Francie (Francouzská republika)

Obecné informace Francie je zakládajícím členem EU, resp. ESUO - vzniklo na základě tzv. Schumanova plánu v roce 1952 (Robert Schuman byl francouzským ministrem zahraničí v letech 1948-1953) 1953) x ESUO je ustanoveno Pařížskou smlouvou (1951 Paříž), byla podepsána na 50 let jako jediná zakládající smlouva ES. Jako silný členský stát usiluje o prohlubování stávající integrace a dává mu přednost před rozšířením. Spolupráce Francie a Německa je považována za hnací sílu Evropské unie. Počet hlasů v EP = 72 Správní členění: 22 regionů + 4 zámořská území Státní zřízení: parlamentně prezidentská republika, unitární stát Forma vlády: parlamentně prezidentská Hlava státu: Nicolas Sarkozi (od 17.5.2007)

Politická charakteristika Francie je podle Ústavy přijaté za prezidenta Charlese de Gaulla dne 4. října 1958 (tzv. Ústava V. republiky) parlamentní demokratickou republikou s poloprezidentským systémem. Cílem úpravy francouzských ústavních institucí z roku 1958 bylo posílit výkonnou moc státu oproti předchozímu období, kdy ústava připisovala příliš velké pravomoci zákonodárným orgánům, což mělo za následek politickou nestabilitu v zemi (časté vyslovování nedůvěry vládě ze strany parlamentu).

Hlava státu Prezident - je v režimu V. republiky klíčovým, určujícím činitelem. Předseda vlády je spíše nevýraznou figurou. Jeho význam stoupá v obdobích tzv. kohabitace - kdy prezident a předseda vlády pocházejí z opozičních politických stran. Hlavní znaky současného politického systému: Prezident republiky je volený na období 5ti let přímou všeobecnou volbou na principu absolutní většiny (většinou až ve 2. kole). Počínaje funkčním obdobím 2002-2007 je délka mandátu prezidenta 5 let (dříve 7 let). Současným prezidentem je od května 2007 Nicolas SARKOZY. Následující prezidentské volby se budou konat v roce 2012.

Hlava státu Pravomoci prezidenta: jmenuje předsedu vlády a na jeho návrh rovněž členy vlády. po konzultaci s předsedou vlády a předsedy obou komor parlamentu může rozpustit Národní shromáždění podepisuje zákony může podrobit referendu každý zákon týkající se organizace veřejných institucí nebo směřující k ratifikaci smlouvy v případě ohrožení státu přebírá po konzultaci s předsedou vlády, předsedy obou komor parlamentu a předsedou Ústavního soudu mimořádné pravomoci osobně řídí zasedání vlády

Vláda Současná vláda působí od 19. června 2007. Současným premiérem Francie je François Fillon,, jmenovaný prezidentem Sarkozym 17. května 2007. Předseda vlády je spíše nevýraznou figurou. Jeho význam stoupá v obdobích tzv. kohabitace - kdy prezident a předseda vlády pocházejí z opozičních politických stran.

Parlament Dvoukomorový parlament se skládá z Národního shromáždění a Senátu. Národní shromáždění má 577 členů volených na 5 let většinovým systémem v přímých dvoukolových volbách. Národní shromáždění je vnímáno jako komora bez větších pravomocí, klíčový význam pro rozpočet má Ministerstvo financí. Senát má 331 členů volených nepřímo na 6 let.

Veřejná správa Francie je rozdělena na 26 regionů. Z toho 22 leží v evropské části Francie, z nichž jeden tvoří Korsika se zvláštním statutem a zbylé 4 jsou tvořeny jedním departementem a bývají tak označovány jako Zámořské departementy a regiony. Regiony se dělí na departementy, kterých je ve Francie 100, z toho 4 zámořské.

Veřejná správa Regiony jsou vyššími strukturami místní VS. Územní samosprávu v nich vykonává rada přímo volená ve všeobecných volbách. Do její kompetence náleží péče o celkový eko, soc. a kulturní rozvoj regionu. Za tím účelem rada uzavírá dohody se státními a dalšími orgány institucemi. Rada ze svého středu volí prezidenta a viceprezidenta. V čele reg. státní správy stojí prefekti jmenovaní dekretem vlády. Jsou to zástupci ministerstev, hájí a na území regionu prosazují státní zájmy, vykonávají správní a finanční kontrolu nad nižšími články správy (departementy a municipalitami).

Veřejná správa Departementy jsou dekoncentrovanými územními jednotkami státu a decentralizovanými články veřejné správy. Zastupitelskými orgány v departementech jsou generální rady, volené ve všeobecných volbách. Z řad svých členů volí předsednictvo (tzv. komisi) jemuž předsedá prezident a v jeho nepřítomnosti viceprezident. Generální rada jako orgán samosprávy nemůže projednávat žádnou otázku bez předchozího souhlasu prefekta řídícího úřad státní správy.

Veřejná správa Základní správní jednotkou je obec. V komunálních volbách jsou vždy na období 6 let volena zastupitelstva a rady, které ze svých řad volí starostu a jeho zástupce. Každý z členů rady odpovídá za některou z oblastí komunální politiky (finance, soc. záležitosti, veř. práce apod.)

Veřejná správa Starosta si zřizuje své vlastní poradní orgány (tzv. kabinety). Jeho postavení má povahu: je pověřen výkonem územní samosprávy, státní správy zastupuje obec navenek. Spravuje obecní majetek, vydává povolení k podnikatelským a dalším činnostem, reguluje urbanistický rozvoj obce, podává radě návrhy, předkládá jí ke schválení roční rozpočtu má i další práva a povinnosti. Zdrojem příjmů rozpočtů obcí jsou jednak místní daně (daň z nemov., pozemk.) jednak dotace od státu, jednak příjmy obce z jejích vlastních ekonomických aktivit. Výkonným orgánem obce je její úřad vedený tajemníkem

Veřejná správa Pravomoci obcí jsou poměrně rozsáhlé. Municipality odpovídají za základní školství, soc. politiku, za údržbu místních komunikací, správu sítě vodovodů, kanalizací a za poskytování široké palety dalších veřejných a veř. pros. služeb. Obce se sdružují do obvodů a kantonů, v nichž však zastupitelské orgány již neexistují. Obvody jsou mezistupněm ústředně řízené správy a kantony, z nichž několik tvoří departement.

Veřejná správa - shrnutí Ze správního hlediska se Francie dělí na obce (komuny), departementy, regiony a zámořská území. Obyvatelé obcí volí obecní rady na 6 let v jejichž čele jsou starostové, potvrzovaní premiérem. Zastupitelským orgánem departementů je generální rada volena přímo na 6 let její předseda je výkonným orgánem. Představitelem ústřední moci je prefekt. Každý region si volí radu regionu ústřední moc reprezentuje prefekt regionu. V zámořských územích volí obyvatelé místní shromáždění, které zřizuje výkonnou radu, v jejímž čele stojí nejvyšší komisař jmenovaný francouzskou vládou.

Veřejná správa Ve Francii tvoří státní správu 4 úrovně: celostátní, regionální, oblastní, a obecní. Francie je spolu s Německem hlavním představitelem tzv. evropsko- kontinentálního pojetí správy, které se utvářelo po staletí, tzn. uplatňuje se systém právního státu. Stát je pomocí práva ústřední integrační silou. Zákonodárství podrobně upravuje organizační, kompetenční i procesní stránku VS. VS je manažerizaci a ekonomizaci méně otevřená než tvz. Anglosaský systém VS. Od francouzské revoluce se ve Francii jako první evropské zemi postupně uskutečňovala zásadní demokratická přeměna správního systému. Již za revoluce byly vytvořeny departementy, které dodnes tvoří základnu administrativního uspořádání státu.

Veřejná správa Požadavek regionální autonomie byl ve Francii od konce 50. let a zejména od roku 1972, kdy byly vytvořeny regiony, ovšem pouze pro nekoncentrovaný výkon státní správy. Regionální úřady byly tehdy pověřeny koordinováním aktivit státní správy v departementech. Jedním z hlavních cílů sledovaných vytvořením regionů bylo počátkem 70. let úsilí o celkové zvýšení účinnosti správní činnosti. Za rozhodující přelom je pokládáno přijetí prvního z tzv. decentralizačních zákonů v roce 1982 na jehož základě byly zvýšeny pravomoci volených orgánů obcí a departementů.

Veřejná správa Současně byla územní samospráva zavedena i na úrovni regionů. Reforma veřejné správy byla přímo spjata s hodnocením efektivity činnosti organizací financovaných ze státního rozpočtu a jednotlivých úřadů. Na základě toho byl také počátkem devadesátých let zahájen proces tzv. debyrokratizace centra. Právní postavení úředníků územní samosprávy bylo posíleno vyhlášením Statutu místního úředníka, který jim zaručil obdobné postavení, jakého používají úředníci státní správy.

Veřejná správa Výrazem posílené územní samosprávy se stalo především vytvoření regionálních a departementních generálních rad v čele s prezidenty volenými členy rad. Prefekti jmenovaní vládou se stali jen představiteli jednotlivých ministrů a jako takoví jsou klíčovými koordinátory různých aktivit prováděných na regionální a na departementní úrovni. Součastně dbají na legalitu prvních opatření přijímaných a vyhlašovaných volenými představiteli obcí.v případě, že vyhlášky či nařízení jsou v rozporu s právním řádem, jsou povinni pozastavit jejich platnost a postoupit je ke konečnému rozhodnutí správnímu soudu.

Veřejná správa Ve franc. státní správě se nerozlišují státní zam- ci a ti, kdo mají formální status státní služby (fonctionnaires). Další rozdíl se projevuje mezí státní službou a službou v místních orgánech. Pod pojmem státní úředníci (fonctionnaires) se zahrnují zam-ci centrálních státních orgánů (nikoli veřejného sektoru v širším smyslu jako např. vojenský personál x učitelé a zam-ci telekomunikací)

Veřejná správa V souladu se zněním ústavy za státní službu odpovídá premiér. Úkoly na totmot úseku plní státní sekretář, jemu je podřízen Generální ředitel správy a státní služby a jeho úřad. Ministr financí podepisuje veškeré dokumenty vztahující se ke státní slu, pokud mají finanční dopady.

Vzdělávání úředníků VS Vzdělávání a výchova úředníků je značně centralizována Na vedoucí fce ve státní správě jsou přednostně zařazováni absolventi Národní školy správy (ENA) (1945 Paříž) ENA nabízí 3 různé konkursní zkoušky: Externí konkurs zk určená pro všechny uchazeče s univerzitním vzděláním do věku 25 let Interní konkurs zk určená státním úředníkům mladším 32 let, kteří mají min. 5 let praxe ve státní správě) nevyžaduje se u nich VŠ vzdělání) Přijímací ZK určena osobám, které mají min. 8 let praxe mimo státní správu

Vzdělávání úředníků VS Přijímací ZK se skládají ze znalosti legislativy, ekonomiky, sociálních a mezinárodních, politických otázek a z jazyků. Součást ZK je prověření i tělesné zdatnosti. Po úspěšném absolvování přijímací ZK je uchazeči stanoven 2letý studijní plán. ENA nabízí 4 studijní obory. Mimo ENA existuje ve FR řada dalších vzdělávacích institutů a škol.

Vzdělávání úředníků ve VS Profesní vzdělávání VS zahrnuje: Přípravu na vstupní konkursní ZK Nástupní školení Krátkodobá školení v průběhu služby Ve FR rovněž působí Mezinárodní institut VS (IIAP) založen v roce 1966 zřízen státním tajemníkem ministerstva vnitra, ten je zodpovědný za státní službu a správní reformu. Celý systém vzdělávání je založen na praktických cvičeních.

Vzdělávání úředníků VS Vzdělávání místní správy je řízeno z Národního střediska pro přípravu pracovníků VS (1987), v čele stojí 34 členná správní rada (12 členů zastupuje obce, 3 departementy, 2 regiony a 17 členů je voleno z řad správních úředníků). V případě úvodního povinného vzdělávání všichni noví pracovníci místní správy absolvují 8týdenní kurzy. Na Vstupní kurzy navazují 10denní specializované kurzy. Více viz. Evropská VS (Rýznar, Šimonová, 2006, str. 81-83) 83)