PRŮZKUM 2018: LEGÁLNÍ INTERNETOVÁ NABÍDKA FILMŮ SHRNUTÍ

PRŮZKUM 2018: LEGÁLNÍ INTERNETOVÁ NABÍDKA FILMŮ SHRNUTÍ

Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO), 2018 Reprodukce je povolena pod podmínkou uvedení zdroje. ZPRÁVA Z ROKU 2018 O PRŮZKUMU ZAMĚŘENÉM NA LEGÁLNÍ INTERNETOVOU NABÍDKU FILMŮ 2

Shrnutí PRŮZKUM: LEGÁLNÍ INTERNETOVÁ NABÍDKA FILMŮ Tato zpráva pojednává o zjištěních průzkumu provedeného v období od září do prosince 2017, jehož cílem bylo posoudit zkušenosti spotřebitelů s přístupem k digitálnímu filmovému obsahu z legálních internetových zdrojů konkrétně prostřednictvím transakčních služeb poskytování videa na vyžádání (neboli transactional video-on-demand, kdy se platí za jednotlivé tituly, dále jen TVOD ). Průzkum zadal Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví v rámci svého úkolu sledovat vývoj nových konkurenčních obchodních modelů, které rozšiřují legální nabídku kulturního a tvůrčího obsahu. Tento průzkum je druhým ze série dvou průzkumů, přičemž první se uskutečnil v roce 2016 a zkoumal přístup k digitálnímu hudebnímu obsahu. Aby bylo možné oba průzkumy porovnat, byla metodika a struktura podávání zpráv u druhého průzkumu co nejvíce sladěna s prvním průzkumem. Průzkum proběhl formou tzv. focus group (ohnisková skupina), kdy byla vytvořena malá skupina zkušených spotřebitelů (nikoli však odborníků), kteří nejprve ověřili, zda je výběr filmových titulů legálně dostupný v rámci některé služby TVOD, a poté o svých zkušenostech s TVOD a dalšími internetovými službami na vyžádání diskutovali v moderované skupinové diskusi. V říjnu 2017 proběhl pilotní průzkum v Irsku a poté byl v listopadu 2017 uspořádán v různých členských státech: Bulharsku, Francii, Itálii, Lotyšsku, Německu, Polsku, Rakousku, Slovinsku, Spojeném království a Švédsku. V první části průzkumu účastníci vyhledávali v jedné či více službách TVOD soubor filmů rozdělených na pět kategorií: mezinárodní filmy (vyprodukované mimo EU), domácí filmy (vyprodukované a poprvé distribuované ve zkoumaném členském státě, v některém z národních či většinových jazyků daného členského státu), zahraniční domácí filmy (vyprodukované v jiném členském státě), dokumentární filmy (dokumentární filmy libovolného původu) a klasické filmy (starší filmy pocházející z EU i třetích zemí). Byla vytvořena metodika pro výběr nejoblíbenějších titulů v každé z uvedených kategorií v každé zemi. U každého filmu účastníci uvedli, zda film našli, jaké jazykové verze byly dostupné (původní znění, titulky nebo dabing) a zda se jim povedlo film získat (koupit nebo půjčit) a podívat se na něj. Tento vyhledávací úkol (u něhož něco přes polovinu účastníků použilo více služeb) ukázal, že ve většině zemí lze většinu filmů najít. Ve všech zemích bylo možné nejčastěji najít mezinárodní filmy. Ve většině zemí bylo možné najít většinu filmů (více než 80 % filmů). Dostupnost filmů této kategorie je však průměrná (50 až 80 % filmů nalezeno) ve dvou a nízká (méně než 50 % nalezeno) v jednom členském státě. Dostupnost filmů v ostatních kategoriích je nižší než u mezinárodních filmů. Celkově byla úspěšnost při hledání titulů v kategoriích klasických filmů, domácích a zahraničních domácích filmů víceméně podobná. I zde však lze pozorovat rozdíly mezi členskými státy. Dostupnost klasických filmů byla vysoká ve většině členských států, avšak ve třech členských státech byla průměrná a v jednom byla nižší než 50 %. Co se týče domácích filmů, v šesti členských státech byla dostupnost dobrá, v jednom průměrná a ve třech nízká. Je zajímavé, že zahraniční domácí filmy jsou na tom o trochu lépe. Ve všech členských státech vyjma jednoho bylo možné najít přes polovinu zahraničních domácích filmů a šest členských států si vedlo velmi dobře. Všechny členské státy, kde bylo možné najít méně než 50 % domácích filmů, si vedly lépe, pokud jde o zahraniční domácí filmy. 3

Zdaleka nejobtížněji se hledaly dokumentární filmy, a to ve všech zemích. Pouze ve dvou členských státech byl nalezen vysoký počet dokumentárních filmů. V pěti členských státech byly výsledky průměrné a v jednom byla dostupnost malá. Ve druhé části průzkumu se všichni účastníci zapojili do skupinové diskuse o svých každodenních zkušenostech se službami VOD. Diskuse byla zaměřena na jejich zvyky, pokud jde o sledování filmů, a na to, jak mu odpovídají služby VOD, dále na praktické aspekty těchto služeb (předplatné vs. účty, kde se hradí jednotlivé tituly, stahování vs. streamování, kupování vs. půjčování, upřednostňovaná zařízení a způsoby platby) a na téma legálnosti služeb, které používají. Na základě této diskuze se účastníci průzkumu rozdělili na tři různé typy uživatelů lišící se potřebami a preferencemi a tím, jak k jejich uspokojení využívají služeb VOD: Nezaměření uživatelé: Uživatelé tohoto typu využívají zpravidla jen jednu službu. Často to navíc bývá předplacená služba ( měsíční předplatné ) spíše než služba TVOD. Jsou spokojeni s obsahem, který daná služba poskytuje, protože zřídka hledají specifické filmy. To také znamená, že je neznepokojují dlouhé časové intervaly uvádění filmů do distribuce, protože sledují pouze filmy, které jsou k dispozici na jejich platformě, a nečekají na konkrétní tituly. Tento typ uživatelů nejméně přitahují nelegální zdroje, jelikož obsah, který nabízejí legální služby, již pro jejich potřeby stačí. Zaměření uživatelé: Tito uživatelé upřednostňují specifický obsah a častěji využívají více služeb, aby našli filmy, na které se chtějí podívat, protože filmy, které chtějí vidět, nemusí nutně nabízet každá služba. Stejně jako nezaměření uživatelé jsou celkově spokojeni s dostupným obsahem rozdíl je v tom, že vyhledávají ve více službách, což jim poskytuje širší nabídku pro jejich potřeby. Protože však hledají konkrétní tituly, častěji považují několikaměsíční časový interval uvedení filmu do distribuce za problematický. Podle toho, jak moc chtějí určitý film vidět a jak dlouhý tento interval je, se mohou uchýlit k nelegálním zdrojům. V posledně jmenovaném případě se účastníci průzkumu podle všeho shodli na tom, že maximální přijatelná doba je šest měsíců. Nutno ovšem podotknout, že pokud film ještě není k dispozici, zaměření uživatelé se neuchylují k nelegálním zdrojům automaticky. Několik účastníků průzkumu tohoto typu uvedlo, že by na film pravidelně chodili do kina, pokud by se stále promítal. Nezúčastnění uživatelé: Uživatelé tohoto typu zpravidla nezačínají hledat filmy na službě VOD. Spíše celkově prohledávají internet a zvolí si nejpohodlnější způsob, jak film získat, ať již legální, nebo nelegální. To znamená, že pro ně nehraje příliš roli legální dostupnost obsahu ani doba, po kterou musejí čekat, než film bude dostupný na legálních službách. Z diskusí s účastníky průzkumu též nebylo jasné, do jaké míry by uživatelé tohoto typu měli tendenci zcela přestat využívat nelegální zdroje, pokud by časové intervaly uvádění filmů do distribuce byly kratší. Co se týče dostupnosti specifických kategorií filmů, účastníci v několika zemích nebyli spokojeni s domácím obsahem. Podle některých účastníků také chyběly starší filmy. Dalším významným zjištěním skupinové diskuse byla skutečnost, že mnoho účastníků má účty SVOD i TVOD a jako výchozí používá účet SVOD a účty TVOD často až na druhém místě k vyhledávání filmů, které nejsou k dispozici na prvním účtu. Při porovnávání těchto výsledků s dostupností hudby přes legální internetové služby a zkušeností lidí s takovými službami (které byly zjišťovány v roce 2016) lze tedy dospět k těmto závěrům: Strategie vyhledávání: Při vyhledávání filmů účastníci používali více zdrojů (a uvedli také, že se v každodenním životě setkávají s více zdroji). V průzkumu zaměřeném na hudbu účastníci častěji využívali jen jeden zdroj a s hledáním přestali, pokud tam skladbu nenašli. 4

Dostupnost obsahu: Dostupnost obsahu měřená procentem úspěšnosti hledání byla v průzkumu zaměřeném na hudbu vyšší. V tomto průzkumu týkajícím se filmů se také jednotlivé kategorie více lišily. Legálnost: Skupinové diskuse ukázaly, že nelegální zdroje účastníci častěji využívají k vyhledávání filmového obsahu než hudby, nicméně toto zjištění nebylo měřeno kvantitativně. Používání YouTube: YouTube se ve velké míře používá k vyhledávání hudby. Na filmy je portál YouTube mnohem méně oblíbený a jako zdroj hraných celovečerních filmů byl uváděn jen velmi zřídka. Legálnost obsahu dostupného na YouTube: V obou průzkumech účastníci uváděli, že na YouTube je podle nich obtížné určit legálnost obsahu, aniž by samotný portál byl považován za nelegální zdroj. Několik účastníků v obou průzkumech uvedlo, že předpokládají, že obsah nalezený na YouTube je legální, protože věří, že YouTube nelegální obsah odstraňuje. Streamování vs. stahování: U hudby i filmů účastníci uváděli stejné důvody pro streamování či stahování, a to podle situace: stahování obsahu, který se využívá častěji, za účelem úspory dat a vyvarování se problémů s připojením; streamování jako celkově preferovaný způsob k šetření místa v úložišti a k zajištění rychlého přístupu. U hudby se účastníci podle všeho více obávali ztráty kvality zvuku při streamování. Časové intervaly uvádění do distribuce: Zatímco hudba se zpravidla do distribuce uvádí souběžně na více platformách, filmy jsou ve službách TVOD obvykle k dispozici až několik měsíců po distribuci v kinech. Zatímco podle typu uživatele, zejména účastníci, kteří jsou zaměřenými uživateli, se zdáli být s časem, který uplyne, než se filmy dostanou do služeb TVOD, spokojeni, ačkoli několikrát byla zmíněna maximální tolerance pro získání přístupu k filmu v délce šesti měsíců. Lokalizace obsahu: Jazykové možnosti u filmů byly téměř pro všechny účastníky uspokojivé, i když mnoho z nich bylo zmateno názvy filmů. Až na velmi vzácné výjimky (např. názvy klasických skladeb) to není při vyhledávání hudby problém, jelikož obsah v případě hudby obvykle lokalizovaný není. 5

SHRNUTÍ Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO), 2018 Reprodukce je povolena pod podmínkou uvedení zdroje. ZPRÁVA Z ROKU 2018 O PRŮZKUMU ZAMĚŘENÉM NA LEGÁLNÍ INTERNETOVOU NABÍDKU FILMŮ 2018