úřad Kraje Vysočina, oddělení ostatních správních činností, Žižkova 57, 587 33 Jihlava; k sp. zn.: OOSČ 699/2013. 2. Stejnopis usnesení bude po vydání usnesení zaslán správnímu orgánu (do datové schránky na ID: ksab3eu) - Krajský úřad Kraje Vysočina, oddělení ostatních správních činností, Žižkova 57, 587 33 Jihlava; k sp. zn.: OOSČ 699/2013. 3. Stejnopis usnesení bude v souladu s 76 odst. 3 správního řádu oznámen navrhovateli statutární město Jihlava, se sídlem Masarykovo nám. 1, 586 28 Jihlava, IČO 00286010 (do datové schránky na ID: jw5bxb4). 4. Stejnopis usnesení bude v souladu s 76 odst. 3 správního řádu oznámen právnímu zástupci navrhovatele - JUDr. Radek Ondruš, advokát, se sídlem Bubeníčkova 502/42, 615 00 Brno (do datové schránky na ID: ed4gqt9). 5. Stejnopis usnesení bude v souladu s 76 odst. 3 správního řádu oznámen odpůrci Svaz vodovodů a kanalizací Jihlavsko, se sídlem Žižkova 93, 586 01 Jihlava, IČO 48460915 (do datové schránky na ID: kqtypqv). 6. Stejnopis usnesení bude v souladu s 76 odst. 3 správního řádu oznámen právnímu zástupci odpůrce - JUDr. Oldřich Chudoba, advokát, Při Trati 1084/12, 141 00 Praha 4 (do datové schránky na ID: dvrhem9). 7. Stejnopis usnesení zůstává součástí kopie spisu uložené u Ministerstva vnitra. Vyřizuje: Mgr. Veronika Benešová tel. č.: 974 816 452 e-mail: odbordk@mvcr.cz 9