UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut komunikačních studií a žurnalistiky VẠN XUÂN DESET TISÍC JAR: vietnamský časopis v Čechách (Diplomová práce) Lenka TUNGOVÁ Praha 2008

Autor práce: Lenka Tungová Vedoucí práce: Doc. PhDr. Barbara Köpplová, CSc. Oponent práce: Datum obhajoby: 2008 Hodnocení: 2

Prohlášení 1. Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. 2. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna veřejnosti pro účely výzkumu a studia. V Praze dne 19. 5. 2008 Lenka Tungová 3

Poděkování Za vedení práce, odborné rady, trpělivost a péči děkuji vedoucí práce Doc. PhDr. Barbaře Köpplové, CSc. Děkuji také všem, kteří mi ochotně poskytli informace a diskutovali se mnou o studovaném tématu. Zejména děkuji svému otci Ing. Nguyen Tungovi, CSc. za jeho cenné připomínky a rady při zpracovávání této práce. Za projevenou podporu děkuji své rodině a přátelům. 4

OBSAH ÚVOD... 7 METODIKA PRÁCE... 10 1. VIETNAMCI V ČESKU... 12 1.1 HISTORIE MIGRACE VIETNAMCŮ... 12 1.1.1 Chrastavské děti... 13 1.1.2 Imigrace před rokem 1989... 15 1.1.3 Zlaté časy vietnamských přistěhovalců... 20 1.1.4 Vietnamci v Česku dnes... 22 1.2 VÝVOJ INTEGRACE VIETNAMCŮ DO SPOLEČNOSTI... 28 1.2.1 Období přátelských vztahů... 28 1.2.2 První problémy předsudky a stereotypy... 29 1.2.3 Struktura dnešního vietnamského etnika v ČR... 33 2. VIETNAMSKÁ PERIODIKA V ČR... 36 2.1 HISTORIE VIETNAMSKÉ ŽURNALISTIKY V ČECHÁCH... 36 2.1.1 Oficiální a opoziční tisk... 36 2.1.2 Komercializace... 39 2.2 STRUKTURA A VLASTNICTVÍ... 41 2.2.1 Viet Media a ostatní komerční vydavatelé... 41 2.2.1A Viet Media: Thế Giới Trẻ, Tuần Tin Mới... 42 2.2.1B Người Việt ở Châu Âu... 44 2.2.1C Xa Xứ... 45 2.2.2 Listy vydávané organizacemi VSR... 46 2.2.3 Nekomerční listy... 46 3. ON-LINE ZPRAVODAJSKÉ KANÁLY A SUPLEMENTY... 49 5

3.1 OFICIÁLNÍ ZDROJ VSR... 49 3.2 OPOZIČNÍ ZDROJ DISIDENTŮ... 49 3.3 NEZÁVISLÉ E-ZINY... 50 3.4 ON-LINE SUPLEMENTY... 52 3.5 BLOGY BANÁNOVÝCH DĚTÍ... 53 4. ČASOPIS VẠN XUÂN (DESET TISÍC JAR)... 56 4.1 PO STOPÁCH VẠN XUÂN... 56 4.2 REDAKCE A PRACOVNÍ RUTINY: VÝBĚR ZPRÁV, ZDROJE, KOMUNIKACE... 57 4.3 ZDROJE ZISKU INZERCE A ODBYT... 59 5. MEDIÁLNÍ OBSAH ČASOPISU... 61 5.1 RUBRIKY A JEJICH PODÍL NA CELKOVÉM OBSAHU... 61 5.1.1 Zpravodajství a publicistika... 61 5.1.2 Sport a kultura... 62 5.1.3 Čtenáři v roli autorů... 65 5.1.4 Rubriky poučného typu vzdělání, právo a obchod... 65 5.1.5 Rubriky zaměřené na určité skupiny ženy, mládež... 66 5.1.6 Ostatní rubriky zábava, zajímavosti... 67 5.1.7 Publikace českých autorů... 68 5.2 MEDIÁLNÍ REPREZENTACE ČECHŮ A ČESKA... 69 5.3 MEDIÁLNÍ REPREZENTACE VIETNAMCŮ A VIETNAMU... 71 5.4 MEDIÁLNÍ OBRAZ VIETNAMSKÉ KOMUNITY V ČR... 72 ZÁVĚR... 75 RESUMÉ... 77 SUMMARY... 78 TỐM TẮT NỘI DUNG... 79 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY, PRAMENŮ A ZDROJŮ... 80 PŘÍLOHY... 84 6

Úvod Staré pověstí praví, že jsou Vietnamci potomci dračího krále a princezny ze severní země. Král Lạc Long Quân a princezna Âu Cơ měli sto synů. Ač se velice milovali, nedokázali spolu žít, neboť po čase žití na souši se dračímu králi začalo stýskat po jeho původním domově, po vodní říši. Jeho touha po domově byla větší než samotná láska k princezně, a tak se rozdělili. Každý z nich se vrátil do své rodné vlasti. Princezna se vydala zpět do hor s padesáti syny a ti založili kmeny, z kterých se vyvinuly menšinové národy, které dodnes žijí v horských oblastech Vietnamu. Z padesáti synů, kteří následovali svého otce do vodní říše, se časem vyvinuli Vietové 1, tedy většinový národ ve Vietnamu. Tento, byť mýtický příběh, značně nastiňuje povahu dnešních vietnamských migrantů. Třebaže odešli ze svých domovů za lepšími zítřky, srdce jim zůstává v rodné vlasti a touha po ní je stále táhne zpět. Dračí král také žil dlouhou dobu na zemi, měl zde i rodinu, ale protože byl již zrozen a vychován ve vodní říši, nikdy se nedokázal natolik adaptovat, aby zde dokázal do konce života žít. A tak je tomu i u Vietnamců, kteří se narodili v zemi Vietů. Jejich motivace k odchodu je ekonomická, chtějí zabezpečit lepší budoucnost pro své děti a postarat se o klidné stáří svých rodičů. Ve skrytu duše však často doufají, že se budou moci jednou vrátit domů, do Vietnamu. Pevná svázanost s kořeny má úzkou spojitost se sounáležitostí k rodině, která je na předních příčkách hodnot většiny Vietnamců. Nejedná se o nejužší rodinu, jako je tomu v západních zemích, tedy děti, rodiče popřípadě sourozenci. Pro Vietnamce do úzkého rodinného kruhu patří i tety, strýcové, bratranci, sestřenice, jejich děti a další příbuzenstvo, popřípadě i z druhého kolene. Kupříkladu má matka je z třinácti dětí, přičemž pouze sedm z nich jsou vlastní. Avšak vždy, když zavítá do severní části Vietnamu, kde bydlí většina nevlastních sourozenců, jejich děti a děti jejich dětí, v rámci možností je navštěvuje. 1 Vietové vietnamsky Kinh, Kinh Dương Vương bylo původní jméno dračího krále. Jméno Lạc Long Quân, v překladu dračí král, si zvolil poté, co usedl na pomyslný trůn. 7

Vietnamská solidarita se nevztahuje pouze na rodinu. V prostředí, kde se cítí být cizinci, tuto soudružnost přenášejí i na cizí osoby vlastní národnosti, tedy našince. Jak mi řekl nedávno můj přítel při návštěvě vietnamské restaurace v Amsterdamu: Jste strašně familiární, jakmile zjistí [majitelka restaurace], že jsi Vietnamka, mluví s tebou jako s dcerou. Skutečně, majitelka restaurace mě oslovovala důvěrně roztomilým děvčetem a věnovala mi větší pozornost než obyčejnému hostovi. Tato sympatická sounáležitost je však dle mého názoru jedním z bariér, které brání Vietnamcům v cizině se plně integrovat. Solidarita s našinci se dle mého názoru v cizím prostředí vytvořila především z izolace před většinovým obyvatelstvem v důsledku jazykové neznalosti a kulturních rozdílností. Zvláště Vietnamci ze stejných původních krajů ve Vietnamu k sobě mívají v Česku blízké vazby, tvoří si tak v cizím prostředí tradiční pospolité vztahy. Při psaní této práce, respektive při studování historie imigrace a integrace Vietnamců v České republice, jsem se musela pozastavit nad vlastní minulostí, přítomností i budoucností. Můj otec přišel do Československa jako dvanáctileté dítě, vystudoval zde základní, střední i vysokou školu a dokončil si později i aspiranturu na ČVUT. Jeho motivace k usídlení v Česku byla však nakonec ekonomická, tak jako u defakto všech Vietnamců žijících v ČR. Původně zde působil jako vědecký pracovník EÚ ČSAV, po sametové revoluci se pokusil podnikat a nakonec se z něj stal jeden z prostředníků mezi českou většinovou společností a vietnamskou komunitou. Otec, jakožto znalec prostředí s přátelskými vazbami na Českou republiku před rokem 1989, si přál, abychom se co nejdříve adaptovali a integrovali do české společnosti. Od počátku věděl, že my (jeho děti) se do Vietnamu již nevrátíme, on sám si do určitého věku myslil, že se na důchod přeci jen vrátí a bude prožívat podzim svého života někde v klidu na pobřeží jihočínského moře. Jeho snaha o naši rychlou integraci byla zdařilá. Mohu říci, že jsem se plně integrovala do české společnosti. Cítím se být Češkou, jsem Češkou, ale za cenu toho, že jsem ztratila značnou část své původní identity. Kromě své rodiny se prakticky nestýkám s nikým z vietnamské komunity, sdílím kulturní kontext komunity, avšak nepraktikuji ho. Mí přátelé jsou Češi, sdílím český kulturní i morální kontext a praktikuji ho. Může se tedy zdát, že můj případ je exemplární, co se týče úspěšné adaptace a integrace cizince do většinové společnosti. Já osobně si však nemyslím, že je tato cesta ideální. Člověk, cizinec, by neměl obětovat svou původní 8

identitu v zájmu přizpůsobení se společnosti, ztrácí tak kus svého já. Kulturní rozdílnost nemusí být příčinou ke konfliktům, naopak, může obohatit náš svět. Přesto je nutné, aby lidé, kteří přesídlili do jiných končin, měli přehled a znalost o společnosti v kterém žijí. Pro dobré česko-vietnamské soužití v ČR je potřeba, aby se Vietnamci adaptovali, ale mohli si zároveň ponechat i své kulturní pozadí a rituály. Češi by se na druhé straně měli pokusit pochopit alespoň částečně tuto rozdílnou kulturu a vyhýbat se předsudkům a stereotypům o této komunitě. Ve své práci doufám, že alespoň částečně osvětlím důvody, proč jsou Vietnamci v Česku takoví, jací jsou. Na druhé straně věřím, že adaptace je jediné možné budoucí východisko existence vietnamského etnika v ČR. Významnou roli v tomto procesu hraje vietnamský tisk vydávaný v Česku. Vzhledem k tomu, že stále většina vietnamského etnika neovládá český jazyk více než na komunikativní úrovni, je vietnamský tisk leckdy jejich jediným zdrojem informací. Domnívám se, že prostřednictvím vietnamského tisku se z velké části utváří veřejné mínění této komunity. Pokud ne, minimálně určuje témata, kterými se jejich čtenáři zabývají. Ať již tisk reflektuje zájmy čtenářů, či určuje, o čem mají její čtenáři přemýšlet, důležitost vietnamského tisku v ČR je neopomenutelná. V této práci bych proto chtěla zjistit, do jaké míry se přičiňuje časopis Vạn Xuân (Deset tisíc jar) o informovanost své komunity a nakolik vnímá české prostředí versus prostředí vietnamské. Porovnáme-li vietnamský tisk s tiskem ukrajinským v ČR, je zřetelné, že se zaměření tisků pro cizince obou národností markantně liší. Zatím co v Česku působí dva listy zaměřující se na ukrajinskou diasporu, vietnamský tisk má mnohem členitější a hlavně objemnější náklad. Vedle ukrajinského čtvrtletníku Porohy, vydávaný Ukrajinskou iniciativou v ČR, je k dispozici na českém trhu řecko-katolický církevní měsíčník Jedynym sercem. Naproti tomu, vietnamský tisk v ČR přesahuje rámec nezávislého tisku neziskových organizací. Fenoménem jsou komerční listy, vydávané vietnamskými vydavateli pro své krajany. 9

Metodika práce Původně měl být studován časopis Người Việt ở Châu Âu. Vzhledem k nastalým okolnostem jsem se nakonec rozhodla pro průzkum časopisu Vạn Xuân. V prvé řadě byl časopis Người Việt ở Châu Âu v průběhu průzkumu pozastaven, hlavní redaktor časopisu odjel do Vietnamu a komunikace s redakcí by tak byla velmi komplikovaná. Podařilo se mi však oslovit vydavatele a šéfredaktora časopisu Vạn Xuân, Ing. Vũ Hữu Nam, který mi vyšel vstříc i přes své velké pracovní vytížení. Krom toho se domnívám, že časopis Vạn Xuân lépe reprezentuje vietnamský tisk v ČR, neboť zde působí déle než Người Việt ở Châu Âu a je druhým nejčtenějším časopisem vietnamské diaspory v ČR. V první části této práce, pojednávající o migraci vietnamského etnika na území Československa a později České republiky, byla použitá historická analýza založená především na studiích českých vietnamistů, etnografů, sociologů a vzpomínek pamětníků. Jedním z podnětných informačních pramenů je práce Stanislava Broučka, Aktuální problémy adaptace vietnamského etnika v ČR. Vzhledem k stále nedostupným dobovým materiálům týkající se česko-vietnamské spolupráce za tehdejšího Československa je práce Broučka neocenitelná, neboť přináší některé informace, které jsou jinak stále skryty veřejnosti z důvodu nedokončené kompletace v Národním archívu. Důležité při sepsání této části byly též výpovědi vietnamských starousedlíků, kteří zde působili již před rokem 1989. Působnost Vietnamců, respektive jejich život v ČSSR je již lépe zmapován, byť ne ve velkém rozsahu. Bylo však možné práci opřít o více prací, které se touto tématikou zabývaly. Část věnující se vietnamskému tisku v ČR byl sepsán na základě výpovědí osob, které působily, či stále působí ve vietnamském tisku v ČR. Jednalo se o terénní studii soustředěnou na tržnici Sapa v Praze 4 Libuš, kde probíhala komunikace s povolanými lidmi v tomto oboru. Na této tržnici, kterou je možné nazvat centrem vietnamské komunity v ČR, sídlí všechny zmíněné redakce a je též samo o sobě velkým odbytištěm všech periodik. Velmi cenné jsou informace bývalého opozičního žurnalisty, Trần Ngọc Tuấna, který vypověděl o historii vietnamského opozičního tisku nejen v ČR, ale i v Polsku. Stejně hodnotné jsou, z faktografického hlediska, i informace 10

Nguyễn Quyết Tiếna, bývalého zástupce šéfredaktora listu vydávaného vietnamským velvyslanectvím, které by byly pravděpodobně časem nedohledatelné. Vietnamský tisk v ČR nebyl doposud zkoumán, kromě zmínek o jeho existenci v neziskových publikacích a v jediném článku Vietnamský tisk v ČR na vzestupu na stránkách klubu Hanoi neexistují žádné informační prameny, které by mohly být zde uvedeny. Pouze díky vstřícnosti vydavatelů, redaktorů a pamětníků bylo možné tuto část zpracovat. V poslední části, která se zabývá činností časopisu Vạn Xuân byla použita kvantitativní metoda obsahové analýzy. Týdeník byl sledován v roce 2005 a 2006. V roce 2005 byly zkoumány sudé měsíce, tedy únor, duben, červen, srpen, říjen a prosinec. V roce 2006 se zkoumaly liché měsíce leden, březen, květen, červenec, září a listopad. Vzhledem k tomu, že první číslo vyšlo právě v únoru 2005, jedná se o průzkum od počátku existence časopisu do konce roku 2006. Byla zkoumána obsahová analýza rubrik, aby bylo možné zjistit, v jakém rozsahu se časopis věnuje určitým tématům. Počty stránek rubrik jsem spočítala a statisticky vyhodnotila v procentech. Dále byly zkoumány obsahy článků týkajících se České republiky, vietnamské komunity v ČR, česko-vietnamských vztahů a samotného Vietnamu. Tato analýza měla vést k poznání smýšlení redakce Vạn Xuân, její role gatekeepera a její reflexi českého prostředí v porovnání s vietnamským. 11

1. Vietnamci v Česku 1.1 Historie migrace Vietnamců Příchod Vietnamců na území dnešní České republiky lze zaznamenat již na konci 40. let minulého století. Jednalo se však o nadějné jednotlivce, kteří získali stipendia na zdejších univerzitách. 2 Nelze tedy v tomto případě hovořit ještě o migraci. V následujících letech však dochází k navázání diplomatických vztahů, které předznamenávají minulou, přítomnou i budoucí situaci migrace Vietnamců do Čech. Dle etnologa Stanislava Broučka, který se zabýval imigrací a adaptací Vietnamců v Čechách, lze migraci vietnamského etnika na území České republiky rozdělit s lehkou nadsázkou na: 1) věk bilaterálních smluv, 2) věk volnosti, 3) věk cizineckého zákona. 3 Věku bilaterálních smluv předcházelo navázání diplomatických vztahů mezi Vietnamskou demokratickou republikou (VDR) a Československou republikou (ČSR) 2. února 1950. ČSR se stalo čtvrtou zemí, která navázala diplomatické vztahy s Vietnamem, po Sovětském Svazu, Čínské lidové republice a Mongolské lidové republice. 4 První bilaterální smlouva byla podepsána 28. září 1956 a pojednávala o vědeckotechnické spolupráci mezi ČSR a VDR. 5 Mnoho dalších dohod bylo podepsáno do roku 1980. Dohody byly pro obě strany výhodné, neboť Vietnam potřeboval vzdělávat a profesionalizovat své občany a Československu se hodilo více pracovních sil. Pozdější motivací spolupráce byl též například vietnamský dluh vůči Československu za vývoj plastické trhaviny Semtex (vyvinuta podnikem Synthesia Semtín), kterou si Vietnam objednal v průběhu války, roku 1964. Import pracovní síly 2 Tung 2001, 6-11 3 Brouček 2003, 14 4 Kocourek 2006, 46-47 5 Tung, Kalusek 1990, 10 12

mohl tudíž tento dluh značně snížit 6. Vše bylo pod záštitou internacionální pomoci Československa Vietnamu. A tak se stalo, že od roku 1956 v několika vlnách, do tehdejšího Československa, proudí mladí Vietnamci, ať již jako žáci, studenti, stážisti, praktikanti nebo dělníci. 7 1.1.1 Chrastavské děti V první vlně přichází několik ojedinělých studentů a sto vietnamských dětí. Děti byly přijaty na základě mezinárodní pomoci poválečnému Vietnamu. 8 Jednalo se o sirotky a děti funkcionářů postižených válkou, jak ze severu, tak z jihu. Tyto děti, od šesti do třinácti let, byly umístěny v dětském domově v Chrastavě na Liberecku, kde v té době přebývaly již děti partyzánů z Řecka. Tato událost byla velmi významná, i proto byly chrastavské děti pozvány před odjezdem do prezidentského paláce, kde se setkaly s prezidentem Hồ Chí Minhnem a kde je strýc Hồ 9 nabádal, aby se v nové zemi dobře učily a chovaly slušně. Děti společně se třemi učiteli vyrazily na dlouhou cestu vlakem z Hanoje přes Peking a Moskvu do Prahy. Vzápětí po příjezdu, v červenci 1956, byly opět vlakem převezeny do výše zmíněného dětského domova. Tady byly rozděleny do čtyř skupin, dle pohlaví a věku, byly jim přiděleny čísla, protože bylo pro české vychovatele těžké je od počátku znát jmény (také kvůli složité výslovnosti). Postupem času byly děti rozděleny do pěti tříd, učily se českému jazyku a obvyklým předmětům, které se v té době vyučovaly na základních školách. V rozvrhu měly děti též hodiny vietnamštiny a vietnamských dějin, aby nezapomněly na rodnou vlast. Československé předměty byly vyučovány československými učiteli, vietnamské předměty měli na starost vietnamští kantoři (2 učitelé a jedna učitelka), kteří s dětmi přijeli do Československa a zůstali s nimi až do konce pobytu. Jídelní lístek na každý týden byl připravován českou zdravotní sestrou. Snídaně, obědy i večeře byly ryze české. Chvíli trvalo, než si vietnamské děti zvykly na tak rozdílnou českou kuchyň. Například, rýže po česku rýžový nákyp, byla pro děti z počátku špatně stravitelná. 6 Nožina 1997, 189 7 Kocourek 2006, 47 8 Roku 1954 skončila válka s Francií bitvou u Điện Biên Phủ. 9 Hồ Chí Minh je často Vietnamci takto nazýván, jedná se o uctivé oslovení jeho osoby. 13

Pro vietnamské děti byl jejich pobyt pěkným prožitkem, byť daleko od domova, ale také daleko od problémů zchudlé, válkou poničené země. Mohly se zde nerušeně učit, hrát, poznávat krásy Československa, jednoduše dělat vše, co nebylo v tenkrát válkou zmítané rodné zemi možné. Přátelské prostředí jim kromě vychovatelů, vytvářeli také příslušníci Sboru národní bezpečnosti, kteří si je brávali domů o Vánocích a na Nový rok a snažili se jim tak stesk po vlastní rodině trošku zmírnit. 10 Někdy si hrály i s českými dětmi, čeští kamarádi jim půjčovali kola či s nimi hráli fotbal. Z tohoto období vzniklo mnoho vřelých vztahů, na které po celá léta všichni pamětníci rádi vzpomínali 11. (viz příloha č. 1) Po třech letech, roku 1959, se však rozhodla vietnamská vláda, že je čas, aby se děti vrátily domu. Obávala se, že děti ztratí v novém prostředí vazby na svou vlast, tak jako se to stalo u některých jiných dětí navrácených ze spřátelených zemí 12. Bylo vybráno pouze patnáct starších žáků, kteří měli výborný prospěch i dobrou znalost českého jazyka a bylo jim tak umožněno pokračovat ve studiu v Československu. Dvě dívky byly poslány na studia do střední průmyslové školy textilní ve Dvoře Královém, tři na chemicko průmyslovou školu do Pardubic. Z chlapců jich sedm odešlo do Jičína studovat strojní průmyslovou školu a zbylí tři začali studovat obuvnickou školu v Otrokovicích. 13 Většina těchto studentů zde později dokončila i vysokou školu, někteří i aspiranturu. I z těchto následujících studijních pobytů vznikaly krásné, přátelské až rodinné vztahy mezi vietnamskými studenty a českými domorodci. Sám můj otec často vzpomíná na svou náhradní matku, která se ho ujala při studiích v Jičíně. Dokud žila, jezdili jsme za ní na Vánoce, na prázdniny, zkrátka, jako za vlastní babičkou. Dnes jezdí otec sám za jejím synem a dalšími spolužáky z Jičína. 10 Martínková 2006 11 Dokument o chrastavských dětech Kdo mě naučí půl znaku odvysílala Česká televize 4.9.2007. Lze jej shlédnout na http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/10123607189-kdo-me-nauci-pulznaku/20738253740.html 12 Kromě Československa byly vietnamské děti posílány v téže době také do Číny, SSSR a NDR. 13 Martínková 2006 14

Přes krásné příhody a vzpomínky nelze však opominout, že tato skupina dětí, se během svého pobytu nesžila s českou společností. Nebylo to možné, neboť byly izolovány od okolního světa, prakticky nevěděly, jak se žije Čechům tam venku. Vietnamské děti žily pohromadě ve svém kolektivu, kontakt s Čechy měly pouze prostřednictvím vychovatelů, několika českých kamarádů a občasných návštěv v českých rodinách. Proto, ani v tomto případě nemůžeme hovořit o imigraci, spíše o prvním impulsu, který může být jedním z faktorů k následné silné imigraci. Již jen proto, že několik těchto chrastavských dětí se rozhodlo později pro skutečnou imigraci, ovšem ne na základě politických dohod, ale z ekonomických důvodů. 1.1.2 Imigrace před rokem 1989 První fáze příchodu Vietnamců nekončí chrastavskými dětmi. Dva měsíce po jejich příjezdu byla podepsána Dohoda o hospodářské a vědeckotechnické spolupráci mezi ČSR a VDR, na jejímž základě od konce 50. let přijížděli do Československa až stovky studentů, praktikantů a stážistů, aby se zde vzdělávali a zdokonalovali hlavně ve strojírenském a lehkém průmyslu. 14 Další dohoda, Dohoda o kulturní spolupráci, byla podepsána o rok později, roku 1957, a na jejím základě se zde začínají Vietnamci vzdělávat i v méně praktických oborech jako je například loutkoherectví. 15 Důležitým mezníkem byl rok 1973, kdy se značně zvýšila aktivita z vietnamské strany. Vládní delegace VDR, která navštívila ČSSR v lednu a následně v červnu 1973, žádala československou stranu o velké navýšení počtu učňů a praktikantů v různých oborech. Československá strana byla požadavkem zaskočena, neboť věděla, že vietnamské žádosti nebude moci v nejbližší době vyhovět. Vietnamská strana velmi naléhavě žádá, abychom u nás během několika let vyškolili deset až dvanáct tisíc mladých vietnamských dělníků. Přitom má velký zájem na tom, aby vietnamští občané byli u nás přijati v co největším počtu co nejdříve. Nejprve vietnamská delegace předložila návrh, abychom již v tomto roce přijali 4 000 14 Müllerová 1998, 83 15 Brouček 2003, 15 15

vietnamských občanů. Když jsme vysvětlili, že to není reálné, navrhla vietnamská delegace, abychom tedy přijali v r. 1973 2 000 Vietnamců, v r. 1974 4 500, v r. 1975 4 500 a v r. 1976 1 000. Uvedli jsme na to ve shodě s jednáním u místopředsedy vlády J. Gregora, že odhadujeme, že do konce roku 1973 lze přijmout pouze asi jeden tisíc osob a v dalších letech tři až čtyři tisíce osob ročně. Přestože vietnamská delegace prosila, abychom se snažili přijmout více Vietnamců již v roce 1973, zdá se, že vcelku naše stanovisko považovala za přijatelné. 16 Z československo-vietnamského jednání vzešla Dohoda o odborné přípravě občanů VDR v Československu, na jejímž základě od roku 1974 až do roku 1977 přijelo na 5 000 učňů ve věku od sedmnácti do pětadvaceti let, kteří zde měli přesně určený program. Učni byli vysíláni vietnamskými podniky, u kterých pracovali či byli vybíráni mezi vietnamskou mládeží. Důležitý byl postoj rodiny vůči vietnamské politice, děti zainteresovaných rodin byly častěji vybrány na zahraniční praxi. Poslední slovo však mělo vždy ministerstvo práce, sociálních věcí a válečných invalidů VDR 17. Dále byli často posíláni vysloužilí vojáci za zásluhy své vlasti. Prvních šest měsíců pobytu bylo vyhrazeno na jazykovou přípravu, další dva až tři roky probíhala výuka v odborných učilištích. Po té následovala výrobní praxe, která trvala dva a půl až tři roky. Vybraní pracovníci mohli studovat i střední školu při práci. Odborná příprava měla skončit roku 1975, kdy z Československa měla odjet poslední skupina těchto učňů a praktikantů. Další smlouvy z let 1979 a 1980 opět navýšily počet vietnamských učňů, stážistů, praktikantů i dělníků v Československu. Respektive dohoda z roku 1979 měla navýšit počet Vietnamců o tři a půl tisíce. Druhou dohodou z roku 1980 se ČSSR zavázalo k přijetí až třiceti tisíců Vietnamců a to z důvodu zaměstnání a učení. 18 Na základě dohody z roku 1979 o odborné přípravě občanů VSR v československých organizacích zde působily dvě skupiny: učňové středních odborných učilišť s návaznou možností praxe a praktikanti a stážisti. Počet učňů na území ČSSR se časem navýšil na 16 Protokol 1973 17 2. července 1976 vznikla sjednocením (severní) Vietnamské demokratické republiky a (jižní) Vietnamské republiky Vietnamská socialistická republika (VSR) 18 Müllerová 1998, 83-85 16

7 800, stážistů a praktikantů bylo 23 300. 19 Učňové zde pobývali průměrně 7 let, praktikanti a stážisté potom 3 až 4 roky. Není tedy divu, že celkový, nejvýše zaznamenaný nárůst vietnamských občanů na území Československa byl v období mezi rokem 1979 a 1985. Například v roce 1981 zde pobývalo přibližně 30 000 až 35 000 Vietnamců. Nejvyšší zastoupení zde měli pracovníci-dělníci, kteří tvořili dvě třetiny vietnamského etnika na československém území. 20 Zbývající jednu třetinu tvořili učňové, studenti středních a vysokých škol. Statistické údaje si vedl každý zaměstnavatel sám, tudíž přesné údaje reprezentující celou vietnamskou populaci v ČSSR neexistují. Odhaduje se však, že za období bilaterálních dohod se v ČSSR vystřídalo 70 000 120 000 pracovníků z VDR a posléze VSR. Vietnamští občané tak představovali nejpočetnější a nejdéle působící zahraniční skupinu v Československu. 21 Situace se mění po roce 1985, kdy z politického rozhodnutí se počet vietnamských občanů v Československu začal snižovat. Od roku 1986 začíná Vietnamská socialistická republika uplatňovat hospodářskou reformu đổi mới (nová změna) komunisté stále řídí hospodářství, avšak ekonomika se začala otevírat cizímu kapitálu. Situaci československá strana nedokázala využít, postupně odstoupila od vzájemných dohod, finančně vykompenzovala nedodržené závazky, byl zrušen i konzulát v Saigonu a na nějaký čas byly přerušeny všechny oficiální hospodářské styky. 22 Československo již nemělo zájem o vietnamské pracovníky, s hospodářskými změnami po roce 1989 již nebylo ani možné jim zajistit práci na základě předchozích dohod. Jak již bylo zmíněno shora, bilaterální dohody byly pro obě strany výhodné. Vietnam takto mohl vzdělávat a zvyšovat profesní úroveň svých občanů v potřebných oborech a Československo mělo po ruce více pracovních sil. Náklady na příchod vietnamských pracovníků byly hrazeny československou stranou. Tyto náklady měly být spláceny právě prací vietnamských dělníků. Největší počet vietnamských 19 Kocourek 2006, 48 20 Kocourek 2006, 48 21 Heroldová 1987, 195 22 Kocourek 2006, 51 17

pracujících bylo v resortu všeobecného strojírenství (4 037 osob) a v hutnictví a těžkém strojírenství (3 286). Roku 1985 zaměstnávalo ČKD Praha 517 vietnamských pracujících, Tatra Kopřivnice měla 570 vietnamských zaměstnanců. Další podniky, které měly vyšší počet vietnamských pracovníků, byly např. Poldi SONP Kladno, ČZM Strakonice, Zetor Brno, SHD Most, Tesla Rožnov, Chemopol Litvínov, Prefa Praha, Severočeské státní lesy Teplice a další. 23 Výhody pro příchozí pracující Vietnamce byly mimořádné. Při příletu obdrželi vietnamští pracovníci zimní oblečení v hodnotě 2 400 Kčs a zálohu na mzdu 900 Kčs. První tři měsíce pobytu sloužily k výuce českého jazyka, seznámení se s okolím a pracovištěm. Koordinace pobytu Vietnamců v Československu mělo na starost Federální ministerstvo práce a sociálních věcí ČSSR, které zřídilo k tomuto účelu dvě střediska zahraničních pracujících, v Praze a v Bratislavě. 24 Kromě zajištěného ubytování a práce, měli též celotýdenní stravování. Pro případ špatné adaptace na českou stravu jim byla k dispozici i kuchyňka v každé ubytovně. Ubytování jim bylo zajištěno zaměstnavatelem za nájemné v maximální výši 50 Kčs za měsíc. Minimální mzda vietnamského dělníka v prvních třech měsících činila 1 000 Kčs. Každý vietnamský pracovník byl při zdanění mzdy považován za živitele dvou dalších osob. I dovolená byla vypočítávána ve prospěch dělníků, neboť byla počítána, jako kdyby pracoval již od osmnácti let. Přitom v této době studoval na odborném učilišti, ať již v tehdejším Československu nebo ve Vietnamu před příchodem do ČSSR. Pracovní volno měli kromě dnů československých svátků i ve význačných dnech vietnamských svátků 25. Po ukončení pracovního pobytu měl každý z nich nárok na nákup zboží v hodnotě 50% svého výdělku a možnost bezcelního převozu do Vietnamu. Náklady na převoz též hradil zaměstnavatel, který jim také zajišťoval bednu, do které se muselo nakoupené zboží vejít. Nejvyhledávanějším sortimentem byly kola, mopedy, motocykly a šicí stroje. Tedy zboží, které se dalo ve Vietnamu výhodně peněžně zhodnotit. V protipólu s ekonomickou motivací spojenou s pobytem v Československu byl samozřejmě kulturní šok a dlouhodobý stesk po domově a rodině. Kontakt s rodinou byl udržován převážně přes dopisy. Nárok na návštěvu rodiny ve Vietnamu měli pouze 23 Heroldová 1987, 196-197 24 Heroldová 1987, 195 25 Například 2. září či o lunárním novém roku. 18

ženatí muži a to až po dvou letech práce v Československu, v tomto případě hradila jednu cestu československá strana. Podnik, u kterého byl dělník zaměstnán, mu k tomu poskytl dva měsíce neplaceného volna. Návštěva rodiny z Vietnamu byla výjimečná. 26 Vietnamští studenti a pracovníci byli v Československu pod přísným dozorem zastupitelského úřadu VDR (posléze VSR) ambasádou v Praze. Kromě požadovaného výborného prospěchu byl i jejich soukromý život pod drobnohledem. Červený diplom zajišťoval čerstvému absolventovi možnost zůstat i po studiích v Československu jako tlumočník či vedoucí nově příchozích skupin. Výše zmíněné výhody byly pro absolventy velkým lákadlem. Naopak špatný prospěch znamenal být stále ve strachu z poslání zpět do Vietnamu, což znamenalo pro studenty velkou hanbu. Ambasáda tyto čerstvé absolventy používala jako prostředníky k uplatňování systému zákazů, který musel znát každý studující v Československu. Na konci každého školního roku probíhalo týdenní školení, které mělo posílit politický status quo i poučit studenty o způsobu chování v Československu. Kupříkladu osoby opačného pohlaví se nesměly scházet, pokud se tak dělo na kolejích, musely mít například otevřené dveře či u toho musela být třetí osoba. Tento zákaz byl zmírněn roku 1982, kdy spolu Vietnamec a Vietnamka směli chodit, avšak žena nesměla otěhotnět. V případě gravidity byla poslána s okamžitou platností domů. 27 Muži se nesměli oblékat v západním stylu, tedy nesměli nosit džínové košile, texasky či mít dlouhé vlasy. Vietnamci též nesměli chodit na veřejnost v menším počtu než ve třech. Tato zásada byla zrušena roku 1980. 28 Všeobecně lze říci, že vietnamští studenti a pracovníci v ČSSR byli dobře organizovaní, jejich struktura organizace byla založena na sociálně-politické základně. Ani československá strana neviděla ráda uzavírání vietnamských sňatků, ať již mezi Vietnamci či smíšených párů. Přinášelo ji to starosti s opatřováním bytů pro novomanžele. Problémem byla i otázka podpory v mateřství, pokud Vietnamka zde porodila. 29 26 Kocourek 2006, 48; Brouček 2005, 18 27 Z tohoto důvodu se podrobovaly těhotné Vietnamky interrupcím, nebo skrývaly svůj stav až do doby, kdy návrat do Vietnamu nebyl již možný. (Heraldová 1987, 201) 28 Brouček 2003, 18-19 Podobně na tom byli studenti ze Severní Koreje, ti směli chodit na veřejnost v desetičlenné skupině. 29 Heraldová 1987, 201 19

I přes zákazový systém ztěžující kontakt Vietnamců s majoritní společností vznikaly v éře bilaterálních smluv několik smíšených rodin, přestože většina z nich neměla dlouhého trvání. Jsou zde však výjimky, jako například jeden z prvních Vietnamců v Česku, téměř devadesátiletý Ing. Lương Văn Tích, který do dnešního dne žije se svou českou manželkou v Praze. Existují však i případy, kdy prozrazení Vietnamci museli opustit Československo a zanechat zde své potomky. Nastal i případ, kdy vietnamský student spáchal sebevraždu po tom, co měl být poslán zpět do Vietnamu kvůli zakázané lásce, jedna z příčin mohla být i právě hanba z předčasného odchodu domů. 30 1.1.3 Zlaté časy vietnamských přistěhovalců Věk volnosti začíná rokem 1990, se vznikem Československé federativní republiky a ukončením všech předchozích bilaterálních dohod. Obdobně tomu bylo i v sousedním Německu. Nová vláda ČSFR usnesením zákona č. 274/1990 ukončila veškeré platné mezivládní dohody nejen s VSR, ale i s Polskem, Kubou, Mongolskem a dalšími dosud spřátelenými zeměmi. Cizinci, kteří byli do této doby zaměstnáni na základě předchozích dohod, mohli své působení dovršit v souladu s ustanoveními těchto dohod. V důsledku těchto změn byl počet vietnamských pracovníků z 23 113 v roce 1990 snížen do roku 1993 na 1 110. Na československých učilištích zbylo v roce 1993 pouze 30 učňů. Vzhledem k neschopnosti dodržet závazky mezistátních dohod, Československo vyplatilo VSR 400 mil. Kčs na vytvoření nových pracovních míst ve VSR pro ty, kteří museli předčasně ukončit svou práci v ČSFR a vrátit se do Vietnamu. 31 30 Műllerová 1998, 85; Tung 2001, 6 a 21, Brouček 2003, 18-19 31 Műllerová 1998, 86 20

Se změnou politické, právní i společenské atmosféry se musela změnit i existence vietnamských občanů v Československu. Spousta z nich se musela vrátit domů (tlak ze strany VSR), ti co zůstali, museli změnit účel a způsob svého pobytu. Bylo zde několik možností, jak se vyhnout návratu: 1) žádost o pobyt v ČSFR z důvodu spojení s rodinou, 2) reemigrace do sousedních zemí (zvláště do Německa), 3) založení společnosti s. r.o. společně s občany Československa, na jejichž základě bylo možno získat živnostenské oprávnění a dlouhodobý (později trvalý) pobyt v České republice. 32 Reemigrace probíhala ve všech bývalých spřátelených zemí VSR. Zatímco čeští Vietnamci utíkali do Německa, němečtí Vietnamci naopak reemigrovali do ČSFR, aby nebyli donuceni vrátit se do Vietnamu. Demokracie nabízela vysněnou budoucnost možnost podnikat na základě živnostenského listu. Obchodní talent Vietnamci projevili již ve věku bilaterálních dohod, kdy v polovině 80. let obchodovali s drobnou elektronikou a hlavně, zúročovali své vydělané peníze v hromadném nákupu českých produktů, které zasílali svým rodinám ve Vietnamu za účelem dalšího prodeje. 33 Kromě vietnamských pracujících a učňů, kteří zde pobývali na základě nové vzájemné dohody z roku 1994, vzrostl počet Vietnamců, kteří zde podnikali na základě živnostenského listu. Vietnamští vysokoškoláci a aspiranti však již studovali na základě vládního stipendia či na vlastní náklady. Pak jsou tu vietnamští občané, kteří zde zůstali se svou českou rodinou. Poprvé v Československu pobývali vietnamští občané bez řádného statusu pobytu a stávají se tak ilegálními přistěhovalci. 34 Doba volnosti, která proběhla v 90. letech 20. století, byla pro vietnamské obchodníky zlatými časy. Malá zkušenost s demokracií a volným trhem společně s velkou poptávkou po všech komodit v Československu jim dovolovala vydělávat na 32 Brouček 2003, 16 33 Kocourek 2006, 49-51 34 Műllerová 1998, 85 21

prodeji v podstatě čehokoli. Tato zlatá éra končí na přelomu století a střídá jí věk cizineckého zákona, který trvá v podstatě do dnešních dnů. 1.1.4 Vietnamci v Česku dnes Již na sklonku 90. let do České republiky přijíždějí nové vlny vietnamských imigrantů, které se liší od předchozích právě pouze ekonomickou motivací k emigraci. Z Vietnamu přichází osoby, které přijeli za účelem sloučení rodiny, ať již s Čechem či s Vietnamcem mající trvalý pobyt v ČR. Noví vietnamští imigranti přecházejí hranice také přes Německo a další postkomunistické země. Novým fenoménem jsou ilegální utečenci, kteří si sami říkají truck people nebo air plane people, tedy podle způsobu dopravy. Velká část těchto nových emigrantů pochází z venkova a z měst bývalého severního Vietnamu, hlavně pak z chudých provincií. Nicméně, ani legální imigranti nemají na růžích ustláno. Situace kolem české ambasády v Hanoji je v dnešní době velmi často propíranou záležitostí v českých médiích. Ve Vietnamu fungují organizované skupiny, napojené i na policii, které vybírají poplatky za česká víza. Tyto poplatky (úplatky) se vybírají přímo na ulici před českou ambasádou. Zatímco oficiální poplatek za vízum je 240 USD, žadatelé platí části v rozmezí 1 000 až 10 000 USD. Někdy je cena včetně letenky, leckdy si musí zajistit transport sami. Současné legální imigranty a vietnamské občany přijíždějící do ČR lze rozdělit do čtyř kategorií: 1) Vietnamci přijíždějící na základě sloučení s rodinou (většinou nezletilé děti, staří rodiče, manžel či manželka), 2) Vietnamci přijíždějící na vlastní pěst na základě získání dlouhodobého víza za účelem podnikání, 3) pracovníci pozváni českými, popř. zahraničními firmami působící v ČR, 4) studenti pozváni českými univerzitami. 22

V poslední době roste v Česku zájem jak o studenty, tak o pracovníky z Vietnamu. České univerzity zakládají v Hanoji své pobočky, které připravují studenty na školu v České republice. Takovou pobočku má například Technická univerzita v Liberci či České vysoké učení technické v Praze. V Hanoji je v každém ročníku Technické univerzity v Liberci zhruba 50 studentů. 35 ČVUT, které otevřelo pobočku rok po liberecké TU, v roce 2007, počítalo se stejným počtem posluchačů. 36 Vietnamští studenti zde studují dva roky vybraný technický obor a zároveň dochází na kurz českého jazyka, aby eventuálně mohli absolvovat poslední ročník bakalářského studia v ČR, popřípadě pokračovali pak v magisterském studiu. Na těchto školách přednáší bývalí vietnamští absolventi československých a českých vysokých škol. I přes oficiální pozvání univerzit jsou vietnamští studenti nuceni zaplatit úplatek vietnamským zprostředkovatelským osobám či agenturám, aby vyřízení víz proběhlo rychle a hladce. Prorektor Technické univerzity v Liberci potvrdil, že někteří jeho studenti mluvili o úplatku ve výši 1 500 USD. Zájem o vietnamské pracovníky v Česku prudce roste, za letošní leden jejich počet vzrostl o 2 500. Celkem jich zde pracuje již 6 295. O vietnamské pracovníky mají zájem například automobilky Škoda Auto a Toyota Peugeot Citroën Automobile či logistická firma C. S. Cargo. 37 Cena úplatku pro zvaného pracovníka bývá též kolem 2 000 USD. Marcel Winter, předseda českovietnamské společnosti zveřejnil dopis, v kterém ředitelka vietnamské personální agentury, potvrzuje úplatek ve výši více než 2 200 USD za vyřízení víza. Dle jejích slov bez úplatku nejen, že je řízení na české ambasádě v Hanoji zdlouhavé, ale šance na získání víza je v podstatě nulová. 38 V podobném smyslu vypovídá i Marek Sedlák, brněnský právník zastupující Vietnamce. Přestože při kontrole na české ambasádě v Hanoji nenašel náměstek ministra zahraničí Jaroslav Bašta pochybení ze strany českých úředníků, Sedlák tvrdí opak. Ve své reakci na článek v Reflexu, Korupce? Jejich problém!, vypověděl, že z jeho vlastních zkušeností jsou to právě pracovníci českého zastupitelského úřadu, kteří se na korupci podílí. 39 Již v původním článku o korupci na české ambasádě v Hanoji tvrdil, že žádal ministra Schwarzenberga třikrát o schůzku, aby mu předložil důkazy. 40 Odpovědi obdržel od vedoucí ministrovy kanceláře. Jediné, 35 Němec 2007 36 Kvačková 2007 37 Sůra 2008 38 Winter 2008 39 Sedlák 2007 40 Holec 2007 23

co jsem pochopil je, že na ministerstvu zahraničních věcí o moje informace nemá vůbec nikdo zájem, že nikdo se nechce problémem zabývat. 41 Nejvíce vykořisťováni jsou z logického hlediska přijíždějící Vietnamci, kteří nemají v ČR žádné příbuzné, tedy imigranti přijíždějící na vlastní pěst. Aby mohli přijet, silně se zadlužují, bez zprostředkovacích agentur nejsou schopni zajistit si dokumenty, práci či ubytování. Tito lidé zpravidla platí nejvíce za víza, agentury si říkají o poplatek ve výši 6 000 8 000 USD za vízum. 42 Není však vyloučené, že se částka může zhoupnout až na 10 000 USD. Tito lidé přichází do ČR s mylným přesvědčením, že je Česko ekonomickým rájem. Pokud mají vůbec zajištěnou práci přes zprostředkovatelskou agenturu, velmi často i tři měsíce nedostávají plat, který má pokrýt poplatek za jejich služby. Nově přijíždějícím živnostníkům bez zázemí a známých někdy nezbývá nic jiného než se nechat zaměstnat u svých bohatších krajanů, kteří je často i vykořisťují. Těchto osob bohužel čím dál více roste. Ekonomická motivace Vietnamce ve středním věku je založena na třech prioritách: uživit sebe, své děti a postarat se o staré rodiče. Kromě rodičů často bývají i jejich děti ponechány ve Vietnamu, kam jim zasílají pravidelně finanční podporu. Spoustu z nich si však v Čechách založili nové známosti nebo i rodinu, bez ukončení předchozího manželství ve Vietnamu. Závazky vůči staré rodině tím pro ně ovšem nekončí, podporují je na dálku finančně, byť jsou rodinné vazby z velké části zpřetrhány. Do roku 1999, kdy starý zákon byl k cizincům přívětivější, stačilo, aby si Vietnamec vzal Vietnamku, která měla trvalý pobyt v ČR a zajistil si tak snadno i povolení k pobytu pro sebe. Od zpřísnění cizineckého zákona narostl počet fiktivních smíšených manželství za účelem získání trvalého pobytu. 43 Nejnověji schválený zákon však tyto praktiky zhatil, cizinec/cizinka získá dnes sňatkem s Češkou/Čechem pouze dlouhodobý pobyt. Fiktivní manželství je trestným činem, za který může občan České republiky dostat i trest odnětí svobody. Několik případů bylo již zaznamenáno. 41 Sedlák 2007 42 Pechová 2007, 58 43 Brouček 2003, 22-24 24

Značný počet vietnamských imigrantů v Česku oproti ostatním středoevropským zemím, vyplívá především z dříve přívětivých československých a posléze českých předpisů. Na druhou stranu musíme hledat v jejich motivaci také pozitivní zkušenosti svých krajanů před rokem 1989. Česká republika je v očích starší vietnamské generace považována za přítele, který podal pomocnou ruku, když bylo třeba. 44 Mnoho studentů, kteří v Česku studovali před rokem 1989, doznalo velkých úspěchů ať již ve státních či soukromých sektorech. Jmenujme například Ing. Trần Luma, CSc. bývalého vietnamského ministra průmyslu, Ing. Nguyễn Xuân Chuẩn,CSc. bývalého náměstka ministra průmyslu či Ing. Bành Tiến Long, DrSc. prorektora Hanojské polytechniky. Z několika absolventů českých univerzit se stali i známí umělci, například Bích Lâm, který se později ve Vietnamu proslavil coby herec či Dịp Minh Châu, jeden z nejslavnějších vietnamských sochařů. České zastoupení tu má například Ing. Binh Slavická, která nyní působí na Filosofické fakultě Karlovy Univerzity. Není náhodou, že lidé působící dnes ve vietnamském tisku v ČR jsou také bývalými studenty z bilaterální éry. I díky úspěchům bývalých vietnamských studentů je Česká republika vnímána velmi pozitivně v očích Vietnamců a tím pádem se stává jednou z nejžádanějších destinací pro imigraci. Lze to posoudit z počtu žadatelů o vízum do ČR, kterých je odhadováno přes čtrnáct tisíc. 45 Problémem tohoto trendu je, že spousta těchto pamětníku dnes posílají své děti do České republiky, aniž by si uvědomovali, že je posílají do mnohem těžších podmínek, než které měli oni. Práci, popřípadě školu, jazykové kurzy či ubytování jim musí zajistit příbuzní či známí. 46 Empatie a soudržnost vietnamské komunity je v tomto případě vysoká. Avšak, s budoucí nevyzpytatelnou vlnou imigrantů, která má bohužel mylnou představu o svých ekonomických možnostech v ČR, se situace pravděpodobně radikálně změní. Zkrátka se struktura vietnamského etnika na území České republiky naprosto změnila. Vietnamci se museli přizpůsobit nové situaci, bohužel, vzhledem k jazykové 44 Kocourek 2006, 50 45 Chaloupská 2008 46 Kocourek 2006, 50 25

bariéře a tudíž i neschopnosti jednat se zdejšími úřady, se často uchylují ke kličkám, které dovoluje zákon. 47 Charakteristiku příchodu Vietnamců do Čech shrnuje Brouček do tří již zmíněných etap, přičemž hodnotí první etapu, do roku 1985, jako důslednější výběr kvalitnější populace, která sem přijíždí za účelem se něčemu naučit. Pod nátlakem své ambasády a vlastní snahy se snaží něčeho dosáhnout, jedná se o menší krůčky, tedy vydělat si na moped, šicí stroj apod. Další etapa migrace se datuje do roku 1991, kdy sem přijíždí méně připravený a tím pádem nekvalitní výběr migrantů, jejichž prvořadým cílem je rychlé zbohatnutí. Dostávají se do ČR i zločinci a ostatní spodiny společnosti. Třetí vlnu imigrantů, která sem proudí dodnes, tvoří již pouze lidé s podnikatelskými zájmy. Ty Brouček rozděluje dále na podnikatele, kteří přijíždějí s kapitálem, na základě příbuzenských či přátelských vztahů a poslední skupinou jsou imigranti ilegální. 48 Nejnovější statistické údaje uvádějí, že na území České republiky se na konci roku 2007 pohybovalo 50 955 osob s vietnamským občanstvím. Tvoří tedy třetí nejpočetnější etnikum po Ukrajincích a Slovácích. Nejvíce se zdržují na severozápadě Čech, zhruba 36% z celkového počtu Vietnamců v ČR. Jenom v Karlovarském kraji se usídlilo přes 8 000 osob, v Ústeckém kraji pak téměř 7 000. Vyšší počet je zaznamenán také v Plzeňském kraji, kde se zdržuje 9% vietnamské populace v ČR. Co se měst týče, nejčastějším místem pobytu Vietnamců je Praha, následuje Cheb, Karlovy Vary, Ostrava či Brno. (viz příloha č. 2) Nejvyšší zastoupení zde mají lidé v aktivním věku, tedy od 15 do 64 let, kteří tvoří 78% z celkové vietnamské populace. Nejpočetnější je zde skupina osob mezi 30 až 44 lety, ti tvoří 40% z celkového počtu. Lidé v postproduktivním věku, tedy 65 let a více, tvoří zhruba 1%. Lehkou převahu mají muži, je jich kolem 7% více než žen. Děti do 14 let tvoří 21% celkové vietnamské populace v ČR. 47 Vietnamský student Západočeské univerzity došel ve své bakalářské práci k výsledku, že v Chebu Vietnamci porušují zákony nejčastěji, protože Češi dělají to samé, mají jazykové problémy, složité právní předpisy a korupce jim to umožňuje. (Minh 2002, 48) 48 Brouček 2003, 21-24 26

Dle statusu pobytu převažují osoby s trvalým pobytem, následovány osobami s dlouhodobým pobytem nad 90 dnů. Nárůst vietnamských osob se statusem trvalého pobytu prudce narostl právě po roce 1999, kdy byl zpřísněn zákon o pobytu cizinců, ale po pětiletém nepřetržitém pobytu na území ČR si mohl cizinec zažádat o trvalý pobyt. Pro srovnání v roce 1994 bylo zaregistrováno 11% vietnamských občanů s povolením k trvalému pobytu, v roce 2005 byl tento počet zvýšen na 63%. Nejčastějším účelem pobytu Vietnamců je dle úřadů sloučení s rodinou, podnikání na základě živnostenského oprávnění a účel usídlení na základě povolení k trvalému pobytu. Z ekonomicky aktivních Vietnamců, tedy zhruba 56% z celkové vietnamské populace v ČR, je 98,8% živnostníků. Na úřadu práce je zaregistrováno 1,1%. Předmětem podnikání živnostníků je hlavně maloobchod a velkoobchod, nepatrná část z nich (10%) pak podniká v oboru ubytovacím a stravovacím. 49 Vietnamské děti dominují v počtu nad dětmi ostatních cizinců na třech stupních škol mateřských (36%), základních (29%) a středních (21%). Na vysoké škole potom tvoří pouze 2% z celkového počtu studujících cizinců. (viz příloha č. 3) Přestože je vietnamské etnikum v ČR třetí nejpočetnější, nepatří mezi nejpočetnější skupiny cizinců, kteří získali české státní občanství. Podle posledních průzkumů obsazují až sedmou pozici českých občanů s původním občanstvím cizím. Procentuálně pouze 6% z celkové vietnamské populace v ČR žádalo v období 1993 2005 o státní občanství. Úspěšnost žadatelů není též vysoká, ze 4 263 osob žádajících ve zmíněném období, pouze 82 z nich získalo občanství. Tj. 5% z celkového počtu úspěšných žadatelů. 50 Neoficiální zdroje tvrdí, že má ministerstvo vnitra přísnější měřítko pro Vietnamce i proto, že odvádí malou daň ze zisku. Občanství dostávají prý jen ti, kteří mají rodinu s českým občanem, trvalý pobyt nad 5 let a umějí dobře česky. 49 ČSÚ 2007, Cizinci se státním občanstvím Vietnamu 50 ČSÚ 2007, Cizinci se státním občanstvím Vietnamu 27

1.2 Vývoj integrace Vietnamců do společnosti 1.2.1 Období přátelských vztahů Vrátíme-li se na počátek vietnamské migrace do Čech, logicky vyplívá, že vztahy mezi vietnamskými a českými občany byly převážně pozitivní. Již fakt, že se jednalo pouze o několik ojedinělých studentů a dětí, které byly izolované v dětském domově, nás ujišťuje o tom, že konfliktních situací, které by mohly negativně ovlivnit mezilidské česko-vietnamské vztahy, bylo minimálně. Jak bylo již zmíněno, adaptace a integrace se nekonala, na druhé straně nebyla v podstatě nutná, neboť se jednalo o dočasné hosty. Dobré vztahy se udržují i v 60. a 70. letech, kdy je vietnamská komunita (převážně studenti) v Československu vnímána jako nutná morální pomoc válkou postižené spřátelené zemi. Vietnamistka Petra Műllerová pohled Čechoslováků na Vietnamce v tomto období popisuje takto: Jedná se o usměvavé a pilné lidi, kteří se pohybují ve větších či menších skupinkách tvořených vietnamskými spoluobčany a zpravidla na sebe příliš neupozorňují. 51 Vietnamští studenti na vysokých školách vynikali dobrými až výbornými studijními výsledky. Tito studenti zpravidla měli dobré přátelské vztahy se svými československými spolužáky i s rodinami, které se jich ujaly. To se též odráželo na pozitivním pohledu místního obyvatelstva na Vietnamce. I přes pozitivní náhled na vietnamské etnikum nelze říci, že by se místní lidé příliš zajímali o kulturu, život a myšlení těchto návštěvníků. Vnímali jejich přítomnost spíše jako politicky danou. Na druhé straně, pod drobnohledem vietnamské ambasády a jejich zákazového systému, nebyla možnost, aby se Vietnamci integrovali do české společnosti. Adaptovali se na místní život, dle daného řádu, ale izolováni od majoritního obyvatelstva. V tomto případě ne vlastní vinou. 51 Műllerová 2004, 84 28

1.2.2 První problémy předsudky a stereotypy Situace se značně mění s větším příchodem vietnamských občanů v polovině 80. let. Jedná se převážně o dělníky, kteří nejsou seznámeni ani s jazykem ani s kulturou Čechoslováků. Stále pracují na základě mezistátních dohod ve státních podnicích, dozor ambasády není již tak přísný, proto Vietnamci začínají intenzivně cestovat po celém území bývalého Československa, obchodují s drobnou elektronikou a ve velkém nakupují některé druhy zboží. Jak jsem se již dříve zmínila, jednalo se o zboží, které se dalo následně dobře zpeněžit ve Vietnamu. Bezcelně se v krabicích posílaly hlavně mopedy, kola, šicí stroje, ale i látky nebo léky. Přestože byla určená přesná velikost krabice, do které se muselo vejít zasílané zboží, obratní Vietnamci s vynalézavostí a úsporností sobě vlastní, dokázali poslat větší množství, než kdo čekal. Z těchto důvodů musely být celní předpisy později zpřísněny. Uvádí se, že od roku 1986 si mohl Vietnamec vyvézt z ČSSR: 5 kg kondenzovaného mléka, 20 kg mýdla, 100 m tkaniny, 200 ks šicích jehel, 50 párů punčoch a ponožek, 2 motorky, 1 jízdní kolo československé výroby apod. 52 Pro kontext je nutné podotknout, že v té době nebyla jiná možnost jak jinak zhodnotit své vydělané peníze v Československu, neboť vietnamská měna (đồng) nebyla tehdy konvertibilní se zahraničními měnami. Již v 70. letech si Vietnamci převáželi zboží z ČSSR do Vietnamu, dokonce ve větším množství než v 80. letech, neboť jezdili domů vlakem a mohli si tak vzít sebou více než jednu bednu. Hlavním důvodem negativních reakcí byl spíše počet nakupujících Vietnamců. Vietnamci začínají být v této době vnímáni jako dovední obchodníci, nicméně, spíše v negativním smyslu. Vedle komodit, o které neměla česká společnost zájem, zkupovali Vietnamci i nedostatkové zboží (látky, léky apod.) a to způsobovalo nevoli, někdy až nevraživost místního obyvatelstva. Konflikty byly vyvolané velkými frontami na nedostatkové zboží, kde bylo tolik Vietnamců, že se na české nakupující nedostalo. Skutečnost, že xenofobie a rasismus existovali již za komunistického režimu, dokazuje například článek Vietnamci v Československu v Rudém právu, v němž autoři 52 Secká 1987, 208-209; Heraldová 1987, 201 29

poukazují na konflikty vyvolané kulturními rozdílnosti obou národností. 53 Vietnamský pohled čili obchodní pohnutky, které vedly k nedorozumění mezi vietnamským etnikem a majoritou, se pokusil v této době české veřejnosti objasnit Ivo Vaslijev články Vietnamští dělníci mezi námi. 54 Obchodování však nebylo jejich hlavní činností, jak by se mohlo zdát. Každý z vietnamských dělníků musel pracovat ve státních podnicích, jejich práce byla nezbytnou součástí tehdejší československé ekonomie. Jak uvedl Brouček: mnohé československé závody plnily výrobní plány za vydatné pomoci vietnamských dělníků a některé by se dokonce bez Vietnamců ani neobešly. 55 Brouček uvádí, že v důsledku tehdejší situace vzniklo vědomí o zneužívání vietnamských pracovníků, neboť byli později často dosazováni na neatraktivní pozice v neatraktivních odvětvích československého průmyslu. Tedy, vyplňovali mezery v pracovní síle, přestože se mělo jednat prvořadě o internacionální pomoc ČSSR Vietnamu. Dle Broučka může toto stále trvající vědomí mít negativní vliv na postoje dnešních Vietnamců v České republice, neboť zde hrozí ztotožnění se s minulými křivdami, v souvislosti s dnešními zákonnými úpravami o integraci cizinců, které jsou vnímány etnikem jako omezování původní svobody. K opodstatnění tohoto názoru udává Brouček historické přirovnání imigrace ve Francii, která argumentovala při hospodářské krizi a tlaku proti imigraci, právě zásluhou imigrantů při hospodářské obnově. 56 Všeobecně se však současní odborníci na vietnamskou migraci a adaptaci shodují na tom, že první předsudky a stereotypy vůči Vietnamcům v českém prostředí vznikly právě v období 80. let. Tehdejší československá společnost nebyla dostatečně připravena na tak početnou, kulturně a společensky rozdílnou vietnamskou komunitu. Na druhé straně, nově přijíždějící vietnamští občané nebyli již tak jazykově a kulturně předpřipraveni na život v Československu jako jejich předchůdci. Paradoxem je, že v době, kdy začínají vznikat problémy v soužití Vietnamců a Čechoslováků je 53 Barták, Štěpánek 1989 54 Vasiljev 1989 55 Brouček 2003, 19 56 Brouček 2003, 19-20 Fakt, že vědomí křivd se zneužíváním vietnamských pracovníků přetrvává, podkládá Brouček skutečností, že jeden z bývalých studentů hodlá sepsat knihu na toto téma. 30

zaznamenán i vyšší nárůst smíšených manželství, hlavně pak ve velkých městech. 57 Bohužel, velké množství těchto svazků nemělo dlouhého trvání. Zda důvodem rozpadu těchto manželství bylo právě rozdílná kultura a minulost či se jednalo o reflexi tehdejší doby je otázkou. Pobyt vietnamského etnika v ČSSR se neobešla bez reakcí ať již xenofobních či rasistických. Jednalo se o konflikty na pracovišti, ve škole nebo na veřejnosti. Některé z nich skončili i před tehdejším soudem. 58 Avšak nejkrušnější období xenofobie prožívali Vietnamci na začátku 90. let, kdy se začal vytvářet ve federativním Československu pravicový extremismus. Nárůst rasistických projevů lze zaznamenat již před rokem 1989, nově vznikající skinheadská subkultura hledala nové nepřátele, vedle starých romských. Ty našla v jinoetnických komunitách, tedy v cizincích z rozvojových zemí, kteří zde pracovali či studovali na základě bilaterálních dohod. Jednalo se nejen o Vietnamce, ale i Kubánce či Afričany. 59 Mimo extrémistů se xenofobie výrazněji projevila i u běžného obyvatelstva. Se schylujícím se koncem komunismu nebylo příliš místa na zevrubnější monitoring situace, oficiální zprávy o nevraživosti tudíž neexistují. Dokladem tehdejší situace může být například píseň hudebníka Michaela Kocába Já rasisty neměl nikdy rád z roku 1988, v níž kritizuje českou veřejnost za jejich postoj vůči pracujícím a studujícím Vietnamcům (viz příloha č. 4). Hlavním propagátorem veřejné xenofobie po roce 1989 byl Miroslav Sládek a jeho Sdružení pro republiku Republikánská strana Československa (SPR-RSČ). Jedním z bodů programu byla žádost o přehodnocení únosnosti dovozu nekvalifikovaných pracovních sil z rozvojových zemí a úhradu dluhů, které tyto země mají vůči naší republice v tvrdé měně a ne lajdáckou prací svých občanů. 60 Rasistickou propagandu šíří též militantní skinheads, kteří uvádí ve své konsistentně zpracované příručce: Cizinci. musíme dělat rozdíl mezi těmi co jsem přijeli jako turisti a mezi těmi co jsou zde natrvalo. Ti, kdož tu studují mají studovat a nic jiného. Ti, kdož sem přišli pracovat ať vypadnou. Nyní to není tak znatelné, ale až se sem začnou stahovat Turci, 57 Műllerová 2004, 88 58 Kocourek 2006, 50 59 Mareš 2001, 1 60 SPR-RSČ 1990, 15 31

Arabové, Indové, Izraelci tak nám to sklapne Už nyní sotva zakopneme o práci a co bude po tom? 61 K fyzickým rasistickým útokům fakticky dochází počátkem 90. let, vietnamští pamětníci těchto událostí vypovídají, že mnoho vietnamských občanů se stalo terčem útoků holohlavců a jiných extrémistických skupin. Do poloviny roku 1990 totiž zastávaly rasistické postoje i některé osoby z punkové subkultury, než se situace vyjasnila a došlo tedy k znepřátelení skinů a punkerů. 62 Jedna z prvních skinheadských skupin MY-LAI ironizovala vietnamské prodejce svým názvem i úvodními sekvencemi své první demokazety 63. Fyzické útoky na Vietnamce byly v průběhu roku 1990 velmi častým jevem, někteří Vietnamci se pokusili o vytváření vlastních skupin na svou ochranu. Docházelo k četným vzájemným střetům mezi Vietnamci a přívrženci hnutí skinhead a punku. 64 V tomtéž období se snažili jiní Čechoslováci zastat Vietnamců či kritizovat extrémisty. Byla uspořádána konference EÚ ČSAV U kulatého stolu o Vietnamcích, kde se snažili pracovníci ústavu najít řešení neblahé situace vietnamského etnika v ČSFR. Bohumil Hrabal podpořil Vietnamce dojemným fejetonem Zakřiknuté krásky v Literárních novinách. K ustálení situace došlo dle pamětníků kolem roku 1993, kdy přijíždí zpět i někteří Vietnamci, kterým se nepodařilo po roce 1989 zůstat v tehdejším Československu. 61 Skinheads 1992, 10 62 Mareš 2001, 1 63 MY-LAI 1991 64 Hnutí občanské solidarity a tolerance 1994, 4 Příklad z roku 1990, Praha: 3.4. byl napaden Vietnamec čtyřčlennou skupinou skinů, 11.4. se střetla skupina 70 osob (Vietnamci a punkeři), došlo k vzájemnému napadení, 14.4. se shromáždila skupina 40 Vietnamců ozbrojená mačetami, železnými tyčemi a dalšími zbraněmi po domácku vyrobenými (zdroj: Hnutí občanské solidarity a tolerance, 1994) 32

1.2.3 Struktura dnešního vietnamského etnika v ČR Pro pochopení existence dnešního vietnamského etnika na území České republiky, je nutné podotknout, že většina starousedlíků a významných osobností dnešní vietnamské komunity, jsou právě lidé, kteří zde působili již před rokem 1989. Tito lidé mají velký vliv na formování současné vietnamské komunity, neboť oni mají největší zájem na identifikaci skupiny a jejich reprezentaci v české společnosti. Pochopili, že doba si žádá efektivní organizaci skupiny a že bez komunikace s majoritou (respektive s úřady) není možná existence. Škála aktivit těchto lidí se zkušenostmi před rokem 1989 je široká, nejčastěji se však jedná o podnikání v oblasti dovozu a prodeji asijských komodit. Dále výroba různého zboží ať již vietnamských (tou-fu, instantních polévek) či evropských napodobenin (suvenýry, potraviny apod.). Řada z nich se dnes též živí jako tlumočníci neboli prostředníci mezi vietnamskou komunitou a českou majoritou. 65 Dnes není neobvyklé ani podnikání ve službách jako je lékařství, holičství, gastronomie, cestovní ruch, tisk a další. Služby jsou většinou zaměřeny na vietnamskou komunitu, často se soustřeďují na velkotržnicích, např. na Sapě. Jak bylo již zmíněno, 98% ekonomicky aktivních Vietnamců v ČR podniká na základě živnostenského oprávnění nákup a prodej zboží, a to bez ohledu na jejich předchozí vzdělání. Jsou mezi nimi jak vysokoškolsky vzdělaní lidé, tak rolníci či dělníci, kterým vzhledem k neznalosti jazyka nezbývá nic jiného než prodávat. Pojem trhovec či stánkař je nejpříznačnějším, ač hanlivým, označením podnikajícího Vietnamce v Česku. Tento pojem se zrodil v 90. letech, tedy v éře volnosti, který se vyznačoval boomem vietnamských prodavačů, kteří prodávali levný textil, obuv, elektroniku, tabák, lihoviny, suvenýry a další drobné zboží na otevřeném prostranství. V důsledku přísnějších evropských norem a velké konkurenci v podobě nadnárodních obchodních řetězců se stále více Vietnamců uchyluje k prodeji potravin, zejména pak zeleniny a provozování restaurací a občerstvení. 66 Stánky vystřídaly kamenné obchody, v některých případech zaměstnávají i Čechy a není tedy na první pohled jasné, že se jedná o podnik Vietnamce. 67 V dnešní době se také stále více navyšuje počet movitých Vietnamců, kteří podnikají již na mezinárodní úrovni. Patří mezi ně majitelé 65 Kocourek 2006, 49; Műllerová 1998, 85; Műllerová 2004, 83-91; Brouček 2003, 17-19 66 Kocourek 2006, 53 67 Műllerová 2004, 90 33

obchodního řetězce se sportovním zbožím Sportisimo, kteří mají prodejny v 29 městech ČR, majitelé řetězce s rychlým občerstvením Panda, či majitelé řetězce obchodů s bytovými doplňky Art Home. Příznačnou charakteristikou pobytu vietnamského občana v ČR je provizorium. Žijí zde jakoby ze dne na den, pořád počítající s možností vystěhování, reemigraci, či dobrovolného návratu do Vietnamu po dosažení cíle tedy vydělání dostatečného množství finančních prostředků. I když mají někteří Vietnamci žijící v Česku relativně dost peněz, neví kam je přesně investovat, neboť neví, co bude dál. Veliká část Vietnamců žije v nedostačujících podmínkách, často v jedné místnosti s celou rodinou, ale koupě domu je pro ně riskantní vzhledem k tomu, že nemají příslušný status, který by jim zaručoval stabilní pozici v české společnosti. 68 Pokud žijete v trvalém provizóriu, je logické, že integrace do (cizí) společnosti, je až na posledních žebříčcích hodnot. Dalším faktorem zamezující integraci Vietnamců v Česku je jejich izolovanost a uzavřenost před majoritní společností. Důvodem je jazyková bariéra, kulturní rozdílnost a v neposlední řadě i malá ochota se otevřít okolnímu světu. Mezi Vietnamci se vytvořily též předsudky a stereotypy mířící na českou společnost. Bojí se jí, neboť přináší problémy, zesměšňují je, pohrdají jimi, chovají se k nim nepřátelsky. Majoritní společnost, v jejich očích, je vyhledává skrze úředníky, policii či celníky, aby je trestali, pokutovali. Vědí, že prodávat neznačkové oblečení a další produkty je nezákonné, avšak v důsledku nevnímají svůj čin jako nemorální či špatný, i proto, že je po zboží poptávka. Etnická a společenská izolace vietnamského etnika vede v Česku k vytváření tržišť světu ve světě. Zde se soustřeďuje veškeré dění Vietnamců v ČR. Je to centrum obchodu, služeb, informací, vzdělání, kultury, zkrátka vše co potřebují k životu. Tato izolace se s přibývajícím časem stává ghettizací. 69 Nelze však říci, že se jedná o fenomén pouze v Česku, neboť taková místa až čtvrti existují po celém světě. Jedná se tedy o fenomén charakterizující vietnamské či asijské etnikum v zahraničí. 68 Brouček 2003, 3 69 Brouček 2006, 6 34

Dříve existovalo několik takovýchto center po celé České republice. Dnes je hlavním vietnamským centrem tržiště Sapa, které sídlí na Praze 4 Libuši. Sjíždí se sem všichni Vietnamci, kteří žijí v Česku. Její název Sapa, je též velmi příznačný. Sapa je horská oblast v severním Vietnamu. Většina Vietnamců, kteří dnes žijí v ČR, pochází právě ze severní části a jsou národnosti Kinh (Vietové). 35

2. Vietnamská periodika v ČR 2.1 Historie vietnamské žurnalistiky v Čechách 2.1.1 Oficiální a opoziční tisk Vietnamci z éry bilaterálních dohod si nechávali zasílat tisk z domova, kolektivně pak tyto tiskoviny četli či si je navzájem půjčovali. Díky několikaměsíční jazykové přípravě po příjezdu byl jejich zdrojem informací i československý tisk, čímž se lišili od svých dnešních krajanů v ČR. Již před rokem 1989 přišla Vietnamská ambasáda v Československu s nápadem vydávat periodikum pro své krajany. Quê Hương (Domov) byl zpočátku vydáván jako bulletin vietnamského velvyslanectví v Praze (viz příloha č. 5). V roce 1993 byl založen Svaz vietnamských podnikatelů v ČR (SVP), ten se stal spoluvydavatelem časopisu společně s oddělením pro řízení vietnamské komunity při vietnamské ambasádě v Praze. Spoluprací těchto dvou organizací se z bulletinu stal oficiální měsíčník s barevným obalem. Roku 1999 vzniklo další vietnamské občanské sdružení, Svaz Vietnamců v ČR (SV ČR), který se stal dalším spoluvydavatelem Quê Hương. Šéfredaktorem byl vždy vedoucí oddělení pro řízení vietnamské komunity při ambasádě, tedy první tajemník. Post zástupce šéfredaktora zastávali předsedové SVP a SV ČR. Ing. Nguyễn Quyết Tiến, první předseda SVP a absolvent ČVUT, byl zástupcem šéfredaktora Quê Hương deset let, od roku 1993. Dle jeho slov, na počátku 90. let byl nedostatek informací pro vietnamskou obec vzhledem k jazykové bariéře. Do ČSFR přijížděli noví vietnamští imigranti, kteří neovládali češtinu, Quê Hương přinášel zprávy jak z domova, tak informace o dění v Československu. Nguyễn Quyết Tiến vedle funkce zástupce šéfredaktora psal do rubriky Život v komunitě a řídil rubriku Sami píšeme básně a literární články. Další zástupce šéfredaktora, Ing. Doãn Huy Kiềm, předseda SV ČR a též absolvent ČVUT, měl na starosti překlady z českého tisku. Rubriku České zákony a předpisy vedl již dříve zmíněný, pravděpodobně nejstarší Vietnamec v ČR, Ing. Lương Văn Tích. Mezi 36

redaktory časopisu byli i básníci Ngọc Xuân, Kim Minh, Cầu Vồng a další. Většina redaktorů a pracovníků pracovali bez nároku na honorář. Řízením redakce, tisku a distribuce byl pověřen pracovník ambasády, tisklo se v malé tiskárně v Praze 3. Časopis byl financován vietnamským zastupitelstvím, nebyl tudíž závislý na prodejnosti. Kromě oficiálních dotací byl časopis finančně podpořen místními vietnamskými podnikateli a příspěvky čtenářů. Oficiálně byl časopis s nákladem 1 000 kusů na jedno vydání rozdáván mezi vietnamskými občany zdarma. Roku 2002 začalo SVP, SV ČR a vietnamská ambasáda vydávat brožuru Tuần Tin Quê Hương (Týdenní zprávy z domova), který vycházel každý týden. Vedením brožury byl pověřen Nguyễn Quyết Tiến. Brožura byla vydávaná v rámci redakce Quê Hương, byl určen vietnamské diaspoře a přinášel týdenní novinky nejen z domova z Vietnamu. Vydávání brožury, s nákladem 1 000 až 1 500 ks, bylo však ukončeno rok od svého vzniku. Mang Trường Sơn, první tajemník vietnamského velvyslanectví v Praze v roce 2005, vypověděl, že do časopisu přispívali především zaměstnanci ambasády, dále dopisovatelé z celé České republiky a několik korespondentů z Vietnamu. Jak sám uvádí, redakční práce jim nezabrala více než 10 dní v měsíci, jednalo se tedy o jejich vedlejší činnost, každý měl jiné povinnosti v rámci ambasády. V této době zaplňovaly stránky časopisu hlavně politicko-ekonomická témata, oficiální zprávy určené Vietnamcům žijícím v ČR a články o současné i tradiční vietnamské kultuře. 70 Přístup k informacím v novém tisíciletí byl již lehce dostupný, vedle zdrojů z internetu čerpali Vietnamci i z různých časopisů ať již vydaných v ČR či importovaných z Vietnamu. Důležitým a vyhledávaným zdrojem informací a zábavy se stala televizní stanice VTV4, vysílaná státní vietnamskou televizí od dubna 2000 čtyřiadvacet hodin denně přes satelit pro vietnamskou diasporu z celého světa. Zájem o Quê Hương značně klesl a roku 2007 ukončil vydávání. Dnes existuje Quê Hương v online podobě. 70 Komers 2005 37

Sametová revoluce zapříčinila politickou změnu i mezi vietnamským etnikem žijícím v tehdejším Československu. Několik skupin vietnamských vysokoškolských studentů vypověděla poslušnost své ambasádě v Praze. Jedna z nich, od roku 1991, začala vydávat opoziční list Diễn Đàn (Fórum). Jejich redakcí se stal pokoj na studentských kolejích Strahov, s tiskem jim zpočátku pomáhalo Občanské fórum, distribuci si zajišťovali sami redaktoři a jejich sympatizanti, též z řad studentstva. Týdeník Diễn Đàn, který byl rozdáván vietnamským občanům v ČSFR zdarma, měl náklad zhruba 2 000 na jeden výtisk a podílelo se na něm osm až deset pisatelů. Hlavním důvodem ukončení činnosti Diễn Đàn roku 1994 bylo, že jeho žurnalististudenti dokončili školu a vydali se každý na vlastní životní dráhu. Jeden z předních iniciátorů tohoto časopisu, Trần Ngọc Tuấn, působil později i v dalším, dodnes známým, opozičním listu Đàn Chim Việt (Hejno vietnamských ptáků), který měl základnu v Polsku, ale byl distribuován i do ČSFR. Dle slov Trần Ngọc Tuấna bylo cílem studentů dát prostor v tisku všem názorům, tedy být protiváhou oficiálních vyjádření. Traduje se, že byl tento opoziční list vykázán z běžné distribuční sítě vietnamské komunity v ČR. I možná proto se z měsíčníku Đàn Chim Việt stal e- zine na přelomu roku 2002/3 a dnes do něj přispívají vietnamští emigranti z celého světa. Vedle těchto dvou časopisů existovaly po roce 1989 další časopisy podobného formátu, například Điểm tin Báo Chí (Zprávy z tisku) v Plzni, který byl pravděpodobně prvním počinem vietnamských studentů v ČSFR. Časopis se zaměřoval pouze na zpravodajství, které přebíral z československých médií. Tisklo se v tehdejší tiskárně Škoda, bohužel, ani tento časopis neměl dlouhého trvání. Velmi oblíbený byl i časopis Thời Mới (Nová doba) se sídlem v Ostravě, či Nhịp Cầu (Klenutý most), který vedl výše zmíněný Trần Ngọc Tuấn společně se svým kolegou-studentem. Nhịp Cầu působil od roku 1998 do roku 2001. Krátkodobá existence studentských časopisů odůvodňuje Trần Ngọc Tuấn tím, že těmto studentům-žurnalistům, a tedy i jemu, chyběla obchodní agresivita, a proto se žádný z těchto listů nedokázal prosadit. 71 Bohužel žádné z těchto časopisů nejsou souhrnně archivovány, pouze několik čísel je ve vlastnictví bývalých spolutvůrců a soukromých osob (viz příloha č. 6). 71 Na rozdíl od České republiky se v Polsku podařilo několika opozičním plátkům prosadit, důvodem může být prý i menší tlak a dozor tamní vietnamské ambasády. 38

2.1.2 Komercializace První vietnamský časopis s komerčními ambicemi Tuần Tin Tức (Týdenní zprávy, viz příloha č. 7) vyšel v listopadu roku 1997. Jeho vydavatelem byl Ing. Đinh Văn Hội, jednatel firmy IVO Multiservis, s.r.o. Đinh Văn Hội je absolventem Vysoké školy báňské v Ostravě. Časopis byl orientován především na komunitu vietnamských maloobchodníků, trhovců, a dle toho byl jeho obsah zaměřen. Zpočátku měl pouze deset oxeroxovaných černobílých stran, vycházel jednou týdně a jeho cena byla 10,- Kč. První vydání mělo náklad pouhých 500 kusů. Redakce měla čtyři pracovníky, šéfredaktorem byl zároveň jeho vydavatel Đinh Văn Hội. Postupně se redakce rozšiřovala, pracovalo v něm na deset redaktorů, objevují se zde i profesionální žurnalisté z Vietnamu. V prvních dvou letech byla činnost časopisu ztrátová. O moc lépe se listu nedařilo ani v následujících letech. Roku 1999 vznikl konkurenční list Tuần Lễ (Týden), který vedl zkušený vietnamský žurnalista Nguyễn Đình Thịnh, který přijel do České republiky na návštěvu za svým synem a již zde zůstal. Ve Vietnamu byl podplukovníkem v důchodu, zde založil nový týdeník s finanční pomocí několika vietnamských podnikatelů v Chomutově. Časopis měl náklad zhruba 1 000 ks na vydání a byl dostupný v Chomutově a v jeho okolí pro vietnamskou diasporu, která zde čítá kolem 1 200 osob. Časopis měl být určen vietnamské komunitě z celé severozápadní části Čech, kde je jejich koncentrace nejvyšší, zhruba 13 900 osob 72. Bohužel, plán nebyl zcela úspěšný. Zkušenosti s vedením redakce měl bohaté, neboť byl vojenským novinářem, avšak neznalost českého jazyka mu ztěžovala práci. Více o něm a o jeho publikační činnosti v ČR bude rozvinuto níže ve spojitosti s časopisem Xa Xứ. Oba listy, v černobílém provedení a malým rozsahem (do 16ti stran), nemohly logicky časem již uspokojit rostoucí potřeby vietnamských čtenářů, proto se roku 2003 Tuần Tin Tức a Tuần Lễ spojily a vznikl tak týdeník Tuần Tin Mới (Novinky týdne nebo Nové týdenní zprávy, viz příloha č. 8). Jejich majitelem a vydavatelem zůstal nadále Đinh Văn Hội, šéfredaktorem nově vzniklého časopisu byl bývalý šéfredaktor Tuần Lễ, 72 ČSÚ 2007 39

Nguyễn Đình Thịnh. První číslo vyšlo 25. dubna 2003 a jeho grafická úprava obálky byla velmi nápadná. Kromě prohlášení, že se jedná o zaznamenáníhodnou událost v oblasti informování vietnamské komunity v ČR 73, zdobí obálku kreslený emblém dvou podaných rukou, které symbolizují zaniklé listy. Nad tímto znakem se tyčí logo společnosti IVO Multiservis. Zajímavé je též zmínka v úvodníku, že informace budou podávány pokud možno objektivně a bez vyjádření politických názorů." 74 K údivu všech, spolupráce Nguyễn Đình Thịnha a Đinh Văn Hộie byla ukončena za necelý rok. Nguyễn Đình Thịnh od ledna roku 2006 vydává vlastní časopis Xa Xứ (Daleko od domova). Vietnamský tisk v ČR má rozporuplnou tendenci. Rychle vznikají a se stejnou rychlostí zanikají či jsou dočasně pozastaveny. Vedle zde zmíněných listů krátce působila další periodika, která brzy zanikla, například Cuối Tuần (Víkend, viz příloha č. 9). Mezi zaniklými listy patří též vietnamská obdoba Blesku se stejnojmenným názvem ve vietnamštině - Tia chớp (Blesk). Důvod je vždy finanční. Dá se říci, že dodnes není vydávání vietnamských časopisů zisková činnost, přestože některé náklady časopisů jsou vysoké. Vydavatelé vydělávají spíše na inzerci. Prodejnost není z daleka tak vysoká, jak by si vydavatelé představovali, i z toho důvodu, že vietnamská komunita je relativně malá, lidé si časopisy navzájem půjčují a konkurence v podobě importovaných časopisů z Vietnamu je též vysoká. Důležité je také charakteristika komunity, která je předně zaměřená na podnikání, kterému věnují většinu svého času, tudíž není zatím tak velký zájem o časopisy. Proto vydavatelství není nikdy hlavní činností jejich majitelů-vydavatelů. Ti mají vždy jinou obchodní činnost, která je živí. 73 Tuần Tin Mới 25.4.2003, 1 74 Tuần Tin Mới 25.4.2003, 3 40

2.2 Struktura a vlastnictví 2.2.1 Viet Media a ostatní komerční vydavatelé Celkově vzato lze říci, že je komerční vietnamský tisk v ČR značně homogenizovaný. Všechna periodika se snaží získat co nejširší spektrum publika a tudíž je jejich obsahová struktura značně rozptýlená zpravodajství, publicistika, věda, sport, rubriky pro mladé, pro ženy, jazykové kurzy apod. Nesoustřeďují se na konkrétní čtenářskou obec, byť se Thế Giới Trẻ o takovou image snaží. Jde ale spíše o obálkovou image, kdy na titulní straně figuruje ženská mladá tvář. Vietnamský tisk v ČR čerpá především z českých a vietnamských médií. Často se jedná pouze o stručný překlad původních článků. Zpravodajská a zábavná část je rozdělena souměrně. Přestože se objevují články o soukromí známých osob, kuriozity ba i černá kronika, tvrdý ráz západního bulváru časopisy nemají. Jde o reflexi starousedlické vietnamské komunity, která je dosti konzervativní, hrubé násilí a detailní příběhy o sexu by tuto čtenářskou obec pravděpodobně odpuzovalo. I když je zde viditelný nekritický postoj vůči vietnamskému režimu a vlastní diaspoře v ČR, zdá se, že by se časem mohly časopisy více otevírat novým myšlenkám a ukázat tak svým čtenářům pohled i z jiné perspektivy. Je také velmi pravděpodobné, že se struktura obsahu řídí též konkurencí, což je v českém mediálním světě obvyklé. Kopírování témat konkurentů je tedy jedním z hlavních příčin homogenizace nejen českého, ale i vietnamského tisku v Česku. Grafická úprava a řazení témat v časopisech je též stejnorodý. Kromě zvláštních vydání u různých příležitostí jako je oslava nového lunárního roku, výročí vzniku Vietnamu či výročí vzniku určitého časopisu, jsou všechny stránky, kromě titulní strany, černobílé. Výjimku tvoří placené celostránkové reklamy. Vzhled titulních stránek je na české poměry velmi konzervativní, jedná se nejčastěji o fotografie událostí (český premiér na státní návštěvě ve Vietnamu, vietnamské fotbalové mužstvo v ČR apod.), dále se často na obálkách objevuje příroda a fotografie modelek. Všechny výše zmíněné plátky mají obsah na třetí straně, na téže straně bývají upoutávky na 41

nejzajímavější články daného vydání. První část časopisů je většinou věnována zpravodajství, názvy rubrik jsou vyznačené v horní nebo boční části každého listu v časopisech. Vietnamské časopisy mívají kolem 60 stran. Druhá, předposlední a poslední strana patří vždy reklamě a je celobarevná. V poslední době se objevují často i reklamy českých firem (VZP, KB atd.). 2.2.1A Viet Media: Th Gi i Tr, Tu n Tin M i Prvenství si Tuần Tin Mới drží dodnes a s ním i jeho vydavatelství. V březnu roku 2006 byla založena společnost Viet Media, s.r.o. se sídlem na tržnici Sapa, která je dnes vydavatelem týdeníku Tuần Tin Mới. Na ministerstvu kultury jsou registrovány tři vydavatelství, jejichž činnosti se prolínají. Jedná se o společnost Ing. Dinh Van Hoi, Ivo Multiservis, s.r.o. a Viet Media, s.r.o. V aktivní vydavatelské činnosti je pouze Viet Media, jednatelé jsou Đinh Văn Hội a Trần Quang Hùng (absolvent pražské DAMU). Oba jednatelé jsou současně majiteli společnosti, třetím společníkem je prosperující společnost East Sea, zaměřující se na prodej letenek pro Vietnamce v ČR. Předmětem podnikání Viet Media je vedle vydavatelské a nakladatelské činnosti také zprostředkování obchodu a služeb, poskytování software a poradenství v oblasti hardware a software, reklamní činnost a marketing, pořádání výstav, veletrhů, přehlídek, prodejních a obdobných akcí a agenturní činnost v oblasti kultury a umění. Služby jsou poskytovány komukoliv, ačkoliv stejně většinu klientely tvoří vietnamští podnikatelé a soukromé osoby. Jak lze z činnosti Viet Media rozpoznat, vydavatelství není jejich jedinou aktivitou. Dle slov Đinh Văn Hộie, vydavatelská činnost byla a je vždy ztrátová. Inzerce a výnos za prodej vystačí pouze na krytí nákladů spojené s činností redakce. Tuần Tin Mới je nejrozšířenějším a nejčtenějším vietnamským časopisem vydávaným v ČR s nákladem 3 000 až 5 000 kusů na vydání. Jeho doporučená cena v distribuční síti činí 30,- Kč, bývá však často rozdáván zdarma Vietnamcům při nákupu zboží jako pozornost od dodavatelů. Náklad je řízen hlavně na základě objednávek, tedy periodikum je založené na pevné základně předplatitelů velkoodběratelů (prodejci tiskovin, podnikatelé, kteří odebírají časopis za účelem obdarování svých obchodních partnerů). 42

Žánrově můžeme týdeník Tuần Tin Mới zařadit do společensko-informačního typu. Každé číslo časopisu přináší sumarizované události týdne ze světa, z Česka i z Vietnamu. Nechybí sportovní rubrika, společenská rubrika, rady o zdravé výživě, články věnující se rodinným vztahům, citovým problémům mládeže apod. Vedle toho informuje časopis též o životě Vietnamců v ČR, publikuje kurzy českého jazyka na pokračování a nezapomíná ani na literární část či horoskop. Ze 40 stran, které časopis měl při svém prvním vydání, se dnes rozšířil na 60. V listopadu loňského roku oslavil časopis své 10. výročí působnosti. Při slavnostní příležitosti byl časopis celo-barevný, obyčejně je barevná pouze obálka a reklamní části, které jsou hrazeny reklamními zadavateli. Pod Viet Media spadá též časopis Thế Giới Trẻ (Mladý svět), registrovaný na MK ČR od roku 2006. Tento časopis pro mladé byl transformován z původního časopisu Vườn Đào (Broskvoňová zahrada), který se objevil na trhu na přelomu roku 2005/6 (viz příloha č. 10). Jedná se o třetí nejčtenější vietnamský časopis vydávaný v ČR. Náklad listu je 2 500 kusů na jedno vydání. Doporučená cena je 30,- Kč. Časopis se zaměřuje na mladší generaci Vietnamců, vedle témat pro mládež přináší však i zprávy ze světa, z Vietnamu a z ČR. Zpravodajství se ve větší míře věnuje událostem v Německu, což naznačuje, že má list významnou německou čtenářskou obec. Značná část obsahu je zaměřena na publicistiku, místo mají i zprávy o vietnamské komunitě (v ČR i ve světě). Větší pozornosti se těší také rubrika příběhy hvězd začleňující české, vietnamské i celosvětové celebrity. Největší prostor mají v listu příběhy ať již s ukončeným dějem či na pokračování. Nejčastějším námětem příběhů je láska, city, následuje přátelství a povídky o hrdinech. Místo zde má i sportovní a automobilová rubrika, kuriozity, vtipy či inzerce. Vybočujícím faktorem monotónnosti časopisu je část zabývající se špatnými vlastnostmi Vietnamců. Vzhledem ke konzervativnosti a uzavřenosti vietnamského etnika spojená s malou reflexí sebekritiky je tato rubrika překvapujícím jevem. Jak sám autor rubriky, Mai Văn Khách, píše v úvodníku jednoho vydání: Špatná vlastnost Vietnamců je, že se nechtějí bavit o svých špatných vlastnostech. 75 75 Thế Giới Trẻ 2008, č. 160, 36 43

Všeobecně však lze říci, že se Thế Giới Trẻ příliš neliší od Tuần Tin Mới, jejich struktura se značně jedna druhé podobá, pravděpodobně i proto, že se na obou časopisech podílí jedna redakce. Redakce sídlí v prostorech tržnice Sapa na Libuši, šéfredaktorem Tuần Tin Mới je Ing. Thiều Văn Quang, který studoval na konzervatoři v Praze. Thế Giới Trẻ řídí Nguyễn Thị Diệu Linh, mladá novinářka žijící v ČR více než 10 let. Nejčastějšími zdroji obou listů jsou české a vietnamské noviny. Služeb tiskových agentur v podstatě nevyužívají. Redakce má celkem osm pracovníků, žádný z nich není vystudovaným žurnalistou, psaní mají spíše jako koníčka, často není publikování jejich jedinou činností. Přestože je Ing. Dinh Van Hoi Viet Media Ivo Multiservis registrovaným vydavatelem čtrnácti časopisů registrovaných na MK ČR, na většině z nich se redakčně nepodílí. Některé tyto tituly jsou českou mutací časopisů vydávaných ve VSR, některé jsou pouze importy z Vietnamu. Vydavatelství je vlastně pouze zastupuje. Například Phụ Nữ (Žena) je ryze vietnamský časopis, který se zde prodává v originální formě, bez jakýchkoli změn. Pod touto společností je registrován též dnes on-line měsíčník Quê Hương, což jak víme, je časopis redakčně produkovaný vietnamskou ambasádou v Praze. Tudíž registrace je spíše úředním zastoupením. Důležitou funkcí Ivo Multiservisu je zprostředkovatelská a distribuční činnost v oblasti tisku. Ivo Multiservis tiskne jak pro časopisy Viet Media, tedy dceřinou společnost, tak i např. pro Vạn Xuân či Người Việt ở Châu Âu. Jedná se o spolupráci, při které se vzhledem k většímu množství objednávek snižuje náklad na tisk. 2.2.1B Ng i Vi t Châu Âu Časopis Người Việt ở Châu Âu (Vietnamci v Evropě, viz příloha č. 11) vznikl roku 2005 v česko-polské vietnamské spolupráci. Jeho vydavatelem je oficiálně společnost BISERCO, s.r.o. se sídlem v Ústí nad Labem, redakce však sídlí v Praze, opět na Sapě, v Libuši. Vlastní ho firma AseanRusEu se sídlem ve Varšavě, AseanRusEu je též vlastníkem vietnamského obchodního centra ve Varšavě, která je ještě větší než Sapa. Šéfredaktorem časopisu je Dr. Hoàng Xuân Bình (vystudovaný v Polsku), cílem listu je získat vietnamské čtenáře z celé Evropy. Z finančních důvodů byl tento časopis v lednu tohoto roku pozastaven, v dubnu bylo však vydávání opět obnoveno. Náklad listu je kolem 1 500, cena činí 30,- Kč. 44

Hlavní náplní časopisu byly zprávy z celého světa, s důrazem na Českou republiku a na Polsko. Jako u předchozích časopisů, i zde se vyskytovaly informace o vietnamské diaspoře, o životě mladých Vietnamců a básně a povídky psané čtenáři. Nechyběla opět ani zábavná část s křížovkami, seznamka Most lásky či naučný koutek s kurzy češtiny. Celkově se tedy týdeník Người Việt ở Châu Âu příliš obsahově neliší od výše zmíněných časopisů z vydavatelství Viet Media. Avšak lze zaznamenat kritičtější tón ve zprávách z Vietnamu. Người Việt ở Châu Âu informuje obsáhleji o negativních aspektech vietnamského politického života korupce, soudy, veřejní činitelé než ostatní listy. 2.2.1C Xa X Nguyễn Đình Thịnh, vydavatel a šéfredaktor Xa Xứ (Daleko od domova, viz příloha č. 11), byl v podstatě spojen se všemi vietnamskými periodiky v ČR kromě Người Việt Ở Châu Âu. Nejdříve, jak bylo již dříve zmíněno, vydával časopis Tuần Lễ. Po spojení s Đinh Văn Hộiem působil jako šéfredaktor časopisu Tuần Tin Mới a Vườn Đào. Xa Xứ založil poté, co odešel z těchto redakcí. Určitý čas působil i v časopisu Việt Báo EU Vạn Xuân. Nguyễn Đình Thịnh, dle vlastních slov, založil časopis Xa Xứ pro Vietnamce, kteří se cítili daleko od domova, tedy pro místní vietnamskou komunitu. Nguyễn Đình Thịnh měl pocit, že čtyři vietnamské listy pro čtyřiceti tisícovou vietnamskou obec v ČR není dostačující, proto začal počátkem roku 2006 vydávat vlastní časopis Xa Xứ. Nutno podotknout, že tak učinil po té, co odešel z největší vietnamské redakce Tuần Tin Mới. Časopis Xa Xứ byl dočasně pozastaven v červenci roku 2006, kdy Nguyễn Đình Thịnh vedl redakci Việt Báo EU Vạn Xuân. Od května 2007 již opět vychází pod vedením staronového vydavatele. Nguyễn Đình Thịnh je jediným profesionálním vietnamským žurnalistou v ČR. Žurnalistiku studoval v Moskvě, jako vojenský novinář působil ve Vietnamu až do důchodového věku, kdy se přestěhoval do České republiky. I zde by rád pokračoval ve své profesi, avšak jazyková bariéra mu v tom značně brání. Na rozdíl od ostatních vietnamských novinářů a vydavatelů v ČR je redaktorská a vydavatelská činnost jeho jedinou pracovní náplní. 45

Časopis má náklad v rozmezí 1 500 až 2 000 kusů na výtisk, velkoobchodní cena je 20,- Kč, na běžném trhu pak stojí 30,- Kč. Ani Xa Xứ není výdělečný, na provoz redakce ale výnos stačí. Redakce zpočátku čítala 8 pracovníků a 20 dopisovatelů, dnes se z finančních důvodů musela snížit na 3 stálé redaktory, počet dopisovatelů naopak vzrostl na 30. Obsahově je Xa Xứ velmi podobný výše třem jmenovaným časopisům. Nejvíce místa zaujímá zpravodajství (z Vietnamu, z Česka i ze světa) a informace o místní diaspoře. Časopisu nechybí rubriky věda, sport a rozsáhlá část věnující se problematice mládeže včetně rubriky móda. 2.2.2 Listy vydávané organizacemi VSR Vedle e-zinu Quê Hương působí dnes v České republice dva časopisy, které jsou oficiálními periodiky vietnamských orgánů. Jedním z nich je Thanh Niên (Mládež) vydávaný Svazem vietnamské mládeže, druhým je An Ninh Thế Giới (Světová bezpečnost), který vydává policejní orgán VSR (viz příloha č. 12). Oba tyto časopisy se zpracovávají ve Vietnamu, v Česku se pak upravují, vkládají se do nich místní inzerce a tisknou se. Distribuovány jsou na místech větší koncentrace Vietnamců v ČR, tedy na tržnicích. Thanh Niên je oficiálně registrován pod společností Dinh Van Hoi, který má na starosti jeho tisk v ČR (viz. Ivo Multiservis výše). 2.2.3 Nekomerční listy Nekomerční tisk nejen pro vietnamskou diasporu je spojen s Česko-vietnamskou společností (ČVS), která si klade za cíl zlepšení česko-vietnamských vztahů jak na úrovni domácího, tak zahraničního. V rámci své činnosti vydává čtvrtletně Zpravodaj ČVS pro své členy a přátele Vietnamu s finančním přispěním Ministerstva zahraničních věcí ČR. Časopis se věnuje jak událostem česko-vietnamských vztahů, tak i životem Vietnamců v ČR. Jsou zde zahrnuty obchodní záležitosti i lidské příběhy. Časopis vždy informuje o činnostech ČVS a reaguje na události týkající se vietnamské komunity 46

v ČR. Časopis je však v českém jazyce, tudíž je určen pouze česky hovořícím Vietnamcům a Čechům. Dalším nekomerčním počinem v oblasti tisku je Česko-vietnamský zpravodaj (Thong tin Séc-Viet), jehož první číslo vyšlo v lednu roku 2008. Jedná se o měsíčník, který vydává Všeobecná zdravotní pojišťovna ve spolupráci s ČVS. Přestože se jedná spíše o reklamní leták VZP, informuje zpravodaj i o významných událostech místních Vietnamců. Zajímavý je pak například článek předsedy ČVS, Marcela Wintera, v 2. vydání zpravodaje, o korupci na hanojské ambasádě, v níž dokládá písemný důkaz o uplácení za účelem získání českých víz. Jako zpravodaj financovaný VZP nemohou v listu chybět články typu Co dělat, když jsme u doktora, Změny v pojištění cizinců u VZP či slovníček nejčastějších pojmů u lékaře, který by mohl, dle mého názoru, být docela užitečný. Časopis je dvojjazyčný, některé články jsou ve vietnamštině, jiné v češtině. Nejedná se však o dvojjazyčnost celého textu. Bývalý zástupce šéfredaktora Quê Hương, Nguyễn Quyết Tiến v dnešní době vydává dvakrát ročně periodika zabývající se jazykovým vzděláním Vietnamců, jako součást činnosti svého Střediska jazyků a vzdělání, které má též prostory na Sapě. Jazyková periodika Hội thoại Việt Séc Anh a Hướng Dẫn Học Tiếng Séc (Vietnamsko česko anglický dialog a Postup při studiu češtiny) jsou v podstatě jazykovými učebnicemi pro Vietnamce, angličtinu ovládá Nguyễn Quyết Tiến z dob svých studií ve Švédsku. Vedle této činnosti též tlumočí, píše jazykové kurzy do vietnamských časopisů a je vyhledávaným moderátorem společenských akcí diaspory, například svateb. Za zmínku stojí i dnes již zaniklý čtvrtletník Bambus Cây tre, který byl vydáván občanským sdružením Klub Bambus (viz příloha č. 13). Tento časopis byl dvojjazyčný a zaměřoval se na vietnamské žáky, kteří oba jazyky (český a vietnamský) ovládali. Výtisky byly rozdány mezi vietnamskými dětmi (ale i českými), speciálně pak na základní škole na Praze 4, v Libuši, kde byla koncentrace vietnamských dětí velká. Sám ředitel této školy, Mgr. Bohumil Šumský se na časopise též podílel. Šéfredaktorem časopisu byl vietnamista Ivo Vasiljev. 47

Pokusem o multilingvální periodikum byl i čtvrtletník Vietnamské variace, který na konci roku 2005 začal vydávat Mgr. Svatopluk K. Jedlička (viz příloha č. 13). Byl celobarevný a trojjazyčný, všechny články byly v českém, anglickém a vietnamském jazyce. Přinášel zajímavosti o vietnamských aktivitách, ať již z Vietnamu, z ČR či od jinud. Publikoval krom jiného například i recenze knih týkajících se Vietnamu. Časopis lze vyhledat do roku 2006, poté se odmlčel. 48

3. On-line zpravodajské kanály a suplementy Vietnamských multimediálních zdrojů pro českou, ale i celosvětovou diasporu je nespočet neboť internet hranice stírá. Nejvíce je produkce koncentrována logicky v USA, kde je komunita největší a kde je tato obdoba získávání informací téměř nezbytností. Zmíním se proto jen o těch, které měli nebo mají přímou souvislost s vietnamským etnikem v ČR. 3.1 Oficiální zdroj VSR Jak bylo již dříve zmíněno, vietnamským občanům v ČR je k dispozici e-zine Quê Hương 76, spravovaný vietnamskou ambasádou v Praze. E-zine informuje své krajany o činnosti ambasády, přináší zprávy o vietnamské komunitě jak z Česka, tak i ze světa, shrnuje vietnamské a světové události, je zde odkaz i na kulturu a turistiku, opět zde může čtenář nalézt básně psané Vietnamci z celého světa. Návštěvník stránek se může i učit vietnamsky dle jazykového kurzu, ke kterému je připojen i audio pomůcka, která však prozatím nefunguje. Interakce je na těchto stránkách možná, je zde přímo odkaz Ptejte se my odpovíme. 3.2 Opoziční zdroj disidentů Đàn Chim Việt byť si neudržel svou tiskovou podobu má stále mnoho příznivců z celého světa. Jedná se o disidenty, kteří sami přispívají do e-zinu. Opět zde nalezne návštěvník souhrn celosvětových událostí, ekonomické zprávy, informace o vietnamských komunitách, příběhy čtenářů a další. Charakteristický je kritický tón vůči vietnamskému komunistickému režimu. Terčem kritik jsou i bývalí proti-režimní disidenti, kteří se dnes rozhodli vrátit se do Vietnamu za účelem obchodování. E-zine je dostupný na www.danchimviet.com, není zde uvedená adresa základny, ale sídlí pravděpodobně někde v Polsku. On-line vietnamský opoziční zdroj v ČR neexistuje, neboť tamní disidenti nejsou nijak hojně organizovaní a jejich existenční situace, 76 www.quehuong.cz 49

respektive finanční, není na takové úrovni, aby se mohli hlouběji a aktivněji zabývat touto činností. Není však vyloučeno, že přispívají občas do zahraničních opozičních e- zinů či tisků. 3.3 Nezávislé e-ziny Klub Hanoi byl založen bývalými studenty vietnamistiky FF UK, v rámci svého působení spustili stejnojmenné webové stránky. Cílem tohoto občanského sdružení je propagace vietnamské kultury a integrace Vietnamců do české společnosti. Stránky zahrnují rozmanité informace o Vietnamu literatura, historie, zemědělství, ekonomie, příroda, zajímavost atd. Klub Hanoi se intenzivně zabývá též otázkou Vietnamců žijících v ČR, přináší rozhovory s jejich členy, informuje o akcích týkajících se komunity i o jejich běžném životě. Za několikaleté činnosti si získal klub mnoho návštěvníků-čtenářů z řad české veřejnosti i vietnamské komunity. Přestože jsou články psané v českém jazyce, mají značný ohlas i u vietnamských návštěvníků. Tento fakt dokládají rozsáhlé diskuze, interakce vietnamských čtenářů s českými i s klubem samotným. Nezřídka jsou komentáře i ve vietnamštině, nepochybně je výhodou, že provozovatelé stránek ovládají vietnamský jazyk a mohou tak zajímavé pasáže přeložit i českému publiku. Stránky klubu Hanoi jsou pravděpodobně jediným místem, kde se Vietnamci neostýchají si postěžovat na svou komunitu i na režim své země. Nejednou byly tyto debaty citovány a používány jako důkaz (kupříkladu článek z Respektu Korupce? Jejich problém!). Z velké části jde o emotivní, subjektivní názory jednotlivců, avšak již skutečnost, že se zde rozvíjí takovéto debaty, dokazují, že jsou stránky přínosem pro vietnamskou i českou společnost že se komunita začíná otevírat majoritě, byť často anonymně. Složení čtenářů je zde různorodé, na články reagují mladí i staří, představitelé organizací i maloobchodníci trhovci. S otevřeností přichází i skrytá realita, xenofobie není nikdy jednostranná, respektive, nedorozumění probíhá na obou frontách. Vietnamci si stěžují, že jim Češi nerozumí, z některých komentářů je však zjevné, že někteří Vietnamci mají též předsudky vůči majoritě. Největším přínosem 50

těchto stránek, vedle informování o Vietnamu a vietnamské komunitě, je tedy schopnost vytvářet prostor pro diskuzi obou rozdílných kultur. Roku 2004 byl založen zábavný server na vietflirt.net, posléze posunut na vietflirt.eu, několika vietnamskými studenty pro své vrstevníky. Stránky měly obrovský úspěch, milionovou návštěvnost (respektive odkliků). Vedle českých Vietnamců stránky navštěvovali i lidé z Vietnamu, USA a jiných evropských zemí. Jednalo se o obdobu chat serveru pro vietnamské teenagery. Vietflirt uspořádával v rámci své činnosti též koncerty, diskotéky a některé sportovní akce pro své členy. Začátkem dubna se Vietflirt přetransformoval na VF Tin 77 (Zpravodajství VF). Důvod byl prozaický, mládež již odrostla a bylo třeba serioznějšího zdroje. Z chatových stran se tak stal regulérní e- zine, který přináší zprávy z celého světa, včetně ČR a Vietnamu, má klasické vietnamské časopisové rozvržení kultura, sport, zdraví, věda, život mladých, komunita, ekonomie, inzerce atd. Zdrojem jsou opět vietnamská, česká, ale i zahraniční média. Nutno podotknout, že přináší často i informace o kontrolách na tržnicích a další negativní zprávy o vietnamské komunitě z českých médií. Grafická úprava i obsahová struktura je na začínající server kvalitní a rozmanitý, zda bude mít stejný úspěch jako jeho předchůdce Vietflirt ukáže čas. Dlouhodobější působnost má server SecViet.cz, který provozuje Trần Hùng Quân, který přispívá i do týdeníku Vạn Xuân. Tyto stránky přináší události z Česka téměř každý den, jedná se o překlady z českých zdrojů, hlavně z novinky.cz, dále ČTK, Právo, Haló noviny, Finance a podobně. V sekci Vietnamské noviny lze nalézt shrnutí událostí z vietnamských médií, včetně odkaz na ně. Je zde například odkaz na VnExpress, VietnamNet, Tuoi Tre on-line, Cand.com či Thanh Nien, vše ve vietnamštině. Obdobně funguje i sekce zpravodajství v anglickém jazyce, kde nalezneme upoutávky na články (v angličtině) a odkazy informačních serverů jako je CNN, BBC, EU Observer či Yahoo News. V sekci ekonomika nalezneme například pokyny importu a exportu ve vietnamštině, dále odkazy na české instituce ve spojení s celní správou, ochranou známky či živnostenského úřadu. Sekce ekonomika tedy funguje jako pomocník-průvodce vietnamských podnikatelů v českém systému. Je zde i česko-vietnamský on-line slovník, který byl představen čtenářům Vạn Xuân a posléze 77 www.vftin.cz 51

zde byly publikovány i rady jak tento slovník používat. Slovník je funkční, mývá však technické problémy. V každém případě jde o první a zatím jediný dostupný českovietnamský on-line slovník. Jako obvykle zde nalezneme i aktuality o vietnamské diaspoře v ČR a další informace ohledně života českých Vietnamců. 3.4 On-line suplementy Suplementy k tiskové verzi mají tři redakce. Redakce Viet Media, časopis Người Việt ở Châu Âu a Vạn Xuân. Vietmedia.eu funguje od 1. 4. 2008 a zastupuje výtisky této firmy, tedy Thế Giới Trẻ a Tuần Tin Mới. Články z obou plátků se zde prolínají, struktura rubrik je značně zkrácena oproti tištěné verzi. Zpravodajství je shrnuto pod rubrikou komunita, dále je zde rubrika právní poradna, podnikání, zábava, kultura, inzerce, Co byste měli vědět, hry a odkazy. Vzhledem k tomu, že fungují stránky krátce, lze předpokládat, že se budou rozšiřovat. Za pozornost však stojí zveřejnění cen reklamního prostoru tištěných verzí, který je jistě ojedinělým jevem na mediálním trhu. Ze suplementu se tak i běžný čtenář může dozvědět, že celostránková reklama na poslední straně nejčtenějšího vietnamského časopisu stojí 5 500,- Kč. Pod ceníkem reklamních ploch je též cena předplatného. (viz příloha č. 14) Stránky nguoivietochauau.com jsou technicky nejlépe zpracovány ze všech tří suplementů. Jsou přehledné, graficky na vysoké úrovni, obsah koresponduje s tištěnou verzí. Bohužel se na nich odráží finanční problémy redakce spojené s pozastavením časopisu. Přestože byla tisková verze týdeníku obnovena v dubnu 2008, poslední aktualizace na tomto serveru byla na začátku roku 2007. Návštěvník si tak na stránkách přečte číslo 27 z února 2007, přestože v dubnu 2008 bylo v prodeji již číslo 54. Vnm.cz vznikl dříve než časopis Vạn Xuân, provozovatel stránek a vydavatel časopisu v jedné osobě, Vũ Hữu Nam, vypověděl, že právě ohlas návštěvníků těchto internetových stránek ho přesvědčil k tomu, aby začal vydávat časopis. Suplement však nekoresponduje s časopisem, byť na domovské stránce hlásá..website týdeníku Vạn 52

Xuân 78. Články ani ostatní příspěvky z časopisu nejsou uveřejněné na těchto stránkách. Jedná se pouze o odkazy na různé informační zdroje. Pod ikonou číst zprávy, poslouchat rádio nalezneme odkazy na různá vietnamská internetová média. Návštěvník zde může sledovat i on-line vysílání VTC 79. Vedle těchto informačních pramenů nalezneme i odkazy například na český obchodní a živnostenský rejstřík. Dále jsou zde odkazy na neoficiální web o Praze, sms on-line bránu, jízdní řády a mapy portálu idnes, vietnamsko-anglický slovník googlu či on-line čínský horoskop. 3.5 Blogy banánových dětí Ačkoliv nelze blogy vietnamských dětí, respektive mládeže, považovat za seriózní zpravodajský kanál, myslím si, že je nutné se o nich zmínit. Blogy banánových dětí stejně jako ony samy jsou fenoménem, který rozvířil stojatou vodu nejen ve vietnamské komunitě, ale zaujal i velkou část české veřejnosti. Na www.idnes.cz a www.aktualne.cz nalezneme blogy několika těchto dětí. Jedná se o mladé vietnamské dívky s dobrou až výbornou češtinou, které zde prezentují svůj pohled na svět. Otevírají tím dveře do uzavřené vietnamské komunity, seznamují českou společnost s vietnamskými zvyky, boří mýty, jsou kritické k vietnamské i české společnosti. Na jedné straně se setkávají s kladnými až srdečnými reakcemi českých čtenářů, na druhé straně se však stávají terčem nedorozumění ze stran nejen českých xenofobů, ale i vietnamských konzervativců. Úspěchem vietnamských blogařek je například Nguyen Thi Thuy Duong, která má blog na aktualne.cz. K dnešnímu dni má pouze pět příspěvků, průměrně má každý její článek osmi tisícovou návštěvnost (odkliků), nejpopulárnější byl její první příspěvek Dvojí život banánových dětí (14 656 odkliků), kde nahlas přemýšlí nad existencí banánových dětí v paralelních světech vietnamské komunity a české majority. Její články jsou jazykově téměř bezchybné, literárně velmi čtivé, fakticky trefné a vtipné. Za krátkou dobu své působnosti, od konce loňského roku, si dokázala získat určitý okruh čtenářů, kteří se stále vrací k jejímu blogu. Nedávno ji dokonce vyšel článek Banánové děti v české džungli na lidovky.cz. 78 www.vnm.cz 79 Vietnam Multimedia Corporation (www.vtc.com.vn) 53

Na idnes.cz jsou blogařky vietnamského původu hned čtyři. Popularitu autora zde udává výše tzv. karmy, která se zvyšuje hlasováním čtenářů. Tedy čím vyšší karma, tím větší oblíbenost. Tři ze čtyř blogařek patří mezi deseti nejoblíbenějšími autorkami blogu idnes. Nejúspěšnější z nich, Phuong Thuy Do Thi, která obsadila druhé místo v oblíbenosti se hned ve svém prvním příspěvku setkala s nepochopením vietnamské komunity. Ve svém článku Vietnamské dívky porovnává tradiční pohled na vietnamskou dívku a dnešní obraz této dívky z jejího pohledu. Její názory jsou přímočaré, otevřené, kritické, a přestože nejsou fakticky podložené, člověk znalý zvyklostí se jistě pozastaví a zapřemýšlí. Avšak konzervativní část vietnamské komunity v ČR přílišná otevřenost a kritičnost autorky velmi pobouřila. Rozpolcenost banánového dítěte žijícího ve dvou světech se projevila. Na jedné straně vychována v českém prostředí, ví, že může a má nárok na vlastní názor. Na druhé straně, jako člen vietnamského etnika se cítí vinna, že se dotkla svých krajanů. Vycházejíc z těchto pocitů, napsala následný článek Omluva vietnamské komunitě, na jejímž konci dodává: Chtěla bych doplnit, že v očích jakéhokoliv Vietnamce budu navždy jen Vietnamkou. Nemohu jít přímo proti vlastním řadám, byla bych totiž odsouzena. A to já nechci 80 Autorka se však setkala s další negativní reakcí za nedlouho, hned po svém třetím příspěvku. Český způsob psaní o Vietnamcích se některým členům vietnamské komunity pravděpodobně velmi znelíbil, nutno podotknout, že se kritika ze stran Vietnamců projevila mimo multimediální prostor, tedy uvnitř komunity. Starší Vietnamci neovládají obratně internet, ale hlavně, své problémy nechtějí ventilovat na veřejnosti, vše se řeší v rámci komunity. Blog Trang Tran Thu není jazykově tak kvalitní jako u jejích dvou výše zmíněných předchůdkyň. Je znatelné, že tu nežije až tak dlouho. Na druhé straně je však vidět, že se již adaptovala a převzala i české myšlení. Mluví otevřeně o politice, a přestože nejsou její články faktograficky hodnotné, otevírá tím debatu, která je jinak pro majoritní společnost uzavřená. Vietnamci málokdy na veřejnosti mluví o politických problémech své komunity a mateřské země. Nazvěme to autocenzurou, která přetrvává v důsledku životních zkušeností. Pro obyčejného Čecha je těžké získat informace citlivých témat, novináři jsou na tom ještě hůře. Ačkoliv nejsou informace Trang Tran 80 Phuong Thuy Do Thi 2008, Omluva vietnamské komunitě 54

Thu fakticky podložené, důležitou roli zde hraje právě to, že se přes její názory, pohled a zkušenosti otevírá české veřejnosti vietnamská komunita. Banánové blogařky píší hlavně o sobě a o vietnamské komunitě. Nejčastěji se pozastavují nad vlastní existencí, píší o vietnamských tradicích, hodnotách i zvycích, které jsou pro českou obec nepochybně exotické, leckdy nepochopitelné. Nejdůležitější roli těchto blogů spatřuji v především v rozsáhlých diskuzích, které se rozvíjí pod každým článkem. Blogařky na sebe berou nelehkou úlohu, nezřídka se setkávají s nedorozuměním i xenofobií, avšak veřejná debata o vietnamském etniku mezi obyčejnými lidmi je dle mého názoru přínosná, ať jsou reakce pozitivní či negativní. 55

4. Časopis V n Xuân (Deset tisíc jar) 4.1 Po stopách V n Xuân Dříve než se dostaneme k faktografii o vzniku a působení časopisu Vạn Xuân, je nasnadě vysvětlit si význam tohoto slovního spojení a jeho historický kontext. Vạn Xuân znamená deset tisíc jar, nebo také nekonečné jaro. V dobách čínské nadvlády roku 524 zosnoval Lý Bí (známý též jako Lý Bôn) společně se vzdělaným literátem Thinh Thiệuem protičínské povstání, které získalo ohromnou podporu po celé zemi. Podařilo se jim odrazit nejen čínská vojska ze severu, ale i útoky sousední Čamské říše. Ly Bi pocházel z vlivného rodu, v němž jeden z předků přišel do Vietnamu z Číny, aby unikl pronásledování. Za sedm generací se Lý Bí i zbytek jeho rodiny zcela povietnamštili. Po určitou dobu zastával nižší úřednickou funkci, nakonec se však vzdal kariéry, neboť se mu nelíbily postupy úřadu vůči domorodcům. Thinh Thiệu byl pro změnu uražen, když mu dynastie Liang, pro jeho nízký původ, nabídla pouze práci strážného brány po té, co jim nabídl své služby. Po úspěšné vzpouře vyhlásil roku 544 Ly Bi samostatný stát Vạn Xuân a poprvé v dějinách se prohlásil císařem. Tím vyloučil vazalský svazek vůči Číně, který si před ním nikdo nedovolil. Oficiálně se tedy prohlásil za rovnocenného čínskému panovníkovi. Hlavní město zřídil při ústí říčky Tô Lịch do Rudé řeky, tedy v místě dnešního Hanoje. Přestože to byl v historii zaznamenihodný úspěch, Vạn Xuân přestal existovat za necelých 60 let, kdy znovu podlehl čínskému vojenskému útoku. 81 Týdeník Vạn Xuân vyšel poprvé 1. února 2005 na základě registrace MK ČR E 15681 ze dne 19. 1. 2005. Jeho vydavatelem a šéfredaktorem byl a doposud je Ing. Vũ Hữu Nam, který patří též mezi starousedlíky. Vu Huu Nam vystudoval v bývalém Československu Vysokou školu chemicko-technologickou. Před rokem 1989 působil jako vědecký pracovník ve výzkumném ústavu VÚGPT při ČSAV. Časopis zahájil své vydávání jako vážný konkurent Tuần Tin Mới za morální podpory vietnamské ambasády v Praze. Měl velké ambice, díky zkušenostem z dlouhodobého pobytu na území ČR se podařilo vydavateli získat významné spolupracovníky, například světově známého českého vietnamistu PhDr. Ivo Vasiljeva, CSc., který pro týdeník připravoval 81 Vasiljev 1999, 98 56

například rubriku o českých městech ve vietnamském jazyce. Celkově v redakci pracovalo 6 stálých redaktorů a další externí dopisovatelé. Zpočátku měl časopis náklad v rozmezí 1 000 až 2 000 výtisků na vydání, cena, která do dnešního dne zůstala stejná, byla 30,- Kč. Náklad se postupem času zvyšoval, dnes činí zhruba 3 000 až 3 500 výtisků. Jak bylo již zmíněno, obdobně jako Tuần Tin Mới se Vạn Xuân na určitý čas spojil s Nguyễn Đình Thịnhnem (vydavatelem Xa Xứ). V čísle 72 bylo slavnostně oznámeno, že od čísla 74, které mělo vyjít 14. 7. 2006, se časopis bude jmenovat Việt Báo EU Vạn Xuân. Měl se změnit i den, kdy časopis vycházel, z úterý na pátek, to se však nikdy neuskutečnilo. Vydavatelem zůstal Vũ Hữu Na, šéfredaktorem se stal Nguyễn Đình Thịnh. Ani tato spolupráce však neměla dlouhého trvání, číslo 115 již vyšlo opět pod staronovým názvem Vạn Xuân bez jakéhokoliv vysvětlení a s týdenním zpožděním (viz příloha č. 15). Spolupráce tedy trvala deset měsíců, důvody konce spolupráce, stejně jako u Tuần Tin Mới nebyly objasněné. Nguyễn Đình Thịnh obnovil časopis Xa Xứ, které dodnes vydává. 4.2 Redakce a pracovní rutiny: výběr zpráv, zdroje, komunikace Dříve měl Vạn Xuân redakci-kancelář na Sapě, z finančních důvodů byla však redakce fyzicky zrušena. Dnes pracují redaktoři samostatně doma nebo na svých pracovištích (všichni mají jinou hlavní činnost) a komunikují spolu přes email. Redaktorů má časopis nyní 5, mezi nimi najdeme například disidenta Trần Ngọc Tuấna, dřívějšího redaktora studentských opozičních listů, který jako jediný z redaktorů vystudoval ve Vietnamu obor podobný žurnalistice. O rubriky věnované kultuře, mládeži a komunikaci se čtenáři (speciální rubrika kultura komunity) se stará redaktorka Nguyệt Nhi. Překlady z českých zdrojů má na starosti David Nguyễn, který zároveň pracuje pro Tuần Tin Mới. Redaktoři čerpají nejčastěji z českých novin Právo či Mladá Fronta Dnes. Mnohdy citují české noviny v souvislosti s uveřejněním ať již pozitivního či negativního článku ohledně vietnamské komunity v ČR. Vietnamské zdroje jsou 57

přejímány z vietnamských tištěných médií importovaných do Čech nebo z e-zinů. Internet je vůbec nejčastějším zdrojem časopisu, často se využívají stránky SecViet.cz, VnExpress.net, Cand.com a podobně. Z českých zpravodajských serverů jsou užívány nejčastěji novinky.cz. Ze studovaných materiálů nebylo zjištěno, že by redakce využívala české časopisy jako zdroje svých článků. Redaktoři vyhledávají z tištěných i on-line informačních zdrojů témata, která považují za přínosná a zajímavá pro čtenáře a která spadají pod jejich rubriku. Tiskové agentury jako ČTK nebo AP jsou též užívány, avšak v menší míře. Obdobně jsou zpracovávány i nezpravodajské rubriky. Čtenářské příspěvky jsou zasílány emailem do redakce z vlastní iniciativy čtenářů. Klasická žurnalistika, tak jak ji vnímáme v ČR, tedy osobní komunikace se zdroji, se uskutečňuje pouze v rámci komunity. To znamená, že se redaktoři neobracejí při zpracování svých článků na úřady, policii ani jiné instituce. Neoslovují představitele české veřejnosti, o kterých píší. České a celosvětové zprávy jsou přebírány přeloženy bez vlastního výzkumu. V případě vietnamských událostí, vedle využívání vietnamských oficiálních zdrojů, jsou publikovány i příspěvky dopisovatelů z Vietnamu, takovéto příspěvky jsou pak podepsány například Thanh Hải từ HN (Thah Hải z Hanoje) 82. Žurnalistická činnost v pravém slova smyslu se objevuje pouze při zpracování článků o vietnamské komunitě. Články o událostech v komunitě a rozhovory s představiteli této komunity jsou vypracovány samostatně redaktory časopisu. I tak jsou často citována česká média v souvislosti s událostmi kolem diaspory. Před uzávěrkou se všechny zpracované články zasílají emailem šéfredaktorovivydavateli Vũ Hữu Namovi, který vykonává též funkci editora. Ten celý obsah časopisu zkontroluje, zkompletuje a předpřipraví jej k tisku. On sám také zasílá povinný výtisk českým institucím na základě tiskového zákona o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (č. 46/2000 Sb. 9). V případě nepřítomnosti Vũ Hữu Nama se stává, že časopis vůbec nevyjde, či vyjde, ale není zaslán příslušným institucím. Vzhledem k tomuto faktu se některá čísla vůbec nedochovala, neboť ani vydavatel si nearchivuje všechna čísla. 82 Vạn Xuân 2005, č. 13, s. 4 58

4.3 Zdroje zisku inzerce a odbyt Stejně tak jako u ostatních časopisů, ani Vạn Xuân není výdělečný. Z počátku musel být finančně dotován vlastními zdroji vydavatele, byl ztrátový. Dnes veškeré prostředky získané z reklamy a prodeje jdou na provoz redakce platy zaměstnancům, tisk, distribuce apod. Proto je pro vydavatele produkce časopisu vedlejší činností. Hlavní příjem má Vũ Hữu Nam z poskytování různých služeb vietnamské komunitě na Sapě, kde má i kancelář a provozovnu. Nabízí zde internetové služby a služby DHL 83. Krom toho se živí též jako tlumočník a překladatel, je společensky aktivní, zastává funkci místopředsedy Svazu Vietnamců v Praze. Tisk a distribuci zajišťuje časopisu firma Ing. Dinh Van Hoi, tak jako všem ostatním komerčním vietnamským časopisům v ČR, kromě Xa Xứ. Grafickou úpravu obstarává firma Ý tưởng Vàng (Zlatá myšlenka). Tiskne se v tiskárně Akord, s.r.o. se sídlem v Chomutově. Po té firma Ing. Dinh Van Hoi pomocí své zavedené distribuční sítě rozváží odběratelům maloobchodníkům výtisky. Prodejní místa jsou ve všech větších centrech vietnamské komunity na území ČR a též v některých obchodech s potravinami vlastněné vietnamskými občany. Na běžném českém trhu není časopis dostupný, tak jako všechny ostatní vietnamské tiskoviny. Velkoobchodní cena je pohyblivá, dle počtu odběru. Doporučená cena vydavatele je 30,- Kč, ale fakticky není cena uvedena na obálce časopisu, tudíž si mohou prodejci stanovit vlastní cenu. Neprodané výtisky se nevrací zpět vydavateli ani distributorovi. Dle výpovědí prodejců ze Sapy jim mnoho výtisků zbývá, neboť si lidé často mezi sebou půjčují časopisy, ať již Vạn Xuân či jiné vietnamské tiskoviny vydávané v ČR, a tím pádem klesá prodejnost těchto časopisů. Největší příjem má časopis z prodeje reklamních ploch a inzerce. Zadavatelé celostránkových reklam, většinou celobarevných, si předplácí tento prostor často i na celý rok. Jsou to také jediní skuteční odběratelé časopisu. Jedná se nejčastěji o velké vietnamské firmy působící v ČR, například cestovní kanceláře Asia Special a East Sea, realitní kancelář V Reality či výrobce dřevěných produktů Đồ gỗ Á Âu Anh Khoa. 83 Největší světový poskytovatel služeb v oblasti expresní, pozemní, námořní a letecké přepravy, logistických služeb a řízení dodavatelských řetězců. 59

Objevují se však i reklamy českých firem, například O2, i když v minimální míře. Tyto reklamní zadavatele mnohdy kontaktuje vydavatel sám. Reklamní plochy jsou dále zaplňovány reklamy menších vietnamských firem a fyzických osob. Bývají černobílé a inzerenti sami zasílají vydavateli emailem své požadavky. Na jedné stránce se tak sejde reklama několika firem najednou. Kromě obchodních reklam funguje v časopise i osobní inzerce, kde se hledají spolubydlící, zaměstnanci, milenci atd. Tato inzerce je cenově zvýhodněná, někdy poskytnuta i zdarma. Cena reklamních ploch je obdobná jako u Tuần Tin Mới, individuální přístup je však možný, tedy co se týče velkých reklamních zadavatelů. Například cena reklamy na poslední celobarevné stránce stojí zhruba 5 000,- Kč, druhá strana a prostřední dvoustrana stojí každá kolem 4 500,- Kč, ostatní barevné stránky uvnitř časopisu stojí 4 000,- Kč. Černobílá celostránková reklama přijde zadavatele na zhruba 3 000,- Kč, půl strany pak na 1 500,- Kč. Velikost černobílé obchodní reklamy může mít velikost od celé stránky (A4) až po 1/8 stránky či ještě menší 9 x 3 cm a 9 x 2 cm. Osobní inzerce stojí 50,- Kč a jsou uveřejněné vícekrát za sebou. 60

5. Mediální obsah časopisu 5.1 Rubriky a jejich podíl na celkovém obsahu 5.1.1 Zpravodajství a publicistika Ve studovaném období bylo nejvíce prostoru v časopise věnováno aktualitám z komunity, z České republiky, z Vietnamu a ze světa. Zpravodajství tvořilo v prvním roce existence týdeníku 36,2% z celkového obsahu časopisu, v následujícím roce 2006 pak 31,8%. V roce 2005 převažovaly informace o dění ve Vietnamu, které představovaly 33,1% zpravodajské rubriky. Zprávy o komunitě a o České republice měly stejný rozsah, každá rubrika se podílela 23,2% na zpravodajství. Zprávy ze světa včetně EU byly zastoupeny 20,4%. Průměrně bylo věnováno událostem z komunity 5 stránek v každém vydání, aktualitám z Česka taktéž 5, zprávám ze světa 4 stránky a informace o Vietnamu zhruba 7 stránek. V roce 2006 se poměr změnil, ve zpravodajské sekci dominovaly zprávy z komunity (30,5%) a z Česka (30,2%), informace ze světa (19,2%) a zprávy z Vietnamu (20,1%) ustoupily do pozadí. V průměru byly informace o komunitě a o ČR reprezentovány v roce 2006 7 stránkami v každém čísle, zprávám z Vietnamu a ze světa bylo věnováno zhruba 4 stránky. Zpravodajství v roce 2005 a 2006 61

Publicistika byla orientovaná zejména na kriminální případy, které postupem času dostaly vlastní rubriku krimi. Nejčastěji se objevují články o vietnamských zločincích, zejména co se týče drog, loupeží a vražd. Rubrika se též zaměřuje na události z minulosti týkající se Vietnamu, velký prostor byl věnován například hladomoru ve Vietnamu v roce 1945, působení CIA ve Vietnamu na konci války či následek dioxinu na místní obyvatelstvo. Dále zde nalezneme například příběhy vietnamských žen, které byly prodány do Číny, ale i příběhy význačných Vietnamců jako byl například generál Võ Nguyên Giáp či lékařka Thùy Trâm 84. Tato rubrika je rozmanitá, kriminální ráz jí však nelze odepřít. Původně, v roce 2005 byla tato rubrika zastoupena pouze 3,5%, v roce 2006 se její podíl dvojnásobně zvýšil, na 7%. 5.1.2 Sport a kultura Větší prostor v listu v roce 2005 měla také sportovní rubrika, která představovala 5,9% z celkového obsahu týdeníku. Ve sportovní rubrice převažovaly informace o fotbalu, který je nejoblíbenějším sportem mezi Vietnamci muži. Do dubna roku 2005 byly věnovány sportu vždy 2 stránky v časopise, od června byly stránky již 4. Nejčastěji se časopis věnoval fotbalu v Evropě, jmenovitě pak anglické, italské, španělské a německé lize. Nechyběly zmínky o českých fotbalových hráčích, kteří působí v těchto prestižních klubech Čech, Koler, Baroš, Nedvěd, Rosický a další. Informace o české lize se v daných zkoumaných časopisech neobjevily. Vedle fotbalu zde samozřejmě byly i informace o ostatních sportech jako je tenis, box, golf a další, v každém případě fotbal dominoval této rubrice po celém studovaném období. Ve sportovní rubrice se též objevily zmínky o SEA games, jihoasijská obdoba olympiád, a o olympijských hrách samotných, tak stejně jako o vietnamských sportovcích, zejména pak fotbalových hráčích. Relativně velká pozornost sportu se snížila v roce 2006 takřka o polovinu, z 5,9% se podíl této rubriky na celkovém obsahu snížil na 3,8%. 84 Thuy Tram byla lékařka-partyzánka za vietnamsko-amerického konfliktu. Zahynula při snaze léčit raněné. Její deník byl nalezen americkým důstojníkem, který jej později nechal přeložit do angličtiny a publikoval jej. Dle článku se deník setkal s velkými empatiemi americké veřejnosti. 62

Kulturní rubrika časopisu Vạn Xuân je pestrá, charakteristickým rysem je velká pozornost věnovaná osobnostem z filmové a hudební branže, s důrazem na vietnamské umělce. V menší míře se objevují i informace o světových celebritách, hlavně pak hollywoodských a asijských ze sousedních zemí Vietnamu. Čeští umělci jsou tu reprezentováni minimálně. Větší pozornost byla dána například jen kandidátkám na Miss ČR v roce 2005, kdy byla každá modelka představena zvlášť. Informace o hollywoodských hvězdách jsou spíše bulvárního typu, například Madonna žaluje svého manažera či Hrátky Britney Spears na stránkách US Weekly. Největší přízně se zde těší vietnamští umělci, ať již působící ve Vietnamu či jinde ve světě. Vždy se jedná o informování o aktivitách umělců ať již v jejich profesích či v soukromí. Jsou zde například i rozhovory s vietnamskými umělci, zvláště pak zpěváky. Vzhledem k tomu, že týdeník Vạn Xuân uspořádal několik vystoupení vietnamských zpěváků v Praze, v rámci propagace koncertů byli představeni všichni účinkující. Časopis přinesl i informace o skandálu ve Vietnamu, kdy se objevily pornografické video záznamy některých zpěvaček. Byly publikovány i choulostivé fotografie z těchto záznamů. Přestože vietnamský tisk v ČR má daleko k tvrdému rázu českých bulvárních plátků, je vidět, že se této oblasti úplně nevyhýbá. Součástí kulturní rubriky jsou i tematické články o vietnamských tradicích, například o jarních slavnostech, svátku lunárního roku, ale i o zvycích jako například při námluvách. Hojně se zde objevovaly i fotografie z vietnamské kulturní minulosti. (viz příloha č. 16) Pod kulturní rubrikou spadají i povídky, básně a fejetony vietnamských spisovatelů, které později dostaly vlastní rubriku Literární okénko. Tyto povídky se většinou vztahují k rodné zemi, tedy nostalgickým vzpomínkám umělců. Například příběh Doba vodnice u řeky od populárního vietnamského spisovatele a básníka Nguyễn Quang Thiềua. Později v této rubrice můžeme nalézt i povídky o hrdinech minulosti a legendách. Objevují se i přeložené povídky cizích autorů, například kriminální příběh Artura Hoffa Výkupné. Často však nejsou uveřejněna jména autorů. Příběhy bývají leckdy i na pokračování. Krom toho zde lze nalézt i portréty význačných vietnamských umělců, kupříkladu článek o klavírním virtuózovi Đặng Thái Sơn či 63

příběh o Văn Caovi muzikantovi, básníkovi a malíři v jedné osobě. V časopise Vạn Xuân se také poprvé objevil překlad české hymny do vietnamštiny (viz příloha č. 17) Typické kulturní informace, jak jsme na ně zvyklí z českého tisku, tedy divadlo, knižní publikace či malířství by zde čtenář hledal marně. Vyplývá to i z logického hlediska, čtenáři časopisu neovládají natolik český jazyk, aby pro ně mohly být zajímavé informace o divadle, které stejně nenavštíví, knihy, které si stejně nepřečtou a výstavy, na které nemají čas. Na druhé straně je to velká škoda, neboť kdyby časopis přinášel informace i o těchto uměleckých odvětvích, možná by to mohlo některé čtenáře motivovat k zájmu o tuto oblast, která je jistě přínosnější než příběhy hvězd, které směřují ke společenskému zájmu o známé osoby, nežli ke kultuře. I když časopis zcela nesměřuje tímto směrem, nerovnováha mezi společenskými událostmi a hodnotnými kulturními informacemi je znatelná. Kulturní rubrika společně s později oddělenou rubrikou literární okénko tvoří 8,3% celkového obsahu, po zpravodajství byla v roce 2005 tedy druhou nejrozšířenější rubrikou. V následujícím roce však téměř vymizely literární příběhy a básně, podíl kulturní rubriky se tak snížil na 6,8% a v podílu na obsahu ji tak předběhla rubrika publicistiky i sekce určená pro mládež. Nejrozšířenější rubriky časopisu v r. 2005 a 2006 64

5.1.3 Čtenáři v roli autorů Vedle literárního okénka s příspěvky víceméně známých autorů má časopis vymezený prostor i pro čtenářskou literaturu, tedy příběhy a básně psané čtenáři. V prvním roce existence časopisu Vạn Xuân byly příspěvky nepravidelné, v průměru jim byla určena jedna až dvě stránky. Celkově tato rubrika představovala 2,2% z celkového obsahu. Opět se příběhy a básně týkaly hlavně rodné země, nalezneme zde například příběh s názvem Strom karamboly symbol domova (Vietnamu) dle jednoho vietnamského pořekadla. Kromě vietnamských čtenářů z ČR sem přispívají i jiní Vietnamci z Evropy, například z Německa a Polska. Vedle povídek o Vietnamu zde nalezneme i příběhy ze života, které jsou vlastně výpovědí Vietnamců o svém životě v novém domově. Tato rubrika je specifická pro vietnamská periodika, objevuje se nejen ve Vạn Xuân, ale i u ostatních vietnamských tiskovin vydávaných v ČR. Dokonce i v e-zinech. 5.1.4 Rubriky poučného typu vzdělání, právo a obchod Vzdělávací koutek, jak by se dala nazvat rubrika o vzdělání, přináší kromě kurzu českého a anglického jazyka též ukázkové testy přijímacích zkoušek na gymnázia. Někdy se zde objevují krátké české povídky či říkanky včetně jejich vietnamského překladu. Jsou tedy určeny především žákům základní školy. V rubrice můžeme nalézt i užitečné informace o školách v ČR i v zahraničí, které mají přispět k lehčímu rozhodování dětí i rodičů. Přednost zde mají jednoznačně západní školy působící v ČR francouzské lyceum, britská střední škola, americká univerzita apod. V roce 2005 nechyběla tato rubrika u žádných studovaných čísel periodika. V průměru jí byly věnovány 2 stránky v časopisu. Procentuálně byla tato sekce zastoupena 3,2%. V roce 2006 však její podíl na obsahu časopisu klesl na pouhých 0,8%. Poučného typu je i rubrika právo a obchod. Tato rubrika informuje čtenáře o legislativách české republiky, hlavně týkající se podnikání. Též funguje jako poradna pro vietnamského maloobchodníka, jak by měl jednat, aby byl úspěšný. Například zde šéfredaktor napsal článek o tom, zda se vyplatí půjčit si peníze na nákup zboží pro 65

podnikání. Tři čísla časopisu byla věnována pobytu cizince na území České republiky, který je žhavým tématem ve vietnamské komunitě, neboť kvůli neznalosti a jazykovým bariérám často přichází Vietnamci o povolení k pobytu a stávají se pak ilegálními osobami na území ČR. Čas od času jsou v této rubrice odpovědi na čtenářské dotazy, například co dělat, když jsem omylem vzal falešnou bankovku či jak pojistit novorozeně. Prostor pro tuto sekci je však menší než u vzdělání, představuje necelé jedno procento z celkového rozsahu týdeníku. Neobjevuje se pravidelně, pouze v určitém časovém období. Rubrika se v podstatě úplně ztratila v následujícím roce, objevila se pouze v jednom ze studovaných čísel. Úbytek prostoru v časopise u všech výše uvedených rubrik posílilo pozici rubriky pro mládež, která stoupla v roce 2006 na 8,3% z původních 2,9% v předchozím roce. Z původních dvou stránek, které byly této rubrice věnovány, se její počet zvýšil na 6 stránek. Zpočátku se v této sekci objevovaly úryvky debat ze stránek Vietflirt, dále pak značně maskulinní pohled na milostné vztahy, články typu co nemohu říci své přítelkyni s notnou ironií a kritikou žen. Četné byly články o špatném způsobu života mladých ve Vietnamu, které byť nebyly zařazeny jmenovitě pod rubrikou, byly směřovány právě k mladé generaci Vietnamců. Drogy, noční život, alkohol a striptýz, toť odsouzeníhodný způsob života, kterému bychom se měli vyhnout. 5.1.5 Rubriky zaměřené na určité skupiny ženy, mládež V časopise figurují tři rubriky, které se prolínají zdraví, žena a rodina. V součtu tato sekce zaznamenala mírné zvýšení podílu na obsahu. Z původních 2,3% v roce 2005 se rubrika rozšířila na 4,5% v roce 2006. Na téma zdraví zde můžeme nalézt například informace o různých nemocech, jak se proti nim bránit, popřípadě jak se léčit. Ženám časopis radí, co jíst, co pít, jaké kosmetické přípravky použít aby byly krásnější, hubenější a zdravější. Módní tipy se tu neobjevují, jak je zvykem u českého tisku, pouze zpočátku se párkrát objevila celobarevná stránka s tipy na jaro a léto, ta však brzy zanikla. Článků o dětech a jejich výchově lze nalézt mnoho, ať již co dělat, když neposlouchají, nebo jak se starat o dítě, když jste matka samoživitelka. 66

5.1.6 Ostatní rubriky zábava, zajímavosti Občas se výše zmíněné tři rubriky prolínaly i s rubrikou věda a technologie. Zde se témata soustřeďovala nejvíce kolem mobilních a počítačových novinek, včetně rad, jak pracovat s počítačem. Všechny zprávy v této rubrice jsou krátké, většinou jedno odstavcové. Výjimkou byl například článek o nových letadlech společnosti Boeing a Airbus. Dále zde byly spíše zajímavosti ve světě techniky a vědy, nežli recenze o novinkách a inovacích. V žádném čísle časopisu nechybí kromě několika výjimek horoskop a rubrika nazvaná magie či tajemno. Horoskop je čínský, tedy znamení určuje rok narození, horoskop též obsahuje 12 znamení, stejně jako u slunečních znamení evropské astrologie. Avšak místo střelce, blížence či lva zde figuruje krysa, buvol, tygr, zajíc, drak, had, kůň, ovce, opice, kohout, pes a vepř. V tajemné rubrice je vždy příběh o nadpřirozenu či nevysvětlitelné události, která se stala ať již ve Vietnamu či jinde ve světě. Například člověk - médium, který najde pozůstatky vašich předků, kteří byli pohřbeni beze jména během válek. 85 Dle redakce sem patří i například mystéria egyptských pyramid či nukleární město Ruska. Tyto dvě rubriky jsou publikovány často za sebou, často spojeny pod názvem Horoskop Magie a zabírají zhruba 2 stránky v časopise. Tak stejně jako horoskop a magie nesmí v časopise chybět zábavný výběr, který je složen ze směsi zábavných a kuriózních krátkých zpráv, vtipů, křížovek, hádanek a humorných fotografií. Občas je sepsána řada kuriozit na dané téma, například nej novorozeně největší, nejmenší, největší počet narozených dětí jedné matky, nejstarší matka apod. V průměru tato část zabírá v časopise 2 stránky, celkově představovala 3,3% z celkového obsahu týdeníku v roce 2005 i 2006. 85 Tito lidé jsou velkým fenoménem ve Vietnamu, například tak byly nalezeny i ostatky mé babičky, která zemřela během vietnamsko-francouzského konfliktu. Otec její ostatky nemohl dlouho nalézt, až médium za ním samo přišlo a ukázalo na nepopsaný hrob, kde měla být pohřbena. Testy DNA potvrdily, že se opravdu jednalo o mou babičku. 67

5.1.7 Publikace českých autorů Specifickým rysem Vạn Xuân v roce 2005 byly publikace českých autorů, které se objevovaly v každém čísle. Články českých autorů byly přetištěny z internetových zdrojů, nejčastěji z klubu Hanoi. Vždy se týkaly buď Vietnamu či vietnamského etnika na českém území. Například zde byly přetištěny články Evy Pechové Sen v Chongově domě a Kateřiny Novákové Van Mieu Chrám literatury. Objevily se zde i články Marcela Wintera, předsedy česko-vietnamské společnosti Vietnam není jen rýže a Vietnamci nejsou jen stánkaři!, Vietnam je země úsměvů, přátel a příležitostí a články týkající se podnikatelských kroků jeho export-import společnosti. Velmi prestižní byla pak spolupráce s Vietnamistou Ivo Vasiljevem, který přispíval hlavně vietnamskými články, například cyklus o českých městech či filosofickým článkem nad hodnotami života. Ve sledovaném období se objevilo 20 takovýchto článků. V průměru tedy 1,5% z ročního obsahu. Velká škoda je, že tyto články zcela vymizely z časopisu již na konci roku 2005. Podíl rubrik časopisu v roce 2005 a 2006 Jak lze vyčíst z grafu výše, týdeník Vạn Xuân se zaměřuje především na zpravodajství, publicistiku, kulturu a sport. Nezanedbatelnou část představuje reklama, která pohltí kolem 20% obsahu. V roce 2005 jednoznačně dominovaly zprávy 68

z Vietnamu. V druhém roce klade časopis již větší důraz na komunitu a zprávy z Česka na úkor vietnamských a celosvětových událostí. Tento krok je přirozený, vždyť čtenáři žijí právě na pomezí české společnosti a ve své etnické skupině. Vazba na starý domov jistě stále přetrvává, s ohledem na relevantnost jsou však pro ně přeci jen důležitější informace z Čech, počítaje v tomto prostředí i komunitu. To však platí pouze ve zpravodajské rubrice. Co se týče rubrik kulturních, sportovních i publicistických, informace jsou z většiny vietnamského a světového původu, zahrnující Českou republiku jen okrajově. Výjimkou jsou české osobnosti úspěšné celosvětově fotbalisté, modelky apod. V publicistice a kultuře jsou medializovány především významné či známé vietnamské osobnosti, ve sportu jsou to zejména mezinárodně úspěšní sportovci. V roce 2006 se časopis více zaměřoval na mladé publikum, jejichž rubrika se téměř ztrojnásobila. Rubrika pro ženy, které bylo věnováno v roce 2005 stejný prostor jako rubrice pro mladé, zaznamenala též vzrůst, avšak ne takového rozsahu. Oproti prvému roku působení z časopisu zcela vymizely články českých autorů stejně jako poučná rubrika o právech a obchodu. I vzdělávací rubrika byla značně zredukována. Pozornost časopisu se s postupujícím časem zaměřuje více na publicistické kriminální články, články orientované na mládež a stále častěji a ve větším rozsahu jsou publikovány příspěvky čtenářů. Obecně lze říci, že proměna časopisu v letech 2005 až 2006 se týká především větší pozornosti na Česko, na komunitu, obzvláště pak na mládež. 5.2 Mediální reprezentace Čechů a Česka Mediální obraz české společnosti na stránkách časopisu Vạn Xuân je vlastně vytvářen přímo českými novináři, neboť právě jejich články jsou mnohdy jediným zdrojem informací, které jsou vietnamské čtenářské obci předloženy. Nelze však opomenout subjektivní selekci a krácení publikovaných článků redakčními pracovníky. Ve zpravodajské rubrice o České republice se objevují nejčastěji krátké až velmi krátké (jedno odstavcové) zprávy o dění v Česku. Nikdy nechybí politické a ekonomické 69

shrnutí celého týdne, hlavně pak legislativních změn, které by mohly zajímat vietnamskou obec. Takovými jsou například změny v silničním zákonu, v živnostenském zákonu či v zákonu o pobytu cizinců na území České republiky. Události o politické scéně korespondují s českými denními periodiky, jsou publikovány však ve značně zkrácené podobě. Například článek, či lépe řečeno krátká zpráva o tom, že předsedkyně nejvyššího soudu žaluje prezidenta Klause, má pouze dva odstavce. Na stejné straně o velikosti A4 se vešly i zprávy ohledně návštěvy ministra financí Tlustého ve Vietnamu, klesajícímu dolaru vůči koruně a nízké porodnosti v ČR (viz příloha 18). 86 Informace se týkají hlavně vnitrostátních politických záležitosti, zahraniční vztahy ČR se objevují v menší míře. Články týkající se zdraví a zdravotnictví jsou publikovány hlavně v souvislosti s možností ohrožení na zdraví, například varování před závadnými potravinami. Zhruba stejně jako politice a ekonomice se časopis věnuje české společnosti ve smyslu životní úrovně ve srovnání s EU a sousedními státy. Dále jsou zde časté zprávy ze života Čechů co nejraději dělají ve svém volnu, proč to dělají. Samotnou kapitolou jsou pak články týkající se českého pohledu na cizince. Opět se jedná o české zdroje, odepřené o veřejné výzkumy, z kterých se čtenáři například dočtou, že Češi nejméně sympatizují s Romy, s Vietnamci, s Ukrajinci a s Rusy a mají rádi Slováky, Poláky a Němce. 87 Značnou část informací tvoří i kriminální případy, nehody a zajímavosti. Vše přeloženo z českých médií. Články o celních kontrolách na vietnamských tržištích jsou většinou zařazeny do české rubriky, uváděny dle českých zdrojů, bez reakce svědků z vietnamské komunity. Je paradoxem, že například článek o vietnamských rodinách, které si musí hledat nové působiště kvůli zániku tržnice Dragoun v Chebu, je pouhým překladem článku z Práva. Jak bylo výše zmíněno, překlady českých článků do vietnamštiny má na starosti stálý pracovník redakce, David Nguyễn. 86 Vạn Xuân 2006, č. 93, s.10 87 Tình cảm với người ngoài a Thanh niên Séc không muốn yêu đương với người Di-Gan và Việt Nam, Vạn Xuân 2005 70

5.3 Mediální reprezentace Vietnamců a Vietnamu Tak jako u zpravodajství o ČR, i informace o Vietnamu jsou založeny především na zdrojích tisku, v tomto případě oficiálních vietnamských. Často jsou citovány například VnExpress 88 a Công An Nhân Dân 89 (Státní policie). Informace přebírané z VnExpress jsou víceméně politicko-ekonomického zaměření, například zpráva o návštěvě vietnamské delegace v USA za účelem získání zkušeností od tamních ekonomů 90, ale týkají se i společenských událostí ve Vietnamu. Hanoj v top 10 gurmánských světových měst 91. Zprávy z Công An Nhân Dân, jak již samo napovídá název zdroje, jsou kriminálního charakteru Odhalení velké ilegální herny na moři 92, Okradeni dívkou z chatu 93 a podobně. Jedná se tedy o stručné shrnutí týdenních událostí z vietnamských médií. Píše se o výstavbách ve Vietnamu, ekonomické prosperitě i o korupci. Musíme mít však na zřetel, že se jedná o zprávy, které místní režim schválí ke zveřejnění. Korupce se týká nejen lidí s nižšími funkcemi, jako policisté a úředníci, ale i vysokých funkcionářů jako je ředitel exportního a importního podniku XNK nebo náměstka generálního ředitele Seaprodexu 94. Na rozdíl od českých informací zde nalezneme více článků o vietnamských zahraničních vztazích ať již obchodních či politických. A tak se dozvíme, že českému pivu se ve Vietnamu daří nebo, že Švýcar staví ve Vietnamu mosty. Život Vietnamců je soustředěn kolem hospodářské prosperity státu a tak články informují o tom, že jsou lidé zaskočeni zdražením cen benzínu a že nejdražší školou je školka. Vzhledem k tradičním hodnotám země míchající se dnes se západními vlivy je kritizována mládež, která se příliš brzy zamilovává. Noční život spojený s alkoholem je ve Vietnamu stále vnímán negativně, hlavně pak u žen, ačkoliv se stává životní normou místních obyvatel. Drogy, ale i gamblerství jsou nelegální činnosti, o kterých média často přináší zprávy. Nelegální kasina, v kamenných domech či na 88 www.vnexpress.net 89 www.cand.com.vn 90 VN sang Mỹ học kinh nghiệm giám sát ngân sách, Vạn Xuân 2006 91 Hà Nội Top 10 thành phố ăn ngon nhất thế giới, Vạn Xuân 2006 92 Triệt phá sới bạc lớn giữa biển Sầm Sơn, Vạn Xuân 2006 93 Mất của vì người đẹp quen qua Chat, Vạn Xuân 2006 94 Největší podnik obchodující s mořskými plody. 71

plovoucích lodích, jsou důsledně pronásledována policií. Články o zločinech jako jsou vraždy, pašeráctví, obchod s lidmi, prostituce, gamblerství a další zločiny všeho druhu zabírají taktéž značnou část zpravodajské rubriky. Se životy vietnamských lidí souvisí i přírodní pohromy, které opakovaně postihují Vietnam. Tajfuny, zemětřesení a povodně jsou častými jevy a informace o důsledcích těchto katastrof považuje časopis Vạn Xuân za velmi důležitý a věnuje mu značnou pozornost. Není divu, všichni čtenáři mají rodinu a známé ve Vietnamu, často přímo v postižených oblastech. Velkým tématem je též životní úroveň v souvislosti s tradičním velmi rozšířeným pouličním stravováním. Lidé se obávají zdravotních následků, místní úřady na tyto obavy již reagují a tak se často dovídáme o tom, že se provádí kontroly v ulicích Hanoje i Hochiminově městě. Otravy jídlem bývají ve Vietnamu mnohem častější než v Česku, hromadná otrava v závodních, ale i školních jídelnách jsou též předměty ke zveřejnění. Ptačí chřipka byla samozřejmě tématem číslo jedna. K různým výročím, například založení státu, Vietnamu, se objevují články oslavného typu, hlavně pak na téma boj za nezávislost. K této příležitosti bývají publikovány až dvou stránkové články o národních hrdinech jako byl Hồ Chí Minh, již dříve zmíněná lékařka-partyzánka Thùy Trâm či princ Thành Thái 95. 5.4 Mediální obraz vietnamské komunity v ČR Informace o komunitě se dotýkají nejvíce kulturních a sportovních událostí obce. Vedle fotbalových či tenisových utkání mládeže dominují setkání různých vietnamských organizací působících v ČR, kterých se aktivně zúčastňuje časopis Vạn Xuân. Přináší rozhovory s představiteli komunity i oficiální vyjádření vietnamské ambasády v Praze. Vedle toho informuje své čtenáře o nových kurzech kreslení či jazyka, které se otevírají na Sapě, výstavě vietnamského umění v Chebu, nových 95 Than Thai byl dosazen na trůn Francouzi již v deseti letech, později se však zapojil do boje za nezávislost Vietnamu a byl proto poslán do vyhnanství na ostrov Réunion. 72

webových stránkách Svazu Vietnamců v ČR, o nově založeném společenském sdružení Vůně ženy a mnoho dalších společensko-kulturních akcích komunity. Vietnamci v ČR nejsou lhostejní k událostem, kdy jsou lidé postiženi přírodními pohromami i osudem. Finanční podpory zasílají nejen ve prospěch českých a vietnamských obyvatel postižených přírodními pohromami, ale i například svým krajanům zde, kteří se dostali do těžkých životních situací ne vlastní vinou. Časopis Vạn Xuân proto přináší informace o lidech i organizacích, kteří přispěli například na pomoc postiženým vietnamským krajům tajfunem a povodněmi, nebo vietnamskému novorozeněti, které se narodilo těžce nemocné v ČR a jeho rodiče musí zaplatit vysoký dluh nemocnici, neboť nebylo pojištěno. Život běžných Vietnamců v ČR se točí hlavně kolem jejich podnikatelské činnosti a životní úspěch je proto s obchodováním úzce spojen. První vietnamský supermarket v Česku 96 či bohatý krajan, který se vypracoval pílí z trhovce 97, jsou náměty povzbuzující komunitu. Povzbuzujícího rázu jsou i články, které bychom mohli nazvat Vietnamci očima majority. Jedná se o články, které se redakce rozhodla otisknout jako příklad, jak na ně pohlíží česká většina. Za pozitivní reakce české většiny lze považovat článek v původním českém znění českého učitele, který chválí vietnamského žáka, nebo článek o novináři, který v převleku pracoval pro stánkaře a zjistil, že je jejich práce velmi těžká. Na druhé straně se tu však objevují články, které pojednávají o problému Čechů, protože nemají rádi Vietnamce, ale musí u nich nakupovat. V rámci komunity časopis reaguje i na obvinění, které byli Čechy vyřčeny. To, že po fotbalovém utkání vietnamské mládeže zůstal stadion neuklizený, není dle nich důvod ke stížnostem. O úklid se měl na základě smlouvy postarat majitel stadionu. 98 Reakce jsou i například na televizní reportáže, které dle jejich úsudků neprávem osočují Vietnamce. Vedle podnikání se život vietnamské komunity soustřeďuje kolem vlastních rodin, hlavně pak dětí. Z tohoto hlediska je pochopitelné, že list informuje o akcích, 96 Huỳnh Thị Nhung, 2005 97 Đi lên từ quầy lều, Vạn Xuân 2005 98 Đâu chỉ thuê quét dọn là đủ, 2005 73

které jsou pro ně pořádány v rámci komunity. Vedle již zmíněných fotbalových turnajů, jsou to například i letní tábory. Jak vychovávat děti, zda dle tradičních vietnamských hodnot či západním způsobem je diskutabilním tématem nejen na stránkách časopisu. Příliš počeštilí Vietnamci jsou tu kritizováni, neboť neuctívají-li svou vlastní kulturu, jak si mohou pak vážit té cizí, včetně české. Việt Kiều 99 již zapomněli na doby minulé, kdy jsme byli všichni chudí, ale nikdo se nad nikým nepovyšoval, dnes se poevropštili a cítí se být nadřazeni nad ostatními (Vietnamci) 100 Byť jen náznakem, setkáváme se zde s generačním a multikulturním problémem uvnitř komunity. Druhá generace Vietnamců v ČR má již jiné smýšlení, jiný způsob života, pro starousedlíky volnomyšlenkářské a nepřijatelné. Vzhledem k situaci je více než možné, že se vietnamská komunita v ČR časem transformuje a integruje do většinové společnosti, alespoň způsobem života. Abychom nezůstali pouze u kritik mládeže, časopis věnuje pozornost též mladým lidem, kteří jsou pilní a úspěšní, hlavně pak ve vzdělání. Studentka, která byla přijata do tří lékařských fakult v ČR, či vietnamští studenti pracující po škole na tržnicích jsou příkladem pro všechny. Kromě českých Vietnamců je poukazováno i na mladé úspěšné krajany z celého světa, jako vzor pro vietnamskou mládež v ČR. I přes úspěchy dětí a mládeže však panuje obava, zda budou, byť s českým občanstvím, posuzováni v budoucnosti jako rovnocenní Češi. Evropa (Česko) je náš domov. I když má naše dcera Lưu Nhật Anh české jméno Nitka, ví, že se v mnohém odlišuje od svých českých spolužáků. 101 99 Việt Kiều označení pro Vietnamce žijící mimo Vietnam 100 Bao Binh, 2005, s. 58 101 Những thiếu niên người Séc gốc Việt Nam sẽ làm gì trong tương lai, Vạn Xuân 2005, s.34 74

Závěr Média vždy měly a mají neocenitelnou úlohu nejen ve zprostředkování informací veřejnosti. Vytváří obraz světa, ve kterém lidé žijí, zastává roli gatekeepera, který vpouští informace na veřejnost. V demokratickém světě jim tuto práci umožňuje především svoboda tisku (médií), zákonem garantované právo na svobodu slova a nezávislost médií na státu. Tento model teorie sociální odpovědnosti nelze aplikovat na vietnamský tisk vydávaný v ČR, přestože působí v prostředí, kde tento model ve větší či menší míře funguje. Proto bylo důležité znát pozadí příchodu Vietnamců na české území. Vietnamci přicházející do bývalého Československa museli souhlasit s režimem své země, jinak by se sem ani nedostali. Krajané, kteří přichází po roce 1989, přicházeli především z ekonomických důvodů, ne z politických. Nebyli a nejsou disidenty, ve Vietnamu mají příbuzenstvo a spousta z nich stále uvažuje nad návratem. Vietnamský zastupitelský úřad v Praze má vliv na jejich životy v České republice, stále jsou vietnamskými občany a svým způsobem se principy VSR vztahuje i na ně. A z tohoto hlediska se musí pohlížet i na vietnamský tisk působící v ČR. Vạn Xuân by se dal nejlépe charakterizovat jako masový tisk, tedy periodikum, které informuje a poskytuje zábavu pro své čtenáře. Je určen vietnamsky hovořícím čtenářům a snaží se zaujmout široké spektrum z této čtenářské obce muže, ženy, mládež. Čtenáři jsou převážně vietnamští stánkaři (dnes působící také v kamenných obchodech), kteří čtou časopis přímo v práci nebo doma po celodenní těžké práci. Zprávy proto musí být stručné a jazykově jednoduché pro rychlé pochopení. Hojně se používají slangové výrazy, některé využívané pouze ve vietnamské komunitě v ČR a nevyskytují se ani ve Vietnamu. Vedle politických a ekonomických událostí dominují zprávy kriminálního charakteru a příležitostné zprávy o neštěstích a celebritách. Větší prostor zde mají příspěvky čtenářů a publicistické články, hlavně o vietnamských osobnostech a událostech z dějin Vietnamu. Na mediálním obrazu České republiky a české společnosti v časopisu Vạn Xuân se odráží celkový postoj vietnamské komunity. Redakce ví, že je třeba informovat své čtenáře o událostech v ČR, ať již na poli politickém či ekonomickém. Na druhé straně si 75

uvědomuje, že tyto faktory příliš neovlivní běžný život Vietnamce v ČR, proto není třeba detailně se zabývat politickými jednáními ani ekonomickým vývojem. I tak jsou tyto informace velmi důležité, neboť jak bylo již několikrát řečeno, jsou to často jediné informace o ČR, které se k vietnamským občanům dostanou. Stále rozšiřující se rubrika o dění v Česku však naznačuje, že české informace jsou pro čtenáře přínosné a vyhledávané. Bohužel, s kulturními a sportovními událostmi ČR nejsou čtenáři téměř seznámeni, nepočítáme-li zmínky o celebritách a sportovcích působících v zahraničí. Ze studií rubrik a článků se domnívám, že vývoj časopisu směřuje k podpoře integrace Vietnamců do českého prostředí, avšak pomalým tempem. Již fakt, že se preference ve zpravodajství na přelomu 2005 a 2006 změnily ve prospěch České republiky, naznačuje, jakým směrem se časopis míří. Nicméně absenci českých kulturních událostí vnímám jako podstatnou chybějící součást informací, která by napomohla vietnamskému etniku více poznat a porozumět české společnosti. Kulturní život se koncentruje stále pouze uvnitř komunity, pozornost je zaměřena na vietnamskou kulturní scénu. To jsou pevné vazby, které jsou zapotřebí zachovat, ovšem pro integraci by bylo přínosné, aby se Vietnamci zapojovali i do kulturního života většinové společnosti. Věřím, že až se v časopise Vạn Xuân dočteme o divadelních představeních, koncertech, výstavách a dalších kulturních akcích z české scény, bude vietnamská komunita již na dobré cestě k úplné adaptaci a integraci do českého prostředí. Základem však je znalost českého jazyka a adekvátní životní úroveň lidí. Nicméně v momentální situaci Vạn Xuân odráží potřeby své čtenářské obce, snaží se jí poskytnout obecné informace o ČR, o Vietnamu i o světě, zaměřuje se na své specifické publikum, kterému dává dostatek prostoru k vyjádření vlastních názorů. Z tohoto hlediska lze konstatovat, že Vạn Xuân plní svou funkci prostředníka mezi vietnamskou komunitou v ČR a okolním světem. 76

Bibliografický záznam TUNGOVÁ, Lenka. Vạn Xuân Deset tisíc jar: vietnamský časopis v Čechách. Praha: Karlova Univerzita, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, 2008. 99 s. Vedoucí diplomové práce Doc. PhDr. Barbara Köpplová, CSc. Resumé Diplomová práce Vạn Xuân Deset tisíc jar: vietnamský časopis v Čechách pojednává nejen o časopise samotném, ale i celkově o vietnamském tisku působícím v ČR. Z tohoto hlediska nelze opominout pozadí existence vietnamského etnika na tomto území, kterému je věnována první část této práce. Cílem této práce je zjistit jak časopis Vạn Xuân reflektuje paralelní světy, v kterém působí český majoritní a vietnamský komunitní. Vedle toho je nutné vzít v potaz též informace, které časopis přináší z Vietnamu, z původního domova komunity. Vzhledem k tomu, že velká část vietnamského etnika stále neovládá český jazyk na více než komunikativní, leckdy jen základní, úrovni, je vietnamský tisk v ČR jejich základním, mnohdy i jediným zdrojem informací o českém dění, které mohou získat. Proto hrají vietnamská periodika významnou roli ve formování vědomí, popřípadě i mínění své komunity. Vietnamská komunita v ČR je značně uzavřena a izolována od české společnosti, přestože se jedná o obvyklý charakter této migrační skupiny, s postupem času je zřetelné, že bez adaptace do českého prostředí nemůže komunita plnohodnotně existovat. I ve své izolovanosti je nutné, aby vietnamská obec měla přehled o ekonomických, politických, ale i kulturních událostech v zemi, v kterém žijí. Bez těchto znalostí se mohou dostat do konfliktu se zákony, ale i s většinovým obyvatelstvem. I když je vietnamský tisk v ČR komerčního typu, jejich role zprostředkovatele informací je důležitá a to nejen pro vietnamskou komunitu, ale i pro českou společnost, která by měla mít zájem na integraci této migrační skupiny, která se pravděpodobně jednou stane právoplatnou menšinou v České republice. Klíčová slova Vietnamci, tisk, informace, časopis, periodikum, média, etnikum, komunita, migrace, adaptace, integrace. 77

Summary Diploma thesis Vạn Xuân Ten thousand springs: Vietnamese journal in Czech republic deals not only with the magazine itself, but also with the Vietnamese press in Czech Republic in general. It is impossible to study Vietnamese press in Czech Republic without historical knowledge about this community on Czech territory. Hence, in the first part of this paper, the Vietnamese migration is fully explained. The aim of this work is to find out, how magazine Vạn Xuân reflects parallel Words in which it works in Czech majority and Vietnamese minor. It is also important to know the range of information from Vietnam that the journal brings. Since most of Vietnamese do not speak Czech well and can not obtain information from Czech media, Vietnamese magazines are their primary, sometimes the only information source that they have. Thereby, Vietnamese press in Czech Republic has an important role in shaping knowledge and maybe even opinion of its community. Vietnamese community is quite isolated from Czech society, since it is its natural character. However, by and by, it is still more vivid that without adaptation, the Vietnamese community can not adequately exist. It is necessary for them to be conscious about Czech matters of policy, economy, but also culture. Without this consciousness, they can get into conflicts not only with institutions, but also with the majority inhabitants. Although Vietnamese press in Czech Republic is based on commercial diction, their role as an information provider has value not only for Vietnamese in Czech Republic, but also for Czechs, who should have interest in integration of this community, which will probably become one day a valid minority in their country. Keywords Vietnamese, press, information, magazine, journal, media, ethnicity, community, migration, adaptation, integration. 78

Tốm tắt nội dung Luận án tốt nghiêp đại học Vạn Xuân - tập chí Việt Nam tại Séc không những chỉ quan tâm đến chỉ riêng tuần san này mà còn đề cập đến báo chí Viẹt Nam nói chung đang xuất bản tại Séc. Xuất phát từ đó không thể không nói đến sự có mặt của cộng đồng người Việt Nam trên đất nước này, nên trong phần đầu luận án đã đề cập đến. Mục tiêu của luận án là xác định ảnh hưởng của tập chí Vạn Xuân trong xã hội đa số - ngưới Séc và thiểu số - người Việt Nam cùng chung sống. Bên cạnh đó cũng không thể quên những thông tin mà tập chí đưa đến từ Việt Nam, quê hương nguồn gốc của cộng đồng này.vì một bộ phận rất đông của cộng đồng ngưới Việt chỉ biết tiếng Séc trong giao dich, có khi chỉ ở trình độ cơ sở nên báo chí Viẹt Nam tại CH Séc là nguồn thông tin cơ bản, có khi là duy nhất về thời sự ở Séc đối với họ. Vì vậy báo chí Việt Nam giữ vị trí quan trọng trong việc hình thành tư tưởng và ý thức đối với cộng đồng. Cộng đồng Việt Nam tại CH Séc sống tương đối khép kín và cách biệt đối với xã hội Séc và tuy đây là hiện tượng đặc trưng của những nhốm người nhập cư, nhưng thời gian đã xác định rằng nếu không hòa nhập vào xã hội Séc thì cộng đồng thiểu số không thể tồn tại đầy đủ giá trị. Cho nên dù sống biệt lập, cộng đồng người Việt Nam cũng cần biết về tình hình kinh tế, chính trị và cả những hoạt động văn hóa trong đất nước mà họ đang sống. Không có những kiến thức này họ có thể va chạm với pháp luật và không thể quan hệ tốt với đa số dân chúng nước sở tại. Tuy báo chí Viẹt Nam tại CH Séc mang tính chất thương mại, mục tiêu truyền đạt thông tin là quan trọng, điều này không những cần thiết đối với công đồng Việt Nam mà cả đối với xã hội Séc. Xã hội Séc cũng cần quan tâm đến sự hòa nhập của cộng đồng Viêt Nam, cộng đồng mà một ngày nào đó có khả năng sẽ đựợc công nhận chính thức là dân tộc thiểu số sống tại CH Séc. Những từ gốc Người Việt Nam, báo chí, thông tin, tập chí, báo chí xuất bản định kỳ, thông tin đại chúng, thiểu số, cộng đồng, nhập cư, thích nghi, hòa nhập. 79

Seznam použité literatury, pramenů a zdrojů Bao Binh: Âu hóa hay sự mắt gốc trá hình (Evropeizace nebo ztráta kořenů). Vạn Xuân: 29. 8. 2005, roč. 1., č. 30, s. 8-9 a 58. Barták, Karel. Štepánek, Stanislav: Vietnamci v Československu. Haló Sobota. Praha: Rudé právo 17. 6. 1089, č. 24, s. 8-9. Brouček, Stanislav: Aktuální problémy adaptace vietnamského etnika v ČR. Praha: Etnologický ústav AV ČR, 2003. Brouček, Stanislav: Český pohled na Vietnamce. Mediální obraz Vietnamu, Vietnamců a vietnamství. Praha: Etnologický ústav AV ČR, 2003. Český statistický úřad: Cizinci se státním občanstvím Vietnamu. In: Život cizinců v ČR. Praha: ČSÚ, 2007, s. 41-46. Doãn Ngọc Trâm Frederic Whitehurst: Nhật Ký Đặng Thùy Trâm. Nhà Xuất Bản Hội Nhà Văn: Hanoj, 2005 Đâu chỉ thuê quét dọn là đủ (Úklid na stadionu). Vạn Xuân: 4. 10. 2005, roč. 1., č. 35, s. 3-4. Đi lên từ quầy lều (Ze stánkaře se stal bohatý podnikatel). Vạn Xuân: 27. 6. 2005, roč. 1., č. 21, s. 5. Hà Văn Thư: Tóm tắt Niên biểu Lịch sử Việt Nam. Hanoj: Nhà xuất bản Văn Hóa Thông Tin, 2004. Hà Nội Top 10 thành phố ăn ngon nhất thế giới (Hanoj v Top 10 gurmánských světových měst). Vạn Xuân: 16. 5. 2006, roč. 2., č. 65, s. 23. Heraldová, Iva. Matějová, Vlasta. Vietnamští pracující v Českých zemích. Východiska, koncepce, metoda, cíl. In: Český lid, roč. 74., Praha: ÚEF ČSAV, 1987, s. 194-202. Hnutí občanské solidarity a tolerance: Rasistická a fašistická hnutí v České republice, informační materiál. HOST: 1994. Holec, Petr: Korupce? Jejich problém! Reflex č. 37/2007. Dostupné na http://www.reflex.cz/clanek28601.html 80

Huỳnh Thị Nhung: Hai Hang - Siêu thị Việt Nam đầu tiên trên đất Czech (Hai Hang první vietnamský supermarket v ČR). Vạn Xuân: 6. 12. 2005, roč. 1., č. 44, s. 3-4. Chaloupská, Markéta: Česko pozměnilo způsob, jak vydává víza pro Vietnamce. Aktuálně. Praha: Aktuálně, 2008. Dostupné na http://aktualne.centrum.cz/domaci/zivot-v-cesku/clanek.phtml?id=600355 Kocourek, Jiří: Vietnamci v ČR. In: Menšinová problematika v ČR: komunitní život a reprezentace kolektivních zájmů (Slováci, Ukrajinci, Vietnamci a Romové). Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2006, s. 46-62. Komers, Petr: Vietnamský tisk v ČR na vzestupu. Vietnamci v ČR. Praha: Klub Hanoi, 2005. Dostupné na http://www.klubhanoi.cz/view.php?cisloclanku=2005103101 Kvačková, Radka: ČVUT bude učit v Hanoji. Lidovky.cz. Lidové noviny: 21. 9. 2007. Dostupné na http://www.lidovky.cz/cvut-bude-ucit-v-hanoji-07e- /ln_noviny.asp?c=a070921_000075_ln_noviny_sko&klic=221531&mes=070921_0 Mareš, Miroslav: Přistěhovalectví a krajní pravice v ČR. In: Extremismus a menšiny. Štředoevropské politické studie, č. 3, ročník III. Brno: Mezinárodní politický ústav Masarykovy univerzity, 2001. Dostupné na http://www.cepsr.com/clanek.php?id=72 Martínková, Šárka: Chrastavské děti. Vietnamci v ČR. Praha: Klub Hanoi, 2006. Dostupné na http://www.klubhanoi.cz/view.php?cisloclanku=2006071101 Ta Ming, Trung. Podnikání a život Vietnamců v Chebu. Bakalářská práce. Cheb: Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta ekonomická, 2002. Mất của vì người đẹp quen qua Chat (Okradeni dívkou z chatu). Vạn Xuân: 28. 11. 2006, roč. 2., č. 93, s. 24-25. Műllerová, Petra: Vietnamské etnikum v České republice. In: Výchova k toleranci a proti rasismu. Praha: Portál, 1998, s. 81-99. Műllerová, Petra: Dračí král Vietnamské pohádky. Praha: Dauphin, 2001. Műllerová, Petra: Vietnam. Praha: Libri, 2004. Němec, Petr: Technická univerzita v Liberci vzdělává vietnamské studenty. Exportér. Hospodářské noviny: 15. 2. 2007. Dostupné na http://exporter.ihned.cz/c6-20106875-20442490-r00000_d-technicka-univerzita-v-liberci-vzdelava-vietnamskestudenty 81

Những thiếu niên người Séc gốc Việt Nam sẽ làm gì trong tương lai? (Co budou v budoucnu dělat Češi původem z Vietnamu?) [přeloženo z HN autor: Milan Daniel]. Vạn Xuân: 27. 6. 2005, roč. 1., č. 21, s. 4 a 34. Nožina, Miroslav: Mezinárodní organizovaný zločin v České republice. Praha: Koniasch Latin Press, 1997. Pechová, Eva. Migrace z Vietnamu do České republiky v kontextu problematiky obchodu s lidmi a vykořisťování. Praha: La Strada, 2007. Protokol z jednání o odborné přípravě občanů Vietnamské demokratické republiky v Československé socialistické republice. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí ČSSR, 26. 6. 1973. In: Stanislav: Aktuální problémy adaptace vietnamského etnika v ČR. Praha: Etnologický ústav AV ČR, 2003. Reifová, Irena a kolektiv: Slovník mediální komunikace. Praha: Portál, 2004. Secká, Milena. Vietnamští pracující ve středočeské Frutě. In: Český lid, roč. 74., Praha: ÚEF ČSAV, 1987, s. 203-209. Sedlák, Marek: Reakce na článek Korupce? Jejich problém!. Reflex: 30. 8. 2007 Dostupné na http://www.reflex.cz/clanek28740.html Skinheads. T.S. Private Soft, 1992. SPR-RSČ: Úkoly současné a perspektivní (Programový dokument). In: Materiály z ustavujícího sjezdu. Praha: SPR-RSČ, 1990. Sůra, Jan: Na potíže s vízy pro Vietnamce si stěžují i vědci. Mladá Fronta DNES. Praha: Mafra,10.3.2008. Thanh niên Séc không muốn yêu đương với người Di-Gan và Việt Nam (Mladí Češi nechtějí navazovat milostné vztahy s Romy a Vietnamci). Vạn Xuân: 22.8.2005, roč. 1., č. 29, s.7. Tình cảm với người ngoài (Postoj vůči cizincům). Vạn Xuân. Duben 2005, roč. 1., č. 9, s.7. Trampota, Tomáš: Zpravodajství. Praha: Portál, 2006. Triệt phá sới bạc lớn giữa biển Sầm Sơn (Odhalení velké ilegální herny na moři). Vạn Xuân: 28.11.2006, roč. 2., č. 93, s.26. Tung, Nguyen: Vietnamci v Praze. Praha: SVO-ČR, RHMP, Kontinenty, 2001. 82

Tung, Nguyen Kalusek, Břetislav: Efektivnost dvoustranné československovietnamské hospodářské spolupráce. Rozbor retrospektivy a koncepce pro perspektivu. Praha: EÚ ČSAV, 1990. Vasiljev, Ivo: Vietnamští dělníci mezi námi. Rudé Právo. Praha: 13.7.1989 a 11.8.1989. Vasiljev, Ivo: Za dědictvím starých Vietů. Praha: Etnologický ústav AV ČR, 1999. VN sang Mỹ học kinh nghiệm giám sát ngân sách (Vietnamská delegace v USA za účelem získání zkušeností od tamních ekonomů). Vạn Xuân: 11.7.2006, roč. 2., č. 73, s.21. Winter, Marcel: Korupční ďábel na ambasádě v Hanoji aneb důkaz o korupci přišel z Vietnamu. Česko-vietnamský zpravodaj. Praha: VZP, ČVS, 15.1.2008 83

Seznam příloh Příloha č. 1: Příloha č. 2: Příloha č. 3: Příloha č. 4: Příloha č. 5: Příloha č. 6: Příloha č. 7: Příloha č. 8: Příloha č. 9: Příloha č. 10: Příloha č. 11: Příloha č. 12: Příloha č. 13: Příloha č. 14: Příloha č. 15: Příloha č. 16: Příloha č. 17: Příloha č. 18: chrastavské děti [fotografie] Vietnamci v ČR počet a rozmístění [graf, mapa, text] Vietnamci na českých školách [grafy] text písně Já rasisty neměl nikdy rád [text] oficiální časopis vietnamské ambasády [obrázky] studentské opoziční listy v ČR [obrázky] první komerční periodikum vietnamské diaspory [obrázky] Tuần Tin Mới a jeho proměna v čase [obrázky] zaniklá týdeník Cuối Tuần [obrázek] Thế Giới Trẻ původně Broskvoňová zahrada [Vườn đào], posléze přejmenován na Mladý svět [obrázky] další vietnamské komerční listy v ČR - Xa Xứ a Người Việt Ở Châu Âu [obrázky] periodika vydávaná organizacemi VSR [obrázky] nekomerční listy Bambus a Vietnamské variace [obrázky] ceník reklamních ploch Tuần Tin Mới (TTM) a Thế Giới Trẻ (TGT) na rok 2008, cena předplatného (Đặt báo tại CH Séc) [tabulka] časopis Việt Báo EU a Vạn Xuân [obrázky] fotografie z kulturní minulosti Vietnamu [obrázek] vietnamský překlad české hymny [text] české zpravodajství v časopisu Vạn Xuân [obrázek] 84

Přílohy Příloha č. 1: chrastavské děti Chrastavské děti a jejich ředitel Jan Tupý Prezident Ho Chi Minh mezi chrastavskými dětmi při návštěvě ČSSR, červenec 1957 85

Příloha č. 2: Vietnamci v ČR počet a rozmístění 5 nejčetnějších státních občanství cizinců v ČR Údaje k 31.12.2007 (Pramen: ŘS CPP MV ČR) předběžné údaje Rozmístění cizinců se státním občanstvím Vietnamu v okresech ČR Údaje k 31.12.2005 (Pramen: ŘS CPP MV ČR) Procentuální rozmístění cizinců se státním občanstvím Vietnamu v některých městech: Praha (14,5%) Cheb (10%) Karlovy Vary (9%) Ostrava (5%) Brno (5%) Údaje k 31.12.2006 (zdroj: ČSÚ 2007) 86

Příloha č. 3: Vietnamci na českých školách Cizinci v mateřských školách v ČR Cizinci na základních školách v ČR podle státního občanství ČR podle státního občanství 2006/7 2006/7 Cizinci na středních školách v ČR Cizinci na vysokých školách v ČR podle státního občanství ČR podle státního občanství 2006/7 2006/7 (Zdroj: ČSÚ, 2008) 87

Příloha č. 4: text písně Já rasisty neměl nikdy rád Tvářil se nekompromisně a nakonec do ucha náušnici si dal. Ať kdo chce co chce si říká, ten mládenec měl vlastní názor a to bych bral. Až na to že... Opakem pravým pak slušný student byl, neryl a potíže nedělal. Vážně a rozumně mluvil, působil, šel svoji cestou a to bych bral. Až na to že......jak jeden, tak druhej, se pravděpodobně bouchli do hlavy, teď blábolej a skučej, že se žlutejma je žít už nebaví. Slušný pán středních let též se vybarvil, mravnost ve všech pádech skloňoval. Když došlo na věc rázně se postavil, ty žlutý šikmooký vyhnal. Ať starej, či mladej, v tom jednom se vzácně shodujou, že člověk je prej jen bílej, že barevný trpět tu nebudou. NEBUDOU! Jo a když se ptaj, proč žaluju, já rasisty neměl jsem nikdy rad, jak tupý jsou, ó jak je lituju, když nevědí, že pýcha předchází pád. Michael Kocáb, 1988 88

Příloha č. 5: oficiální časopis vietnamské ambasády 89

Příloha č. 6: studentské opoziční listy v ČR Opoziční list ze Strahova Studentský opoziční list v ČR Opoziční list vydávaný v Polsku, distribuovaný i do ČR 90

Příloha č. 7: první komerční periodikum vietnamské diaspory Příloha č. 8: Tuần Tin Mới a jeho proměna v čase 91

Příloha č. 9: zaniklá týdeník Cuối Tuần Příloha č. 10: Thế Giới Trẻ původně Broskvoňová zahrada (Vườn đào), posléze přejmenován na Mladý svět 92

Příloha č. 11: další vietnamské komerční listy v ČR - Xa Xứ a Người Việt Ở Châu Âu Příloha č. 12: periodika vydávaná organizacemi VSR 93

Příloha č. 13: nekomerční listy Bambus a Vietnamské variace 94

Příloha č. 14: ceník reklamních ploch Tuần Tin Mới (TTM) a Thế Giới Trẻ (TGT) na rok 2008, cena předplatného (Đặt báo tại CH Séc) Biểu giá quảng cáo năm 2008 tại CH Séc Bảng giá áp dụng kể từ 1/1/2008 Quảng cáo màu Báo TTM Báo TGT Màu bìa sau 5 500 Kč 4 000 Kč Màu cạnh Mục lục và trang BBT 5 000 Kč 3 500 Kč Các trang màu khác 4 500 Kč 3 000 Kč 1/2 trang màu 2 500 Kč 1 700 Kč 1/4 trang màu 1 500 Kč 0 Kč Quảng cáo đen trắng Báo TTM Báo TGT 1 trang 3 500 Kč 2 200 Kč 1/2 trang 1 900 Kč 1 300 Kč 1/4 trang 1 000 Kč 700 Kč 1/8 trang 600 Kč 400 Kč Loại giá 300 Kč cũ ( kích thước 9 x 3 ) 350 Kč 250 Kč Loại giá 200 Kč cũ ( kích thước 9 x 2 ) 250 Kč 150 Kč Rao vặt 2x TTM, 2x TGT 50 Kč Mua dài hạn Giảm giá 12 số trong năm 5% (thanh toán 1 lần) 24 số trong năm 7% (thanh toán 1 lần) Cả năm - 48-50 số 12% (thanh toán 1 lần) Đặt báo tại CH Séc - 1 tháng: 250 Kč - Một quý: 750 Kč - Nửa năm: 1500 Kč Giá không DPH Zdroj: http://www.vietmedia.eu/qc.htm 95

Příloha č. 15: Časopis Việt Báo EU a Vạn Xuân Oznámení o změně jména časopisu a novým šéfredaktorovi (Thông báo) Việt Báo EU - Vạn Xuân č. 114 Vạn Xuân č. 115 96

Příloha 16: fotografie z kulturní minulosti Vietnamu 97

Příloha č. 17: vietnamský překlad české hymny [text] 98

Příloha č. 18: české zpravodajství v časopisu Vạn Xuân [obrázek] 99