Jestliže příjemce důchodu řádně splnil svou ohlašovací povinnost a přeplatek důchodu následně vznikl na základě zavinění ČSSZ (průtahy v řízení o odnětí dávky), nemá ČSSZ právo na vrácení přeplatku, který vznikl jejím zaviněním. V Brně dne 14. června 2011 Sp. zn.: 2029/2011/VOP/DŘ Závěrečná zpráva o šetření ve věci podnětu paní F. A - Obsah podnětu Se svým podnětem se na mě obrátila paní F., která si stěžovala na uložení povinnosti vrátit přeplatek na vdovském důchodu. Dcera paní F. dne 30. 6. 2010 ukončila studium, což stěžovatelka České správě sociálního zabezpečení (dále také ČSSZ ) písemně oznámila. V návaznosti na to vydala ČSSZ dne 13. 7. 2010 rozhodnutí, jímž odňala její sirotčí důchod, ovšem ponechala stěžovatelce důchod vdovský (který byl podmíněn pobíráním sirotčího důchodu, resp. dceřinou nezaopatřeností). Dne 1. 2. 2011 vydala ČSSZ rozhodnutí č. I, kterým ode dne 8. 2. 2011 odnímá vdovský důchod z důvodu ukončení studia dcery ke dni 31. 8. 2010, kdy již nadále nebyla nezaopatřeným dítětem. Dne 1. 2. 2011 ČSSZ vydala též rozhodnutí č. II, kterým stěžovatelce uložila vrátit přeplatek na vdovském důchodu za dobu od 8. 9. 2010 do 7. 2. 2011. Za účelem objasnění postupu ČSSZ jsem zahájil v dané záležitosti šetření v souladu s ustanovením 14 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů. Vedoucí oddělení sociálního zabezpečení, práce a zdravotnictví Kanceláře veřejného ochránce práv požádal z mého pověření ČSSZ o poskytnutí vyjádření k případu. Zejména mě zajímalo: 1) proč je rozhodnutí č. II odůvodněno tak, že stěžovatelka zavinila vznik přeplatku tím, že včas nenahlásila ukončení studia dcery J., když jde o dceru I. a stěžovatelka ukončení studia nahlásila, 2) proč ČSSZ v rozhodnutí o námitkách odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 3Ads 35/2010-54, který ovšem řeší skutkově odlišný případ, kdy poživatel vdoveckého důchodu byl rozhodnutím ČSSZ výslovně seznámen s přiznáním tohoto důchodu pouze na dobu jednoho roku, a přesto jej po uplynutí této lhůty pobíral dál, kdy tento poživatel si byl zániku nároku na důchod vědom na rozdíl od stěžovatelky, která zřejmě v dobré víře předpokládala, že jí vdovský důchod náleží i nadále z důvodu její ovdovělosti a neexistence dalšího sňatku, a 3) z jakého důvodu ČSSZ vydala rozhodnutí o odnětí vdovského důchodu s několikaměsíčním zpožděním, resp. proč jej nevydala bezodkladně, případně
do 30 dnů, když jde o jednoduchou věc a oba důchody byly vedeny pod jedním rodným číslem. B - Skutková zjištění ČSSZ mi své stanovisko doručila dne 31. května 2011 a uvedla v něm následující. Rozhodnutím ČSSZ ze dne 13. 7. 2010 byl paní F. od 8. 9. 2010 odňat sirotčí důchod pro dceru I. pro nesplnění podmínek ustanovení 56 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., v platném znění. V tomto rozhodnutí však bylo uvedeno, že ostatní dávky (vdovský důchod) jmenované nadále náleží. Tento jmenované však již nenáležel. K expedici tohoto rozhodnutí došlo v důsledku chybného nastavení příslušné počítačové aplikace v oblasti záznamu lhůt pro důchodový nárok. Dle tvrzení paní F. tato zaslala ČSSZ v červenci 2010 oznámení o ukončení studia své dcery I. Toto oznámení není obsahem dávkového spisu v příloze, nicméně vzhledem k následnému vydání výše uvedeného rozhodnutí ČSSZ není důvod o splnění této oznamovací povinnosti pochybovat. Rozhodnutím ČSSZ č. I ze dne 1. 2. 2011 byl jmenované od 8. 2. 2011 odňat vdovský důchod dle ustanovení 56 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Rozhodnutím ČSSZ č. II byla dle ustanovení 118a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jmenované uložena povinnost vrátit ČSSZ přeplatek na vdovském důchodu za dobu od 8. 9. 2010 do 7. 2. 2011 v částce 35.687,- Kč. V části odůvodnění však bylo chybně uvedeno, že účastník řízení zavinil vznik přeplatku tím, že včas nenahlásil ukončení studia dcery J. (správně však I.). Vzhledem ke skutečnosti, že jmenovaná dne 21. 2. 2011 uplatnila námitky proti rozhodnutí ČSSZ č. II ze dne 1. 2. 2011, bylo řízení související s vymáháním vzniklého přeplatku přerušeno. Rozhodnutím ČSSZ ze dne 17. 3. 2011 byly námitky jmenované zamítnuty, zároveň v části odůvodnění byl chybně určen druh důchodové dávky, na které vznikl přeplatek. Pro posouzení nároku ČSSZ na vrácení nesprávně vyplacené částky bylo rozhodující ustanovení 118a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, které uvádí podmínky, za kterých má plátce důchodu vůči příjemci důchodu nárok na vrácení, popřípadě náhradu nesprávně vyplacené částky, jestliže byl důchod vyplácen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel. Z tohoto důvodu ČSSZ odkázala ve svém rozhodnutí ze dne 17. 3. 2011 na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 5. 2010 pod čj.: 3Ads 35/2010-54. Ten se sice týká skutkově případu, kdy byl vdovecký důchod přiznán jen na jeden rok, ale zároveň v citovaném rozsudku Nejvyšší správní soud vyložil otázku aplikace ustanovení 118a odst. 1 citovaného zákona. Schéma odpovědnostního vztahu je dle citovaného rozsudku tvořeno alternativními skutkovými podmínkami, z nichž alespoň jedna musí být splněna pro vznik odpovědnosti za přeplatek na důchodu. 2
Jmenovaná sice včas nahlásila ukončení studia dcery I., nicméně ke vzniku odpovědnostního vztahu za přeplatek dle ustanovení 118a odst. 1 citovaného zákona s ohledem na uvedený rozsudek postačí, pokud účastnice řízení z okolností mohla předpokládat, že důchod byl vyplacen neprávem. Z dikce ustanovení 50 odst. 2 (podmínky dalšího nároku na vdovský důchod) a 20 odst. 3 (definice nezaopatřeného dítěte) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a z důvodu, že jmenovaná věděla, že její dcera I. ukončila soustavnou přípravu na budoucí povolání, měla a mohla vědět, že se jedná o vdovský důchod vyplácený neprávem, avšak tyto platby přijala. Paní F. měla a mohla vědět o zániku nároku na vdovský důchod po ukončení studia své dcery i z toho důvodu, že v obdobné situaci již ČSSZ vydala rozhodnutí ze dne 29. 6. 2005, ve kterém z důvodu ukončení studia dcery I. rozhodla o odnětí sirotčího i vdovského důchodu. Vzhledem ke skutečnosti, že paní F. uplatnila žádost o odstranění tvrdosti zákona podle ustanovení 4 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ČSSZ postupuje tuto žádost Ministerstvu práce a sociálních věcí k dalšímu řízení. Ze spisové dokumentace pak skutečně vyplynulo, že stěžovatelce byl rozhodnutím ze dne 29. 6. 2005 odňat od 8. 9. 2005 jak vdovský, tak sirotčí důchod z důvodu ukončení studia dcery I. C - Právní zhodnocení Odpovědnost příjemce dávky důchodového pojištění za vznik přeplatku na dávce je upravena v ustanovení 118a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. Podle tohoto ustanovení má plátce důchodu vůči příjemci důchodu nárok na vrácení, popřípadě náhradu nesprávně vyplacené částky, jestliže důchod byl vyplacen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, protože příjemce důchodu nesplnil některou jemu uloženou povinnost, přijal důchod nebo jeho část, ačkoliv musel z okolností předpokládat, že byl vyplacen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, nebo vědomě jinak způsobil, že důchod nebo jeho část byl vyplacen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel. Odpovědnost příjemce důchodové dávky za vznik přeplatku je odpovědností subjektivní, tzn., že příjemce nese odpovědnost za vznik přeplatku tehdy, pokud vznik přeplatku zavinil. Z citovaného ustanovení je zřejmé, že předpoklady vzniku odpovědnosti příjemce důchodové dávky za přeplatek na dávce jsou protiprávní úkon příjemce, vznik přeplatku, příčinná souvislost mezi protiprávním úkonem a vznikem přeplatku a existence zavinění. Protiprávním úkonem příjemce důchodové dávky je typicky např. nesplnění ohlašovací povinnosti. Dle ustanovení 50 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. je příjemce dávky povinen písemně ohlásit plátci dávky do 8 dnů skutečnosti rozhodné pro trvání nároku na dávku, její výši a výplatu nebo poskytování. Stěžovatelka ovšem svou povinnost splnila, když písemně oznámila ukončení studia dcery, což nerozporuje ani ČSSZ. Obdobný podnět prošetřil již můj předchůdce ve funkci JUDr. Otakar Motejl (5514/2006/VOP/KPV, značka ČSSZ 555 410 0816), kdy ČSSZ sama ve svém vyjádření poukázala na správní řád, podle něhož správní orgán rozhodne v jednoduchých věcech bezodkladně, a konstatovala, že v případě stěžovatelky se 3
jednalo o jednoduchou věc, rozhodnutí o odnětí obou dávek tedy mělo být vydáno bezodkladně, aby byl přeplatek co nejnižší, což se nestalo. V průběhu šetření provedla ČSSZ opravu, kterou zdůvodnila nedodržením lhůty pro vydání rozhodnutí stanovené správním řádem. Doplňuji, že v daném případě bylo stěžovatelce na příslušné OSSZ explicitně řečeno (poté, co předložila potvrzení o ukončení studia své dcery), že jí důchody již nenáleží s tím, že zastavení výplaty důchodu trvá déle, a je tedy možné, že jí důchod ještě několikrát přijde na účet, ale že již nadále nesmí důchod z účtu vybírat. Stěžovatelka zde tedy nade všechnu pochybnost věděla, že jí vdovský důchod již nenáleží. Jediný rozdíl oproti případu paní F. je v tom, že výše zmíněná stěžovatelka oznámila ukončení studia dcery až po uplynutí zákonné 8denní lhůty, kdežto paní F. své zákonné povinnosti beze zbytku dostála. I kdyby stěžovatelka rozhodné skutečnosti oznámila až po zákonné 8denní lhůtě, skutkový základ by nedoznal zásadních změn. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 20. 1. 2004, čj. 5Ads 19/2003-60, judikoval, že je třeba se prioritně zabývat příčinnou souvislostí a najisto postavit, zda existuje příčinná souvislost mezi zaviněním příjemce dávky důchodového pojištění a skutečností, že byl vyplácen neprávem důchod nebo jeho část. I když příjemce důchodu nesplní řádně svou ohlašovací povinnost a rozhodné skutečnosti sdělí po uplynutí stanovené lhůty, avšak v době, kdy je ještě možné ze strany plátce dávky včas zareagovat a dávku zastavit, pak nelze podle Nejvyššího správního soudu mezi porušením povinnosti příjemce a mezi nesprávně vyplacenou dávkou hledat příčinnou souvislost. ČSSZ tedy pochybila, jestliže rozhodnutím ze dne 13. 7. 2010 odňala pouze sirotčí důchod a ponechala vdovský, když sirotčí je podmínkou pro pobírání vdovského, když oba důchody byly vypláceny pod rodným číslem stěžovatelky a když totožná situace v případě stěžovatelky již jednou nastala. Zásadní pochybení ČSSZ při rozhodování ve věci stěžovatelky spatřuji v tom, že uložila stěžovatelce vrátit přeplatek na důchodu za období od 8. 9. 2010 do 7. 2. 2011, když důchod nebyl nesprávně vyplacen zaviněním stěžovatelky, která řádně splnila svou ohlašovací povinnost, ale v důsledku chybného postupu ČSSZ. V této souvislosti je třeba poznamenat, že příjemce důchodu není odpovědný za postup a rozhodování orgánů sociálního zabezpečení, a nemůže mu tedy být k tíži, rozhodne-li ČSSZ o odnětí důchodu se zpožděním i několika měsíců. Stěžovatelka rozhodné skutečnosti navíc sdělila s předstihem, tudíž bylo možné ze strany plátce dávky důchodového pojištění včas zareagovat a po zjištění pochybení dávku vdovského důchodu odejmout. Rád bych se též vyjádřil k rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 5. 2010 pod čj.: 3Ads 35/2010-54, na který odkazuje ČSSZ. Zde soud (na výše popsaném skutkovém základě) judikoval jako minimální stupeň zavinění nevědomou nedbalost (vědět mohl a měl) v případě poživatele důchodu, kterému bylo v rozhodnutí jednoznačně oznámeno, že výplata vdoveckého důchodu náleží pouze jeden rok. V kontextu výše uvedeného nelze bez dalšího dovodit alespoň nevědomou nedbalost u stěžovatelky, které nic nebylo oznámeno a která v dobré víře mohla předpokládat, že jí vdovský důchod náleží i nadále z důvodu její ovdovělosti a neexistence dalšího sňatku, i když dcera ukončila studium. V takovém případě by tedy nebyla splněna ani jedna alternativní podmínka nutná pro vznik odpovědnosti za přeplatek ( nesplnění uložené povinnosti nebo přijetí důchodu či jeho části při vědomí jeho neoprávněného vyplacení či jiné vědomé způsobení 4
vzniku přeplatku ) podle schématu naznačeného Nejvyšším správním soudem, kterého se dovolává ČSSZ. Výše uvedené by ovšem platilo pouze v případě, pokud by stěžovatelka již podobnou situací neprošla. Jak vyšlo najevo v průběhu šetření, v roce 2005 ČSSZ rozhodla o odnětí obou důchodů v návaznosti na ukončení studia dcery I., tudíž s ohledem na tuto skutečnost stěžovatelka již musela z okolností předpokládat, že důchod je vyplácen neprávem, tedy o této skutečnosti vědět mohla a měla, avšak platby vdovského důchodu přijala. Právě řečené ovšem nemůže bez dalšího založit odpovědnost stěžovatelky za přeplatek, a to vzhledem k vadnému postupu ČSSZ v dané záležitosti, resp. k závěrům NSS a bývalého veřejného ochránce práv výše zmíněným. Nelze též přijmout názor ČSSZ, která dovozuje odpovědnost za přeplatek (při splnění zákonné oznamovací povinnosti stěžovatelky), kdy stěžovatelce mělo a mohlo být zřejmé z ustanovení 50 odst. 2 (podmínky dalšího nároku na vdovský důchod) a 20 odst. 3 (definice nezaopatřeného dítěte) zákona č. 155/1995 Sb. a z důvodu, že jmenovaná věděla, že její dcera I. ukončila soustavnou přípravu na budoucí povolání, že se jedná o vdovský důchod vyplácený neprávem, neboť při přijetí takového názoru by zcela ztratily smysl další alternativní podmínky popsané ve výše cit. ustanovení 118 zákona č. 582/1991 Sb., tedy nesplnění uložené povinnosti a jiné vědomé způsobení vzniku přeplatku, neboť ČSSZ by vždy a ve všech případech vzniklého přeplatku mohla bez dalšího konstatovat nevědomou nedbalost (tedy přijetí důchodu či jeho části při vědomí jeho neoprávněného vyplacení ) s odkazem na zákon o důchodovém pojištění, což jistě nebylo úmyslem zákonodárce. D - Závěr Tato zpráva shrnuje poznatky ze šetření, které budou po vyjádření dotčeného úřadu podkladem mého závěrečného stanoviska ve věci. Na základě provedeného šetření jsem dospěl v souladu s ustanovením 18 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, k závěru, že ČSSZ ve věci stěžovatelky pochybila, když neodňala její vdovský důchod zároveň se sirotčím a následně jí uložila povinnost vrátit přeplatek na vdovském důchodu. Tato zpráva bude zaslána řediteli odboru interního auditu, kontroly a stížností ČSSZ Ing. Zdeňku Joskovi a paní F. Ředitele odboru interního auditu, kontroly a stížností ČSSZ Ing. Josku s ohledem na zjištěná pochybení v souladu s ustanovením 18 výše zmíněného zákona o veřejném ochránci práv žádám, aby se k závěrům obsaženým v této zprávě do 30 dnů od jejího doručení vyjádřil. JUDr. Pavel V a r v a ř o v s k ý veřejný ochránce práv 5