Tranziční péče o nemocné s neurogenním měchýřem ZDENĚK DÍTĚ ONDRÁŠ, 2018
Co je cílem tranziční (tranzitní) péče? Zjištění kontinuity zdravotní péče při přechodu pacienta z dětství do dospělosti Wood, D.: Adolescent Urology: developing lifelong care for congenital anomalies. Urology, 11, 2014, s.289-296.
Příklady tranziční péče v zahraničí Toronto Sick Kids Programme (nadační činnost, sponzoring, granty ) Adolescent Urology Unit of University College London Hospital (polostátní resp. státní organizace).
Tranzitní (tranziční) péče Congenital lifelong urology
Congenital lifelong urology Pracovní skupina ESPU/EAU - Ghent 2015 (P. Hoebeke, D. Wood) Vytvořit multidisciplinární týmy (urolog, neurolog, nefrolog, psycholog, gynekolog, sestra, sociální pracovník..) Zapojit a edukovat ambulantní urology Vytvořit standardy Postgraduální vzdělávání
A u nás?
?
Má tedy tranziční péče místo v urologii?
Tranziční péče v ČR - urologie V jednání ČUS koncepce dětské urol. Urologické centrální lůžkové pracoviště nejlépe s dětským urologickým oddělením (ať už součástí urologické kliniky, či součástí dětské chirurgie téže instituce) Regionální centra kooperující s ambulantními specialisty a centrálním pracovištěm. Personální složení rekonstrukční urolog, dětský urolog Koncentrace ambulantní péče do specializované poradny. Metodika předávání pacientů -
Tranziční péče o nemocné s neurogenním měchýřem
Vývoj dysfunkce Není možné predikovat podle vývoje neurologického postižení vývoj funkce močového měchýře(bauer, 1992) Negativní zvrat dysfunkce V prvních třech létech V pubertě
NMM v adolescenci _ Zhoršení RF Riziko (re)tetheringu míšního + Nárůst prostaty - zlepšení kontinence Estrogenizace maturace funkce DMC
Puberta a sfinkterické funkce Pokračující zhoršení sfinkterických funcí (jizvení, tethered cord, second look laminectomy, progresivní růst pacienta (22 %) Beze změn Reinervace zevního sfinkteru (8 %) (Bauer, 1991)
Dispenzarizace pacientů s NMM doporučené schema (Bauer, Austin, Rawashdeh, 2012) 0-3 roky 3-13 let 13-18 let 18 let <
NMM 0-3 roky 1. obobí zvýšeného rizika Rozhodnutí jestli ČIK a anticholinergika Kontrolní lab., UZ., UD za 3 měsíce Je-li stav stabil. - UZ á 6 měsíců - UD á 1 rok - Jsou-li zn postižení HMC - Izotopové vyšetření
NMM 3-13 let Klin., lab., UZ á 6 měsíců UDN při obtížích ( kontinence, neurol. ) u nás 1x ročně Při febrilní IMC VideoUDN a s odstupem ev. DMSA
NMM 13-18 let 2. období zvýšeného rizika Urychlení růstu zvýšené riziko TCS Kontrola při obtížích nebo klin., lab., UZ 1x ročně UDN u rizikových dětí á 1 rok
NMM 18 let < Dokončený růst Klin., lab., UZ kontrola, UDN již ne? Při obtížích (kontinence, IMC, neurol.) Klin., lab., UZ kontrola, (Video)UDN
Komplikace v dlouhodobém sledování Metabolické problémy Urolitiáza Postižení horních močových cest Chronická obstipace Onkologické onemocnění Hematuria-dysuria syndrom Erektilní dysfunkce
Metabolické problémy Po ileální augmentaci hyperchloremická metabolická acidoza B 12 deficit Po gastrocystoplastice Hypochloremická alkaloza
Urolitiáza a NMM Incidence 18-30 % (Hendren 1991, Blythe 1992) Nejčastěji cystolitiáza Nejčastěji struvit Snížená mobilita IMC Dekalcinace skeletu Přítomnost hlenu v moči u augmentovaných pacientů Metabolická porucha
Sekundární vezikoureterální reflux a NMM Incidence 4-5% celkově Incidence 30-40% v rizikové skupině (DSD) (Bauer, 1984)
Chronická obstipace a NMM Kolorektální motilita Anorektální senzace Sfinkterické funkce Bowel bladder dysfunction ( BBD, DES)
Onkologická rizika v dlouhodobém sledování Obecné riziko 4,5% augment. pacientů NMM 2% Medián výskytu po augmentaci 32 r. (22-52 r.)
Hematuria-dysuria syndrom Po gastrocystoplastice HCl Chronická iritace, bolest, hematurie
MMK a sexuální funkce Nejčastější příčina erektilní dysfunkce (ED) mezi VVV. Závažnost ED úměrná závažnosti neurologického deficitu. Normální sexuální apetence
Erektilní dysfunkce u pacientů s NMM Diamond et all., 1986: 70% pac. s uspokojivou erekcí Erekce u všech pacientů se zachovaným anokutánním reflexem. Erekce pouze u 12% pac. s vysokým míšním postižením.
Erektilní impotence (EI) podle charakteru míšní leze 95% pacientů s kompletní lezí horního motoneuronu může mít erekci 25% pacientů s lezí dolního motoneuronu může mít erekci (Bors, Comarr, 1971). 90-95% pacientů v obou skupinách s inkompletní lezí míchy
Prognóza neurogenních dysfunkcí. Pozitivní efekt léčby 80-90% pacientů (inkontinence, hyperaktivita, stav HMC).
Závěr Urodynamické nálezy nemusí korelovat s neurologickým stavem pacienta. Dominuje neurologický obraz reteteheringu. Retethering není vždy indikací k neurochirurgické léčbě. Děti v tomto věku je nezbytné urologicky sledovat i při dlouhodobě stabilizovaném průběhu. Algoritmus sledování individuálně podle vývoje symptomů. Problémem zůstává zajištění dispenzarizace pacienta po přechodu do dospělosti.
Závěr Správně nastavená tranzitní péče zajišťuje kvalitní komplexní péči do dospělosti. Snižuje riziko komplikací, zlepšuje life-expectancy a integraci do společnosti Doposud nedostatečně fungující Potřeba vytvoření centrálního a regionálních pracovišť zdravotnických týmů Metodika předávání pacientů Edukace ambulantních specialistů
Děkuji za pozornost