ENVIRONMENTÁLNÍ EKONOMIKA II.

ENVIRONMENTÁLNÍ EKONOMIKA II. Čistší produkce, Ekodesign, LCA Ing. Alena Bumbová, Ph.D. Univerzita obrany Fakulta ekonomiky a managementu Katedra ochrany obyvatelstva Kounicova 65 662 10 Brno telefon: 973 44 31 55 e-mail: alena.bumbova@unob.cz Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Projekt: Vzdělávání pro bezpečnostní systém státu (reg. č.: CZ.1.01/2.2.00/15.0070)

OBSAH 1. Čistší produkce 2. Ekodesign 3. LCA (hodnocení životního cyklu výrobku)

ČISTŠÍ PRODUKCE Program národních center čistší produkce je společná akce organizací UNEP a UNIDO. Zdroj log z prezentace: http://www.cenia.cz/web/www/webpub2.nsf/$pid/mzpmsfhodf0k

DEFINICE A VYMEZENÍ ČISTŠÍ PRODUKCE Definice UNEP: Čistší produkce (ČP) je stálá aplikace integrální preventivní strategie ochrany životního prostředí na procesy, výrobky a služby s cílem zvýšit jejich efektivnost a omezit rizika jak vůči člověku, tak i životnímu prostředí. U výrobních procesů zahrnuje ČP efektivnější využívání surovin a energie, vyloučení toxických a nebezpečných materiálů a prevenci vzniku odpadů a emisí u zdroje. U produktů a služeb se strategie ČP zaměřuje na snížení jejich dopadu na životní prostředí, a to v rámci jejich celého životního cyklu, od vývoje až po jejich využití.

HISTORIE ČISTŠÍ PRODUKCE (ČP) počátek 80. léta 20. století začátek v USA, následné rozšíření do Evropy 1989 definice čistší produkce na zasedání organizace UNEP (United Nations Environmental Programme), vznik Programu čistší produkce PREPARE neformální nezávislá evropská síť expertů Program národních center čistší produkce Doplnění o změnu vzorců výroby a spotřeby 1993 1994 první projekt čistší produkce v ČR

EFEKTY ČISTŠÍ PRODUKCE a) snížení produkce odpadů; b) redukce ekologického rizika eliminací nebezpečných látek; c) splnění zákonných norem pro životní prostředí; d) zlepšení pracovního prostředí v provozech; e) zlepšení životního prostředí v okolí podniku; f) úspora nákladů na nákup surovin, jež by se ztratily v odpadech včetně redukce nákladů při výrobě a nakládání s odpady; g) možné zlepšení kvality výrobků; h) úspora na poplatcích za znečišťování životního prostředí; i) zlepšení postavení podniku při jednání s úřady; j) zlepšení image a goodwilu podniku aj.

OBLASTI A MOŽNOSTI ČISTŠÍ PRODUKCE a) změna výrobku; b) změny organizační a technologické; c) interní recyklace; d) externí recyklace. Zdroj: Kotovicová, J. Čistší produkce. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2003, 129 s, ISBN 80-7157-675-1.

SCHÉMA PROJEKTU ČISTŠÍ PRODUKCE Zdroj: KOTOVICOVÁ, J. Čistší produkce. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2003, 129 s, ISBN 80-7157-675-1.

1. PŘÍPRAVA PROJEKTU Přípravu projektu provádí přípravná skupina. Hlavními úkoly této etapy jsou: a) získání souhlasu a podpory vrcholového vedení k realizaci projektu; b) stanovení a zveřejnění environmentální politiky podniku.

2. PŘEDBĚŽNÉ HODNOCENÍ Předběžné hodnocení slouží k identifikaci oblastí s nejvyšším potenciálem čistší produkce a stanovení priorit. Z předběžného hodnocení se dále vychází při stanovení rozsahu CP. a) sběr informací; b) stanovení priorit; c) výběr zaměření projektu. Tabulky přehledu hlavních vstupů a výstupů celého podniku: TOP TWENTY: 20 nejvýznamnějších surovin a pomocných látek; 20 nejvýznamnějších odpadů a emisí; 20 toxikologicky závažných surovin a pomocných materiálů.

Příklad tabulky TOP TWENTY pro nejvýznamnější suroviny a pomocné látky Zdroj: ŠLESINGER, J. a kol. Čistší produkce. 1. vyd. Praha:CENIA, 2007, 100 s. ISBN 978-80-85087-59-8.

Pro stanovení priorit projektu čistší produkce v organizaci můžeme použít různá kritéria. Doporučují se: Finanční ztráty spojené s produkcí odpadu a znečištění; Porovnání celkových nákladů spojených s produkcí jednotlivých odpadů a znečištění; Množství a nebezpečnost odpadu a znečištění; Snadnost a rychlost nápravy.

Při stanovení rozsahu projektu je potřeba vyvarovat se dvou extrémů: Příliš velký rozsah je neúměrný kapacitám, které se pro řešení projektu mohou uvolnit. Příliš malý rozsah hrozí nebezpečí, že se projekt odtrhne od souvislosti s vyšším celkem.

3. PLÁNOVÁNÍ A ORGANIZACE PROJEKTU a) Ustanovení řídící a pracovní skupiny; b) Příprava plánu projektu: stanovení cílů, identifikace překážek, sestavení časového plánu.

Pro organizaci projektu se ustavuje řídící a pracovní skupina. Řídící skupina navrhuje cíle projektu a přebírá úlohu kontroly při řešení projektu. Řídící skupina podporuje a kontroluje práci pracovní skupiny, rozhoduje o realizaci navržených opatření, hlavním úkolem pracovní skupiny je připravit a realizovat projekt.

Hlavní úkoly řídící skupiny: Stanovit cíl projektu a strategii jeho dosažení Posoudit plán projektu Stanovit odpovědnosti jednotlivých pracovníků za jednotlivé etapy projektu Posoudit správnost stanovení priorit Stanovit hlavní zásady čistší produkce Koordinovat program Čistší produkce s programem Řízení jakosti Jmenovat vedoucího a členy pracovní skupiny Zabezpečit financování a zdroje Sledovat realizaci opatření Kontrolovat dosažené výsledky Kontrolovat dosažené výsledky

Hlavní úkoly pracovní skupiny: Stanovit celkové resp. dílčí cíle programu Vytvořit systém sledování odpadních toků Určit priority pro jednotlivé druhy odpadů Vybrat pracovníky do týmů pro hodnocení a analýzu Provádět resp. řídit průběh analýzy a návrhu opatření Realizovat vyhodnocení analýzy proveditelnosti navržených variant Stanovit a obhájit vybrané varianty pro realizaci Předložit řídící skupině plán realizace vybraných opatření Řídit proces realizace navržených variant Monitorovat technicko-ekonomickou výkonnost variant po jejím uvedení do provozu

Příprava plánu projektu obsahuje: Cíl projektu určuje řídící skupina. Je důležité, aby byl stanoven přiměřeně okolnostem. Cíl musí být přesný, jednoznačně vyjádřený a obsahuje cílovou hodnotu, které se má dosáhnout. Identifikace překážek Měli by se vytipovat dopředu a snažit se o jejich eliminaci. Sestavení časového plánu - Vhodná doba trvání projektu je několik měsíců až jeden rok. Sestavení časového plánu je potřeba pro možnost kontroly průběhu projektu.

4. FÁZE ANALÝZY a) Stanovení ukazatelů; b) Analýza vstupů a výstupů ve vybraném úseku; c) Stanovení blokového schématu látkových a energetických toků; d) Kontrola správného provedení fáze analýzy.

V rámci input output analýzy na vybraném úseku se: a) Identifikují všechny materiálové a energetické toky zvoleným prostorem včetně pomocných látek i těch, které se procesu přímo nezúčastňují; b) stanoví velikost toků; c) Identifikují procesy, jichž se každý z toků účastní; d) sestaví bilanční schéma sledovaného procesu; e) provede bilance, tj. porovnají se vstupy a výstupy; f) ve složitějších systémech vybere k bilancování jen jedna (několik) složka (složek).

Při sběru dat o materiálových tocích slouží jako výchozí materiály pro realizaci analýzy: a) účetní doklady o nákupu surovin a prodeji výrobků; b) výdejky na dílnu a vnitropodnikové účtování; c) výkazy o spotřebě surovin; d) normy pro výrobu a spotřebu materiálů; e) údaje měřících přístrojů (vodoměry, elektroměry apod.); f) měření provedená pracovní skupinou g) odborné (kvalifikovaných) odhady.

5. FÁZE NÁVRHU VARIANT a) návrh variant možných opatření b) výběr variant pro další analýzu Pro návrh variant slouží některá z níže uvedených metod: a) brainstorming, tj. ústní navrhování variant; b) brainwriring pool, tj. výměna psaných nápadů; c) individuální zápisník.

Výběr variant pro další analýzu se třídí: a) skupina A - varianty typu organizačních opatření, které jsou z hlediska životního prostředí jednoznačně výhodné, po technické stránce jsou jednoduché a lze je okamžitě zavést, neboť nevyžadují žádné investice; b) skupina B - varianty, u nichž se předpokládá rychlá ekonomická návratnost; c) skupina C - varianty investičně náročné, které bude nutné ještě prověřit jak z hlediska vlivu na životní prostředí, tak i z hlediska technické proveditelnosti; d) skupina D - varianty, jež jsou na první pohled nerealizovatelné, nicméně jejich soupis je vhodné uchovat pro další program CP, tzv. varianty do šuplíku.

6. ANALÝZA PROVEDITELNOSTI a) technické a environmentální vyhodnocení variant; b) ekonomické vyhodnocení; c) výběr opatření k realizaci.

Kritéria pro technické hodnocení: a) bezpečnost navržené varianty; b) možné změny v kvalitě produktu; c) nároky na prostor, nová zařízení a přístroje a jejich kompatibilitu s dosavadním zařízením; d) dopad na sumární efektivnost organizace; e) nároky na energetické a materiálové vstupy; f) dopady na životní prostředí.

Kritéria pro ekonomické hodnocení a) všechny přímé investiční náklady navržené varianty; b) všechny nepřímé náklady včetně nákladů na zaškolení pracovníků; c) náklady na nová zařízení, přístroje materiál a energie; d) provozní náklady ve své komplexnosti včetně záběhu; e) náklady na dopravu aj.

7. REALIZACE OPATŘENÍ a) návrh a schválení plánu realizace opatření; b) realizace neinvestičních opatření; c) získání prostředků pro investiční opatření. Plán realizace opatření by měl obsahovat následující body: souhrn opatření a lhůty jejich realizace; rozdělení zodpovědnosti za realizaci daného opatření; průběh školení zaměstnanců pro práci na novém zařízení; program měření pro dokumentaci účinků opatření.

8. VYHODNOCENÍ VÝSLEDKŮ PROJEKTU Výsledky zavedených změn by měly být měřeny, vyhodnocovány a zaměstnanci podniku by o nich měly být informováni. O výsledcích vyhodnocení, především o hodnotách snížení negativního dopadu na životní prostředí a o dosažených úsporách, by měly být informováni jak zaměstnanci podniku, tak zainteresované strany.

EKODESIGN Zdroj: http://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/ekodesignnastup-ekologickych-spotrebicu-v-cesku

CO JE TO EKODESIGN? Je koncept, který usiluje o takový design výrobku nebo služby, který minimalizuje dopady na ŽP ve všech fázích životního cyklu. Je tržně orientovaná metodika vývoje výrobků, která má za cíl prodat více kvalitnějších výrobků při snížení zatížení ŽP. EKOdesign přináší efekty EKOnomické i EKOlogické zároveň. Přináší zároveň inovaci výrobku při dosahování udržitelného rozvoje.

VZNIK EKODESIGNU Konstrukce výrobku byla často zamřena na zlepšení hlavně jedné z jeho důležitých vlastností, bylo zvykem hovořit například o designu pro bezpečnosti (DfS) nebo designu pro podporu jakosti (DfQ). Obecně se používaná zkratka dala vyjádřit jako DfX V souladu s tímto označením se pro design zaměřený na ochranu ŽP začala používat zkratka DfE. Později se toto označení změnilo na ekodesign. Vedle pojmu ekodesign se můžeme setkat hlavně v historii architektury s pojmem zelený design. Oficiální vznik ekodesignu rok 1992, veletrh v Hannoveru, otočná kancelářská židle zkonstruována dle zásad ekodesignu.

POSTAVENÍ EKODESIGNU V ENVIROMENTÁLNÍ POLITICE Preventivní zaměření Dobrovolný nástroj Regulační nástroj

ZÁSADY EKODESIGNU Prosazování bezpečných produktů a služeb Ochrana biosféry Udržitelné využívání přírodních zdrojů Snižování odpadů a zvyšování recyklace Moudré využívání energie Snižování rizika Předávání informací

RÁMCOVÝ POSTUP PŘI PROVÁDĚNÍ EKODESIGNU Jednotlivé fáze provádění ekodesignu lze rozdělit na fázi: přípravnou plánovací analytickou návrhovou výběrovou výrobní hodnotící Zdroj: http://www.cir.cz/ekodesign

ENVIRO PROFIL VÝROBKU = určení všech významných faktorů, jimiž výrobek působí na ŽP v průběhu svého celého životního cyklu, tj. od získání surovin přes výrobu, užití a závěrečnou likvidaci. The ecodesign strategy wheel Zdroj: van Hemel CG, Brezet JC. Ecodesign; A promising approach to sustainable production and consumption. United Nations Environmental Programme, Paris; 1997.

RŮZNÉ TYPY STRATEGIÍ EKODESIGNU Vývoj zcela nové koncepce výrobku Změna konstrukce výrobku Zdroj: http://www.cenia.cz/ C12572160037AA0F.nsf/$pid/CPRJ6ZZC6TJ4/$FILE/09_Ekodesign_Vavrinek.pdf

A. Vývoj zcela nové koncepce výrobku Dematerializace Možnost společného užívání Integrace funkcí Funkční optimum

B. Změna konstrukce výrobku Strategie zaměřené na složení výrobku Výběr materiálů s nízkým negativním vlivem na ŽP, Snižování spotřeby materiálu Strategie zaměřené na stavbu (strukturu) výrobku Optimalizace výrobních procesů Optimalizace distribučních systémů výrobku Snížení negativního dopadu na ŽP během používání výrobku Strategie zaměřené na obslužné systémy Optimalizace životnosti výrobku Optimalizace způsobů likvidace výrobků

VÝZNAM EKODESIGNU Vytvoření kvalitního, z hlediska nákladů přijatelného výrobku s co nejnižším negativním dopadem na ŽP. Nástroj preventivní strategie, který posuzuje dopad výrobku na ŽP v celém jeho životním cyklu a výsledky zahrnuje už do návrhu a konstrukce výrobku. Holistický přístup. Nástroj UR. V kompetenci podnikové sféry.

POSUZOVÁNÍ ŽIVOTNÍHO CYKLU VÝROBKU (LCA) Life cycle of a cup of coffee Zdroj: http://www.sustainability-ed.org.uk/pages/look4-1.htm

CO JE TO LCA? Je metoda posuzování environmentálních aspektů výrobku/služby ve všech stádiích života. Zdroj: http://www.ccaa.com.au/lca/lca/lca.php

CO JE TO ŽIVOTNÍ CYKLUS VÝROBKU? = po sobě jdoucí provázaná stádia výrobkového systému od získávání surovin nebo tvorby přírodních zdrojů ke konečnému zneškodnění. Tj.: těžba/získávání surovin, materiálu; doprava; výroba; použití/užití; odpad/recyklace. Zdroj: http://www.dantes.info/tools&methods/environmentalassessment/e nviro_asse_lca.html

Zdroj: http://www.cenia.cz/ C12572160037AA0F.nsf/$pid/CPRJ772CLGL5/$FILE/13Ticha_LCA.pdf

NORMY UPRAVUJÍCÍ LCA ČSN EN ISO 14040:2006 - Environmentální management - Posuzováni životního cyklu - Základy a osnova ISO/TS 14 044:2006 Environmentální management Posuzování životního cyklu Požadavky a směrnice ČSN ISO/TS 14047:2004 Environmentální management - Posuzování životního cyklu - Příklady aplikace ISO 14042 ČSN P ISO TS 14048:2003 Environmentální management - Posuzování životního cyklu- Formát dokumentace údajů ISO TR 14049:2000 Environmentální management Posuzování životního cyklu Příklady jak aplikovat ISO 14041 pro stanovení cíle a rozsahu inventarizační analýzy

VZNIK METODY LCA Přelomu 60. a 70. let. - USA -"Zdroje a profilová analýza z hlediska životního prostředí" - zaměřovala se na hodnocení výrobku z hlediska spotřeby energie a surovin. Počátek 80. let Evropa - zvýšená pozornost se věnovala obalové technice Přelom 80. a 90. let se při posuzování výrobku věnovala stále větší pozornost nejen vlivu výrobku na lidské zdraví, ale i jeho negativním vlivům na životní prostředí vůbec. V poslední době se rozšířil i pojem produkt.

FÁZE LCA stanovení cílů a vymezení rozsahu; provedení inventarizační analýzy; stanovení celkového negativního dopadu na životni prostředí; vyhodnocení návrhu na snížení negativního dopadu. Zdroj: http://www.aia.org/aiaucmp/groups/aia/documents/pdf/aiab082942.pdf

FÁZE I STANOVENÍ CÍLŮ A ROZSAHU Znamená přesné vymezení důvodu provádění metody ze strany zadavatele. Při definování cíle LCA musí být jednoznačně stanoveno: Zamýšlené použití Důvody pro vypracování studie Zamýšlené publikum Použití výsledků v porovnávacích tvrzeních přístupných veřejnosti Rozsah

FÁZE I STANOVENÍ CÍLŮ A ROZSAHU Na základě stanovení cíle se pak stanoví rozsah studie LCA. Rozsah studie LCA zahrnuje: Produktový systém, který má být zkoumán Funkci produktového systému Funkční jednotku Hranice systému Alokační přístupy Výběr kategorií dopadu Požadavky na údaje Předpoklady a omezení Typ kritického přezkoumání, je-li Typ a formát zprávy požadované pro studii

FÁZE II INVENTARIZAČNÍ ANALÝZA Jedná se o sběr vstupů a výstupů hodnoceného produktového systému Zdroj: http://www.cenia.cz/ C12572160037AA0F.nsf/$pid/CPRJ772CLGL5/$FILE/13Ticha_LCA.pdf

FÁZE II INVENTARIZAČNÍ ANALÝZA SBĚR ÚDAJŮ Údaje pro každý jednotkový proces uvnitř hranice systémů mohou být roztříděny do kategorií podle: Energetických a materiálových vstupů Produktů, koproduktů a odpadu Emisí do ovzduší, vody a půdy Ostatní environmentální aspekty

FÁZE II INVENTARIZAČNÍ ANALÝZA VÝPOČET ÚDAJŮ Po sběru údajů a výpočetních postupech, které zahrnují: ověření správnosti shromážděných údajů vztahu údajů k jednotlivým procesům přiřazení údajů k referenčnímu toku funkční jednotky je třeba vytvořit závěry inventarizace definovaného systému pro každý jednotkový proces a definovanou funkční jednotku produktového systému.

FÁZE III HODNOCENÍ NEGATIVNÍCH VLIVŮ NA ŽP Úkolem fáze III je určit velikost celkového negativního dopadu, jež posuzovaný životní cyklus způsobuje v ŽP. Jedná se o kvalitativní a kvantitativní zhodnocení všech negativních efektů. Klasifikace kvalitativní hodnocení. Efekty prvního a druhého řádu. Charakterizace kvantitativní hodnocení. Standardizace provádí se při charakterizaci, převod jednotlivých vlivů na společného jmenovatele pomocí přepočtových koeficientů. Normalizace stanovení hodnoty referenčních vlivů.

FÁZE III HODNOCENÍ NEGATIVNÍCH VLIVŮ NA ŽP KATEGORIE DOPADŮ Kategorie dopadů ze vstupů: Čerpání abiotických zdrojů Čerpání biotických zdrojů Kategorie dopadů z výstupů: Změna klimatu Poškození stratosférického ozónu Acidifikace Tvorba fotooxydantů Lidské zdraví toxicita Ekotoxicita Nutrifikace Elements of a full LCA Zdroj: http://www.tangram.co.uk/ti-lca_introduction.html

FÁZE IV INTERPRETACE ŽIVOTNÍHO CYKLU Určení vzájemného relativního významu všech získaných dílčích zátěží. Transparentnost postupu. Zdroj: http://www.alueurope.eu/?page_id=162

DĚKUJI ZA POZORNOST DOTAZY?