Vývoj pravidel dle sportovního karate

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU Vývoj pravidel dle sportovního karate Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: PhDr. Radim Pavelka, Ph.D. Vypracoval: Aleš Kratochvíl Praha, září 2013

Prohlašuji, že jsem závěrečnou (diplomovou) práci zpracoval samostatně a že jsem uvedl všechny použité informační zdroje a literaturu. Tato práce ani její podstatná část nebyla předložena k získání jiného nebo stejného akademického titulu. V Praze, dne podpis diplomanta

Evidenční list Souhlasím se zapůjčením své diplomové práce ke studijním účelům. Uživatel svým podpisem stvrzuje, že tuto diplomovou práci použil ke studiu a prohlašuje, že ji uvede mezi použitými prameny. Jméno a příjmení: Fakulta / katedra: Datum vypůjčení: Podpis:

Poděkování Chtěl bych tímto poděkovat vedoucímu diplomové práce PhDr. Radimu Pavelkovi, Ph.D. za podporu, cenné rady a připomínky, které mi poskytl při řešení práce a za dohlížení nad průběhem jejího vzniku. Dále všem, kteří mi poskytli odborné rady a s mou prací mi pomohli.

Abstrakt Název: Vývoj pravidel dle sportovního karate Cíle: Cílem práce bylo zaměřit se na vývoj karate ve světě od jejího vzniku až do dnešní doby. Hlavním cílem této práce bylo zmapovat pravidla karate, od vzniku sportovního karate v Japonsku po rozšíření do celého světa až po jeho současný stav. Určit průběh změn v pravidlech a porovnat je s ostatními světovými asociacemi karate. Prezentovat hlavní osobnosti, které se zasloužili o vývoj pravidel ve sportovním karate. Metody: V této práci byla použita metoda historického výzkumu, sběr sekundárních dat. Jednalo se o archivní data, úřední dokumenty i virtuální data. Udělat přehledný vývoj událostí a klíčových dat i osobností. Výsledky: Výsledek nám ukázal, jaké hlavní směry karate vznikly na půdě Japonska, dále historický vývoj pravidel karate, jejich hlavní rozdíly v kumite mezi světovými organizacemi karate. Klíčová slova: karate, kumite, pravidla, Šótókan, Gódžú rjú, Šitó rjú, Wadó rjú, Kjókušinkai rjú

Abstract Title: The evolution of rules based on sports karate Objectives: The aim of this thesis was the genesis of karate in the world from its very begining until today. The main focus was to chart the rules of sports karate from its birth in Japan up to its expansion to the whole world and its present-day s condition; to define the process of changes in the rules and to compare them with other karate s Associations. This thesis also presents the major personalities who have contributed to the sports karate s rules. Methods: The methods used in this thesis are historical research and collection of secondary data such as archive data, official documents and also virtual data. The aim was to create comprehensible evolution chart and to present key data and personalities. Results: The results present the principal directions of karate which originated in Japan and also the evolution of karate s rules and their main differencies in kumite among the world s karate s Associations. Keywords: karate, kumit, rules, Shotokan-ryu, Goju-ryu, Shito-ryu, Wado-ryu, Kjokushinkai

Obsah Seznam zkratek... 8 1. Úvod... 10 2. Současný stav bádání... 11 3. Cíle, úkoly a metodika práce... 17 3.1 Cíle... 17 3.2 Úkoly... 17 3.3 Metodika práce... 17 4. Deskriptivně analytická část... 19 4.1 Vznik a vývoj karate ve světě... 19 4.2 Styly karate a jejich vývoj... 25 4.2.1 Šótókan, Šótókan rjú... 27 4.2.2 Gódžú rjú a Gódžú kai... 27 4.2.3 Šito rjú... 28 4.2.4 Wadó rjú... 29 4.2.5 Kjókušinkai... 30 4.3 Pravidla karate... 31 4.3.1 Začátek vývoje pravidel bojového umění... 31 4.3.2 Pravidla podle vývoje karate... 32 4.3.3 Pravidla etického kodexu v karate... 38 4.3.4 Sportovní karate... 43 4.3.5 Pravidla ve sportovním kumite... 44 4.4 Pravidla jednotlivých světových asociací karate... 49 4.4.1 WKF - Word Karate Federation... 49 4.4.2 JKA Japan Karate Association... 54 4.4.3 ITKF International Traditional Karatate Federation... 58 4.4.4 SKIF - Shotokan Karate-do International... 62 4.4.5 WKO - World Karate organization (Shinkyokushin)... 66 4.4.6 Porovnání pravidel... 70 5. Závěr... 78 Použité zdroje... 81 Seznam příloh... 84 7

Seznam zkratek AAFK AKO ČABK ČASK ČATK ČKBU ČSJ ČTO ČSKe ČUBU ETKF EKU FAJKO FSKA IAKF IKO IKU ITKF IOGKF JKA MOV RBKA SJK SKIF SKP SZJ STO American Amateur Federation Karate Česká Asociace Šinkyokušin Česká Asociace Budo Karate Česká Asociace Shorin-ryu Česká Asociace Tradičního Karate Česká Komise Bojových Umění Český Svaz Juda při České tělovýchovné organizaci Český Svaz Karate Česká Unie Bojových Umění Europe Traditional Karate Federation Europe Karate Union Federation of all Japan Karate Organisation Funakoshi Shotokan Karate Association International Amateur Karate Federation International Karate Organization Ójamas Karate International Karate Union International Traditional Karate Federation International Okinawa Goju-ryu Karate Federation Japan Karate Association Mezinárodní Olympijský výbor Ryukyuden Bujutscu Karatedó Association Svaz Juda a Karate Shotokan Karate International Federation Sportovní klub policie Slovensky Zvaz Juda pri Slovenské telovýchovne organizaci 8

WKF WUKO World Karate Federation World Union Karate Organization 9

1. Úvod Karate je jedno z nejstarších a nejkomplexnějších bojových umění světa, které úspěšně přešlo do moderní doby. Skutečným cílem karate není jen vyhrát boj nebo soutěže, ale spíše vnímat životní pravdu, získat sebedůvěru a spoléhat na sebe sama. Je to bojové umění neužívající zbraní, vyžadující tvrdý, přísný trénink, rozvíjející velkou fyzickou sílu. Karate se liší od mnoha podobných snah důrazem na duchovní a mentální růst, na zralost osobnosti. Jak se žák stává fyzicky silnější a technicky dovednější, rozvíjí sebedůvěru, která transformuje jeho vztahy k lidem. Původní účel karate byl vždy velmi vážný, byla to potenciální záležitost života a smrti. Prostředkem boje bylo vycvičené, silné a poddajné tělo. S rozvojem palných zbraní role člověka v boji v tomto smyslu poklesla, ale současně tato stará umění přetrvala a rozšířila se do světa pro své přínosy do oblasti pečování o zdraví, fyzického rozvoje, mentálního rozvoje i do oblasti branné. Abychom pochopili Karate, musíme znát půdu, ze které vzešlo a vlivy které je formovaly. Země původu je Japonsko, ostrov Okinawa, ale kořeny má z bojových umění z Dálného východu z Číny a sousedních zemí. V současnosti existuje několik set směrů Karate, z nichž je možné asi deset považovat za hlavní. Příčina této rozrůzněnosti je v tom, že každý styl odráží zkušenosti, osobnosti a znalosti jednotlivých mistrů karate. V této práci bych chtěl uceleně a přehledně popsat historii karate a jeho současné využití. Od jeho vzniku v Japonsku po rozšíření do celého světa a okolnosti, které tento vývoj provázely. Vytknout hlavní osobnosti a jejich zásluhy o rozšíření karate mezi veřejnost a utváření jednotlivých stylů. Dále bych chtěl popsat vývoj pravidel karate od jejich vzniku až po současnost. Jaké změny v pravidlech během času proběhly. Porovnat pravidla podle největších svazů ve světě a objektivně poukázat na rozdíly mezi nimi. Jaké mají pravidla vliv na karate jako sportovní disciplínu a jak na tradiční karate. 10

2. Současný stav bádání Na konci 20. století karate prošlo rozsáhlými změnami, mající silný vliv na charakter bojového umění. V současné době dochází k dynamickému rozvoji karate jako sportovní disciplíny snažící se dostat na olympiádu. Předpokladem je, že karate čeká v budoucnu ještě další rozmach nejen u nás, ale i ve světě. Popularita narůstá u nás v české republice, ale i v zemích na ostatních kontinentech světa. Původně bylo karate prezentováno v Japonsku na vysokých školách jako jeden z vyučovacích předmětů. Jeho oblíbenost gradovala po celém Japonsku a to mělo za následek vznik sportovní formy karate, kterou veřejnost velmi žádala. Karate lze dnes členit podle náhledu a využití do třech skupin a to: jako sebeobrana, jako sport, nebo cesta k mentálnímu a fyzickému zdokonalení. Pro většinu lidí na tomto světě je karate určené hlavně pro sebeobranu vyučované ve sportovních klubech, školách, ale i v ozbrojených složkách jako jsou policie ČR a armáda ČR. Založení sportovního karate mělo nezbytnou souvislost s vývojem pravidel. Zasloužili se o to japonští mistři karate, jejichž hlavní záměr byl vznik soutěžní formy karate (kumite, kata), jejich rozšíření do všech zemí světa s cílem, aby byla dodržována tradiční forma karate. Hlavním zakladatelem a otcem tradičního karate byl mistr G. Funakoši. V jeho díle Karatedó: má životní cesta (1993) se karate ukazuje od jeho vzniku na ostrově Okinawa, kde vznikaly různé druhy karate. V dávné době byl na ostrově zákaz používání jakýchkoliv zbraní. To mělo za následek začátek vzniku bojového umění karate tehdy nazývané okinawate. Toto bojové umění ukázalo, jak se bránit bez použití zbraně. I samotný název kara - te znamenají v překladu dvě slova a to volná ruka. Byl to jediný způsob, který chránil obyčejný lid před případným nebezpečím. Autor se dále zmiňuje o svých mistrech Anka Itosu a Anka Azatoa, kteří měli na něj velký vliv a tím i na budoucí podobu karate. G. Funakoši učil karate v jeho tradiční formě. Nasazení, vytrvalost, skromnost, pozitivní vliv na zdraví člověka při trénování to jsou ideje mistra, které si přál, aby byly dodržovány a respektovány. Jako dalšího autora knih zabývající se hlavně tématem sportovní karate je mistr M.Nakajama(1994). On byl nejvýznamnější průkopníkem moderního pojetí karate. Byl profesorem tělesné výchovy na univerzitě Takušoku v Japonsku a napsal knihu Dynamické karate. V úvodu knihy píše o historii karate, podrobně a jasně vysvětluje 11

všechny techniky. Ilustrace je prezentována za použití fotografií se všemi potřebnými detaily, které uchazeč může jasně vidět a pochopit tak podstatu technik. Kniha odhaluje velikou zkušenost mistra jednak jako soutěžícího karatisty, ale i jako významného učitele, trenéra. Velmi podrobně popisuje a ilustruje správné provedení pohybů v hlavních krytech, úderech a kopech. Ve své době uvádí i použití filmové kamery se stroboskopem s časem záblesku 1/10000 s, což umožňuje zachytit přesně velmi rychlé pohyby, které by jiná běžná kamera nebyla schopna natočit. Neměl bych opomenout na soubor knih, které mistr napsal: Best Karate1- Souhrnný přehled, Best Karate 2 - Základy, Best Karate 3 Kumite 1, Best Karate 4 Kumite 2 a Best Karate 5-11. Best Karate 1 nám předkládá a popisuje základní pravidla, jež musí být dodržována při cvičení kata nebo při uplatňování technik v kumite. Kromě toho poukazuje na fyzické a fyziologické principy, o něž se karate opírá: zdroje a koncentrace síly, postavení, vzhled, stabilita a technika, pohyb všemi směry a také nejdůležitější aspekty tréninku. Autor shrnul všechny svoje zkušenosti, které ve své bohaté praxe nashromáždil. Best Karate 2 se zabývá hlavně prací boků. Všechny pohyby vycházejí právě z nich. Síla a energie následující z úderů a kopů je závislá na správném provedení pohybů a rotací boků. Metodicky jsou rozebrány důležité pohyby s velkou pečlivostí a důrazem na správné metody trénování. Best Karate 3 Kumite 1 a Best Karate 4 Kumite 2 jsou knihy, které na sebe navazují a specializují se na význam a výuku kumite. Od základních forem nácviku jako je gohon kumite, sanbon kumite, kihon ippon kumite až po jiyu kumite, což je vlastně volný zápas. V Best Karate 4 - Kumite 2 se více zabývá prací vnitřní energie (kime) používané při obraně a útoků ve volném zápase, za použití krytů, úderů a kopů. Best Karate 5 11 je precizně a podrobně rozebráno dvacet čtyři kat od základních kat až po mistrovské. Autor popisuje, co skutečně znamená kata, jaký mají smysl a jak je cvičit. Metodicky jsou analyzovány a rozkresleny detailně všechny kata ad začátku až do konce. Jsou upřesněny důležité body, vše má svoji posloupnost, bez které se nedá dál učit a navazovat další složitější pohyby v kata. Nakajama jako pedagog svoji dlouhodobou praxí zhodnotil kladně svoje zkušenosti ze sportovní kariéry, ale i jako učitel na vysoké škole, kde působil, prohluboval dále svoje znalosti v karate a dá se říci, že on je právem za otce sportovní formy karate. Svou pílí a 12

trpělivostí posunul karate do moderní doby, aniž by jakkoliv sešel z cesty karatedo ve své tradiční formě, kterou ho učili jeho předkové. Mistr M.Ojama (1979) napsal knihu Essential karate, která se zabývá myšlenkami samotného mistra, jeho pohled na tradiční formu karate. Ojama byl jeden z žáků mistra Funakošiho. Jeho záliba byla v porovnání síly v úderech. Mělo to za následek vytvoření vlastního stylu, který je dnes znám pod názvem KyokushinKai karate. Jedná se o nejtvrdší formu karate, jaká kdy existovala. Zavedl úder knock down (jeden úder a dost), který se i dnes používá na sportovních turnajích konané asociací WKO. Kniha je ilustrována fotografiemi všech postojů a pohybů. Podrobně v knize vysvětluje svůj styl i svůj filosofický názor a pohled na bojové umění. Věnuje se i vlastní základní sebeobraně a historii vzniku karate. Další dílo, ze kterého jsem čerpal v historii karate, je kniha Tradice karate od autora Wernera Linda (1996). Je zde podrobně popsán vývoj karate, odkud pochází a jaké historické momenty nejvíce ovlivnili toto umění. Popisuje původ sahající do Činy a následné šíření do Japonska přesněji na ostrov Okinawa, které v té době ještě nepatřilo Japonskému císařství. Okinawa je kolébka karate, kde se narodilo a dál rostlo a šířilo se do celého světa. Zde vyrostli a cvičili karate lidé, které zasvětili celý svůj život karatedó a zasloužili se velkou měrou o popularizaci bojového umění. Z publikace s názvem Karate, cesta k prvnímu danu (2008), jejímž autorem je Karel Strnad, jsem čerpal doplňující informace k historii karate a k upřesnění informací týkající se pravidlům karate. Kniha je přehledně zpracovaná od historie karate, po jednotlivé styly karate, ukázky základních forem kumite a kat. Jsou zde poukázány na chyby, které se mohou objevit u žáků při trénování karate. Autor provedl ucelený všeobecný přehled, který by měl v hrubých rysech každý karatista vědět a znát. Další z knih, které jsem využil při své práci k získání informací potřebných k závěrečné práci je Encyklopedie bojových umění a sportů (2012) od autorů Slavomír Svoboda a kolektiv. Publikace je obsahově kvalitně zpracována. Popisuje novodobé asociace karate působící aktivně v české republice, ale nejen karate, ale i jiných bojových sportů jako například taekwondo WTF, kickboxing ČSFU, Česká federace kendo, fudokan atd. Přehledně a uceleně jsou popsány jednotlivé asociace karate dávající možnost nahlédnout do historie všech národních sportovních svazů bojových sportů, sportovní úspěchy jednotlivých závodníků na domácí a světové scéně, jejich pravidla, podle kterých se řídí, sportovní akce které každý rok pořádají. Kniha byla pro mě 13

přínosem, obsahovala informace ohledně pravidel, které jsem později mohl porovnávat s ostatními organizacemi. Následující kniha Karate: učební texty pro trenéry III. a II. třídy od autorů Pavla Krále a kolektiv je odborná literatura určená pro všechny trenéry, kteří se rozhodnou učit karate. Je to další bod pro následující studium a sebevzdělávání trenérů. Obsah publikace je sestaven tak, že jsou zde zahrnuty jak obecné poznatky z didaktiky, pedagogiky, fyziologie, psychologie, základů sportovního tréninku, ale i specializace karatedo, popis technik, metody nácviku, etika, historie, výživa, dopping. Kniha obsahuje mnoho materiálů, které mají sloužit k dalšímu rozvoji trenérů, ale i jiným zájemcům o toto bojové umění. Následující kniha která mi byla užitečná ohledně historie karate je Asijská bojová umění: historie, techniky a zbraně 1 (1995) od autorů Draegera, D.F., Smitha, R. W. Originální dílo o historii, vývoji a technikách bojových umění Číny (kung-fu), Okinawy (karate), Koreje (taekwon-do)), Japonska (bušidó, nindžucu, aikidó, kendó, džudo, džiu-džitsu), Malajsie (kun-tao, pentak-silat) a dalších zemí. Kapitoly jsou doplněny množstvím přehledných tabulek, ilustrací technik a zbraní. Je zde uvedeno mnoho druhů bojových umění, které kdy existovaly na různých ostrovech na dálném východě. Kniha Lexikon bojových sportů od aikida k zenu (2005) od autora W. Weinmanna, přináší orientaci ve světě populárních bojových umění a sportů. Mluví o jejich historickém i zeměpisném vývoji, stručně charakterizuje nejoblíbenější bojové sporty, jako jsou box nebo karate či džudo, ale i mnoho zajímavých vzácností ze všech koutů světa. Upozorňuje na společné rysy i odlišnosti, stručně rozebírá význam bojového umění jako kulturního statku lidstva i příspěvek bojového sportu k uvolnění či usměrnění agresivity a sklonů k násilnostem. Slovenská Publikace karate: základy sebeobrany (1985), kterou napsal Vojtěch L. Levský. Autor ke karate přistupuje systematicky a celá kniha je koncipována jako jakýsi úvod do cvičení karate a sebeobrany obecně. Popisuje jednotlivé techniky a několik kat, nicméně se věnuje také ostatním věcem, které se karate týkají, např. různým posilovacím cvičením, původu karate atd. Většina technik, postojů atd. je doplněna fotografiemi, což umožňuje čtenáři lépe se ve cvičení zorientovat. V knížce je také několik zajímavých nápadů, např. jedna kapitola se týká právních předpisů, které by se karate eventuálně mohly týkat (zřejmě už nejsou aktuální, nicméně zajímavý nápad), 14

další velice užitečnou věcí je pěkně zpracovaný slovníček japonských pojmů, které se v karate používají. Bratři Kolářové napsali knihu Základy sportovního karate a úderové techniky pro sebeobranu (1982). Tato kniha je jedna z prvních publikací vydané v tehdejším Československu. Autoři byli jedny z prvních karatistů, kteří prohlubovali a šířili karate u nás. Kniha není tak pěkně zpracovaná jako předchozí knihy, které jsem uváděl. Musíme, ale brát ohled v jaké době a za jakých podmínek byla kniha napsána a vydána. Sběr informací o karate bylo v té době hodně málo a tomu odpovídá i výsledná obsáhlost knihy. V hledání po písemných materiálech jsem objevil knihu Karate (1988) od autora Františka Šebeje. Kniha pojednává o základech karate, co je vlastně karate, odkud vzešlo, jaké používá techniky. Je určeno pro začátečníky, které zajímá karate. Na svoji dobu byla kniha velmi líbivě ilustrativně zpracovaná. Obrázky jsou namalované s popisným komentářem. Autor později napsal ještě další díl s názvem Karate Kata (1990). Kniha navazuje na předchozí publikaci a cílem této knížky je podat vysvětlení a poskytnout návod na cvičení té méně známé a hůře pochopitelné části karate kata. Je podobně zpracovaná jako předchozí dílo se zaměřením na kata. Z internetových zdrojů jsem čerpal aktuální informace týkající se hlavně pravidel jednotlivých asociací u nás i ve světě. Výhodou těchto zdrojů je rychlá a přesná dostupnost dat. Údaje a data jsou průběžně aktualizovány a tím je jistota, že informace jsou korektní pro výsledné závěrečné analyzování všech informací, které pak porovnávám ve výsledcích. Internetové stránky jednotlivých mezinárodních asociací jsou přehledně zpracované s četným obsahem informací. Pro mne to byly důležité zdroje, z kterých jsem získával přehled, jak pracují organizace. Je zajímavé, že u všech světových organizací je na jejich stránkách k dispozici aktuální kompletní sportovní pravidla, kromě asociace ITKF, která je poskytuje jen písemně a to za poplatek přibližně 50 dolarů. U této organizace, která klade velký důraz na tradiční pojetí karate, je to neobvyklé. Na stránkách národních klubů karate jsem se orientoval dobře, a získané informace byly určující pro mou potřebu. Na světových webových stránkách organizace JKA jsem byl velice překvapen s jakou precizností a přehledností jsou praktikovány tyto stránky uživatelům. Od historie, 15

výsledky všech světových turnajů až k budoucím ideám, které jsou, školit dále nové instruktory, šířit dál karate v tradiční formě, ale hlavně udržet kvalitu výuky nad kvantitou. Celý systém fungování organizace je propracovaný a funkční. Internetové stránky organizace WKF jsou precizně zpracované a přehledně uspřádané pro čtenáře. Podaly mi potřebné informace k pravidlům sportovního karate a historie karate. Na domovských internetových stránkách jsou uvedeny výsledky světových i národních turnajů v disciplíně kumite a kata. Dále i tabulka jednotlivých karatistů se statistikou úspěchů na turnajích. 16

3. Cíle, úkoly a metodika práce 3.1 Cíle Cílem práce je vytvořit ucelený přehled informací ohledně historie karate a jeho současné využití dle jednotlivých stylů karate. Prezentovat pravidla sportovního karate, zjistit rozdíly mezi pravidly v jednotlivých asociacích karate, které proběhly během časové osy. Dílčím cílem je porovnat pravidla podle největších a nejvýznamnějších svazů karate v ČR a objektivně poukázat na rozdíly mezi nimi. Pokusit se zhodnotit jaké mají jednotlivá pravidla vliv na karate jako sportovní disciplínu. 3.2 Úkoly - nastudovat a popsat historický vývoj karate od jeho počátku až do současnosti z dostupné literatury a z internetových zdrojů - nastudovat a utvořit ucelený přehled nejvýznamnějších stylů karate a osobnosti zasluhující se o jejich genezi - podat informace o pravidlech soutěžních svazů působících ve světě a u nás v ČR - zkoumat faktory, které ovlivnily vývoj pravidel - konfrontovat údaje o pravidlech jednotlivých asociací mezi sebou - zjistit jaký mají jednotlivá pravidla vliv na sportovní karate kumite - definovat a analyzovat rozdíly v pravidlech mezi jednotlivými asociacemi 3.3 Metodika práce Ke splnění této závěrečné práce byla použita metoda deskriptivně analytická a komparační. Základem bylo studium dostupné literatury a elektronických zdrojů, které se týkají historie karate, vzniku stylů a pravidel sportovního karate v jednotlivých asociacích. Z těchto informací byla provedena abstrakce styčných údajů, které jsou sumarizovány a klasifikovány do jednotlivých celků (1 - vznik a vývoj karate ve světě, 2 - styl karate a jejich vývoj, 3- pravidla karate a 4- pravidla jednotlivých asociací). 17

V pravidlech jednotlivých asociací karate byla provedena analýza údajů a klasifikace společných a rozdílných znaků. Z těchto znaků byla provedena komparace a byly vybrány nejdůležitější prvky pravidel, které jsou sumarizovány v tabulkách, pro přehledný náhled rozdílů v jednotlivých asociacích. V kapitole porovnání pravidel jsou zpracované dedukce, proč došlo k těmto rozdílům v pravidlech a jaké byly příčiny. 18

4. Deskriptivně analytická část 4.1 Vznik a vývoj karate ve světě Počátky tohoto bojového systému jsou staré asi 5000 let. Kolébkou bojových umění je dle mnoha historiků Indie a jako pramáti bojových umění bývá označována jóga. Dle nejstaršího spisu Patandžálího Jógasútry, pocházejícího z 1.stolení před naším letopočtem byla tehdy jóga jednou ze šesti působících náboženských soustav v Indii. Jóga doporučovala jakým způsobem pomocí tělesných cvičení, očistných technik, dechu, koncentrace a celkového duševního přeladění nakládat se svým vlastním tělem. V třídně rozdělené Indii existovaly i kasty, které praktikovaly jógu nejen ve statické podobě, ale snažili se koncentraci fyzických a duševních sil převést do dynamické formy z hlediska účinnosti úderových technik sloužících k likvidaci protivníka. Ke kastě kšátrijů bojovníků údajně patřil i legendární buddhistický misionář Buddhídharma. Historici tvrdí, že principy a zásady jógy buď splynuly, nebo v různých podobách ovlivnily většinu škol asijských bojových umění. K nejvýznamnějším principům patří meditační praktiky, pozorování dechu a koncepce životní síly, zvané v Indii Prána, které se později objevuje v Číně jako síla Čchi a v Japonsku jako síla Ki. 1 Buddhismus se šířil z Indie do okolních států různými způsoby. Buddhističtí misionáři ho začali šířit do okolních zemí již od vlády krále Ašóky (269-232 př.n.l.). V Číně později (asi před 1000 2000 let) vznikl ucelený sebeobranný systém, který využíval pohybové techniky, jichž využívá i bojový systém karate. Tento bojový systém se nazýval KEMPO (čínský box). Pro vznik karate má pravděpodobně zásadní význam příchod legendárního buddhistického mnicha Buddhídharmy (japonsky Daruma Taishi) do kláštera Šaolin ležícího na svaté hoře Sung-shan v čínské severní provincii Honan kolem roku 520 n.l.. Spojil meditační prvky Zen (Zazen) s různými gymnastickými pohyby, které byly převážně odvozeny od pohybu zvířat. 2 Když byl Daruma Taishi v klášteře Šaolin v Číně, učil své žáky metodám rozvoje vytrvalosti a fyzické síly nezbytným k tomu, aby mohli snášet kázeň, jež byla součástí 1 DRAEGER, D.F., SMITH, R. W. Asijská bojová umění : historie, techniky a zbraně. 1. vyd. Bratislava : CAD Press, 1995. 219 s. ISBN 80-85349-40-X 2 KOLÁŘ, F., KOLÁŘ, M. Základy sportovního karate a úderové techniky pro sebeobranu. 2. vyd. Praha : Olympia, 1982. 136 s. ISBN 27-030-82 19

jejich náboženství. Fyzická tréninková metoda se dále rozvíjela a přizpůsobovala, až se stala tím, co dnes nazýváme šaolinskou metodou boje. Toto bojové umění bylo přeneseno na Okinawu a smísilo se s domácí ostrovní bojovou technikou. Okinawa byla odedávna křižovatkou kultur východu a po celá staletí byla pod silným tlakem Číny. Ve 14. století se na Okinawě usadila skupina 36 Číňanů, mezi nimiž byli lidé ovládající bojové umění čchüan-fa. Na konci 14. století se okinawský král stal poddaným čínské dynastii Mingů a mezi oběma územími probíhaly čilé styky. V roce 1429 zakázal král Šohaši vlastnit zbraně, aby mohl zemi sjednotit. Byl to zlatý věk Okinawy. V roce 1609 obsadili Okinawu Japonci (satsumský rod Šumazu z ostrova Kjúšú) a vyhlásily opět zákaz nošení zbraní. V této době v Japonsku vrcholil mocenský boj o místo Šóguna. Nakonec rod Tokugawa porazil rod Satsuma v bitvě u Sekiga-hara a chopil se moci. Aby byla potlačena možnost vzpoury poraženého, je rod Satsuma vysídlen na ostrov Okinawa. 3 Tím ovšem podnítil rozvoj sebeobranného systému Okinawa-te, což bylo vlastně spojení čínského bojového umění čchüan-fa a okinawského umění tode. V tomto systému bylo hlavním úkolem přežít. Trénovalo se ve třech hlavních městech Shuri, Naha, Tomari. Výuka probíhala tajně až do roku 1867, protože tomu, kdo byl přistižen při praktikování Okinawa-te hrozil trest smrti. Současně s tímto systémem se rozvíjel i systém boje se zbraní Kobudo, kdy jako zbraně sloužily běžné věci každodenního života, např. cep na rýži (Nunchaku), klika od mlýnku na zrní (Tonfa). Když se r. 1875 stala Okinawa oficiální součástí Japonska, bylo cvičení karate povoleno veřejnosti a stalo se populární zvláště poté, co se zjistilo, že okinawští odvedenci do japonské armády jsou v daleko lepší kondici než japonští. V té době se dají vysledovat dva hlavní směry Šórin rjú (Šuri, Tomari) a Šórej rjú (Naha). Šórin rjú je spíše orientovaná na tvrdou vnější formu a Šórej rjú na měkkou vnitřní formu. V Šórej rjú má základ např. současný styl Gódžú rjú. Jedním z hlavních představitelů Šórin rjú byl mistr Anko Itosu (1832-1916), který mimo jiné v r. 1904 zavedl karate jako způsob tělesné výchovy v okinawských školách, inspirovanými vojenskými prvky. Mistr Gičin Funakoši (viz. obr. č. 1), se od 15 let začal věnovat Okinawa-te pod vedením svého učitele Azatoa a později pod mistrem Anko Itosa. Jako první přenesl karate na půdu Japonska a stal se zakladatelem, v současné době snad nejrozšířenějšího 3 LEVSKÝ, V. L. Karate : základy sebeobrany. 3. vyd. Bratislava : ERPO, 1985. 280 s. ISBN 90-096-85 20

stylu Šótókan. G. Funakoši v roce 1936 změnil význam znaku kara a použil název Karate-džucu s významem prázdná ruka. Do té doby se místo znaku Kara (prázdný) (viz. obr. č. 2) používal stejně znějící znak s významem Čína (čínská ruka). O dva roky později, G. Funakoši přejmenoval termín karate-džucu na karate-dó, které platí dodnes. Tímto názvem se snažil mistr povznést toto bojové umění na stejnou úroveň, jako spatřoval v ostatních budó (džudó, aikidó, kendó) a s jejich bohatou duchovní úrovní a duševní náplní. 4 Obrázek č. 1- Gičin Funakoši (1869-1958 ) 5 Dó znamená cesta, neustále putování, zdokonalování sebe samého. Pozorování disciplíny s velkou přesností a neústupností. Je to filosofický princip, který se netýká jen bojových umění, ale také uměleckým oborům. Karate-dó hovoří o duchovních aspektech, a to nejčastěji ve smyslu sjednocení tělesné a duševní stránky. Je to celoživotní cesta hledání. 4 KRÁL, P. a kol. Karate : Učební texty pro trenéry III. a II. tříd. Český svaz karate, Praha : Olympia, 2004. 322 s. 5 Gichin Funakoshi [online]. c 2005, [cit. 2005-07-12], Dostupné z : <http://www.karatetygr.cz/o_karate_02-03-01.htm> 21

KARA prázdný TE ruka DO - cesta, ve smyslu duševním, způsob života KARA - TE - DO Obrázek č. 2 - Znak Kara-te-do 6 Gičin Funakoši předvedl poprvé karate pro japonského prince Hirohita na Okinawě v roce 1921. Následující rok došlo k rozhodnutí Okinawa Šóbu Kai (společenství bojových umění), pod záštitou ministerstva školství, vyslalo v roce 1922 G. Funakošiho do Tokia, aby ukázal okinawské karate. Pro tento případ upravil mistr Anko Itosu řadu kat Heian. V každé z těchto kata jsou procvičovány jednotlivé principy bojových umění a jejich zvládnutí je předpokladem pro další cvičení karate. Jeho ukázky tak zapůsobily na diváky a posluchače, že byl zavalen žádostmi, aby zůstal vyučovat v Tokiu. Namísto návratu na Okinawu mistr karate G. Funakoši zůstal v Japonsku až do své smrti roku 1957. Zde byl požádán mistrem džuda Džigorem Kanem, aby vyučoval lekce karate v džudistické hale Kódókan. G. Funakošiho nebyl nikdy nakloněn sportovní formě karate, kterou chtěli založit jeho žáci. Popularita karate rostla ze dne na den a G. Funakoši byl časem nucen založit základní formy kumite, které byly tak žádané od veřejnosti, ale i od jeho žáků. S dobou vznikali sportovní mezinárodní organizace karate jako například JKA, WKF, ITKF, SKIF. Více o těchto asociací se zmiňuji v kapitole pravidla viz. níže. 6 Co je karate [online]. c 2005, [cit. 2005-07-12], Dostupné z : <http://www.karatetygr.cz/o_karate_01-01.htm> 22

Obrázek č. 3 nám názorně ukazuje Funakošiho žáky, kteří bojové umění karate šířili po celém světě. Obrázek č. 3 - Tabulka Gičin Funakoši 7 7 Gichin Funakoshi [online]. c 2005, [cit. 2005-07-12], Dostupné z : <http://www.karatetygr.cz/o_karate_02-03-01.htm> 23

V tradičním karate se konají závody, které jsou rozděleny do jednotlivých disciplín. Závodníci jsou rozděleni podle pohlaví a věku. I přes to závody v tradičním karate nejsou hlavní náplní tréninku. Jsou jenom jeho součástí. Při závodech v tradičním karate se vítězství stává až druhořadým cílem. Závody nám slouží pouze k porovnání našeho zlepšení v tréninku a k nabrání nových zkušeností v konfrontaci se soupeřem pod psychickým tlakem, který je podobný reálné situaci v boji na ulici. V ČR se pravidelně pořádají Národní poháry, které jsou nominací na Mistrovství republiky. Z výsledků těchto soutěží a aktuální formy se sestavuje team, který reprezentuje Českou republiku na mezinárodních soutěžích. Například Česká asociace tradičního karate (ČATK), která je oficiálním členem ITKF může vyslat reprezentační team na Mistrovství Evropy ETKF (Europe Traditional Karate Federation) a Mistrovství světa ITKF. Těchto mistrovství se účastní všechny směry a styly karate uznané ITKF (šótókan, fudokan, gódžú rjú atd.). ČATK má dneska jasný záměr a směr jak vést tradiční karate v ČR. Je otevřena všem zájemcům o udržení základního cíle tradičního karate, což je omezené hledání a usilování o zlepšení práce lidského těla. 8 8 SVOBODA, S. a kol. Encyklopedie bojových umění a sportů.praha : Česká unie bojových umění, 2012, 315 s. ISBN 978-80-204-2852-3 24

4.2 Styly karate a jejich vývoj Vývoj karate vznikal a probíhal dlouhou a obtížnou cestou. Bojové umění na Okinawě se cvičilo tajně a mistři, kteří učili bojové umění, byli nuceni cvičit své žáky v malém počtu na utajeném místě. Okinawa-te se především zaměřovalo na vyhledávání a zdokonalování smrtelné účinnosti technik, které převzali od svých učitelů a obohacovali je na základě svých vlastních zkušeností. I když prakticky nedošlo na ostrově k organizovanému boji, docházelo hlavně ke konfliktu mezi obyvateli a satsumskými samuraji. Okinawa-te mělo v té době bezpočet stylů a škol. Z historických písemných pramenů, které se dochovali od r. 1700, se vývoj bojového umění na Okinawě začal specifikovat na základní styly a školy, dle místa jejich vzniku a odlišnosti technik. Dalším změnám ve vývoji okinawa-te (karate) došlo při přenosu z Okinawy do Japonska a to hlavně v důsledku jejímu přizpůsobování japonské mentalitě. V neposlední řadě musíme brát v úvahu štěpení jednotlivých stylů z důvodu úmrtí hlavního představitele školy a nerespektování předem určených nástupců. Tím docházelo k prosazování individuálních osobních názorů na další vývoj stylu. K jistým změnám v jednotlivých stylech karate bezpochybně začalo docházet, dochází a bude docházet neustále v procesu jejich šíření po světě v důsledku vlivu jednotlivých zemí (národnost, kultura atd.). Zhruba od roku 1700 je na Okinawě oficiálně povoleno se učit bojové umění. Toho času vznikají tři nejvýznamnější styly karate: Šuri-te Tomari-te Naha-te Styl z města Šuri (Šuri-te) a Tomari (Tomari-te) byly označeny jako Šórin rjú a za jeho první známé šiřitele jsou považováni Sakugawa z Šuri a jeho následovníci Sokon Matsumura, Yasutsune Itosu, Choshin Chibuna, Chotoku Kyan, Akichi Aragaki aj. V Tomari to byli Kosaku Matsumora, Piechin Oyadomari aj. 25

Styl z města Naha (Naha-te) byl označen jako Šorei rjú. K jeho prvním šiřitelům patřili Kanryu Higashionna, Yara a Chojun Miyagi. Šórin rjú a Šórey rjú pravděpodobně byly základem pro rozvoj dalších stylů karate, a to nejen na Okinawě, ale posléze i v Japonsku a následně po celém světě. Obrázek č. 4 nám přehledně demonstruje propojení jednotlivých nejrozšířenějších stylů karate. 9 Obrázek č. 4 - Přehled propojení jednotlivých nejrozšířenějších stylů karate 10 9 KRATOCHVIL, A. Historie a vývoj karate. Praha, 2011. 50 s. Bakalářská práce. Vedoucí bakalářské práce Jan Venzara. 10 Současnost [online]. c 2005, [cit. 2005-07-12], Dostupné z : <http://www.karatetygr.cz/o_karate_02-01.htm> 26

4.2.1 Šótókan, Šótókan rjú Na přelomu 19. a 20. století Japonsko prožívalo zrod imperialismu, rozmach vojenské moci a usilovalo o světové uznání. Vládnoucí kruhy velmi brzy pochopily vliv bojových umění na masy, a proto vláda začala silně podporovat šíření různých stylů bojových umění. Proto také, jak je již výše zmíněno, G. Funakoši v roce 1922 provedl ukázku bojových umění v Tokiu na podnět svazu Okinawa Šóbu Kai. Fuknakoši byl v té době na Okinawě uznáván jako velký expert na Okinawa-te. V té době Okinawa-te obsahovalo prakticky všechny základní styly. Ačkoliv byl Gičin Funakoši hlavně žákem Anko Azato, který byl jedním z následovníků Matsumurova Šórin rjú Gokoku-kan karate, v němž se odrážel tvrdý samurajský styl meče Jingenrjú, rozhodl se v Japonsku vyučovat Šurite dle Anko Itosu, u kterého byl pouze hostujícím žákem. Někteří historici tvrdí, že Funakoši nechtěl v Japonsku vyučovat tvrdý Azatům styl, který příliš zdůrazňoval boj, a místo toho se uchýlil k Šurite mistra Itosu. Výuka karate hlavně zahrnovala cvičení kata a jejich bunkaj, u kterého preferoval perfektní provedení techniky a zvládnutí různých forem kime. Mistr Funakoši nechtěl rozvíjet karate do útočných technik, neboť se obával, že by tím karate mohlo ztratit svůj obsah a mohlo by sloužit pouze k prosazování agrese. Zákaz rozvíjení útočných technik vedl i k odchodu jeho významného žáka Hironori Otsuky, který posléze založil svůj vlastní styl Wadórjú. Časem proto G. Funakoši povolil ve svém Šótókan dojo vyučovat vedle kata bunkai a kata kumite i jiné formy kumite, které postupně vznikali od gohon kumite, sanbon kumite, kihon ippon kumite, jiyu ippon kumite až po jiyu kumite. 11 4.2.2 Gódžú rjú a Gódžú kai Zakladatelem Gódžú rjú je Chojun Miyagi z Okinawy. Název Gódžú rjú byl oficiálně zaregistrován v roce 1933. Samotnému vývoji tohoto stylu se však mistr Miyagii věnoval již od roku 1916, kdy zemřel jeho učitel Kanryo Higašionna významný představitel Šórei rjú. Když Chojun Miyagi 1929 následoval G. Funakošiho do Japonska, měl již na Okinawě vychovanou celou řadu svých následovníků (Miyazato, Yagi, Higa). V Japonsku ukončil svou výuku v roce 1935 a vrátil se zpět na Okinawu, 11 LIND.W..Tradice Karate.vyd. Brno: M.Kalivoda, Comenius, 1996 27

kde po čase pokračoval ve výuce. V té spojil Higashionnovo Naha-te s dechovými metodami zen a toismu. V tomto systému byl volný zápas jiu kumite vyloučen. V roce 1952 inicioval založení sdružení okinawského gódžú rjú. Omezením jiu kumite se okinawské Gódžú rjú dostalo do rozporu s Gódžú rjú, které realizovali žáci Miyagiho. Ti po jeho odchodu převzali pod vedením Gogena Yamaguchiho výuku Gódžú rjú v Japonsku. Japonský směr Gódžú rjú v roce 1964 zakládá Federation of all Japan Karate Organisation (FAJKO). G. Yamaguči se stal zakladatelem odvozeného stylu Gódžú kaj. 12 4.2.3 Šito rjú Dalším stylem karate je Šito rjú, zakladatelem stylu je Kenwa Mabuni z Okinawy, který ho oficiálně založil v roce 1934. Je sestaven jako kombinace Šórin rjú a Šorei rjú. Mabuni se snažil do svého stylu zapracovat vlivy učitelů Anko Itosu, Kanryo Higashionny a Chojun Miyagiho. Roku 1928 opustil Kenwa Mabuni Okinawu a usadil se podle příkladu mistrů Funakoši a Miyagi, kteří už v Japonsku vyučovali, v Osace. Tam založil také své první Dojo, Yošukan, a šířil Širo rjú, jak svůj styl nazval, nejprve v Osace, Kyotu a Kobe. Jeden z jeho žáků, Itawa se přestěhoval do Tokya a rozšířil styl tam. Do svého vyučování zahrnul mistr Mabuni také cvičení tradiční okinawské zbraně Kobudo. On sám se s nimi naučil zacházet u mistra Aragaki. Jeho Kata byla kombinací tradičních Kata Šurite a Nahate. Z Šurite cvičil především Kata Gojushiho a Nijushiho, která se naučil u mistra Itosu. Jeden z jeho žáků, Ryušo Sakagami, označil později svou vlastní interpretaci Šitoryu jako Itosukai, protože celé učení Mabuni se velmi orientovalo na starou okinawskou školu Itosu. Šóto rjú se rozšířilo jak v Japonsku, tak na Okinawě. Po smrti Mabuni v květnu 1952 převzali vedení stylu jeho synové: v Okinawě Kenzo Mabuni a v Osace Kenei Mabuni. Ten druhý je současný předseda Šito organizace. Vedle Ryusho Sakagami (tento zastupoval styl ve Watanabe v Japonsku směr dnes nazývaný Itosukai) byli jeho nejvýznamnějšími žáky: Teruo Hayashi, Chojiro Tani (zakladatel Shukokai" a 12 STRNAD, K. Karate : cesta k prvnímu danu. 1. vyd. Praha : Grada Publishing a.s., 2008. 192 s. ISBN 978-80-247-1932-0 28

učitel Yoshinao Nambu), Kensei Kaneshiro (zakladatel Tozanryu), Kenzo Mabuni, Kenei Mabuni, Tomoyori (Osaka). 13 4.2.4 Wadó rjú Je jeden ze čtyř velkých japonských stylů karate a byl založen mistrem Hironori Ohtsuka. Tento byl mistrem Ju-jutsu, bojového umění cvičeného v Japonsku, které bylo stejně jako okinawské karate ovlivněno čínským bojovým uměním. Roku 1922 potkal Ohtsuka mistra Funakoši a stal se jeho žákem. Zůstal u něj 8 let, než se od něho nakonec odloučil, aby rozvíjel svůj vlastní styl. Tak vzniklo roku 1934 Wadó rjú. 14 Wa" (mír, harmonie) ukazuje na měkké bojové umění. I když Wadó rjú učilo původně ta stejná kata jako Šótókan rjú, pustil se mistr Ohtsuka přece jen do některých změn, aby tím uskutečnil své vlastní pojetí bojového umění. V první řadě odstranil všechny do široka napřažené pohyby, zkrátil postoje a změnil ty techniky, které musely být prováděny s velkým vynaložením energie. Všechny tyto techniky změnil do pohybových forem, ve kterých byla možná největší hospodárnost, šetrnost, aby se docílilo nejvyšší účinnosti. Říká se, že u toho studoval pohybový obraz starých lidí a zjistil u nich toto spojení mezi rozumem a působností. Odpovídající tomuto principu je ve Wadó rjú kladen důraz na pohyb těla. Výsledek těchto úvah bylo bojové umění, které obsahovalo mnoho různých forem Tai-sabaki (Yokeru koto). Pohyby ve Wadó rjú jsou vedeny těsněji než v Šótókan, jsou méně přímé a zdůrazňují vyhnutí se útoku. V tomto umění lze najít mnoho paralel ke Kendu, Aikidu a Ju-jutsu. Technicky vzato spočívá Wadó rjú v užití třech principů (San-i-itai): Ten-i - změna postavení Ten-tai - přenesení váhy těla Ten-gi - použití technik 13 Kenwa Mabuni [online]. c 2005, [cit. 2005-07-12], Dostupné z : <http://www.karatetygr.cz/o_karate_02-03-06.htm> 14 WEINMANN, W. Lexikon bojových sportů : od aikida k zenu. Praha : Naše vojsko, 2005, 157 s. ISBN 80-206-0613-0 29

V roce 1940 předvedl na velkém festivalu bojových umění svůj vlastní styl kratedo. 15 4.2.5 Kjókušinkai Zakladatelem stylu se stal korejský mistr bojových umění Masutatsu Ójama, který byl rovněž žákem Gičina Funakošiho. Ójama byl velmi ovlivněn čínskými a korejskými bojovými uměními. Techniky Šótókan rjú ho však neuspokojily. 16 V r. 1945 dobrovolně vstoupil do speciálních útočných jednotek oddílů japonské císařské armády. Po ukončení války se sám izoloval v klášteře na hoře Minobu a trénoval karate intenzivně po celý rok. Potom se zúčastnil všejaponského turnaje v karate a získal první místo. Roku 1948 odchází na horu Kiyozumi v provincii Chiba, v samotě trénuje rok a osm měsíců. Po svém návratu - aby uvedl karate do vědomí veřejnosti - zkoušel exhibičně bojovat s býky. Dokázal jim např. rukou urážet rohy. Ójamův styl karatedo byl zaměřen výlučně na účinnost boje, je nejtvrdší ze všech známých směrů karate. Z tohoto důvodu nikdy striktně nedodržoval tradiční techniky karatedo a mimo rámec karatedo vyhledával efektivnější metody sebeobrany. Sám Ójama v roce 1970 zavedl nový druh soutěže ve volném zápasu, který nazval knockdown. Zápas skončil ve chvíli, kdy byl jeden z bojovníků sražen k zemi. 17 15 STRNAD, K. Karate : cesta k prvnímu danu. 1. vyd. Praha : Grada Publishing a.s., 2008. 192 s. ISBN 978-80-247-1932-0 16 OYAMÁS, M. Essential karate. New York : Sterling Publising Co. Inc. ISBN 0-8069-8844-4 17 Masutatsu Oyama [online]. Dostupné z : < http://kyokushin.wz.cz/masutatsu-oyama.php> 30

4.3 Pravidla karate 4.3.1 Začátek vývoje pravidel bojového umění Veškeré dění bojového umění Okinawy mělo vždy dvě stránky: jednu oficiální představovanou směrem ven (vnější), ve které stály v popředí optické aspekty bojového umění s podtrženou bojovou silou a technikou, a jednu tajnou stránku, obrácenou směrem dovnitř, která byla přístupná jen málo mistrům. V tradičních okinawských bojových uměních rozlišovali mistři svoje žáky na Soto-deshi (vnější žák) a na Uchideshi (vnitřní žák). Soto-deshi byli zpravidla nadaní jedinci k fyzickému výkonu, kteří zároveň toužili být vnímáni veřejností, zatímco Uchi-deshi byli ti, kteří si díky svému životu a dlouhé věrnosti k mistrovi vytvořili potenciál k výzkumu esoterických obsahů bojového umění. Z těchto nejvěrnějších žáků mistři volili své následovníky, ukázali jim správný význam pohybů a vysvětlili jejich působení na vlastního ducha, na zdraví a tok KI. Pro veřejnost byl však Soto-deshi, který reprezentoval styl směřující navenek, tj. technické aspekty bojového umění, vždy jediným viditelným následníkem. Jemu patřilo uznání lidí a sláva veřejnosti. Uchi označuje také vnitřní část domu. To znamená, že Uchi-deshi měl tehdy přístup k soukromé sféře mistra, a tím získal možnost nahlížet do jeho každodenního života a pozorovat jeho zvyklosti. 18 Tato pravidla stanovil okinawský mistr karate Sakugawa Shungo, který byl jedním z prvních známých okinawských expertů bojového umění velkého významu. Narodil se 3.března 1733 v Shuri v Okinawě. Otevřel v Shuri školu a položil tím základní kámen pro Šorin-ryu. Své umění zdokonaloval v Číně, a proto se říká, že byl učitelem podle staré čínské tradice, která kladla důraz na tradiční obsahy bojových umění spočívající na vnitřním rozvoji svých žáků. Držel svoje Kata v tajnosti a učil je teprve potom, když byl přesvědčen o vnitřním přizpůsobení žáka beze zbytku. Odmítl všechny druhy specializace v bojových uměních a byl obhájcem ideálu, majícího význam, který pronikl do vyučovacích metod přicházející generace mistrů: Mistr Karate musí být zkušený ve 18 KRATOCHVIL, A. Historie a vývoj karate. Praha, 2011. 50 s. Bakalářská práce. Vedoucí bakalářské práce Jan Venzara. 31

všech směrech života a nesmí se vydat na úzkou stopu specializace. Sakugawa vyučoval také používání zbraní, zvláště Bo. 19 4.3.2 Pravidla podle vývoje karate Období 1920-1939 Gičin Funakoši poprvé v roce 1922 předvádí karate na půdě Japonska v Tokiu. Od tohoto roku zůstal Funakoši v Japonsku a snažil se o rozšíření karate mezi japonskou veřejnost. Začátky byly velmi těžké a teprve v roce 1924 založil své první Dojo. G. Funakoši jako žák starých mistrů (Anko Itosu, Anko Azato) lpěl na tradicích a jen těžko byl ochoten něco měnit na starých principech cvičení karate, odmítal i dělení karate na jednotlivé směry a školy. Veškeré své úsilí soustředil na změnu tohoto bojového umění (Bujutsu) na bojovou cestu (Budó) s prvotním cílem zdokonalování jedince a omezení použití vlastního karate jen na případy krajních situací. Proto odmítl učit a rozvíjet prvotní útok. 20 Tento jeho přístup vnášel mnoho rozporů mezi něj a jeho žáky, a proto jich mnoho od něj odešlo. Jeho názor na zavádění nových věcí do systému výuky ovlivnilo až přátelství s Džigorem Kanem, zakladatelem Juda. Džigoró Kanó, ve snaze o zpřístupnění Judo co nejširším vrstvám, byl přístupný jakékoli změně nebo modernizaci. Jeho úsilí bylo korunováno úspěchem v rychlém rozšíření juda po celém světě, ovšem s důsledkem ztráty kontinuity na principy Jiujitsu a tradice bojových umění všeobecně. Gičin Funakoši nakonec pod jeho vlivem provedl některé změny, např. zavedl barevně odstupňované žákovské stupně (Kyu), dovolil, aby do cvičení byly zařazeny kromě Kata bunkai a kata kumite i jiné formy kumite, které se postupem času staly pevnou součástí tréninku. Tak vzniklo nejprve Gohon kumite a Sanbon kumite, následovalo Kihon ippon kumite, Jiu ippon kumite a nakonec Jiu kumite. Ve své první publikaci, která se jmenovala Ryukyu Kempo Karate napsaná v roce 1922, popisuje celkově 30 kat. Od základních, až po mistrovské kata. Je to ovšem namíchaný systém, ve kterém jsou zahrnuty všechny okinawské školy karate a jako učební metoda to bylo příliš obsáhlé. 19 Sakugawa [online]. Dostupné z: <http://www.karatetygr.cz/o_karate_02-03.htm> 20 FUNAKOŠI, G. Karatedó : má životní cesta. 1. vyd. Praha : Naše vojsko, 1993. 32

Ta se bohužel nedochovala díky zemětřesení v roce 1923. Na to mistr napsal nové vydání Renten Gošin Karate Jitsu. Teprve v roce 1935 vyšla kniha Karate do Kyohan, kterou do angličtiny přeložil mistr Tsutomu Ošima (současný představený Šotokai a nástupce mistra Egamiho. Popisuje v ní hlavně 15 kata směrodatných pro Šotokan a způsob jakým mají být cvičena. Kromě toho se zmiňuje podrobně o filozofických principech karate, jeho ceně pro zdraví, pro sebeobranu a pro rozvoj osobnosti. Kata specifická pro Šotokan: 1.Heian-shodan 2.Heian-nidan 3.Heian-sandan 4.Heian-yodan 5.Heian-godan 6.Tekki-shodan 7.Tekki-nidan 8.Tekki-sandan 9.Bassai-dai 10Kanku-dai 11Hangetsu 12Empi 13Jitte 14Jion 15 Gankaku Obrázek č. 5 - Kniha Karate do Kyohan 21 V tomto systému použil Heian Kata k výuce základních stupňů Kyu (v té době bylo jen 5 Kyu stupňů). Tekki Kata vedla k osvojení dobrého postoje a rovnováhy těla. Techniky v katách Bassai a Kanku se dostaly do stylu díky jejich technické různorodosti a platily za nejdůležitější kata systému. Hangetsu kata se vyznačovala principy škol 21 Kniha Karate do Kyohan [online]. Dostupné z: <http://www.tj-karate-trebic.cz/karate/karateshotokan/> 33

Shorei. Empi měla podtrhnout pohyblivost boků, vyhýbání se a rychlost jednotlivých technik. Jitte kata ukazovala principy obrany, práce svalů, spojené s tokem energie a postojem. Jion kata učí přímý bojový styl se silnými technikami bez ústupu, zatímco Gankaku obsahuje psychologický aspekt bojovníka se Zanšin (duchapřítomnost), Zomi(předvídání) a Suki(využití šance). Jeho vyučování se v podstatě skládalo z kata a bunkai. Stavělo se na principech okinawského Šuri te mistra Itosu. G. Funakoši se snažil dovést techniky k dokonalosti, nechal cvičit kihon a práci s Makiwara. Sestavil také systém Jintai kyusho (množství bodů na těle pro zásah) to platí pro Šotokan karate jako vodítko pro napadené tělesné body v Kata bunkai. Vyžadoval perfektní provedení techniky a zvládnutí různých forem síly Kime. 22 Styl Šotokai I když styl Šotokan vychází z učení mistra Funakošiho, historicky mezi sebou zápolí 2 sekce, které si přisvojují právo určovat pravidla pro uspořádání tohoto bojového systému. Konkurentem JKA v Japonsku je škola stylu SHOTOKAI, která pro své přívržence užívá znak TORA NO MAKI - tygra v oválu. Také je znám pod názvem Šotokan tygr. Obrázek č. 6 - znak Tora no Maki tygra v oválu 23 22 LIND.W..Tradice Karate.vyd. Brno: M.Kalivoda, Comenius, 1996 23 Znak Tora no Maki tygr v oválu [online]. Dostupné z: <http://www.tj-karate-trebic.cz/karate/karateshotokan/> 34

Znak vymyslel a nakreslil Funkošiho přítel a žák Hoan Kusugi, který nejspíš Funakošiho přemluvil k pobytu v Japonsku a k napsání knihy, přesněji řečeno svitku, který vyšel pod názvem Karate-do Kyohan. Kusugi deklaroval tuto knihu za mistrovský text, tj. jakousi bibli stylu Šotokan a opatřil k ní kryt, na nějž nakreslil tento znak. Přívrženci tohoto stylu se v zásadě snaží udržet tradici vyučování stylu Shotokan podle základů uvedených v této knize. Na rozdíl od přívrženců organizace JKA, kteří uznávají celkem 26 kat patřících do stylu Shotokan, školy. Pravidla Shotokai cvičí pouze 15 základních kat uvedených v knize Karatedo Kyohan. Kromě těchto kat používají k výcviku nováčků Funakoshiho 6 kat řady Taikyoku (Šodan, Nidan, Sandan, Jondan, Godan, Rokudan) a tzv. Ten No Kata (10 ne-kat), které Funakoshi vytvořil pouze jako pomůcku k zvládnutí základních kat. Obě školy se přitom honosí tím, že mistr Funakoši byl jejich hlavním instruktorem, který jim zároveň předal právo rozhodovat o dalším vývoji stylu Šotokan. Poté co mistr Funakoši zemřel, byl Šotokai v r.1958 nově organizován. Mistr Genshin Hironishi se stal jeho prezidentem a mistr Šigeru Egami jeho šéf instruktorem. Toto se stalo po dohodě s rodinou Funakoši. V letech 1958-1961 prováděl mistr Egami důležité zkoumání výcviku. Byl považován za ochránce a pokračovatele G. Funakošiho učení a všechno jeho úsilí mělo za cíl ještě víc podporovat mistrovo učení. V tomto duchu zcela odmítl ten druh karate, který hájili mistři JKA a prohlásil je za velice vzdálené od původního učení. Proto například stále kritizoval vývoj technik, které byly prováděny se stále větší silou. Techniky mistra Funakošiho byly vždy uvolněné a měkké. Egami také nikdy neakceptoval zápas, protože byl v rozporu s duchem Karate-do a protože zápas přesouval cvičení v dojo stále vice směrem k síle a napětí. "Tělo, je omezené, ale duch může,jit stále dál", byla jeho zásada. Hlavni myšlenka jeho karate byla učit kumite (předepsané jako volné) jako hledání harmonie mezi dvěma partnery a ne jako egoistické přání toho druhého porazit. 24 Období 1939 1950 V období před druhou světovou válkou byl G. Funakoši v úctyhodném věku a začal přemýšlet o tom, že předá své školy karate v Japonsku svému synovi Yošitaka Funakošimu. To se také stalo a on vedení převzal. V tomto okamžiku je důležité uvést, že dochází ke změně stylu Šotokan karate. 24 Karate Shotokan [online]. Dostupné z: < http://www.tj-karate-trebic.cz/karate/karate-shotokan/> 35

Pod vedením Funakoši Yošitaka, Hironishi Genshin, Shimoda Takeshi a Egami Shigeru vznikl v letech 1939 a 1943 nový styl. Mistrovští žáci G. Funakošiho, především Yošitaka, změnily základy Itosu Shuri-te a vyučovali koncepci stylu, která není známá v žádném z dnešních stylů karate. I když se dnes již formálně o tomto stylu, později známém jako Šotokan-ryu předpokládá, že ho vytvořil Yošitaka, experti jsou jednotní v tom, že to byl styl Azata, který Yošitaka v roku 1939 zavedl. Jisté je, že Šotokan karate styl vykazuje extrémně silný vliv samurajů, který chybí všem ostatním směrům karate. Na Šorin-ryu a Šorei-ryu je zřetelně vidět i čínský vliv. Jasně je to vidět např. na stylu Šito-ryu, který je postaven na škole mistra ltosu. Mabuni učil nejprve pod vlivem Higašionova Naha-te, přesto Hygašionovy učební metody byly extrémně tvrdé a říká se, že Mabuni nemohl styl zvládnout. Když se dověděl, že v Itosu škole je to lehčí, změnil styl. Šorei kata Šito-ryu jsou mnohem měkčí než originální. Chybí jim v mnohém ohledu velká síla, kterou např. ukazuje Goju-ryu. Šori kata v Šitoryu se z hlediska formy podobají kata Šotokan-ryu, neboť obě pocházejí ze školy Itosu, přesto jsou základy pohybu zcela odlišné. 25 Yošitaka se naučil styl Ataza jen od svého otce. Když se, ale škola Šotokan dostávala do stále většího tlaku armády, která od všech Budo-škol požadovala účinné koncepce boje na blízko, rozhodl se Yošitaka dát svůj styl vojsku k dispozici. Spolupracoval s armádou. Působil na jedné škole pro výchovu špionů a vychovával speciální oddíly pro boj z blízka a piloti Kamikadze. Po náhlé smrti Y. Funakošiho v roce 1946 došlo k prvnímu velkému rozštěpení stylu Šótókan rjú. G. Funakoši nemohl vzhledem ke svému vysokému věku převzít výuku stylu po svém synovi, a proto pověřil v roce 1948 výukou svého nejlepšího žáka Šigeru Egami, který respektoval vůli mistra a vyučoval styl věrný podobě svého učitele, včetně zákazu závodního karate. Tento styl později převzal název Šótokai. Roku 1946 mistr Masatoši Nakayama začal na univerzitě Takushoku organizovat žáky s cílem vytvořit sportovní karate. 25 LIND.W..Tradice Karate.vyd. Brno: M.Kalivoda, Comenius, 1996 36

Období 1950-2013 Po druhé světové válce se celé Japonsko vzpamatovávalo ze škod, která způsobila druhá světová válka. Jak již víme, Japonsko kapitulovalo a byla pod velkým vlivem armády Spojených států. Velký počet mistrů, kteří před válkou trénovali karate, nepřežilo a tradiční karate tím bylo značně oslabeno. Během několika let začala nová etapa vývoje karate. Byli vyškolení nový instruktoři karate, kteří byli vysláni do světa, jako například H. Kanazawa, H.Oči a dálší. Americká armáda jevila velký zájem o bojové umění karate, což mělo za následek, že jeden z hlavních směrů karate zamířil do USA, kde mělo veliký úspěch. Nasvědčuje tomu i fakt, že se roku 1963 v Chicagu v USA konalo první mistrovství světa v kontaktním karate. 26 Karate v tomto období akcelerovalo ve své popularitě po celém světě. V 1987 zasáhla všechny smutná zpráva, jelikož umřel ve věku 74 let velká osobnost karate M. Nakajama. V tomto období se karate začalo upravovat, tak aby vyhovovala všem lidem, kdo mají zájem se učit toto bojové umění. Zásadní vliv na definitivní verzi pravidel byla i geografická poloha. Tím chci říci, že víme, kde karate vzniklo a jakými směry se vydalo. Ať už to byl směr Evropa, Amerika, Asie nebo Pacifik. Byla to nová věc, kterou lidi neznali. Proto se karate stalo žádaným artiklem. Bojové umění mělo a má svoje kouzlo přitažlivosti. V této situaci si musíme uvědomit, že zde působili několik největších organizací karate, jak WKF, JKA, ITKF, SKIF. Karate se rychle rozšířilo do celého světa a dá se dneska s určitostí tvrdit, že není místo na planetě, kde by někdo nevěděl co je to karate. Světové asociace se rozrůstaly a zvětšovala se i členská základna karate v národních týmech. Asociace produkují stále nové profesionální instruktory karate, kteří jsou vysíláni do celého světa, aby šířili a udržovali tradiční karate v takové kvalitě, jak je to učili jejich předkové. Asociace mají precizně propracovaný systém vzdělávání bojového umění karate. Je důležité, aby zůstala ve výuce tradičního karate kvalita a nikoliv kvantita. V dnešní době je na trhu nespočetné množství bojových umění. Díky internetu a dalších informačních zdrojů můžeme hledat, vybírat bojové umění, které se nám líbí, a zajímá nás. 26 STRNAD, K. Karate : cesta k prvnímu danu. 1. vyd. Praha : Grada Publishing a.s., 2008. 192 s. ISBN 978-80-247-1932-0 37

4.3.3 Pravidla etického kodexu v karate Nijukun 20 pravidel sestavený mistrem G.Funakošim Mistr G. Funakoši vymyslel 20 pravidel přikázání karate, která tvoří základy umění. V těchto dvaceti principů, založených především na Bušido a zen, spočívá i filozofie JKA. 1. Nikdy nezapomenu: karate začíná a končí rei rei (Rei znamená laskavost nebo respekt, a je zastoupena v karate úklonem) 2. Není první útok v karate 3. Karate podporuje spravedlnost 4. Za prvé porozumět sobě, pak pochopit ostatní 5. Umění rozvíjí mysl je důležitější než umění použití techniky 6. Mysl musí být osvobozena 7. Potíže se rodí z nedbalosti 8. Nemyslete si, že karate platí jen v dojo 9. Karate trénink vyžaduje život 10. Transformace všechno do karate, v tom spočívá jeho jedinečnosti 11. Originální karate je jako horká voda, to se ochladí, pokud nechcete mít na vytápění je 12. Nemyslete si, že o vítězství, musíte myslet neztratit 13. Transformace se podle soupeře 14. Výsledek boje závisí na něčí kontroly 15. Představte si, že něčí ruce a nohy jako meče 16. Jakmile opustíte úkryt domova, existuje milion nepřátel 17. Pozice jsou pro začátečníky, později jsou přirozené pozice 18. Do kata správně, skutečný boj je jiná věc 19. Nezapomeňte kontrolu dynamiky síly, pružnost těla a rychlost techniky 20. Vždy být dobrý v používání všeho, co jste se naučili. 27 27 Dojokun [online]. Dostupné z: <http://www.karate-frenstat.cz/basicrules.aspx> 38

Obrázek č. 7-20 pravidel mistra G.Funakošiho 28 Cesta bušido Bushido: Cesta samuraje Bushido byl samurajský kodex chování v Japonsku po celá staletí. Na základě učení zen - budhismu, bylo Bushido určeno mistrům samurajů, pomáhalo to jejich povahám pochopit jejich názory, sebeovládání, moudrost a sílu. Bushido je založena na sedmi základních principech: 1. seigi: správné rozhodnutí a čestnost 2. yuki: statečnost a hrdinství 3. jin: soucit a shovívavost ke všem 4. reigi: zdvořilost a správné jednání 5. makoto: pravdivost a naprostá upřímnost 6. meiyo: čest a sláva 7. chugi: oddanost a věrnost 29 Bojový duch a odvaha byly samozřejmě zásadními aspekty Bushida. Pro samuraje Bushido je nejvyšším cílem ctnosti v myšlení a jednání. Každý samuraj následoval pečlivě navržený režim zdvořilého obřadu a etikety určené na podporu takové ctnosti. S 28 20 pravidel mistra G. Funakošiho [online]. Dostupné z: < http://www.karatefrenstat.cz/basicrules.aspx> 29 Etiketa [online]. Dostupné z: < http://www.karate-frenstat.cz/karateetikete.aspx> 39

jeho vážností na předepsaném formuláři. Bushido pomohlo samuraji harmonizovat mysl s tělem, což jim umožnilo zachovat určitý klid nebo tak zvaný heijoshin (doslovně, "obyčejná každodenní mysl"), a to i tváří v tvář utrpení. Upřímnost, laskavost, láska k rodičům. Tyto atributy, a moudrost, porozumění a klidné síly, které podporují, jsou jedny z největších výsad i v bojovém umění karate. Jsou to také největšími dary, co Japonské království ukázalo tomuto světu. Pět Dojo Kun Instruktoři JKA vyvinuli pět Dojo Kun, které každý člen studující na škole JKA v Japonsku se zavazuje, že bude respektovat, dodržovat a řídit se jimi. Při každém začátku tréninku v dojo studenti klečí v seiza pozici a opakují těchto pět předsevzetí nahlas. Tento proces připomíná studentům, jak vystupovat nejen v dojo, ale i mimo ni. 1. Jinkaku Kansei nit tsutomuru koto Hledat dokonalost charakteru 2. Makoto no Michi o Mamoru Koto Být upřímný, loajální 3. Doryoku ne Seishin o yashinau koto Dbej na zdravé úsilí 4. Reigi o omonzuru koto Buď ohleduplný k jiným 5. Kekki ne yuu o miashimuru koto Zřekni se násilí Duchovní odkaz OSU Osu je nejpoužívanějším výrazem jak na turnajích tak i v dojo. Když vcházíte nebo opouštíte dojo, zdravíte úklonou a slovem Osu. Taktéž zdravíte svého partnera v kumite. Tímto způsobem také dáváte najevo, že chápete učitelovo vysvětlení daného problému. Před započetím cvičení každé techniky kihon demonstrujete připravenost cvičit hlasitým Osu. Pokud během volného kumite váš partner (nikoliv soupeř) vás zasáhne dobrou technikou, tak zvoláním Osu oceníte jeho výkon. Pozdravem Osu a úklonou na turnajích bojovníci vzdávají hold a respekt rozhodčímu, soupeři a divákům a to před a po samotném zápase. Osu se tedy užívá v mnoha situacích, ale co vlastně samotné slovo Osu znamená? Slovo Osu pochází ze slov oshi shinobu, volně přeloženo "vytrvej jakkoliv jsi pod tlakem". Jinak také trpělivost, odhodlanost, houževnatost. Síla charakteru se zpevňuje a rozvíjí ve tvrdém tréninku a nazývá se osu no seishin. Při každém vyslovení Osu máme na paměti tyto tři zásady. Vyjadřuje ochotu snášet nebo trpět nepřízeň a vydržet jakýkoliv tlak na svou osobu. 40

Jednoduché slovo Osu také velmi přesně vystihuje meze, kde se tzv. láme charakter. Ten kdo je schopen demonstrovat ducha Osu v každém slově, myšlence a činu může být považován za moudrého a odvážného. Celý trénink v dojo by se měl nést v duchu Osu. Celý váš život se může nést v duchu Osu a může pak dojít naplnění. Rei - pozdrav Základním prvkem etikety je pozdrav rei, který je v Japonsku symbolizován úklonem. Úklon je v případě porozumění nebo souhlasu, většinou doprovázena slovem osu. Vždy se nejprve klaní technicky nižší stupeň a až po něm technicky vyšší stupeň. Příchod a odchod z tělocvičny dojo Vždy při příchodu do tělocvičny nebo při odchodu z tělocvičny se provádí úklon doprovázen slovem osu. Tímto zdravíme všechny, kdo se v tělocvičně nachází a také tím děkujete za možnost v dané tělocvičně trénovat. Nástup 1. Na začátku a na konci každého tréninku je nástup (řada). Do řady se nastupuje zleva, podle získaného technického stupně (pásku) od nejvyššího po nejnižší. 2. Poté trenér slovem yame! vyzve k ukončení všeho, k tichosti a kázni. 3. Dále trenér vysloví yoi a všichni se postaví do základního postoje (heiko-dači). 4. Na povel seiza si všichni postupně sednou do sedu na paty. Nejprve trenér a poté postupně od nejvyššího technického stupně až po nejnižší. 5. Následuje mokuso. Na tento povel všichni zavřou oči a budou meditovat. Meditací se myslí, že se pokusíme zapomenout na to, co jsme dělali do teď a připravíme se na trénink karate. Během meditace se snažíme plynule a pomalu dýchat. Nádech nosem a výdech pusou. 6. Asi po 20 sekundách oznámí trenér mokuso yame. Všichni ukončí meditaci a pomalu otevřou oči. 7. Nyní výzvou shomen ni zarei následuje úklon k přední straně tělocvičny - dojo. Úklona je doprovázena slovem osu. Ukončení úklonu se provádí postupně od nejvyššího technického stupně až po nejnižší. 8. Následuje výzva k úklonu trenérovi. Pokud má trenér mistrovský technický stupeň (dan černý pásek), výzva k úklonu je sensei ni zarei. V případě, že je trenérem student karate s žákovským technickým stupněm (kyu) alespoň od fialového pásku až po hnědý, je výzvou k úklonu sempai ni zarei. Úklona je 41

doprovázena slovem osu. Ukončení úklonu se provádí postupně od nejvyššího technického stupně až po nejnižší. 9. Nakonec jsou všichni slovem kiritsu vyzváni k postavení se. 10. Na začátku tréninku, zpravidla, trenér seznámí žáky s průběhem tréninku. Na konci tréninku muže trenér vše zhodnotit nebo zakončit výkřiky kiai. 11. Na konec výkladu se všichni trenérovi ve stoje ukloní. Úklon je doprovázen slovem osu. 30 Obrázek č. 8 - Seisa 31 30 Etiketa [online]. Dostupné z : < http://www.karate-frenstat.cz/karateetikete.aspx> 31 Seisa [online]. Dostupné z: < http://www.jka.or.jp/english/karate/philosophy.html> 42