Obrana proti nebezpečným účinkům UV
Samozastínění Bischof et al. (2002) Ulva sp.
screening
Není jasné, jestli mají pasivní UV screening Z chemické povahy by mohly konjugované dvojné vazby musely by ale být kratší 13Z-cis izomer astaxantinu Remias & Lütz (2007) Karotenoidy?
Chlamydomonas nivalis Remias et al. (2010)
Mykosporinu podobné aminokyseliny (MAAs) Velmi hojné, bezbarvé, ve vodě rozpustné Max absorbce v UV oblasti (310-360) Syntéza: shikimate pathway Chybí u hnědých; typický u ruduch, sinic, obrněnek, rozsivek, haptofyt, lišejníků Některé i jako antioxidanty či osmolyty
Kitzing et al. (2013) Klebsormidium fluitans
Fenolické látky Typické pro vyšší rostliny - flavonoidy Florotaniny v hnědých makrořasách Kumariny u sifonálních zelených řas Pigmentované vakuoly některých Zygnematophyceae
Florotaniny Max UVC a UVB (max 195 a 265) Další funkce: proti herbivorům, zesiluje BS Ve fysodech a v BS Tetrafukol (Ascophyllum)
Fysody Holzinger et al. (2011) Saccharina latissima
Kumariny Perez-Rodriguez et al. (2001) Dasycladus vermicularis
Fenolické látky u Zygnematophyceae Mesotaenium berggrenii purpurogallin carboxylic acid-6-o-b-d-glucopyranoside
Zygogonium ericetorum 20.10.2013
scytonemin
Algaenan V BS mnoha řas zelené kokální, zygoty Coleochaete, zygospory Zygnematophyceae Stancheva et al. (2013)) Poulíčková et al. (2007)
www.nature.com Oprava DNA Fotoreaktivace Excision repair
Osmotický stres, vysychání, zamrzání
Voda v buňce Voda v buňce: 1. chemicky vázaná 2. nekovalentně vázaná na ionty a makromolekuly díky dipólu 3. ve vakuolách 4. v apoplastu Důležitá pro všechny metabolické procesy Hydratace proteinů zásadní pro zachování jejich 3D struktury a stability: www.exobiologie.fr
Voda v buňce Vodní potenciál = chemický potenciál vody vztažený na jednotku molárního objemu 3 složky: 1. Osmotický potenciál 2. Turgor 3. Gravitace Turgor vnitřní hydrostatický tlak buňky, nezbytný pro růst, udržení tvaru, vzpřímené pozice ve vodě apod. Když není turgor, vodní poteciál je roven osmotickému potenciálu Plně hydratovaná buňka bude mít maximální možný osmotický potenciál pokud BS, udržuje konstantní turgor, pokud ne, tak konstantní tvar
Složky vodního potenciálu: Plantphys.info
Voda v buňce Voda proudí do míst s nižším vodním potenciálem Dehydrace buňky snižování buněčného osmotického potenciálu Osmotický stres je důsledkem salinity, vysychání i mrazu, proto jsou tyto stresy podobné Nad roztokem bude menší tlak páry než nad vodou www.google.com/patents
Osmotický stres Vnější zdroje změna osmotického tlaku prostředí např změna salinity nebo vysychání Rozdíl v působení roztoku cukrů a roztoku solí Řasy bez pevné buněčné stěny budou reagovat změnou objemu buňky Hraniční plazmolýza wikipedia
Salinita v přírodě V otevřeném moři stabilní koncentrace (35g/l NaCl) Hypersalinní prostředí i přes 300g/l Prostředí s kolísající salinitou: estuária, intertidální zóna, brakická voda, mořský led, jezera,...
Jak se bránit osmotickému stresu Žádný oxygenní autotrof neakumuluje sůl v koncentraci odpovídající prostředí média Osmotická aklimace regulace produkce rozpuštěných látek v buňce, aby stabilní turgor nebo tvar buňky když nemá BS Zápornější osmotický potenciál umožní buňce lépe zadržovat vodu
Druhy osmolytů u řas Ionty Organické osmolyty Uhlovodíky Cukry monosacharidy disacharidy Polyoly Heterosidy Aminokyseliny a jejich deriváty
Bisson & Kirst 1995
Ionty Na +, K +, Cl -, méně významné Mg 2+, Ca 2+ anionty (nitrát, fosfát) jsou metabolizovány, ale ve vysokých koncentracích jako osmolyty Efektivní, levné, rychlé a snadno regulovatelné vysoké koncentrace negativně ovlivňují metabolismus především ve vakuolách
Organické osmolyty Akumulace především při dlouhodobém stresu Po skončení stresu degradují na zásobní látky Řada řas akumuluje více než 1 osmolyt Vyrovnání osmotického stresu u mikrořas 1-2 hodiny, u makrořas 15-20x pomalejší Taxonomicky specifické
Compatible solutes Další funkce těchto látek, často nepřesně používané jako synonymum neovlivňují metabolismus ani při vysokých koncentracích Nemají celkový náboj Dobře rozpustné Ochrana proteinů a stabilizace membrán Mechanismy stabilizace ne úplně jasné
Polyoly Alkoholy obsahující více hydroxylových skupin Různé funkce v buňce: Osmolyty Compatible solutes Antioxidanty zhášení ROS Kryoprotektanty Substrát pro respiraci mannitol ribitol sorbitol glycerol
Glycerol Levný na syntézu 30 ATP Neomezeně rozpustný ve vodě Další funkce: ochrana proti zamrznutí Typický pro nejhypersalinnější řasy Zdá se být ideální proč není univerzální? 77ingredients.com Dunaliella salina
Cukry Jednoduché cukry nejsou časté mannóza např. u rozsivky Cylindrotheca fusiformis Pokud organismus produkuje více různých osmolytů, pak cukry jsou jen krátkodobou odpovědí na stres Trehalóza u anhydrobiontů, nahrazuje strukturně vodu v makromolekulách - vitrifikace Sacharóza stojí 109 ATP Sacharóza významná u některých mořských zelených makrořas nemají vůbec polyoly trehalóza sacharóza mannóza
Heterosidy Deriváty monosacharidů Ruduchy, Chrysophyceae
Dusíkaté látky Prolin (aminokyselina) rozsivky, zelené řasy Betainy metylované AK u sinic ty nejhalofilnější (Halothece, Halospirulina) produkují glycin betain, oproti tomu sladkovodní mají disacharidy prolin Glycin betain
DMSP Velký rozdíl v koncentraci mezi příbuznými skupinami a rody Jako osmolyt funguje až při dlouhodobém stresu Navíc funguje jako kryoprotektant: stabilizace proteinů, snižuje bod mrazu Výhodný v moři - např. Phaeocystis, Ceratium, Gyrodinium, Ulva
Typické osmolyty některých halofilních a halotolerantních sinic a řas Oren (2007)
Vysychání V zásadě podobné osmotickému stresu, ale: Při vysychání hraje kromě osmotického stresu roli tzv. matriční stres Na druhou stranu, nemění se poměr iontů anhydrobióza pravá tolerance
Související stres z osvětlení Gray et al. 2007
Schéma pro zelené řasy:
Extracelulární polysacharidy Knowles & Castenholz (2008)
Klebsormidium Aeroterestrické řasy Stres v cukerném roztoku: Ψ= 2.09 MPa Ψ= 1.67 MPa Kaplan et al. (2012)
Celkově ale málo rozpusných uhlovodíků (1,2% suché hmotnosti) Kaplan et al. (2012) Ve vyschlých vzorcích 3.6krát více organických osmolytů (Morison & Sheath) Stenohalinní Nemá polyoly Mechanická flexibilita
Cold acclimation Nagao et al. (2008)
Nagao et al. (2008)
Trebouxiophyceae polyoly: chemotaxonomický marker jednotlivých cladů Ribitol: Eliptochloris, Watanabea clade Sorbitol: Prasiola clade Apatococcus lobatus k ribitolu navíc erythritol Chlorella žádné Gustavs et al. (2006, 2011)
Trentepohlia: glycerol, erythritol, ribitol, arabitol, mannitol, volemitol
Mráz 2 problémy: nedostatek vody a nízká teplota Mechanický stres Tuhnutí membrán zmenšení elasticity Intra X extracelulární led
Ochrana Cold acclimation Změna složení lipidů Akumulace osmolytů sacharóza Akumulace kryoprotektantů avoidance (podchlazení) - prolin, glycerol, glykoproteiny Anti freeze proteins (AFP), např. mořské rozsivky Fragillariopsis) Větší produkce enzymů (např. Rubisco)
Morgan-Kiss et al. (2006)
Řasy v mořském ledu Velmi stresující prostředí nízké teploty, nedostatek světla, hypersalinita Bacillariophyceae, Chrysophyceae, Chlorophyceae, Cryptophyta, Dinophyta, Prymnesiophyceae, Prasinophyceae aktivní fotosyntéza měřena při -8 C, v laboratorních podmínkách i při -17 C Rozsivky (nejen) mají speciální adaptaci - ice binding proteins
ICE BINDING PROTEINS Effect of ice-binding proteins (IBP) on freezing of seawater medium. Seawater medium (Left) and seawater medium with IBP (Right) are shown in centrifuge tubes after expulsion of most of the brine by centrifugation. IBP ice has a finer, more homogeneous appearance, apparently caused by smaller brine pockets. (Scale bar: 1 cm.)
Effect of ice-binding (IBP) on brine retention by frozen seawater. Saltwater medium samples containing semipure IBP (triangles) at close to normal concentration and without IBP (circles) were frozen overnight and then subjected to increasing centrifugation. The cumulative amount of expelled brine was measured, they appear to trap small pockets of water between the branches. Scale bar, 1 mm.
Různý efekt jednotlivých faktorů Různé antarktické zelené řasy a sinice Šabacká & Elster (2006)
Osmotický a matriční stres (Gustavs et al. 2010)