MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta sociálních studií

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta sociálních studií Katedra environmentálních studií BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Současný tramping a jeho environmentální aspekty vypracovala: vedoucí práce: Jolana Čuprová Mgr. Pavel Klvač Brno 2011 0

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Mgr. Pavlu Klvačovi za odborné vedení, trpělivost a cenné rady. Velký dík patří také Elišce, Morisovi, Mikinovi a všem mým respondentům za jejich čas a ochotu. V neposlední řadě pak patří mé poděkování také rodičům, sestře a ostatním nejbliţším za jejich podporu a vstřícnost. 1

Čestné prohlášení Prohlašuji, ţe jsem pracovala samostatně a čerpala jsem pouze z citovaných zdrojů, jejichţ soupis je uveden na konci této práce. V Brně dne 30. dubna 2011 Jolana Čuprová 2

Klíčová slova: tramping, historie trampingu, volný čas, příroda, ochrana přírody, vztah k přírodě, sport, folková hudba, aktivity v přírodě, turistika, vodáctví, horolezectví Key words: tramping, history of tramping, free time, nature, conservation, relationship to nature, sport, folk music, activity in landscape, turism, canoeing, climbing Anotace: Tato bakalářská práce se zabývá trampingem jako specifickým hnutím typickým pro české prostředí. Je zde zároveň zohledněn jako současná aktivitou v přírodě. První část je zaměřena na vysvětlení historických a společenských souvislostí vzniku trampingu pro přehledné pochopení současného stavu tohoto hnutí. Druhá část je zaměřena na výzkum vztahu současné trampské osady k přírodě a krajině. Annotation: This work deals with a specific tramping movement typical for the Czech environment. There is also taken into account as current activity in the countryside. The first part focuses on explaining the historical and social context of tramping for a clear understanding of the current state of this movement. The second part focuses on research in contemporary tramp settlements for nature and landscape. 3

Obsah: 1. ÚVOD 5 2. TEORETICKÁ ČÁST 6 2.1. Historické souvislosti vzniku trampingu 6 2.1.1. Předchůdci trampingu 6 2.1.2. Ernest Thompson Seton a hnutí woodcraft 7 2.1.3. Skauting 9 2.1.4. Woodcraft a skauting u nás a jejich vliv na podobu trampingu 10 2.1.5. Literatura a film divokého západu 11 2.1.6. Počátky trampingu u nás období divokého skautingu 12 2.1.7. Pojem tramping jako název hnutí 14 2.1.8. Tramping do roku 1939 15 2.1.9. Tramping v průběhu války a po ní 15 2.1.10. Tramping v období od 50. let do roku 1989 16 2.2. Současný tramping jako životní styl 17 2.3. Tramping a příroda 18 2.3.1. Aktivity trampů v přírodě 18 2.3.2. Aktivity trampů na pomoc přírodě 18 3. EMPIRICKÁ ČÁST 18 3.1. Projekt výzkumu 18 3.1.1. Kontext výzkumu 19 3.1.2. Cíle výzkumu 19 a. Poznávací cíl 19 b. Aplikační cíl 20 3.1.3. Strategie výzkumu 20 3.1.4. Formulace hlavní výzkumné otázky a odvozených podotázek 20 3.1.5. Výzkumný vzorek a jeho výběr 20 3.1.6. Metody a techniky sběru dat 22 3.2. Interpretace rozhovorů 23 3.2.1. Role trampingu v životě dotazovaných 23 3.2.2. Trampové a příroda 25 3.2.3. Vliv trampských aktivit na přírodu 26 3.2.4. Tramping a ochrana přírody 28 3.2.5. Současný tramping očima dnešních trampů 28 4. ZÁVĚR 30 JMENNÝ INDEX 33 BIBLIOGRAFIE 34 PŘÍLOHY 35 4

1. ÚVOD Ve svém ţivotě jsem měla to štěstí, ţe jsem jiţ od dětství díky rodičům velmi často pohybovala v tomto, a stejně tak i mezi lidmi, kteří se svém volném čase věnovali nejrůznějším aktivitám v přírodě. Mezi tyto patřili nejčastěji horolezci, vodáci, turisté, či skauti. Mnoho těchto lidí se netajilo, ţe se hlásí k odkazu trampingu či z něj přímo ideově vyšli. V pozdější době, kdy uţ jsem na skautské, vysokohorské či lezecké akce vyráţela se svými přáteli, jsem nejednou narazila na tzv. trampy samotáře. Tato setkání pro mě byla nemalou inspirací ve svém evidentním šetrném přístupu k přírodnímu prostředí. Trampské hnutí je také zajímavé tím, ţe je ve své podobě typicky českým, potaţmo československým, společenským fenoménem, který má jiţ více neţ osmdesátiletou tradici. V této podobě nevznikl nikde jinde na světě. Český tramping přesto v zásadě pramení z několika světových myšlenkových zdrojů. Zásadní roli ve vzniku trampingu v českém prostředí sehrály hned dvě světová myšlenková hnutí woodcraft a skauting. Dalším důleţitým kořenem trampingu je dílo spisovatele Jacka Londona, Karla Maye a literatura a film divokého západu vůbec. Tramping v české podobě zároveň spojuje celou řadu činností, mezi které patří sport či kulturní aktivity. Má také neoddiskutovatelnou sociální funkci. Nepřehlédnutelný je také fakt, ţe trampské hnutí stojí stále mimo zájem nejen společenských věd, a je tedy přínosné toto téma dále rozpracovávat. Cílem mé bakalářské práce je formulovat vztah současné trampské osady k přírodě a krajině. Metody a techniky výzkumu a další veškeré postupy jsou popsány v práci samotné. 5

1. TEORETICKÁ ČÁST 2.1. Historické souvislosti vzniku trampingu 2.1.1. Předchůdci trampů Dříve, neţ přikročím líčení vzniku samotného trampského hnutí, povaţuji za důleţité uskutečnit krátký exkurs do dějin estetického vnímání přírody a zohlednit vývoj vztahu člověka k přírodě v těchto souvislostech. Lidská potřeba putovat krajinou za přírodními krásami, jak ji známe dnes, totiţ prošla určitým vývojem a není lidské společnosti přirozeně daná. Historie zájmu člověka o estetickou stránku přírody sahá aţ do starověku. Výrazněji se tento jen projevuje v helénismu, kdy dochází ke zrodu základů krajinomalby (Stibral, 2005: 17). Zároveň se v této době dostává příroda do literatury v podobě bukolické a pastorální poezie. V Římě se tedy zájem o estetickou stránku přírody prohlubuje především prostřednictvím úcty k zemědělství, práci zemědělce a ţivotu na venkově vůbec. V této době však lidé neoceňují přírodu jak celek a pro ni samu, spíše tíhnou ke konkrétním líbezným místům (Stibral, 2005: 18). Ve středověku však stále příroda nehraje pro člověka nijak zásadní roli, zejména díky křesťanskému vlivu, který povaţoval přírodu za hříšnou entitu odvracející pozornost člověka od Boha. Podle Stibrala: středověký člověk přírodu reflektoval, ale nevázal k ní ţádný estetický vztah (2005: 25). Podle Librové bývá za počátek moderního pohledu na krajinný povaţován čin italského básníka a humanisty Frencesca Petrarky, který 26. dubna 1336 vystoupil na horu Mont Ventoux. nedaleko Avignonu, který je díky tomuto svému činu povaţován za průkopníka horolezectví. (1988: 42) Nicméně je otázkou, co skutečně Petrarca při svém výstupu skutečně proţíval, protoţe v celém jeho díle nenacházíme známku reflexe či líčení toho činu. Petrarca stojící na alpském vrcholu nebyl pro vnímání horské scenérie sociálně připraven a vybaven. (Librová, 1988: 42) Podle Stibrala podnikl první výlet za do krajiny za jejími estetickými hodnotami aţ Aeneas Silvius Piccolomini Pius II. Jeho obdivování se přírodě má jiţ moderní podobu. (Stibral, 2005: 47) Významným obdobím je v tomto smyslu romantismus. Měl vliv na vnímání přírody v 19. století a ve vlnách se stále vrací. Dochází ke vzniku turistiky, která je rozšiřována především příslušníky vyšších společenských vrstev, intelektuály a vědci. V českých zemích patří mezi tyto průkopníky turistiky intelektuálové z německých menšin v pohraničí. (Stibral, 2005: 110) Stibral 6

v této souvislosti také poukazuje na problematiku zvyšujícího se pohodlí v přírodě, kdy docházelo k zakládání turistických chat a později i chatových osad. (2005: 111) Samotný vznik trampingu pak navazuje na různá hnutí, která se programově hlásila k návratu k přírodě, obzvláště pak ve volném čase. Ten se jako první objevil u dětí, a tak tato hnutí měla podobu organizací, která se zabývala novou podobou jejich výchovy právě ve volném čase (Bulíček, 1985: 4). Těmto hnutím se budu podrobněji věnovat v následujících podkapitolách. 2.1.2. Ernest Thompson Seton a hnutí woodcraft Jak jiţ bylo v předchozí podkapitole naznačeno, vývoj českého trampingu úzce souvisí s mládeţnickými organizacemi zabývajícími se výchovou v přírodě prostřednictvím zálesáckých dovedností. Podle Krška byl právě woodcraft, spolu v menší míře se skautingem, určující pro normy a symboly, které zakořenily v trampských osadách. Jeho hlavní přínos pro tramping spočíval ve vztahu k přírodě a její ochraně. Ten je zakořeněn v tzv. lesní moudrosti, která byla formulována jako pravidla woodcraftu a vycházela ze ţivota amerických indiánů. (Krško, 1990: 15) Hurikán tvrdí, ţe 19. století pokročilo v technologickém vývoji natolik, ţe člověk se skutečně stává pánem všeho tvorstva a přírodních sil na zemi. Tato skutečnost podle něj přiměla lidstvo k uţšímu kontaktu s přírodou, protoţe v důsledku technologických změn došlo tělesnému a duševnímu úpadku člověka. Jako první vystoupil americký spisovatel, přírodovědec, malíř a lovec Ernest Thompson Seton, který v roce 1902 zaloţil hnutí Woodcraft Indians (Hurikán, 1990: 12). Seton se narodil v roce 1860 v Anglii do kalvinistické rodiny se šlechtickými kořeny. Rodina ale zchudla a brzy přesídlila za lepšími moţnostmi obţivy do Kanady, kde se usadila v lesích poblíţ jezera Ontario. Svépomocí zde postavili rodinný dům a hospodařili zde na rozsáhlém pozemku. Lze říci, ţe tato zkušenost se stala pro Setona jakousi školou zálesáctví, protoţe si tak uţ v době dospívání dobře osvojil práci se dřevem a sekyrou. Stejně tak se naučil bravurně zacházet s puškou za účelem obstarávání potravy. K nevoli svých rodičů trávil volný čas osamělými toulkami po lesích a pozorováním zvířat. (Pecha, 1999: 12) Podstatným faktorem, který ovlivnil pozdější podobu Setonova výchovného programu, byl přísný katechismus, ke kterému byl Seton jako dítě veden, protoţe jeho rodiče byli silně věřící kalvinisté. Rodinná zboţnost s sebou nesla zálibu v obřadech a přiklánění k mystice vůbec. Sám Seton to okomentoval takto:... já jsem neměl rád den Sabbathu, jenţ byl učiněn 7

strašným pekelným ohněm citátů a kázání. Neviděl jsem nic nesprávného v tom, kdyţ jsem se šel dívati na ptáčky a květiny o sabatu o nic více neţ jiný den. Cítil jsem potřebu býti mezi divokými věcmi lesa, měl jsem raději ptáky a květiny, neţ kostely a katechism. (Pecha, 1999: 14) Nicméně i tato jeho zkušenost se projevila v pozdějším woodcrafterském hnutí, které se v mnohém inspirovalo indiánskou duchovní kulturou a obřadností táborového ohně. V období kolem patnáctého roku se u něj začal projevovat sklon organizovat a vést skupinu stejně starých chlapců a pomalu se začínala rodit myšlenka výchovného programu. (Pecha, 1999: 14) V roce 1900 se Seton usadil na farmě nedaleko New Yorku. Leţela na kraji louky, nedaleko byl nedotčený les, kolem tekl potok a vléval se do mokřadu. Toto místo bylo obvyklým dějištěm her místních dětí, především však chlapců okolo třináctého roku. Ti však vnímali Setona jako vetřelce do jejich území her a farma se brzy stala centrem výtrţností těchto hochů. Navzdory škodám, které neúnavně působili, Seton tyto děti neudal. Kluci byli právě v údobí kmenového ţivota, v němţ je loajálnost k tlupě jejich vlastním náboţenstvím, převyšujícím vztah k církvi nebo ke státu. Můj plán se týkal jednání s lidmi prostřednictvím jejich vlastních náčelníků a tím jsem se řídil. (Pecha, 1999: 28). Navštívil tedy místní školu a sezval tyto hochy na svou farmu, která však spíše připomínala indiánskou vesnici bylo zde k dispozici skutečné tee-pee či kanoe. Vše bylo chlapcům poskytnuto k uţívání po celý den. V podvečer pak přišlo na strhující vyprávění, které Seton popsal takto: vyprávěl jsem jim o indiánech, o ţivotě v prérii, aţ jsem roznítil plamen romantiky (Pecha, 1999: 29). Chlapci si pak ze svých řad zvolili náčelníka, místonáčelníka, radu dvanácti, stráţce ohně, kronikáře apod. Zároveň přijali stanovy i zákoník. Seton brzy vytvořil celý systém odměn za nejrůznější dovednosti z oblasti atletiky, přírodovědy či tábornictví. Tento program přinášel něco zdravého, neboť v něm byla malebnost, chlapci se učili starat se sami o sebe a měli náměty k tomu, co dělat. Schéma neopomíjelo ani hlavní pohnutky mladého divocha ctiţádost. (Pecha, 1999: 29) V roce 1901 publikoval řadu esejí o tomto výchovném schématu v Ladies Home Journal a rok 1902 je povaţován za oficiální datum vzniku hnutí Woodcraft Indians 1, kdy woodcraft vstoupil do širokého povědomí veřejnosti a stává se masovým 1 Dívky vstoupily do woodcrafterského hnutí aţ v roce 1911 jako Camp Fire Girls (Dívky táborového ohně). Toto hnutí se však vymezovalo vůči tvrzení, ţe jsou ţenskou variantou Setonovy Woodcraft League. U jeho zrodu stálo několik významných osobností z oblasti výchovy, péče o zdraví či umění. Programová náplň Camp Fire Girls byla značně upravena pro potřeby dívky jako budoucí vychovatelky a pečovatelky a vycházela z modelu indiánské ţeny. (kolektiv autorů: 1995, 35 39) 8

hnutím. Kaţdý rok pak vycházel tzv. Svitek březové kůry, který se stal jakýmsi programovým vodítkem pro woodcrafterské kmeny. ( Koţíšek: 1995, 25) E. T. Seton tedy formuloval woodcraft jako organizované hnutí pro mládeţ, které má podněcovat návrat k přírodě, k lásce k přírodě a lidem, schopnosti samostatně a soběstačně přeţít v přírodě, ale také k fyzické zdatnosti. Za vzor byl kladen zidealizovaný obraz indiána jako fyzicky zdatného a duševně čistého jedince, který obdivuje přírodu po její estetické stránce, zná a respektuje její zákonitosti a je schopen ţít v souladu se svým přírodním prostředím. Hlavním výchovným prostředkem byla tak hra na indiány, která probíhala v přírodě a byla realizována v malých skupinách pod dohledem dospělých (Bulíček, 1985: 5). 2.1.3. Skauting Mezi četné aktivity E. T. Setona patřily také přednášková turné na americkém a evropském kontinentě. V roce 1904 navštívil Anglii, avšak nesetkal se s pochopením. To se změnilo aţ o dva roky později, v roce 1906, kdy se Seton setkal s generálem Robertem Baden-Powelem, který byl hrdinou od Mafekingu v Jiţní Africe. Baden-Powell jiţ v této době uvaţoval o výchovné organizaci, která by měla za cíl výcvik chlapců ve smyslu předvojenské výchovy. Nicméně neměl v plánu zakládat novou organizaci, spíše chtěla svůj koncept realizovat v organizacích jiţ existujících. Seton však poţádal Baden-Powella o pomoc při šíření woodcraftu v Anglii a poskytl mu Svitek břehové kůry jako inspiraci. Následovala četná korespondence mezi oběma muţi o vznikajícím výchovném programu a Seton svolil otištění některých jeho statí v připravované knize Baden-Powella. Ta vyšla v roce 1908 a Setona velmi překvapila, Baden-Powell totiţ naprosto vytěsnal indiánské prvky, kmenovou strukturu a indiánskou romantiku. Všechny tyto atributy nahradil polovojenským zřízením, bezpodmínečnou poslušností, uniformami či naprosto odlišným systémem ohodnocení. Ze Setonova pohledu nejen ţe Baden-Powellův model postrádal mravně duchovní náplň, ale také zde nebylo ţádné zmínky o Setonově autorství některých pouţitých pasáţí. Oba muţi se načas názorově rozešli. (Pecha, 1999: 30). Je to prostě tak, ţe dělají-li dva totéţ, nikdy to není totéţ, tím spíše, kdyţ je jeden z nich generál a voják do morku kostí a druhý přírodovědec, malíř a spisovatel. (Pecha, 1999: 31) 9

Nicméně Robert Baden-Powell dal novému hnutí název skauting 2. V Búrské válce jej inspirovali chlapci zvědi, kteří si věděli rady za kaţdé situace, vynikali odvahou, soběstačností, fyzickou odolností. Tito zvědi úspěšně pracovali jako spojky právě v Búrské válce ( Hanzík, 1990: 4). Jiţ v roce 1907 pořádal první experimentální tábor na ostrově Brownsea. Ten se setkal s velkým úspěchem, a mladé hnutí se začalo rychle rozrůstat. Poté vydal jiţ zmíněnou knihu s názvem Scouting for Boys. Za základ skautské výchovy poloţil Baden-Powell zálesáctví, manuální zručnost, vlastnosti hraničářů, ale také mravní výchovu, která má svůj předobraz ve středověkém křesťanském rytíři, pro kterého byla nejvyšší hodnotou jeho čest. V souladu s touto myšlenkou byl zaveden skautský slib, zákon a heslo a je pouţíván dodnes. Výchova vedla k čestnosti, smyslu pro povinnost, ke kázni, povinnosti denního dobrého skutku, k úctě k hodnotám, bratrství, k mravní čistotě, k optimismu a k lásce k přírodě a měla etický základ v křesťanském náboţenství. (Hanzík, 1990: 5) 2.1.4. Woodcraft a skauting u nás a jejich vliv na podobu trampingu Počátky českého skautingu a woodcraftu se podle řady zdrojů kryjí, navzdory tomu, ţe Svojsík při formulaci českého skautingu vycházel ve značné míře právě z woodcraftu E.T.Setona. Woodcrafterské hnutí začal v českých zemích realizovat středoškolský profesor Miloš Seifert. Narodil se v roce 1887 v Sušici v rodině ředitele měšťanské školy a po absolvování Karlovy univerzity se i Seifert stal středoškolským profesorem. Ačkoliv zpočátku tíhl spíše k přírodovědeckým disciplínám, právě v kontaktu s mládeţí našel inspiraci pro budoucí pedagogickou práci, které se zaníceně věnoval i mimo rámec svého zaměstnání. Silně jej ovlivnila díla Johna Ruskina, Henryho Davida Thoreaua či Ralpha Waldo Emersona, největší vliv na něj měl ale právě Seton. Inspirovaný programem jeho Woodcraft League organizoval v roce 1912 první tábor se svým kmenem Děti Ţivěny a zanedlouho zaloţil českou odnoţ americké ligy Psohlavce, spolek českých junáků. Toto hnutí Miloše Seiferta se však vymezovalo vůči oficiálnímu spolku českých skautů, v jehoţ čele stál Svojsík. Seifert vytvořil nový, odlišný typ českého junáctví, který byl povaţován za odnoţ americké ligy.(vavrda:1932) Podle Pechy však nešlo o ţádnou formu kopírování Setonova konceptu pro české prostředí. Seifert posunul woodcraft do evropského, potaţmo českého kontextu a především do roviny silně mravně vypjaté. Seifertovo nadšení Setonovými myšlenkami o výchově 2 scout zvěd, pátrač, stopař. V češtině běţně uţíváme počeštěný termín skauting. 10

v přírodě byly součástí silnějšího proudu amerických vlivů, které byly zprostředkovány převáţně skautingem A. B. Svojsíka. Původně totiţ podporoval místní čety skautů v Berouně, kde pedagogicky působil. Vydal dokonce Kapesní kníţku českých junáků, která byla určena přímo mladíkům z junáckých oddílů jako praktická příručka. Svojsíkův skauting byl však pro něj příliš tělovýchovně zaměřený. (Pecha, 1999: 33) Je tedy patrné, ţe rozdíly mezi českou interpretací skautingu podle Baden-Powella a Setonova woodcraftu byly v počátcích nejasné. Pecha to komentuje takto: Zárodečný kvas, který dal vzniknout jak českému skautingu, tak i woodcraftu hnutí lesní moudrosti, představoval proplétání i kříţení osobních ambicí, sympatií a antipatií, opravdového hledačství cestou pokusů a omylů, napodobování toho či onoho zahraničního vzoru, sjednocováních snah i usilování o svobodu a nezávislost, smekání u oficiózních politických vrbiček (nejprve rakousko-uherských, pak československých), jakoţ i cloumání pouty konvencí a v různých formách trampingu a divokého skautingu. Zdravým základem úběţníku všech těchto snah byl návrat k přírodě a romantický ideál všestranného otuţilého hrdiny. Názvy jednotlivých organizačních formací se měnily podle potřeby a vkusu organizátorů. (Pecha, 1999: 34) Skautský výchovný systém Baden-Powella však nadchl českého středoškolského profesora Antonína Benjamína Svojsíka. V roce 1911 odjel do Anglie, aby se blíţe seznámil s novou formou mimoškolní výchovy mládeţe. Navštívil zde řadu skautských táborů, které jej silně inspirovali pro jeho budoucí práci v jeho vlasti. Na počátku roku 1912 u nás vychází broţura Český skaut, která nese motto: Zdravá, ušlechtilá a snaţivá mládeţ je nejdůleţitějším problémem českého národa. Zanedlouho poté vydává zásadní knihu českého skautingu Základy junáctví. (Lom a Šebek, 1990: 2) Svojsík obohatil Baden-Powellův model o slovanský motiv. České skauty nazval junáky podle vzoru slovanských hrdinů. Za hlavní vzor české mládeţi stanovil Chody. (Hanzík, 1990: 14) Však právě skautský program v české podobě je pak vedle woodcraftu druhým určujícím faktorem pro normy či symboly, které byly v trampských osadách uplatňovány. (Krško, 2008: 15) 2.1.5. Vliv literatury a filmu na formování českého trampingu Zásadní roli ve formování trampského hnutí v jeho české podobě hraje také literatura a později také film z prostředí především tzv. divokého západu.. Kaţdý chtěl proţít romantiku Mayových spisů, kaţdý touţil po šedých dálavách, píše Hurikán v Dějinách 11

trampingu (Hurikán, 1990: 14). Především ve 20. letech k nám ve vyšší míře pronikaly filmy a knihy právě s tematikou divokého západu v levném vydání a jejich vliv na mládeţ byl nemalý. Tehdejší mládeţ tento jev ovlivnil v několika vlnách. První z nich bylo tzv. období kovbojské, kdy převaţovaly filmy a knihy především z divokého západu. Trampské hnutí si z této vlny odneslo především zálibu v oblečení z kůţe, širokých kloboucích či zdobených pouzdrech na noţe a opascích. Z filmů o indiánech pak převzali zdobení třásněmi a korálky. Další vlnou byla tzv. období kanadské. Tyto, především filmy, byly zasazeny na Aljašku do období zlaté horečky. Z toho vlivu si tramping odnesl oblibu v koţených botách, tzv. kanadách, či části oblečení z koţešin (Bulíček, 1985: 23). Podle Nohy měly později právě filmy s tematikou divokého západu zásadní vliv na rozšíření trampingu i u mládeţe, která neprošlo výchovou skautských oddílů a ani woodcrafterských kmenů. Mezi tyto filmy patří především Býčí oko, Červené eso a další s cowboyskou tematikou 3. Vliv tohoto druhu filmu a literatury dokládá také fakt, ţe pravděpodobně úplně nejstarší trampská osada u nás si zvolila svůj původní název Tábor řvavých podle jedné z povídek Breta Harteho 4 (Noha, 1969: 14). 2.1.6. Počátky trampingu u nás období divokého skautingu Původ samotného českého trampingu spadá na konec první dekády 20. století. Tehdy se začínají formovat první druţiny trampů Prokopském údolí nedaleko Prahy, či u břehů řek Berounky, Sázavy či Vltavy v místech zvané Štěchovické proudy. V tomto období však ještě nelze hovořit o trampingu v jeho pravém slova smyslu, jak jej známe dnes. Veřejnost tyto skupiny mladých lidí obvykle nazývala tzv. divokými skauty, protoţe na první pohled se náplň jejich činnosti příliš nelišila od organizovaného skautského hnutí, které bylo v této době na rychlém vzestupu.(hurikán, 1990: 14). Označení divoký skauting bylo podle některých zdrojů hanlivějšího charakteru a veřejnost pouţívala také pojem sportovní skaut (Noha, 1969: 14). Primární motivací těchto předchůdců pozdějšího trampingu bylo nezávislé víkendové dobrodruţství v přírodě, které v této době nazývali výletem či toulkou. Podle Hurikána byli těmito průkopníky byli mladí lidé, kteří z různých důvodů nevstoupili do skautských oddílů, případně byli ovlivněni četbou díla Karla Maye a upřednostňovali spíše 3 V této souvislosti je nutné poznamenat, ţe obraz cowboye byl v těchto filmech často poněkud zjednodušený a zidealizovaný. 4 Je povaţován za předchůdce Jacka Londona. (Noha: 1969, 14). 12

svobodné toulky. (Hurikán, 1990: 13). Krško (2008: 12) ovšem uvádí, ţe to byli později právě ti, kteří prošli výchovou různých dětských organizací zacílených na pobyt v přírodě a dál se jiţ v tomto hnutí neměli zájem realizovat především z důvodu polovojenského uspořádání prvorepublikového skautingu a s tím související přemíry drilu a disciplíny. Právě ze strany skautské organizace se na počátku dostávalo trampskému hnutí kritiky a skeptickému pohledu. Hanzík píše, ţe Svaz junáku skautů a skautek ČSR zaţíval v období první republiky dost nepřízně. Jak jeden z těchto jevů uvádí právě divoký skauting, který podle něj poškozoval obraz skautů u veřejnosti svou neorganizovaností (Hanzík, 1990: 18). Hurikán však tvrdí, ţe vývoj skautingu byl zkrátka vypozorován i mládeţí, která neměla v této době moţnost vstoupit do Svazu skautů, a právě proto se uchylovala k volnému táboření (Hurikán, 1990: 13). Rudolf Noha však tento jev hodnotí poněkud odlišně. Tvrdí, ţe je typické pro skauting a woodcraft neschopnost udrţet své členy do dospělých let, na rozdíl třeba od Sokola či Orla, kde se toto dařilo. Nenapomohlo tomu ani zavedení roverských kmenů a kmenů old skautů. Zároveň konstatuje, ţe zakladatel českého skautingu 5 A.B. Svojsík je demokrat a snášenlivý člověk a nechová k trampům ţádnou zášť. Vzniklou situace komentuje takto: Je to naše vina, ţe opouští řady skautingu. Nedovedeme je udrţeti a zaujmout. Je nakonec jedno, jakou mají barvu košilí. Je důleţité, ţe dále pěstují táboření a ţivot v přírodě. To dobré ze skautské výchovy v nich zůstane. (Noha, 1969: 13) Tramping tedy vznikal právě na pozadí poněkud roztříštěného začínajícího skautského hnutí. (Bulíček, 1985: 8). První trampskou osadou byla pravděpodobně jiţ zmíněná osada Tábor řvavých ve Štěchovických proudech na řece Vltavě, která se později přejmenovala na osadu Ztracené naděje. Mezi první osadníky patřili v průběhu 1. světové války právě váleční zběhové, kteří ji vyuţívali jako úkryt. Po skončení války se vraceli do těchto míst tábořit a to dalo za vznik Tábořu řvavých. Pro tramping v celém československém měřítku měla tato osada nemalý význam. Její zaloţení inspirovalo dosavadní party trampů k zakládání nových osad. (Noha, 1969: 15) Divoký skauting pak získával mezi mladými chlapci a dívkami 6 rychle na popularitě. Brzdou mu byla první světová válka, která jej však nezastavila úplně. Naopak 5 tedy Junáka 6 Krško v této souvislosti hovoří i o dívkách, byť se v počátcích objevovaly spíše vzácně. Více o pronikání dívek do trampského hnutí píše pamětník Noha. Tvrdí, ţe v ranných dobách trampingu byla ţena tabu. Dívky byly v této době na obtíţ, protoţe by jistě nezvládly obtíţné pochody či četné kanadské ţertíky. V trampských partách 13

rozpad rakousko-uherské monarchie a vznik demokratického Československa přinesl předchůdcům prvních trampů spoustu moţností především díky uvolnění legislativy. Mezi tyto patřila především omezení týkající se vstupu do lesa. (Krško, 2008: 12) Vliv poválečného nadšení popisuje Krško takto: Euforie ze vzniku demokratické republiky posílila u dalších milovníků přírody odpor k jakékoliv organizovanosti a probudila v nich zájem o svobodné toulání. (Krško, 2008: 12) Mezi samotnými stoupenci tohoto hnutí se však označení divoký skauting příliš neujal, v kolektivu volili nejčastěji oslovení kamaráde (Krško, 2008: 13). 2.1.7. Pojem tramping jako název hnutí Označení tramp 7, či tramping se objevuje aţ v první polovině 20. let. Toto mladé hnutí se jej začíná přivlastňovat po vydání českého překladu knihy Cesta od Jacka Londona v roce 1922 a vzápětí pak v roce 1923. London tímto pojmem označuje americké tuláky, kteří z důvodu existenciální nouze cestovali skrze USA na podvozcích vlaků a ţivili se sezónními pracemi či ţebrotou. Popularizaci tohoto pojmu jistě přispěla i kniha Zdeňka Matěje Kuděje Mezi dvěma oceány, který zpracoval podobné téma jako London. V jiţ zmíněné osadě Ztracené naděje vznikla první trampská hymna Srdce trampů, kterou sloţil Géza Včelička 8. Právě pojem tramp v jejím názvu později přispěl k rozšíření tohoto slova především na Slovensku (Noha, 1969: 16). Od 30. let se pak označení tramp dostává do obecného povědomí a je uţíváno širokou veřejností pro označení mladých lidí, kteří jezdí tábořit do přírody. Krško zde zároveň poukazuje na fakt, ţe tramping v českém prostředí není totéţ jako tramping v prostředí americkém na konci 19. století zatímco obsah českého trampingu tkví především v trávení volného času v přírodě hledáním pozitivních hodnot, v americkém prostředí byl tramping existenciální nutností a americkým tulákům nepřinášel ţádné větší uspokojení (Krško, 2008: 13). Noha tvrdí, ţe skutečnými trampové byli spíše otci a dědečkové těchto příslušníků nového hnutí, neţ oni sami. Tito totiţ tzv. vandrovali za prací a zkušeností po celém tehdejším Rakousku-Uhersku (Noha, 1969: 14). se začaly objevovat aţ po návratu trampů muţů z vojny, tj. v jejich asi jednadvaceti aţ dvaadvaceti letech jako partnerky těchto trampů. Noha v této souvislosti dodává, ţe si ve vztahu k dívkám potrpěli na dochvilnost, kázeň a dokonalost gentlemanů. (Noha: 1969, 17) 7 Pro označení trampských aktivit se pouţívá také pojem čundr, čundrování, vandr, vandrovat. 8 Autor publikací o trampingu či trampských písních. 14

Tímto tedy dostalo svůj konečný název hnutí, které se navenek manifestovalo jako útěk od mětské civilizace k návratu k přírodě. Tím ideově navázalo na woodcraft a skauting. Zároveň jde ale o útěk od sociální reality - útěk od městské civilizace. Principy hnutí se realizují ve specifických volnočasových aktivitách, sportovních, kulturních, které se svými rysy liší od všech ostatních aktivit podobného zaměření. (Bulíček, 1985: 4) 2.1.8 Tramping do roku 1939 Podstatné rysy trampingu v období tzv. první republiky jsou popsány v předchozích podkapitolách. Noha však doplňuje podobu prvorepublikového trampingu o sociální, kulturní, ale také sportovní pohled. Zásadním pojítkem mezi osadami byly zpočátku jen písničky a náhodná setkávání na ve vlacích, či na cestách. Trampové neměli zájem na oficiálních schůzích, či srazech. Trampské osady se věnovali střelbě z pistolí, hře v karty, jinde pořádali sportovní turnaje v disciplínách jako byl box, lukostřelba, volejbal, lehká atletika, kanoistika. Měli také své oblíbené básníky Fráňu Šrámka, Františka Gellnera, Jiřího Wolkera, Jaroslava Seiferta či Rudyarda Kiplinga diskutovali o nich a různých ismech. Oblíbené bylo také Osvobozené divadlo, trampové se těchto představení účastnili i hromadně. Fandili téţ jazzu, zejména po té, co se rozšířil i do sálů na okraji Prahy, čili dostupnějších finančně. (Noha, 1969: 18) Zajímavostí také je, ţe 9. dubna 93131 vydal zemský prezident český Hugo Kubát vyhlášku, podle které nesměly při campingu a trampingu společně tábořit osoby různého pohlaví v přírodě, ve stanech, v chatách, vyjímaje táboření rodinné, pobíhání v nedostatečném úboru mimo obvod vykázaných koupališť. Přestupky se trestaly pokutou padesát aţ sto korun, či odnětí svobody na dvanáct aţ čtrnáct dnů. V praxi se to uplatňovalo jen někde, třeba v Posázaví poţadovali četníci oddací listy či jiné doklady. Jinak vyhláška vyvolala mezi trampy spíše posměch, vtipy, recesi, satirické písničky a veselý prodej mosazných krouţků coby snubních prstenů, neţli respekt. (Noha, 1969: 27) I trampské hnutí podle Nohy zasáhla světová hospodářská krize, zejména z důvodů nezaměstnanosti. Z některých se pak stali skuteční trampové tak, jak je popisuje London v na cestě. Někteří se vydali i do ciziny. Hodně cestovali autostopem, i na černo vlakem. Dostali se do Evropy, Afriky i Asie. (1969: 29). 2.1.9. Tramping v průběhu války a po ní 15

Noha tvrdí, ţe: Mnoho trampů emigrovalo na Západ i Východ, kde později vstoupili do čs. armády v zahraničí, bojující proti fašistickým vojskům německým a italským, na frontách druhé světové války (1969: 35) Mnohé trampské osady a chaty se také stávají útočištěm partyzánských oddílů, místem, kde se setkávají odbojové skupiny či úkryt pronásledovaných občanů netrempů. (tamtéţ). Podle Vinkláta se však ani v těchto časech trampové nepřestávají toulat českou přírodou, byť v omezené míře. (2004: 38) Situaci po válce popisuje Noha takto: Mnoho woodrafterů, skautů a trampů se zúčastnilo bojů proti fašismu, za svobodu a lidská práva. Počínaje občanskou válkou ve Španělsku, druhou světovou, přes slovenské národní povstání a praţské povstání, obětovali ţivoty. Mnoho strávilo celá léta ve vězení, pracovních a koncentračních táborech, ze kterých se jich řada nevrátila. (Noha, 1969: 36) 2.1.10. Tramping v období od 50. let do roku 1989 Na úvod této podkapitoly je nutné podotknout, ţe o tomto dlouhém období ve vývoji trampingu je poněkud méně pramenů. 50. léta jsou podle Vinkláta i ve trampském hnutí ve znamení represe a politických represí. Někteří z řad trampů emigrovali. Objevit se v 50. letech na veřejnosti v batlu s usárnou a kytarou znamenalo být ihned legitimován. Proto svérázní trampové nosili vše v kufru a aţ po vystoupení z vlaku se oblékli, nahodili usárnu a vyrazili. (Vinklát, 2004: 56). 60. léta pak přináší určité uvolnění a pro tramping se jedná o období zajímavé a plodné a v tomto období zaţívalo renesanci. Uvolnění napětí mezi východními a západními zeměmi, stejně jako vlnu hnutí beat generation se projevilo i na podobě českého trampingu. Jsou zakládány hudební skupiny, v trampské písni dochází na rozlišení mezi moderní a tradiční. V roce 1976 se zakládá Porta jako festival trampské a country hudby. Objevuje se ohromný zájem o tramping, jsou zakládány nové osady. (Vinklát, 2004: 72) V 70. letech pak romantické a v mnohém nadějné trampské mládí šedesátých let tvrdě vystřídala normalizace doba omezení a zákazů. Tramping se ocitá v ilegalitě. (Vinklát, 2004: 156) 80. léta pak zase přináší do tohoto hnutí určité oţivení. Zejména se rozrůstá zájem o sporty v přírodě, jako je horolezectví, vysokohorská turistika či vodáctví. Zároveň dochází k uvědomění, ţe je potřeba věnovat pozornost i ochraně přírody. Řada trampů se stává příznivci Hnutí Brontosaurus a zúčastňují se tak řady brigád na pomoc přírodě. Boj za zdrvé 16

ţivotní prostředí se stává jednou z účinných forem legálního odporu veřejnosti proti komunistickému vedení. (Vinklát, 2004: 182) Bulíček tvrdí, ţe tramping byl v této době hnutím městské mládeţe, jejichţ věková struktura se pohybovala kolem dvaceti let. Hlavní motivací těchto trampů bylo právě přírodní prostředí, ve kterém se trampské aktivity bezprostředně odehrávají. Autor také došel k závěru, ţe trampové mají angaţovaný vztah k ochraně přírody a aktivně se zúčastňují aktivit na pomoc přírodě. Zároveň je ale mezi trampy 80. let evidentní pesimismus v otázce ochrany přírody a jejího budoucího vývoje (Bulíček: 1985). V 90. letech pak dochází k obnovení celého hnutí v celé jeho míře, navazuje na prvorepublikové tradice. Zároveň se trampům otvírají moţnosti v podobě moţností vycestovat do vzdálenějších koutů země. Novinkou se stávají tzv. vandr-hry, tedy vícedenní akce, které prověřují ducha i tělo účastníků. Vedle toho se ve městech začínají objevovat tzv. zpívající hospůdky. (Vinklát, 2004: 210) 2.1. Současný tramping jako životní styl Kubátová rozlišuje venkovský a městský způsob ţivota (2010: 162). V rámci venkovského ţivotního stylu hovoří o jeho čtyřech podobách: tradiční venkovský styl, kdy se lidé věnují svému většímu hospodářství styl obyvatel rodinného domu, kdy mají pozemek a na kterém hospodaří jen pro svou vlastní potřebu styl obyvatel venkova, kteří nemají domácí hospodářství a tráví většinu času ve městě, kde mají práci a přátele. Styl lidí touţících ţít v souladu s přírodou, zdravě a v klidu. Tramping pak zařazuje právě pod poslední, čtvrtý styl, protoţe tramping je odehrávající se v blízkosti venkovského prostředí. Vyznačuje se méně ideologickým zájmem o venkov a přírodu. K trampskému hnutí se přidávali především mladí lidé z niţších sociálních vrstev a vedl ke vzniku trampských osad. Pro tramping je typické, ţe jako hnutí není formálně organizován, nebyla stanovena ţádná pravidla ani zákony, přesto jsou tato dodrţována. Stalo se tak zřejmě proto, ţe vznikl jako reakce na racionálně organizovanou průmyslovou městskou společnost. (Kubátová, 2010: 161 163) Krško (2008) v této souvislosti poukazuje, 17

ţe docházelo k navazování vztahů mezi městskými návštěvníky trampy a místním venkovským obyvatelstvem, ke kterému docházelo v převáţné míře v pozitivním slova smyslu. Kubátová však toto popírá: Charakteristické bylo, ţe ti, kteří odjíţděli na víkendy z měst na venkov, se nepokoušeli navazovat kontakty s venkovským obyvatelstvem. (Kubátová, 2010: 163) 2.2. Tramping a příroda 2.2.1. Aktivity trampů v přírodě Zásadní aktivitou trampů je pobyt v přírodě. Bulíček píše, ţe z hlediska svých aktivit je tramping formou rekreaci v širším slova smyslu. (1985: 20) Mezi aktivity trampů v přírodě lze zařadit veškeré sporty, které trampové realizovali a realizují např. turistiku či horolezectví (Vinklát, 2004). I Noha (1969: 21) hovoří o sportu, který se původně pěstoval jen rekreačně, pak pro sportovní soutěţení i závodění. Hovoří se také o vodní turistice. 9 Osady tvořily svá lehkoatletická druţstev, volejbalová, fotbalová. Probíhaly také meziosadní turnaje, které byly zakončeny besedou u táborového ohně. Mezi tyto aktivity patří i společenská dimenze trampingu osadní i meziosadní setkávání. Bulíček tyto aktivity dělí na tzv. malé a velké akce. Akce malé chápe především jako osadní setkávání, tzv. potlachy. Akcemi velkými pak rozumí především folkové festivaly a jiná setkávání spíše masovějšího charakteru. (Bulíček, 1985: 29) 2.2.2. Aktivity trampů na pomoc přírodě Jak jiţ bylo výše uvedeno, tato dimenze trampingu zaţila svůj rozmach především v 80. letech. (Vinklát, 2004: 182) Blíţe o těchto aktivitách referuje Bulíček. Ve své práci široce hovoří o značné části trampů, která se pravidelně účastní brigád na pomoc přírodě Hnutí Brontosaurus. Z jeho výzkumu vyplývá, ţe ačkoli byli trampové skeptičtí k moţnosti ochrany přírody u nás, zapojovali se do ní velmi aktivně, ať uţ v rámci organizací, v rámci vlastní party nebo jen individuálně. (Bulíček, 1985: 52) 3. EMPIRICKÁ ČÁST 3.1. Projekt výzkumu 9 < http://tramping.webnode.cz/o-nas/> 18

3.1.1. Kontext výzkumu V trampském hnutí rozlišujeme dvě podoby trampingu prvním jsou tzv. trampské osady. Má obvykle 7 15 členů. Má společný znak, kroniku a vlajku. Znak je vyobrazen na osadní vlajce a zároveň na tzv. domovence. Domovenka je malá nášivka, kterou trampové nosí na levém rukávu košile či kabátu a manifestují tím svou příslušnost k dané osadě. Osada společně vyráţí do přírody a pořádá jiné trampské akce. Dílčí osady mohou také přijímat svá vnitřní pravidla. V čele osady stojí její šerif, který je jakýmsi vůdcem těchto skupin, nicméně náplň jeho činnosti je pochopitelně jiná, neţ jeho předobrazu z divokého západu. Jedná se o volenou funkci. (Bulíček, 1985: 26) Další formou trampingu jsou tzv. trampové samotáři. Jedná se o ty trampy, kteří nejsou členy ţádné osady. Není tedy vázán na ţádnou osadu, spíše se účastní akcí osad jako jejich kamarád či příznivec. (Bulíček, 1985: 28) Významným atributem, kterým se trampové odlišují od ostatních společenských skupin je nepochybně charakteristické oblečení a výstroj vůbec. (Bulíček, 1985: 22) Zejména z důvodu nedobré finanční situace většiny trampů se snaţili trampové pořizovat svou výstroj do přírody co moţná nejlevněji. Dobře k tomu poslouţily tzv. vojenské výprodeje, protoţe tato výstroj je přímo konstruována pro pohyb v přírodě a trampům tak vyhovovala. Svou roli v oblékání trampů také sehrál jiţ zmíněný vliv literatury a filmu divokého západu. Je evidentní, ţe v našem prostředí sehrály v posledních třiceti letech především výprodeje výstroje americké armády, coţ je patrné např. v uţívání tzv. US toren. (Bulíček, 1985: 24) 3.1.2. Cíle výzkumu Je patrné, ţe současný tramping prošel od 80. let řadou změn. Cílem výzkumu je formulace hodnot a postojů současného tramping k přírodě a krajině a k ochraně přírody. Zároveň se chci v této případové studii pokusit vystihnout roli přírody v jejich aktivitách. V závěru pak srovnám závěry své případové studie se závěry diplomové práce Tramping jako volnočasová aktivita současné mládeţe, která popisuje tramping v polovině 80. let. Pokusím se určit, na nakolik se vztah trampingu k přírodě změnil či nikoliv. a. Poznávací cíl 19

Případová studie bude zaměřena na současný tramping a na objasnění, jaký vztah k přírodě a krajině zaujímá tramping dnes. Zároveň je mým cílem zjistit, nakolik se změnily aktivity v přírodě současných trampů od trampů 80. let. b. Aplikační cíl Tato práce by měla referovat o praxi současného trampingu a o postoji současných trampů k přírodě a její ochraně. Navíc v současné době není mnoho pramenů, které by objektivně referovaly o trampském hnutí ať uţ z hlediska jeho historie, z hlediska jeho současnosti či práce, které by se zabývali vztahem mezi tímto hnutím a přírodou a krajinou. Závěry této práce mohou tedy pokrýt některé nezodpovězené otázky, které se týkají současného trampingu. Stejně tak mohou závěry této práce otevřít prostor pro další výzkum tohoto fenoménu. 3.1.3. Strategie výzkumu Pro potřeby této bakalářské práce pouţiji případovou studii, která bude zaměřena na současnou trampskou osadu. Pro potřeby případové studie pouţiji kvalitativní výzkum. Pro dosaţení co nejširšího pokrytí této problematiky jsem zvolila formu rozhovorů. Tuto studii zároveň doplním o zúčastněné pozorování. 3.1.4. Formulace hlavní výzkumné otázky a odvozených výzkumných otázek Hlavní výzkumná otázka Jaký je vztah současné trampské osady Oregon k přírodě a krajině? Výzkumné podotázky Jakou pozici zaujímá tramping v jejich ţivotě? Jak je pro ně důleţitý? Jaký má pro ně příroda význam skrze tramping? Jaké jsou podle nich negativní a pozitivní dopady současné trampské praxe na přírodu a krajinu? Jak se staví k aktivitám spojeným s ochranou přírody? 3.1.5. Výzkumný vzorek a jeho výběr 20

Na počátku zpracovávání této práce jsem zkontaktovala své známé, kteří se aktivně věnují trampingu na Jiţní Moravě a případně na Slovensku. Ze zjištěných údajů bylo patrné, ţe tito mladí lidé hlásící se k idejím a atributům trampingu, jsou spíše příznivci tzv. individuálního trampingu. Pro úspěšnou realizaci své případové studie jsem však potřebovala trampskou osadu. Z oslovených osad jsem jako nejvhodnější pro můj výzkum vyhodnotila brněnskou trampskou osadou Oregon. Hlavním důvodem byla ochota a nadšení jejích členů podílet se na strukturovaných rozhovorech a mém výzkumu vůbec. Osada byla zaloţena v roce 1976 na Pálavě při jedné z brigád na pomoc přírodě, kterou organizovalo Hnutí Brontosaurus. Na počátku stálo sedm zakládajích členů. T.O. Oregon má tedy více neţ třicetiletou tradici. Prvních asi pět let své existence měla osada pevnou základnu ve srubu nedaleko Letovic, o moţnost vyuţívat toto místo však časem přišla. Po prvních osmi letech existence došlo k mírnému útlumu činnosti této osady zejména z důvodu ţivotních změn konec vysokoškolských studií, odchody na základní vojenskou sluţbu či zakládání rodin. Nicméně i v tomto období se osada Oregon scházela alespoň jednou za rok na osadním potlachu. Na přelomu 80. a 90. let pak tehdejší šerif dal impulz ke znovuobnovení pravidelných osadních akcí. Osada měla ve svých počátcích sedm zakládajících členů. Někteří v osadě zůstali dodnes, někteří osadu opustili, jiní se v průběhu let přidali. V osadě Oregon se vystřídali celkem tři šerifové a píše se jiţ druhá kronika. Stejně tak má osada svůj znak vyobrazený na vlajce a domovenkách. V současné době se osada schází alespoň jednou měsíčně na tzv. osadních slezinách. Tato setkání probíhají obvykle v hospodě, jsou realizována především za účelem setkávání a domlouvání osadníků a jsou provázeny především zpěvem trampských písní. Další současnou pravidelnou akcí jsou tzv. osadní Velikonoce. Kaţdý rok je také organizován osadní potlach s výročním ohněm. Této akci předchází celodenní soutěţe v různých disciplínách, např. lukostřelba. Potlachů se v současné účastní nejen členové osady, ale také jejich rodinní příslušníci partneři, partnerky a děti. Mimo tyto akce probíhají i dílčí osadní akce, které obvykle probíhají prostřednictvím víkendových výletů aţ týdenních pobytů, či sjíţděním řek. Je nutno podotknout, ţe ne všechny osadní akce 10 v současnosti probíhají tzv. pod širákem, zejména z moţných zdravotních komplikací osadníků. 10 Např. osadní potlach je realizován v pozdním podzimu. 21

Důleţitým atributem T.O. Oregon je také souvislost s pionýrským oddílem, kde se setkali zakládající členov. Osada je s tímto oddílem dodnes v úzkém spojení mezi osadníky jsou současní i bývalí vedoucí tohoto oddílu. Osada Oregon se mimo jiné schází na stavění a bourání letních stanových táborů tohoto oddílu. Pro účely mého výzkumu jsem sestavila výzkumný vzorek z převáţně zakládajících členů osady, kteří jsou však v aktivitách této osady stále činní. Tito respondenti jsou vrstevníci narození na konci 50. let či na počátku 60. let. Mikin, ředitel střediska volného času, zakládající člen, první šerif osady Jara, státní zaměstnanec, člen osady od roku 1977, druhý šerif osady, současný kronikář Pštros, zaměstnanec dopravní společnosti, zakládající člen Angína, OSVČ, zakládající členka 3.1.6. Metody a techniky sběru dat Nejprve jsem provedla pečlivé zhodnocení celé problematiky z teoretického hlediska, kdy jsem se snaţila zpracovat dostupnou literaturu a některé příbuzné výzkumy. Vzala jsem proto v potaz nejen historii trampingu, ale také světové ideové proudy, ze kterých toto hnutí ve svém vzniku vycházelo. Stejně tak jsem zohlednila pozici současného trampingu jako ţivotního stylu a pokusila jsem se nastínit vztah trampingu a přírody. Vzala jsem v potaz také tramping v souvislostech ţivotního stylu a tramping a jeho vztah k přírodě. Poté jsem si stanovila okruhy, kolem kterých jsem formulovala výzkumné otázky a podotázky. Pro co moţná nejkvalitnější zmapování celé problematiky jsem zvolila vypracování kvalitativní případové studie. Předstupněm samotného výzkumu byl výběr vzorku respondentů. Následoval pečlivý sběr dat a jejich následné zpracování a vyhodnocení. Jako výzkumnou metodu jsem stanovila strukturované rozhovory s respondenty. Pořadí a podobu výzkumných otázek jsem dodrţela. Pakliţe jsem nabyla dojmu, ţe některý z respondentů nedostatečně formuloval odpověď na některou z otázek, nebo se nabízelo další rozvedení diskutovaného problému, pouţila jsem doplňující otázky. Rozhovory jsem uskutečnila na místech, která si určili sami respondenti. Nejčastěji volili místa svých zaměstnání. Přínosné pro tuto případovou studii, a zároveň pro mou lepší orientaci 22

v problematice, pak byla i některá opakovaná setkání s respondenty mimo smluvené rozhovory, která byla zasvěcena neformální diskusi o zkoumaném problému. Stejně tak téměř kaţdému rozhovoru následovala podobná neformální reflexe. 11 Rozhovory byly zaznamenávány v audio podobě a posléze přepisovány. Přepisy rozhovorů jsou téměř doslovné, zůstala zachována neformální hovorová čeština, kterou respondenti pouţívali. Některé pasáţe jsem pro lepší pochopení sdělované myšlenky v psané podobě poněkud stylisticky upravila. Druhá zvolená výzkumná metoda bylo zúčastněné pozorování. Díky pravidelným aktivitám T.O. Oregon jsem se zúčastnila tzv. osadní sleziny, které byly dalším přínosným zdrojem pro sběr poznatků. Mimo tuto skutečnost jsem se v poslední době více zajímala i o činnost individuálních trampů na jejich vandrech. V neposlední řadě byla pro můj výzkum cenná i zkušenost z účasti na potlachu T.O. Bříza ve Chřibech. 3.2. Interpretace rozhovorů 3.2.1. Role trampingu v životě dotazovaných Z odpovědí mých respondentů vyplývá, ţe příslušnost k trampskému hnutí je téměř celoţivotní záleţitostí. Většina dotazovaných se shoduje na patnáctém či šestnáctém roku ţivota, kdy společně vstupují do nově zaloţené osady. Pouze jeden vztahuje příslušnost k trampskému hnutí i na období před zaloţením osady, jako na aktivitu jeţdění ven : Trampingu se věnuju odmalička, jezdím od svých deseti let ven. Byť naši netrempovali, tak já se cítím být trempem od deseti, dvanácti let. (Mikin) Všichni dotazovaní se k trampingu shodně dostali prostřednictvím dětských výchovných organizací, ať uţ se jednalo o oddíly skautské či pionýrské. 12 Jako děcko jsem chodil do skautu, což si myslím, že je klasický způsob, že se k tomu lidi dostanou. (Mikin),..základy toho našeho trampingu a naší osady jsou u těchto turistických oddílů na pionýrské skupině na Merhautce (Jara). Podobně tyto počátky specifikuje i Pštros: Tu osadu jsme založili na základě toho, že z toho pionýra se udělal taková grupa lidí, která o tom začala polemizovat. No a v nějakým tom sedmdesátým 11 Jako zdroj inspirace a formulace stanovení výzkumných metod a otázek jsem vycházela z Dismana (2000), Hendla (1999) a v neposlední řadě pak z diplomové práce Heleny Paříkové Skauting a příroda role přírody při uplatňování skautské ideologie. Výzkum byl zaměřen podobně, jako je tomu i v práci této. 12 Někteří dotazovaní zaţili krátké obnovení Junáka na konci šedesátých let. 23

čtvrtým nebo pátým roku se to nějak upeklo. Tehdy jsme oslovovali ty kamarády. Nejinak je tomu i u Anginy, pro kterou byl počátek trampování znamenal odchod z těchto oddílů: já jsem asi tři roky vedla pionýr. Pak jsem zjistila, že mě to s těma dětma tak nebaví. Ale to byli ti lidi, ta naše sestava, se kterou kamarádíme to moře let, s těma jsem začala jezdit na ty vandry. Motiv, na základě kterého vznikla trampská osada právě mezi těmito lidmi, vysvětluje Jara: Pionýrské oddíly zabraly minimálně dva víkendy v měsíci, kdy jsme dělali výpravy. Nebylo to nic politického, měli jsme zelené košile, usárny na zádech, kanady na nohách. Vypadalo to, jakoby to byly oddíly mladých trampů. Program nebyl ale trampský, ale opravdu organizovaný. Měli jsme zodpovědnost za lidi, byl jasně dán itinerář, kam se půjde, jak se budeme stravovat, kdy nám jede vlak, kdo, co zajistí. To byl ale ten základ, ze kterého jsme vyšli. My jsme ale potřebovali ještě mít nějakou osobní volnost, protože to, co jsme dělali s děckama bylo příliš svazující. Otázka, co vše, se podle dotazovaných zahrnuje pod pojem tramping, se ukázala být poměrně široká a přinesla zajímavá zjištění. Nejenomţe mezi ně dotazovaní zahrnovali předpokládané trampské aktivity jako např. Angina: Takový ty klasický vandry, týdenní vandry, velký vandry přes víkendy.., vnímají jej také v širších sociálních souvislostech: Jezdilo se na čundry od jednoho dne až na týden. Po dvou, třech letech nás začali oslovovat i jiné trampské osady, které vznikly úplně stejně jako ta naše. V podstatě všichni jsme byli vrstevníky, narození koncem padesátých a začátkem šedesátých let. Pak jsme se začali stýkat s osadou Malý Kaňon, ti jsou dodnes naši nejbližší, pak Lokátoři. Po dvou třech letech to dospělo do fáze, kdy jsme vyráželi společně. To jsme vyráželi v takových tlupách dvaceti až třiceti členných na Vysočinu, do Moravského Krasu. (Jara) Je to i tom, že jsme kamarádi do dneška, a je jasný, že veškeré volné chvíle jsme trávili spolu i mimo ty vandry. (Angina). Pro mě to v mládí znamenalo spíš vypadnout ven z civilizace, být svobodný, být si rovný s ostatními kamarády, co se mnou jezdili, Jako neoddiskutovatelný aspekt většina respondentů uvádí právě mezilidské vztahy a přátelství jako jednu z podstat trampingu, které se dochovali dodnes. Pro mě pořád dneska důležité, protože jsem měl ohromné štěstí na ty přátele. (Jara) V diskusi o současnosti činnosti osady Oregon se všichni shodují na určitém posunu podoby jejich trampských aktivit. Dneska už jsem starší, takže na ty klasické čundry nejezdím skoro vůbec.. Dřív to pro mě znamenalo být venku prakticky každý víkend, nebo většinu víkendu. Časem třeba každý druhý víkend. Když jsme začínali, tak to bylo tak, že byl jeden víkend 24