Evropský parlament v kostce

Evropský parlament v kostce Obsah 1) EP... 2 Činnost Evropského parlamentu... 2 Pravomoci Evropského parlamentu... 2 Jak ovlivňuje Evropský parlament vztahy Evropské unie s vnějším světem?... 3 Počet členů EP... 3 Funkční období EP... 4 Platy poslanců EP... 4 Váhy členských států v EP... 4 Mandát poslance EP... 4 2) Politická realita EP... 5 Europoslanci z ČR ve výborech EP... 5 Politické skupiny v EP... 5 Fungování politických skupin v EP... 5 Politické skupiny v současném EP... 6 3) Volby do EP... 9 Volby do EP 2009... 9 Volby do EP 2009 v České republice... 9 Kandidáti do EP... 9 Princip voleb do EP... 9 Právo volit do EP... 9 4) Evropané a EP... 10 Proč volit poslance do EP?... 10 Volební účast ve volbách do EP... 10 Důvěru v EP v zemích EU... 10 Významná témata při volbách do EP 2009... 11 Výsledky voleb do EP v roce 2004 v ČR... 11

1) EP Činnost Evropského parlamentu V Evropském parlamentu pracuje 17 stálých výborů, mezi něž patří např. výbor pro zahraniční věci, výbor pro rozpočet, zemědělství, hospodářské a měnové otázky, výbor pro práva žen, výbor pro svobody a práva občanů, životní prostředí, záležitosti regionů. Evropský parlament může ustavit dočasné výbory k projednání otázek, jež zasluhují zvláštní pozornost. Evropský parlament zasedá každý rok asi 12 týdnů ve Štrasburku (Francie). Většina práce, tj. práce ve výborech, se uskutečňuje v Bruselu Evropskému parlamentu pomáhá v jeho práci sekretariát, který odpovídá za tlumočení jednání a překládání dokumentů do 23 oficiálních jazyků Evropské unie. Pravomoci Evropského parlamentu Evropský parlament má tři základní pravomoci: legislativní, rozpočtovou a kontrolní. Legislativní pravomoc: EP se účastní legislativní činnosti Evropské unie podle stanovených procedur, a to podle konzultační procedury, procedury spolupráce, procedury\ souhlasu a procedury spolurozhodování. Evropský parlament spolu s Radou EU schvaluje nebo odmítá legislativu Evropské unie, a schvaluje její dodatky a změny. Ve srovnání s národními parlamenty jsou pravomoci EP méně významné. Rozpočtová pravomoc: rozpočet EU vyžaduje souhlas Evropského parlamentu. Kontrolní pravomoc: Evropský parlament dohlíží na činnost Unie, schvaluje jmenování členů Evropské komise a ostatních orgánů Unie. Může interpelovat Radu EU a Komisi EU. Má právo organizovat slyšení členů Evropské komise před jejich jmenováním a právo odvolat celou Evropskou komisi. Pravomoci Evropského parlamentu se zvyšují s každou změnou smluv o Evropské unii. V důsledku toho v současné době většina nové legislativy v členských státech je přijímána na základě evropské legislativy, na jejímž schvalování se Evropský parlament podílí.

Jak ovlivňuje Evropský parlament vztahy Evropské unie s vnějším světem? Evropský parlament projednává a zaujímá stanovisko k otázkám, které se týkají vztahů Evropské unie s nečlenskými zeměmi a mezinárodními organizacemi. Evropský parlament se např. vyjadřuje k rozpočtu o unijní zahraniční pomoci, která je svým rozsahem největší ve světě. Na projekty zahraniční pomoci vydává EU měsíčně přes miliardu EUR. Evropský parlament je významnou institucí Evropské unie. Je jediným přímo voleným orgánem Evropské unie. Sídlí ve Štrasburku, který je pokládán za město francouzskoněmeckého usmíření; zde se také v březnu 1958 poprvé sešel. Pracoviště má EP též v Bruselu a Lucemburku. Evropský parlament zastupuje občany Evropské unie na rozdíl od Rady ministrů, která zastupuje vlády členských států EU. Počet poslanců závisí na počtu obyvatel každé členské země EU. V roce 2009 bude Českou republiku v EP zastupovat 22 poslanců, Německo 99 poslanců a Maltu 5 poslanců. Evropský parlament je jediným orgánem Unie, který zasedá a jedná veřejně. Na rozdíl od národních parlamentů se většina důležitého pracovního programu poslanců EP neodehrává na plénu, ale ve výborech. Jednání, stanoviska a rezoluce Evropského parlamentu jsou zveřejňovány v Úředním věstníku Evropské unie. Počet členů EP Evropský parlament je poměrně velkým tělesem, v současné době má 785 členů. Pro srovnání: dolní komora britského parlamentu má 646 poslanců, německý spolkový sněm (Bundestag) 414 a italská Camera dei Deputati 630 poslanců. Ve volbách v červnu 2009 bude zvoleno 736 poslanců Evropského parlamentu. Počet poslanců Evropského parlamentu se změní po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost. Lisabonská smlouva stanoví počet poslanců EP na 751. Na jedné straně některé státy jako Slovinsko nebo Malta získají navíc jedno poslanecké místo a na druhé straně počet poslanců zastupujících Německo se sníží o tři. Tato úprava bude platit od roku 2014. Ve světě neexistuje podobný zákonodárný sbor pracující s tak velikou jazykovou růzností. Po rozšíření na 27 členských států pracuje s 23 oficiálními jazyky.

Funkční období EP Volby do Evropského parlamentu se konají každých pět let. První přímé volby do EP se konaly v červnu 1979 v devíti členských státech Evropského společenství Belgii, Francii, Itálii, Lucembursku, Holandsku, SRN, Dánsku, Irsku a ve Velké Británii.Do roku 1979 byly volby do Evropského parlamentu nepřímé, poslance EP jmenovaly parlamenty jednotlivých členských států. Platy poslanců EP V současné době mají členové Evropského parlamentu stejný plat jako členové jejich národních parlamentů. V důsledku toho např. italský poslanec EP má čtyřikrát vyšší plat než jeho španělský kolega a téměř čtrnáctkrát vyšší než poslanec z některé nové členské země Unie. Od roku 2009 budou mít poslanci EP stejný stálý plat, který se bude rovnat 38,5% základního platu soudce Evropského soudního dvora. V roce 2005 základní měsíční plat soudce tohoto dvora činil 7 015 EUR. Váhy členských států v EP Při volbách do Evropského parlamentu se neuplatňuje zásada rovnosti hlasů občanů Evropské unie. Zvýhodněni jsou občané malých a středně velkých států. Ve volbách v roce 2009 bude SRN zastoupena v EP 99 poslanci, jeden německý poslanec bude zastupovat 829 tisíc obyvatel SRN, a na druhé straně Lucembursko bude zastoupeno šesti poslanci, přičemž lucemburský poslanec EP bude zastupovat pouze 72 tisíc obyvatel. V praxi to znamená, že hlas občana EU z Lucemburska bude mít EP větší váhu než hlas německého občana EU. V České republice, kde se volí 22 poslanců EP, připadne v roce 2009 na jeden mandát přibližně 468 tisíc obyvatel, na Slovensku, kde se volí 13 poslanců EP, okolo 415 tisíc obyvatel. Mandát poslance EP Mandát poslanců Evropského parlamentu je volný. V zásadě není přípustné, aby poslanec EP byl zároveň poslancem zákonodárného sboru státu, kde byl zvolen i do Evropského parlamentu. Mandát poslance Evropského parlamentu není slučitelný s funkcí ministra členského státu Evropské unie, člena Evropské komise, člena Evropského soudního dvora a úředníka v institucích Evropské unie.

2) Politická realita EP Europoslanci z ČR ve výborech EP Po volbách do EP v roce 2004 byli čtyři čeští europoslanci zvoleni na první polovinu mandátu do pozic místopředsedů jednotlivých výborů. Pro druhou část volebního období kandidovalo do vedoucích pozic ve výborech pět Čechů. Nejúspěšnější byl Miroslav Ouzký (EPP-ED), který předsedá výboru pro životní prostředí; do místopředsednických pozic byli zvoleni Libor Rouček (PES, zahraniční věci), Petr Duchoň (EPP-ED, rozpočtová kontrola), Zuzana Roithová (EPP-ED, vnitřní trh a ochrana spotřebitelů), a Miloslav Ransdorf (GUE/NGL, průmysl, výzkum a energetika). Politické skupiny v EP Většina poslanců EP patří k jedné z parlamentních politických skupin. Politická skupina musí mít nejméně 19 členů aspoň z pěti členských států. Podle Jednacího řádu Parlamentu je dále nutné, aby do jednotlivých politických skupin vstupovali poslanci EP, kteří mají stejnou nebo podobnou politickou orientaci. Čím početnější je politická skupina, tím více fondů pro svou činnost získává, tím více klíčových politických míst ve výborech obsazuje a tím větší časový prostor má při debatách v plénu. Vzhledem k tomu, že v současné době žádná z politických skupin nemá v EP většinu, je nutno pro schválení legislativy získat podporu několika politických skupin. Fungování politických skupin v EP V čele politických skupin stojí předseda a jejich činnost řídí předsednictvo. Poslanci EP v jednotlivých skupinách vytvářejí tzv. národní delegace. Administrativní chod politických skupin zajišťují jejich sekretariáty, které jsou součástí organizační struktury sekretariátu Parlamentu. Politické skupiny mají výlučné právo navrhovat kandidáty pro volbu předsedy, místopředsedů a kvestorů Parlamentu. Na základě dohody mezi jednotlivými politickými skupinami dochází také ke jmenování členů jednotlivých výborů, podvýborů a meziparlamentních delegací. Mezi další pravomoci patří i předkládání návrhů doporučení Radě a návrhů při jednání Evropského parlamentu.

Politické skupiny v současném EP Od poloviny listopadu 2007 existuje v Evropském parlamentu celkem sedm politických skupin a nezařazení poslanci. 1. Skupina Evropské lidové strany-evropských demokratů (EPP-ED) Evropská lidová strana-evropští demokraté (EPP-ED) je nejsilnější politickou skupinou v Evropském parlamentu. Má 277 poslanců konzervativního a křesťansko-demokratického zaměření. Nynějšími členy této skupiny jsou např. německá Křesťansko-demokratická unie/křesťanskosociální unie (CDU/CSU), britská Konzervativní strana a španělská Lidová strana. Českou republiku reprezentuje devět poslanců za Občanskou demokratickou stranu (ODS), tři za Sdružení nezávislých kandidátů-evropští demokraté (SNK-ED) a dva poslanci za Křesťanskou a demokratickou unii-československou stranu lidovou (KDU-ČSL). Předsedou EPP-ED je od ledna 2007 francouzský poslanec Parlamentu Joseph Daul. Úvahy o vytvoření nové frakce občanských demokratů a britských konzervativců Britští konzervativci a také občanští demokraté nesdílejí některé hodnoty EPP-ED, zejména v otázce směřování politické integrace Unie. Cítí se také opomíjeni při vypracovávání strategických dokumentů EPP-ED. Proto se představitelé obou stran dohodli na vytvoření nové frakce v Evropském parlamentu, k níž má dojít po volbách v červnu 2009. Podle pravidel pro vznik nové politické skupiny však poslanci za britské konzervativce a občanské demokraty sami politickou skupinu vytvořit nemohou. Spekuluje se o polské straně Právo a spravedlnost (PiS), španělské Lidové straně či o švédské Umírněné koaliční straně. 2. Skupina Evropské strany sociálně demokratické (PES) Skupina Strany sociálních demokratů byla do roku 1999 nejsilnější politickou skupinou v Evropském parlamentu. Nyní je s 218 poslanci druhou největší skupinou. Na rozdíl od EPP- ED je názorově kompaktnější a podporuje současnou podobu evropské integrace. Mezi důležité členské strany PES patří britská Labouristická strana, německá Sociálnědemokratická strana (SPD), francouzská Socialistická strana a španělská Socialistická a dělnická strana (PSOE). Českou republiku v této skupině zastupují dva poslanci za Českou stranu sociálně demokratickou (ČSSD). Předsedou PES je Martin Schulz.

3. Skupina Aliance liberálů a demokratů pro Evropu (ALDE) Skupina Aliance liberálů a demokratů pro Evropu (ALDE) zaujímá v Evropském parlamentu třetí nejsilnější pozici. ALDE navazuje na předchozí liberální uskupení Parlamentu. Skupinu tvoří 106 poslanců EP. Mezi významné národní strany patří britští liberální demokraté, německá Svobodná demokratická strana (FDP), Svaz pro francouzskou demokracii (UDF) a rumunská Národní liberální stranu (PNL). Česká republika nemá v této politické skupině zastoupení. Předsedou ALDE je Graham R. Watson. 4. Skupina Zelených a Evropské svobodné aliance (Zelení/EFA) Politická skupina Zelených a Evropské svobodné aliance vznikla v červenci 1999. Tvoří ji strany, které prosazují ochranu životního prostředí v politické oblasti (zelení), a zástupci stran národů bez státu, tzv. regionalisté. Skupinu tvoří 42 poslanci. K významným členským národním stranám této skupiny patří německé Spojenectví 90/Zelení a francouzští Zelení. Česká republika nemá v této skupině zastoupení. V čele skupiny stojí předseda Daniel John-Bendit a předsedkyně Monica Frassoni. 5. Skupina Konfederace evropské sjednocené levice a Severské zelené levice (GUE /NGL) Skupinu tvoří převážně komunistické a postkomunistické strany. Je výrazně levicově orientována. Považuje evropskou integraci za kapitalistický projekt, který vede ke zvyšování rozdílů mezi bohatými a chudými sociálními vrstvami společnosti a posilování moci velkých firem. Zaměřuje se na podporu udržitelného rozvoje a ochranu životního prostředí, sociálních práv a kulturní rozmanitost. Mezi významné členské národní strany patří Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM), dále německá Strana levice, švédská Levicová strana a Komunistická strana Francie. Skupinu tvoří 41 poslanců. Předsedou skupiny GUE/NGL je Francis Wurtz.

6. Skupina Nezávislost a demokracie (IND/DEM) Skupina Nezávislost a demokracie vznikla v červenci 2004. Sdružuje kritiky EU, euroskeptiky a eurorealisty. Od svého vzniku je provázena nejednotností a vnitřními rozpory. Skupinu tvoří 24 poslanci z devíti členských zemí Evropské unie. Mezi významné národní strany patří Strana nezávislosti Spojeného království, která prosazuje vystoupení Spojeného království z Evropské unie. Českou republiku reprezentuje v této skupině Vladimír Železný, jenž je také členem vedení skupiny. V čele IND/DEM jsou dva předsedové Jens-Peter Bonde a Nigel Farage. 7. Skupina pro Evropu národů (UEN) Poslanci sdružení v této skupině jsou evropské integraci jako celku nakloněni, ale kritizují přenášení suverenity z národních států na nadnárodní úroveň. Skupina podporuje větší spolupráci se Spojenými státy. Skupinu tvoří 44 poslanců EP. Mezi významné národní strany patří italská Národní aliance, Liga polských rodin, polské Právo a spravedlnost a Sebeobrana. Česká republika v této skupině nemá zástupce. Předsedou je Brian Cowley a předsedkyní Cristiana Muscardini. 8. Nezařazení poslanci (NI) Do této skupiny patří poslanci, kteří nejsou členy žádné politické skupiny v Evropském parlamentu. Z tohoto důvodu není jejich postavení v EP příliš silné. Skupinu tvoří 29 poslanců EP. Českou republiku ve skupině zastupuje Jana Bobošíková. 9. Skupina Identita, tradice a suverenita (ITS) - v listopadu 2007 zanikla Skupina Identita, tradice a suverenita vznikla krátce po vstupu Bulharska a Rumunska do Evropské unie 15. ledna 2007 a zanikla v důsledku vnitřních sporů v listopadu 2007. Členy ITS byli poslanec bulharské strany Národní svaz Útok, pět poslanců za Stranu velkého Rumunska (PRM), jeden poslance za rakouskou FPÖ, tři poslanci za Vlámský blok, sedm poslanců za francouzskou Národní frontu, jeden poslanec italského FT, Alessandra Mussolini z italské a jeden britský poslanec zvolený za Stranu nezávislosti Spojeného království (UKIP). Předsedou skupiny se stal Bruno Gollnisch z francouzské Národní fronty a generálním tajemníkem ideolog rakouské strany Svobodných Andreas Moelzer. Díky vnitřním neshodám se skupina ITS v polovině listopadu 2007 rozpadla.

3) Volby do EP Volby do EP 2009 Ve dnech 4. až 7. června 2009 se budou konat ve všech 27 členských státech Evropské unie volby 736 poslanců Evropského paramentu. Právo volit do Evropského parlamentu (EP) má 375 milionů evropských občanů. Volby do EP 2009 v České republice V České republice se hlasování uskuteční 5. a 6. června 2009; bude voleno 22 poslanců EP. Kandidáti do EP Do Evropského parlamentu může kandidovat každý občan ČR, který je způsobilý k právním úkonům a dosáhl věku alespoň 21 let a za určitých podmínek (volitelnost v zemi původu, alespoň 45 dní v evidenci obyvatel ČR) i občan jiného státu Unie. Princip voleb do EP V červnu 2009 budou voliči z 20 států Unie, a to včetně České republiky a Slovenska, volit v celostátním volebním obvodě. V České republice se jedná o odlišnost ve srovnání s volbami do Poslanecké sněmovny, při nichž se volí v rámci krajských volebních obvodů. V Belgii, Francii, Irsku, Itálii a ve Velké Británii budou voliči hlasovat v krajských obvodech, Německo a Polsko používá hybridní systém. Kvorum pro získání mandátu poslance do EP za jednotlivou stranu je v České republice 5% odevzdaných hlasů. Stejné kvorum se uplatňuje na Slovensku, v Německu, Maďarsku, Litvě, Polsku a ve Francii. Švédsko a Rakousko mají kvorum 4 % a Řecko 3 %. Právo volit do EP Každý občan Evropské unie po dosažení 18 roku věku má právo volit ve volbách do Evropského parlamentu v členském státu, v němž pobývá za stejných podmínek jako státní příslušníci tohoto státu. Občanem Evropské unie je každá osoba, která má státní příslušnost členského státu Unie. Mezi právy občanů Unie je mimo jiné právo volit poslance do EP.

4) Evropané a EP Proč volit poslance do EP? Evropský parlament má velký vliv na život občanů Evropské unie. Evropská legislativa, na jejíž tvorbě se poslanec podílí, významně ovlivňuje legislativu členských států. Většina zákonů schvalovaných v národních parlamentech realizuje legislativní akty (směrnice) schválené Evropským parlamentem. V tomto ohledu je role europoslance větší než role poslance národního parlamentu. Členové Evropského parlamentu zastupující občany Evropské unie mají velké pravomoci - mohou evropskou legislativu schválit, doplnit nebo odmítnout. Ano, do jisté míry. Poslanec zvolený hlasem jednotlivých voličů se podílí na tvorbě evropské legislativy, a tím i legislativy národní. Podle platných pravidel evropskou legislativu navrhuje Evropská komise a legislativní návrhy jsou při projednávání v Evropském parlamentu zpravidla doplňovány či upravovány. Schválení Evropského parlamentu zatím nepodléhá veškerá evropská legislativa, ale po vstupu Lisabonské reformní smlouvy v platnost se podstatně rozšíří počet oblastí, kde bude mít Evropský parlament roli spolurozhodujícího orgánu. Volební účast ve volbách do EP Volební účast při volbách do Evropského parlamentu bývá obvykle nižší než účast ve volbách do národních zákonodárných sborů. Při volbách do EP v roce 2004 se účast pohybovala od 17,0 % oprávněných voličů na Slovensku po 90,8% v Belgii. Při hodnocení volební účasti je však nutno brát v úvahu, že v Belgii, Lucembursku a na Kypru je účast ve volbách povinná. Ve volbách do EP v roce 2004 malou účast vykazovaly především nové členské země Evropské unie. Důvěru v EP v zemích EU Při průzkumech veřejného mínění prováděných Eurostatem v zemích EU na podzim 2008 důvěru v EP mělo 51% dotázaných. Největší důvěru v EP zaznamenali sociologové na Slovensku (70 %), i Česká republika byla nad unijním průměrem důvěry (58 %). Z těchto údajů lze usuzovat na vysoké mínění Slováků a Čechů o významu a roli Evropského parlamentu. Zatímco v roce 2004 se v ČR zúčastnilo voleb do EP pouze 28% oprávněných voličů, a na Slovensku dokonce necelých 17%, v roce 2009 lze očekávat větší účast. Podle průzkumu

CVVM by se v březnu 2009 zúčastnilo v ČR voleb do EP 49% oprávněných voličů, 36 % se vyjádřilo záporně, ostatní nevěděli. Významná témata při volbách do EP 2009 Zvlášť organizovaný výzkum Eurobarometru v dubnu 2009 naznačuje, že volby do Evropského parlamentu budou soustředěny především na ekonomicko-sociální otázky. Ekonomický růst považuje za důležité téma voleb více než polovina dotázaných občanů Evropské unie (51%), nezaměstnanost 49 %, inflaci a kupní sílu 41 %, penze 37 %. Výsledky voleb do EP v roce 2004 v ČR Při volbách do EP v roce 2004 dominovala Občanská demokratická strana (ODS) získala 30% hlasů, následována Komunistickou stranou Čech a Moravy (KSČM 20%) a Sdružením nezávislých kandidátů a Evropských demokratů (SNK-ED 11%) a lidovci (KDU-ČSL 9,6%). Sociální demokraté (ČSSD) se se ziskem necelých 9% hlasů umístili na 5. místě. Českým europoslancům v současné době náleží 24 míst v Evropském parlamentu: 9 ODS, 6 KSČM, 3 SNK-ED, 2 KDU-ČSL, 2 ČSSD a 2 Nezávislí.