Čj.: S 48/ /00-210

Čj.: S 48/00-1480/00-210 V Brně dne 5. 10. 2000 Úřad pro ochranu hospodářské soutěže rozhodl jako orgán příslušný podle 11 zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění zákona č. 495/1992 Sb. a zákona č. 286/1993 Sb. ve správním řízení čj. S 48/00 zahájeném z vlastního podnětu dne 12. 7. 2000 podle 18 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), a 12 zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů, ve věci možného porušení 9 odst. 3 zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, v platném znění, účastníkem řízení: Plzeňská energetika a.s., se sídlem v Plzni, Tylova 57, PSČ: 31600, IČO: 25240668, zastoupeným Mgr. Romanem Denešem, Praha 10, Bělocerkevská 3, na základě plné moci ze dne 14. 7. 2000, t a k t o : 1. Účastník řízení, Plzeňská energetika a. s. se sídlem v Plzni, Tylova 57, IČO: 25240668, porušil ustanovení 9 odst. 3 zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů tím, že od prosince 1999 neoprávněně vynucoval uzavření výlučných smluv na dodávky tepla, zemního plynu, vzdušných plynů, pitné, užitkové a průmyslové vody na společnostech ŠKODA, KOVÁRNY, Plzeň, s. r. o., IČO: 47718587, se sídlem Plzeň, Tylova 57 a ŠKODA HUTĚ, Plzeň, s. r. o., IČO: 47718706, se sídlem Plzeň, Tylova 57, na dobu do 21. 9. 2013, čímž zneužil svého monopolního postavení na trhu dodávek výše uvedených produktů. Toto zneužívání monopolního postavení se účastníkovi řízení podle ustanovení 11 odst. 1 písm. d) téhož zákona zakazuje. 2. Podle 11 odst. 1 písm. h) a 14 odst. 4 zákona č. 63/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se účastníkovi řízení za porušení 9 odst. 3 citovaného zákona ukládá pokuta ve výši Kč 1.000.000,-- (slovy: jeden milión korun českých). Pokuta je splatná do 10 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže u České národní banky, pobočka Brno, č. účtu 3754-24825-621/0710, konst. symbol 1148, var. symbol 45148066. 1

Odůvodnění Dne 30. 6. 2000 Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen úřad ) obdržel podnět společností ŠKODA, KOVÁRNY, Plzeň, s. r. o., IČO: 47718587, se sídlem Plzeň, Tylova 57 (dále jen ŠKODA KOVÁRNY ), a ŠKODA HUTĚ, Plzeň, s. r. o., IČO: 47718706, se sídlem Plzeň, Tylova 57 (dále jen ŠKODA HUTĚ ), ve kterém byl upozorněn na údajné zneužití monopolního postavení společností Plzeňská energetika a. s. se sídlem v Plzni, Tylova 57, IČO: 25240668 (dále jen Plzeňská energetika ). Možné zneužití monopolního postavení mělo spočívat v tom, že Plzeňská energetika jakožto dodavatel tepla, topných plynů, technických plynů, pitné, užitkové a průmyslové vody vypověděla bez uvedení důvodu dosavadní smlouvy. Současně předložila návrhy smluv nových, které obsahovaly dle názoru zasilatelů podnětu nepřiměřené podmínky. Jednak se jednalo o neúměrné zvýšení cen za dodávané produkty, neboť navržené ceny byly ve zjevném nepoměru jak cenám jiných dodavatelů v regionu, tak i k rozsahu nárůstu nákladů Plzeňské energetiky, a dále tyto návrhy obsahovaly závazek exkluzivity ze strany zasilatelů podnětu pro odběry uvedených produktů od Plzeňské energetiky na dobu 13 let. V průběhu I. čtvrtletí 2000 avizovala Plzeňská energetika přerušení dodávek uvedených komodit, což lze považovat za formu určitého nátlaku, který je umožněn pouze monopolním postavením uvedené společnosti. Na základě uvedeného podnětu zahájil úřad správní řízení ve smyslu 18 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), pro možné porušení 9 odst. 3 zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění zákona č. 495/1992 Sb. a zákona č. 286/1993 Sb. (dále jen zákon nebo zákon o ochraně hospodářské soutěže ). Možné porušení zákona úřad spatřoval ve vynucování nepřiměřených podmínek ve smlouvách se společnostmi ŠKODA KOVÁRNY a ŠKODA HUTĚ, přičemž nepřiměřenost podmínek dle úřadu spočívala v tom, že se smlouva uzavírá na dobu určitou do 21. 9. 2013 bez možnosti výpovědi a že kupující má právo bez ohledu na ostatní ustanovení smlouvy nakupovat produkty od jiných dodavatelů než od prodávajícího, pouze dá-li k tomu prodávající písemný souhlas, a/nebo prodávající nebude ochoten nebo schopen dodávat příslušný produkt nebo produkty v množství nebo technické kvalitě nebo za cenu, jež požaduje kupující dle čl. 9.1. (návrhu Rámcových smluv o dodávce a odběru produktů ). Dopisem ze dne 14. 7. 2000 se Plzeňská energetika vyjádřila k předmětu správního řízení v tom smyslu, že právní předchůdce společnosti Plzeňská energetika, společnost ŠKODA ENERGETIKA, s. r. o. (dále jen ŠKODA ENERGETIKA ), uzavřela dne 28. 3. 1995 s ŠKODA HUTĚ a ŠKODA KOVÁRNY smlouvy o dodávce paliv, energií, medií a o spolupráci v této oblasti (č. 14/21-1/95 a 14/21-2/95). Dne 21 9. 1998 uzavřela společnost ŠKODA, a. s. (dále jen ŠKODA ), která byla 100 % vlastníkem společností ŠKODA HUTĚ a ŠKODA KOVÁRNY, se společností Midlands Power Europe B. V., nyní CINERGY GLOBAL RESOURCES 1 B. V. (dále jen CINERGY ) Smlouvu o potvrzeních, prohlášeních a závazcích týkajících se smlouvy o prodeji a převodu obchodního podílu a o právech s tím spojených (dále jen Smlouva o potvrzeních ). (Tato smlouva byla uzavřena v souvislosti s prodejem společnosti ŠKODA ENERGETIKA, kterou prodala ŠKODA společnosti CINERGY.) Ve Smlouvě o potvrzeních se strany zavázaly, že zajistí do 30 dnů od podepsání smlouvy, aby jimi ovládané subjekty (vč. společnosti ŠKODA) uzavřely smlouvy na odběry tepla, topných plynů, technických plynů, pitné užitkové a průmyslové vody, elektrické energie a souvisejících služeb na dobu 15 let, tj. do 21. 9. 2013. Současně se dohodly, že ŠKODA a jí ovládané osoby nebudou na tuto dobu nakupovat uvedené produkty či služby od jiného dodavatele než od Plzeňské energetiky. Od 21. 9. 1998 probíhají jednání mezi ŠKODA 2

a CINERGY o konečné podobě smluv. Dne 22. 12. 1999 vypovídá podle 582 občanského zákoníku Plzeňská energetika smlouvy s tím, že jejich platnost končí k 31. 3. 2000. Po tomto datu nedošlo k přerušení dodávek předmětných produktů. Od 1. 7. 2000 byly uzavřeny zjednodušené smlouvy s tím, že se předpokládalo jejich prodloužení do doby uzavření dlouhodobých smluv. Plzeňská energetika se již 2 roky snaží o uzavření smluv na dodávku produktů a souvisejících služeb. Většina společností kontrolovaných společností ŠKODA již smlouvy uzavřela, ŠKODA KOVÁRNY a ŠKODA HUTĚ dosud odmítají smlouvy uzavřít, přičemž hlavním důvodem je délka platnosti smlouvy. Dle účastníka řízení nedochází z jeho strany ke zneužití práv nebo vyvíjení nátlaku na kupující hrozbou, že ukončí dodávku produktů a souvisejících služeb, a tedy k vynucování nepřiměřených podmínek. Pouze se snaží mít platně uzavřené smlouvy (jinak by se mohlo jednat o neoprávněný odběr) v již dříve dohodnutém znění. Dne 20. 7. 2000 se konalo ústní jednání s účastníkem řízení. V jeho rámci účastník uvedl, že Plzeňská energetika dodává elektrickou energii, tepelnou energii, zemní plyn, vodu, stlačený vzduch a různé související služby asi 100 zákazníkům v bývalém areálu společnosti ŠKODA a okolí dle udělené autorizace. Od 1. 7. 200 odpadly dodávky elektrické energie, které nyní zabezpečuje Západočeská energetika, a. s., a Plzeňská energetika elektřinu jen vyrábí. U všech společností ovládaných ŠKODA došlo k podepsání smluv na dobu 15 let, a to na základě Smlouvy o potvrzeních, přičemž tato doba byla požadována ze strany ŠKODA z důvodu zabezpečení a jistoty dodávek, resp. tato doba měla prodej společnosti ŠKODA ENERGETIKA podmiňovat, což má mj. potvrzovat i čl. 4.1.11 Smlouvy o potvrzeních, ve kterém je stanoveno, že veškeré povinnosti CINERGY budou převedeny na jakékoliv nástupce Plzeňské energetiky, CINERGY, jiného majitele či provozovatele Plzeňské energetiky. Důvodem pro výpovědi dosud platných smluv bylo, aby smlouvy obsahovaly všechny formální náležitosti dle obecně závazných právních předpisů a aby byly v souladu se Smlouvou o potvrzeních. S ohledem na to, že se za dva roky nepodařilo dojednat smlouvy nové, Plzeňská energetika tyto smlouvy vypověděla, přičemž se jednalo pouze o právní krok a fakticky se nic nezměnilo. Dne 20. 7. 2000 dále úřad vyslechl jako svědka Ing. Vojtěcha Novotného, který působí ve funkci jednatele a technického náměstka ve společnostech ŠKODA KOVÁRNY a ŠKODA HUTĚ a který je odpovědný za nákup energií v uvedených společnostech. Jmenovaný vypověděl, že obě společnosti nemají možnost jiných dodávek než od Plzeňské energetiky, případně tato možnost existuje za podmínky vynaložení určitých investic, pokud jde o dodávky tepla, a v případě elektrické energie za předpokladu, že dojde k pronájmu nebo prodeji sítí v areálu ŠKODA Západočeské energetice, a. s., ze strany Plzeňské energetiky. Jednání o uzavření nových smluv začala někdy koncem roku 1999 a byla problematická, neboť Plzeňská energetika trvala na dlouhodobém (třináctiletém) smluvním vztahu s praktickou nemožností ukončení smluvního vztahu a dále na nevýhodných cenách a podmínkách odběru energií, např. u ceny elektrické energie to mělo být 3 % pod cenu uvedenou v ceníku Západočeské energetiky, a. s., což přesahuje cenu tržní. Dále svědek vypověděl, že Plzeňská energetika upozorňovala na možnost přerušení dodávek, když končila platnost smluv, tj. od 1. 7. do 4. 7. 2000. Svědkovi bylo také ze strany statutárního zástupce Plzeňské energetiky sděleno, že pokud nepodepíše smlouvu, přeruší dodávku energie z důvodu neuzavřeného smluvního vztahu. K přerušení dodávek však nedošlo. Na základě žádosti účastníka řízení úřad rozhodnutím ze dne 21. 7. 2000 přerušil správní řízení do 6. 8. 2000 ( 29 odst. 2 správního řádu). 3

V dopise ze dne 26. 7. 2000 společnosti ŠKODA KOVÁRNY a ŠKODA HUTĚ mj. poukázaly na to, že nebyly smluvní stranou dokumentů souvisejících s převodem společnosti ŠKODA ENERGETIKA a tak jim nevznikly žádné povinnosti vůči společnosti Plzeňská energetika. Dále vyjádřily názor, že v rozporu s ustanoveními hospodářské soutěže je vynucování závazků obsažených v návrzích Rámcových smluv o dodávce a odběru produktů. Jedná se konkrétně o čl. 4.1., kde se uvádí, že smlouva bude uzavřena na dobu určitou, a dále o čl. 12.1., dle kterého po celou dobu platnosti smlouvy jsou odběratelé oprávněni nakupovat produkty a služby od jiných dodavatelů pouze tehdy, dá-li k tomu Plzeňská energetika souhlas nebo nebude-li schopna nebo ochotna příslušný produkt dodávat. Tyto podmínky jsou ze strany Plzeňské energetiky vyžadovány na základě Smlouvy o potvrzeních (čl. 4.1.6.), dle které ŠKODA a jí spřízněné osoby uzavřou 15ti letou výhradní smlouvu na dodávky produktů; stejnou dobu ŠKODA a jí spřízněné osoby nebudou oprávněny účastnit se vlastních projektů na výrobu a distribuci předmětných produktů, nebudou je ani jiným způsobem do areálu ŠKODA dodávat, zajišťovat jejich dodávky či je odebírat. Uzavření Rámcových smluv o dodávce a odběru produktů bylo dle společností ŠKODA HUTĚ a ŠKODA KOVÁRNY vynucováno pohrůžkou vypovězení stávajících smluv v dopise ze dne 14. 12. 1999. Dne 22. 12. 1999 došlo k realizaci této pohrůžky, když dle 582 občanského zákoníků byly smlouvy bez udání důvodu vypovězeny. Dne 8. 9. 2000 vyslechl úřad jako svědka Ing. Petra Frýbla, CSc., bývalého pracovníka společnosti ŠKODA, který se účastnil jednání o prodeji ŠKODA ENERGETIKA. Tento svědek vypověděl, že závazek exkluzivních dodávek byl do Smlouvy o potvrzeních zakotven z důvodu dosažení co nejvyšší prodejní ceny a návratnosti předpokládaných investic do Plzeňské energetiky. Na druhé straně měla mít ŠKODA a její dceřiné společnosti zajištěny dodávky za stabilních a cenově přiměřených podmínek. Téhož dne úřad vyslechl svědka Mgr. Jana Bulku, pracovníka společnosti ŠKODA, který se také zúčastnil jednání o prodeji ŠKODA ENERGETIKA. Ten shodně vypověděl, že mj. exkluzivita na dodávky na dobu 15ti let byla sjednána za účelem dosažení maximální prodejní ceny a výhodných cen dodávek. Dále uvedl, že v důsledku organizačních změn již ŠKODA nemá přímý vliv na ŠKODA HUTĚ a ŠKODA KOVÁRNY, aby mohla dostát svých závazků ze Smlouvy o potvrzeních. Na návrh účastníka řízení vyslechl úřad dne 20. 9. 2000 jako svědka JUDr. Víta Horáčka, pracovníka advokátní kanceláře zastupující CINERGY, který se za tuto stranu účastnil jednání o prodeji společnosti ŠKODA ENERGETIKA. Tento svědek vypověděl, že důvodem pro sjednání závazku dlouhodobého odběrů společnosti ŠKODA (a jejích dceřiných společností) od ŠKODA ENERGETIKA, resp. Plzeňská energetika byl požadavek společnosti ŠKODA na zajištění stabilních dlouhodobých dodávek za tržní ceny. Dle názoru tohoto svědka nebyla exkluzivita dodávek sjednána. Při sjednávání smlouvy o prodeji podniku ŠKODA ENERGETIKA nedošlo k žádnému nátlaku ze strany CINERGY. Žádný nátlak nebyl vyvíjen ani ze strany Plzeňské energetiky na společnost ŠKODA a její dceřiné společnosti. Ačkoliv předložila v souladu se Smlouvou o potvrzeních do 1 týdne návrhy nových smluv, žádná společnost je nepodepsala. Přestože CINERGY byla oprávněna zahájit rozhodčí řízení o splnění povinností a uplatnit sankce, nestalo se tak. Tato společnost se snažila o jednání, kterým se však podniky skupiny ŠKODA vyhýbaly. Cílem Plzeňské energetiky bylo také uzavření smluv, které by byly v souladu s právními předpisy, protože původní smlouvy nebyly v souladu s energetickým zákonem. Dne 20. 9. 2000 seznámil úřad účastníka řízení s výsledky šetření, přičemž účastník nevyjádřil žádné připomínky. Téhož dne úřad obdržel doplněné vyjádření účastníka 4

k předmětu správního řízení. Ten uvedl, že smluvní podmínky, pro které bylo zahájeno správní řízení, je třeba posuzovat tak, že nejde jen o povinnosti odběratelů, ale i o povinnost Plzeňské energetiky. Dále poukázal na to, že dlouhodobé zabezpečení dodávek produktů a souvisejících služeb požadovala po CINERGY společnost ŠKODA při prodeji podniku ŠKODA ENERGETIKA. Aby společnost CINERGY mohla zaplatit vysokou kupní cenu, nabídla ŠKODA dlouhodobý odběr produktů a služeb. Byla tak sjednána smlouva na dobu určitou 15ti let, která je nevypověditelná a která může být ukončena odstoupením. Aby ŠKODA a její dceřiné společnosti nebyly znevýhodněni, CINERGY se za Plzeňskou energetiku zavázala dodávat za cenu, která nesmí být vyšší než cena obvyklá v místě a čase a pro spotřebitele obdobného charakteru. Smlouvy neobsahují dle názoru účastníka řízení nepřiměřené podmínky, nýbrž podmínky výhodné pro obě strany. To vyplývá i z toho, že obě strany jsou na sobě vzájemně závislé. Na základě toho navrhuje správní řízení zastavit. Dle 9 odst. 3 zákona nesmí být monopolní nebo dominantní postavení soutěžitelem zneužíváno na újmu jiných soutěžitelů nebo spotřebitelů, ani na úkor veřejného zájmu. Dle 9 odst. 1 zákona má soutěžitel na relevantním trhu monopolní postavení, když není vystaven soutěži vůbec, a dominantní postavení v případě, že není vystaven soutěži podstatné. Z výše uvedeného vyplývá, že 9 odst. 3 zákona dopadá na soutěžitele pouze tehdy, pokud se nalézá v monopolním či dominantním postavení na relevantním trhu. I když tento pojem není v zákoně definován, obecně lze říci, že za relevantní trh se pokládá místo, kde dochází ke střetu nabídky a poptávky v reálném čase. Věcně relevantní trh obvykle zahrnuje veškeré výrobky či služby, které spotřebitelé ohledně jejich vlastností, ceny a jejich předpokládaného účelu použití pokládají za zaměnitelné nebo zastupitelné. Po stránce geografické se relevantním trhem rozumí oblast, ve které zúčastnění podnikatelé nabízejí relevantní produkty nebo služby, ohledně kterých jsou soutěžní podmínky dostatečně homogenní, a která se odlišuje od sousedních oblastí znatelně jinými soutěžními podmínkami. Relevantní trh se z hlediska času zkoumá pouze v případě, když v konkrétním okamžiku nebo období jsou soutěžní podmínky výrazně jiné než v obdobích ostatních. Na základě uvedených zásad úřad vymezil relevantní trh po stránce věcné jako trh dodávek zemního plynu, dále pak vzdušného plynu, tepla (v horké vodě a v páře), vody (užitkové, průmyslové pitné a chladící vody a odvod odpadních vod) konečnému spotřebiteli. Uvedené produkty jsou nezastupitelné jinými; pokud existuje teoretická možnost substituce (např. zemní plyn je do určité míry nahraditelný elektrickou energií), je tomu tak pouze za cenu překonání značných investičních a časových bariér. I po překonání těchto bariér je často daný produkt pro odběratele z hlediska cenového nezaměnitelný. Po stránce geografické považuje úřad za relevantní trh území, na kterém se nacházejí technické sítě dodavatele a které je v případě tepla a zemního plynu vymezeno státní autorizací dle zákona č. 222/1994 Sb. (energetický zákon). Z hlediska tohoto řízení neexistují podstatná časová ohraničení. Na základě výše uvedeného vymezení trhu a poznatků úřadu získaných při jeho činnosti posoudil správní orgán postavení Plzeňské energetiky vůči odběratelům ŠKODA HUTĚ a ŠKODA KOVÁRNY jako monopolní. V dalším kroku úřad zkoumal, zda výše popsané jednání účastníka řízení představuje porušení 9 odst. 3 zákona, tj. zda zneužil svého monopolního postavení na trhu na újmu soutěžitelů nebo spotřebitelů či na úkor veřejného zájmu. Pod písmeny a) až d) citovaného ustanovení jsou v demonstrativním výčtu uvedeny jednotlivé skutkové podstaty (formy) zneužití monopolního či dominantního postavení; chování účastníka řízení však nelze podřadit pod žádnou z uvedených forem zneužití monopolního postavení. Z 9 odst. 3 5

zákona však vyplývá, že za zneužití monopolního postavení lze považovat i jiné než příkladmo uvedené formy jednání. V daném případě správní orgán při aplikaci pojmu zneužití monopolního postavení (jakož i při vymezování relevantního trhu) přihlédl k praxi orgánů Evropského společenství (Soudní dvůr ES a Evropská komise) ohledně výkladu čl. 86 Smlouvy o založení ES (nyní čl. 82). Z článku 64 odst. 2 Evropské dohody zakládající přidružení mezi Českou republikou na jedné straně a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé (publ. pod č. 7/1995 Sb.) vyplývá pro Českou republiku závazek posuzovat praktiky, které mohou postihnout obchod mezi ČR a Evropským společenstvím ve smyslu čl. 64 odst. 1, na základě kritérií vyplývajících z uplatňování pravidel čl. 85 a 86 Smlouvy zakládající Evropské hospodářské společenství. K tomuto bodu poznamenal Ústavní soud, že nelze považovat za protiústavní interpretaci tu, jež vychází ze soutěžních pravidel upravených Smlouvou o založení Evropského společenství. Tato smlouva, stejně jako smlouva o Evropské unii vychází ze stejných hodnot a principů, na nichž je založen i ústavní řád České republiky. Interpretace podle pravidel Evropského společenství je přípustná však pouze tehdy, pokud se současně pohybuje v mezích pozitivní právní úpravy soutěžního práva v České republice. Jak uvedl Vrchní soud v Olomouci, právní argumentace včetně procesních postupů musí být v souladu s tuzemskými právními normami (viz rozh. čj. 2A 6/96). Z bodu 4.1. a 18.1. návrhu Rámcové smlouvy o dodávce a odběru produktů, kterou předložila Plzeňská energetika v červnu 2000 společnosti ŠKODA KOVÁRNY a ŠKODA HUTĚ vyplývá, že tato smlouva měla být uzavřena na dobu určitou do 21. 9. 2013, přičemž může být ukončena z důvodu podstatného porušení smluvních povinností druhou smluvní stranou nebo z důvodu předvídaných uvedenou smlouvou. Důvody, za kterých je kupující (tj. ŠKODA KOVÁRNY, příp. ŠKODA HUTĚ) oprávněn odstoupit od smlouvy jsou prodlení, omezení dodávek a dále v případě vstupu prodávajícího do likvidace, apod. (bod 18.2.2.). Z článku 12.1. uvedené smlouvy plyne, že kupující může odebírat jiné produkty pouze v případě, že prodávající k tomu dá předem písemný souhlas a/nebo prodávající nebude ochoten nebo schopen dodávat příslušný produkt v množství, technické kvalitě nebo za ceny, stanovené dle čl. IX. smlouvy. Podle něj stanovené ceny nesmí být vyšší než nejnižší tržní ceny dosažitelné v daném místě a čase pro spotřebitele obdobného charakteru, jako je kupující, v příslušném smluvním období a za obdobných podmínek. Zároveň je uveden i způsob výpočtu cen za dodávky plynu, tepla a vody a stanoven způsob řešení případných sporů. Z výše uvedeného vyplývá, že se jedná o dlouhodobou (cca třináctiletou) smlouvu, na základě které je Plzeňská energetika, pokud splní příslušné smluvní podmínky, výhradním dodavatelem předmětných produktů a služeb. Obecně platí, že závazky k výlučnému odběru garantují smluvním stranám odbyt, příp. kontinuální zásobování, a tak hrají v ekonomice důležitou roli. Na trhu fungující konkurence je výhradnost v zájmu obou smluvních stran a obvykle platí z hlediska hospodářské soutěže za nezávadnou. Pokud je stanovena ze strany dominantního subjektu, je situace jiná s ohledem na negativní účinky na trzích, které ovládá dominantní subjekt. Jde zejména o omezení odbytových cest konkurentů a o bariéry pro vstup nových soutěžitelů. V souvislosti s daným případem je třeba si uvědomit, že v současnosti prochází závěrečnou fází liberalizace trhu v síťových odvětvích, na základě níž bude umožněna soutěž i v rámci přirozených monopolů. Exkluzivní dlouhodobé smlouvy pak vznik soutěže v této oblasti velkou měrou vylučují, resp. oddalují. Negativně se tento stav projevuje i na odběratelích vázaných na dominantního soutěžitele, neboť je omezena jejich možnost volby zásobovacích zdrojů. K tomu je však třeba poznamenat, že v tomto případě jsou negativní dopady exkluzivní smlouvy na 6

samotného odběratele částečně eliminovány povinností dodavatele dodávat produkty a služby za tržní ceny (viz čl. IX. Rámcové smlouvy o dodávce a odběru produktů ). Částečně jen z toho důvodu, že pokud by uvedená smlouva byla uzavřena, Plzeňská energetika by se stala pouze pasivním příjemcem podmínek na trhu. V důsledku toho její stávající odběratelé (ŠKODA KOVÁRNY a ŠKODA HUTĚ) by s vysokou mírou pravděpodobnosti nezískaly lepší než průměrné cenové podmínky. Z výše uvedených důvodů pokládá úřad uvedené chování společnosti Plzeňská energetika, která se snažila o uzavření uvedených smluv, za protisoutěžní a ve svém důsledku porušující zákon o ochraně hospodářské soutěže. Shodný přístup zastávají i orgány Evropských společenství, jako příklad je možno uvést rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 13. 3. 1979 ve věci Hoffmann-La Roche (85/76) a zejména novější rozhodnutí téhož soudu ze dne 27. 4. 1999 ve věci Almelo (C 393/92), ve kterém se uvádí, že pokud regionální distributor elektřiny v dominantním postavení na trhu váže kupující a to i v případě, že je tomu na jejich žádost prostřednictvím závazku nebo příslibu na jejich straně krýt všechny požadavky nebo jejich většinu exkluzivně od tohoto podniku, zakládá to zneužití dominantního postavení. Při posuzování, zda dané jednání představuje porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže, v zásadě není rozhodující, zda došlo k vynucování uvedených podmínek ve smlouvách, nebo zda tyto podmínky byly bez výhrad akceptovány nebo dokonce požadovány. Podobně se k této problematice staví i Evropský soudní dvůr ve výše uvedených rozhodnutích. Lze však konstatovat, že na společnosti ŠKODA KOVÁRNY a ŠKODA HUTĚ byl vyvíjen určitý tlak ze strany Plzeňské energetiky na přijetí předložených smluv. Úřad má v této souvislosti na mysli zejména dopisy ze dne 14. 12. 1999 a výpovědi smluv ze dne 22. 12. 1999. Jejich prostřednictvím mohla Plzeňská energetika vyvolat u odběratelů důvodné obavy, zda nedojde k přerušení pro podniky životně důležitých dodávek. Takový postup lze označit za vynucování. V souvislosti s tímto případem se úřad také zabýval závazky společností ŠKODA a CINERGY, které byly zakotveny ve Smlouvě o potvrzeních, neboť účastník řízení tvrdil, že Plzeňská energetika se pouze snažila o naplnění této smlouvy. Jedná se o závazky ŠKODA uzavřít nebo u spřízněných osob zajistit uzavření 15ti letých exkluzivních smluv na dodávky produktů a služeb. Současně byla ve smlouvě sjednána 15ti letá nekonkurenční klauzule. Znění článku 4.1.6 je následující: Prodávající se zavazuje s výjimkou případů podle Článku 4.1.8 zajistit, že on ani Spřízněné osoby se bez předchozího písemného souhlasu Společnosti: (i) nezúčastní jakýchkoliv projektů na vlastní výrobu a distribuci Produktů či poskytování Souvisejících služeb v rámci současných Areálů ŠKODA po dobu 15ti let ode dne podpisu této smlouvy s výjimkou využití odpadního tepla, stlačeného vzduchu a technických plynů; (ii) nebude po dobu 15ti let od podpisu smlouvy nakupovat jakékoliv Produkty či související služby od jiného dodavatele než od Společnosti; a (iii) ani jiným způsobem nebude po dobu 15ti let do podpisu této Smlouvy Produkty ani Související služby do Areálů ŠKODA dodávat, zajišťovat jejich dodávky či odebírat je. K výše uvedenému argumentu Úřad uvádí, že jak Plzeňská energetika, tak ŠKODA HUTĚ, příp. ŠKODA KOVÁRNY nebyly smluvními stranami Smlouvy o potvrzeních. Přitom se jedná o právnické osoby a tedy subjekty, které jsou samostatně způsobilé mít práva a povinnosti. Tyto subjekty tedy jednak nejsou z uvedené smlouvy zavázáni, jednak nesou plnou právní odpovědnost za svá jednání. 7

Úřad se však zabýval i možností, že by společnosti (CINERGY, ŠKODA) prosazovaly uzavření smluv, které odpovídají shora uvedeným podmínkám Smlouvy o potvrzeních, z pozice vlastníků společností Plzeňská energetika, ŠKODA KOVÁRNY a ŠKODA HUTĚ. V roce 1998 proběhlo u úřadu pod čj. S 126/98 správní řízení o udělení povolení ke spojení podniků ve smyslu 8a zákona o ochraně hospodářské soutěže, a to společnosti Midlands Power Europe B.V. (tj. CINERGY) a ŠKODA ENERGETIKA. Na základě rozhodnutí úřadu bylo uvedené spojení povoleno. Dále je třeba uvést, že účastník (tj. Midlands Power Europe B.V.) v rámci uvedeného řízení nepředložil Smlouvu o potvrzeních, přestože byla neoddělitelně spjata s celou transakcí, zejm. se Smlouvou o prodeji a převodu obchodního podílu společnosti ŠKODA ENERGETIKA. Jak vypověděl svědek JUDr. Vít Horáček, bylo tomu tak z důvodu, že se účastník řízení domníval, že Smlouva o potvrzeních nepodléhá povolení úřadu, neboť neobsahuje žádné ustanovení narušující hospodářskou soutěž. Kromě toho obsahovala důvěrné informace a strany transakce nechtěly, aby byly zveřejněny. V rámci spojování podniků smluvní strany často přijímají tzv. doplňková nebo pomocná omezení. Ta jsou dle názoru úřadu přípustná pouze tehdy, pokud mají přímý vztah k danému spojení podniků a současně jsou pro dané spojení nezbytná a jejich trvání a rozsah musí být omezeny striktně na tento účel (shodně s přístupem Evropského soudního dvora, např. rozhodnutí C 42/84 ve věci Remia BV ). Jinými slovy řečeno, bez jejich existence by nebylo možné spojení uskutečnit, anebo by to bylo možné za podstatně vyšších nákladů a nebo za podstatně delší dobu. Dále smlouvy zakládající spojení nesmí obsahovat omezení, které lze vyčlenit z koncentrace a které vede poškození třetích stran. V opačném případě úřad dané ustanovení posuzuje samostatně, přičemž může dojít k závěru, že porušuje 3 zákona o ochraně hospodářské soutěže. Za doplňková omezení mohou být považovány za určitých podmínek mj. povinnosti odběru. Shodně postupuje i Komise ES (viz např. Oznámení Komise č. 90/C 203/05, týkající se doplňkových omezení při spojování podniků). Obecně platí, že při prodeji podniku může dojít k přetrhání dodavatelsko odběratelských vztahů dosud vzájemně integrovaných podniků. Prodávající může být poškozen, pokud by odpadly dodávky z převáděného podniku, nutně potřebné pro jeho zbývající aktivity. To samé platí pro nabyvatele nebo nabývaný podnik, u kterého by mohlo v důsledku převodu dojít k přerušení toku dodávek, které jsou také potřebné k provozování jeho vlastní činnosti. Aby bylo možné provést převod podniku za rozumných podmínek, je třeba dodavatelské toky uskutečňované v rámci původní hospodářské jednotky nahradit dodavatelsko-odběratelskými smlouvami. Z tohoto důvodu by úřad takové smlouvy nepochybně akceptoval, a to minimálně na přechodnou dobu. Jiná situace však nastává v případě, že se jedná o výhradní smlouvy, které až na výjimečné případy nejsou nutné pro uskutečnění spojení. I kdyby se jednalo o takový případ, nelze pokládat za přípustnou dobu zpravidla více jak 5 let. Stejným způsobem postupuje i Komise ES, která pouze ve dvou případech (např. RWE-DEA/Enichem Augusta ze dne 27. 7. 1995) připustila exkluzivní smlouvu na dobu 7 let, zatímco v celé řadě dalších rozhodnutích akceptovala její trvání na dobu max. 5 let. Z pohledu uvedených kritérií dospěl úřad k závěru, že v daném případě se jednalo o omezení jdoucí přinejmenším nad rámec potřeb předmětného spojení. Přinejmenším z toho důvodu, že vznikají pochybnosti o tom, zda vůbec bylo exkluzivity zapotřebí s ohledem na vztah oboustranné dlouhodobější závislosti, kdy vstup jiných soutěžitelů na daný trh byl podmíněn rozsáhlými investicemi do infrastruktury, případně změnou platné legislativy (konkr. je jedná o přijetí nového energetického zákona ). S ohledem na výpovědi svědků, 8

kteří uvedli, že bez zajištění výhradních dodávek na určitý čas by se prodej společnosti ŠKODA ENERGETIKA neuskutečnil, by úřad omezenou délku exkluzivity po důkladném posouzení event. připustil. Na základě výše uvedeného úřad konstatuje, že minimálně závazek uvedený v článku 4.1.6 bod (ii) Smlouvy o potvrzeních byl uzavřen v rozporu s 3 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže; společnost Plzeňská energetika se tedy odvolává na neplatné ujednání. S ohledem na to, že se daného řízení přímo nedotýkají další ustanovení citovaného článku Smlouvy o potvrzeních, úřad se jimi v tomto řízení nezabýval. Jedná se o tzv. nekonkurenční klauzuli, která představuje další doplňkové omezení, jenž může být v rozporu s 3 odst. 1 zákona. V rámci tohoto správního řízení není třeba posuzovat důvody, pro které byla příslušná ustanovení Smlouvy o potvrzeních uzavřena. Úřad sice dospěl k závěru, že uvedené doplňkové omezení bylo sjednáno zejména za účelem dosažení vyšší ceny za prodej podniku ŠKODA ENERGETIKA; společnost CINERGY chtěla mít zajištěno, že vynaložená investice bude návratná. Pokud by ŠKODA a její dceřiné společnosti změnily dodavatele, případně by si zajistily dodávky svépomocí, by byla tato návratnost ohrožena. Na výsledek tohoto správního řízení by neměla vliv ani skutečnost, že by ŠKODA dlouhodobý kontrakt sama požadovala, jak uvádí účastník řízení, neboť důvody pro uzavření zakázaných dohod mohou být jen jedním z aspektů pro posouzení závažnosti daného jednání v jiném správním řízení. Po zhodnocení shora uvedených skutečností dospěl úřad k závěru, že společnost Plzeňská energetika porušila zákon o ochraně hospodářské soutěže, neboť zneužila svého monopolního postavení na trhu k újmě ostatních soutěžitelů (konkurentů), jakož i spotřebitelů (tj. svých odběratelů). I když posuzované jednání vykazuje určitou podobnost se skutkovými podstatami uvedenými v 9 odst. 3 písm. a) a d) zákona, má úřad za to, že tyto skutkové postaty zcela nenaplňuje. Naplňuje však generální skutkovou podstavu ve smyslu 9 odst. 3 zákona. Dle 14 odst. 4 zákona je úřad oprávněn za porušení povinností uvedených v tomto zákoně uložit soutěžitelům pokutu až do výše 10 000 000 Kč nebo do výše 10 % z čistého obratu za poslední ukončený kalendářní rok. Jestliže je prokázán majetkový prospěch soutěžitele v důsledku porušení povinností podle tohoto zákona, uloží se mu pokuta nejméně ve výši tohoto prospěchu. Při stanovování výše pokuty vycházel úřad z následujících skutečností: Dolní hranice pro uložení pokuty v případě, že byl prokázán majetkový prospěch soutěžitele v důsledku porušení povinností podle zákona, je stanovena ve výši tohoto prospěchu. Definici majetkového prospěchu zákon neobsahuje; dle názoru úřadu lze za majetkový prospěch považovat navýšení majetku soutěžitele, ke kterému by nedošlo, kdyby soutěžitel jednal v souladu se zákonem o ochraně hospodářské soutěže. V tomto případě však nelze majetkový prospěch stanovit. Horní hranici možné pokuty je částka 10 mil. Kč či 10 % čistého obratu. Ze sdělení účastníka řízení vyplývá, že čistý obrat za poslední ukončený kalendářní rok, kterým je rok 1999, činí 988 000 tis. Kč. Horní hranicí pokuty je tak částka 98,8 mil. Kč. Při stanovování pokuty úřad hodnotil, jakého stupně nebezpečnosti pro společnost dosáhlo postihované jednání, tj. do jaké míry byla narušena hospodářská soutěž předmětným jednáním. Přitom úřad přihlédne ke způsobené újmě soutěžiteli či spotřebiteli a k časovému úseku, ve kterém docházelo k porušování zákona. Protiprávní jednání započalo v prosinci roku 1999 a trvalo do zahájení správního řízení. Účastník řízení si po celou dobu však nebyl vědom toho, že dané jednání může být 9

v rozporu se zákonem o ochraně hospodářské soutěže, neboť svůj postup opíral o Smlouvu o potvrzeních a považoval jej tedy za legální. K tomu je třeba poznamenat, že soutěžitelé odpovídají za porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže bez ohledu na zavinění a není tedy rozhodující, zda účastník řízení spáchá správní delikt z nedbalosti či úmyslně. Dále vzal úřad v úvahu, že účastník řízení se nachází v monopolním postavení na relevantním trhu, přičemž se jedná o trhy s komoditami pro spotřebitele nezbytnými, a že jeho cílem bylo omezit hospodářskou soutěž na značnou dobu 13 let, což zvyšuje závažnost daného jednání. Současně úřad přihlédl k nižší újmě, která v důsledku daného jednání vznikla. S ohledem na skutečnost, že se účastníkovi řízení nepodařilo se společnostmi ŠKODA HUTĚ a ŠKODA KOVÁRNY uzavřít předmětné smlouvy, nebyl zcela omezen přístup ostatních soutěžitelů (konkurentů společnosti Plzeňská energetika) na daný trh. S ohledem na dosud chybějící legislativu ohledně liberalizace trhu v energetických odvětvích by byl tento vstup možný pouze prostřednictvím nově vybudovaných sítí. Na druhé straně však postup Plzeňské energetiky spolu s existencí Smlouvy o potvrzeních mohl jak možné investory, tak odběratele od těchto investic odradit. Jak bylo výše uvedeno, k dalšímu narušení soutěže by došlo zejména po liberalizaci trhu. Ve vztahu k uvedeným odběratelům nebyla újma většího rozsahu zjištěna, neboť tito jsou, jak již úřad uvedl výše, velkou měrou chráněni proti negativním dopadům dlouhodobých smluv. Úřad také posuzoval, zda pokuta nemá, pokud jde o její výši, diskriminační charakter. S ohledem na to, že ve stejné nebo obdobné věci nebylo dosud shledáno porušení zákona a nebyla tak uložena žádná pokuta, nemá úřad možnost srovnání. Úřad má za to, že pokuta udělená v uvedené výši bude dostatečně plnit obě své základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní, jíž je postih za porušení povinností stanovených zákonem, a funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona. S ohledem na všechny shora uvedené důvody a po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti rozhodl úřad tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. Poučení Proti tomuto rozhodnutí je možno podat do 15 dnů od jeho doručení rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže - I. výkonného odboru. Podání rozkladu má odkladný účinek. Ing. Jana Konopiská pověřená řízením I. výkonného odboru 10

Toto rozhodnutí obdrží: Plzeňská energetika a.s., Plzeň, Tylova 57, PSČ: 316 00 prostřednictvím: Mgr. Roman Deneš, Cinergy Global Resources, a. s., Karlova 48, Praha 1, PSČ: 110 00 11