Péče o ohrožené děti v České republice dvacet pět let po revoluci dva roky od účinnosti novely Zákona o sociálně-právní ochraně dětí Řada zahraničních i českých výzkumů již od šedesátých let opakovaně poukazuje na negativní dopady ústavní péče na vývoj dětí. Na základě těchto výzkumů provedlo velké množství evropských zemí transformaci systému péče o ohrožené děti deinstitucionalizaci péče tedy odklon od ústavní péče ve prospěch náhradní rodinné péče a poskytování podpory ohroženým rodinám, aby děti nemusely být z rodin vůbec odebírány. Transformace systému péče o ohrožené děti neznamená zrušení všech pobytových zařízení. V komplexní síti služeb pro děti a jejich rodiny, má tento druh péče své místo, například u dětí s velmi závažným zdravotním postižením, rizikovými druhy chování či ve službách pro mladé dospělé. Tyto služby by však měly být integrovány v běžné komunitě a svým charakterem a velikostí by se měly přiblížit rodinnému prostředí (kapacita zařízení by tak měla být maximálně 6-8 dětí). Ústavní péče však rozhodně není vhodná pro malé děti. Pro děti do tří let je klíčové navázat pevnou vazbu ke stálé pečující osobě obvykle matce. Tato osoba je většinu času s dítětem a reaguje na jeho potřeby individuálním způsobem. Děti v ústavní péči v kojeneckých ústavech, dětských domovech tuto možnost, navzdory často obětavému personálu, nemají. Dítě většinou večer uspává jiná osoba, než která k němu přijde ráno po probuzení. Dochází k častému střídání personálu a navíc má většinou jedna sestřička na starosti větší počet dětí. Dítě nevídá sestřičku při běžných činnostech, jaké se odehrávají v rodině, a 60 Počet dětí do 3 let v ústavní péči v přepočtu na 100 tisíc dětí do 3 let v roce 2002 nemůže si tak vytvářet rodinné modely přirozeným procesem pozorování a nápodobou, jako tomu je v rodině. 50 40 30 20 10 0 56 52 50 33 31 16 13 9 8 7 7 3 2 0 0 0 Belgie* Česká republika Bulharsko Rumunsko Slovensko Nizozemsko Francie Polsko Švédsko Dánsko Německo Rakousko Itálie Velká Británie Slovinsko Norsko * V případě Belgie se jedná o odhad. Zdroj: Zjišťování počtu a charakteristiky ohrožených dětí mladších tří let v ústavech v Evropě. School of Psychology, University of Birmingham. Přesto se toho v ČR v péči o ohrožené děti první dvě dekády od pádu komunistického režimu příliš neměnilo. Ústavní péče přetrvávala jako dominantní způsob péče o ohrožené děti. Když bylo před dvanácti lety provedeno srovnání počtu dětí do 3 let v ústavní péči v Evropě, ukázalo se, že ČR je na žebříčku dle počtu dětí do tří let umístěných v ústavní péči na jedné z prvních příček v Evropě.
V Bulharsku, Rumunsku a na Slovensku došlo za posledních deset let k výraznému poklesu dětí v ústavní péči. Mezi lety 2002 a 2013 došlo k poklesu počtu dětí do tří let v ústavní péči na Slovensku skoro o 90%. Dramatický pokles umožnilo zejména zavedení institutu pěstounské péče na přechodnou dobu, kam se malé děti dostávají místo ústavů. Slovensko se tak dostalo na úroveň jiných vyspělých zemí, jako je například Rakousko. 60 50 40 30 20 10 Počet dětí do 3 let v ústavní péči v přepočtu na 100 tisíc dětí do 3 let v ČR a SR v roce 2002 a 2013 31 4 52 38 Naproti tomu počet dětí do tří let v ústavní péči v ČR se ve stejném období snížil jen o 25%. Přepočtený počet dětí do tří let v ústavní péči v ČR byl v roce 2013 desetkrát vyšší než na Slovensku. 0 SR 2002 SR 2013* ČR 2002 ČR 2013 *nejedná se o ústavy shodné s kojeneckými ústavy v ČR, ale o menší dětské domovy. Zdroj: Výpočty Lumos na základě statistik Ústavu pro informace ve zdravotnictví, Ústredie práce, sociálnych vecí a rodiny a českého a slovenského statistického úřadu. V posledních letech se však situace začíná měnit i v České republice. Prvního ledna 2013 vstoupila v účinnost významná novela Zákona o sociálně právní ochraně dětí, kterou došlo, mimo jiné, k výraznému zlepšení podmínek pro výkon pěstounské péče, zejména pěstounské péče na přechodnou dobu. Za necelé dva roky od účinnosti novely zákona vzrostl počet pěstounů na přechodnou dobu o 220 nových pěstounů. Na konci října 2014 měli pěstouni na přechodnou dobu v péči celkem 314 dětí, což je téměř o tři sta více, než před začátkem účinnosti novely zákona. 2012: 33 pěstounů na přechodnou dobu Zdroj: MPSV. 2013-10/2014: 220 nových pěstounů na přechodnou dobu Obsazenost pěstounů je přes devadesát procent, pouze minimum z nich nemá v péči žádné dítě. 2
Počet pěstounů na přechodnou dobu rychle roste Na následujícím grafu je zachycen vývoj počtu pěstounů na přechodnou dobu od začátku účinnosti novely zákona do konce října 2014 a predikce vývoje do konce roku 2016. Kdyby počet pěstounů na přechodnou dobu nadále rostl stejným tempem jako doposud, měli bychom v ČR k prvnímu lednu 2017 již více téměř pět set pěstounů na přechodnou dobu, kteří by mohli poskytnout péči více než šesti stům dětí. 600 Vývoj počtu pěstounů na přechodnou dobu od účinnosti novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí do konce října 2014, predikce vývoje v letech 2015-2016. 500 489 400 372 300 257 200 164 100 33 113 0 1.1.2013 1.1.2014 1.1.2015 1.1.2016 1.1.2017 Zdroj: MPSV. Predikce vývoje: výpočty Lumos (lineární trend). Bohužel nemáme aktuální národní data, která by dokumentovala pokles počtu dětí v kojeneckých ústavech v důsledku umísťování dětí do pěstounské péče na přechodnou dobu. Pokles, k němuž došlo v průběhu roku 2013, nebyl ještě tak velký, protože se jednalo teprve o první rok účinnosti novely zákona (ke konci roku 2013 bylo v kojeneckých ústavech 1 233 dětí, což bylo o 160 méně než na konci roku 2012). Data z Pardubického kraje však naznačují, že úbytek dětí v kojeneckých ústavech v průběhu roku 2014 zrychloval, protože na konci června 2014 bylo v třech tamních kojeneckých ústavech pouze 37 dětí, což je skoro o polovinu méně než v roce 2010, kdy tam byly 62 děti (obsazenost tak byla v červnu 2014 pouze 60 procent). 3
Díky lepším podmínkám roste i počet dlouhodobých pěstounů V souvislosti s novelou zákona o sociálně-právní ochraně dětí se často hovoří o tom, že tato novela přinesla zlepšení hlavně pro pěstouny na přechodnou dobu, ale nepřinesla téměř nic pozitivního dlouhodobým pěstounům. To není tak úplně pravda, například odměna dlouhodobých pěstounů se zvedla na osm tisíc korun, čímž došlo k jejímu zdvojnásobení, pěstouni mají také nárok na podporu doprovázejících organizací a další nová práva. Díky tomu stoupá zájem o pěstounskou péči a počet dlouhodobých pěstounů vytrvale roste, jak je vidět z následujícího grafu. 9000 Počet pěstounských rodin v České republice 8500 8184 8000 7617 7500 7203 7000 6758 6500 6313 6000 5790 5500 5000 4500 4523 4845 4927 4000 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 Zdroj: MPSV. 4
Počty dětí odebíraných z rodiny se nezvyšují V souvislosti se zlepšením podmínek pro výkon pěstounské péče a nárůstem počtu dětí umísťovaných do pěstounské péče se objevovaly obavy z toho, zda nedojde k rozšíření byznysu s dětmi a častějšímu odebírání dětí z rodin. Zejména panovaly obavy v souvislosti s umísťováním dětí do pěstounské péče na přechodnou dobu, protože pěstouni na přechodnou dobu dostávají odměnu dvacet tisíc korun měsíčně. Čísla však tyto obavy nepotvrzují. Do pěstounské péče na přechodnou dobu se děti dostávají na základě tzv. předběžného opatření. Jak je vidět z grafu, počet podaných návrhů na vydání předběžného opatření dlouhodobě klesá a výjimkou nebyl ani rok 2013, kdy již byla účinná novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí. 2 200 2 000 1 800 1 600 1 400 1 200 1 000 Podané návrhy na vydání předběžného opatření 2030 1861 1721 1660 1656 1562 2008 2009 2010 2011 2012 2013 Zdroj: MPSV. V přepočtu na deset tisíc dětí do 18 let, bylo v roce 2013 podáno 8,4 návrhů na předběžné opatření ve srovnání s 10,9 v roce 2008. Počet odebíraných dětí neroste, protože díky novele zákona o ochraně dětí už nestačí, aby sociální pracovnice došla do rodiny a na základě toho, že se jí na rodině něco nelíbí, navrhla odebrání dítěte. Sociální pracovnice musí provést komplexní vyhodnocení situace rodiny, sepsat individuální plán ochrany dítěte a v případě, že navrhuje umístění dítěte mimo rodinu, musí uspořádat takzvanou případovou konferenci setkání, kterého se účastní například lékař nebo učitel dítěte. Klesají počty dětí nově přijímaných do ústavní péče 8 000 7 000 6 000 5 000 Příjmy dětí do ústavní péče v České republice 6 951 5 482 Vyšší dostupnost pěstounské péče je také jedním z faktorů, díky kterému dochází k postupnému snižování počtu dětí přijímaných do ústavní péče. V roce 2013 jich bylo přijato téměř o tisíc pět set méně než v roce 2008. 4 000 2008 2013 Zdroj: Výpočty Lumos na základě dat MPSV, MŠMT a MZ. 5
Do jednotlivých typů ústavů pro děti a mládež byly přijaty následující počty dětí: 2008 2013 Úbytek mezi lety Procentuální 2008 08 a 2013 úbytek Celkem 6 951 5 482 1 469 21% Kojenecké ústavy 1981 1740 241 12% Dětské domovy 1190 839 351 29% Dětské domovy se školou 509 390 119 23% Výchovné ústavy 975 797 178 18% Diagnostické ústavy 2296 1716 580 25% Zdroj: Výpočty Lumos na základě dat MPSV, MŠMT a MZ. Zároveň došlo v posledních pěti letech k snížení počtu dětí v ústavní péči o necelé dva tisíce dětí. 11000 10000 9000 8000 7000 Počet dětí v ústavní péči v České republice 10 388 8 428 6000 5000 2008 2013 Zdroj: Výpočty Lumos na základě dat MPSV, MŠMT a MZ. Počty dětí v jednotlivých typech zařízení ústavní péče se změnily následujícím způsobem: 2008 2013 Úbytek mezi lety 2008 a 2013 Procentuální úbytek Celkem 10388 8428 1960 19% Kojenecké ústavy 1418 1233 185 13% Dětské domovy 4739 4253 486 10% Dětské domovy se školou 742 697 45 6% Výchovné ústavy Diagnostické ústavy Domovy pro osoby se zdravotním postižením 1 546 1 146 400 26% 793 453 340 43% 1 150 646 504 44% 6 Zdroj: Výpočty Lumos na základě dat MPSV, MŠMT a MZ.
I přesto je počet dětí umístěných mimo svou rodinu v České republice nadále velmi vysoký 16 14 12 10 8 6 4 2 0 Počet dětí v náhradní rodinnné péči či ústavní péči v roce 2013 přepočteno na tisíc dětíve věku0-18 let 5,6 Anglie 14 Česká republika I přes pozitivní změny v posledních letech, zůstává počet dětí umístěných mimo svou rodinu v ČR, ať už v pěstounské nebo ústavní péči, vysoký. V médiích se objevují tvrzení, o tom, že k častému odebírání dětí z rodin dochází v Anglii. Statistiky však ukazují, že výrazně více dětí odebraných z rodiny je naopak v České republice. V Anglii bylo v roce 2013 v náhradní rodinné či ústavní péči celkem 63 560 dětí, v České republice to bylo celkem 25 798 dětí. Zdroj: Výpočty Lumos na základě dat MPSV, MŠMT a MZ ČR a ministerstva vzdělávání Anglie. Vzhledem k tomu, že v Anglii žilo v roce 2013 celkem 11 390 tisíc dětí do 18 let, zatímco v ČR 1 850 tisíc, byl podíl dětí umístěných mimo rodinu v ČR výrazně dvaapůlkrát vyšší než v Anglii, jak je vidět z grafu. Jedním z hlavních důvodů, proč je v Anglii umístěno mnohem méně dětí mimo svou rodinu než v ČR, je výrazně lepší dostupnost terénních sociálních služeb ve Velké Británii, které pomáhají rodinám v obtížné životní situaci. Případů, kdy by bylo nutné dítě umístit mimo rodinu, je výrazně méně. Analýza Lumos z roku 2013, která zkoumala důvody příjmu do ústavu u dvou set dětí ve třech kojeneckých ústavech, ukázala, že v téměř osmdesáti procentech případů nebyla rodině před umístěním dítěte do ústavu poskytnuta žádná podpora, například formou terénní sociální práce. RODINĚ NEPOSKYTNUTA PODPORA PŘED UMÍSTĚNÍM DÍTĚTE DO ÚSTAVNÍ PÉČE Zdroj: Analýza Lumos. 7
Nedostatečné kapacity služeb, které poskytují podporu rodinám v obtížné životní situaci Pěstounská péče, které jsme se věnovali výše, má v systému péče o ohrožené děti nezastupitelné místo, ale vždy by měla být až dalším krokem po intenzivní podpoře a práci s původní rodinou dítěte. Napříč Českou republikou již působí více než 200 neziskových organizací, které se zabývají podporou rodin v obtížné situaci, jejichž cílem je prevence odebírání dětí z rodin. Poskytují tzv. sociálně-aktivizační služby pro rodiny s dětmi. Tyto organizace ale nemají dostatek finančních prostředků a většina z nich platí maximálně dva až tři sociální pracovníky. V celé České republice proto pracuje v této oblasti pouze kolem pěti set terénních sociálních pracovníků. Jak je vidět z následujícího grafu, na jednoho sociálního pracovníka připadají desítky až stovky rodin, ačkoli ten může efektivně pracovat maximálně s šesti až deseti rodinami. Orientační odhad počtu obyvatel žijících v sociálně vyloučených lokalitách připadajících na jednoho pracovníka sociálně-aktivizační služby pro rodiny s dětmi Ústecký kraj Praha Liberecký kraj Karlovarský kraj Jihomoravský kraj Česká republika Vysočina Středočeský kraj Moravskoslezský kraj Jihočeský kraj Olomoucký kraj Královéhradecký kraj Plzeňský kraj Pardubický kraj Zlínský kraj 287 209 200 188 151 131 130 111 109 104 95 77 69 35 14 0 50 100 150 200 250 300 350 Zdroj: Výpočty Lumos na základě Registru poskytovatelů sociálních služeb a Mapy sociálně vyloučených nebo sociálním vyloučením ohrožených romských lokalit v ČR Kapacity terénní sociální práce by proto měly být výrazně posíleny. Řada dětí by pak vůbec nemusela být odebrána z rodiny a ani umístěna do ústavní či pěstounské péče. Nemusí to být náročný krok. Základ pro výrazné posílení terénní podpory pro ohrožené rodiny v ČR existuje v podobě výše zmíněné sítě dvou set neziskových organizací poskytujících sociálně-aktivizační 8
služby pro rodiny s dětmi. Stačí, aby organizace poskytující terénní sociální práci získaly vyšší finanční podporu a mohly najmout více sociálních pracovníků. Zdvojnásobení počtu těchto pracovníků navýšení o 500 by stálo pouze kolem 180 milionů korun ročně. Nemusí jít nutně o nově vynaložené finanční prostředky. Možností je přesun alespoň části z finančních prostředků vynakládaných na provoz ústavní péče na terénní sociální práci. Ministerstvo školství platí více než tisíc čtyři sta prázdných lůžek v dětských domovech a dalších zařízeních ústavní výchovy, na které vynakládá téměř půl miliardy korun ročně. Jenom z těchto peněz vynakládaných na neobsazená lůžka by bylo možné zaplatit kolem 1 300 nových terénních sociálních pracovníků došlo by k téměř zčtyřnásobení stávajícího počtu. A počet dětí, které potřebují umístění mimo svou rodinu, by se výrazně snížil. Postupné přesměrování zdrojů z ústavní péče směrem k terénní podpoře ohrožených rodin by bylo usnadněno zařazením kojeneckých ústavů z gesce ministerstva zdravotnictví a dětských domovů z gesce ministerstva školství do gesce ministerstva práce a sociálních věcí. Slovensko učinilo tento krok již v devadesátých letech. Všechny služby pro ohrožené děti a rodiny spadají do gesce jednoho resortu i v sousedním Německu, a řadě dalších zemí. Terénní sociální práce je výrazně levnější než ústavní i pěstounská péče Jak pobyt v kojeneckém ústavu, tak pěstounská péče je mnohonásobně finančně náročnější než terénní sociální práce. Náklady na jedno umístění na rok v Kč Za každé dítě, které se díky terénní sociální práci nedostane do kojeneckého ústavu nebo pěstounské péče, může dojít k úspoře v řádech statisíců korun ročně, které mohou být investovány do rozvoje služeb pro ohrožené děti. Kojenecký ústav Pěstounská péče na přechodnou dobu 560 004 430 180 Jak je vidět z grafu, když bude sociální pracovník po jeden rok několikrát týdně docházet do rodiny, bude to stát státní pokladnu kolem třiceti tisíc korun, zatímco pobyt jak v kojeneckém ústavu, tak v pěstounské péči na přechodnou dobu stojí čtyři sta až šest set tisíc ročně. Ve své rodině díky terénní službě podporující rodinu 28 496 0 200 000 400 000 600 000 Zdroj: Výpočty Lumos na základě Rozboru nákladů jednotlivých typů služeb (Macela 2014) a dalších zdrojů. 9
I kdyby bylo nutné rodině poskytovat podporu po dobu dvou let, budou náklady na terénní sociální práci stále mnohonásobně nižší oproti čtyřměsíčnímu pobytu v kojeneckém ústavu nebo v pěstounské péči, jak je vidět z následujícího grafu. Náklady terénní podpůrné služby pro rodiny ve srovnání s pobytem v náhradní péči Čtyrměsíční pobyt v kojeneckém ústavu Čtyřměsíční pobyt v pěstounské péči na přechodnou dobu Dva roky poskytování podpory rodině terénní službou 186 668 143 393 56 992 0 100 000 200 000 Zdroj: Výpočty Lumos na základě Rozboru nákladů jednotlivých typů služeb (Macela 2014) a dalších zdrojů. Podpora ohrožených rodin v oblasti bydlení V letech 2010 až 2013 byla provedena řada analýz Výzkumným ústavem práce a sociálních věcí, Veřejným ochráncem práv a dalšími, které zkoumaly důvody umístění do ústavní péče. Byly analyzovány osudy: více než 1 500 dětí, které se dostaly do ústavní péče pobývaly ve více než 50 různých zařízeních v 13 krajích ČR. Obtíže rodiny v oblasti bydlení se ukázaly být jedním z důvodů umístění v 41 až 65 procentech všech případů. OBTÍŽE RODINY V OBLASTI BYDLENÍ DŮVODEM UMÍSTĚNÍ DO ÚSTAVNÍ PÉČE 10
Je tedy nezpochybnitelné, že obtíže rodiny v oblasti bydlení přetrvávají jako jeden z nejvýznamnějších důvodů umísťování dětí do ústavní péče. Obtíže v oblasti bydlení nejsou vždy jediným důvodem pro umístění, ale často figurují v kombinaci s jinými důvody (např. nedostatečnou kapacitou rodiny v oblasti základní péče). Vyřešení obtíží v oblasti bydlení není jedinou, ale mnohdy nezbytnou podmínkou prevence institucionalizace. S umísťováním dětí do ústavní péče kvůli obtížím jejich rodin v oblasti bydlení jsou spojené velmi vysoké finanční náklady pro stát. Například v případě rodiny se čtyřmi dětmi umístěnými v dětském domově činí náklady na jejich pobyt více než milion korun ročně. Doporučení v oblasti podpory bydlení: Přijetí zákona o sociálním bydlení. Ohrožené rodiny, a obzvláště ty, u kterých hrozí odebrání dítěte z rodiny kvůli obtížím v oblasti bydlení, by měly být v zákoně o sociálním bydlení vymezeny jako prioritní skupina příjemců podpory v oblasti bydlení. Rozvoj nových nástrojů podpory ohrožených rodin v oblasti bydlení by se měl stát prioritou centrální vlády, především relevantních ministerstev (především ministerstva práce a sociálních věcí a ministerstva pro místní rozvoj) a neomezit se jen na krajskou a obecní úroveň. Na prvním místě by měla daná ministerstva pracovat na naplňování přijaté Strategie boje pro sociálnímu vyloučení na období 2011-2015, která obsahuje řadu opatření zaměřených na podporu ohrožených rodin s obtížemi v oblasti bydlení. Řada účinných opatření již je vyzkoušena a ověřena v praxi. Úkolem je rozšíření úspěšných pilotních projektů do dalších lokalit. Závěr: Jak jsme na tom dvacet pět let po revoluci? Výše uvedené výstupy analýz a zmíněné legislativní úpravy jsou důkazem toho, že jsme nastoupili na cestu změny a modernizace systému sociálně-právní ochrany dětí a to s ohledem na naplňování jejich potřeb a práv. Doufáme, že tyto pozitivní změny, jako například důraz na vyšší podporu pěstounství, nezůstanou osamoceny a že budou následovat další kroky, které podpoří děti a jejich rodiny. Literatura a zdroje Křístek, Adam a kol. (2010): Analýza legislativy, řízení a financování systému péče o ohrožené děti. Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí.) Kuchařová, Věra a kol. (2010): Zhodnocení a optimalizace řízení systému sociálně-právní ochrany (ohrožených) dětí a rodin ve vybraných regionech. Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí. 11
Macela, M. 2014. Rozbor nákladů jednotlivých typů služeb péče o ohrožené děti. Obec a finance, č. 1/2014. Práva ohrožených dětí mladších tří let. Ukončení jejich umísťování do ústavní péče. Organizace spojených národů, Úřad vysoké komisařky, Evropa, Regionální úřadovna. 2013. Dostupné z: http://www.europe.ohchr.org/documents/publications/prava%20ohrozenych%20deti%20mladsich%20tri %20let.pdf Veřejný ochránce práv. ZPRÁVA ZE SYSTEMATICKÝCH NÁVŠTĚV ŠKOLSKÝCH ZAŘÍZENÍ PRO VÝKON ÚSTAVNÍ VÝCHOVY A OCHRANNÉ VÝCHOVY. 2012. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/ochrana_osob/2012/2012_skolska-zarizeni.pdf Veřejný ochránce práv. Zpráva ze systematických návštěv zdravotnických zařízení poskytující péči ohroženým dětem do 3 let věku. 2013. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/ochrana_osob/2013/nz-25_2012-kojenecke-ustavy.pdf Zjišťování počtu a charakteristiky ohrožených dětí mladších tří let v ústavech v Evropě. Závěrečná zpráva programu Daphne č. 2002/017/C, School of Psychology, University of Birmingham. Vybrané výzkumy o vývoji mozku v prvních letech života, důležitosti rodiny a vztahové vazby a negativních dopadech ústavní péče na malé děti Balbernie, R. (2001). Circuits and circumstances: The neurobiological consequences of early relationship experiences and how they shape later behaviour. Journal of Child Psychotherapy, 27, 237 255.; Bilson, A. (2009) Use of Residential Care in Europe for Children Aged Under Three: Some Lessons from Neurobiology, British Journal of Social Work, 39: 1381 1392.; Harden, B. J. (2002). Congregate care for infants and toddlers: Shedding new light on an old question. Infant Mental Health Journal, 23, 476 495. Mclaughlin, Katie A., et al. Attachment security as a mechanism linking foster care placement to improved mental health outcomes in previously institutionalized children. Journal of child psychology and psychiatry, 2012, 53.1: 46-55. Langmeier, J. Matějček, Z.: Psychická deprivace v dětství. Praha, Avicenum 1974, s. 99-101. Nově vydáno nakladatelstvím Karolinum v roce 2011. Schore, A.N. (2001a). Effects of a secure attachment relationship on right brain development, affect regulation, and infant mental health. Infant Mental Health Journal, 22, 7 66.; Schore, A.N. (2001b). The effects of early relational trauma on right brain development, affect regulation, and infant mental health. Infant Mental Health Journal, 22, 209 269. Smyke, A. T., Dumitrescu, A., & Zeanah, C. H. (2002). Disturbances of attachment in young children. I: The continuum of caretaking casualty. Journal of the American Academy of Child and Adolescent Psychiatry, 41, 972 982. Smyke, Anna T., et al. Placement in foster care enhances quality of attachment among young institutionalized children. Child development, 2010, 81.1: 212-223. 12