Rada Evropské unie Brusel 27. října 2017 (OR. en) Interinstitucionální spis: 2017/0272 (NLE) 13773/17 FISC 239 N 43 ECOFIN 894 NÁVRH Odesílatel: Datum přijetí: 26. října 2017 Příjemce: Č. dok. Komise: COM(2017) 621 final Předmět: Jordi AYET PUIGARNAU, ředitel, za generálního tajemníka Evropské komise Jeppe TRANHOLM-MIKKELSEN, generální tajemník Rady Evropské unie Návrh ROZHODNUTÍ RADY o uzavření Dohody mezi Evropskou unií a Norským královstvím o správní spolupráci, boji proti podvodům a vymáhání pohledávek v oblasti daně z přidané hodnoty jménem Evropské unie Delegace naleznou v příloze dokument COM(2017) 621 final. Příloha: COM(2017) 621 final 13773/17 vmu DG G 2B CS
EVROPSKÁ KOMISE V Bruselu dne 26.10.2017 COM(2017) 621 final 2017/0272 (NLE) Návrh ROZHODNUTÍ RADY o uzavření Dohody mezi Evropskou unií a Norským královstvím o správní spolupráci, boji proti podvodům a vymáhání pohledávek v oblasti daně z přidané hodnoty jménem Evropské unie CS CS
1. SOUVISLOSTI NÁVRHU Odůvodnění a cíle návrhu DŮVODOVÁ ZPRÁVA Nařízení Rady (EU) č. 904/2010 1 a směrnice Rady 2010/24/EU 2 stanoví právní rámec pro spolupráci členských států v boji proti podvodům a bránění jejich vzniku a při vymáhání pohledávek v oblasti DPH. Dle zkušeností členských států však pachatelé podvodů často využívají nedostatků v kontrole transakcí, na nichž se podílí společnosti sídlící ve třetích zemích. Pro boj proti podvodům v oblasti DPH je proto zásadní spolupráce se třetími zeměmi. Zejména Norsko, které je členem Evropského hospodářského prostoru a má podobný systém DPH jako EU, s členskými státy EU v oblasti DPH tradičně spolupracuje. V roce 2009 Norsko informovalo členské státy o podvodech v oblasti DPH využívajících princip chybějícího obchodníka, jež se týkaly uhlíkových kreditů, a sehrálo tak významnou roli. Mezi roky 2009 a 2012 informovaly norské daňové úřady orgány členských států o podvodných transakcích v celkovém objemu 2 703 milionů EUR. Norští úředníci se rovněž účastnili společných mnohostranných kontrol s některými členskými státy zaměřených na odvětví energetiky a byli přizváni jako pozorovatelé do střediska pro sledování DPH (pracovní oblast 4 sítě Eurofisc 3 ). Norsko také informovalo několik členských států o transakcích s chybějícími obchodníky, při nichž byly využity norské alternativní platební platformy. To vše dokládá výhody spolupráce členských států s Norskem. Vzhledem ke stávajícímu právnímu rámci je však správní spolupráce s Norskem pouze občasná a je možná výhradně na základě bilaterálních smluv mezi Norskem a jednotlivými členskými státy, Severské úmluvy nebo vzácných přizvání Norska na jednání střediska pro sledování DPH jako pozorovatele. Dvoustranná dohoda mezi EU a Norskem stanoví pevný právní rámec pro řádnou spolupráci Norska a všech členských států. Spolupráce bude mít stejnou strukturu jako stávající spolupráce mezi členskými státy EU a bude využívat tytéž nástroje, například elektronické platformy a elektronické formuláře. Soulad s platnými předpisy v této oblasti politiky Ve svém akčním plánu v oblasti DPH (COM(2016) 148 final ze dne 7. dubna 2016) Komise oznámila, že lepší spolupráce v oblasti DPH se zeměmi mimo EU by měla umožnit rozšířit unijní systém správní spolupráce na země mimo EU, zejména za účelem efektivního zdanění elektronického obchodu. 1 Nařízení Rady (EU) č. 904/2010 ze dne 7. října 2010 o správní spolupráci a boji proti podvodům v oblasti daně z přidané hodnoty (Úř. věst. L 268, 12.10.2010, s. 1). 2 Směrnice Rady 2010/24/EU ze dne 16. března 2010 o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek vyplývajících z daní, poplatků, cel a jiných opatření (Úř. věst. L 84, 31.3.2010, s. 1). 3 Eurofisc je síť pro rychlou multilaterální výměnu cílených informací mezi členskými státy EU. Je rozdělená podle předmětu činnosti na tzv. pracovní oblasti. Její fungování upravuje kapitola X nařízení Rady (EU) č. 904/2010. CS 2 CS
2. PRÁVNÍ ZÁKLAD, SUBSIDIARITA A PROPORCIONALITA Tento návrh Radě se předkládá na základě článku 113 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) ve spojení s čl. 218 odst. 6 písm. b) a čl. 218 odst. 8 druhým pododstavcem této smlouvy. Jak stanoví čl. 3 odst. 2 SFEU, kromě oblastí výlučné pravomoci Unie uvedených v čl. 3 odst. 1 SFEU ve výlučné pravomoci Unie je rovněž uzavření mezinárodní smlouvy, pokud je její uzavření stanoveno legislativním aktem Unie nebo je nezbytné k tomu, aby Unie mohla vykonávat svou vnitřní pravomoc, nebo pokud její uzavření může ovlivnit společná pravidla či změnit jejich působnost. Podle rozsudku Soudního dvora ve věci AETR či ERTA spadá dohoda do výlučné pravomoci Unie, buď pokud její předmět spadá do oblasti, jež se řídí společnými vnitřními předpisy, nebo do oblasti, jíž takové předpisy již do značné míry upravují, nebo pokud byly přijaty předpisy pro oblasti spadající mimo společné politiky, a zejména oblasti, pro něž platí harmonizační opatření. Předmět zamýšlené dohody, tj. správní spolupráce, boj proti podvodům a vymáhání pohledávek v oblasti DPH, spadá do oblasti, na niž se vztahují společné vnitřní předpisy, zejména nařízení Rady (EU) č. 904/2010 ze dne 7. října 2010 o správní spolupráci a boji proti podvodům v oblasti daně z přidané hodnoty a směrnice Rady 2010/24/EU ze dne 16. března 2010 o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek vyplývajících z daní, poplatků, cel a jiných opatření. Unie má tedy výlučnou pravomoc uzavřít s Norskem dohodu o správní spolupráci, boji proti podvodům a vymáhání pohledávek v oblasti DPH. Rada proto svým rozhodnutím ze dne 9. prosince 2014, článkem 1, zmocnila Komisi, aby jménem Unie zahájila s Norskem jednání. Obsah dohody odpovídá směrnicím pro jednání, jež Rada vydala a jež tvoří dodatek k rozhodnutí Rady ze dne 9. prosince 2014, kterým se Komise zmocňuje k zahájení jednání jménem Unie o dohodě mezi Evropskou unií a Norskem o správní spolupráci, boji proti podvodům a vymáhání pohledávek v oblasti DPH. Nástroje spolupráce, jež budou součástí dohody, jsou tytéž jako nástroje spadající do rámce EU, s výjimkou přístupu do databází. Posledně jmenovaný nástroj je z dohody vyloučen, protože se nepovažuje za přiměřený jejím cílům. Systém výměny informací o DPH (VIES) 4 totiž umožňuje členským státům přístup k informacím o transakcích uvnitř EU, jež jsou v kontextu spolupráce s Norskem irelevantní. 3. VÝSLEDKY HODNOCENÍ EX-POST, KONZULTACÍ SE ZÚČASTNĚNÝMI STRANAMI A POSOUZENÍ DOPADŮ Konzultace se zúčastněnými stranami Dohoda se týká správní spolupráce v oblasti DPH mezi správci daně členských států EU a Norska. Znění dohody bylo vyjednáno s norskými orgány během roku 2015 a 2016. Pracovní skupina Rady pro daňové otázky byla v průběhu celého procesu informována o vývoji jednání a konzultována ohledně výsledků jednání. 4 VIES je systém výměnu informací o DPH. Informace dostupné prostřednictvím systému VIES a způsob použití systému upravuje kapitola V nařízení Rady (EU) č. 904/2010. CS 3 CS
4. OSTATNÍ PRVKY Podrobné vysvětlení konkrétních ustanovení návrhu Hlava I Obecná ustanovení Cílem je stanovit rámec pro správní spolupráci v boji proti podvodům v oblasti DPH a pomoc při vymáhání pohledávek týkajících se DPH (článek 1). Definice (článek 3) odpovídají příslušné legislativě EU. Dohoda tedy obsahuje definici dožadujícího subjektu pro účely správní spolupráce a boje proti podvodům dle hlavy II (v souladu s definicí dožadujícího orgánu v nařízení Rady (EU) č. 904/2010) a dožadujícího orgánu pro účely pomoci při vymáhání pohledávek dle hlavy III (v souladu s definicí dožadujícího orgánu ve směrnici Rady 2010/24/EU). Tytéž definice jsou promítnuty do elektronických formulářů v současnosti používaných členskými státy v kontextu rámce EU pro správní pomoc. Díky použití týchž definic tedy bude možné používat v rámci spolupráce s Norskem tytéž elektronické formuláře, aniž by se musely podstatně měnit. Také organizace (článek 4) odpovídá struktuře stanovené nařízením Rady (EU) č. 904/2010 a směrnicí Rady 2010/24/EU. V souvislosti s tímto bodem lze poznamenat, že dohoda nestanoví možnost jmenovat kontaktní orgán odpovědný za konkrétní druhy daní, kterou stanoví čl. 4 odst. 3 směrnice 2010/24/EU, neboť dohoda se týká pouze DPH. Strany dohody zajistí, aby komunikační systémy nezbytné k výměně informací byly funkční. Z toho důvodu by měla být uzavřena dohoda o úrovni služeb (článek 5), která stanoví kvalitativní a kvantitativní technické požadavky na fungování systému komunikace a výměny informací. V dohodě o úrovni služeb nebude uveden systém VIES, který v dohodě o spolupráci není zařazen mezi nástroje spolupráce s Norskem. Strany dohody zajistí důvěrnost a ochranu osobních údajů v souladu s příslušnou legislativou EU (směrnice 95/46/ES). Článek 6 stanoví podmínky: poskytování údajů výhradně vnitrostátním orgánům pověřeným uplatňováním právních předpisů o DPH a používání takových údajů; použití pro jiné účely pouze umožňují-li to předpisy dotčených států a se souhlasem státu, který dané informace poskytuje; použití vzájemně vyměňovaných údajů; přenosu informací do třetího státu a třetí země; přenosu informací obdržených od třetí země. Hlava II Správní spolupráce a boj proti podvodům Hlava II stanoví tytéž nástroje spolupráce (výměna informací a správní šetření, spontánní výměna informací, zpětná vazba, automatická výměna informací, doručení prostřednictvím správních orgánů, přítomnost v prostorách správních orgánů a účast na správních šetřeních, souběžné kontroly a zapojení do sítě Eurofisc) jako nařízení Rady (EU) č. 904/2010, s výjimkou přístupu do databází prostřednictvím systému VIES. Rovněž lhůty pro poskytnutí příslušných informací jsou stejné jako v evropském právním rámci. Pokud jde o výměnu informací na žádost, čl. 7 odst. 4 se týká případů, kdy plnění podléhá dani ve státě dožadujícího subjektu, avšak osoba povinná k dani má sídlo ve státě dožádaného orgánu. V takových případech je jediným způsobem, jak může dožadující subjekt DPH vyměřit, požádat o poskytnutí součinnosti dožádanému orgánu. Uvedený článek proto stanoví minimální soubor údajů, jež musí dožádaný orgán zaslat dožadujícímu subjektu. Kategorie, na něž se toto ustanovení vztahuje a jež jsou uvedené v příloze 1 dohody, jsou dovozy zanedbatelné hodnoty, služby spojené s nemovitým CS 4 CS
majetkem, telekomunikační služby, služby rozhlasového a televizního vysílání a elektronicky poskytované služby. Co se týká automatické výměny informací (článek 11), kategorie informací, jež jsou předmětem výměny, stanoví strany v rámci smíšeného výboru (článek 41). Zapojení Norska do sítě Eurofisc (článek 15) neumožní kontaktním úředníkům Eurofiscu jmenovaným příslušným orgánem jednoho státu přístup do databází druhého státu. Norský kontaktní úředník Eurofiscu navíc nebude zastávat pozici předsedy nebo koordinátora pracovních oblastí ani nebude disponovat žádným hlasovacím právem. Podle článku 17 může správce daně odmítnout provést správní šetření, pokud žádost představuje pro dožádaný orgán nepřiměřenou administrativní zátěž a pokud dožadující subjekt nevyčerpal domácí zdroje informací. Kromě toho jako důvod k odmítnutí správní pomoci nebude možné použít bankovní tajemství. Smíšený výbor vypracuje formuláře pro výměnu informací. Elektronické formuláře, které členské státy v současnosti používají pro účely nařízení Rady (EU) č. 904/2010 a směrnice Rady 2010/24/EU, lze použít rovněž pro účely této dohody, a to po menší jazykové úpravě. Důvodem k ní je skutečnost, že stávající verze těchto elektronických formulářů uvádí pouze členské státy a plnění uvnitř Společenství. Hlava III Vymáhání pohledávek Hlava III stanoví nástroje pomoci při vymáhání pohledávek podobné nástrojům stanoveným směrnicí 2010/24/EU: výměna informací (včetně přítomnosti v prostorách správních orgánů a účasti na správních šetřeních v dožádaném státě), pomoc při doručování dokumentů a vymáhání pohledávky a předběžná opatření. Podmínky a pravidla, jimiž se tyto druhy pomoci při vymáhání pohledávek řídí, jsou rovněž v souladu s podmínkami a pravidly stanovenými ve směrnici 2010/24/EU. Oblast působnosti této dohody je nicméně omezena na pohledávky týkající se DPH a správní sankce, pokuty, poplatky, přirážky, úroky a náklady související s těmito pohledávkami (dle čl. 2 odst. 1 písm. b) dohody). Na rozdíl od směrnice 2010/24/EU se dohoda nevztahuje na jiné daně a poplatky. Toto omezení působnosti je v souladu s mandátem k vyjednávání uděleným Radou. Nicméně aby se usnadnila pomoc při vymáhání pohledávek vyplývajících z jiných daní a snížila administrativní zátěž, čl. 40 odst. 4 stanoví, že síť elektronických komunikací a standardní formuláře pro účely plnění této dohody (které odpovídají standardním formulářům pro pomoc při vymáhání pohledávek v současnosti používaným členskými státy EU) lze použít rovněž pro pomoc při vymáhání jiných pohledávek, pokud takovou pomoc umožňuje jiný bilaterální nebo multilaterální právně závazný akt o správní spolupráci mezi danými státy. Tato možnost nikoli povinnost použít komunikační síť a standardní formuláře pro jiné daně může být v praxi užitečná, vzhledem k tomu, že neplacení daní se většinou neomezuje jen na dlužnou DPH. Dohoda proto umožňuje použít v rámci pomoci při vymáhání pohledávek týkajících se DPH (na základě této dohody) i pohledávek vyplývajících z jiných daní (na základě jiných dohod) jeden formulář žádosti. Rozhodnutí, zda a jak využije možnosti nabízené čl. 40 odst. 4, bude po konzultaci s Norskem na každém členském státě. Článek 23 dohody upravuje výměnu informací bez předchozí žádosti. Na základě tohoto ustanovení může stát, v němž určitému subjektu se sídlem či bydlištěm v jiném státě vznikl nárok na vrácení daně či poplatků, tento jiný stát o této skutečnosti informovat. Toto ustanovení je podobné ustanovení článku 6 směrnice 2010/24/EU, který se týká CS 5 CS
výměny informací bez předchozí žádosti ve vztahu k vratkám daní nebo poplatků jiných než daně z přidané hodnoty. Do této dohody (články 25 a 29) byly zahrnuty jednotné doklady (jednotný formulář žádosti o doručení a jednotný doklad o vymahatelnosti pohledávky v dožádaném členském státě) zahrnuté ve směrnici 2010/24/EU (články 8 a 12). Tyto standardní formuláře, které již mezi sebou používají všechny členské státy EU, se budou používat pro účely doručování a vymáhání rovněž ve vztazích s Norskem. Automatický překlad formulářů bude nově zahrnovat i norštinu. V zájmu rychlé a bezproblémové realizace vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek s Norskem čl. 40 odst. 5 dohody stanoví, že dokud a do té míry, do jaké nebudou smíšeným výborem přijata podrobná pravidla provádění hlavy III, se odpovědné orgány budou řídit pravidly a používat standardní formuláře, jež platí pro provádění směrnice 2010/24/EU. Hlava IV Implementace a uplatňování Článkem 41 se ustavuje smíšený výbor složený ze zástupců stran dohody. Smíšený výbor bude zajišťovat řádné fungování a implementaci dohody. Bude jednat na základě jednomyslnosti a přijme svůj jednací řád. Pro účely této dohody bude Norsko používat elektronické formuláře a síť CCN/CSI 5, které tvoří unijní složky evropských informačních systémů uvedených v bodě A přílohy nařízení (EU) č. 1286/2013 (Fiscalis 2020) 6. V závislosti na tom, jaké technické řešení bude zvoleno pro připojení Norska k síti CCN/CSI, rozhodne smíšený výbor o finančním příspěvku Norska do souhrnného rozpočtu Evropské unie. Evropskou unii bude ve smíšeném výboru zastupovat Komise, členské státy se mohou účastnit. Rozhodnutí smíšeného výboru nicméně podléhají předchozímu zaujmutí postoje Evropské unie dle pravidel uvedených v článku 113 SFEU (jednomyslně). Komise se bude těmito rozhodnutími následně ve smíšeném výboru řídit a bude je hájit. Hlava V Závěrečná ustanovení Tato dohoda bude součástí acquis EU a bude mít přednost před ostatními dvoustrannými či mnohostrannými právně závaznými akty o správní spolupráci v dané oblasti. To znamená, že v případě nesrovnalosti budou platit ustanovení této dohody. 5 Společná komunikační síť / společné systémové rozhraní (CCN/CSI). 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1286/2013 ze dne 11. prosince 2013, kterým se zavádí akční program ke zlepšení fungování systémů zdanění v Evropské unii na období 2014-2020 (Fiscalis 2020) a zrušuje rozhodnutí č. 1482/2007/ES (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 25). CS 6 CS
2017/0272 (NLE) Návrh ROZHODNUTÍ RADY o uzavření Dohody mezi Evropskou unií a Norským královstvím o správní spolupráci, boji proti podvodům a vymáhání pohledávek v oblasti daně z přidané hodnoty jménem Evropské unie RADA EVROPSKÉ UNIE, s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 113 ve spojení s čl. 218 odst. 6 písm. b) a čl. 218 odst. 8 druhým pododstavcem uvedené smlouvy, s ohledem na návrh Evropské komise, s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu 7, vzhledem k těmto důvodům: (1) V souladu s rozhodnutím XXX/XXX/ES byla dne XX/XX/XXXX podepsána Dohoda mezi Evropskou unií a Norským královstvím o správní spolupráci, boji proti podvodům a vymáhání pohledávek v oblasti daně z přidané hodnoty. (2) Znění dohody, které je výsledkem jednání, řádně odpovídá směrnicím pro jednání vydaným Radou. (3) V souladu s čl. 28 odst. 2 nařízení [Evropského parlamentu a Rady] (ES) č. 45/2001 8 byl konzultován evropský inspektor ochrany údajů. (4) Dohoda by měla být schválena jménem Unie, PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ: Článek 1 Dohoda mezi Evropskou unií a Norským královstvím o správní spolupráci, boji proti podvodům a vymáhání pohledávek v oblasti daně z přidané hodnoty jménem Evropské unie se schvaluje. Znění dohody je připojeno k tomuto rozhodnutí. Článek 2 Předseda Rady učiní jménem Unie oznámení podle čl. 44 odst. 2 dohody. Článek 3 Komise, které jsou nápomocni zástupci členských států, bude zastupovat Unii ve smíšeném výboru zřízeném podle článku 41 dohody. 7 Úř. věst. C,, s., 8 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 8, 12.1.2001, s. 1). CS 7 CS
Toto rozhodnutí vstupuje v platnost třetím dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie. V Bruselu dne Za Radu předseda/předsedkyně CS 8 CS