âeské ST EDOHO Í CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr ÚSTECKO
Ústecko CHKO âeské ST EDOHO Í Zãásti zazemnûné jezírko v PR Bfiezina je hrazeno sesuvem. Koniklec luãní ãesk (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica) se vâeském stfiedohofií vyskytuje pomûrnû hojnû. Na pfiedchozí stranû: Typick mladovulkanick reliéf âeského stfiedohofií. 0 CHKO âs CHKO âeské stfiedohofií zaujímá ãásti území sedmi okresû (âeská Lípa, Dûãín, Litomûfiice, Louny, Most, Teplice a Ústí nad Labem). Celkov poãet dotãen ch katastrálních území ãiní 335, z toho je 36 úpln ch katastrû; 99 katastrálních území je hranicí CHKO dûleno. V mûra ãiní 063,7 km. K.. 998 patfiilo k CHKO sv mi správními územími nebo jejich ãástmi 5 mûst a obcí. Celkov poãet sídel pfiesahuje 400. Správa CHKO sídlí v Litomûfiicích. Vyhlá ení CHKO âeské stfiedohofií provedlo ministerstvo kultury âsr v nosem ãj. 6883/76 ze dne 9. 3. 976. Oblast zaujímá 84 % v mûry geomorfologické jednotky âeské stfiedohofií (65 km ). Nejvy ím bodem je vrchol Mile ovky (836,5 m n. m.), nejniï ím hladina Labe v Dûãínû (,9 m n. m.). Maximální v kov rozdíl je tedy témûfi 75 m. Pfievládající v ková ãlenitost ãiní v ak jen 00 600 m pfii stfiední nadmofiské v - ce pouh ch 36,9 m. Hlavními dûvody pro vyhlá ení âeského stfiedohofií chránûnou krajinnou oblastí jsou stfiedoevropská jedineãnost krajinného reliéfu mladotfietihorního vulkanického pohofií, pestrost geologické stavby, druhové bohatství rostlinstva a odpovídající oïivení krajiny charakteristickou faunou. Ke zvlá tnostem této CHKO navíc patfií strm sráïkov gradient ve smûru JZ-SV, kdy na 75 km délky pohofií vzrûstají roãní sráïkové prûmûry témûfi o 00 %. V území se nezachovaly vût- í lesní komplexy. Nahrazuje je mozaika men ích porostû a drobn ch lesíkû s dlouhou a sloïitou hranicí s ostatními ekosystémy, a tedy i s bohat m uplatnûním okrajového úãinku, promítajícího se do pozoruhodné druhové rozmanitosti rostlinstva i Ïivoãi stva, a tím i do ekologické stability. Pomûrnû vysoké procento plochy je vyuïívá-
CHKO âeské stfiedohofií no jako zemûdûlská pûda, av ak její dosti podstatnou ãást tvofií trvalé travní porosty. Pro âeské stfiedohofií je specifická venkovská sídelní struktura, daná hustou sítí mal ch obcí, osad a drobn ch sídel, ãítajících ãasto jen nûkolik domû. Poãetné jsou památky lidové architektury, prolíná se tu nûkolik regionálních typû lidov ch staveb (objekty zdûné, roubené, hrázdûné). O bohaté historii svûdãí nûkolik pfiedslovansk ch a slovansk ch hradi È, fiada stfiedovûk ch hradû na vrcholech kopcû, tvrzí, zámkû a dal ích lechtick ch sídel. âeské stfiedohofií je jedním z pûti celkû Podkru nohorské oblasti, která je souãástí Kru nohorské subprovincie. Vnitfinû se dûlí na dva geomorfologické podcelky: Vernefiické a Mile ovské stfiedohofií. Zatímco první z nich je víceménû zvlnûnou plo inou na destruovan ch lávov ch pfiíkrovech, u druhého jsou základními prvky reliéfu geomorfologicky v razné kuïele, kupy a krátké hfibety. Mezi nimi se rozprostírají vût í ãi men í ãásti povrchu na kfiídov ch sedimentech. V rámci tfietihorního vulkanismu má v severozápadních âechách dominantní postavení tzv. ohersk rift. Je to oslabená vulkanotektonická zóna zemské kûry, která vznikla jako odezva alpínsk ch horotvorn ch pochodû. Zemská kûra byla poru ena tak hluboko, Ïe roztavené hmoty podél této poruchy vystoupily aï na zemsk povrch. Stalo se tak v prûbûhu tfietihor od eocénu pfies oligocén, kdy byla sopeãná ãinnost nejintenzivnûj í, aï do miocénu. Vulkanická ãinnost se na povrchu postupnû projevovala vznikem silnû explozivních vulkánû, tzv. maarû, a dále rozsáhl mi v levy pfiedev ím ãediãov ch hornin. âeské stfiedohofií spolu s Doupovsk mi horami pfiedstavují dvû samostatná centra neovulkanické ãinnosti, probíhající zde v nûkolika fázích. HrásÈ âeského stfiedohofií byla tektonicky vyzdviïena nad sousední území, která byla postiïena poklesy. Pestr, vysoce ãlenit a místy unikátní reliéf, bohat na ostré povrchové tvary, je v sledkem rozmanitosti vnitfiní stavby, nakupení vulkanick ch tûles, charakteru podloïních hornin, intenzity tektonick ch pohybû a vztahû k místním erozním bázím vodních tokû. Jejich osu tvofií fieka Labe se sv m krajináfisky mimofiádnû hodnotn m údolím, místy aï. PP Babinské louky. NPP Bílé stránû 3. PP Bobfií soutûska 4. NPP Boreãsk vrch 5. PR Bfiezina 6. NPP Bfiezinské tisy 7. PR âiãov 8. NPP Dubí hora 9. PP Farská louka 0. PR Hol vrch. PP Hradi tû. PR Hradi Èanská louka 3. NPP Jánsk vrch 4. PP Jílovské tisy 5. PR Kalvárie 6. PR Kamenná hûra 7. NPP Kamenná slunce 8. PP Ko Èálov 9. PR Kozí vrch 0. PP Kuzov. PR Lipská hora. NPR Lovo 3. PP LuÏické ipáky 4. PP Magnetovec Skalní hfiib 5. PR Milá 6. NPR Mile ovka 7. PP Neboãadsk luh 8. NPR Oblík 9. NPP Panská skála 30. PP Ple ivec 3. PP Radob l 3. NPR Raná 33. NPR Sedlo 34. PR Sluneãní stráà 35. PP Stfiíbrn roh 36. PP tûpánská hora 37. PP Tobiá Ûv vrch 38. PR Vrabinec 39. NPP Vrkoã CHKO âs 3
Ústecko nûkolik set metrû hlubok m, vznikl m zafiezáváním velkého toku do pozvolna se zvedajícího terénu (antecedentní údolí). Druh vût í vodní tok CHKO, Plouãnice, je zajímav neobvykle velk m sklonem v posledních 6 km pfied ústím do Labe v Dûãínû (6,4 %). Centrální ãásti obou geomorfologick ch podcelkû jsou odvodàovány systémem drobn ch vodních tokû, smûfiujících k Labi, Plouãnici, Ohfii a k Bílinû. Jejich stavy a prûtoky bûhem roku obvykle silnû kolísají, v jihozápadním cípu oblasti má dokonce fiada z nich pouze obãasn charakter. Pozoruhodné jsou vodopády, soustfiedûné zejména v prostoru kolem Ústí nad Labem v prudce klesajících úsecích labsk ch pfiítokû. Jsou to vlastnû nejvy í vodopády ãeského vnitrozemí, i kdyï po vût í ãást roku nemívají nadbytek vody. Jejich vznik je spojen s úãinky zpûtné eroze; k vytvofiení vodopádového stupnû dochází v místû sopeãného tûlesa, odolávajícího v molné ãinnosti vody. Díky erozním a sedimentaãním pochodûm, probíhajícím soubûïnû i následnû s vulkanickou ãinností, se dnes pohofií jiï nachází ve znaãném stupni destrukce, která pokroãila nejvíce u produktû první vulkanické fáze, v místech nejvy ích v zdvihû a na periferii pohofií. Zde jsou jiï obvykle zcela denudovány povrchové ãásti vulkánû a odkryty v plnû sopeãn ch jícnû a pfiívodních kanálû. V centrálních ãástech Stfiedohofií se dosud zachovaly produkty povrchové sopeãné ãinnosti (pokryvy pyroklastik, lávové pfiíkrovy a proudy). Z petrografick ch typû neovulkanitû jsou v âeském stfiedohofií nejvíce zastoupeny ãediãové horniny (73,6 %). Patfií pfieváïnû k bazick m vyvfielinám s nízk m obsahem oxidu kfiemiãitého (44 5 %), ale s vysok m obsahem vápenat ch slouãenin. NáleÏí k nim napfi. olivinick nefelinit, nefelinick bazanit, olivinick leucitit, sodalitick tefrit apod. Následují trachytické horniny, napfi. sodalitick fonolit, sodalitick syenit, diopsidicko-biotitick trachyt apod. a v malé mífie andezitické horniny (trachyandezit, rongstockit), fiazené k horninám intermediárním s obsahem 5 65 % oxidu kfiemiãitého. Vulkanity âeského stfiedohofií pfiedstavují z mineralogického hlediska klasickou oblast v skytu hydrotermálních minerálû, tvofiících v trachytick ch i ãediãov ch horninách v plnû dutin. V nûkter ch místech riftové deprese, kde se vulkanická ãinnost neprojevila, mohla probíhat i organogenní sedimentace. Vznikaly zde sedimenty s hojn mi uheln mi a diatomov mi vloïkami, které obsahují i rostlinné a Ïivoãi né zbytky. Riftová deprese se tak postupnû vyplàovala sopeãn mi i sedimentárními produkty za stálého pohybu podél zlomû. Vzácností je v âeském stfiedohofií existence pfiívodních drah maarû, kter mi byly na povrch vyneseny úlomky podloïních hornin s obsahem granátu (pyropu). Tyto pfiívodní dráhy se nacházejí napfi. v okolí Tfiebívlic a Mûrunic (Linhorka, Granátov vrch). Pleistocenní mrazové vûtrání a soliflukãní pochody pfii stfiídavém zamrzání a rozmrzávání zpûsobily, Ïe suèové proudy, soliflukãní plá tû a balvanová mofie se staly typick mi prvky krajiny âeského stfiedohofií. Vznikly tak mj. i tzv. pyroponosné tûrky, jejichï tûïbou se získává ãesk granát. V minulosti tu do lo i k ojedinûl m nálezûm diamantû (na jediném místû v Evropû). V ková ãlenitost spolu s geologick mi pomûry v podloïí (obsah jílov ch minerálû) daly a dávají (obvykle v bohat ích sráïkov ch obdobích) vznik poãetn m svahov m pohybûm, zejména pûdním sesuvûm (v CHKO je registrováno více neï 400 sesuvn ch území), z nichï fiada se doãasnû stabilizuje a opût oïivuje. V znamné uplatnûní ve zdej í krajinû nacházejí kvarterní eolické sedimenty návûje a závûje spra í a spra ov ch hlín. Oblast je velmi bohatá na pseudokrasové jevy. Nejvût í pseudokrasovou jeskyní v neovulkanitech âeské republiky je LoupeÏnická jeskynû u Velkého Bfiezna. Její dosud prozkoumané prostory dosahují délky asi 30 m. V celostátní evidenci je nûkolik dal ích, krat ích puklinov ch jeskyní; pfiipravuje se evidence ventarol CHKO âs 4
CHKO âeské stfiedohofií KRAJINN POKRYV jehliãnaté lesy listnaté lesy smí ené lesy pfiechodné lesokfioviny nezavlaïovaná orná pûda pfieváïnû zemûd. areály s v razn m podílem pfiirozené vegetace mozaika polí, luk, pastvin a trval ch kultur ovocné sady a plantáïe ovocnin vinice nesouvislá mûstská zástavba prûmyslové, obchodní a dopravní areály silniãní a Ïelezniãní síè mûstská zeleà a sportovní areály skládky tûïba nerostn ch surovin vodní toky a plochy a ledov ch jam (v rony teplého, resp. studeného vzduchu z vyústûní puklinov ch systémû masivû neovulkanitû). Kromû tfietihorních vulkanitû lze ve Stfiedohofií zastihnout i horniny mnohem star í. Cenomanské pískovce jsou bohat mi zásobárnami podzemních vod (pfiirozené v vûry napfi. u Vlastislavi). Mlad í svrchnokfiídové sedimenty naopak nejsou na podzemní vody pfiíli bohaté. V souvislém pásu lemují jihov chodní úpatí âeského stfiedohofií na pfiechodu do âeské tabule (vyuïití jako cementárenské suroviny). Na nûkolika málo místech jsou horniny je tû star í. Je to zejména krystalinikum âeské brány a Oparenského údolí a rozsáhl v lev prvohorního vulkanitu ryolitu (kfiemenného porfyru) v plo inû Dobrého (3 m n. m.), tûïen v lomu Kubo a dfiíve vyuïívan k vyzvedávání polotovarû pro v robu ml nsk ch kamenû ÏernovÛ (odtud jméno obce Îernoseky). Typick mi pûdami velké ãásti Mile- ovského stfiedohofií a ãásti Vernefiického stfiedohofií jsou kambizemû (hnûdé pûdy) eutrofní a jejich kombinace s kambizemûmi a pelozemûmi (slínovatkami) ze svahovin a slínû. Pro v chodní ãást Vernefiického stfiedohofií a sníïeninu mezi Vernefiick m stfiedohofiím a Dûãínskou vrchovinou jsou charakteristické pseudogleje a jejich kombinace s kambizemûmi. Jihozápadní ãást Mile ovského stfiedohofií se vyznaãuje kombinací ãernozemí pelick ch aï vertick ch pfii zastoupení ãernic, spra ov ch ãernozemí s pararendzinami, kambizemûmi z opuk, pelozemûmi (slínovatkami) ze slínû, rankery na skalách a exponovan ch plochách. Jen okrajovû jsou zastoupeny pûdy na fluviálních terasách bez hlub ích eolick ch pfiekryvû v sousedství Terezínské kotliny ( tûrkopísky a ostrûvky vát ch pískû), ãernozemní pûdy ze spra í (sousedství Îatecké pánve a Hazmburské tabule), hnûdozemû a illimerizované pûdy (pfiechod k Dokeské pahorkatinû). Fytogeografická oblast termofytika V âeském stfiedohofií se nalézá fiada geologick ch jevû, vázan ch na mlad vulkanismus (NPP Kamenná slunce). CHKO âs 5 3
Ústecko ez vrstvami porcelanitû (vypálen ch jílû) v zemníku Dobrãice. âeské granáty (pyropy) ve vulkanické brekcii. 4 CHKO âs 6 je v âeském stfiedohofií zastoupena okresem Lounsko-labské stfiedohofií s podokresy Lounské a Labské stfiedohofií a Ú tûcká kotlina. Patfií k nejteplej ím a nejsu ím oblastem v âechách. V hfievnost vulkanick ch hornin ve spojení s klimatick mi faktory a utváfiením reliéfu krajiny daly vznik kavylov m stepím, a to zejména na jiïních svazích neovulkanick ch tûles. Kromû v ech ãesk ch druhû kavylû (Stipa sp.) se zde vyskytuje kozinec dánsk (Astragalus danicus), kozinec bezlodyïn (Astragalus exscapus), kozinec rakousk (Astragalus austriacus), ovsífi stepní (Helictotrichon desertorum), divizna brunátná (Verbascum phoeniceum), vlnice chlupatá (Oxytropis pilosa) a violka obojetná (Viola ambigua). Svahy odklonûné od slunce jsou zde porostlé lesíky s bohat m kefiov m patrem. Místy se vyskytují ipákové doubravy. Úplnû chybûjí buãiny. Do oblasti mezofytika patfií dva fytogeografické okresy Mile ovské stfiedohofií a Vernefiické stfiedohofií s podokresy Loveãkovické stfiedohofií a âeskokamenická kotlina. Mile ovské stfiedohofií tvofií pfiechod mezi obûma krajními okresy a pfiedev ím porosty doubrav a dubohabrov ch hájû. Na severních a severov chodních svazích vy ích poloh rostou buãiny (nebo byly pfiemûnûny v kulturní smrãiny). Klima je mírnû vlhãí, oceániãtûj í neï v pfiípadû Lounsko-labského stfiedohofií, coï umoïàuje v skyt nûkter ch submediteránních druhû. Vernefiické stfiedohofií, zaujímající severov chodní ãást CHKO, se vyznaãuje zfietelnû vlhãím a chladnûj ím klimatem i odli n m krajinn m reliéfem (je relativnû vysoko poloïené, ale s malou ãlenitostí). Chybí tu typické xerotermofyty a zbytky teplomilnûj í flóry zde nacházejí útoãi tû jen na jiïních a jihozápadních exponovan ch skalních
CHKO âeské stfiedohofií v chozech, sutích a stráních. Jedná se o druhy: zbûhovec lesní (Ajuga genevensis), váleãka prapofiitá (Brachypodium pinnatum), pomnûnka drobnokvûtá (Myosotis stricta), jetel horsk (Trifolium montanum), fiimbaba chocholiãnatá (Pyrethrum corymbosum), tolita lékafiská (Vincetoxicum hirundinaria), dobromysl obecná (Origanum vulgare). V znaãn mi biotopy jsou luãní enklávy a lesní mokfiiny s v skytem upolínu nejvy ího (Trollius altissimus), kakostu lesního (Geranium sylvaticum), kuklíku potoãního (Geum rivale), kozlíku dvoudomého (Valeriana dioica), suchop ru úzkolistého (Eriophorum angustifolium). Lesní porosty, pokud nebyly pfiemûnûny na smrkové monokultury, jsou reprezentovány buãinami s kostfiavou lesní (Festuca altissima), vûsenkou nachovou (Prenanthes purpurea), p eníãkem rozkladit m (Milium effusum) a strdivkou nicí (Melica nutans) v podrostu. Dále se uplatàují suèové lesy s klenem, v jihozápadní ãásti se místy objevují doubravy. Spoleãenstva ol in podél vodních tokû hostí bohaté populace bledule jarní (Leucojum vernum). JiÏ od dob prvních floristick ch v zkumû je âeské stfiedohofií povaïováno za druhovû bohaté, vegetaãnû pestré ve srovnání s dal ími oblastmi âeské republiky. Nesmírná rozmanitost pfiírodních podmínek poskytuje vhodná stanovi tû pro ponticko-panonské, subatlantické, sarmatské a vedle nich i atlantské a montánní. O pomûrnû vysokém stupni prozkoumanosti území svûdãí úctyhodn seznam 600 titulû publikovan ch prací. První komplexní zpracování problematiky zvefiejnil na poãátku 0. století Domin. Zvlá tû chránûné druhy rostlin podle vyhl. MÎP âr ã. 395/9 Sb. jsou v âeském stfiedohofií zastoupeny 7 druhy kriticky ohroïen mi; uveìme napfi. drobnokvût pobfieïní (Corrigiola litoralis), koniklec otevfien (Pulsatilla patens), jefiáb ãesk (Sorbus bohemica), starãek oranïov (Tephroseris aurantiaca), tofiiã hmyzonosn (Ophrys insectifera), vãelník rakousk (Dracocephalum austriacum), zvonovec liliolist (Adenophora lilifolia). 44 druhû je silnû ohroïen ch, napfi. ãesnek tuh (Allium strictum), hvozdík py n (Dianthus superbus), hvozdík siv (Dianthus gratianopolitanus), kapradinka skalní (Woodsia ilvensis), kavyl chlupat (Stipa dasyphylla), kavyl sliãn (Stipa pulcherrima), kavyl tenkolist (Stipa tirsa), koniklec luãní ãesk (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), kosatec bezlist (Iris aphylla), kosatec sibifisk (Iris sibirica), kozinec bezlodyïn (Astragalus exscapus), kozinec rakousk (Astragalus austriacus), ladoàka vídeàská (Scilla vindobonensis), medvûdice lékafiská (Arctostaphylos uva-ursi), vstavaã nachov (Orchis purpurea), vstavaã osmahl (Orchis ustulata) a 44 druhû je ohroïen ch áron plamat (Arum maculatum), hlaváãek jarní (Adonanthe vernalis), kavyl IvanÛv (Stipa joannis), len tenkolist (Linum tenuifolium), len Ïlut (Linum flavum), mûsíãnice vytrvalá (Lunaria rediviva), mochna skalní (Drymocallis rupestris), tolije bahenní (Parnassia palustris) a zlatovlásek obecn (Linosyris vulgaris). V znam flóry a vegetace âeského stfiedohofií je v celostátním i stfiedoevropském mûfiítku pfiedev ím v druhové i genetické rozmanitosti, a to jak udruhû planû rostoucích, tak i u nûkter ch skupin pûstovan ch a hospodáfisky v znamn ch taxonû (místní odrûdy ovocn ch dfievin, místní ekoty- Hlaváãek jarní (Adonanthe vernalis) typická rostlina kvûtnat ch kontinentálních stepí. Pestrá paleta kvûtû ve skalní stepi (tafiice skalní - Aurinia saxatilis, kosatec bezlist - Iris aphylla). CHKO âs 7 5
Ústecko REKONSTRUOVANÁ VEGETACE acidofilní a reliktní bory silikátov ch podkladû, travnaté porosty vát ch pískû acidofilní doubravy bikové buãiny borové doubravy dubo-habrové háje kvûtnaté buãiny luhy a ol iny subxerofilní doubravy ipákové doubravy a skalní lesostepi hranice CHKO Vãelník rakousk (Dracocephalum austriacum) roste v âeském stfiedohofií pouze na Deblíku. 6 CHKO âs 8 py hospodáfisk ch dfievin). Druhová rozmanitost posiluje ekologickou stabilitu, coï je dûleïité zejména v ústeckém regionu, kde na pfiírodní prostfiedí pûsobí fiada lidsk ch ãinností. Vegetace je také úãinnou protierozní ochranou v kovû znaãnû ãlenitého území. Prozkoumanost fauny CHKO je men í neï prozkoumanost flóry a vegetaãního krytu. I na souãasném stupni poznání v ak mûïeme tvrdit ãi pfiedpokládat, Ïe tu existují podmínky pro v skyt a rozmnoïování i nejnároãnûj ích druhû, které v refugiích pfieãkaly ménû pfiíznivá období. Odli nost Ïivoãi stva âeského stfiedohofií od fauny okolních území v ak není tak markantní, jako je tomu u rostlinstva. Podle nadmofiské v ky, klimatick ch pomûrû a vegetaãního krytu je moïné v CHKO rozli it alespoà dva faunisticky rozdílné celky, které pfiibliïnû korespondují s vymezením fytogeografického okresu Lounsko-labského stfiedohofií, resp. v ir ích vztazích s oblastí termofytika na stranû jedné a s vymezením fytogeografick ch okresû Mile ovského a Vernefiického stfiedohofií, resp. oblasti mezofytika na stranû druhé. Pomûry v ak nejsou zdaleka tak jednoduché a pfii odli nosti fauny hor tûj í a lesnatûj í ãásti Stfiedohofií je tfieba pfiipoãítat ke zvlá tnostem tohoto území i velmi tûsná sousedství ãi dokonce spoleãn v skyt teplomiln ch a vyloïenû horsk ch, chladnomiln ch druhû. Pro faunu bezobratl ch v CHKO âeské stfiedohofií jsou v znamn mi Ïivoãichy pfiedev ím zástupci malakofauny, arachnofauny a hmyzu. Z mûkk Û nechybí druhy s mediteránním roz ífiením, ob vající vyprahlé skalní stûny a suché stránû. Îitovka obilná (Granaria frumentum) se vyskytuje na vápnit ch jílovcích u Litomûfiic. Stepní druh skelnatky Oxychilus inopinatus má ve Stfiedohofií izolovanou enklávu, daleko vysunutou k severozápadu od souvislého areálu v Podunají. Xerotermním submediteránním
CHKO âeské stfiedohofií prvkem je drobniãka jiïní (Truncatellina claustralis). Pontick mûkk páskovka Ïíhaná (Cepaea vindobonensis) Ïije napfi. v území NPP Bílé stránû. Na druhé stranû se zde vyskytují horské druhy a glaciální relikty, vázané vût inou na balvanité sutû. Specifickou malakofaunu mají ledové jámy. V skyt druhu vrásenka pomezní (Discus ruderatus) je jinde vázan na horské lesy. Z rovnokfiídlého hmyzu zasluhuje zmínku saranãe Stenobothrus eurasius bohemicus (na Rané, Oblíku, Dlouhé, Milé, pozdûji objeveno i na Radob lu). Poddruh bohemicus byl popsán právû z uveden ch lokalit. ada dal ích druhû saranãat a kobylek mediteránního pûvodu má v nejteplej ích místech Stfiedohofií jen nûkolik izolovan ch lokalit. Napfi. kobylka Tettigonia caudata je v CHKO známa pouze ze dvou lokalit (PR Milá, NPP Kamenná slunce). ada druhû mot lû ustoupila chemizaci zemûdûlství v 60. aï 80. letech 0. stol. Z âeského stfiedohofií vymizel jasoà dymnivkov (Parnassius mnemosyne), okáã kostfiavov (Eumenys arethusa), bûlásek resedkov (Pontia daplidice) a modrásci: bûlopásn (Eumedonia eumedon), hoficov (Maculinea alcon) a ligrusov (Polyommatus damon). Podstatné sníïení poãetního stavu populací postihlo otakárka ovocného (Iphiclides podalirius). Naopak nûkteré druhy sv m kalamitním v skytem ohroïují listnaté lesy. Po nûkolik let se opakující holoïír obaleãe dubového (Tortrix viridana), pfiípadnû bekynû velkohlavé (Lymantria dispar), oslabuje porosty nejvíce podél labského údolí od Litomûfiic aï po Dûãín. Brouci, zejména stfievlíkovití, drabãíkovití a vrubounovití citlivû reagují na zhor enou kvalitu prostfiedí a na zpûsoby hospodafiení (napfi. koprofágní druhy v závislosti na absenci pastvy). ada stepních druhû se ve Stfiedohofií vyskytuje na izolovan ch lokalitách velmi vzdálen ch od souvislého areálu nebo zde dokonce vytváfií endemické poddruhy. Pfiíkladem mûïe b t západoasijsko-sibifisk Harpalus cisteloides hurkai ãi ponto-euro-mediteránní Parazuphium chevrolati rebli. Ponto-mediteránní druhy Cephalophonus cephalotes a Ophonus ardosiacus mají nejbliï í v skyt na jiïní Moravû a na jiïním Slovensku. Zcela odli né sloïení má naopak fauna broukû ve vy ích, lesnatûj ích ãástech Mile ovského a Vernefiického stfiedohofií. Zástupci fauny listnat ch lesû stfiední Evropy se tu setkávají s pronikajícími prvky podhorsk mi a horsk mi. Specifick mi biotopy jsou suèová pole a ledové jámy pfii jejich úpatí. K zajímavûj ím pavoukûm s mediteránním roz ífiením patfií stepník rud (Eresus cinnaberinus) v NPR Oblík, NPR Raná, PP Radob l, PR Kalvárie, na Deblíku, Pa kapoli aj. Myrmekofilní druhy Micaria formicaria a Brigittea latens, mající centrum roz ífiení v severní Africe, jsou ojedinûle pozorováni na t chï lokalitách. S pozadím Ïlut ch ãástí kvûtû stfievíãníku v NPP Bílé stránû spl vá samiãka bûïníka kopretinového (Misumena vatia) se schopností barvomûny. Teplotní a vlhkostní kontrast mezi povrchem a vnitfikem jiïnû exponovan ch otevfien ch sutí umoïàuje spoleãn v skyt teplomiln ch a chladnomiln ch druhû pavoukû na jediné lokalitû. Napfi. na povrchu sutí v NPR Lovo byl zji tûn v skyt teplomiln ch zástupcû skálovkovit ch (Gnaphosidae), uvnitfi pak v skyt estioãkovit ch (Dysderidae). Na povrchu sutí nad Brnou n. L. byl ovûfien v skyt teplomilné tfiesavky sekáãovité (Pholcus opilionoides), uvnitfi zji tûn chladnomiln slíìák Acantholycosa norvegica sudetica, kter zde má jiïní hranici svého areálu. K nejpozoruhodnûj ím nálezûm posledních let patfií glaciální relikt plachetnatka Bathyphantes eumenis v hloubi suti Bobfií soutûsky (nejníïe poloïená lokalita v âr 450 m n. m.). K zajímavostem fauny obratlovcû patfií ojedinûl v skyt mihule potoãní (Lampetra planeri) ve Valtefiickém potoce. Jisté roz ífiení druhového spektra rybí obsádky v souvislosti s v raznûj- ím zlep ením kvality labské vody v polovinû 90. let neznamená ov em návrat k pfiedváleãn m pomûrûm. Do- lo totiï k nevratn m úpravám bfiehû, zmûnám pobfieïní vegetace, vlnobití pfii plavbû ãlunû vyhazuje jikry na bfieh Stfievlíãek Parazuphium chevrolati rebli Ïije v malé populaci pouze v NPR Oblík. Sisyphus schaefferi teplomiln chrobák, kter s vymizením pastvy v âeském stfiedohofií ub vá. CHKO âs 9 7
Ústecko apod. V Plouãnici nyní Ïije 0 druhû ryb. Potoky jsou vût inou bezrybné, kromû pstruhov ch Bobfiího, Homolského, Mile ovského, Valkefiického a Libchavy. Stav rybníkû je v prûmûru patn, i kdyï v poslední dobû lze zaznamenat dílãí zlep ení. Ocasatí obojïivelníci jsou reprezentováni mlokem skvrnit m (Salamandra salamandra) na mnoha lokalitách, ãolkem obecn m (Triturus vulgaris), ãolkem velk m (T. cristatus) a ãolkem horsk m (T. alpestris), jehoï nález od Litomûfiic z let 987 88 pochází z nadmofiské v ky pouh ch 90 m. Poãetnû dosti slabé populace ve âeském stfiedohofií mají, z Ïab kuàka obecná (Bombina bombina), blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus), ropucha krátkonohá (Bufo calamita), rosniãka zelená (Hyla arborea), skokan zelen (Rana esculenta), s. ostronos (R. arvalis pouze PR Bfiezina), na severní hranici v skytu je zde skokan tíhl (R. dalmatina). âastûj í aï plo n v skyt mají ropucha obecná (Bufo bufo), r. zelená (B. viridis) a skokan hnûd (Rana temporaria). Pouze z PR Sluneãní stráà a ze severov chodním cípu CHKO jsou k dispozici novûj í údaje o v skytu je tûrky Ïivorodé (Zootoca vivipara). Je tûrka zelená (Lacerta viridis) ob vá nûkolik lokalit v údolí Labe (od Brány âech, resp. PR Kalvárie, po Povrly). Podfiád hadû je zastoupen ãtyfimi druhy: uïovka podplamatá (Natrix tessellata ojedinûle), obojková (Natrix natrix), hladká (Coronella austriaca nepoãetné populace na více lokalitách) a zmije obecná (Vipera berus). K bohatství avifauny Labe pfiispívají druhy vodních ptákû a dravcû, které ãasto sledují na tahov ch cestách vût í vodní tok, i skuteãnost, Ïe v zimû fieka málokdy zamrzá. Je moïné tu spatfiit napfi. ostralku tíhlou (Anas acuta), hohola severního (Bucephala clangula), kajku mofiskou (Somateria mollissima), na tahu pravidelnû orlovce fiíãního (Pandion haliaetus). V nivû Labe hnízdí kulík fiíãní (Charadrius dubius), bfiehule fiíãní (Riparia riparia), slavík obecn (Luscinia megarhynchos), ve vrbinách moudivláãek luïní (Remiz pendulinus), ve zbytcích topolov ch luhû havran polní (Corvus frugilegus). PP Neboãadsk luh a obdobnû i drobnûj í lokality stejného charakteru v okolí b vají v pfiechodn ch roãních obdobích shromaïdi ti kormorána velkého (Phalacrocorax carbo). Pfiítoky Labe drobné vodoteãe s velk m spádem, ale i s místy zklidnûní jsou v skyti ti skorce vodního (Cinclus cinclus), konipasa horského (Motacilla cinerea) a led- Àáãka fiíãního (Alcedo atthis). âáp ãern (Ciconia nigra) je nyní v CHKO zastoupen 3 hnízdícími páry roãnû, vyskytuje se zde nejménû 6 druhû dravcû (zapoãítáme-li protahující a zimující) a 6 druhû sov se zajímav mi zimními invazemi kalouse pustovky (Asio flammeus) utfitûna a ChoÏova na Lounsku (pohromadû i nûkolik desítek exempláfiû). Obdobnû není moïné podrobnû zmiàovat v echny dûleïité reprezentanty fauny savcû, ktefií jsou vût inou uvádûni v rámci jednotliv ch maloplo n ch CHÚ. Pro âeské stfiedohofií jsou v znamní drobní hmyzoïravci a hlodavci (zji Èováni rozborem v vrïkû sov), letouni (4 druhû), kunovité elmy (8 druhû; vydra fiíãní Lutra lutra byla zji tûna v zimû podle stop zatím jen na Bobfiím potoce blízko Janovic u Kravafi). Po celé CHKO má neúnosnû vysoké stavy zvûfi ãerná, zvûfi mufloní a místy i zvûfi srnãí. Do lesû Vernefiického stfiedohofií se ãasto z LuÏick ch hor zatoulá jelen evropsk (Cervus elaphus), do okolí Kamenického enova kamzík horsk (Rupicapra rupicapra). Umûle byl vysazen danûk evropsk (Dama dama), u nûhoï stále trvá zájem o roz ifiování chovu (ov em jen omezenû v rámci v jimky ze zákona ã. 4/9 Sb. jako geograficky nepûvodního druhu). Aktuální v skyt zvlá tû chránûn ch druhû ÏivoãichÛ podle vyhl. MÎP âr ã. 395/9 Sb. je v CHKO âeské stfiedohofií následující: druhy kriticky ohroïené 39, druhy silnû ohroïené 66, druhy ohroïené 6 taxonû. CHKO âeské stfiedohofií patfií k velkoplo n m chránûn m územím s nejniï í lesnatostí u nás (8,4 %). Lesní ekosystémy mají v krajinû vzhle- 8 CHKO âs 0
CHKO âeské stfiedohofií dem k nelesním men inové zastoupení azejména ve III. a IV. zónû odstupàované ochrany nejsou co do v znamu hlavním urãujícím prvkem, a také lesní hospodáfiství tu zdaleka není dominantní ãinností. Celá CHKO patfií do lesní oblasti âeské stfiedohofií. Na Ïiviny bohaté bazické ãi ultrabazické podloïí podmiàuje naprostou pfievahu spoleãenstev Ïivné fiady s uplatnûním obohacené fiady. Znaãné rozdíly v klimatick ch podmínkách vedou k zastoupení rozpûtí lesních vegetaãních stupàû od dubového k jedlobukovému, symetricky rozdûlen ch kolem pfievaïujícího dubobukového stupnû. Nejroz ífienûj ím spoleãenstvem jsou proto Ïivné dubové buãiny. V souãasn ch porostech pfievládají typy smrkové, v niï ích polohách typy dubové, v znamn podíl mají typy bukové. Borové jsou omezeny pfieváïnû na pískovcové podloïí. Smrk je zatím nejroz ífienûj í dfievinou a kromû vhodn ch zaujímá i nevyhovující stanovi tû na ultrabazickém podloïí, kde silnû trpí ãervenou hnilobou. Porosty jsou od stadia tyãovin profiedûné a silnû zabufienûné. Na tûchto nevhodn ch stanovi tích také nejv raznûji a nejrychleji pûsobí vlivy imisí. Pohled z Holého vrchu (pfiírodní rezervace ) na âeské stfiedohofií, v pozadí hradba Kru - n ch hor. CHKO âs 9
Ústecko âást hfiebenû a svahû, zvlá tû na pravém bfiehu Labe, patfií ãist m jednoetáïov m bukov m porostûm, které je v hledovû nutné roz ífiit na úkor nevhodn ch smrãin. Na balvanit ch svazích a ve svahov ch úïlabích pfiistupuje jasan a klen. V niï ích polohách pfievaïují dubové porosty, jejichï produkãní optimum je na tûï ích hlubok ch pûdách. âasté jsou nepravé kmenoviny, zvlá tû na okrajích lesních komplexû. V celé oblasti vykazuje dobr vzrûst modfiín (v poslední dobû prosazován v neúnosné mífie) a lípa (na obohacen ch pûdách). Zastoupení hlavních dfievin v CHKO âeské stfiedohofií (k.. 989): smrk 3,8 %, dub 4,3 %, bfiíza 6,6 %, jasan 6,3 %, buk 5,8 %, modfiín 5,0 %, borovice 4,4 %, javor 3, %, habr,5 %, ol e,4 %, lípa,3 %, ostatní 4,5 %. Z procentického porovnání zastoupení jednotliv ch vûkov ch tfiíd vypl vá znaãn pfiebytek III. a IV. vûkové tfiídy (4 80 let témûfi 58 %) a nedostatek VI. a VII. vûkové tfiídy (0 let a více 7,3 %) a II. tfiídy ( 40 let 8,4 %). Genové základny v CHKO jsou zamûfieny pfiedev ím na buk, av ak je tu dále udrïován a reprodukován genetick materiál javoru, jilmu, lípy a jefiábu. Tradiãní hospodáfiské vyuïívání území CHKO âeské stfiedohofií se dostalo v 90. letech do hlubokého útlumu. Zemûdûlská v roba doslova vyklidila podhorské ãlenitûj í a hûfie pfiístupné polohy. Z krajiny postupnû mizí pro její tváfinost typické vysokokmenné extenzivní sady, ve kter ch se pásl skot, v extrémnûj ích podmínkách ovce. Ovocnáfiství pfietrvává tu a tam v podobû ekologicky ménû pfiijateln ch intenzivních sadû v oplocen ch areálech. Vinafiství pokraãuje ponûkud stfiídmûji na terasách historick ch vinic v Bránû âech a pod Radob lem ãi v novûji zaloïen ch vinicích na Mostecku. ProtoÏe s v jimkou okrajov ch center osídlení a údolí fiek Labe a Plouãnice se nikdy ve Stfiedohofií pfiíli nerozvinul prûmysl, ub vá pracovních pfiíleïitostí a spolu s poklesem dopravní obsluïnosti a rozpadem sítû venkovsk ch obchodû i sluïeb nastává úbytek stálého venkovského obyvatelstva. Ve venkovském prostoru CHKO dnes Ïije ménû neï 40 000 obyvatel, tj. asi 38 obyv./km. Víkendová rekreace není schopna zachovat tradiãní vazby a vztahy, kulturní krajinû chybí jakákoliv údrïba, území pustne, rozpad hrozí samotné sídelní struktufie. Smyslupln ch projektû na obnovu a zaji tûní trval ch funkcí venkovsk ch sídel a jejich spádov ch území je pfiitom poskrovnu a jejich realizace jsou velmi závislé na zdatnosti místních samospráv. Zdá se, Ïe se útlum nezastavil ani pfied tradiãními sportovními a turistick mi aktivitami, z nichï pfiedev ím pû- í turistika pfiivádûla ãlovûka do pfiírody pfii minimu nárokû na prostor (v CHKO je více neï 500 km znaãen ch cest). Módní sporty (závûsné létání, motorismus, stfielectví, paintball apod.) nejsou vïdy v souladu s ochrann mi podmínkami jednotliv ch zón odstupàované ochrany pfiírody v CHKO a mnohdy vyïadují budování stabilních zafiízení a sportovi È ve volné krajinû. V prûbûhu 90. let v raznû posílil snad jedin aspekt vyuïití území CHKO, kter vypl vá z její tranzitní polohy vûãi dûleïit m centrûm státu i vûãi evropsky preferovanému dopravnímu smûru VídeÀ Praha Berlín. Dramaticky rostoucí dopravní v znam, projevující se zv ením intenzity dopravy na stávajících hlavních silnicích i potvrzením rozvoje a modernizace I. Ïelezniãního koridoru (v CHKO úsek Lovosice Dûãín), není nijak vítán, je v ak realitou. Vypl vá z nûj i zv - en objem investic do dal ích dopravních a liniov ch staveb, jako je dálnice v úseku Lovosice ehlovice, dálniãní pfiivadûã pro Dûãín, pfieloïka dálkové silnice I/3 v úseku Dûãín Bene ov nad Plouãnicí âeská Lípa, ãetné produktovody, plynovody, elektrovody, telekomunikaãní stavby apod., jejichï dûsledkem je fragmentace krajiny a silná naru ení krajinného rázu. Odvûtvím, které krajinu nápadn ch kopcû tûïce poznamenává, je tûïba stavebního kamene, pfiiãemï nevratné zmûny unikátního reliéfu jsou jen jedním, byè nejnápadnûj ím aspektem 0 CHKO âs
CHKO âeské stfiedohofií z komplexu vysoce negativních vlivû na prostfiedí. TûÏba v minulosti odkryla zajímavé geologické jevy, které jsou dnes pfiedmûtem ochrany (NPP Vrkoã, NPP Panská skála, NPP Kamenná slunce, PP Radob l). Pfies v echny tyto problémy vãetnû pfietrvávající imisní zátûïe zûstává CHKO âeské stfiedohofií cenn m územím celostátního v znamu s mnoha mezinárodnû uznávan mi hodnotami. Je protiváhou sídelních a prûmyslov ch aglomerací, tûïebních oblastí a center v roby elektrické energie na severu âech. Z archeologického hlediska patfií âeské stfiedohofií a pfiilehlé okolí k nejatraktivnûj ím oblastem âeské republiky. JiÏ ve stfiedním paleolitu, v období asi pfied 00 000 lety, Ïil ãlovûk na Píseãném vrchu u Beãova (pfii JZ hranici CHKO âeského stfiedohofií). Z mlad í fáze téïe epochy (40 000 0 000 let pfi. n. l.) pocházejí doklady magického umûní. Stanice pravûk ch lovcû byly zji tûny v Trmicích a Ma- Mile ovka - dûleïit turistick cíl a rozhledov bod. Na vrcholu je od roku 905 meteorologická observatofi, v popfiedí zámek Mile ov. CHKO âs 3
Ústecko l ch Îernosekách. Prvotní spoleãnost lovcû a sbûraãû byla v 6. 4. tisíciletí pfi. n. l., v mlad í dobû kamenné, vystfiídána zemûdûlci. Zaãínají vznikat první stálej í osady, které se zatím z pochopiteln ch dûvodû vyh bají vy ím polohám âeského stfiedohofií. Pfierod nastává s rozvojem pouïívání kovû. V dobû bronzové se v raznûji v âeském stfiedohofií projevila únûtická kultura (000 500 let pfi. n. l.). Nálezy z té doby pocházejí napfi. od Libãevsi, Tfiebívlic, Lovosic a Libochovan. Pak se sem od SV dostal lid luïické kultury a pomûrnû hustû byly osazeny niï í polohy stfiední a v chodní ãásti âeského stfiedohofií (v znamná nalezi tû Libochovany, Stfiekov). Západnû od Labe bylo osídlení v 3. 8. století pfi. n. l. zastoupeno knovízskou kulturou (Lounsko, Bílinsko), jejíï stopy jsou ojedinûle nacházeny i v chodnû od Labe (R deã). V neklidné dobû byla budována nejstar í opevnûní rozlehlá hradi tû (Hrádek u Libochovan, tûpánovská hora, Hradi Èany). Okolo roku 400 pfi. n. l. (doba laténská) pfii lo do této oblasti bojovné plemeno KeltÛ. Toto pevnû organizované etnikum zanechalo po sobû stopy zejména u Radovesic, Libãevsi, Lovosic a Mal ch Îenosek. U Dfiemãic byly nalezeny keltské mince, takïe se uvaïuje o jejich místní v robû. Kolem zaãátku letopoãtu ustoupila laténská kultura tlaku germánsk ch kmenû, pozdûji se objevují silné fiímské vlivy (Trmice, StaÀkovice, údolí Bíliny). Období starovûku konãí obrovsk mi etnick mi pfiesuny (stûhování národû ve 4. 6. století n. l.) s ãast mi prûchody germánsk ch kmenû. Slované, pronikající k nám od 6. století, osídlili nejprve staré sídelní polohy (Polabí, Poohfií, Bílinsko) s nejlep ími pûdními a klimatick mi podmínkami. Osídlení postupovalo i do vy ích poloh, av ak tzv. sídelní komory zûstávají od sebe dlouho oddûleny. Postupnû tak vzniká nûkolik kmenû (Luãané Poohfií, Lemúzi centrum na hradi ti u Zabru an, Dûãané Dûãínská kotlina, Ljutomirici u soutoku Labe a Ohfie). Dokladovány jsou velkomoravské kulturní vlivy z 9. století. Slo- Ïit sjednocovací proces a formy souïití kmenû zachycuje kronikáfi Kosmas (5). Povûst o Pfiemyslu Oráãi je náznakem mírov ch forem, povûst o válce âechû s Luãany (hradi tû u Vlastislavi z. pol. 9. století) reprezentuje násilí. Po sjednocení âech pod vládou PfiemyslovcÛ byl severozápad zemû ovládán systémem tzv. hradsk ch okrskû (Îatec, Litomûfiice, Dûãín, Bílina) s postupující feudalizací. DÛleÏité pozice získává i církev. Kapitula v Litomûfiicích patfií k nejstar ím církevním institucím v zemi. Vznikla v roce 057. Od. století jsou zde zakládány bohaté klá tery (Postoloprty, Doksany, Teplice, Osek), kter m patfií fiada vsí v âeském stfiedohofií. V období nástupu vrcholného feudalismu vznikají poãátkem 3. století mûsta. K nejdûleïitûj ím patfií Litomûfiice, které vznikly navázáním na lokalitu pfiemyslovského správního hradi - tû. Postupnû se staly nejv znamnûj ím mûstem ãeského severu. V prûbûhu. pol. 3. století vznikají pfii okrajích Stfiedohofií dal í královská mûsta (Most, Ústí nad Labem a Louny). Kolonizaãní proces pokraãuje rychl m tempem roz ifiováním pûvodních sídelních komor do vy ích poloh, tak- Ïe do poloviny 4. století je v podstatû dotvofiena dne ní sídelní struktura. Osídlovací aktivity jsou pfiedev ím dílem lechty, jejíï rostoucí moc dává zdej í krajinû nov rys budováním hradû a tvrzí. Ekonomickou úlohu zaãala plnit poddanská mûsta, jejichï síè se utváfiela od poloviny 3. do poãátku 4. století (âeská Lípa, Dûãín, Bene- ov nad Plouãnicí, âeská Kamenice, Bílina, Ú tûk, Kravafie). Srozvojem prûmyslu nastupuje tûïba hnûdého uhlí v SZ podhûfií âeského stfiedohofií a Ïelezniãní doprava. Boufiliv rozvoj postihl zejména vsi a mûsta podél trati Praha Ústí n. L. DráÏìany (zahájení provozu roce 85), napfi. Podmokly, které bûhem velmi krátké doby zmnohonásobily poãet sv ch obyvatel. V 70. letech 9. století byla zahájena doprava i na pravobfieïní polabské trati. Pováleãn v voj území byl zahájen nucen m vysídlením nûmeckého oby- CHKO âs 4
CHKO âeské stfiedohofií vatelstva, které ve vût inû obcí tvofiilo naprostou vût inu, z celého území âeského stfiedohofií. Následovala nûkolikanásobná v mûna obyvatel se v emi negativními dûsledky, které jsou patrné je tû v souãasnosti. V krajinû dodnes pfietrvávají poãetná zbofieni tû aruiny zanikl ch obcí a osad (Vitín, Starosti, Velké a Malé Stínky, Vrabinec, Stará Homole, Horní ebífiov a mnohé dal í). Jakékoliv pováleãné úsilí o kompenzaci úbytku obyvatel se prakticky minulo úãinkem. Hlavní nosná ãinnost v krajinû, zemûdûlství, pro lo od 50. let nûkolika rozdíln mi fázemi. Od násilné kolektivizace a scelování pozemkû rûzn ch kvalit bez ohledu na jejich erozní ohroïení a ekologickou destabilizaci (vrchol v. polovinû 60. aï. pol. 80. let), aï po fatální úpadek zemûdûlské v roby v podhorsk ch podmínkách v 90. letech. Souãasn v voj pomalu dospívá k úplnému opu tûní nûkter ch ãástí krajiny v centru Stfiedohofií a souãasnû dochází k dal í velké zmûnû Ïivotních podmínek i pro ostatní organismy rostlinné a Ïivoãi né druhy vázané sv m v skytem na hospodáfiskou ãinnost ãlovûka. Brník, Srdov a Oblík (na obzoru) patfií mezi nejbohat í stepní lokality v âesk ch zemích. Bobr evropsk (Castor fiber) se do âeského stfiedohofií ífií po Labi. CHKO âs 5 3
Ústecko Údolí Labe u Dolních Zálezel se vyznaãuje pestrou mozaikou tepl ch hájû, skalních stepí a inverzních roklí. 4 CHKO âs 6
CHKO âeské stfiedohofií CHKO âs 7 5
Ústecko GEOLOGIE Pfii jiïním okraji CHÚ a ve vy ích polohách tvofií geologick podklad vulkanoklastika olivinick ch ãediãû, vût í severní ãást území, protékanou nejhofiej ím tokem Rytiny, charakterizují svrchnokfiídové horniny (slínovce bfiezenského a teplického souvrství, okrajovû pískovce merboltického souvrství), kryté hlinitokamenit mi ãtvrtohorními sedimenty. KVùTENA Kromû zvonovce liliolistého (Adenophora liliifolia) zde pfietrvává v skyt prstnatce májového (Dactylorhiza majalis), kosatce sibifiského (Iris sibirica), tolije bahenní (Parnassia palustris), upolínu nejvy ího (Trollius altissimus), vrby rozmar nolisté (Salix rosmarinifolia) a dal ích druhû vlhk ch luk, novû byl nalezen vstavaã muïsk (Orhis mascula). Dne ní druhové spektrum je v ak ve srovnání se stavem z poãátku 0. století podstatnû chud í. ZVÍ ENA Území dosud nebylo systematicky zoologicky zkoumáno. LESNICTVÍ Nevelké lesní porosty v severozápadní ãásti lokality byly zahrnuty do CHÚ pouze s cílem dosaïení pfiíznivého tvaru území. Jejich lesnick v znam je minimální, jehliãnatá sloïka místy podlehla pûsobení imisí a ãásteãnû do lo i k jejímu odtûïení VYUÎITÍ âást luk je díky finanãní podpofie kosena. Místa silnûji podmáãená v ak podléhají expanzi ol e a rákosu. POZNÁMKA âást území pfiírodní památky leïí v prostoru vojenského cviãi tû, a proto zde platí zákaz vstupu vefiejnosti. BIBLIOGRAFIE 30, 3 MAPA ÚZEMÍ strana 7 Pfiírodní památka Babinské louky Fragment vlhk ch podhorsk ch luk pfii horním toku Rytiny, ohraniãen od severu silnicí Babiny I âefieni tû, od V silnicí Lbín Babiny I. Babiny I, okres Ústí n. L. V mûra: 40,90 ha 5 596 m Vyhlá eno: 993 Ochrana zbytkû svérázné a druhovû bohaté luãní vegetace pocházející ze star ího (snad stfiedovûkého) období lukafiství. Podle této lokality se tento typ oznaãuje jako tzv. babinské louky. Dále je chránûna populace kriticky ohroïeného zvonovce liliolistého (Adenophora liliifolia), ãítající asi 00 jedincû. Spolu s tímto druhem jsou zde chránûny územnû dal í v znamní zástupci kvûteny zbytku tûchto luk. Babinské louky patfiily k floristicky nejbohat ím spoleãenstvûm a staly se pojmem v odborné literatufie. 6 CHKO âs 8
CHKO âeské stfiedohofií Národní pfiírodní památka Bílé stránû Strmá opuková stráà s pfievaïující západní expozicí na levé stranû údolí Pokratického potoka severnû od Litomûfiic. Pokratice, okres Litomûfiice V mûra: 3,4 ha Ochrana reprezentativní ukázky spoleãenstev tzv. bíl ch strání, lemujících jihov chodní a jiïní okraj âeského stfiedohofií. Tyto ekosystémy vzniklé na erozních svazích a tûïk ch pûdách jsou tvofieny teplomiln mi trávníky a lemov mi spoleãenstvy kefiû s pfiechodem k lesním spoleãenstvûm. Vyskytuje se zde fiada vzácn ch a v znamn ch druhû rostlin. 86 335 m Vyhlá eno: 954 GEOLOGIE âást pfiíkrého eroznû denudovaného svahu v raznû asymetrického údolí, jehoï geologick podklad je tvofien slínit mi vápenci kfiídového stáfií. Vápence jsou v nejvy ích polohách prokfiemenûlé a obsahují hojné mlïe rodu Inoceramus. Podle obsahu zkamenûlin a podle zvuku pfii poklepu dostala hornina jiï dfiíve název zvonivá opuka inoceramová. Za posledních 0 tis. let zde zfiejmû nûkolikrát do lo k sesuvûm svrchních vrstev vãetnû vegetaãního pokryvu do nivy Pokratického potoka a k opûtovné sukcesi. Na nejstrmûj ích místech s vyplavenou jemnozemí jsou skeletovité pûdy bez vegetace (v dálkov ch pohledech bíle prosvítají, odtud název bílé stránû ). KVùTENA Vegetace je tvofiena strukturnû i skladebnû pestrou mozaikou spoleãenstev. Skládají ji stepní, zejména perialpidské trávníky (Cirsio pannonicae-seslerietum), pion rská spoleãenstva obnaïen ch jílov ch ploch, teplomilné kvûtnaté lemy (Geranio-Peucedanetum cervariae), teplomilné kfioviny, fragmenty pûchavového boru s pfiedlesní stadia s babykou smûfiující k humózním hájûm. Zastoupení zvlá tû chránûn ch druhû rostlin je velmi bohaté: tfiemdava bílá (Dictamnus albus), plamének pfiím (Clematis recta), sasanka lesní (Anemone sylvestris), koulenka prodlouïená (Globularia bisnagarica), medovník velkokvût (Melittis melissophyllum), hofiec kfiíïat (Gentiana cruciata), len Ïlut (Linum flavum) a len tenkolist (Linum tenuifolium). RovnûÏ nechybûjí ãetní zástupci vstavaãovit ch: tofiiã hmyzonosn (Ophrys insectifera), stfievíãník pantoflíãek (Cypripedium calceolus), vemeník dvoulist (Platanthera bifolia), vstavaã nachov (Orchis purpurea), pûtiprstka ÏeÏulník (Gymnadenia conopsea), bradáãek vejãit (Listera ovata). V roce 989 bylo pfii inventarizaãním prûzkumu zji tûno 475 druhû vy ích rostlin; novû pro âeské stfiedohofií zde byl nalezen kru tík rûïkat (Epipactis muelleri) apry ec prutnat (Tithymalus tommasinianus). ZVÍ ENA Lokalita je velmi v znamná entomologicky. Dfiepãík Aphtona atrovirens je monofágnû vázan na len Ïlut a Argopus ahrensi na plamének pfiím. U luskokaza Bruchidius pauper, kter je pravdûpodobnû vázán na ãiãorku pochvatou, se jedná o jedin spolehliv nález tohoto jihoevropského druhu v âr. Nosatec Apion flavimanum zde byl nalezen poprvé na území âech. RovnûÏ malakofauna je pozoruhodná. Byla zde napfi. zji tûna v âechách izolovaná enkláva skelnatky zemní (Oxychilus inopinatus), zastoupen je i pontick druh páskovka Ïíhaná (Cepaea vindobonensis) aj. Z obratlovcû je udáváno 57 taxonû s pfievahou lesních, které tvofií 70 % v ech zji tûn ch druhû. Mezi v znamnûj í druhy patfií ropucha zelená (Bufo viridis), slavík obecn (Luscinia megarhynchos), cvrãilka slavíková (Locustella luscinioides) a strakapoud mal (Dendrocopos minor). LESNICTVÍ Chránûná lokalita neleïí na lesním pûdním fondu, i kdyï asi pûtinu území pokr vají spoleãenstva lesního charakteru. Jedná se o bohatá teplomilná spoleãenstva kfiovin s lískou, svídou krvavou, jefiábem mukem, zimolezem kozím listem, pfiecházející v fiídké porosty borovice lesní s nûkolika vzrostl mi exempláfii borovice ãerné. VYUÎITÍ V souãasnosti není území hospodáfisky vyuïíváno. Proto se zde provádûjí pravidelné zásahy k potlaãení jasanu expandujícího z nivy Pokratického potoka a semenáãkû borovice ãerné, profieìují se houstnoucí porosty borovice lesní. Bezprostfiední blízkost velk ch litomûfiick ch sídli È je pfiíãinou vysoké náv tûvnosti a snah vyuïívat území ke krátkodobé rekreaci a sportu. POZNÁMKA JiÏ v roce 99 byla odkoupena ãást pozemkû a území chránûno jako majetek Anpflanzungs-und Verschönerungsverein für Leitmeritz. V pfiípravû je projekt roz ífiení CHÚ na dal í ãásti svahû bíl ch strání na celkovou rozlohu kolem ha. BIBLIOGRAFIE 40, 38 MAPA ÚZEMÍ strana 74 NPP Bílé stránû jsou zfiejmû nejstar ím chránûn m územím v severozápadních âechách (ãást chránûna od roku 99). Je tûrka obecná (Lacerta agilis) se na v slunn ch kamenit ch stráních âeského stfiedohofií vyskytuje pomûrnû hojnû. CHKO âs 9 7
Ústecko GEOLOGIE Údolí se vytvofiilo na okrajovém svahu hrástû âeského stfiedohofií hloubkovou erozí malého vodního toku, která byla umocnûna postupn m vyklenováním vulkanického pohofií (antecedentní údolí). Hornina, kterou je tvofieno tûleso profiíznuté potokem, byla oznaãena jako plagioklasov limburgit (jemnozrnná hornina, kterou lze pfiifiadit k bazanitûm). Zfiejmû se zde jedná o nûkolik v levû stejného chemického slo- Ïení, jak vypl vá z rozdíln ch orientací odluãn ch sloupkû. KVùTENA Vlivem teplotní inverze dochází v údolí k situaci, kdy chladnomilné druhy rostlin (i ÏivoãichÛ) obsazují niï í polohy pfii jeho dnu, druhy teplomilné vystupují do vy - ích poloh. Z v znamnûj ích druhû tu roste napfi. rûïe pfievislá (Rosa pendulina), mûsíãnice vytrvalá (Lunaria rediviva), pfii vrcholech skalních stûn tafiice skalní (Aurinia saxatilis). ZVÍ ENA Kromû v skytu bûïnûj ích druhû obojïivelníkû (mlok skvrnit Salamandra salamandra, ropucha obecná Bufo bufo) a ptákû vázan ch na drobné vodoteãe (skorec vodní Cinclus cinclus, konipas horsk Motacilla cinerea) je velmi dûleïitou skuteãností oïivení sutí (zejména hmyz, pavoukovci, vãetnû glaciálních reliktû). Sutû se v ak vût inou nacházejí mimo souãasné vymezení CHÚ v místech navrhovaného roz ífiení. LESNICTVÍ Vzhledem k hlavním motivûm ochrany nejsou lesnická hlediska rozhodující. VYUÎITÍ Území je bez hospodáfiského v znamu. Souãasné vyuïití je pfieváïnû vûdeckov - zkumné, turistické a osvûtové. K tomuto úãelu je prûchodnost soutûsky ãásteãnû zlep ena umûl mi zafiízeními (upravené cesty, zábradlí, mostky). POZNÁMKA Nedoporuãuje se procházet údolím Bobfiího potoka za vysokého stavu vody. V pfiípravû je projekt podstatného roz- ífiení CHÚ, zejména o dal í ãásti svahû údolí, kryté sutûmi s porosty mechû a li ejníkû. BIBLIOGRAFIE 75, 58 MAPA ÚZEMÍ strana 77 Pfiírodní památka Bobfií soutûska Nejstrmûj í ãást kaàonovitého údolí Bobfiího potoka svodopády. Louãky u Vernefiic, okres Dûãín, Velká Javorská, okres âeská Lípa V mûra: 0,8 ha 43 460 m Vyhlá eno: 968 Úzké erozní údolí malého vodního toku s ukázkou zpûtné eroze (vodopád v místû, kde je tok ovlivnûn v raznou ikmou puklinou v intruzivním neovulkanickém tûlese). Zajímavé jsou podemleté skalní stûny podél pukliny v levém bfiehu pod vodopádem. Na drobném pravostranném pfiítoku spadá z jednoduchého erozního stupnû dal í, vy í vodopád. Vodopád na Bobfiím potoce. V Bobfií soutûsce si vodní tok zachoval svûj pfiirozen charakter. 8 CHKO âs 0
CHKO âeské stfiedohofií porostech kvete v dubnu na rozsáhl ch plochách dymnivka dutá (Corydalis cava). Národní pfiírodní památka Boreãsk vrch PfieváÏnû zalesnûná, k severu mírnû protaïená kupa asi 0,5 km jihozápadnû. od osady ReÏn Újezd. Boreã u Lovosic, okres Litomûfiice V mûra: 8,66 ha 350 446 m Vyhlá eno v roce 95 Klasická lokalita ventarol, v ronû teplého vlhkého vzduchu v zimním období z horních, zãásti umûle roz ífien ch vyústûní puklinového systému kopce. Na specifické mikroklimatické pomûry je vázána pfiítomnost rostlinn ch a Ïivoãi n ch druhû nesná ejících pokles teplot pod 0 C a druhû aktivních v chladném roãním období. ZároveÀ je Boreãsk vrch, spolu s Mile ovkou, Lipskou horou a Bofienûm, v znaãnou lokalitou reliktních chladnomiln ch spoleãenstev odpovídajících drsnému klimatu poãátku doby ledové. GEOLOGIE Masiv Borãe je morfologicky dokonalou kupou vypreparovan m lakolitem, budovan m sodalitick m trachytem, kter je protkán sloïit m puklinov m labyrintem. Pfies léto pûsobí jako tepeln akumulátor a v zimû je podstatnû teplej ím tûlesem neï okolní prostfiedí. Vzduch v puklinách se proto ohfiívá a zároveà obohacuje vlhkostí. ProtoÏe je lehãí, stoupá vzhûru. Za mrazivého poãasí se vzná í nad horním vyústûním puklin lehce mlïn sloup. Otvory pfii úpatí je nasáván studen vzduch, kter se prohfiívá a jev kontinuálnû bûïí jako tah v komínû. Odbornû se oznaãuje jako ventarola. Rozdíl teplot unikajícího vzduchu vûãi okolnímu prostfiedí mûïe b t aï 0 C. V létû je proudûní vzduchu v puklinách opaãné. KVùTENA Pozoruhodn je v skyt stfiedomofiské játrovky boreãky vzácné (Targionia hypophylla) na stûnách vyhlouben ch otvorû roz ífien ch vyústûní puklin na temeni kopce. Jejich spodní vyústûní pfii úpatí Borãe b vají skryta v pol táfiích lomikamene trsnatého (Saxifraga rosacea). I v pozdním jaru tu mûïeme nalézt ledové krápníãky. Svahy vrchu pak hostí bohatství vzácn ch a ohroïen ch druhû rostlin napfi. koniklec otevfien (Pulsatilla patens), hvozdík py n (Dianthus superbus), kosatec bezlist (Iris aphylla), fiefii niãník skalní (Cardaminopsis petraea), pomnûnka úzkolistá (Myosotis stenophylla). V podvrcholov ch ZVÍ ENA V místech v ronû teplého vzduchu, kde se v zimû neudrïí sníh, lze spatfiit aktivní jedince mloka skvrnitého (Salamandra salamandra). Hodnotné v sledky poskytují prûzkumy suèov ch polí z hlediska v skytu hmyzu, zejména broukû. Z roku 994 pochází ze suèov ch polí nález dosud nepopsaného brouka, blízkého druhu Choleva septentrionis. Malakofauna je pozoruhodná. V ústí ventarol na vrcholu byla zji tûna terikolní Vitrea contracta, u v ronû chladného vzduchu na drolinû Clauviliadubia, která je v této oblasti reliktní. LESNICTVÍ Pfievládají pfiirozené listnaté porosty a suèové lesy s lípou, javorem a jasanem. JiÏ. svahy pokr vá teplomilná doubrava s bohat m kefiov m patrem, v jejichï nejspodnûj í ãásti v ak byl nevhodnû vysázen modfiín. Severní sutû ostrûvkovitû porûstá bfiíza, jefiáb, pfii úpatí líska. VYUÎITÍ V lesních porostech se hospodafií pouze s ohledem na zachování podstaty chránûného území. V západním svahu kopce byl kdysi v ãinnosti men í lom, av ak tûïba kamene byla vãas zastavena. Z dne ního pohledu lze existenci tohoto antropogenního tvaru hodnotit spí e pozitivnû. CHÚ má v znamné vyuïití v rámci ekologické v chovy. POZNÁMKA S osadou ReÏn Újezd je CHÚ propojeno trasou nauãné stezky (okruïní, 9 zastávek s panely; atraktivní je zejména v zimním období její prûchodnost se udrïuje profiezávkami kfiovin a údrïbou umûl ch stupàû). Nultá zastávka nauãené stezky je u kaple na návsi. BIBLIOGRAFIE 3, 69, 09, 54, 3 MAPA ÚZEMÍ strana 7 Boreãsk vrch dominanta zdej ího reliéfu. V rony teplého vzduchu z rozsedlin na vrcholu Boreãského vrchu jsou nejlépe patrné za zimního poãasí. CHKO âs 9
Ústecko GEOLOGIE Geologick podklad je tvofien olivinick m ãediãem a v okolí ra elini tû pak hlinitokamenit mi sutûmi, které jsou stadiem rozsáhlého, dnes zklidnûného sesuvu, smûfiujícího od svahû náhorní plo iny Bfiezina k v chodu. KVùTENA Buãinu spojuje s buãinami Doupovsk ch hor (Violo-Fagetum) absence obou kyãelnic (Dentaria enneaphyllos, D. bulbifera), které rostou aï na v jimky ve Vernefiickém stfiedohofií. Jinak jsou pfiítomny druhy obvyklé v buãinách. Bylinné a ãásteãnû i kefiové patro je aktivní zejména v místech v vratû, spojen ch s ãásteãn m prosvûtlením porostû. Na floristicky pomûrnû chudém ra elini ti byla kdysi umûle vysazena rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), která se v krátké dobû stala na nûkter ch plochách dominantním druhem. Hojnû se vyskytuje suchop r úzkolist (Eriophorum angustifolium). Na pfielomu léta a podzimu bohatû rozkvétá nad hladinou vodních ploch bublinatka jiïní (Utricularia australis). PR je známa i jako dûleïitá mykologická lokalita. ZVÍ ENA Vúzemí byl zji - tûn v skyt 87 druhû obratlovcû, z nichï se zde pfieváïná vût ina i rozmnoïuje. Dominantními druhy jsou ãolek obecn (Triturus vulgaris), skokan hnûd (Rana temporaria), skokan ostronos (Rana arvalis) aropu- cha zelená (Bufo viridis); konkrétnû v znamná je skupina drobn ch savcû, zejména hmyzoïravcû a hlodavcû. LESNICTVÍ Nejhodnotnûj- ími porosty PR jsou dobfie vyvinuté kvûtnaté buãiny. Buk tu dosahuje stáfií kolem 90 let, ale jen zfiídka zmlazuje. Obû pûvodní rezervace propojují kulturní smrãiny, dnes jiï ãásteãnû vykácené. Men í plo ky v nich tvofií fragmenty suèov ch lesû s klenem, jefiábem, jasanem a ãetn mi kefii. Mají v znam jako refugia pûvodních druhû pro postupnou pfiemûnu smrãin. VYUÎITÍ Buãina je ponechána pfiirozenému v voji, zûstává v ak otázkou, dokdy bude tento konzervativní reïim namístû. Kulturní smrãiny jsou pfievádûny na pfiírodû bliï í smí ené porosty. Ra elini tû zarûstá bfiízou a orobincem irolist m, proto jsou nutné regulaãní zásahy v souladu s plánem péãe. BIBLIOGRAFIE 39, 5 MAPA ÚZEMÍ strana 70 Sesuvné jezírko v PR Bfiezina se postupnû zaplàuje slatinou. Pfiírodní rezervace Bfiezina Stará buãina a malé ra elini tû pfii lesní cestû, propojující silnice Mile ov Kostomlaty pod Mile ovkou a Mile- ov Lukov. Kostomlaty pod Mile ovkou, okres Teplice, Mile ov u Lovosic, okres Litomûfiice V mûra:,60 ha 565 67 m Vyhlá eno: 969 (slouãení dvou pûvodnû samostatn ch CHÚ Bukov vrch, vyhl. roku 95 a Ra elini tû pod Bukov m vrchem, vyhl. roku 95) Cílem ochranného reïimu CHÚ je uchování staré kvûtnaté buãiny na v chodním svahu náhorní plo iny Bfiezina a mladého ra elini tû, vzniklého zahrazením sesuvem, nahromadûním vody a vytvofiením dvou ostrûvkû Ïivé ra eliny v jezírku (v Mile ovském stfiedohofií zcela v jimeãn ekosystém). 30 CHKO âs
CHKO âeské stfiedohofií KVùTENA Kvûtena chránûného území je tvofiena pouze bûïn mi druhy a aï na lilii zlatohlávek (Lilium martagon) bez zastoupení zvlá tû chránûn ch taxonû. Nejpestfiej í je v ãasném jarním aspektu. V té dobû kvete ve v chodního cípu CHÚ porost kyãelnice cibulkonosné (Dentaria bulbifera). ZVÍ ENA Zoologick prûzkum dosud nebyl proveden. LESNICTVÍ Pfii zfiejmé pûvodnosti tisu na této lokalitû je dfievinná skladba lesa zvlá tû v partiích s v razn m zastoupením smrku do znaãné míry pozmûnûna. Ve spodní ãásti skalního stupnû Bechlejovické stûny se vyskytuje zajímavé spoleãenstvo s tisem a lípou. Centrem roz ífiení tisu je v chodní ãást CHÚ s ãlenitû uspofiádan mi smí en mi porosty se zastoupením buku, dubu, habru, jasanu a smrku. Tis je pfiítomen ve skupinách i jednotlivû v poãtu pfies 00 exempláfiû, je vitální a zmlazuje. Národní pfiírodní památka Bfiezinské tisy Strm skalnat a suèov svah rozlehlého masivu Velkého Chlumu v Bene ovském stfiedohofií, spadající zleva do údolí Plouãnice v chodnû od silnice Bfieziny Chlum. Bfieziny u Dûãína, Chlum u Dûãína V mûra: 35,7 ha 58 37 m Vyhlá eno: 969 Jedním z motivû ochrany je zachování porostû s vysok m zastoupením tisu ãerveného (Taxus baccata) v nejrûznûj ích vûkov ch tfiídách. Dal- ím motivem je pak ochrana v znamného paleontologického nalezi tû tfietihorní flóry a fauny, jednoho z nejbohat ích ve vulkanosedimentárním komplexu âeského stfiedohofií. GEOLOGIE Dominantním útvarem v CHÚ je tzv. Bechlejovická stûna, tvofiená pfiíkrovem ãediãové horniny se struskovitou strukturou a dutinami (následek proplynûní) naspodu. Pod úpatím stûny jsou mocné balvanité sutû, v jejichï spodní ãásti a v záfiezu drobné vodoteãe lze mezi bloky narazit na nápadnû vrstevnaté (páskované) diatomitové bfiidlice. V nich byly nalezeny napfi. ípky tfietihorních rûïí, nûkolik druhû Ïab z tfietihorního jezera se zachovan mi mûkk mi ãástmi tûla (vakovité plíce, hlenové Ïlázy, kloaka, oãní a koïní pigmenty) a ráãci rodu Bechleja (název podle blízké osady Bechlejovice), kdysi volnû plovoucí v jezerních vodách. VYUÎITÍ V minulosti byl zdej í tis hospodáfisky vyuïíván, jak o tom svûdãí stopy na nûkter ch exempláfiích. Souãasná péãe o CHÚ je smûrována pfiedev ím na sniïování zastoupení smrku a pfievod smrkové monokultury na ãásti CHÚ ve smí ené porosty. POZNÁMKA Pfii podrobn ch prûzkumech byla paleontologická lokalita odkryta achticí. Dnes lze tu a tam nalézt úlomky diatomitu, a to zejména proto, Ïe amatér tí hledaãi obãas rabují nalezi tû a zcizují paleontologické nálezy. Dosud nebylo moïno zajistit stálou ostrahu. Severní okraj území po kozují zahrádkáfii ze sousední kolonie skládkováním odpadu. BIBLIOGRAFIE 47, 35, 50, 84 MAPA ÚZEMÍ strana 68 NPP Bfiezinské tisy jedna z mála lokalit tisu ãerveného (Taxus baccata) v severozápadních âechách. CHKO âs 3 3
Ústecko GEOLOGIE Troska neovulkanického tûlesa, tvofieného Ïilou bazanitu a tufovou sloïkou, nápadnû vystupuje z jinak mírnû zvlnûného terénu. Vulkanickou ãinnost zde provázely nízce temperované roztoky minerálních látek, které se pfii prûchodu porézními tufy ochladily a do lo tak ke krystalizaci aragonitu v podobû jehlic i robustnûj ích krystalû naïloutlé aï medovû Ïluté barvy. Vnitfiní stavbu kopce ãásteãnû odkr vají drobné lûmky pfii úpatí severního a v chodního prudkého svahu. KVùTENA Kromû koniklece luãního ãeského (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica) nelze opomenout dal í charakteristické zástupce teplomiln ch spoleãenstev stepního charakteru: kavyl IvanÛv (Stipa joannis) a kavyl vláskovit (Stipa capillata), hvozdík kartouzek (Dianthus carthusianorum), hlaváã Ïlutav (Scabiosa ochroleuca), ãestec klasnat (Pseudolysimachion spicatum), sesel fenyklov (Seseli hippomarathrum). ZVÍ ENA Zoologická prozkoumanost území je (s v jim- kou mûkk Û) velmi malá. Zdá se, Ïe ani do budoucna nelze oãekávat v znamnûj í zji tûní, obracející vût í pozornost k faunû CHÚ. V pomûrnû poãetné populaci zde Ïije králík divok (Oryctolagus cuniculus). LESNICTVÍ Území neleïí na lesním pûdním fondu. VYUÎITÍ Vzhledem ke specializaci soukromého zemûdûlství v okolí nelze v rezervaci bohuïel poãítat s brzk m zavedením pastvy ovcí, která by optimálnû vyhovovala Ïádoucímu smûru v voje území. POZNÁMKA Kopec je obãas nelegálnû vyuïíván k provozu leteckého modeláfiství vãetnû pofiádání místních soutûïí. Znaãné kody zpûsobují sbûratelé minerálû a komerãnû zamûfiená exploatace nalezi È aragonitu. Aragonit se ov em bûïnû vyskytuje v okolí na orné pûdû. Stepní trávníky dnes silnû zarûstají ovsíkem, pfii dne ní absenci pastvy by pomohlo alespoà fiízené vypalování. BIBLIOGRAFIE 54, 5, 98 Pfiírodní rezervace âiãov V razn nezalesnûn vrch, zcela obklopen zemûdûlsk mi pozemky jiïnû od silnice Lovosice Most, asi 0,3 km severozápadnû od osady Hofienec. Hofienec, okres Louny V mûra: 7, ha 43 477 m Vyhlá eno: 95 Ochrann reïim je zamûfien pfiedev ím na travinná spoleãenstva stepního charakteru s mimofiádnû hojn m v skytem koniklece luãního ãeského (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica). CHÚ je rovnûï v znamnou mineralogickou lokalitou, neboè se zde vyskytuje tzv. hofieneck typ aragonitu. V âeském stfiedohofií typick tvar povrchu kuïel, tvofien ãediãovou horninou (PR âiãov). 3 CHKO âs 4
CHKO âeské stfiedohofií ZVÍ ENA Vzhledem k pfiedmûtu ochrany je v znam fauny zanedbateln. LESNICTVÍ CHÚ neleïí na lesním pûdním fondu. Národní pfiírodní památka Dubí hora B val lûmek pfii úpatí severozápadním svahu Dubí hory (463 m n. m.) nad b val m klá terním areálem vkonojedech. Konojedy, okres Litomûfiice V mûra: 0,09 ha 36 37 m Vyhlá eno: 966 Ve stûnû lomu, kde je malotûïbou odkryté ãelo lávového proudu, jsou dobfie vyvinuty odluãné sloupce analcimického tefritu, nápadné svou mimofiádnou mocností (aï l m). Jsou druhotnû pfiíãnû rozpukané a vytváfiejí tak dojem na sebe naskládan ch bochníkû. V rûzn ch místech stûny pak proces vûtrání rûznû pokroãil a nûkde je jiï ukonãen uvolnûním jednotliv ch bochníkû. U ãesk ch neovulkanitû se jedná o ojedinûl jev a jeho neobvyklost je zv raznûna u nûkter ch skupin sloupcû zahnutím a zúïením jejich nejhofiej ích ãástí. GEOLOGIE Protáhl zalesnûn masiv Dubí hory je zbytkem nûkolika lávov ch proudû, jejichï ztuhnutím vznikly horniny vynikajících mechanick ch vlastností. Ve vrcholov ch partiích kopce je v ãinnosti lom, kde jsou tûïeny bloky nefelinického tefritu a zpracovávány na típanou a fiezanou dlaïbu. Zkou í se v robky z le tûného kamene. Provoz lomu je pfii minimálních postupech tûïby bez vlivu na pfiedmût ochrany. KVùTENA V ochranném pásmu NPP Dubí hora roste fiada zvlá tû chránûn ch druhû rostlin vstavaãe osmahlého (Orchis ustulata) a mochny skalní (Drymocallis rupestris). VYUÎITÍ Lokalita je v souãasnosti vyuïívána v hradnû pro osvûtovou ãinnost a ekologickou v chovu. Plato lomu i nûkteré partie stûny zarûstají kfiovinami, které je nutné asi v pûtilet ch intervalech likvidovat. V letech 997 998 bylo provedeno odtûïení nahromadûn ch zemin a úlomkû horniny u paty lomové stûny. POZNÁMKA Motokrosová traè v bezprostfiední blízkosti hranice CHÚ je v souãasnosti bez vyuïití. Pozemky silnû zarûstají. Plato lûmku b vá obãas vyuïíváno k nepovolenému tábofiení. BIBLIOGRAFIE MAPA ÚZEMÍ strana 76 Pfii tuhnutí tefritové lávy se v NPP Dubí hora vytvofiily hrubé pfiíãnû rozpukané sloupy. Silnû ohroïen vstavaã osmahl (Orchis ustulata) roste v okolí Dubí hory. CHKO âs 5 33
Ústecko GEOLOGIE Ve v chodním podnoïí v razn ch elevací (Poustevna, Kozlí), budovan ch olivinick m ãediãem, resp. vulkanoklastiky ãediãov ch hornin, jsou polohy svrchnokfiídov ch pískovcû, v závûtrn ch polohách pfiekryté spra emi a spra ov mi hlínami, zasahujícími i do prostoru Farské louky. KVùTENA V jarním aspektu se na lokalitû setkáme kromû afránu je tû s bledulí jarní (Leucojum vernum) a prvosenkou vy í (Primula elatior). ZVÍ ENA Vzhledem k pfiedmûtu ochrany nebyla fauna zkoumána. LESNICTVÍ Území neleïí na lesním pûdním fondu. VYUÎITÍ Podmínkou uchování pfiedmûtu ochrany je pravidelná péãe o stav louky, nahrazující nûkdej í zpûsoby obhospodafiování (kosení, pastva). Srovnání ãetnosti v skytu afránu v rûzn ch ãástech lo- kality s rûznou intenzitou péãe jednoznaãnû hovofií ve prospûch pravidelnû sekan ch ploch. BIBLIOGRAFIE 48, 5 MAPA ÚZEMÍ strana 77 V jarním aspektu patfií afrán k prvním kvetoucím druhûm. Louka témûfi v centru obce je bohat m nalezi tûm afránu bûlokvûtého (Crocus albiflorus). Pfiírodní památka Farská louka Louka u kostela ve Sluneãné. Sluneãná u âeské Lípy, okres âeská Lípa V mûra: 0,73 ha 373 387 m Vyhlá eno: 968 (pfied tím byla ochrana zaji tûna na men í rozloze od roku 949) Kulturní louka s afránem bûlokvût m (Crocus albiflorus), kter zde vykvétá kaïdoroãnû po odtání snûhové pokr vky, tj. koncem bfiezna ãi zaãátkem dubna. Poãet kvetoucích jedincû v jednotliv ch letech kolísá od nûkolika desítek do nûkolika set. Lokalita afránu byla dfiíve pokládaná za pûvodní. Dnes je afrán chránûn jako kulturní jev a pfiíklad nepûvodního, ale zdomácnûlého druhu dobfie zapojeného do pfiirozen ch spoleãenstev. 34 CHKO âs 6
CHKO âeské stfiedohofií Pfiírodní rezervace Hradi Èanská louka Podhorská louka na plochém vrcholu druhé nejvy í hory âeského stfiedohofií Hradi Èany. Mukov, okres Teplice V mûra: 3,93 ha 733 75 m Vyhlá eno: 95 (je tû dfiíve zde byla soukromá rezervace LobkowiczÛ) CHÚ bylo pûvodnû zfiízeno k ochranû typické kvûteny podhorské louky s bohat m zastoupením vstavaãovit ch. Z rûzn ch pfiíãin (nevhodné postupy hospodafiení, exponovaná plocha vûãi imisím apod.) do lo prakticky k úplnému vymizení druhû, na nûï byla ochrana zamûfiena, a k podstatnému ochuzení druhového spektra vûbec. Posléze do lo ke zmûnû vûdãího motivu ochrany ve prospûch kriticky ohroïeného starãku oranïového (Tephroseris aurantiaca). GEOLOGIE Vrcholové plato Hradi Èan je tvofieno zbytkem v levu olivinického ãediãe. KVùTENA Starãek oranïov (Tephroseris aurantiaca) vposledních letech nebyl nalezen, pfiipravována je jeho reintrodukce. Ze zajímavûj ích druhû rostlin se i nadále vyskytují napfi. upolín nejvy í (Trollius altissimus), hadí mord nízk (Scorzonera humilis), mochna bílá (Potentilla alba), hrachor rûznolist (Lathyrus heterophyllus) a kostfiava ametystová (Festuca amethystina). ZVÍ ENA Vzhledem k hlavnímu motivu ochrany nejsou zoologická hlediska rozhodující. Novûji byly publikovány v sledky prûzkumû mûkk í fauny. LESNICTVÍ Souãástí CHÚ nejsou lesní porosty. Okolní lesy, obklopující luãní enklávu, v ak nesou známky tûïkého imisního po kození a pokud byly tvofieny smrkov mi kulturami, musely b t odtûïeny. Tím do lo ke zmûnû podmínek ve vrcholov ch partiích Hradi Èan a k odkrytí chránûné lokality pfiedev ím ve smûru od západu. VYUÎITÍ Louka vyïaduje pravidelnou péãi, zejména sekání a odvoz sklizené hmoty, coï je v pfiípadû vysoko poloïené a odlehlé enklávy stále obtíïnûji zajistitelné. POZNÁMKA Hradi Èanská louka je pozoruhodná i z archeologického hlediska. Je obehnána valy hradi tû knovízské kultury (9. 8. stol. pfi. n. l.) z ãediãov ch kamenû, které bylo osídleno i v dobû laténské Kelty avraném stfiedovûku Slovany. BIBLIOGRAFIE 36, 38, 8 MAPA ÚZEMÍ strana 69 PR Hradi Èanská louka leïí v prostoru b valého pfiedhistorického hradi tû. CHKO âs 7 35
Ústecko GEOLOGIE V razn vrch je budován ãediãovou horninou olivinick m nefelinitem a spolu s nedalek m Hol m vrchem (Lysou horou) tvofií jediné tûleso protaïené ve smûru jih sever. Hornina vystupuje na povrch vdrobn ch skalních v chozech (mrazové zvûtrávání sloupcovitû odluãného v levu). Na svazích jsou vût í rozsáhlej í plochy voln ch sutí. KVùTENA Zhruba od konce 60. let je v CHÚ stále zfiejmûj í postupná degradace rostlinn ch spoleãenstev. V 70. letech byl v skyt koniklecû jiï jen ojedinûl, v souãasnosti není v chránûném území jist. Ze zvlá tû chránûn ch druhû se dosud vyskytují napfi. tafiice skalní (Aurinia saxatilis), sasanka lesní (Anemone sylvestris), chrpa chlumní (Cyanus triumfettii). ZVÍ ENA Z hlediska motivû ochrany nejsou zoologické aspekty rozhodující, proto zde zatím neprobûhly zoologické inventarizaãní prûzkumy. LESNICTVÍ Chránûná lokalita neleïí na lesním pûdním fondu. VYUÎITÍ Pro patnou pfiístupnost nejsou svahy kopce obhospodafiovány. Absence pastvy spolu s relativnû silnou imisní zátûïí a zmûnami pûdní reakce (postupné odumírání sousedního fiídkého borového porostu) jsou zfiejmû hlavními pfiíãinami selhání základních úloh a cílû tohoto CHÚ. Jinak Hradi tû zûstává frekventovan m turistick m cílem s vynikající vyhlídkou. POZNÁMKA V roce 970 bylo navrïeno zru ení CHÚ, podpofiené pozdûj ími v sledky botanického inventarizaãního prûzkumu. Toto opatfiení dosud nebylo realizováno. BIBLIOGRAFIE 00, 0 MAPA ÚZEMÍ strana 76 Pfiírodní památka Hradi tû K západu a jihozápadu uklonûné svahy vrchu Hradi tû (545 m n. m.), asi 0,4 km jihov chodnû od obce Hlinná. Hlinná, okres Litomûfiice V mûra: 5,5 ha 463 54 m Vyhlá eno: 949 CHÚ bylo zfiízeno k ochranû bylinn ch spoleãenstev stepního charakteru s v skytem koniklece otevfieného (Pulsatilla patens), koniklece luãního ãeského (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica) a jejich kfiíïence, koniklece Hackelova (Pulsatilla x hackelii), kter byl odtud popsán. Hradi tû ãelo lávového pfiíkrovu tvofií vynikající rozhledov bod vâeském stfiedohofií. Kfiepelka polní (Coturnix coturnix) dosud pravidelnû hnízdí na stepních svazích âeského stfiedohofií. 36 CHKO âs 8
CHKO âeské stfiedohofií KVùTENA Dal ími zajímavûj ími druhy, rostoucími v rezervaci, jsou plicník úzkolist (Pulmonaria angustifolia), lilie zlatohlávek (Lilium martagon), chrpa chlumní (Cyanus triumfettii) a koniklec luãní ãesk (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), kter se kfiíïí s koniklecem otevfien m. Kfií- Ïencem je koniklec HackelÛv (Pulsatilla x hackelii), poprvé popsan ze sousedního vrchu Hradi tû. ZVÍ ENA Zoologick prûzkum nebyl dosud proveden. LESNICTVÍ CHÚ neleïí na lesním pûdním fondu. Pfiírodní památka Hol vrch Svahy a ãásti vrcholové plo iny Holého vrchu (Lysé hory), 0,5 km jihov chodnû od osady Kundratice. Hlinná, okres Litomûfiice V mûra: 6,67 ha 496 574 m Vyhlá eno: 949 GEOLOGIE Rezervace zaujímá ãást erodovaného zbytku pfiíkrovu ãediãové horniny olivinického nefelinitu, tvofiícího obloukovité tûleso, protaïené severojiïním smûrem. Ze západního strmého svahu vyãnívají série skalek ãlenûn ch do svisl ch mohutn ch sloupû, vysok ch pfies 0 m. VYUÎITÍ Koncem 80. let prakticky skonãilo pravidelné obhospodafiování luk a pastvin Holého vrchu (Lysé hory). Náhradní kontrolované vypalování stafiin, zraàování pûdy a vyfiezávání kfiovin je zatím málo úspû né, zarûstání probíhá velmi rychle. Bez radikálních zásahû blokujících sukcesi hrozí sledovanému druhu zánik. BIBLIOGRAFIE 90, 69 MAPA ÚZEMÍ strana 76 VÛdãím motivem ochrany jsou v poslední dobû rychle poãetnû klesající populace kriticky ohroïeného koniklece otevfieného (Pulsatilla patens) V 70. letech 0. století, v dobû optima podmínek, pokr valy skupiny stovek exempláfiû souvisle plochy mnoha desítek ãtvereãních metrû. Dnes nûkolik desítek posledních trsû roste pouze v bezprostfiední blízkosti skalních v chozû. Tím se motiv ochrany pfiesunul na pfiítomnost stepních trávníkû. Typick m útvarem na okraji Holého vrchu jsou drobné skalní vûïe. Na Holém vrchu roste i nepfiíli bûïn plicník úzkolist (Pulmonaria angustifolia). CHKO âs 9 37
Ústecko GEOLOGIE Ploch hfibet Jánského vrchu je tvofien v levem ãediãové horniny. V jeho bezprostfiedním v chodním sousedství se objevují polohy mosteckého souvrství (porcelanity, vypálené jíly), které se tu na pfielomu 80. a 90. let 0. stol. (bez vlivu na CHÚ) tûïily pro potfieby severoãesk ch hnûdouheln ch dolû. KVùTENA Botanicky nejcennûj í je stepní louãka na jihozápadním svahu a men í enklávy kolem drobn ch skalních v chozû v lese. Za poslední desetiletí ovsífi viditelnû ustoupil, dnes roste sporadicky, a to zfiejmû jen mimo hranice CHÚ v jeho ochranném pásmu. Z dal ích zajímavûj ích druhû tu rostou zejména kavyl IvanÛv (Stipa joannis), bûlozáfika liliovitá (Anthericum liliago), hlaváãek jarní (Adonanthe vernalis), koniklec luãní ãesk (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), kozinec bezlodyïn (Astragalus exscapus), divizna brunátná (Verbascum phoeniceum), silenka pau nice (Silene otites), tafiinka horská (Alyssum montanum), mochna píseãná (Po- tentilla arenaria) a vlnice chlupatá (Oxytropis pilosa). ZVÍ ENA Z hlediska zoologického není území dostateãnû prozkoumáno. LESNICTVÍ Lesní porosty jsou velmi vzdáleny pfiirozenému stavu a tvofií je domácí i introdukované dfieviny. V znam je ve vytváfiení ochranného rámce cenn m ãástem CHÚ a jejich izolace od navazující zástavby okraje Korozluk. VYUÎITÍ Citelnû chybí dfiívûj í formy obhospodafiování, zejména pastva. Jen s velk mi obtíïemi se dafií bránit expanzi akátu, jasanu a Ïanovce do prostoru hlavní stepní louãky. Zásahy nutno ãasto opakovat, bez nich hrozí CHÚ zánik. POZNÁMKA Území je pod siln m negativním vlivem obyvatel usedlostí lokalizovan ch na jeho jiï. hranici (drobné skládky, pohyb domácího zvífiectva). MAPA ÚZEMÍ strana 74 Národní pfiírodní památka Jánsk vrch K jihozápadu a západu uklonûné svahy Janského vrchu (340 m n. m.) bezprostfiednû nad obcí Korozluky. Korozluky, okres Most V mûra:,9 ha 44 333 m Vyhlá eno: 95 Pfiedmûtem ochrany je zejména v skyt vzácn ch sucho a teplomiln ch spoleãenstev na v hfievném ãediãovém podkladu se zastoupením ovsífie stepního (Helictotrichon desertorum). Centrum roz ífiení tohoto kontinentálního prvku je ve stepích jiïního Ruska a v Turkmenistánu. Jansk vrch je na západní hranici jeho areálu. NPP Jánsk vrch známé nalezi tû ovsífie stepního (Helictotrichon desertorum), kter zde roste na samé západní hranici svého areálu. Charakteristickou rostlinou stepních strání je vlnice chlupatá (Oxytropis pilosa). 38 CHKO âs 30
CHKO âeské stfiedohofií KVùTENA Kvûtena CHÚ, rostoucí na kysel ch substrátech, je pomûrnû chudá, bez zastoupení zvlá tû chránûn ch druhû. ZVÍ ENA Území nebylo dosud zoologicky zkoumáno. LESNICTVÍ Tis ãerven se vyskytuje v porostních skupinách se zastoupením smrku, borovice, klenu, bfiízy, dubu a sporadicky téï jedle. Vyskytují se skupiny i jednotlivé exempláfie kefiového ãi stromového vzrûstu. Na nûkter ch je patrné ofiezávání. Tisy na této lokalitû plodí, zmlazují a nenesou zjevné známky imisního po kození. Celkov poãet dosahuje 450 exempláfiû. Pfiírodní památka Jílovské tisy Pfiíkr skalnat a ãásteãnû sutûmi kryt svah vrchu V rovna (540 m n. m.), spadající k severu, severozápadu aï západu do údolí Jílovského potoka. Jílové u Dûãína, okres Dûãín V mûra: 6,5 ha 30 533 m Vyhlá eno: 993 Úãelem ochrany je zachování porostu tisu ãerveného (Taxus baccata), koncentrovaného v nûkolika skupinách, vãetnû zaji tûní kontinuity jeho v voje. GEOLOGIE Svrchnokfiídové slínovce a jílovité vápence svrchního turonu aï coniaku byly poãátkem miocénu prorá- Ïeny neovulkanity. Vrch V rovna je jedním z pozûstatkû sopeãné ãinnosti tohoto období. Je tvofien sodaliticko-analcimick m fonolitem. Na svazích, v polohách kvartérních hlinit ch deluviálnû-soliflukãních uloïenin, obãas oïivují sesuvy. PÛdy jsou vût inou minerálnû bohaté, ãerstvé aï vlhké, s vrstvou dobfie se rozkládající hrabanky. VYUÎITÍ Dfievo tisu bylo dfiíve hospodáfisky vyuïíváno. Pfii pfiedpokládané pûvodnosti jeho v skytu na území PP jsou celkovû lesní porosty do znaãné míry pozmûnûny, nejvíce pak tam, kde je pfievládající dfievinou smrk. Dne ní tûïební zásahy jsou provádûny v souladu s plánem péãe s cílem sníïit zastoupení smrku ve prospûch listnáãû. BIBLIOGRAFIE 47, 63 MAPA ÚZEMÍ strana 68 Na skalnat ch svazích vrchu V rovna nalezneme vitální populaci tisu ãerveného (Taxus baccata). Detail tisu ãerveného (Taxus baccata). CHKO âs 3 39
Ústecko GEOLOGIE Jedná se o ãást pomûrnû rozsáhlého krystalinika âeské brány a Oparenského údolí, které je nejzaz ím znám m pokraãováním kru nohorského krystalinika smûrem k jihov chodu. Krystalické bfiidlice, postiïené rûzn m stupnûm metamorfózy, jsou zde obnaïeny díky erozní ãinnosti Labe, které tu protéká v sevfiení témûfi svisl ch skalních stûn. Jedno z mála míst v âeském stfiedohofií, kde na povrch vystupují paleozoické horniny. KVùTENA Ze zvlá tû chránûn ch druhû rostlin se zde vyskytují: kozinec bezlodyïn (Astragalus exscapus) a kozinec rakousk (Astragalus austriacus), kosatec bezlist (Iris aphylla), kavyl IvanÛv (Stipa joannis), koulenka prodlouïená (Globularia bisnagarica), ãesnek tuh (Allium strictum), koniklec luãní ãesk (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), divizna brunátná (Verbascum phoeniceum), zlatovlásek obecn (Linosyris vulgaris) a tafiice skalní (Aurinia saxatilis). Jediné nalezi tû vâechách tu má játrovka mrtník váãkovit (Asterella saccata). V echny v znamnûj í druhy mechorostû jsou soustfiedûny do stepních partií. Vyskytují se napfi. zkrutek (Funaria muhlenbergii), mozolka vonná (Mannia fragrans), rokyt VaucherÛv (Hypnum vaucheri), trhutka brvitá (Ricia ciliifera) atrhut- ka (R. gougetiana), drobniãka (Cephaloziella divaricata), dûrkavka (Grimmia ovalis). Kalvárie je vynikající lokalitou izhlediska v skytu xerotermních li ejníkû s tûïi tûm druhového bohatství v epilitick ch druzích (porûstajících kameny), i kdyï nejpozoruhodnûj- ím druhem je pûdní li ejník (Solorinella asteriscus). ZVÍ ENA Rezervace hostí na 80 druhû obratlovcû, mezi nimi napfi. je tûrka zelená (La- V âeské bránû vytváfií Labe skalnat kaàon v krystaliniku, které zde vystupuje z podloïí âeského stfiedohofií. Na srázech Kalvárie vystupují i bazické horniny, pokryté bohatou xerotermní vegetací. 40 CHKO âs 3 certa viridis). Step Kalvárie je pestr m biotopem z hlediska v skytu teplomiln ch broukû, pavoukû i dal ích bezobratl ch. LESNICTVÍ Lesostepní ãást rezervace vykazuje prakticky stoprocentní zastoupení dubu, kter je pfiítomen v zakrslé stromové i kefiové formû. VáÏn problém v ãásti CHÚ pûsobí akát, vysázen v minulosti na svazích spadajících do tzv. Jeleního pfiíkopu, ostfie zafiíznutého mezi vlastní Kalvárií a Velkou Vendulou. VYUÎITÍ V dfiívûj ích dobách byly na ãásti lokality zalo- Ïeny a po dlouhé období udrïovány vinice. Pro obtíïnou pfiístupnost byly posléze opu tûny a nyní území není obhospodafiováno. Vrchol Kalvárie poskytuje vynikající rozhledy do labského údolí a je proto znaãnû turisticky frekventovan. POZNÁMKA Pfiímo u hranice CHÚ existuje nûkolik rekreaãních chat, pozûstatek Ïivelné stavební ãinnosti pfied vyhlá ením ochrany. Bezprostfiední sousedství frekventované Ïelezniãní trati je ve zfiizovacím dokumentu PR zohlednûno tím, Ïe âeské dráhy mohou podle potfieby provádût ãi tûní pfiilehl ch skalních stûn od zvûtralin auvolnûn ch blokû. Ve srovnání s tûmito skuteãnostmi je vliv turistiky na CHÚ nepodstatn. BIBLIOGRAFIE 76 MAPA ÚZEMÍ strana 77 Pfiírodní rezervace Kalvárie âást pravobfieïního polabského masivu âeské brány se tfiemi dfievûn mi kfiíïi na vrcholu. Libochovany, Velké Îernoseky, okres Litomûfiice V mûra: 8,7 ha 44 40 m Vyhlá eno: 993 Prudké skalnaté svahy aï kolmé skalní stûny vrchû Kalvárie a Velká Vendula hostí lesostepní a stepní spoleãenstva s poãetn m zastoupením zvlá tû chránûn ch druhû rostlin a ÏivoãichÛ, která se ífií i na plochy opu tûn ch vinic. Sv m charakterem se nejvíce podobají kvûtenû vrchû severnû od Loun. Z hlediska v skytu mechorostû a li ejníkû patfií lokalita k nejv znamnûj ím v regionu.
CHKO âeské stfiedohofií mechorostû. Na severním svahu byly nalezeny i tfii subarktickoalpinské druhy: zdvojenka tisolistá (Diplophyllum taxifolium), skulinatka ladná (Gymnomitrion concinnatum), ploník horsk (Polytrichum alpinum) a dal í druh s podobn m charakterem roz ífiení skulinatka korálová (Gymnomitrion corallioides). Z druhû, které se vyskytují na jiïních sutích, lze uvést kfiiïítku Lophozia sudetica, dûrkavku ãeskou Grimmia donniana, drobniãku Cephaloziella divaricata. Pfiírodní rezervace Kamenná hûra Mohutn, z vût í ãásti zalesnûn masiv vrchu Kamenec (59 m n. m.), obklopen údolími Plouãnice, Merboltického a Valkefiického potoka. Mal achov, Merboltice, Valkefiice, okres âeská Lípa V mûra: 56,74 ha 30 59 m Vyhlá eno: 993 V CHÚ jde pfiedev ím o zachování nejvût ích souvisl ch ploch voln ch, otevfien ch ãediãov ch sutí v âeském stfiedohofií se systémem ledov ch jam a ventarol s charakteristick m oïivením. GEOLOGIE RozloÏit ãediãov masiv, z ãásti kryt suèov mi poli na severních i jiïních svazích. Pfii úpatí chladn ch severních sutí se nachází nûkolik trval ch ledov ch jam, v nichï se do léta drïí led a firnov sníh. Zfietelné jsou v vûry chladného vlhkého vzduchu, na pfievisl ch kamenech tuhne skapávající voda v ledové krápníãky. Ve vy ích polohách sutí v zimním období uniká tepl vlhk vzduch, v okolí v vûrû se neudrïí sníh. KVùTENA V dûsledku mikroklimatick ch zvlá tností se zde vyskytují chladnomilné horské druhy rostlin v nezvykle nízk ch nadmofisk ch v kách. Vranec jedlov (Huperzia selago), typická plavuà horsk ch poloh, zde má jedinou lokalitu vâeském stfiedohofií. Nápadné jsou bohaté nárûsty mechorostû na trvale vlhk ch kamenech dolní ãásti severních suèov ch polí. Od roku 883 je zde znám v skyt vzácné severské játrovky Anastropyllum saxicola. Pfii v zkumu v letech 987 989 bylo na Kamenci zaznamenáno celkem 84 druhû ZVÍ ENA Pro úpatí severních svahû je charakteristick v skyt nûkter ch bezobratl ch, zvlá tû pavoukû s arkto-alpinsk m areálem roz ífiení, napfi. Bathyphantes simillimus, Diplocentria bidentata, Latithorax faustus. Vúzemí je evidován v skyt ãtyfi druhû plazû je tûrky Ïivorodé (Zootoca vivipara), slep e kfiehkého (Anguis fragilis), uïovky obojkové (Natrix natrix) a zmije obecné (Vipera berus). Z ohroïen ch druhû ptákû lze uvést krkavce velkého (Corvus corax), ofie níka kropenatého (Nucifraga caryocatactes) a jestfiába lesního (Accipiter gentilis). LESNICTVÍ Pfiirozené nebo pfiírodû blízké smí ené listnaté porosty s bukem, dubem, habrem, klenem, jasanem a lípou rostou pouze na ãásti území. Ojedinûl je v skyt tisu ãerveného. Na dal ích plochách jsou smrkové monokultury, jeï z hospodáfiského hlediska nesplnily oãekávané v sledky (vítr, imise, hniloba, dfievokazn hmyz). VYUÎITÍ Postupné vylep ování dfievinné skladby se podle plánu péãe provádí podporou listnáãû. Pfii volbû obnovního postupu v porostech s pfievahou jehliãnanû (smrk, modfiín) nutno pfiihlíïet k nebezpeãí bofiivého vûtru a k imisní zátûïi (postup od závûtrn ch okrajû, omezení poãtu náseãn ch stûn apod). BIBLIOGRAFIE 53, 63 MAPA ÚZEMÍ strana 75 Úboãí Kamence pokr vají rozsáhlé otevfiené sutû droliny. Typická plavuà horsk ch poloh vranec jedlov (Huperzia selago). CHKO âs 33 4
Ústecko GEOLOGIE Sopeãn komín vyplnûn komínovou brekcií je dûkazem, Ïe se jedná o tzv. maarovou strukturu, tj. útvar vznikl explozí Ïhavého magmatu a následn m mísením s okolními horninami. V buchem vzniklo trycht fiovité hrdlo, které bylo postupnû zaplàováno sopeãn mi vyvrïeninami a úlomky ze stûn maaru. Chladné jílovité úlomky se staly centry chladnutí pro své okolí. To se v dûsledku smr Èování paprskovitû rozpraskalo. Povrchová ãást hrdla byla odkryta ãinností vody. KVùTENA Na tûïbou nenaru en ch ãástech svahû pahorku na pfielomu kvûtna a ãervna dosahuje vegetaãního optima pestrá teplomilná kvûtena se zastoupením lnu rakouského (Linum austriacum), bûlozáfiky liliovité (Anthericum liliago), kozince bezlodyïného (Astragalus exscapus) a kozince rakouského (Astragalus austriacus), ãistce pfiímého (Stachys recta), silenky pau nice (Silene otites) ar tu Ïlutého (Reseda lutea). ZVÍ ENA Ze vzácn ch zástupcû hmyzu je uvádûn v skyt rovnokfiídl ch, napfi. kobylky Tettigonia caudata, v jejímï pfiípadû se jedná o jednu ze dvou znám ch lokalit v âeském stfiedohofií, z broukû pak napfi. stfievlíka Notiophilus laticollis ãi drabãíka Dolicaon biguttulus. Pfiilehlé kfioviny vegetaãního doprovodu Hnojnického potoka jsou pravideln m hnízdi tûm slavíka obecného (Luscinia megarhynchos). LESNICTVÍ CHÚ neleïí na lesním pûdním fondu. VYUÎITÍ Území je vyuïíváno pouze pro vûdeckov zkumné a osvûtové úãely. V nûkolikalet ch periodách se provádí ãi tûní stûny od zvûtralin. Negativní dopad má vydloubávání jader sluncí neukáznûn mi náv tûvníky. POZNÁMKA Drobné kutací práce byly dfiíve provádûny v souvislosti s ãinností men í pece na pálení cihel v sousedství NPP, která je unikátní technickou památkou. Získávalo se tu tzv. ostfiivo pro korekci vlastností cihláfisk ch hlín. BIBLIOGRAFIE 70, 0,, 6, 6 MAPA ÚZEMÍ strana 77 Národní pfiírodní památka Kamenná slunce Bezles pahorek nad mûlk m údolím Hnojnického potoka s pozûstatky malotûïebních aktivit. Hnojnice, okres Louny V mûra: 0,8 ha 44 6 m Vyhlá eno: 953 Pfiedmûtem ochrany jsou tzv. kamenná slunce ve stûnû b valého zemníku, tvofiená jádry jílovit ch zemin obklopen mi paprskovit mi prasklinami. Kamenná slunce tvofií komínová brekcie, vyplàující v buchové hrdlo. Matefiídou ka ãasná (Thymus praecox) zdobí stepní stránû v ãasném létû. 3 Detail kamenného slunce, vzniklého kolem chladnûj ích úlomkû. 3 4 CHKO âs 34
CHKO âeské stfiedohofií Pfiírodní rezervace Kozí vrch Dominantní skalnat masiv na levé stranû labského údolí mezi MojÏífiem a Povrly na Ústecku. MojÏífi, mûsto Ústí nad Labem, Ne tûdice, okres Ústí nad Labem V mûra: 36,86 ha Pfievládají motivy ochrany se zamûfiením na hodnoty geologického, geomorfologického a botanického charakteru, pfiiãemï je kladen dûraz na ochranu nejcennûj ích spoleãenstev skal a sutí, teplomiln ch kfiovin a pfiirozeného dubohabrového lesa. 47 380 m Vyhlá eno: 983, pfiehlá eno v roce 993 GEOLOGIE Vypreparovan lakolit Kozího vrchu je budován tefritick m znûlcem alkalické reakce s vysok m obsahem sodíku, vápníku a hofiãíku a s nízk m obsahem oxidu kfiemiãitého. Jedná se o klasick pronik tfietihorního vulkanitu druhohorními vrstvami slínovcû a vápnit ch jílovcû. MoÏno pozorovat tfii druhy odluãnosti horniny: sloupcová (vrcholová partie, mohutné sloupy o prûmûru 70 aï 0 cm), kostiãková (b val lom na severozápadním úboãí) a kulovitá (západní úboãí). KVùTENA Vyskytují se zvlá - tû chránûné druhy: lomikámen vïdyïiv (Saxifraga paniculata), bûlozáfika liliovitá (Anthericum liliago), tafiice skalní (Aurinia saxatilis), tfiemdava bílá (Dictamnus albus), koniklec luãní ãesk (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), zlatovlásek obecn (Linosyris vulgaris), plamének pfiím (Clematis recta), lilie zlatohlávek (Lilium martagon). Z tohoto hlediska jsou nejhodnotnûj ími místy v rezervaci skály a ãásteãnû zpevnûné sutû. ZVÍ ENA Území doposud nebylo zoologicky prozkoumáno. LESNICTVÍ Historicky je doloïena podstatná zmûna druhového sloïení dfievin. Smrk byl zavádûn zhruba od roku 790. V porostech má nejvût í zastoupení dub, habr, babyka, jefiáb, borovice, na severozápadním svahu téï buk, lípa, klen. Jehliãnat les v severov chodním cípu CHÚ byl ãásteãnû vykácen aúzemí opût zalesnûno dubem s pfiímûsí bfiízy. Západní ãást CHÚ tvofií mohutné skalní bloky a svislé stûny bezlesí. Sousední porosty v ménû strm ch polohách jsou rozvolnûné, zakrslé, netvárné, místy pfiecházející ve stepní lysiny. VYUÎITÍ V extrémních polohách plní les pûdoochrannou funkci bez hospodáfiského vyuïití. Na ostatních plochách je snaha pfiiblíïit se pfiirozené skladbû dfievin dûsledn m odstraàováním imisnû po kozeného smrku a kdysi nevhodnû introdukovaného dubu ãerveného. Vrcholová ãást kopce (atraktivní pohledy na labské údolí) trpí znaãnou turistickou zátûïí. POZNÁMKA Morfologicky je dobfie patrn dûsledek sesuvu na severozápadním svahu z ledna 770, kter m byla zasaïena osada Veselí a akumulace zasáhla koryto Labe do /3 jeho ífiky. Nepfiíjemn m dûdictvím minulosti je dnes jiï neprovozovan lom v severozápadním úboãí, zaloïen v nestabilním svahu, se spontánnû vzhûru postupujícími nátrïemi, rostoucími osypy auvolnûn mi bloky. Bezpeãnost provozu na Ïelezniãním koridoru pod skalami musí b t zaji - Èována prûbûïn m ãi tûním skal od zvûtralin, zasíèováním, pfiípadnû kotvením vût ích blokû do skalního podloïí. MAPA ÚZEMÍ strana 73 Kozí vrch je vypreparovan lakolit, na jehoï svazích bylo nalezeno jediné spoleãestvo s pûchavou vápnomilnou (Sesleria albicans) na vulkanitech âeského stfiedohofií. CHKO âs 35 43
Ústecko 44 CHKO âs 36
CHKO âeské stfiedohofií Pfiírodní památka Ko Èálov Dominantní skalnat vrch pfii jihov chodním okraji âeského stfiedohofií, asi,5 km severnû od Tfiebenic. Jenãice, okres Litomûfiice V mûra: 5,95 ha 358 48 m Vyhlá eno: 960 Pfiedmûtem ochrany jsou zachovalá teplomilná rostlinná spoleãenstva na svazích jiïní poloviny kopce, zahrnující iroké spektrum sukcesních stadií od tûrbinové skalní vegetace aï po souvisl lem kfiovin pfii okrajích lesních porostû. POZNÁMKA Vysoká náv tûvnost (vrchol s hradní zfiíceninou je dûleïit m rozhledov m bodem) pfiiná í fiadu problémû: pohyb mimo cesty, nepovolené tábofiení a rozdûlávání ohàû, vná ení geograficky nepûvodních druhû rostlin apod. Stfiedovûk hrad na vrcholu kopce byl zaloïen patrnû ve 4. století, v 7. století je uvádûn jako pust. Dnes stojí zbytky pûvodnû tfiípatrového paláce se zbytky hradby na v chodní stranû. BIBLIOGRAFIE 0, 8 MAPA ÚZEMÍ strana 77 GEOLOGIE Geomorfologicky v razn suk, vystupující na kfiíïení dvou zlomû ze stfiednoturonsk ch aï coniack ch slínovcû, v blízkosti neovulkanického tûlesa kontaktnû pfiemûnûn ch. Na nich spoãívá nejprve vrstva struskovit ch ãediãû, pfiekrytá lavicí kompaktních ãediãû se sloupcovitou odluãností; vrcholov pfiíkrov má pak odluãnost tence deskovitou. âediãová hornina sodaliticko-nefelinick bazanit je nejodolnûj í ve vrcholov ch partiích, kde brání rychlé denudaci. Bizarnû skalnat Ko Èálov se tak nápadnû odli uje od okolních zaoblen ch kopcû. V niï- ích ãástech svahû jsou suèové akumulace a sesuvy. KVùTENA Sucho- a teplomilná spoleãenstva jiïních a jihozápadních svahû Ko Èálova jsou bohatá v skytem zvlá tû chránûn ch druhû, jako jsou napfi. hlaváãek jarní (Adonanthe vernalis), kosatec bezlist (Iris aphylla), koniklec luãní ãesk (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), tafiice skalní (Aurinia saxatilis), modfienec tenkokvût (Muscari tenuiflorum). ZVÍ ENA Pozoruhodné jsou v sledky lepidopterologického inventarizaãního prûzkumu zroku 99: 606 druhû mot lí fauny s pfievahou stepních a lesostepních druhû napfi. klínûnka (Phyllonorycter saportellus), pernatûnka zimolezová (Orneodes hexadactyla), otakárek fenyklov (Papilio machaon), otakárek ovocn (Iphiclides podalirius), okáã skalní (Hipparchia briseis). PrÛzkum obratlovcû pfiinesl zji tûní 85 druhû, z toho 68 se v CHÚ rozmnoïuje; pfievahu v ak mají druhy vázané na lesní biotopy napfi. mlok skvrnit (Salamandra salamandra), slep kfiehk (Anguis fragilis), lindu ka lesní (Anthus trivialis), budníãek lesní (Phylloscopus sibilatrix), pûnice ãernohlavá (Sylvia atricapilla), h l obecn (Pyrrhula pyrrhula), dlask tlustozob (Coccothraustes coccothraustes), kalous u at (Asio otus), my ice lesní (Apodemus flavicollis), lasice hranostaj (Mustela erminea). LESNICTVÍ Lesní porosty v území PP Ko Èálov nemají vzhledem k pfiedmûtu ochrany zásadní v znam. Na SV úboãí kopce nalezneme nepfiíli rozsáhl dubohabrov les. Pfii jiïním okraji CHÚ má v drobném lesíku v znamné zastoupení dub p fiit ipák. Tûsnû u jihozápadní hranice CHÚ (jiï vnû území) je men í akátov porost, ze severozápadní strany navazuje monokultura borovice ãerné. V severním sousedství CHÚ je po kozená a ãásteãnû jiï odtûïená kulturní smrãina. VYUÎITÍ Prudké skalnaté svahy jsou prakticky nepfiístupné a neobhospodafiovatelné. Celoplo nû je patrn posun k pokroãilej ím sukcesním stadiím. Ko Èálov s v znamn mi skalními útvary a bohatou xerotermní vegetací. CHKO âs 37 45
Ústecko GEOLOGIE Dva témûfi na sebe kolmé skalní hfibety, vzniklé ve spodnomiocenní neovulkanické fázi, jsou budovány ãediãovou horninou, která teplotnû ovlivnila okolní slínovce a zpûsobila jejich kontaktní pfiemûnu. LeÏí ve smûrech SSV-JJZ assz-jjv na prûseãíku dvou trhlin sahajících hluboko do spodních vrstev zemské kûry. Na západní a jihozápadní stranû je vypreparovan Ïiln v choz Kuzova lemován stfiedoturonsk mi slínovci, na severní, v chodní a jihov chodní stranû svrchnoturonsk mi slínovci a jílovci. Turonské vrstvy jsou v blízkosti skalisek kryty balvanit mi sutûmi. KVùTENA âlenité skalní hfibítky, vystupující nad geograficky nepûvodní, ale neexpandující porosty borovice ãerné (Pinus nigra), hostí rostlinná spoleãenstva skalních stepí s nezanedbateln m zastoupením zvlá tû chránûn ch druhû: tafiice skalní (Aurinia saxatilis), koniklec luãní ãesk (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), kavyl IvanÛv (Stipa joannis), bûlozáfika liliovitá (Anthericum liliago), ãesnek tuh (Allium strictum). ZVÍ ENA ZKuzova azpotoãní nivy Granátky pod Kuzovem jsou známy nálezy mûkk í fauny, které mají ir í v znam pro poznání v voje pfiírody vrámci celého podcelku Mile- ovského stfiedohofií. Z hmyzí fauny jsou pozoruhodné nûkteré zajímavé nálezy drabãíkû (napfi. Anthophagus praeustus, Lathrobium dilutum) z potoãní nivy v ochranném pásmu PP. V skyt reliktního plïe Pupilla sterri. LESNICTVÍ Lesnicky bezv znamná monokultura borovice ãerné v úpatí skalních útvarû tvofií sevfien, neroz ifiující se porost s okrajov m kfiovinat m lemem, prakticky bez bylinného patra. Do CHÚ byla pojata k vytvofiení pfiíznivûj ího 46 CHKO âs 38 tvaru a k odfiltrování negativních vlivû z okolních intenzivních zemûdûlsk ch kultur. VYUÎITÍ V souãasnosti je území prakticky bez hospodáfiského vyuïití. Turistick provoz není pfiíli frekventovan, av ak nûkteré jeho formy (tábofiení arozdûlávání ohnû pfiímo v lesním porostu) jsou v rozporu se zákonem a mohou mít pro území nebezpeãné dûsledky. BIBLIOGRAFIE 59, 08, 7, 9, 99 MAPA ÚZEMÍ strana 77 Dvû vypreparované Ïíly Kuzova jsou nalezi tûm fiady v znamn ch organizmû. Pfiírodní památka Kuzov Skalnat vrch, porostl nepûvodní borovicí ãernou (Pinus nigra), vystupující na pfiechodu âeského stfiedohofií do Dolnooharské tabule nad údolím potoka Granátka. Dfiemãice, okres Litomûfiice V mûra: 7, ha 33 44 m Vyhlá eno: 949 Dva men í Ïilné útvary, tvofiené ãediãovou horninou nefelinick m bazanitem, vypreparované z okolních turonsk ch usazenin se zastoupením produktû tepelné metamorfózy a druhotné mineralizace hydrotermálními roztoky. Pestrá teplomilná kvûtena.
CHKO âeské stfiedohofií Pfiírodní rezervace Lipská hora V raznû asymetrická trachytová kupa km jihozápadnû od Medvûdic. Mrsklesy, okres Litomûfiice V mûra:, ha 48 689 m Vyhlá eno: 95 Do CHÚ patfií jiïní polovina svahû krajinné dominanty se spoleãenstvy skal, sutí a suèov ch lesû s v znamn m zastoupením zvlá tû chránûn ch druhû rostlin. Povaha horniny a kyselá reakce pûd podmiàují pfiítomnost acidofilních druhû. GEOLOGIE Nápadn geomorfologick tvar trachytové kupy Lipské hory vznikl díky silné viskozitû relativnû kyselého magmatu. Vrchol je tvofien pásmem skal vybíhajícím hlavnû jiïním a jihov chodním smûrem s jevy mrazového zvûtrávání. Na skalách dochází k tence deskovitému rozpadu horniny. Svahy pod nimi, nezfiídka kryté velmi pohybliv mi deskovit mi sutûmi, dosahují sklonu aï 40. Na jiïním úpatí hory navazují rozlehlá sesuvná území. KVùTENA Na velk ch plochách svahû pfii jiïním úpatí nalezneme pion rská spoleãenstva sutí s bfiízou, která jsou druhovû nepfiíli bohatá (nápadná odolnost tolity lékafiské Vincetoxicum hirundinaria v eroznû silnû exponovan ch místech). Vrcholové partie skal, skalní tûrbiny, fiímsy a slunné okraje suèov ch polí pod skalami jsou osídleny iniciálními spoleãenstvy se zastoupením tafiice skalní (Aurinia saxatilis), hvozdíku sivého (Dianthus gratianopolitanus), ãesneku chlumního (Allium senescens) apod. Na jedné ze skalních fiíms pfietrvává vitální porost medvûdice lékafiské (Arctostaphylos uva-ursi). Dal ími zvlá tû chránûn mi druhy v CHÚ jsou: modfienec tenkokvût (Muscari tenuiflorum), bûlozáfika liliovitá (Anthericum liliago), vemeník dvoulist (Platanthera bifolia), medovník velkokvût (Melittis melissophyllum), lilie zlatohlávek (Lilium martagon) a dfiín jarní (Cornus mas). ZVÍ ENA Zoologická prozkoumanost území je pomûrnû malá, v sledky entomologick ch prûzkumû z poslední doby poskytují vzácnûj í nálezy z ãeledi stfievlíkovit ch, napfi. Dromius kuntzei (jediná lokalita v Mile- ovském stfiedohofií) nebo Pterostichus rhaeticus (pfiekvapiv v skyt v âeském stfiedohofií; obvykle Ïije v mokfiadech vy ích poloh). LESNICTVÍ Pod pásmem vrcholov ch skal s lemov m spoleãenstvem kfiovin je subxerofilní doubrava s ochuzen m bylinn m patrem (silná eroze a skeletovitost pûdy). V chodní ãást PR porûstá dubohabrov háj, lipov les na suti a lipová buãina s mûlkou humózní pûdou s obsahem skeletu. Pomûrnû ãastá jsou po kození bylinného patra vãetnû vzácnûj ích druhû vysok m stavem zvûfie (zvl. mufloní). VYUÎITÍ Pro nepfiístupnost a silné erozní ohroïení není území hospodáfisky vyuïíváno. Vrcholová skaliska a pfiiléhající bezlesí s v skytem nejvzácnûj- ích druhû vyïadují opakované likvidace expanzivních kfiovin, zvlá tû skalníku. Vyhledávan rozhledov bod (dálková ãervenû znaãená turistická trasa Ústí n. L. Mile ovka Tfiebenice Libochovice vede po západním úpatí). BIBLIOGRAFIE 00 MAPA ÚZEMÍ strana 7 V raznû asymetrick tvar jednoho z nejvy ích vrcholû âeského stfiedohofií (PR Lipská hora, 689 m n.m.). CHKO âs 39 47
Ústecko GEOLOGIE Soumûrn ku- Ïel Lovo e o sklonu svahû 0 5 je budován ãediãovou horninou olivinick m nefelinitem s vysok m obsahem vápenat ch slouãenin. Hornina vystupuje na povrch na nûkolika místech skalkami s naznaãenou sloupcovitou odluãností. Pod nimi jsou rozlehlá suèová pole, tvofiená hranolovit mi, podle velikosti gravitaãnû vytfiídûn mi bloky a úlomky. Mal Lovo, místnû zvan téï Kybiãka, je hfieben protaïen ve smûru jihozápad severov chod, asi o90mniï í neï Lovo, na jehoï kuïel nasedá v mûlkém sedle. Jím probíhá ostrá hranice mezi ãediãem Lovo e a podstatnû kyselej ím trachytem, resp. fonolitem Národní pfiírodní rezervace 48 CHKO âs 40 Lovo Nápadn kuïelovit vrch s nasedajícím hfiebenem,5 km severozápadnû od Lovosic. Lhotka nad Labem, Oparno, okres Litomûfiice V mûra: 49,99 ha Teplomilná spoleãenstva stepi, lesostepi a listnatého lesa, jejichï rozmístûní urãuje expozice svahû, mnoïství vlhkosti, stupeà zazemnûní svahov ch sutí, jakoï i reakce pûd, vytvofien ch na odli n ch typech neovulkanitû. Celkov pohled na Lovo ulovosic. 335 570 m Vyhlá eno: 948 Kybiãky. Na jejím hfiebeni vystupuje nûkolik skupin kvádrovit ch skalních blokû, pod nimiï jsou vytvofieny sutû z velk ch deskovit ch úlomkû. KVùTENA Rozdíln geologick podklad podmiàuje rozmanitost sloïení vegetaãního krytu, pfiiãemï vegetace ãediãového Lovo e je podstatnû pestfiej- í. Z ochranáfiského hlediska mají v znam hlavnû spoleãenstva skal a sutí, travnaté stepní porosty (jiïní a jihozápadní svah Lovo e bez paralely na Kybiãce) akfiovinaté plochy lesostepních formací, obklopující stepní lysinu a pfiecházející v listnat les. Ten zaujímá asi 80 % v mûry NPR. Zvlá tû chránûné druhy rostlin v NPR reprezentují napfi.: bûlozáfika liliovitá (Anthericum liliago), tfiemdava bílá (Dictamnus albus), divizna brunátná (Verbascum phoeni- ceum), chrpa chlumní (Cyanus triumfettii), koniklec luãní ãesk (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), modfienec tenkokvût (Muscari tenuiflorum), kosatec bezlist (Iris aphylla), kavyl IvanÛv (Stipa joannis), lilie zlatohlávek (Lilium martagon), dfiín jarní (Cornus mas), dub p fiit (Quercus pubescens). Z dal ích zajímavûj ích druhû nelze opomenout lociku vytrvalou (Lactuca perennis), kamejku modronachovou (Lithospermum purpurocaeruleum), hrachor panonsk (Lathyrus pannonicus), oman srstnat (Inula hirta). Vlastní vrchol Lovo e a pfiilehlé okolí jsou ruderalizovány vlivem provozu turistické chaty. ZVÍ ENA Pro rozvoj fauny jsou v znamné jak teplomilné formace skalních stepí a lesostepí, tak i listnat les severních svahû. Z plazû se vyskytuje zmije obecná (Vipera berus) a uïovka hladká (Coronella austriaca), z hnízdících ptákû strnad zahradní (Emberiza hortulana), lindu ka lesní (Anthus trivialis), bûlofiit ed (Oenanthe oenanthe), krutihlav obecn (Jynx torquilla), fiada datlû, dravci a sovy. V skyt drobn ch savcû obohacují my ice kfiovinná (Apodemus sylvaticus) a my ice lesní (Apodemus flavicollis), norník rud (Clethrionomys glareolus), plch velk (Glis glis) a pl ík lískov (Muscardinus avellanarius). Ze elem zde Ïije m. j. lasice kolãava (Mustela nivalis), jezevec lesní (Meles meles), kuna lesní (Martes martes) a kuna skalní (Martes foina). Fauna bezobratl ch, zvlá tû mûkk Û a hmyzu, je rovnûï velmi v znamná nejen v NPR, ale i v jejím ochranném pásmu (staré ovocné sady pfii jiïním okraji CHÚ). LESNICTVÍ JiÏní, jihov chodní a jihozápadní svah Lovo e je, mimo bezlesí a jeho kfiovinat lem, porostl listnat m lesem s pfievahou dubu, habru a s mnoïstvím kfiovin (líska, babyka, tu alaj, ipák a dfiín). Na západním svahu pfiistupuje více lípa, javor mléã a klen. Severní svah Lovo e a témûfi celou Kybiãku kryje les s bohat ím dfievinn m spektrem. Pfii pfievaze dubu a dfiíve jmenovan ch dfievin pfiib vá bfieku, bfiízy a místnû i buku. Na profiedûnûj ích místech doubravy v okolí hfiebenové ãáry Kybiãky rostou úctyhodné stromovité exempláfie dfiínu jarního. V sedle mezi Lovo em a Kybiãkou byly odtûïeny odumírající kulturní smrãiny na nevhodném stanovi ti. Silnû problémová je v sadba akátu v dolní ãásti jihov chodního a v chodního svahu Lovo e. VYUÎITÍ Negativnû pûsobí turistika i dal í vlivy provoz chaty a enormní náv tûvnost, nepovolené závûsné létání, rozr vání pûdního pokryvu a decimování bylinného patra pfiemnoïenou mufloní a ãernou zvûfií, v razn posun v druhovém spektru ve prospûch nitrofilních druhû (blízká chemiãka, zplodiny z automobilové dopravy na blízké silnici I. tfiídy a v budoucnu i na dálnici). Dlouhodobá sledování potvrdila postupující degradaci travinn ch spoleãenstev, sniïování jejich plo ného zastoupení, expanzi kfiovin a lesa, a ústup ochranáfisky v znamn ch druhû. POZNÁMKA Lovo je prvofiadou krajinnou dominantou Lovosicka a vyhledávan m turistick m cílem (vede sem nûkolik znaãen ch turistick ch cest a nauãná stezka z Mal ch Îernosek Oparensk m údolím). Turistická chata na vrcholu poskytuje moïnosti jednoduchého stravování a ubytování. Z ploché stfiechy chaty je dokonal kruhov rozhled. BIBLIOGRAFIE 69, 04, 77, 4 MAPA ÚZEMÍ strana 70
CHKO âeské stfiedohofií Pfiírodní památka LuÏické ipáky âást svahu nad silnicí LuÏice Dobrãice s pfievládající západní aï severozápadní orientací. LuÏice u Mostu, okres Most V mûra: 3,83 ha 73 34 m Vyhlá eno: 993 Ochrana souboru více neï 00 exempláfiû dubu p fiitého (Quercus pubescens) v rûzného vûku od nejmlad í generace aï po vûkovité jedince mimofiádné velikosti a bizarního habitu. Jedná se o v jimeãnû koncentrovan v skyt tohoto jihoevropského prvku z hlediska celého ústeckého regionu. GEOLOGIE Geologick m podkladem jsou ãediãová hornina, vystupující v nûkolika místech na povrch, a kfiídové sedimenty. Na nich vznikly pûdy bohaté na jílové minerály se znaãnou predispozicí pro vznik kluzn ch vrstev. Jsou zde poãetné ukázky aktivních, doãasnû zklidnûn ch i stabilizovan ch sesuvû. Sesouváním je ãasto po kozována i silnice LuÏice Dobrãice, která tvofií hranici území PP. KVùTENA V závislosti na zmûnách expozice svahû od jihozápadu k severozápadu se postupnû mûní stepní charakter rostlinn ch spoleãenstev na lesostepní aï lesní (dubohabrov les s pfiímûsí javoru pfiímo nad zástavbou okraje obce LuÏice). Volné plochy mezi kfiovinami lesostepi podstatnou sloïkou je dub p fiit (Quercus pubescens), hostí napfi. pupavu obecnou (Carlina vulgaris), pcháã bezlodyïn (Cirsium acaulon) a dal í druhy z hlediska vûdãího motivu ochrany nepfiíli v znamné. ZVÍ ENA Zoologické pomûry v území nebyly zatím zkoumány. LESNICTVÍ Vzhledem k pfiedmûtu ochrany má vût í v znam pouze z. okraj listnatého porostu na svahu se severní expozicí pfiímo nad okrajem zástavby obce LuÏice, kde v skyt dubu p fiitého postupnû vyznívá. VYUÎITÍ Území není hospodáfisky vyuïíváno. POZNÁMKA PÛvodnû byla na této lokalitû chránûna pouze skupina nejvzrostlej ích exempláfiû dubu p fiitého v kategorii chránûn pfiírodní v tvor, resp. památn strom. MAPA ÚZEMÍ strana 76 3 Porost dubu p fiitého (Quercus pubescens) v PP LuÏické ipáky. Dub p fiit (Quercus pubescens) detail. 3 Kozinec rakousk (Astragalus austriacus) patfií mezi silnû ohroïené druhy flory âr. CHKO âs 4 49
Ústecko GEOLOGIE Masiv Magnetovce je po geologické stránce velmi pestr. Zatímco vrchol je budován hrubozrnnou tefritovou horninou (pod vrcholem se odvûtráním ménû odoln ch tufov ch vrstev vytvofiila malá v klenková jeskynû), je jeho jihozápadní v bûïek tvofien bazanitem. Pásmo skal tu vytváfií malebná seskupení vûïovit ch útvarû s v skytem reliktních borovic na vrcholech. KVùTENA V podrostu okolního lesa se vyskytují bûïné druhy buãin âeského stfiedohofií, jako je napfi. hrachor jarní (Lathyrus vernus), jaterník trojlaloãn (Hepatica nobilis), plicník lékafisk (Pulmonaria officinalis), kyãelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera) a dal í. ZVÍ ENA Území nebylo dosud podrobeno zoologick m prûzkumûm. LESNICTVÍ Pod pásmem skal pokraãuje strm svah sutûmi, kryt mi pfiirozen m listna- t m lesem vysoké ekologické a estetické hodnoty. Kromû vûkovit ch buãin jsou jiïnûji situované porosty tvofieny pfiedev ím lípou, dubem, habrem a javorem. VYUÎITÍ Z dûvodu obtíïného pfiístupu je hospodáfiská vyuïitelnost území problematická, i kdyï lesní hospodáfiství není ochrann mi podmínkami nijak podstatnû omezováno. Horolezecká ãinnost na skalách není povolena. S dal í v vojem území není spojena nutnost realizace zvlá tních opatfiení s v jimkou pfiípadné likvidace dfievin v bezprostfiední blízkosti skalního hfiibu. MAPA ÚZEMÍ strana 77 Skalní hfiib je typickou ukázkou selektivního zvûtrávání. V okolních lesích hojnû roste medovník velkokvût (Melittis melissophyllum). 3 Skalní v choz budovan hrubozrnn mi tefrity. Pfiírodní památka Magnetovec Skalní hfiib Prudk lesnat svah s ãetn mi skalními v chozy a sutûmi v jihozápadním v bûïku vrchu Magnetovce (50 m n. m.), vybíhajícím zprava nad údolí Homolského potoka. Velké Bfiezno, okres Ústí n. L. V mûra: 6,3 ha 369 485 m Vyhlá eno: 99 Pfiedmûtem ochrany je pásmo skal s nápadn m, 6 8 m vysok m bazanitov m skalním hfiibem, pozûstatkem lávového pfiíkrovu tvofieného dvûma v levy. Spodní v lev je pórovitûj í a zvûtralej í. Na tenké noze spoãívá mohutn klobouk, budovan kompaktní horninou, která více odolává vûtrání. 3 50 CHKO âs 4
CHKO âeské stfiedohofií Pfiírodní rezervace Milá Osamûl vrch (50 m n. m.) v jihozápadním cípu CHKO âeské stfiedohofií, asi 0,5 km severov chodnû od stejnojmenné osady. Milá, okres Most V mûra: 9,96 ha Pestrá teplomilná spoleãenstva (od tûrbinové vegetace skal pfies travinné a kefiové formace stepního a lesostepního charakteru aï po listnat les na severních svazích) na geomorfologicky v razném, dominantním kuïelu se zaoblen m vrcholem. GEOLOGIE Neovulkanické tûleso Milé proráïí kfiídové vrstvy v bûïku âeské tabule (jílovce, slínovce, pískovce, spongility svrchního aï spodního turonu) s vyuïitím jedné z hlubok ch puklin kru nohorského zlomu (dûsledek tektonick ch pohybû pfii saxonském vrásnûní). Geologické pomûry PR jsou dosti jednoduché jediné vulkanické tûleso jednotného petrografického sloïení. V ãediãové horninû (oznaãena jako hauynicko-olivinick nefelinit s perovskitem) je pestfiej- í zastoupení minerálû. Západní a jiïní obvod kopce je lemován pruhem pyroklastik. Na jiïních svazích kopce je pozoruhodn vûnec skalek, vyso- 380 50 m Vyhlá eno: 958 Ochranné pásmo v k. ú. Milá, Odolice vyhlá eno v roce 987. k ch aï 0 m, se sloupcovitou odluãností. KVùTENA Vegetaci tvofií následující formace: mezofilní louky a pastviny, lesní plá tû, kfiovinaté lemy, vegetace skal a tûrbin, stepní porosty, suèové lesy a subxerofilní doubravy. Vroce 99 byl potvrzen v skyt 68 druhû vy ích rostlin, z toho je zvlá tû chránûn ch druhû, fiazen ch do kategorie druhû ohroïen ch hlaváãek jarní (Adonanthe vernalis), bûlozáfika liliovitá (Anthericum liliago), kozinec dánsk (Astragalus danicus), tafiice skalní (Aurinia saxatilis), modfienec tenkokvût (Muscari tenuiflorum), chrpa chlumní (Cyanus triumfettii), kavyl IvanÛv (Stipa joannis), divizna brunátná (Verbascum phoeniceum), Ïlu- Èucha smrdutá (Thalictrum foetidum), lilie zlatohlávek (Lilium martago, dub p fiit (Quercus pubescens) a pût v kategorii silnû ohroïen ch ãesnek tuh (Allium strictum), kozinec bezlodyïn (Astragalus exscapus), kavyl tenkolist (Stipa tirsa), starãek celolist (Tephroseris integrifolia), violka obojetná (Viola ambigua). Vyskytuje se zde také nûkolik druhû záraz, nezelen ch rostlin, z nichï nejvzácnûj í je patrnû záraza namodralá (Orobanche coerulescens). ZVÍ ENA Lokalita vyniká vysok m poãtem druhû hmyzu. Z koprofilních broukû je zajímav Aphodius scrutator, v jehoï pfiípadû se jedná o druh nález v âechách po Zlatníku uobrnic. Mezi znaãn m mnoïstvím mot lích druhû jsou nejnápadnûj í oba otakárci fenyklov (Papilio machaon) a vzácnû i ovocn (Iphilcides podalirius). Nejsevernûj í nalezi tû v âechách zde má vzácn suchozemsk stejnonoh kor Porcellio montanus. Kvantitativnû dobfie je vyvinutá malakofauna skalních stepí a tepl ch hájû (9 taxonû) s vûdãím druhem skalních stepí zrnovkou Pupilla triplicata, pozoruhodn je i v skyt drobniãky jiïní (Truncatellina claustralis), která se vyskytuje jen na osmi lokalitách v âeském stfiedohofií. Z obratlovcû (zji tûno 96 druhû) pfiekvapí hojn v skyt nûkolika druhû drobn ch savcû, napfi. rejska obecného (Sorex araneus), bûlozubky edé (Crocidura suaveolens), my ice lesní (Apodemus flavicollis), my ice kfiovinné (Apodemus sylvaticus), norníka rudého (Clethrionomys glareolus), a znaãn poãet druhû ptákû (59 druhû, z toho 5 druhû dravcû, pro které je Milá v znamn m orientaãním a rozhledov m místem i potravní základnou). LESNICTVÍ Ve smí eném listnatém lese na severních svazích pfievládá jasan, lípa, dub, babyka, jilm, osika, líska. Porosty jsou místy velmi husté, bylinné patro je díky nedostatku svûtla chud í. V 9. stol. byl na Milé umûle vysazen akát, z dne ního pohledu problematická dfievina. VYUÎITÍ Po navrácení pozemkû v PR a OP soukromému zemûdûlci je snaha o znovuzavedení fiízené pastvy ovcí a koz. Îádoucí je odstraàování spontánnû se ífiících kfiovin (jasan, trnka, nûkteré rûïe). Negativním dûsledkem náv tûvnosti je ruderalizace vrcholu kopce. Území je pod vlivem imisní a hlukové zátûïe (blízkost elektrárny Poãerady). V minulosti bylo území zasaïeno leteck m hnojením okolních polí. BIBLIOGRAFIE 9, 35, 38, 09 MAPA ÚZEMÍ strana 75 Milou pokr vá pestrá mozaika rostlinn ch spoleãenstev. Krutihlav obecn (Jynx torquilla) b val kdysi hojn m druhem, nyní se vyskytuje pouze ojedinûle. CHKO âs 43 5
Ústecko Národní pfiírodní rezervace Nejvy í hora âeského stfiedohofií. Mile ov u Lovosic, okres Litomûfiice V mûra: 5,8 ha 5 CHKO âs 44 Mile ovka 555 837 m Vyhlá eno: 95 DÛvodem ochrany jsou lesní ekosystémy na svazích dominantního trachytového kuïelu, spoleãenstva skal a sutí a dal í hodnoty a jevy, vypl vající z v jimeãného postavení Mile ovky mezi ostatními kopci âeského stfiedohofií (nejvy í hora, znaãné pfiev ení proti okolí, zvlá tnosti místního klimatu). Území NPR zaujímá témûfi cel jiïní svah kuïelu, na severní stranû v ak vystupuje hranice CHÚ aï k vrstevnici 740 m n. m. GEOLOGIE Masiv Mile- ovky je budován sodalitick m trachytem edé aï zelenavû edé barvy s vyrostlicemi alkalického Ïivce, hauynu, sodalitu a amfibolu. Hornina místy vytváfií mohutné sloupy, rozpadající se ikmo k podélné ose na desky. Pfii úpatí tu a tam vystupují i ãediãové horniny. JiÏní polovinu kuïele obepínají svrchnoturonské slíny v rûznû irokém lemu. Hranici mezi nimi a vulkanitem kryjí vût inou sutû. Severní polovina hory je kryta tfietihorními jíly, tufy, svahov mi hlínami a sutûmi. Pfii jihozápadním úpatí je plynulost svahû o sklonu aï 30 naru ena asi tfiicetimetrovou stûnou V fiích skal. Pod nimi smûrem k silnici Mile ov âernãice je rozsáhlá oblast sesuvû. Na nûkolika místech v NPR jsou pûkné ukázky ventarol. KVùTENA Prakticky celé CHÚ pokr vají lesní porosty. Na svûtlej ích místech nebo blízko skalních v chozû najdeme nûkolik zvlá tû chránûn ch druhû rostlin, napfi. kosatec bezlist (Iris aphylla) nebo lilii zlatohlávek (Lilium martagon), na podvrcholov ch sutích kapradinku skalní (Woodsia ilvensis), na teráskách a fiímsách V fiích skal tafiici skalní (Aurinia saxatilis) a mohutné vitální porosty medvûdice lékafiské (Arctostaphylos uva-ursi). ada druhû zde dosahuje v kového maxima svého v skytu v âr. ZVÍ ENA Fauna Mile ovky má v raznû lesní ráz se zastoupením podhorsk ch a horsk ch
CHKO âeské stfiedohofií hrad odumfiel ch smrãin pfii okrajích CHÚ). POZNÁMKA Mile ovka je dûleïit m turistick m cílem arozhledov m bodem. Na vrcholu je meteorologická observatofi ÚFA AV âr, pracující zde od roku 905, rûzná telekomunikaãní zafiízení a dal í objekty, jejichï provoz negativnû ovlivàuje vrcholovou a podvrcholovou ãást území NPR. Od severního úpatí vede na vrchol hory nákladní lanová dráha. V územním systému ekologické stability je Mile ovka souãástí nadregionálního biocentra. BIBLIOGRAFIE, 79, 80, MAPA ÚZEMÍ strana 70 druhû. PrÛzkumem bylo prokázáno, Ïe se zde vyskytuje 94 taxonû obratlovcû, z toho 73 se v NPR rozmnoïuje. Lesním biotopûm je pfiizpûsobeno na 90 % druhû, skalním necel ch 5 %. K velmi nepfiíznivému ovlivnûní fauny do lo rozvrácením pfiirozené vrcholové smrãiny pûsobením imisí. Ze zoogeografického hlediska tvofií Mile ovka ostrov horského prostfiedí v teplé oblasti âeského stfiedohofií. Chybí v raznû teplomilné druhy obratlovcû, s v jimkou V fiích skal absentují xerotermní druhy mûkk Û. Ze zajímavûj- ích druhû ÏivoãichÛ se vyskytují napfi. mlok skvrnit (Salamandra salamandra), oupálek dlouhoprst (Certhia familiaris), h l obecn (Pyrrhula pyrrhula), s kora parukáfika (Parus cristatus) a s kora uhelníãek (Parus ater), datel ãern (Dryocopus martius), v r velk (Bubo bubo), plch velk (Glis glis), pl ík lískov (Muscardinus avellanarius), netop r velk (Myotis myotis), netop r u at (Plecotus auritus) a netop r rezav (Nyctalus noctula). Na severním svahu byl zaznamenán v skyt horského plïe vrásenky pomezní (Discus ruderatus). LESNICTVÍ JiÏní svahy Mile ovky porûstá les s dominantním zastoupením dubu s pfiímûsí jasanu a lípy v mladkového pûvodu. Strmé jihov chodní kamenité svahy kryje porost s dubem a netvárnou bfiízou; smûrem do svahu nab vají dfieviny kfiovitého, zakrslého vzhledu. Severní cíp NPR se 00% zastoupením smrku je odtûïen a zalesnûn pfieváïnû dubem a bukem s pfiímûsí modfiínu (nálet bfiízy, znaãné zabufienûní). Prudké vysychavé jihozápadní svahy porûstá dub zimní s pfiímûsí bfiízy a jefiábu, smûrem k V fiím skalám pfiechází porost v dfiínovou doubravu aï kamenitou lesostep. Zbytek území patfií buãinám. Témûfi úplnû odumfiela vrcholová pfiirozená horská smrãina s vlajkov mi formami stromû, kdysi jedineãná z hlediska celého âeského stfiedohofií. Lesy Mile ovky jsou pod trval m vlivem imisí, relativnû ãasné jsou kody vûtrem, ledovkou a hmyzími kûdci. VYUÎITÍ Lesní porosty Mile ovky mají pfiedev ím ochranné funkce, a proto v nich pfieva- Ïují nejohleduplnûj í formy hospodafiení (s v jimkou ná- Mile ovka, nejvy í hora âeského stfiedohofií (836,5 m n. m.), nejvûtrnûj í místo âeské republiky. Tyãí se v lesnaté stfiední ãásti âeského stfiedohofií, v pozadí Kru né hory. CHKO âs 45 53
Ústecko GEOLOGIE Geologick podklad tvofií ãtvrtohorní fluviální sedimenty. KVùTENA Vrbotopolov luh s vtrou en m jilmem má bylinné patro silnû ovlivnûné eutrofizací záplavov ch labsk ch vod a sedimentû. Pfievládá kopfiiva dvoudomá (Urtica dioica), net kavka Ïláznatá (Impatiens glandulifera). Pfii bfiehu slepého ramene roste mel okoliãnat (Butomus umbellatus), kosatec Ïlut (Iris pseudacorus), Ïabník vodní (Alisma plantago-aquatica) a dal í druhy bahenních rostlin. ZVÍ ENA Z ptákû jsou udáváni napfi. ledàáãek fiíãní (Alcedo atthis), bukáãek mal (Ixobrychus minutus), orlovec fiíãní (Pandion haliaetus), ostralka tíhlá (Anas acuta). Poãetná b vá zimní kolonie kormoránû velk ch (Phalacrocorax carbo). Od poãátku 90. let 0. stol. se zde objevuje pravidelnû bobr evropsk (Castor fiber). LESNICTVÍ Vregionu velmi vzácn mûkk luh není podle evidence druhû pozemkû lesem, n brï ostatní plochou. Jeho existenci mûïe negativnû ovlivnit ãi ukonãit trvalé podstatné zv ení (pfiípadná v stavba plavebního stupnû po proudu) ãi zaklesnutí vodní hladiny (prohrábky fiíãního koryta). Pro druh pfiípad jiï v obecné rovinû existuje návrh simulování v chozího stavu s vyuïitím tlaku svahov ch vod a drobn ch pravobfieïních labsk ch pfiítokû. VYUÎITÍ CHÚ není obhospodafiováno s v jimkou provozování rybolovu ve slepém fiíãním rameni. PrÛbûÏnû je tfieba niãit rozmáhající se porosty invazivních, geograficky nepûvodních druhû (kfiídlatka japonská Reynoutria japonica). OdstraÀování padl ch kmenû (moïnost ovlivnûní plavební dráhy), je moïné pouze se souhlasem Správy CHKO âeské stfiedohofií. POZNÁMKA Dne ní poloostrov s luïním porostem b val je tû zaãátkem 0. stol. ostrovem. Lokalita je potenciálnû ohroïena v stavbou plavebních stupàû na dolním Labi. BIBLIOGRAFIE 7 MAPA ÚZEMÍ strana 68 Neboãadsk luh je jedin m chránûn m územím âeského stfiedohofií leïícím v nivû Labe. Pfiírodní památka Neboãadsk luh Slepé rameno Labe a poloostrov s mûkk m luhem pfii pravém labském bfiehu mezi Jakuby a Neboãady. Neboãady, okres Dûãín V mûra:,99 ha 7 30 m Vyhlá eno: 995 Hlavním motivem je ochrana slepého fiíãního ramene a poloostrova s vrbotopolov m luhem, kter je v znamn m hnízdi tûm a zimovi tûm ptactva. Na CHÚ pfiímo navazuje systém koncentraãních hrázek z. pol. 9. stol., které ohraniãují nûkolik postupnû se zaná ejících lagun. 54 CHKO âs 46
CHKO âeské stfiedohofií Národní pfiírodní rezervace Oblík Dominantní vrch (509 m n. m.) km v chodnû od Rané. Mnichov u Loun, Raná u Loun, okres Louny V mûra: 0,50 ha Vúzemí mezinárodního v znamu jsou cenná suchomilná spoleãenstva na v hfievném geologickém podkladu zásadité povahy v nejsu í oblasti âech, úzce závislá sv m druhov m sloïením na expozici a morfologii svahû, nadmofiské v ce a odli nostech pedogenetick ch pochodû. 355 509 m Vyhlá eno: 967 GEOLOGIE Oblík je v razn suk ve tvaru komolého kuïele, elipsovitû protaïeného ve smûru jihozápad-severov chod, budovan nefelinick m bazanitem. Sousední vrchy Srdov abrník jsou z olivinického nefelinitu. V echny tfii kopce prodûlaly podobn geologick v voj. Vznikly ve stejném období tfietihor na stejné tektonické linii. Patfií k nejtypiãtûj ím pfiedstavitelûm tzv. lineárních erupcí vâeském stfiedohofií. Mezi suky je zarovnan povrch na kfiídov ch horninách (spodní, stfiední, svrchní turon, coniak). Charakteristick m rysem je vznik sesuvû (nejvût í na záp. a sev. svahu pod Oblíkem). Nahromadûné zvûtraliny neovulkanitû zatûïují rozbfiedající slínovce v je tû dost pfiíkfie svaïit ch terénech. V pfiíhodn ch vlhãích obdobích sesuvy oïivují. KVùTENA Z botanického hlediska je Oblík skuteãn m modelov m územím pro studium stepní vegetace. Existují zde urãité vegetaãní jednotky, li ící se od sebe napfi. prûmûrnou druhovou pestrostí. Diskutovanou otázkou je analogie spoleãenstev svahov ch stepí Oblíku se zonálními stepními porosty. Bylo zde napfi. zmapováno roz- ífiení asociací Erysimo crepidifolii-festucetum valesiacae Klika a Carici humilis-festu- cetum sulcatae Klika a jejich souvislost s roz ífiením kfiovin (kompaktnûj í porosty na nûkolika místech pfii úpatí, v e po svahu vystupují v úïlabích s vy í vlhkostí). Severní svah Oblíku je pokryt lesem s nízk mi dfievinami. Vrcholové plato kopce je zãásti ruderalizováno. Hojn je v skyt zvlá tû chránûn ch druhû: hlaváãek jarní (Adonanthe vernalis), koniklec luãní ãesk (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), divizna brunátná (Verbascum phoeniceum), bûlozáfika liliovitá (Anthericum liliago), kozinec bezlodyïn (Astragalus excapus), kozinec rakousk (A. austriacus), kozinec dánsk (A. danicus), modfienec tenkokvût (Muscari tenuiflorum), ovsífi stepní (Helictotrichon desertorum), kavyl IvanÛv (Stipa joannis), kavyl sliãn (S. pulcherrima), kavyl chlupat (S. dasyphylla), kavyl tenkolist (S. tirsa), chrpa chlumní (Cyanus triumfettii), lilie zlatohlávek (Lilium martagon). Rostou zde rovnûï vzácné druhy orsej blatoucholist (Ficaria calthifolia) a kfiivatec pomofiansk (Gagea transversalis). ZVÍ ENA V znamná entomofauna je znaãnû podobná faunû NPR Raná s tím rozdílem, Ïe z ãeledi stfievlíkovit ch, patfiících mezi nejprozkoumanûj í skupinu, je zde mnohem ménû vlhkomiln ch druhû. Vertebratologick prûzkum v letech 98 83 ovûfiil v skyt 8 druhu obratlovcû (dal ích 0 v bezprostfiedním okolí). Nejpoãetnûj í jsou ptáci (66 druhû). K nejzajímavûj ím patfií moták pilich (Circus cyaneus), dfiemlík tundrov (Falco columbarius), dudek chocholat (Upupa epops), strnad zahradní (Emberiza hortulana), bûlofiit ed (Oenanthe oenanthe). Z plïû Pupilla triplicata, Vertigo alpestris, Balea perversa. LESNICTVÍ Na Oblíku roste les na severním svahu, mezi vrstevnicemi 400 500 m n. m. Témûfi v echny dfieviny jsou kfiovitého vzrûstu, nad 5 m v ky vystupují jen ojedinûle lípy, javory a jasany. V kefiovém patfie pfievládají hlohy, líska, jefiáb, kalina, skalník, dfiín, svída, rû- Ïe. Velmi bohaté bylinné patro zdej ího lesa reprezentuje ba- Ïanka vytrvalá (Mercurialis perennis), kopytník evropsk (Asarum europaeum), jaterník trojlaloãn (Hepatica nobilis), dymnivka dutá (Corydalis cava), violka srstnatá (Viola hirta), samorostlík klasnat (Actaea spicata), prvosenka jarní (Primula veris). Les, s dosud velkou úãastí lísky vznikl z ranû novovûké lískové v sadby. Líska se zde pûstovala na kûly do vinic. VYUÎITÍ Pro hospodáfiské vyuïití travních porostû byla podle sloïitosti terénních pomûrû typická pastva skotu a ovcí. Dnes citelnû chybí. Na postupu jsou vysokostébelná spoleãenstva akfioviny. Akát, kdysi vysazen na jiïním svahu Oblíku a na Srdovû, nutno periodicky hubit. Do území NPR je smûrována fiada vûdeckov zkumn ch projektû a jsou zde zaloïeny trvalé plochy pro sledování stavu rostlinné a Ïivoãi né sloïky (biomonitoring v CHÚ âr). Spolupráce s vysok mi kolami vyústila v fiadu témat diplomov ch prací. Vrchol kopce je turisticky vyhledávan m rozhledov m bodem. Obãas zde dochází k nepovolenému sportovnímu vyuïívání lokality (napfi. závûsné létání). POZNÁMKA Na vrcholu Oblíku je umístûn svûteln maják pro leteck provoz. Kdysi stávala na vrcholové plo inû i kaple (pûdorys zarostl kopfiivami). V pfiípravû je projekt na podstatné roz ífiení CHÚ o vrchy Srdov (48 m n. m.) a Brník (47 m n. m.) na v slednou v mûru pfies 80 ha. V územním systému ekologické stability je NPR Oblík souãástí nadregionálního biocentra. BIBLIOGRAFIE 4, 78, 93 MAPA ÚZEMÍ strana 74 NPR Oblík dominanta západní bezlesé ãásti âeského stfiedohofií. CHKO âs 47 55
Ústecko Národní pfiírodní památka Panská skála Jedno z na ich nejpopulárnûj ích a nejãastûji nav tûvovan ch chránûn ch území, poblíï silnice Kamenick enov Nov Bor. Kamenick enov, okres âeská Lípa V mûra:,6 ha 560 597 m Vyhlá eno: 953 Vynikající ukázka tzv. kamenn ch varhan, sloïen ch z velkého poãtu vût inou témûfi vertikálnû orientovan ch sloupcû nefelinického tefritu. Geomorfologick tvar mohl vyniknout teprve pfii profiíznutí lávového tûlesa ãinností lomu, kter tu získával sloupkov ãediã ve druhé polovinû 9. a v první polovinû 0. století. Po zastavení tûïby byl uznán mezinárodní v znam této lokality a byla nastolena ochrana garantovaná státem. GEOLOGIE Sloupcovitá odluãnost je vlastnost mlad ch vyvfielin. Souvisí se smr Èováním magmatu pfii chladnutí a tuhnutí. Sloupce jsou orientovány kolmo k plo e ochlazování. Jejich pfiíãn prûfiez má tvar pûti- ãi estiúhelníku, v jimeãnû se jedná i o jin n-úhelník. Podobn ch ukázek je v âeském stfiedohofií i v sousedních LuÏick ch horách více, Panská skála v ak patfií k nejreprezentativnûj ím. KVùTENA Vzhledem kpfiedmûtu ochrany nemá kvûtena území zásadní v znam. Jistou zajímavostí jsou rozsáhlé porosty borûvky ãerné (Vaccinium myrtillus) na jiïním úboãí skalního útvaru kamenn ch varhan, aãkoliv bûïn m ãediãov m horninám zásadité reakce se borûvka vyh bá. ZVÍ ENA Souãástí NPP je malé jezírko, vzniklé zaplnûním vytûïené prohlubnû sráïkovou vodou. Na vodu i drobn pfiíbfieïní mokfiad jsou vázány pro tento biotop obvyklé druhy (ryby, obojïivelníci, hmyz). Vzhledem k vûdãímu motivu ochrany jde v ak o zanedbateln v znam. LESNICTVÍ Území neleïí na lesním pûdním fondu. VYUÎITÍ Po ukonãení tûïby není jiï území hospodáfisky vyuïíváno. SlouÏí pouze k úãelûm vûdeck m a osvûtov m. V nûkolikalet ch periodách se provádí ãi tûní skalního útvaru od pleveln ch dfievin a zvûtralin, údrïba prûchozí stezky ainformaãních zafiízení, které trpí vysokou náv tûvností. BIBLIOGRAFIE 4, 7 MAPA ÚZEMÍ strana 76 Nejznámûj í ukázku sloupcovité odluãnosti ãediãe nalezneme na Panské skále u Kamenického enova. 56 CHKO âs 48
CHKO âeské stfiedohofií CHKO âs 49 57
Ústecko GEOLOGIE Masiv Ple ivce je budován sloupcovitû odluãn m olivinick m leucititem. V severní ãásti chránûného území je úzk pruh tufu, v okolí kaple sv. Jana Kfititele pfii západním úpatí se vyskytuje sklovit ãediã (limburgit). PodloÏí je tvofieno kfiídov mi sedimenty slínovci svrchnoturonského aï coniackého stáfií. Témûfi cel vrch je kryt mocn mi a velmi rozlehl mi sutûmi. Na nûkolika místech pfii jejich úpatí jsou ledové jámy, ve kter ch led a firnov sníh pfietrvává aï do zaãátku léta. Pod západním svahem je navíc vytvofien protisvah, uzavírající vanovit prostor s moïností akumulace studeného vzduchu. Na jin ch místech v horních partiích sutí v zimním období vyvûrá tepl vzduch (ventaroly). KVùTENA Kvûtena lokality není zvlá È atraktivní. ZVÍ ENA PrÛzkum spoleãenstev broukû sutí prokázal nejvy í druhovou rozmanitost pfii úpatí západního suèového svahu, kde je nejchladnûj í mikroklima. Pouze zde byl zji tûn v skyt chladnomilného stfievlíka Pterostichus negligens a typického druhu sutí Leistus montanus. V chladné severov chodní suti byl nalezen druh horsk ch a podhorsk ch poloh Choleva nivalis, v niï ích polohách vázan jen na inverzní, chladné lokality. Îije zde i horsk lesní plï vrásenka pomezní (Discus ruderatus). V horních ãástech sutí byla zji tûna pfiítomnost fiady teplomiln ch a suchomiln ch druhû. LESNICTVÍ Vût inu chránûného území mimo pohyblivé, nezazemnûné sutû, porûstají pfiirozené listnaté lesy s dubem, lípou, javorem, jasanem, bfiízou abfiekem. Lípy se odvaïují i do pohybliv ch sutí, kde jejich vûkovité exempláfie bizarního habitu pomáhají jejich stabilizaci. Na severním okraj území PP zasahuje kulturní smrãina, tûïce po kozená aï odumírající vlivem imisí, která je postupnû odtûïována. VYUÎITÍ Pfied vyhlá ením chránûného území probíhala v horní ãásti vrchu ve velkém lomu tûïba kamene (asi 7 000 m 3 roãnû). Tato ãinnost váïnû naru ila funkci ledov ch jam, neboè do lo k protûïení protisvahu vanovité ãásti v nejniï ím místû. Studen vzduch tudy mûïe nyní volnû odtékat. POZNÁMKA Na západním úpatí chránûného území Ple- ivcec stojí ranû barokní kaple sv. Jana Kfititele z roku 660, postavená na místû star í stavby, která byla zniãena za tfiicetileté války. Pfied kaplí roste skupina vûkovit ch dubû bizarního habitu, které jsou prohlá eny za památné stromy. BIBLIOGRAFIE 89 MAPA ÚZEMÍ strana 69 Pfiírodní památka Ple ivec âediãov vrch nad údolím TluãeÀského potoka, km severov chodnû od obce Kam k. Hlinná, Kam k, Mifiejovice, okres Litomûfiice V mûra: 3,65 ha 368 509 m Vyhlá eno: 966, v souãasné v mûfie pfiehlá en v roce 993 Detail ledov ch jam (podchlazená drolina) na Ple ivci. Celkov pohled na podchlazenou drolinu, ovlivnûnou sesuvem. V chránûném území je zaji tûna ochrana voln ch otevfien ch sutí, pokr vajících svahy a ãásteãnû i vrcholové partie kopce, se systémem proudûní vzduchu, umoïàujícím existenci ledov ch jam aventarol. 58 CHKO âs 50
CHKO âeské stfiedohofií pení kozinec bezlodyïn (Astragalus excapus), bûlozáfika liliovitá (Anthericum liliago), modfienec tenkokvût (Muscari tenuiflorum), silenka pau nice (Silene otites) a dal í druhy. Kdysi zde rostla i kriticky ohro- Ïená pískavice thesalská (Trigonella monspeliaca), v poslední dobû v ak nebyla nalezena. V znamn je v skyt nezelen ch rostlin záraz a zárazovek (Orobanche sp., Phelipauche sp.). V obdobném vegetaãním sloïení regenerují postupnû porosty na platech jednotliv ch etáïí b valého lomu. V severním cípu chránûného území pfii jeho hranici (mezi okrajem lesa ahranou lomové stûny vy í etá- Ïe) v ãasném jaru rozkvétá kfiivatec pomofiansk (Gagea transversalis). V ochranném pásmu se vyskytují ãetné vzácné druhy bfiichatkovit ch hub. ZVÍ ENA Vût í v znam má mûkk í a hmyzí fauna, i kdyï ochrann reïim území není na tento motiv speciálnû zamûfien. K nejatraktivnûj ím patfií setkání s poãetn mi mot lími druhy, mj. s otakárkem fenyklov m (Papilio machaon) a velmi vzácnû i ovocn m (Iphiclides podalirius). Pfiírodní památka Radob l Osamûl vrch s kovov m kfiíïem na vrcholu, 3 km západnû od centra Litomûfiic, pfiímo nad obcí Îalhostice. Litomûfiice, Îalhostice, okres Litomûfiice V mûra: 4,88 ha 300 399 m Vyhlá eno: 966 (b v. chránûn pfiírodní v tvor) a v roce 969 (b v. chránûné nalezi tû). V roce 99 slouãena dvû pûvodnû samostatná chránûná území. Ochrana je zamûfiena jednak na tûïbou odkryt severojiïní fiez vulkanick m tûlesem s dobfie vyvinutou sloupcovitou odluãností ãediãové horniny pfii uspofiádání souborû sloupcû v rûzn ch smûrech, jednak na zbytky jiïních a jihozápadních svahû s travinnou vegetací skalní stepi s bohatou populací divizny brunátné (Verbascum phoeniceum). GEOLOGIE Zbytek vulkanického tûlesa Radob lu, tvofien sloïen m v levem olivinického ãediãe, tlaãí zvûtralinov m plá tûm na okolní rozbfiedající kfiídové usazeniny. Cel jiïní svah pod kopcem smûrem kîalhosticím je postiïen poãetn mi aktivními i doãasnû zklidnûn mi sesuvy. Pfii jednom z nich do lo k vytvofiení pukliny a podle ní i k poklesu jiïní ãásti masivu kopce. Na puklinû vznikla pseudokrasová jeskynû pfies 0 m dlouhá. KVùTENA Ve spoleãenstvech skalní stepi mají kromû divizny brunátné (Verbascum phoeniceum) poãetné zastou- VYUÎITÍ Pozemky v CHÚ dnes nejsou obhospodafiovány pro patnou pfiístupnost a ãlenitost. Turistické vyuïití v docházkové vzdálenosti okresního centra je znaãné, vãetnû negativních, ale i pozitivních dopadû (napfi. nejvitálnûj í exempláfie kozince bezlodyïného jsou koncentrovány podél intenzivnû se lapávan ch ploch). POZNÁMKA Îádoucí by byl odbûr kamene z osypû, které jiï zakr vají témûfi /3 v ky lomové stûny. Masivní kovov kfiíï na vrcholu kopce byl instalován v. polovinû 90. let 0. století náhradou za star, kter se zfiítil po úderu blesku. BIBLIOGRAFIE 30, 37 MAPA ÚZEMÍ strana 7 TûÏba v lomu Radob l sice vrch po kodila, ale odkryla jeho jedineãnou vnitfiní stavbu. CHKO âs 5 59
Ústecko GEOLOGIE PÛvodnû podpovrchové tûleso je tvofieno ãediãovou horninou olivinick m nefelinitem. Bylo obnaïeno odnosem okolních mûkãích hornin svrchního a stfiedního turonu. Vznikl pfiíkr kontrast mezi v razn m vulkanick m reliéfem Rané a rovinat m ãi mírnû zvlnûn m terénem na kfiídov ch sedimentech v krajinû s pfiechodn m reliéfem mezi âesk m stfiedohofiím a âeskou tabulí. Typicky pro jihozápadní Stfiedohofií byla magmatem vyuïita jedna ztrhlin JZ-SV smûru, vznikl ch tektonick mi pohyby. KVùTENA Travnaté porosty jsou bohaté na tyto zvlá tû chránûné druhy: tafiice skalní (Aurinia saxatilis), bûlozáfika liliovitá (Anthericum liliago), kozinec bezlodyïn (Astragalus exscapus), kozinec rakousk (A. austriacus), kozinec dánsk (A. danicus), hlaváãek jarní (Adonanthe vernalis), koniklec luãní ãesk (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), divizna brunátná (Verbascum phoeniceum), hofiec brvit (Gentianopsis ciliata), ovsífi stepní (Helictotrichon desertorum), kavyl IvanÛv (Stipa joannis) a zvlá tû kavyl sliãn (Stipa pulcherrima), jehoï forma kavyl sliãn lys (Stipa pulcherrima f. nudicostata) je endemitem Rané. V posledních letech dochází ke zfietelné expanzi kfiovin (hloh, rûïe, srstka, ostruïiník). V masivu Rané, mimo hranice NPR, je jedna z mála znám ch lokalit pupavy bezlodyïné prodlouïené (Carlina acaulis subsp. caulescens). ZVÍ ENA Zoologické prûzkumy NPR se omezily zatím jen na hmyz (stfievlíkovití, mot li) a na obratlovce, jichï bylo zji tûno 65 druhû, z toho 56 se zde pravidelnû rozmnoïuje. Na Rané a na sousedním polním leti ti Hrádek dosud pfieïívá nepoãetná populace sysla obecného (Spermophilus citellus). Z ptákû byly pozorovány tyto v znaãnûj í druhy: lindu ka úhorní (Anthus campestris), strnad zahradní (Emberiza hortulana), bûlofiit ed (Oenanthe oenant- Kavylová step na Rané, v pozadí Oblík. Sysel obecn (Spermophilus citellus), typick stepní hlodavec. 60 CHKO âs 5 he), bramborníãek hnûd (Saxicola rubetra), na tahu téï moták pilich (Circus cyaneus). ZRané pochází jeden z mála ãesk ch exempláfiû orla stepního (Aquila rapax) údaj z roku 93. PrÛzkum stfievlíkovit ch prokázal zastoupení % z celkového poãtu taxonû Ïijících na území b valého âeskoslovenska, mj. Leistus montanus a Harpalus cisteloides. Vyskytuje se zde endemick pavouk skálovka Haplodrassus bohemicus. Ukonãením pastvy vymizelo z Rané nûkolik druhû teplomiln ch vrubounovit ch broukû. VYUÎITÍ Z hlediska ochrany pfiírody jde o jednu z nejkonfliktnûj ích lokalit. Je zde areál stfiediska sportovního létání, pofiádají se tu akce leteckého modeláfiství, na hranici NPR dochází k nepovolenému tábofiení, zákaz vstupu mimo cesty ãasto není dodrïován. Vroce 993 NPR z vût í ãásti vyhofiela. V minulosti se ve svazích kopce v tûsném sousedství NPR jezdil i motokros Ranská rokle. Chybûjící tradiãní pastva domácího zvífiectva v ak zpûsobuje zarûstání lokality kfiovinami, které je tfieba v souladu s plánem péãe redukovat. POZNÁMKA V územním systému ekologické stability je NPR Raná souãástí nadregionálního biocentra. BIBLIOGRAFIE 9, 9, 7 MAPA ÚZEMÍ strana 73 Národní pfiírodní rezervace Raná Bezlesá jihozápadní ãást trojvrcholového masivu (457 m n. m.) nad stejnojmennou obcí. Raná u Loun, okres Louny V mûra: 0,94 ha 307 406 m Vyhlá eno: 95. Je tû pfied tím (od roku 936) byla Raná mûstskou rezervací Loun. Mezinárodnû v znamná lokalita s dochovan mi zbytky xerotermních travinn ch spoleãenstev as v skytem kriticky ohroïeného ovsífie stepního (Helictotrichon desertorum) na západní hranici roz ífiení a s unikátními spoleãenstvy teplomiln ch a suchomiln ch bezobratl ch.
CHKO âeské stfiedohofií Národní pfiírodní rezervace Sedlo Nejvy í hora geomorfologického podcelku Vernefiické stfiedohofií (77 m n. m.), dominující Ú tûcké kotlinû. Horní Chobolice, Srdov, okres Litomûfiice V mûra: 4,0 ha 487 77 m Vyhlá eno: 968 Mohutn tefritov hfieben s pfiíkr mi svahy a mocn mi sutûmi stabilizovan mi vût inou pfiirozen mi listnat mi porosty, které jsou místy pralesovitého charakteru. Skály, orientované k jihu, porûstá vzácná teplomilná kvûtena. GEOLOGIE Sedlo je vulkanick peà, budovan sodalitick m tefritem tmavo edé barvy. Pfii severním okraji NPR nasedá trachytoidní hornina, místnû autometamorfnû rozlo- Ïená na pestfie zbarvené sekundární produkty. Nápadné protaïení vulkanického tûlesa podél pukliny severojiïního smûru zvûtráváním je tû více vyniklo. Byl vytvofien ostr, táhl hfieben s bizarními skalkami, roz ífien v okolí vlastního vrcholu hory a na kfiíïení zlomû. Neovulkanity Sedla prorazily svrchnokfiídové usazeniny merboltického abfiezenského souvrství (vápnité jílovce, kaolinické pískovce), náchylné k sesouvání. Rozhraní obou souvrství tvofií nejspí e okraj odluãné plochy mnoh ch recentních proudov ch sesuvû v bezprostfiedním okolí. KVùTENA Nelesní teplomilná spoleãenstva skal s kontinentálními aï kontinentálnû submediteránními prvky pfiecházejí pfies plá Èová kfiovinná spoleãenstva aï v lesní porosty, které porûstají naprostou vût inu území NPR. Vyskytuje se zde nûkolik zvlá tû chránûn ch druhû: tafiice skalní (Aurinia saxatilis), hvûzdnice alpinská (Aster alpinus) slabá populace na pokraji zániku, kosatec bezlist (Iris aphylla), prstnatec listenat (Dactylorhiza longebracteata), mûsíãnice vytrvalá (Lunaria rediviva), lilie zlatohlávek (Lilium martagon), star í prameny uvádûjí je tû okrotici dlouholistou (Cephalanthera longifolia) a okrotici ãervenou (Cephalanthera rubra). ZVÍ ENA Fauna NPR Sedlo má lesní ráz se zastoupením nûkolika horsk ch druhû. PrÛzkumem byl zji tûn v skyt 69 druhû obratlovcû (3 druhy obojïivelníkû, 4 plazû, 46 ptákû, 6 savcû). Druhy montánního charakteru jsou pfiedev ím ãolek horsk (Triturus alpestris), h l obecn (Pyrrhula pyrrhula), hnízdící v severní ãásti NPR datel ãern (Dryocopus martius), ofie ník kropenat (Nucifraga caryocatactes), lejsek ãernohlav (Ficedula hypoleuca), jehoï dominantní v skyt je indikátorem zachovalosti pralesovitého rázu lesních porostû. Z bezobratl ch zasluhují zmínky alespoà ãtyfii zvlá - tû chránûné druhy mot lû: batolec duhov (Apatura iris) a batolec ãerven (Apatura ilia), bûlopásek topolov (Limenitis populi) avoblasti skal otakárek fenyklov (Papilio machaon). Vminulosti byl pozorován tesafiík alpsk (Rosalia alpina). LESNICTVÍ Lesní porosty jsou tvofieny doubravou (horní polovina západního svahu), dubohabrovou buãinou (dolní polovina západního svahu), bikovou buãinou (severozápadní svah), lipovou javofiinou a bukojilmovou javofiinou (severov chodní svahy), pfiípadnû mozaikami spoleãenstev na jiïním svahu (javorová buãina). Jen okrajem zasahuje do NPR kulturní smrãina na západním svahu. VYUÎITÍ Hospodafiení v lese se omezuje na pfiírodû blízké zpûsoby, pfiípadnû náhradu smrãin listnat mi porosty. Hfieben Sedla je turisticky dostupn po znaãen ch trasách a má sezónnû pomûrnû vysokou náv tûvnost (dûtské tábory a soukromá rekreace v okolí). V NPR jsou zaloïeny trvalé plochy pro sledování stavu rostlinné a Ïivoãi né sloïky (biomonitoring v CHÚ âr). BIBLIOGRAFIE 74, MAPA ÚZEMÍ 7 Celkov pohled na NPR Sedlo. Kosatec bezlist ãediãov (Iris aphylla subsp. fiberi) roste v âeském stfiedohofií na nûkolika málo lokalitách. CHKO âs 53 6
Ústecko GEOLOGIE Ve svahu nad labsk m údolím vystupují dva stupnû (pásma skalek), odpovídající dvûma pfiíkrovûm nefelinického ãediãe, které se stfiídají s polohami tufû. Nápadná je vypreparovaná Ïíla monchiquitu s augitem, která vystupuje ve stfiední ãásti svahu. V sledkem rûzné odolnosti geologického podkladu vûãi erozní ãinnosti Labe (rychl rozpad nedostateãnû tmelen ch santonsk ch pískovcû v podloïí a sypk ch tufû, ulamování nadloïních ker z pfiíkrovû neovulkanitu, které sjíïdûjí do údolních poloh) je pfiíkrost stûn pod horní erozní hranou a rychl pfiechod do mírn ch svahû pfii úpatí. Ze Sluneãní stránû je téï popsán v skyt ventarol. KVùTENA Vegetaãní kryt tvofií pût základních formací: rostlinstvo skal, sutí, travnat ch ploch stepního charakteru, kfiovinaté porosty (v západní ãásti CHÚ umûle vysazen akát) a listnat les. Mimofiádnû bohat je v skyt zvlá tû chránûn ch druhû: tafiice skalní (Aurinia saxatilis), dvoj títek hladkoplod (Biscutella laevigata), kavyl IvanÛv (Stipa joannis), bûlozáfika liliovitá (Anthericum liliago), zlatovlásek obecn (Linosyris vulgaris), tfiemdava bílá (Dictamnus albus), hvozdík siv (Dianthus gratianopolitanus), kosatec bezlist (Iris aphylla), lomikámen vïdyïiv (Saxifraga paniculata), chrpa chlumní (Cyanus triumfettii), medovník velkokvût (Melittis melissophyllum), plamének pfiím (Clematis recta), kru tík tmavoãerven (Epipactis atrorubens), okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), okrotice ãervená (C. rubra), vemeník dvoulist (Platanthera bifolia) a lilie zlatohlávek (Lilium martagon). ZVÍ ENA V skyt 83 druhû obratlovcû (5 druhû plazû, 68 ptákû, 0 savcû), více neï polovina z nich se v PR také roz- mnoïuje. Z bezobratl ch bylo nalezeno 7 druhû mravencû (nûkteré se zde vyskytují na jediném místû v regionu) a fiada druhû pestfienek. LESNICTVÍ Listnat les v CHÚ vystupuje do v ky pfiibliïnû 30 m n. m., ze západu iz v chodu obklopuje vlastní rezervaci jako OP. V niï ích partiích ãásteãnû kryje suèová pole a je pomûrnû vlhk. Z dfievin jsou zastoupeny hlavnû dub, javor, lípa, habr, bfiek, babyka. VYUÎITÍ Území je bez hospodáfiského vyuïití. Opakovanû se provádí likvidace akátu v západní ãásti PR. Organizovan m horolezcûm je povoleno lezení na skalní vûïi ve stfiední partii svahu. Negativní vlivy blízké zástavby a chatafiení pronikají do ochranného pásma. BIBLIOGRAFIE 77, 99 MAPA ÚZEMÍ strana 7 Pfiírodní rezervace Sluneãní stráà Strm jihov chodní aï jiïní svah rozsochy Vysokého Ostrého (587 m n. m.) mezi Stfiekovem a Brnou nad Labem. Brná nad Labem, okres Ústí n. L. V mûra: 7,6 ha, OP,33 ha 49 4 m Vyhlá eno: 968 Teplomilná rostlinná spoleãenstva s poãetn m v skytem zvlá tû chránûn ch druhû na pestrém geologickém podkladu. Sluneãní stráà v znamná lokalita skalní stepi v údolí Labe, v pozadí Varho È s rozhlednou. Vegetace obsazuje postupnû i balvanité suti. 6 CHKO âs 54
CHKO âeské stfiedohofií nachová (Prenanthes purpurea), ostfiice pfievislá (Carex pendula), rozrazil horsk (Veronica montana), na vlhãích místech devûtsil bíl (Petasites albus). Na exponovan ch skalních v chozech roste nûkolik xerotermních druhû. ZVÍ ENA Byly zde pozorovány populace vesmûs lesních druhû obratlovcû napfi. mloka skvrnitého (Salamandra salamandra), slep e kfiehkého (Anguis fragilis), pu tíka obecného (Strix aluco), kalouse u atého (Asio otus), holuba hfiivnáãe (Columba palumbus) a holuba doupàáka (Columba oenas), ãápa ãerného (Ciconia nigra), kter hnízdí v blízkosti CHÚ v Tûchlovickém polesí. Îije zde rovnûï fiada drobn ch hmyzoïravcû a hlodavcû. LESNICTVÍ Témûfi nesmí ená buãina, v okolí vystupujícího skalního podloïí a pfii okrajích CHÚ s pfiímûsí javoru, dubu, habru, pfiípadnû jasanu. Jehliãnany (smrk, modfiín) jsou pfiítomny jen ojedinûle. Pfiestárlé porosty jsou na nûkolika místech profiedûné, s ponechan mi stromov mi zbytky, stromy s dutinami, s napadanou dfievní hmotou, coï je vhodné pro hnízdûní ptákû a v voj nûkter ch druhû hmyzu. Les má zde v raznou pûdoochrannou funkci. VYUÎITÍ CHÚ je bez hospodáfiského vyuïití, zásahy jsou omezeny na likvidaci jehliãnanû a podporu pfiirozené obnovy buku. Pfiírodní památka Stfiíbrn roh Hfieben a skalnat vrchol s pfiilehl mi ãástmi svahû, vybíhající nad údolí Labe z rozloïitého masivu Bukové hory (683 m n. m.). Tûchlovice nad Labem, okres Dûãín V mûra: 6,86 ha 400 57 m Vyhlá eno: 968 Stará buãina na ãediãovém podkladu, místnû s bohat ím bylinn m patrem je reprezentativní ukázkou buãin âeského stfiedohofií na pravém bfiehu Labe. GEOLOGIE Hfieben i vrchol Stfiíbrného rohu jsou tvofieny olivinick m ãediãem. Spolu s nûkolika dal ími vrcholy a skalisky Tûchlovického polesí byl obnaïen z pûvodní plo iny vypreparováním neovulkanického tûlesa erozní ãinností Labe ajeho drobn ch pravostrann ch pfiítokû. KVùTENA Podle terénních pomûrû je místy povrch bez jakéhokoliv krytu, místy jsou silné vrstvy nerozloïeného opadaného listí. Na vhodn ch stanovi tích mimo tyto plochy rostou typické druhy buãin: kyãelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos) a kyãelnice cibulkonosná (D. bulbifera), vûsenka POZNÁMKA V oblasti vrcholov ch skalisek jsou nepatrné stopy nûkdej ího turistického zafiízení. Dnes leïí CHÚ ve zklidnûné zónû prakticky bez náv tûvníkû. V územním systému ekologické stability je PP Stfiíbrn roh souãástí nadregionálního biocentra. MAPA ÚZEMÍ strana 76 Kvûtnatá buãina nad údolím Labe na svahu Bukové hory. CHKO âs 55 63
Ústecko GEOLOGIE Geologick podklad tvofií Ïivcov ãediã. Pfiíkré svahy jsou zãásti kryty suèov mi poli, jejichï spodní okraje b vají velmi chladné. Nejrozsáhlej í sutû jsou ve v kách mezi 500 530 m n. m. V nejspodnûj ích ãástech svahû na povrchu pfievládají oligocenní hlíny. KVùTENA Zvlá tû chránûné druhy rostlin jsou zastoupeny kavylem Ivanov m (Stipa joannis), kavylem tenkolist m (Stipa tirsa), bûlozáfikou liliovitou (Anthericum liliago), koniklecem luãním ãesk m (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), lilií zlatohlávkem (Lilium martagon), medovníkem velkokvût m (Melittis melissophyllum), dfiínem jarním (Cornus mas). Celkem bylo zji tûno 39 druhû vy ích rostlin, pfii úpatí sutí i druhy chladnomilné. Izolovan vzrostl porost borovice ãerné (Pinus nigra) nejeví tendenci k roz ifiování. Opaãnû se chovají kfioviny a lesní plá tû v sousedství lysiny, která se postupnû zmen uje. ZVÍ ENA V CHÚ byly v 50. a 60. letech provádûny orientaãní prûzkumy malakofauny a hmyzí fauny (broukû). Tehdej í entomologick prûzkum neprokázal vût í v znam CHÚ po této stránce, av ak pozdûj í prûzkumy, provádûné od roku 995, jejichï souhrnné v sledky nejsou dosud zpracovány, naznaãují pfiítomnost mnoha v znamn ch druhû, vázan ch pfiedev ím na sutû (napfi. Choleva spadicea, drabãík Coryphium angusticolle, apod.) a na pfiirozené listnaté porosty. LESNICTVÍ Zastoupeny jsou následující lesní typy: skeletová dubová buãina (pfii okrajích sutí), doubrava s dfiínem (na hlub ích pûdách) a kamenitá habrová doubrava (pfii horní hranici CHÚ) s ruderalizovan m podrostem z vrcholového plató tûpánovské hory se hlavnû na místa rozrytá zvûfií ífií kopfiiva dvoudomá (Urtica dioica). VYUÎITÍ CHÚ je v souãasnosti bez hospodáfiského vyuïití. Silnû nepfiíznivé tendence (roz- ifiování kfiovinatého lemu a doubrav na úkor stepní lysiny) by bylo moïné zvrátit pouze zavedením kontrolované extenzivní pastvy ovcí a koz. Îádoucí by bylo sníïení stavû zvûfie v okolí PP. Pfietrvává hluková a imisní zátûï ve smûru od Radovesické v sypky. Centrum CHÚ na svahu hory je bez napojení na síè vefiejn ch cest a turistick ch stezek, z ãehoï plyne t. ã. minimální náv tûvnost. BIBLIOGRAFIE 83 MAPA ÚZEMÍ strana 69 Pfiírodní památka tûpánská hora Strm jiïní aï jihozápadní svah tûpánovské hory pfiímo nad obcí tûpánov. Radovesice u Bíliny, tûpánov u Lukova, okres Teplice V mûra:,95 ha 480 60 m Vyhlá eno: 95 Ochrana spoleãenstev stepi a lesostepi na jedné z nejv e poloïen ch stepních lysin v âeském stfiedohofií, která horním okrajem dosahuje v - ky 608 m n. m. Pfiítomnost fiady v znamn ch druhû rostlin. 3 Velmi vzácn teplomiln pavouk kfiiïák pruhovan (Argiope bruennichi) se roz ífiil v 90. letech i do âeského stfiedohofií. Jedna z nejvy ích enkláv skalních stepí v âeském stfiedohofií. V raznû zbarven pfiástevník medvûdí (Arctia caja). 3 64 CHKO âs 56
CHKO âeské stfiedohofií Pfiírodní památka Tobiá Ûv vrch Bezles pahorek mezi poli a mûlk m údolím Zajeãického potoka 0,5 km západnû od obce Kozly. Kozly u Loun, okres Louny V mûra:,53 ha 35 354 m Vyhlá eno: 95. Je tû pfied tím v roce 936 vyhlásil státem garantovanou ochranu formou pfiírodní rezervace Státní památkov úfiad v Praze. Ochrana je zamûfiena pfiedev ím na obnovu a uchování podmínek pro v skyt zvlá tû chránûn ch druhû rostlin, mezi nimi i kriticky ohroïeného a v posledních letech rychle mizejícího koniklece otevfieného (Pulsatilla patens). GEOLOGIE Málo v razn ãediãov pahorek s nasedající spra ovou návûjí. KVùTENA Pfiekvapivû druhovû pestrá vegetace závisí sv m sloïením pfiedev ím na expozici svahû ke svûtov m stranám. Spoleãenstva s hlaváãkem jarním (Adonanthe vernalis), kavylem Ivanov m (Stipa joannis) a modfiencem tenkokvût m (Muscari tenuiflorum) pokr vají vût inou v chodní a jiïní svah. Na západním svahu roste koniklec otevfien (Pulsatilla patens), kter jinde zcela chybí. ZVÍ ENA Pfies nepatrnou rozlohu je Tobiá Ûv vrch pomûrnû v znaãnou lokalitou, prozkoumanou zejména po stránce malakozoologické a vertebratologické. PrÛzkumem v letech 970 76 bylo zji tûno 59 druhû obratlovcû s pfievahou nelesních druhû. Zji tûni byli napfi. moták pilich (Circus cyaneus), kfiepelka polní (Coturnix coturnix), bramborníãek hnûd (Saxicola rubetra), slavík obecn (Luscinia megarhynchos), strnad zahradní (Emberiza hortulana), sysel obecn (Spermophilus citellus) slabá populace, v poslední dobû nezji tûn, bûlozubka edá (Crocidura suaveolens). VYUÎITÍ Dfiívûj í obhospodafiování pozemku je nutné v souãasnosti nahrazovat jin mi postupy (vyfiezávání kfiovin, kontrolované vypalování v pfiedjafií). Byla posílena populace koniklece otevfieného (Pulsatilla patens), které hrozilo vymizení. BIBLIOGRAFIE, 49, 0, 7 MAPA ÚZEMÍ strana 77 Nenápadn pahorek uprostfied polí hostí velmi v znamnou stepní kvûtenu. Kavylová step na jiïním svahu Tobiá ova vrchu. CHKO âs 57 65
Ústecko GEOLOGIE Geologické pomûry v CHÚ a bezprostfiednû navazujícím okolí jsou pestré a pomûrnû sloïité. Vulkanická intruze je tvofiena nefelinick m bazanitem, sodalitick m tefritem a Ïiln m camptonitem. âetné jsou jevy mrazového zvûtrávání. Skalní útvar je vypreparován z kfiídov ch sedimentû a zbytkû vulkanoklastik. KVùTENA OstrÛvek teplomilné kvûteny v jedné z nejsevernûj ích ãástí labského údolí u nás (pfii vyústûní údolí drobného pravostranného pfiítoku). V skytují se zvlá tû chránûné druhy rostlin, napfi. tafiice skalní (Aurinia saxatilis), bûlozáfika liliovitá (Anthericum liliago), modfienec tenkokvût (Muscari tenuiflorum), lilie zlatohlávek (Lilium martagon). Nûkteré druhy pfiecházejí ze skalních tûrbin i do spár zdiva hradní zfiíceniny na vrcholu Vrabince. ZVÍ ENA Zoologická prozkoumanost území je zatím nízká. K dispozici jsou v sledky prûzkumu edafonu z roku 983 a orientaãního entomologického prûzkumu z roku 984. LESNICTVÍ Dfievinná skladba, kvalita a stav porostû korespondují s charakterem podloïí, konfigurací terénu a zvlá tnostmi místního klimatu. Jedná se ovût inou vitální porosty stfiedního stáfií s lípou, habrem, dubem, bukem, borovicí a bfiízou bez zjevného po kození, bohatû plodící, vykazující dobré pfiírûsty. VYUÎITÍ Hospodafiení je podfiízeno extremitû stanovi tû a velmi obtíïn m moïnostem pfiístupu. Omezuje se na provádûní nejnaléhavûj ích obnovních prvkû s cílem udrïení ãi zlep ení kvality stávajících porostû a maximálního pfiiblíïení se pfiirozené skladbû. Turistické vyuïití lokality je dáno romantickou rozervaností geomorfologického útvaru, atraktivním rozhledem z vrcholov ch skal a napojením CHÚ na síè znaãen ch cest. POZNÁMKA Na vrcholu Vrabince mezi skalními vûïemi lze spatfiit zbytky zdiva stfiedovûkého hradu ze 4. století, postaveného pány z Tûchlovic. MAPA ÚZEMÍ strana 75 Pfiírodní rezervace Vrabinec Dominantní skalní útvar nad svahy údolí Babûtínského (Rychnovského) potoka s pfiilehl mi sutûmi a suèov mi lesy. Babûtín, Pfiední Lhota u Tûchlovic, okres Dûãín V mûra: 8,77 ha 98 350 m Vyhlá eno v roce 993 Vrabinec je nûkolikanásobnou intruzí, tvofiící v plà pravdûpodobné pfiívodní dráhy. Stfiídají se tu svislé skalní stûny se tûrbinovou vegetací, volné sutû na svazích o sklonu aï 40 a suèové lesy. Jedná se o ostrov teplomilné kvûteny v chladnûj í a vlhãí ãásti âeského stfiedohofií. Skály Vrabince jsou v spou xerotermní kvûteny. Vypreparovan skalní útvar Vrabinec. 66 CHKO âs 58
CHKO âeské stfiedohofií odstranûním málo pevn ch okolních sedimentû erozní ãinností Labe. Národní pfiírodní památka Vrkoã Charakteristick skalní útvar, vybíhající z levého svahu labského údolí k Ïelezniãní trati Praha-Ústí n. L. VaÀov, mûsto Ústí n. L. okres Ústí n. L. V mûra:,4 ha 38 40 m Vyhlá eno: 966 Ochrana se vztahuje pfiedev ím na vynikající ukázku sloupcovité odluãnosti ãediãové horniny, orientované do tvaru obráceného vûjífie (milífie). Názornost rozsah tohoto jevu jsou na Vrkoãi jedineãné. V sousedství skalního útvaru je m vysok vodopád Podle ínského potoka, nejvy í v âeském stfiedohofií. 3 GEOLOGIE PodloÏí v CHÚ a okolí je tvofieno santonsk mi pískovci, nejmlad ími kfiídov mi sedimenty âeského stfiedohofií. Mají svûtle okrovou aï bílou barvu, místy jsou rezavû zbarveny Ïelezit mi roztoky. Mají znaãn obsah jílovit ch pfiímûsí a snadno zvûtrávají. V miocénu byly proraïeny ãediãov m magmatem. Jeho rozlivem po povrchu pískovcû vznikly pfiíkrovy, tuhnutím uvnitfi pískovcov ch vrstev Ïíly a pnû. Chladnoucí hornina rozpukala na sloupy, orientované kolmo k plo e tuhnutí. Pfiíkrov, z jehoï okraje pfiepadává vodopád v impozantním skalním amfiteátru, má mohutné svislé, vzájemnû dokonale soubûïné sloupy o prûmûru m. Vlastní tûleso Vrkoãe utuhlo uvnitfi souvrství pískovcû v podobû mohutné Ïíly pfii postupu ochlazování a tlakû souãasnû z nûkolika stran odtud vûjífiovité uspofiádání pûtiaï estibok ch sloupkû olivinického ãediãe o prûmûrech do 0 cm. V jemnozrnné základní hmotû ãediãe jsou patrny vyrostlice olivínu a pyroxenu a místy nûkolikamilimetrové dutinky s bíl mi zeolity. K odkrytí tûlesa neovulkanitu do lo KVùTENA BûÏná hájová a vlhkomilná kvûtena s mnoïstvím druhû typick ch pro su- Èové lesy. Vlastní skalní útvar porûstají trsy tafiice skalní (Aurinia saxatilis). ZVÍ ENA Hojn je v skyt mloka skvrnitého (Salamandra salamandra) na fiadû vlhãích míst v zástinu (i pfiímo podél prûchozích stezek). LESNICTVÍ Skladba dfievin suèov ch lesû je blízká pfiirozenému sloïení. Jilmov porost v rokli Podle ínského potoka odumfiel, zbytky byly pokáceny a odstranûny. VYUÎITÍ Dne ní vyuïívání území je zamûfieno na turistiku a krátkodobou rekreaci (vycházky obyvatel Ústí nad Labem, projekt pfiímûstského parkového lesa). Dfiívûj í tûïba santonsk ch pískovcû nad lev m bfiehem Podle ínského potoka byla rychle ukonãena (nepfiíli vhodná skláfiská surovina). POZNÁMKA âelo Ïíly Vrkoãe bylo v polovinû 9. století odtûïeno v souvislosti se stavbou Ïelezniãní trati, coï pomohlo k odkrytí nejznámûj í ukázky vûjífiovitého uspofiádání sloupkû. V pfiípravû je roz ífiení CHÚ na v mûru ha. BIBLIOGRAFIE 60, 66 MAPA ÚZEMÍ strana 73 a Vrkoã je proslul vûjífiovit m uspofiádáním ãediãové horniny. 3 Na podle ínském potoce pod Vrkoãem hnízdí stfiízlík obecn (Troglodytes troglodytes). CHKO âs 59 67
Ústecko NEBOâADSK LUH STR. 54 B EZINSKÉ TISY STR. 3 JÍLOVSKÉ TISY STR. 39 68 CHKO âs 60
CHKO âeské stfiedohofií HRADI ËANSKÁ LOUKA STR. 35 TùPÁNSKÁ HORA STR. 64 PLE IVEC STR. 58 CHKO âs 6 69
Ústecko B EZINA STR. 30 MILE OVKA STR. 5 LOVO STR. 48 70 CHKO âs 6
CHKO âeské stfiedohofií LIPSKÁ HORA STR. 47 SEDLO STR. 6 BOREâSK VRCH STR. 9 CHKO âs 63 7
Ústecko RADOB L STR. 59 BABINSKÉ LOUKY STR. 6 SLUNEâNÍ STRÁ STR. 6 7 CHKO âs 64
CHKO âeské stfiedohofií KOZÍ VRCH STR. 43 VRKOâ STR. 67 RANÁ STR. 60 CHKO âs 65 73
Ústecko OBLÍK STR. 55 JÁNSK VRCH STR. 38 BÍLÉ STRÁNù STR. 7 74 CHKO âs 66
CHKO âeské stfiedohofií MILÁ STR. 5 KAMENNÁ HÒRA STR. 4 VRABINEC STR. 66 CHKO âs 67 75
Ústecko ST ÍBRN ROH STR. 63 DUBÍ HORA STR. 33 HOL VRCH STR. 37 HRADI Tù STR. 36 LUÎICKÉ IPÁKY STR. 49 PANSKÁ SKÁLA STR. 56 76 CHKO âs 68
CHKO âeské stfiedohofií KAMENNÁ SLUNCE STR. 4 TOBIÁ ÒV VRCH STR. 65 FARSKÁ LOUKA STR. 34 MAGNETOVEC - SKALNÍ H IB STR. 50 KALVÁRIE STR. 40 KO ËÁLOV STR. 45 KUZOV STR. 46 BOB Í SOUTùSKA STR. 8 CHKO âs 69 77
Ústecko Památné stromy. Lípa malolistá, okres Ústí n. L., k. ú. Arnultovice u Luãního Chvojna, p. ã. 8/6, 8/0, v centru osady u silnice. O: 60 cm, Vs: 4 m, S: 350 let.. Modfiín opadav, okres Ústí n. L., k. ú. Babiny II., p. ã. 34, v lesním porostu nad osadou Nová Ves u Plánû. O: 90 cm, Vs: 8 m, S: 85 let. 3. Lípa malolistá, okres Ústí n. L., k. ú. Babiny II., p. ã. 37, urekreaãního objektu v osadû Nová Ves u Plánû. O: 37 cm, Vs:,5 m, S: 50 let. 4. Tis ãerven, okres Dûãín, k. ú. Bene ov nad Plouãnicí, p. ã. 4, v chodníku Cihelní ulice. O: 70 cm, Vs: 7 m, S: 00 let. 5. Modfiín opadav, okres Dûãín, k. ú. Bene ov nad Plouãnicí, p. ã. 5/, v zámeckém areálu.o: 360 cm, Vs: 5 m, S: 90 let. 6. Lípa malolistá, okres Dûãín, k. ú. Bene ov nad Plouãnicí, p. ã. 76, 84/5, za kostelem nad silnicí do Ovesné, dvojkmen, O: 345 cm, 35 cm, Vs: 9 m, S: 50 let. 7. Buk lesní, okres Ústí n. L., k. ú. Bláhov, p. ã. 8, 8, u turistické cesty Bláhov Li kov. O: 40 cm, Vs: 0,5 m, S: 30 let. 8. Platan javorolist, okres Dûãín, k. ú. Boletice nad Labem, p. ã. 6, skupina pûti stromû v areálu závodu Vlnap. O: 38 408 cm, Vs: 8 m, S: 00 let. 9. Jefiáb bfiek, okres Ústí n. L., k. ú. BoÏtû ice, p. ã. 65, poblíï polní cesty na âepec. O: 7 cm, Vs: 9 m, S: 85 let. 0. Lípa malolistá, okres Ústí n. L., k. ú. BoÏtû ice, p. ã. 96, u kapliãky. O: 4 cm, Vs: 9,5 m, S: 80 let.. Tis ãerven, okres Dûãín, k. ú. Bfieziny u Dûãína, p. ã. 847/, skupina ãtyfi stromû u vchodu do b valého parku. O: 75 47 cm, Vs: 8 0 m, S: 80 let.. Skupina stromû (jedlovec kanadsk, liliovník tulipánokvût, dva exempláfie borovice vejmutovky, katalpa trubaãovitá), okres Dûãín, k. ú. Bfieziny u Dûãína, p. ã. 33/, v b valém parku. O: 30 cm, Vs: 5 3 m, S: 80 00 let. 3. Jinan dvoulaloãn, okres Dûãín, k. ú. Bfieziny u Dûãína, p. ã. 33/, v b valém parku. O: 405 cm, Vs: m, S: 00 let. 4. Lípa malolistá, okres Ústí n. L., k. ú. âermná u Libouchce, p. ã. 965/, ve stfiedu osady u silnice. O: 476 cm, Vs: 7 m, S: 00 let. 5. Lípa malolistá, okres Ústí n. L., k. ú. âermná u Libouchce, p. ã. 9, poblíï rodinného domku na okraji osady. O: 388 cm, Vs: 7,5 m, S: 00 let. 6. Lípa malolistá, okres Ústí n. L., k. ú. âefieni tû, p. ã. 500, stromy poblíï rekreaãního domku ãp. 5. O: 400, 370 cm, Vs: 8 m, 7 m, S: 00 let. 7. Lípa malolistá, okres Ústí n. L., k. ú. âefieni tû, p. ã. 50, v oplocení rekreaãního objektu. O: 365 cm, Vs: 4,5 m, S: 00 let. 8. Lípa malolistá, okres Ústí n. L., k. ú. âefieni tû, p. ã. 495, u místní komunikace poblíï odboãky na Hlinnou. O: 390 cm, Vs: 8,5 m, S: 00 let. 9. Tis ãerven, okres Dûãín, k. ú. âeská Kamenice, p. ã. 96, za oplocením pfied kostelem sv. Jakuba. O: 333 cm, Vs: 8 m, S: 80 let. 0. Lípa malolistá, okres Ústí n. L., k. ú. âesk Bukov, p. ã. 43/, v zahradû b valé fary. O: 400 cm, Vs: 8 m, S: 00 let.. Lípa malolistá, okres Ústí n. L., k. ú. âesk Bukov, p. ã. 45, ve stfiedu osady Ma kovice. O: 933 cm, Vs: 7,5 m, S: 400 let.. Tis ãerven, okres Ústí n. L., k. ú. âesk Bukov, p. ã. 44, v osadû Ma kovice, poblíï místní komunikace do Dobkovic. O: 78 cm, Vs:,5 m, S: 00 let. 3. Liliovník tulipánokvût, okres Dûãín, k. ú. Dûãín, p. ã. 05, dva stromy pfied budovou kolského úfiadu v LázeÀské ulici. O: 7, 6 cm, Vs: 9 m, 8 m, S: 5 let. Lípa malolistá u místní komunikace v obci âefieni tû. Z chránûné lípy v Ma kovicích, která s obvodem kmene více neï 900 cm je pravdûpodobnû nejmohutnûj ím stromem okresu Ústí nad Labem, zbylo jiï jen torzo. 4. Tis ãerven, okres Dûãín, k. ú. Dûãín, p. ã. 346, na nádvofií zámku. O: 34 cm, Vs: 6 m, S: 00 let. 5. Tisovec dvoufiad, okres Dûãín, k. ú. Dûãín, p. ã. 390/, skupina sedmi stromû vzrostl ch a devíti mlad ch jedincû u koupali tû pod zámkem. O: 05 350 cm (7 stromû), 7 40 cm, Vs: 0 5 m, S: 50 let (vzrostlé stromy), 0 let (ostatní stromy). 6. Tisovec dvoufiad, okres Dûãín, k. ú. Dûãín, p. ã. 395, mezi Ïeleznicí a poliklinikou. O: 90 cm, Vs:,5 m, S: 50 let. 7. Buk lesní stfiihanolist, okres Dûãín, k. ú. Dûãín, p. ã. 346, na nádvofií zámku. O: 378 cm, Vs: 6,5 m, S: 00 let. 8. Jinan dvoulaloãn, okres Dûãín, k. ú. Dûãín, p. ã. 350, dvojkmen v areálu zámku. O:80 cm, 84 cm, Vs: 4, 6 m, S: 75 let. 9. Platan javorolist, okres Dûãín, k. ú. Dûãín, p. ã. 9, v parãíku mezi ulicemi Dvofiákovou a Obloukovou. O: 3 cm, Vs: m, S: 0 let. 30. Dub ãerven, okres Dûãín, k. ú. Dûãín, p. ã. 944, poblíï areálu koupali tû pod zámkem. O: 33 cm, Vs: 8,5 m, S: 00 let. 3. Platan javorolist, borovice Schwerinova, okres Dûãín, k. ú. Dûãín, p. ã. 40/, v areálu koupali tû pod zámkem. O: 369 cm, 73 cm, Vs: 8,5 m, 5,5 m, S: 00 let. 3. Jilm vaz, k. ú. Dûãín, p. ã. 94, odstavná plocha v Obloukové ulici. O: 37 cm, Vs. m, S: 00 let. 78 CHKO âs 70
CHKO âeské stfiedohofií 33. Lípa malolistá, okres Dûãín, k. ú. Dobrná, p. ã. 6/, 334/, vedle areálu matefiské kolky. O: 475 cm, Vs: 3,5 m, S: 50 let. 34. Lípa velkolistá, okres Litomûfiice, k. ú. Dolní ebífiov, p. ã. 6, v zaniklé osadû Horní ebífiov. O: 538 cm, Vs: 3,5 m, S: 00 let. 35. Lípa malolistá, okres Litomûfiice, k. ú. Dubiãná, p. ã. 533/, na návsi u kfiíïku. O: 405 cm, Vs: m, S: 300 let. 36. Lípa malolistá, okres Litomûfiice, k. ú. Hlinná, p. ã. 04/, krásnû vzrostl perspektivní strom na horním okraji obce u studny. O: 50 cm, Vs:,5 m, S: 50 let. 37. Lípa malolistá, okres Ústí n. L., k. ú. Homole u Panny, p. ã. 5, u b valého kfiíïku pfii silnici do Nové Vsi u Plánû. O: 3 cm, Vs: m, S: 80 let. 38. Lípa malolistá, okres Ústí n. L., k. ú. Homole u Panny, p. ã. 4, u b valého kfiíïku pfii silnici do Nové Vsi u Plánû. O: 0 cm, Vs : m, S: 80 let. 39. Jilm horsk drsn, okres Dûãín, k. ú. Horní Habartice, p. ã. 88, v lesním porostu u osady BrloÏec. O: 408 cm, Vs: 3 m, S: 50 let. 40. Lípa malolistá, okres âeská Lípa, k. ú. Horní Libchava, p. ã. 67, u polní cesty od hfibitova ve Sluneãné. O: 530 cm, Vs: 3 m, 50 let. 4. Trnovník akát, okres âeská Lípa, k. ú. Horní Libchava, p. ã. 80, p. ã. 697/3, na okraji obce u koly. O: 37 cm, Vs: m, S: 00 let. 4. Lípa malolistá, okres âeská Lípa, k. ú. Horní Libchava, p. ã. 70, u hospodáfisk ch budov na okraji obce. O: 489 cm, Vs: 5,5 m, S: 00 let. 43. Jasan ztepil, okres Ústí n. L., k. ú. Chuderovec, p. ã. 54, 55, Îìár u Velkého Chvojna, p. ã. 308/, v lesním porostu severozápadnû od osady Neznabohy. O: 50 cm, Vs: m, S: 0 let. 44. Javor babyka, okres Litomûfiice, k. ú. Jenãice, p. ã. 439/3, v oploceném ochranném pásmu vodního zdroje. O: 40 cm, Vs: 3 m, S: 80 let. 45. Jefiáb oskeru e, okres Litomûfiice, k. ú. Jenãice, p. ã. 439/, 0,5 km v chodnû od osady Ko Èálov. O: 358 cm, Vs: 6 m, S: 0 let. 46. Dub zimní, okres Litomûfiice, k. ú. Kam k, p. ã. 97/4, 97/6, tfii stromy u kaple sv. Jana Kfititele pod Ple ivcem, územnû jsou souãástí PP Ple ivec. O: 368 443 cm, Vs: 8,5 7 m, S: 00 let. 47. Lípa malolistá, okres Litomûfiice, k. ú. Konojedy, p. ã. 98, dva stromy u kostela. O: 30, 80 cm, Vs: 6,5 a 9,5 m, S: 80 let. 48. Lípa velkolistá, okres âeská Lípa, k. ú. Kozly u âeské Lípy, p. ã. 35/, vedle pfiístupové cesty k domku ãp. 09. O: 675 cm, Vs: m, S: 350 let. 49. Topol ãern, okres âeská Lípa, k. ú. Kravafie v âechách, p. ã. 549, poblíï hájovny ãp. 6 pfii silnici Kravafie Konojedy. O: 50 cm, Vs: m, 0 let. 50. Lípa malolistá, okres Litomûfiice, k. ú. Lhota u Medvûdic, p. ã. 4/, na návsi poblíï ãp. 4. O: 70 cm, Vs: 7 m, S: 300 let. 5. Lípa malolistá, okres Ústí n. L., k. ú. Lipová pod Blanskem, p. ã. 09/, v poli poblíï osady Lipová. O: 400 cm, Vs: 6,5 m, 00 let. 5. Jinan dvoulaloãn, okres Litomûfiice, k. ú. Litomûfiice, p. ã. 567, dva stromy v areálu b valé nemocnice. O: 0, 3 cm, Vs: 4,5 m, 70 let. 53. Jírovec maìal, okres Litomûfiice, k. ú. Litomûfiice, p. ã. 434, vareálu b valé nemocnice. O: 335 cm, Vs: m, S: 90 let. 54. Lípa malolistá, okres Ústí n. L., k. ú. LuÏec, p. ã. 0/, u silnice na pokraji osady. O: 73 cm, Vs: 9 m, S: 50 let. 55. Lípa malolistá, okres Ústí n. L., k. ú. LuÏec, p. ã. 4/, pfii okraji osady poblíï rekreaãního objektu. O: 403 cm, Vs: 4 m, S: 80 let. 56. Lípa malolistá, okres Most, k. ú. LuÏice u Mostu, p. ã. 984/, uvchodu na hfibitov. O: 486 cm, Vs: 0m, S: 350 let. 57. Lípa malolistá, okres Ústí n. L., k. ú. Lysá, p. ã. 44/, v centru osady. O: 430 cm, Vs: 6 m, S: 50 let. 58. Dub letní, okres Dûãín, k. ú. Merboltice, p. ã. 60/-, u domu ãp. na horním okraji obce. O: 453 cm, Vs: m, S: 00 let. 59. Lípa malolistá, okres Dûãín, k. ú. Merboltice, p. ã. 5, pfii hlavní silnici, poblíï ãp. 59, O: 400 cm, Vs: 5 m, S: 80 let. 60. Lípa malolistá a lípa velkolistá, okres Teplice, k. ú. Mûrunice, p. ã. 664/, u kostela. O: 85, 380 cm, Vs: 6 a 0 m, S: 50 let (obû). 6. Mi pule nûmecká, okres Litomûfiice, k. ú. Mifiejovice, p. ã. 087, 088, u silnice na konci obce. O: 55 cm, Vs: 4,5 m, S: 50 let. 6. Lípa malolistá, okres Ústí n. L., k. ú. MojÏífi, p. ã. 06, /3, pfied kostelem sv. Judy Tadeá e. O: 5 cm, Vs: m, S: 90 let. 63. Lípa malolistá, okres Ústí n. L., k. ú. MojÏífi, p. ã. 5/, na Hlavní ulici, O: 5 cm, Vs: 7 m, S: 90 let. 64. Lípa malolistá, okres Ústí n. L., k. ú. Nová Ves, p. ã., u kapliãky ve stfiedu vsi. O: 540 cm, Vs: 9 m, S: 50 let. 65. Jefiáb oskeru e, okres Litomûfiice, k. ú. Oparno, p. ã. 554/, v lesním porostu, pfii hlavní cestû na Lovo. O: cm, Vs: 0 m, S: 75 let. 66. Lípa malolistá, okres Dûãín, k. ú. Ovesná, p. ã. 44/, v centru osady u rekreaãní chalupy. O: cm, Vs: 8 m, S: 00 let. CHKO âs 7 79
Ústecko 67. Lípa malolistá, okres Dûãín, k. ú. Ovesná, p. ã. /-, 5, v osadû u hlavní silnice. O: 5 cm, Vs: 8 m, S: 00 let. 68. Dub letní, okres Litomûfiice, k. ú. Pnûtluky u Podsedic, p. ã., pfied zámkem u toãny autobusu. O: 45 cm, Vs: 4 m, S: 00 let. 69. Platan javorolist, okres Dûãín, k. ú. Podmokly, p. ã. 660, dva stromy v areálu uãili tû v ulici Jifiího z Podûbrad. O: 50 a 370 cm, Vs: 5 a 3 m, S: 0 let. 70. Jinan dvoulaloãn, okres Dûãín, k. ú. Podmokly, p. ã. 8, pfied budovou vlastivûdného muzea. O: 37 cm, Vs: 7 m, S: 00 let. 7. Tisovec dvoufiad, okres Dûãín, k. ú. Podmokly, p. ã. 8, dva stromy v areálu SâE v Teplické ulici. O: 38, 365 cm, Vs: 4 m, 6 m, S: 0 let. 7. Platan javorolist, okres Dûãín, k. ú. Podmokly, p. ã. 963, 964/, ãtyfii stromy na Bene ovû námûstí. O: 8 9 cm, Vs: 0,5 m, S: 0 let. 73. Borovice vejmutovka, okres Ústí n. L., k. ú. Roztoky nad Labem, p. ã. 67, v parku vily mezi silnicí a Ïeleznicí Praha Dûãín. O: 75, Vs: 7,5 m, S: 80 let. 74. Lípa malolistá, okres Dûãín, k. ú. Rychnov u Vernefiic, p. ã. 73/, p. ã. 34/, poblíï rekreaãní chalupy na dolním okraji osady. O: 640 cm, Vs: 3,5 m, S: 80 let. 75. Jasan ztepil, okres Dûãín, k. ú. Rychnov u Vernefiic, p. ã. 73/4, u rekreaãní chalupy na okraji zástavby. O: 485 cm, Vs: 4 m, S: 0 let. 76. Lípa malolistá, okres Louny, k. ú. Sinutec, p. ã. 40, v areálu kaple sv. Víta, O: 38 cm, Vs: 4 m, S: 00 let. 77. Dub zimní, okres Ústí n. L., k. ú. Slavo ov, p. ã. 50, v poli poblíï silnice na âesk Bukov. O: 84 cm, Vs: 5,5 m, S: 0 let. 78. Tis ãerven, okres Dûãín, k. ú. Stará Bohynû, p. ã. 44/, p. ã. 5/ v osadû pfii hlavní komunikaci, O: 46 cm, Vs: m, S: 90 let. 79. Lípa malolistá, okres Ústí n. L., k. ú. Stebno u Dubic, p. ã. 4/3, 7, dva stromy pfied vchodem na hfibitov. O: 495, 80 cm, Vs: 6 m, 3,5 m, S: 300 let. 80. Buk lesní, okres Ústí n. L., k. ú. Stfiekov, p. ã. 89, v lese nad Novoveskou ulicí. O: 368 cm, Vs: m, S: 30 let. 8. Lípa malolistá, okres Ústí n. L., k. ú. Suletice, p. ã. 493, u rekreaãního. objektu ãp. v osadû ByÀov. O: 344 cm, Vs: 9 m, S: 50 let. 8. Lípa malolistá, okres Ústí n. L., k. ú. achov, p. ã. 79/, v dolní ãásti osady poblíï rekreaãního domku. O: 438 cm, Vs: 0 m, S: 00 let. 83. Javor babyka, tis ãerven, okres Ústí n. L., k. ú. achov, p. ã. 3/, 3, 800, v poli na konci osady. O: 4, 35 cm, Vs: 0 m, 5 m, S: 90 00 let. 84. Lípa malolistá, okres Litomûfiice, k. ú. Tfiebenice, p. ã. 54, ve farské zahradû. O: 30 cm, Vs: 8,5 m, S: 50 let. 85. Lípa malolistá, okres Dûãín, k. ú. Valkefiice, p. ã. 53/, v poli nad obecním úfiadem. O: 365 cm, Vs: 4 m, 80 let. 86. Buk lesní, okres Ústí n. L., k. ú. Velké Bfiezno, p. ã. 943, v lesním porostu vedle b valé drtírny opu tûného lomu. O: 485 cm, Vs: 30 m, S: 00 let. 87. Javor babyka, okres Ústí n. L., k. ú. Velké Bfiezno, p. ã. 3,33, lev bfieh Ole nického potoka pod Ïeleznicí. O: 36 cm, Vs: 4 m, S: 90 let. 88. Jefiáb bfiek, okres Ústí n. L., k. ú. Velké Bfiezno, p. ã. 86/, 943, na okraji lesa nad obcí. O: 4 cm, Vs: 4,5 m, S: 80 let. 89. Skupina stromû (lípa malolistá, modfiín opadav, buk lesní), okres Ústí n. L., k. ú. Vitín u Malého Bfiezna, p. ã. 93, 06, v zaniklé osadû Vitín. O: 0 40 cm, Vs: 9,5 m, S: 70 00 let. 90. Lípa malolistá, okres Ústí n. L., k. ú. Vitín u Malého Bfiezna, p. ã. 08, v zaniklé osadû Vitín. O: 550 cm, Vs: 3,5 m, S: 00 let. 9. Lípa malolistá, okres âeská Lípa, k. ú. Volfartice, p. ã. 300/, ve stfiedu obce u rekreaãního domku. O: 338 cm, Vs: 4 m, S: 50 let. 9. Lípa malolistá, okres Ústí n. L., k. ú. Zubrnice, p. ã. 63, 543, 635, naproti domu ãp. 35, poblíï poïární zbrojnice. O: 90 cm, Vs: 6 m, S: 50 let. 93. Lípa malolistá, okres Ústí n. L., k. ú. Zubrnice, p. ã. 67, ve stfiedu obce u hlavní silnice. O: 37 cm, Vs: m, S: 00 let. 94. Jefiáb oskeru e, okres Litomûfiice, k. ú. Îalhostice, p. ã. 898/, vb valé vinicích pod Radob lem. O: 59 m, Vs:,5 m, 00 let. 95. Lípa malolistá, okres Ústí n. L., k. ú. Îìár u Velkého Chvojna, p. ã. 53, na okraji osady u rekreaãní chalupy. O: nezmûfiiteln z dûvodu rozevfiení kmene (pfiíli ná ãlenitost), Vs: 6 m, S: 00 let. 96. Dub zimní, okres Ústí n. L., k. ú. ÎeÏice u Chuderova, p. ã. 70, pfii silnici ÎeÏice Ne tûmice. O: 340 cm, Vs: 9,5 m, S: 0 let. 97. Dub zimní, okres Teplice, k. ú. Îim, p. ã. 80, vpravo od silnice do Bofiislavi. O: 90 cm, Vs: 3,5 m, S: 00 let. Dub zimní u obce Slavo ov stojí osamocenû uprostfied polí Skupina exotick ch tisovcû dvoufiad ch roste na koupali ti v Dûãínû. 80 CHKO âs 7