ÿeck ËlovÏk a jeho svït

ÿeck ËlovÏk a jeho svït

ÿeck ËlovÏk a jeho svït editor Jean-Pierre Vernant VYäEHRAD

1991 by Gius. Laterza & Figli Spa, RomañBari. Czech language edition arranged through the mediation of Eulama Literary Agency. Translation Lucie Fialkov, Magdalena K Ìûov, Vlasta Liökov, Jitka MichalËÌkov, Ji ina NÏmcov, Lucie äavlìkov, 2005 ISBN 80-7021- 731-6

Obsah ÿeck ËlovÏk / 9 Jean-Pierre Vernant I.»lovÏk a oikonomia / 25 Claude MossÈ II.»lovÏk a v lka / 47 Yvon Garlan III. Cesta k dospïlosti / 77 Giuseppe Cambiano IV. ObËan / 105 Luciano Canfora V. Homo domesticus / 133 James Redfield VI. Div k a posluchaë / 161 Charles Segal VII. Formy spoleëenstvì / 191 Oswyn Murray VIII.»lovÏk a bohovè / 223 Mario Vegetti IX. Venkovan / 249 Philippe Borgeaud EdiËnÌ pozn mka / 261 O autorech / 262 Rejst Ìk / 265

ÿeck ËlovÏk Jean-Pierre Vernant Co p esnï m me na mysli, hovo Ìme-li o eckèm ËlovÏku, a co n m d v pr vo domnìvat se, ûe dok ûeme vykreslit jeho podobu? ProblÈm nast v jiû u jednotnèho ËÌsla onoho pojmu. Nach zìme snad vûdy a vöude, za rozmanit mi situacemi, zp soby ûivota, politick mi reûimy, od AthÈn po Spartu, od Arkadie, Thes lie Ëi peiru po maloasijsk mïsta, Ëernomo skè kolonie, jiûnì It lii a SicÌlii jeden a tent û model ËlovÏka? Kam p esnï je situov n onen ÿek, kterèho chceme popsat? Do archaickèho obdobì?»i to bude v leën hrdina opïvovan HomÈrem? Anebo ten, jehoû AristotelÈs ve ËtvrtÈm stoletì definoval z mnoha ohled jako ÑspoleËenskÈho ûivoëichaì? AËkoli n s dokumenty, jeû m me k dispozici, vedly k orientaci na klasickè obdobì a velmi Ëasto k zamï- enì pozornosti hlavnï na AthÈny, postava, kter se z naöì studie vyno uje, nenì jednolit. Jde spìöe o tv poskl danou z mnoûstvì st Ìpk odr ûejìcìch r znè hly pohledu, kterè si auto i jednotliv ch kapitol zvolili. A tak se zde postupnï setk me s ÿekem

J EAN-PIERRE V ERNANT (10) jako obëanem, s ÿekem n boûensk m, vojensk m, ekonomick m, dom cìm, venkovsk m, ÿekem posluchaëem i div kem, ÿekem za azen m do charakteristick ch spoleëensk ch struktur, kter kr ËÌ od dïtstvì k dospïlosti po stezce lemovanè r zn mi zkouökami a zast vkami, aby se z nïj podle eckèho ide lu dokonalosti stal ËlovÏk hodn toho jmèna. Obrazy v tèto galerii portrèt naërtnut ch souëasn mi badateli nejsou poskl d ny jen tak vedle sebe v n hodnèm sledu ñ aëkoli kaûd z nich odpovìd na jinou ot zku: co znamen pro ÿeka b t obëanem, voj kem, hlavou rodinyö? ñ, ale vytv ejì celek vz jemnï se doplúujìcìch Ëi prolìnajìcìch prvk, takûe v sledkem je zcela origin lnì konfigurace, jakou bychom jinde nenaöli. Tento historiky stvo en model m za cìl nalèzt z kladnì charakteristickè rysy ËinnostÌ, jeû sta Ì ÿekovè vykon vali v r mci tïch nejv znamnïjöìch oblastì kolektivnìho ûivota. SchÈma to rozhodnï nenì jednostrannè, neboù se opìr o co nejkompletnïjöì a nejp esnïjöì dokumentaci. Z roveú nenì ani Ñban lnìì v tom smyslu, ûe nech v stranou obecnè charakteristiky lidskè p irozenosti, a vöìm si toho, co je na chov nì star ch ÿek ojedinïlè, jak je jejich osobit p Ìnos v tak obecnï rozöì en ch oblastech, jako je v lka, n boûenstvì, hospod stvì, politika, rodinn ûivot. Takûe eck svèbytnost. Oz ejmit ji znamen nasadit od samèho poë tku srovn vacì hledisko a v konfrontaci s jin mi kulturami kl st d raz ne na spoleënè rysy, ale na odchylky, rozpory, odliönosti. P edevöìm jde o odchylky oproti naöemu zp sobu jedn nì, myölenì a cìtïnì, kter povaûujeme za naprosto samoz ejm, ale od nïhoû bychom p i posuzov nì ÿek mïli odhlèdnout, abychom nevidïli vïci zkreslenï. Jde takè o rozdìly oproti jin m historick m obdobìm, neû byl starovïk, v Ëi jin m neû eck m civilizacìm. Ale moûn, ûe Ëten p ipouötì originalitu eckèho p Ìpadu a pt se n s na slovo ËlovÏk. ProË eck ËlovÏk a ne eck civilizace Ëi eck obec? Pr vï soci lnì a kulturnì kontext proch zì p ece neust l mi zmïnami, namìt Ëten ; ËlovÏk tïmto promïn m p izp sobuje svè chov nì, ale jinak z st v st le stejn. V Ëem by se nap Ìklad oëi athènskèho obëana p tèho stoletì p ed naöìm letopoëtem mohly liöit od oëì naöich souëasnìk? NepochybnÏ v niëem. Ale v tèto knize nenì pozornost soust edïna na oëi nebo uöi, n brû na to, jak m zp sobem je eck ËlovÏk pouûìval; tedy na zrak a sluch, jejich v znam, podoby, role. Pro pochopenì uvedu p Ìklad s prominutìm trochu osobnì. Jak bychom dnes mohli vidït mïsìc oëima ÿek? J jsem si to v ml dì bïhem svè prvnì cesty do ÿecka mïl moûnost vyzkouöet. Plavil jsem se v noci z ostrova na ostrov; leûel jsem na palubï a dìval se na nebe, kde z ila noënì tv luny a rozlèvala svè nehybnè nebo tanëìcì odlesky po temnèm mo i. Byl jsem pln ûasu; ta jemn a zvl ötnì z, kter dopadala na spìcì vlny, mnï uëarovala. Byl jsem dojat, jako bych se ocitl v p Ìtomnosti ûeny z roveú blìzkè i vzd lenè, zn mè, a p esto nedostupnè, jejìû t pyt rozjasnil noënì tmu. To je SelÈnÈ, Ìkal jsem si. VidÌm

ÿ ECK»LOVÃK (11) noënì, z hadnou, z ÌcÌ SelÈnÈ. Kdyû jsem pak o mnoho let pozdïji sledoval na televiznì obrazovce z bïry prvnìho ËlovÏka na MÏsÌci, jak se neohraban mi skoky ve skafandru pohybuje po jakèsi nez etelnè, pustè pl ni, k mèmu pocitu znesvïcenì se p idala jeötï bolest z nezacelitelnè r ny: m j vnuk, kter se na tyto z bïry dìval stejnï jako vöichni ostatnì, uû nikdy nebude moci vidït lunu jako j, eck ma oëima. Slovo SelÈnÈ se odstïhovalo do odborn ch slovnìk a mïsìc, jak dnes vidìme na nebi, s nìm uû nem nic spoleënèho. Vzhledem k tvrzenì, ûe ËlovÏk z st v ËlovÏkem, p etrv v nicmènï iluze, ûe kdyby se historik m poda ilo dokonale zrekonstruovat podmìnky, v jak ch se ve starovïku ûilo, mohli bychom se p i ËetbÏ jejich pracì snadno vûìt do k ûe star ch ÿek. Saint-Just nebyl mezi francouzsk mi revolucion i jedin, kdo si myslel, ûe staëì po antickèm vzoru pïstovat ctnost prostoty, st Ìdmosti a nezlomnosti, aby se republik n z roku 1789 zcela ztotoûnil se star m ÿekem Ëi ÿìmanem. Na tuto skuteënost upozornil ve svè SvatÈ rodinï Marx: ÑTento omyl nabyl tragick ch rozmïr, kdyû Saint-Just v den svè popravy uk zal na velkou listinu Pr v ËlovÏka p ibitou na zdi ve vïznici JustiËnÌho pal ce a s opr vnïnou hrdostì zvolal:,a p itom jsem toto vytvo il j.ë Jenomûe tato listina vyhlaöovala pr va ËlovÏka, kter nebyl ËlovÏkem starovïku, podobnï jako nebyly starovïkè ani ekonomickè a pr myslovè podmìnky tè doby.ì FranÁois Hartog k citaci tèto pas ûe dod v : Ñ»lovÏk listiny pr v nem ûe b t totoûn s ËlovÏkem starovïkè obce.ì A stejnï tak jìm nem ûe b t obëan modernìho st tu, vyznavaë monoteistickè vìry, dïlnìk, pr myslov Ëi finanënì editel, voj k ze svïtov ch v lek mezi n rody, otec rodiny s manûelkou a dïtmi, jedinec ve svèm soukromèm osobnìm ûivotï, mlad ËlovÏk, kter se dnes snaûì dobrat zralosti v nekoneënèm procesu dospìv nì. Jak je tedy loha pisatele vodu k pr ci o eckèm ËlovÏku? V û dnèm p ÌpadÏ by nemïla spoëìvat ve shrnutì Ëi komentov nì text, jeû n m svï ili ti nejkvalifikovanïjöì znalci a jimû touto cestou vyslovujeme sv j v el dìk. MÌsto opakov nì Ëi glosov nì toho, co dok zali vysvïtlit lèpe neû kdokoli jin, bych se r d na vïc podìval z jinè perspektivy, z pohledu, kter jde nap ÌË jejich vidïnìm. Kaûd z nich totiû omezil sv j rozbor na urëit typ chov nì a tak byl ûivot eckèho ËlovÏka rozdïlen do ady odliön ch rovin. J se hodl m na problèm soust edit z jinèho hlu, znovu shrom ûdit kolem jedince onu sìù vl ken, kterou se historik m poda ilo rozplèst, a poloûit ot zku, jakè v znamnè momenty ve vztahu eckèho ËlovÏka k boûstvì, k p ÌrodÏ, k druh m lidem, k sobï vytv ejì onu Ñodliönostì charakterizujìcì jeho zp soby jedn nì, myölenì, cìtïnì ñ jin mi slovy jeho zp sob bytì ve svïtï, ve spoleënosti, s m o sobï. Takov snaha by mohla vyvolat smïv na rtech, kdybych pro ni nemïl hned dva opr vnïnè d vody. Za prvè se domnìv m, ûe po Ëty iceti letech

J EAN-PIERRE V ERNANT (12) b d nì ve spoleënosti jin ch vïdc na poli toho, co jsem nazval vnit nì historiì eckèho ËlovÏka, bych se mohl odv ûit nïkolika zobecúujìcìch z vïr. Na poë tku öedes t ch let dvac tèho stoletì jsem napsal: ÑAù jiû se jedn o skuteënosti t kajìcì se n boûenstvì (m ty, ritu ly, zobrazenì), vïdy, umïnì, spoleëensk ch institucì, techniky Ëi hospod stvì, vûdy je nahlìûìme p edevöìm jako dìla stvo en ËlovÏkem, jako v raz uspo danè myölenkovè aktivity. A skrze tato dìla se snaûìme poznat samotnèho ËlovÏka, ËlovÏka eckèho starovïku neoddïlitelnèho od spoleëenskèho a kulturnìho r mce, jehoû je z roveú tv rcem i produktem.ì Pod toto programovè prohl öenì bych se podepsal i dnes. P esto je m j z mïr, aëkoli se jeho snaha o zevöeobecnïnì zd b t riskantnì, skromnïjöì, neboù je lèpe vymezen ñ a to je mè druhè ospravedlnïnì. Nech m stranou ne plnè a provizornì ñ jak je tomu u historickèho b d nì vûdy ñ v sledky sv ch v zkum v oblasti zmïn, kterè mezi osm m a öest m stoletìm p ed naöìm letopoëtem ovlivnily veökerè psychologickè danosti a funkce eckèho ËlovÏka ñ ûivotnì prostor, vnìm nì Ëasu, pamïù, p edstavivost, v li, osobnost, symbolickè praktiky a zach zenì se znaky, zp soby uvaûov nì, myölenkovè n stroje ñ a budu se snaûit vykreslit obrysy nikoli eckèho ËlovÏka, ale vztahu mezi eck m ËlovÏkem a n mi. Nikoli ÿeka sama o sobï, coû je nemoûn kol postr - dajìcì smyslu, ale ÿeka takovèho, jak se n m jevì dnes skrze proces neust lèho myölenkovèho putov nì od n s k nïmu a od nïj k n m. Proces, kter spojuje objektivnì anal zu se snahou vcìtit se, hraje si se vzd lenostì a blìzkostì, oddaluje n s, aby n s p iblìûil, aniû bychom upadli do zmatk, p ibliûuje n s, abychom lèpe spat ili odliönosti, ale z roveú i styënè body. ZaËnÏme bohy. Co znamen pro ÿeka boûstvì a jak se k nïmu eck ËlovÏk stavì? Formulujeme-li problèm tìmto zp sobem, bude jeho eöenì uû od poë tku jednostrannè. Slova nejsou neutr lnì. Pojem b h nevyvol v v naöì mysli pouze p edstavu jedineënè, vïënè, absolutnì, dokonalè, transcendentnì bytosti, stvo itele vöeho, co existuje; ve spojenì s adou dalöìch jemu blìzk ch pojm jako posv tno, nadp irozeno, vìra, cìrkev Ëi klèrus vymezuje specifickou oblast zkuöenosti ñ Ñn boûenskèì ñ, jehoû mìsto, funkce a statut se v raznï liöì od ostatnìch prvk spoleëenskèho ûivota. Posv tnè je v protikladu k prof nnìmu, nadp irozenè k p ÌrodÏ, vìra k bezboûnosti, duchovnì k laik m, stejnï jako se B h oddïluje od svïta, kter na nïm v kaûdè chvìli z visì, neboù On jej stvo il z niëeho.»etnì bohovè eckèho polytheismu ale tyto vlastnosti charakterizujìcì boûstvì nemajì. Nejsou vïënì ani dokonalì, vöevïdoucì ani vöemocnì; nestvo ili svït, n brû zrodili se v nïm a skrze nïj. Vyno ovali se v generacìch za sebou postupnï tak, jak se kosmos rozr zúoval a uspo d val na z - kladï prvotnìch mocnostì, jako byl Chaos ñ PrvotnÌ pr zdno a Gaia ñ ZemÏ,

ÿ ECK»LOVÃK (13) a tak z st vajì v jeho st edu. Jejich transcendence je tudìû relativnì; existuje pouze ve vztahu k lidskè sfè e. BohovÈ podobnï jako lidè tvo Ì nedìlnou sou- Ë st kosmu, aëkoli stojì o nïco v öe. Znamen to, ûe mezi pozemsk m a boûsk m nenì veden onen radik lnì ez, kter pro n s oddïluje d p Ìrody od nadp irozena. Ch p nì svïta, v nïmû ûijeme, tak, jak se nabìzì naöemu zraku, a hled nì boûstvì netvo Ì dva r znè nebo protikladnè p Ìstupy. Jde o postoje, jeû se mohou st kat a prolìnat. MÏsÌc, slunce, jit enka, dennì svïtlo, noc, ale takè hora, jeskynï, pramen, eka, les, to vöe je zde moûnè nahlìûet ze stejnè citovè roviny jako ty nejvïtöì bohy eckèho panteonu. BudÌ stejn druh cty a obdivu, jako ve vztahu ËlovÏka k boûstvu. Kudy vede hranice mezi lidmi a bohy? Na jednè stranï stojì bytosti nejistè, pomìjivè, podlèhajìcì nemocem, st Ì, smrti. NemajÌ nic z toho, co dod v bytì jeho hodnotu a lesk ñ ml dì, sìlu, kr su, gr cii, odvahu, Ëest, sl vu; nic, co by nepodlèhalo zk ze a nemizelo jednou provûdy; nic dobrèho, co by nemïlo svou öpatnou str nku, sv j prav opak ñ nenì ûivot bez smrti, ml dì bez st Ì, n maha bez navy, hojnost bez n mahy, poûitek bez utrpenì. KaûdÈ svïtlo m tady dole sv j stìn, kaûd z e m sv j temn rub. U tïch, kdo jsou naz v ni nesmrteln mi (athanatoi), blaûen mi (makares), mocn mi (kreitt s) ñ zkr tka u boûstev ñ je tomu naopak. Kaûd z nich je ve svè oblasti ztïlesnïnìm moûnostì, schopnostì, ctnostì a vliv, kterè se u lidì v jejich kr tkèm ûivotï vyskytujì jen jako chabè, pomìjivè odlesky, jako sen. Takûe mezi lidsk m rodem a boûstvy existuje jist odstup. ÿek klasickèho obdobì si je tohoto nepomïru velmi dob e vïdom. VÌ, ûe mezi lidmi a bohy vede nep ekroëiteln hranice: p es veökerè schopnosti lidskèho ducha a vöe, co bïhem Ëasu dok zal objevit Ëi vynalèzt, nedok ûe p edpovïdït svou budoucnost, uniknout smrti, dos hnout k boh m. UnikajÌ jeho ch p nì stejnï jako jeho pohled nesnese z jejich tv e. JednÌm ze z kladnìch pravidel eckè moudrosti t kajìcìch se vztahu k boh m je p edpoklad, ûe ËlovÏk se jim v û dnèm p ÌpadÏ nem ûe vyrovnat. P ijetì vöech nedostatk, kterè nutnï prov zejì n ö ûivot, jako faktu zako- enïnèho v lidskè p irozenosti, proti nïmuû nenì odvol nì, s sebou nese celou adu n sledk. P edevöìm by ÿek nikdy od boh neoëek val ñ nebo neû - dal ñ, aby mu prop jëili jakoukoli formu svè nesmrtelnosti, kter je jejich privilegiem. VÌra v p eûitì jedince po smrti ñ jinak neû jako stìn bez sìly a bez vïdomì bloudìcì v H dov ch temnot ch ñ do r mce stanoven ch vztah k boûstvì nepat ila, nebo alespoú nep edstavovala nïjak v znamn prvek Ëi princip. P edstava nesmrtelnosti jedince by se AthÈÚan m ËtvrtÈho stoletì zd la asi velmi podivn a nemìstn, soudï podle opat enì, jak PlatÛn uëinil p edtìm, neû SÛkratov mi sty vyslovil ve FaidÛnovi tvrzenì, ûe v kaûdèm z n s dlì nesmrteln duöe. Tato duöe, pr vï proto, ûe je nepomìjejìcì, je totiû pojata jako jak si druh boûstvì, daimûn. Ani n znakem nenì smïöov na s lidsk m

J EAN-PIERRE V ERNANT (14) jedincem v tom, co ho ËinÌ jedineën m, ale tvo Ì souë st boûstvì, od nïhoû se na okamûik zatoulala sem na zem. Druh d sledek: jakkoli nep ekroëiteln je vzd lenost boh od lidì, p esto jsou vz jemnï urëit m zp sobem sp ÌznÏni. N leûì do stejnèho svïta, i kdyû je to svït s p ÌsnÏ odstupúovanou hierarchiì. RozdÌl mezi nìzk m a vysok m, mezi svrchnìm a spodnìm spoëìv v odliöenì mènï od vìce, nedostatku od hojnosti na hodnotovèm ûeb ÌËku, kter nenì p eruöen û dnou podobnou zmïnou rovnï, jakou vyûaduje vzhledem ke svè nesoumï itelnosti p echod od koneënèho k nekoneënèmu, relativnìho k absolutnìmu, od Ëasu k vïënosti. Dokonalost boh je p Ìm m pokraëov nìm dokonalosti, jak se projevuje v du a kr se svïta, ve öùastnè harmonii spravedlivï spravovanè obce, v souladnèm ûivotu vedenèm s mìrou a sebekontrolou, a tak se zboûnost eckèho ËlovÏka neprojevuje z Ìk nìm se svïta, ale jeho zkr ölov nìm.»lovïk je pod Ìzen bohu jako sluûebnìk svèmu p novi. Je to proto, ûe existence zde na svïtï nenì zadarmo. Jiû zrozenì kaûdèho jedince odkazuje na jeho vlastnì Ñonen svïtì: na p ÌbuznÈ, p edky, zakladatele rodu, kte Ì vzeöli p Ìmo ze zemï nebo je zplodil nïjak b h. Jakmile ËlovÏk poprvè otev e oëi, ocit se jiû ve stavu dluûnìka. Sv j z vazek spl cì tìm, ûe dodrûov nìm tradiënìch ob ad vzd v boh m poctu, na niû majì n rok. V eckè zboûnosti je tedy p Ìtomen prvek strachu ûivìcì povïrëivou hr zu, ale je v nì i nïco zcela jinèho. TÌm, ûe kult zprost edkov v spojenì s bohy, takûe jsou jist m zp sobem p Ìtomni mezi smrtelnìky, vn öì do ûivota lidì nov rozmïr tvo en kr sou, bezprost ednostì a öùastnou shodou. Bozi jsou oslavov ni pr vody, zpïvem, tancem, hrami, soutïûemi a hostinami, na nichû lidè spoleënï pojìdajì maso obïtovan ch zvì at. Takûe kromï toho, ûe sv teënì ritu l uctìv nesmrtelnè tak, jak si zaslouûì, zdobì takè kaûdodennì existenci tïch, kdo jsou smrtelnì, a oza uje je skrze milost, veselì a vz jemnou shodu leskem, v nïmû se odr ûì i öpetka boûskè velikosti. Jak ekl PlatÛn: aby se dïti staly cel mi lidmi, musì se jiû od ranèho vïku uëit hr t jistè hry, obïtovat, zpìvat a tanëit (Z kony, 803e). N m lidem, vysvïtluje, byli bozi d ni nejen proto, aby se Ëastnili na naöich slavnostech, ale takè aby n m vtiskli smysl pro radostì prov zen rytmus a harmonii, jìmû n s jako naöi chorègovè uv dïjì do pohybu a vz jemnï proplètajì v tanci a zpïvu (Z kony, 653eñ654). V tïchto prolnutìch vytvo en ch ob adem mezi jeho ËastnÌky jsou p Ìtomni i bohovè, kte Ì byli lidem p isouzeni prost ednictvìm p ÌjemnÈ ob adnì hry. LidÈ jsou na boûstvu z vislì ñ zde na zemi nelze nic provèst bez jeho souhlasu. MusÌ se mu tedy zavdïëit tìm, ûe mu neust le prokazujì svou sluûbu. Sluûba ale neznamen otroctvì. Aby se ÿek odliöil od barbara, prohlaöuje pov öenï, ûe je svobodn ËlovÏk, eleutheros, a v raz ÑboûÌ otrokì, hojnï se vyskytujìcì u jin ch n rod, se v eckèm prost edì nepouûìv. Nejen v bïûnè bohosluûebnè praxi, ale ani pro oznaëenì n boûensk ch funkcì a knïûsk ch ad

ÿ ECK»LOVÃK (15) v p ÌpadÏ, ûe je ofici lnï vykon vajì obëanè. Svoboda ñ otroctvì; pro ty, kdo p isoudili v r mci obce tïmto dvïma termìn m jejich p esn a jasn v znam, se oba pojmy navz jem p Ìliö vyluëujì, neû aby jimi bylo moûno oznaëovat jednoho a tèhoû ËlovÏka. Kdo je svobodn, nem ûe b t otrokem, nebo spìöe nem ûe b t otrokem, aniû by okamûitï p estal b t svobodn. K tomu se druûì jeötï dalöì d vody. SvÏt boh je dost vzd len na to, aby si svït lidì mohl ve vztahu k nïmu udrûet svou nez vislost. Vzd lenost p esto nenì takov, ûe by se ËlovÏk p ed boûskou nezmïrnostì cìtil zcela bezmocn, uöl pnut, nicotn. Aby bylo silì jedince korunov no spïchem, aù uû v mìru Ëi ve v lce, aby dos hl bohatstvì, cti a v ûnosti, aby v obci vl dl soulad, v srdcìch ctnost a v myslìch rozum, musì p ispït svou troökou do ml na. MusÌ se chopit iniciativy a pokraëovat ve svèm dìle nehledï na p ek ûky. V celè sfè e lidsk ch z leûitostì je k spïchu zapot ebì podnikavosti a vytrvalosti kaûdèho ËlovÏka. Bude-li n - leûitï vykon vat sv j kol, m tu nejlepöì öanci zìskat si p ÌzeÚ boh. Vzd lenost a blìzkost, zkost a veselì, z vislost a autonomie, pod ÌzenÌ a iniciativa ñ mezi tïmito dvïma pûly existuje v z vislosti na situaci, okolnostech a jedincìch cel ada r zn ch postoj. AËkoli jsou tak odliönè nebo protikladnè, nejsou nesluëitelnè. Vöechny n leûejì do stejnèho pole moûnostì, jejich ök la vyznaëuje hranice, mezi nimiû se m ûe pohybovat eck zboûnost. Ukazuje na velkè, nikoli vöak nekoneënè mnoûstvì cest, jeû tento typ vztahu k boûstvì, charakteristick pro starovïk kult, nabìzì. ÿekl jsem kult, nikoli n boûenstvì nebo vìra. Jak spr vnï podot k Mario Vegetti, prvnì z obou zmìnïn ch pojm (n boûenstvì) nem v ÿecku obdobu, neboù zde neexistuje n boûensk oblast, kter by sluëovala instituce, kodifikovanè chov nì Ëi osobnì p esvïdëenì do jednoho organizovanèho celku jasnï vymezenèho vzhledem ke zbytku spoleëensk ch aktivit. N boûensk aspekt je p Ìtomen tèmï vöude ñ vöechny kaûdodennì Ëinnosti obsahujì kromï jinèho i n boûensk rozmïr; platì to pro vïci zcela prozaickè i ty vzneöenè, pro soukromou sfèru i pro ve ejn ûivot. M. Vegetti v tèto souvislosti uv dì p ÌznaËnou historku: hostè, kte Ì p iöli navötìvit HÈrakleita, se zastavili na prahu, kdyû si vöimli, ûe se jejich hostitel pr vï h eje u kuchyúsk ch kamen. Podle Aristotela, kter se snaûil dok zat, ûe nejen pozorov nì hvïzd a pohybu nebesk ch tïles, ale i studium tïch nejobyëejnïjöìch vïcì m v sobï cosi d stojnèho, je HÈrakleitos pozval d l se slovy: ÑI v nich [v kamnech] jsou bohovèì (Morfologie ûivoëich, 1,5,645a). Ale vzhledem k tomu, ûe n boûensk rozmïr je p Ìtomen vöude a p i vöech p Ìleûitostech, nem svè st lè mìsto ani zp sob projevu, kter by mu byl vlastnì. Proto je nutnè o Ñn boûenstvìì eckèho ËlovÏka hovo- it jen s onïmi v hradami, kterè se t kajì pojmu b h. Spojmem vìry je to ponïkud sloûitïjöì. Pro n s je na n boûenskè rovinï ËlovÏk buô vï ÌcÌ, nebo nevï ÌcÌ ñ demarkaënì linie je zcela z ejm. Pat it do nïjakè cìrkve, b t praktikujìcìm vï ÌcÌm a vï it v souhrn pravd formulovan ch

J EAN-PIERRE V ERNANT (16) ve formï vyzn nì vìry, kterè m z vaznost dogmatu, to jsou t i z kladnì pilì e n boûenskè horlivosti. V ÿecku tomu tak nenì; neexistuje zde cìrkev ani duchovnì, nenì tu û dnè dogma. Takûe vìra v bohy se neprojevuje ani ËlenstvÌm v nïjakè cìrkvi, ani p ijìm nìm v rok, kterè jsou prohlaöov ny za pravdivè a vzhledem k tomu, ûe majì charakter zjevenì, nep ipouötïjì diskusi Ëi kritiku. ÑVÌraì v bohy se u eckèho ËlovÏka nepohybuje na ËistÏ intelektu lnì rovinï; nesnaûì se o pozn nì boûskèho, nem charakter doktrìny. V tom smyslu poskytuje prostor k tomu, aby se mimo n boûenstvì a bez otev enèho st etu s nìm rozvìjely r znè formy vah a b d nì, jejichû cìlem je dobrat se moudrosti a pravdy jako takovè. ÿek se tedy nikdy neocit v situaci, kdy by musel volit mezi vìrou a bezvïrectvìm.»lovïk, kter ctì bohy v souladu s pevn mi tradicemi a m d vïru v Ëinnost kultu praktikovanèho jeho p edky i vöemi ostatnìmi Ëleny komunity, se m ûe projevovat celou ök lou postoj, od extrèmnì, aû povïrëivè d vï ivosti, jìû se vysmìv Theofrastos, p es obez etn skepticismus jako PrÛtagoras tvrdìcì, ûe nelze poznat, zda bozi existujì nebo ne, a tudìû ani cokoli o nich vïdït, aû po naprostou ned vïru zastoupenou nap Ìklad Kritiou, kter zast v n zor, ûe bozi byli vymyöleni proto, aby byli lidè udrûov ni v pod ÌzenÈm stavu. Ned vïra ale neznamen bezvïrectvì v tom smyslu, jak mu p isuzuje dneönì k esùan. ZpochybÚov nì na intelektu lnì rovinï nezasahuje eckou zboûnost v jejì podstatï. Nelze si p edstavit, ûe by se Kritias odmìtal Ëastnit ob ad nebo v urëenèm Ëase obïtovat boh m. PokrytectvÌ? SpÌöe je t eba si uvïdomit, ûe jelikoû Ñn boûenstvìì nelze oddïlit od obëanskèho ûivota, z Ìci se ho by znamenalo vy adit se ze spoleënosti, p estat b t tìm, ËÌm ËlovÏk je. P esto existovali lidè, kte Ì se odcizili obëanskèmu n boûenstvì a stranili se polis. Jejich postoj nevypl val z vïtöì Ëi menöì mìry ned vïry nebo skepticismu, ale pr vï naopak: na okraj spoleënosti je stavïla jejich vìra a angaûov nì v sekt sk ch hnutìch s mystickou n plnì, jako byl nap Ìklad orfismus. Ale je Ëas p ejìt k dalöìmu z tèmat, kter jsem ohl sil: svït byl sice podle slavnèho v roku Ñpln boh ì, ale kdyû se jimi lidè zab vali, ölo p edevöìm o nïj. O svït, kde je boûskè p Ìtomno ve vöech Ë stech i v celku a vöeobecnèm uspo- d nì. Nikoli vöak tìm zp sobem, ûe by ölo o vztah stvo itele a toho, co vyvedl z nicoty a co daleko od nïj nese jeho znamenì. Jde o jin druh p ÌmÈ a d vïrnè boûì p Ìtomnosti, kter se öì Ì vöude tam, kde se objevujì jejì projevy. TermÌn fysis, jejû p ekl d me jako Ñp Ìrodaì, kdyû po AristotelovÏ vzoru hovo- Ìme o tom, ûe filosofovè milètskè ökoly v öestèm stoletì p. Kr. se jako prvnì zaëali vïnovat zkoum nì p Ìrody ñ historia peri fyseûs, tento termìn nem tèmï nic spoleënèho s n plnì naöich p ÌrodnÌch vïd nebo fyziky. Fysis je pojìm na jako ûivoucì sìla, aù uû zp sobuje r st rostlin Ëi pohyb ûiv ch tvor nebo vesmìrn ch tïles po jejich obïûn ch drah ch. Podle Ñfyzikaì ThalÈta jsou dokonce i neûivè vïci, jako nap Ìklad k men, vybaveny psychè, coû znamen z ro-

ÿ ECK»LOVÃK (17) veú dech i duöi, zatìmco pro n s m prvnì z pojm konotaci Ñfyzickouì, druh ÑduöevnÌì. éiv p Ìroda vybaven duöì a dechem je sv m dynamismem blìzk boûstvì, kdeûto svou ûivostì tìm, co jsme jako lidè my sami. Pouûijeme-li v razu, kter vyslovil AristotelÈs v souvislosti se sny, jeû k n m p ich zejì ve sp nku, je p Ìroda ÑdÈmonick ì, tj. boûsk, daimonia (O vïötïnì ze sn, 2,463b 12ñ15); a protoûe duöe, kter je v srdci kaûdèho ËlovÏka, je takè daimûn, existuje mezi boûsk m, fyzick m a lidsk m nïco vìce neû pouh souvislost: je to p Ìbuzensk vztah, sou-rozenectvì. SvÏt je kr sn jako b h. Od konce öestèho stoletì se pro oznaëenì svïta jako celku zaëal pouûìvat v raz kosmos; ve staröìch textech toto slovo oznaëuje to, co je vzhledem ke svèmu spr vnèmu uspo d nì a fungov nì ozdobou, kter dod v svèmu nositeli vìce kr sy a vzneöenosti. SvÏt, jednotn ve svè rozmanitosti, st l i v proudu Ëasu, harmonick v rozvrûenì Ë stì, z nichû se skl - d, je takè takov podivuhodn öperk, umïleckè dìlo, vz cn p edmït podobn onïm agalmat m, ze kter ch jejich dokonalost dïl vhodnou obïù pro boha v jeho svatyni.»lovïk tuto velkou ûivou bytost, kterou je svït jako celek, obdivuje a rozjìm nad nì, neboù je jejì souë stì. P edevöìm se mu ve svè nepopiratelnè skuteënosti jevì jako prvotnì danost, p edjìmajìcì veökerou zkuöenost, kterou s nìm m ûe ËlovÏk mìt. P i pozn v nì svïta si nem ûe umìstit v chozì bod p Ìmo do nïj, jako by bylo p i dobr nì se urëitè vïci nutnè projìt vïdomìm, kterè o nì m me. Naöe poznatky o svïtï nejsou umìstïny Ñv naöem duchuì. Nic nenì eckè kultu e vzd lenïjöì neû ono kartezi nskè cogito, ÑmyslÌmì, kladenè jako podmìnka a z klad veökerèho pozn nì svïta, sebe sama i boha, nebo ono leibnizovskè pojetì, podle nïjû je kaûd jedinec oddïlenou mon - dou bez oken a dve Ì, v jejìmû nitru jako v uzav enèm kinos lu bïûì cel film vypr vïjìcì o jejì existenci. Aby byl svït ËlovÏkem pochopen, nemusì projìt takovou transmutacì, kter z nïj ËinÌ pouh akt vïdomì. UdÏlat si p edstavu o svïtï neznamen p enèst jej do naöì mysli. To naöe mysl je ze svïta a je v nïm p Ìtomna.»lovÏk n leûì do svïta, s nìmû je sp ÌznÏn a kter zn dìky souznïnì a sblìûenì. BytÌ ËlovÏka je ze svè podstaty,bytì ve svïtïë. Kdyby mu tento svït byl cizì, jak p edpokl d me dnes, kdyby to byl Ëist objekt tvo en prostorem a pohybem v protikladu k subjektu tvo enèmu sudkem a myölenìm, nemohl by s nìm ËlovÏk ËinnÏ komunikovat jinak, neû ûe by jej slouëil se sv m vlastnìm vïdomìm. Ale pro ÿeka nenì svït takto zvïcnïn m vnïjöìm prostorem, oddïlen m od ËlovÏka nep ekroëitelnou hranicì, kter dïlì hmotu od ducha, fyzickè od psychickèho. Sûiv m svïtem, k nïmuû se vöe v ûe, je ve vztahu d vïrnèho obecenstvì. Uvedu jeden p Ìklad na oz ejmïnì toho, co GÈrard Simon oznaëuje jako Ñzp sob p Ìtomnosti ve svïtï a p Ìtomnosti samy o sobï, kter dnes jiû nedok ûeme uchopit bez obrovskèho silì o metodick odstup vyûadujìcì skuteënou archeologickou rekonstrukciì (ÑDuöe svïtaì, Le Temps de la rèflexion, Ë. 10,

J EAN-PIERRE V ERNANT (18) 1989, s. 123). M m na mysli vidïnì a zrak. V eckè kultu e majì privilegovanè postavenì. Do tè mìry, ûe pojem ÑvidÏtì nem v hierarchii lidsk ch schopnostì sobï rovnèho.»lovïk je ve svè p irozenosti urëit m zp sobem s m pohledem, a to ze dvou d vod. ZaprvÈ vidït a vïdït je jedno a totèû: pakliûe idein, ÑvidÏtì a eidenai, ÑvÏdÏtì jsou jen dvï r zn vyj d enì jednoho pojmu, znamen -li eidos kromï Ñvzhledu, viditelnè str nkyì takè ÑvlastnÌ charakter, srozumitelnou formuì, je to proto, ûe se pozn nì interpretuje a vyjad uje pomocì zrakovè kvality. Pozn v nì je takè urëitou formou vidïnì. Za druhè vidït a ûìt je rovnïû jedno a totèû. Je-li ËlovÏk ûiv, musì z roveú vidït sluneënì svïtlo a b t vidïn oëima ostatnìch. OdejÌt ze ûivota znamen ztratit jak zrak, tak svou viditelnost, opustit jas dne a vstoupit do jinèho svïta, svïta tmy a stìnu, kde je ËlovÏk zbaven jak svè tv e, tak pohledu. Pojem vidïnì, o to cennïjöì, ûe znamen i pozn nì a ûivot, vöak ÿekovè neinterpretujì jako my ñ od tè doby, co se tomu vïnoval mezi jin mi Descartes ñ rozdïlenìm na t i z kladnì rovnï: nejprve je to svïtlo jako fyzick realita, aù jiû ve formï vlnïnì nebo Ë steëek, n sleduje org n oka, jak si Ëern sk ÌÚka, jejìmû Ëelem je promìtat na sìtnici obraz p edmïtu, a t etì rovnì je ËistÏ psychick akt vnìm nì pozorovanèho p edmïtu na d lku. Mezi poslednì f zì vnìm nì, kter p edpokl d urëitou duchovnì rovinu, urëitè vïdomì Ëi Ñ j ì, a hmotn m jevem svïtla zeje stejn propast jako mezi lidsk m subjektem a vnïjöìm svïtem. Pro ÿeky je naopak vidïnì moûnè jen tehdy, existuje-li mezi vidïn m a dìvajìcìm se naprost vz jemnost, kter je v razem ne-li p Ìmo totoûnosti, pak alespoú velmi tïsnèho p ÌbuzenstvÌ. Protoûe slunce na nebi vöe osvïtluje, je vlastnï vöevidoucìm okem; jestliûe naöe oko vidì, pak je to proto, ûe vysìl podobnè svïtlo jako slunce. SvÏteln paprsek, kter vyza uje z p edmïtu a ËinÌ jej viditeln m, je stejnèho druhu jako optick paprsek, kter vych zì z oka a ËinÌ je vidoucìm. VysÌlajÌcÌ objekt a p ijìmajìcì subjekt, svïtelnè a optickè paprsky pat Ì do stejnè kategorie skuteënosti, o nìû je moûno Ìci, ûe neobsahuje rozpor mezi fyzick m a psychick m nebo ûe je z roveú z du fyzickèho i psychickèho. SvÏtlo je vidïnì, vidïnì z Ì svïtlem. Tato ambivalence se odr ûì i v jazyce, jak si vöìm Charles Mugler ve studii s n zvem ÑSvÏtlo a vidïnì v eckè poeziiì (ÑLa Lumière et la vision dans la poèsie grecqueì, Revue des Ètudes grecques, 1960, s. 40ñ70). Ke sloves m oznaëujìcìm Ëinnost vidïnì, dìv nì se (blepein, derkesthai, leussein), se jako p edmït p Ìm v ûe nejen objekt, na nïjû je zrak zamï en, ale i ona ohniv, svïteln substance, kterou naöe oko h zì jako kopì. A tyto ohnivè paprsky, kterè jsou z naöeho pohledu fyzickè, s sebou nesou pocity, v önï, stavy duöe ñ kterè bychom nazvali psychickè ñ toho, kdo se dìv. Tat û slovesa mohou pouûìvat jako p Ìm p edmït i v razy oznaëujìcì hr zu, divokost, zu ivost. Pohled p ed v pozorovanèmu objektu to, co pozorovatel p i jeho spat enì proûìval.

ÿ ECK»LOVÃK (19) B snick jazyk m samoz ejmï sv vlastnì pravidla a zvyklosti. NicmÈnÏ toto pojetì pohledu zapustilo v eckè kultu e tak silnè ko eny, ûe se v p etvo- enè formï objevuje i v nïkter ch, pro n s p ekvapiv ch, pozn mk ch takov ch filosof, jako byl AristotelÈs. Ve svèm spise O snech (De insomniis) zast v tento velk myslitel n zor, ûe nejenom pohled je ovlivnïn pozorovan m p edmïtem, ale i naopak, ÑurËit m zp sobem p sobì na p edmïtì jako vöechny vyza ujìcì objekty, a to proto, ûe n leûì do t Ìdy z ÌcÌch a barevn ch vïcì. Jako d kaz uv dì, ûe kdyû se ûeny podìvajì do zrcadla v dobï svè menstruace, pot hne se jeho leskl plocha jak msi do krvava zbarven m oparem, kter se do zrcadla, je-li novè, vtiskne tak silnï, ûe jej lze jen stïûì odstranit (De insomniis, 2,459b 25ñ31). Ona Ñp Ìbuznostì mezi svïtlem, ohniv m paprskem, kter vysìl p edmït, a tìm, kter vysìl oko, jako p ÌËina vidïnì je nejz etelnïji pops na u PlatÛna. Jak vlastnï bohovè stvo ili ÑsvÏtlonosnÈ oëiì (fûsfora ommata)? Zp sobili totiû, aby oheú, kter jest uvnit n s, p Ìbuzn (adelfos) tomuto a Ëist, proudil oëima hladce a hustï, a to tìm, ûe zhustili jednak celè oëi, ale nejvìce jejich st edö Kdykoli pak dennì svïtlo (mèthemèrinon fûs) se setk s proudem svïtla zrakovèho, tehdy nar ûì podobnè na podobnè, ztuhne a v p ÌmÈm smïru oëì spodobì se v jedno tïleso vöude tam, kde svïteln proud z nitra se srazì s p edmïtem vnïjöìm. Na tento celek pak pro jeho jednotnost vöechny Ëinky p sobì jednotn m dojmemö (Timaios, 45b n, p. Fr. Novotn, 1919). ShrÚme to: mìsto t Ì r zn ch instancì ñ fyzickè reality, smyslovèho org - nu, ment lnì Ëinnosti ñ zde m me jako vysvïtlenì vidïnì jakousi svïtelnou paûi, kter se jako chapadlo t hne z oëì smïrem ven z naöeho organismu. Vzhledem k vz jemnè p Ìbuznosti (podstatou vöeho je velmi Ëist oheú, kter osvïtluje, ale nep lì) se optick paûe spojuje s dennìm svïtlem a s paprsky, jeû vysìlajì p edmïty. Spolu s nimi utv Ì jedinè, dokonale spojitè a homogennì tïlo (sûma), kterè ve svèm celku n leûì jak n m, tak fyzickèmu svïtu. M ûeme se tedy dotknout vnïjöìho p edmïtu, jakkoli je daleko, tak, ûe k nïmu prot hneme jak si most tvo en z l tky spoleënè jak vidïnèmu p edmïtu, tak i n m, kdo jej vidìme, a svïtlu, jeû n m umoûúuje vidït. N ö pohled p sobì ve svïtï, kde m svè mìsto, neboù je jeho souë stì. NeudivÌ n s potom, kdyû se z pera PlÛtina ze t etìho stoletì naöeho letopoëtu doëteme, ûe kdykoli pohledem vnìm me jak koli p edmïtö ÑÖ je jasnè, ûe jej st le vidìme tam, kde je, a ûe se do nïj vidïnìm promìt me (prosbalomen). Vizu lnì vjem se odehr v p Ìmo na mìstï, kde je p edmït; duöe vidì to, co je mimo niö Nemusela by se dìvat ven, kdyby mïla v sobï p Ìtomen tvar p edmïtu, kter vidì; dìvala by se pouze na otisk, kter vstoupil z vnïjöku

J EAN-PIERRE V ERNANT (20) do nì. NavÌc duöe p isuzuje p edmïtu urëitou vzd lenost a dok ûe Ìci, na jakou vzd lenost jej vidì; jak by mohla vidït p edmït, kter je v nì, kdyby byla od sebe vzd lena? KromÏ toho dok ûe urëit rozmïry vnïjöìho p edmïtu; vì, ûe takov a takov p edmït, nap Ìklad nebe, je velk. Jak by to bylo jinak moûnè, kdyû otisk p edmïtu, kter je v nì, nem ûe b t tak velk, jako p edmït s m? KoneËnÏ, a to je nejsilnïjöì n mitka, pokud bychom se omezili jen na vnìm nì otisku p edmït, kterè vidìme, nemohli bychom vidït p edmïty samotnè, ale pouze obrazy, stìny, a tak by se n m tyto p edmïty jevily zcela jinè, neû jakè doopravdy jsouì (Enneady, 4,6, 1,14ñ32). ProË jsme citovali cel tento dlouh ryvek? Protoûe n m m ûe dob e objasnit, jak velk odstup n s v ot zce zraku dïlì od ÿek. Dokud toto interpretaënì pole, do nïhoû umìstili vidïnì, nebylo vyst Ìd no polem zcela odliön m, nemusely b t v bec poloûeny takovè ot zky t kajìcì se zrakovèho vnìm - nì, jako nap Ìklad odhad vzd lenosti, kde hraje roli binokul rnì vidïnì, nebo zd nlivï nemïnn velikost p edmït p es to, ûe se vzdalujì, kde vstupuje do hry cel ada faktor, a podobnï. V okamûiku, kdy n ö pohled tïk mezi p edmïty ve svïtï, do nïjû s m n leûì, a vyn öì n s s sebou aû do öirèho nebe, jsou tyto otaznìky irelevantnì. ProblÈmem v tomto kontextu nenì pochopit, jak to, ûe vidìme tak, jak vidìme ñ to je jaksi samoz ejmè ñ, ale jak m ûeme vidït vïci jinak, neû jsou, nebo jinde, neû jsou, nap Ìklad v zrcadle. Jak bychom mohli charakterizovat tento specifick zp sob bytì ve svïtï? NejlepöÌ bude definovat jej negativnï ve vztahu k naöemu souëasnèmu bytì v rokem, ûe ËlovÏk v tomto zp sobu bytì nenì oddïlen od svïta. ÿekovè samoz ejmï vïdïli, ûe existuje Ñlidsk p irozenostì, a p em öleli o tom, jakè rysy odliöujì ËlovÏka od ostatnìch bytostì, od neûiv ch vïcì, zvì at a boh. Ale uzn nì tèto zvl ötnosti jeötï nevzdaluje ËlovÏka od svïta; nevede k vydïlenì zcela v jimeënè oblasti skuteënosti, kterou forma jejì existence stavì na okraj: ËlovÏk a jeho myölenì vytv ejìcì dohromady vlastnì svït mimo vöe ostatnì. Bernard Groethuysen napsal o starovïkèm mudrci, ûe nikdy nezapomìn na svït, ûe myslì a jedn ve vztahu ke kosmu, ûe tvo Ì souë st svïta; je Ñkosmick ì (B. Groethuysen, Antropologie philosophique, Pa Ìû, Gallimard, 1952, s. 80). I o eckèm jedinci m ûeme Ìci, ûe je ñ mènï promyölen m a teoretick m zp sobem ñ spont nnï kosmick. Kosmick neznamen ztracen, utopen ve svïtï; p esto z tohoto p sobenì lidskèho subjektu ve svïtï vypl v specifick druh vztahu k sobï a k druhèmu ËlovÏku. Delfsk formule ÑPoznej s m sebeì nek ûe, jak bychom se mohli domnìvat, obr cenì do sebe, jìmû se ËlovÏk skrze introspekci a sebeanal zu dobere tajnèho, p ed oëima druh ch skrytèho Ñ j ì, a kterè by bylo ch p no jako ËistÏ myölenkov Ëinnost nebo jako utajen oblast osobnìho soukromì. Kartezi nskè cogito ergo sum, ÑmyslÌm, tedy jsemì, je na hony vzd -

ÿ ECK»LOVÃK (21) leno tomu, jak se eck ËlovÏk pozn v a jakou m zkuöenost ve svïtï. Ani jedno ani druhè neexistuje uvnit jeho subjektivnìho vïdomì. ÑPoznej s m sebeì podle vïötìrny znamen : uvïdom si sv omezenì, vïz, ûe jsi smrteln ËlovÏk, nepokouöej se rovnat boh m. Dokonce ani pro PlatÛnova SÛkrata, jehoû sty p ehodnocuje ono tradiënì heslo a d v mu nov filosofick smysl, kdyû Ìk : poznej, kdo skuteënï jsi, co v tobï jsi ty s m, tj. tv duöe, tv psychè, dokonce ani v tom p ÌpadÏ nejde o podnïcov nì Ëten k tomu, aby stoëili sv j pohled do svèho nitra a nalezli se uvnit svèho j. Existuje-li nïjak nepopirateln fakt, pak je to skuteënost, ûe oko nem ûe vidït samo sebe; musì vûdy svè paprsky zamï ovat na p edmït, kter je vnï. PodobnÏ je tomu s tv Ì, viditeln m znakem naöì identity, kter nabìzìme pohledu ostatnìch, aby n s poznali ñ nem ûeme ji vidït jinak neû v oëìch druhèho ËlovÏka jako v zrcadle, jeû k n m zvnïjöku vysìl n ö vlastnì obraz. PodÌvejme se na SÛkratovu rozmluvu s Alkibiadem: ÑÖkdyû se nïkdo nïkomu dìv do oka, ukazuje se jeho obliëej jakoby v zrcadle v oku jeho protïjöku, v tom, Ëemu Ìk me panenka, protoûe to je jak si obr zek toho, kdo se tam dìv.ì ÑM ö pravdu.ì ÑKdyû tedy oko pohlìûì na jinè oko a dìv se do jeho nejlepöì Ë sti, do tè, kterou oko vidì, spat ilo by takto samo sebeö takè duöe, m -li poznati samu sebe, musì se dìvati do duöe, a nejvìce na to jejì mìsto, v kterèm povst v zdatnost duöe, moudrost, a snad na nïco jinèho, Ëemu je tato jejì Ë st podobna.ì (AlkibiadÈs, 133 añb, p. Fr. Novotn, 1996). JakÈ jsou p edmïty podobnè ch p nì? Formy pouze duchovnï vnìmatelnè, matematickè pravdy, a nebo ñ podle nepochybnï vyp jëenè pas ûe, kterou zmiúuje EusÈbios ve svè P ÌpravÏ k evangeliu hned po textu, jejû jsme pr vï citovali ñ b h, neboù Ñon je nejlepöìm zrcadlem lidsk ch z leûitostì pro toho, kdo by chtïl posoudit kvalitu duöe, a pr vï v nïm se m ûeme nejlèpe vidït a nejlèpe poznatì. Aù uû jsou tyto p edmïty jakèkoli ñ duöe druhèho ËlovÏka, inteligibilnì esence, b h ñ, duöe se v kaûdèm p ÌpadÏ m ûe poznat pouze pohledem ven, nikoli do sebe, ven na jinou bytost, kter je s nì sp ÌznÏn, stejnï jako oko m ûe vidït ve vnïjöìm svïtï objekt, osvìcen dìky p irozenè p Ìbuznosti mezi pohledem a svïtlem, dìky naprostè podobnosti vidïnèho s dìvajìcìm se. Takûe to, co jsme, naöi tv a naöi duöi, vidìme a pozn v me p i pohledu do oka a duöe jinèho ËlovÏka. Identita kaûdèho jedince se projevuje skrze obcov nì s druh m, k ÌûenÌm pohled a vz jemnou rozmluvou. I zde, podobnï jako u teorie vidïnì, se n m zd p ÌznaËnÈ svïdectvì PlatÛnovo. I kdyû tento filosof zp sobil obrat s trval mi n sledky tìm, ûe umìstil duöi do st edu svèho pojetì identity ËlovÏka, neodch lil se od r mce, v nïmû

J EAN-PIERRE V ERNANT (22) se pohybovala eck p edstava o jedinci. Za prvè proto, ûe tato duöe, coû jsme my, nevypovìd o jedineënosti naöeho bytì, jeho originalitï, ale pr vï naopak, jako daimûn je neosobnì a nadosobnì, je v n s a z roveú nad n mi a jejì lohou nenì zajistit n m zvl ötnost toho, ûe jsme lidmi, ale osvobodit n s od nì a zaëlenit n s do kosmickèho a boûskèho du. D le proto, ûe pozn nì sama sebe a vztahu k sobï se nelze dobrat p Ìmo a okamûitï, ale skrze onu vz jemnost mezi schopnostì vidït a b t vidïn, mezi sebou a druh m, kterè jsou charakteristick m znakem kultur zaloûen ch na hanbï a cti v protikladu ke kultur m proh eöku a povinnosti. Hanba a Ëest namìsto pocit viny a povinnosti, kterè u mor lnìho subjektu odkazujì na jeho osobnì svïdomì. V tèto souvislosti je t eba zmìnit eckè slovo timè. OznaËuje Ñhodnotuì p isouzenou jedinci, tj. jednak soci lnì znaky jeho identity ñ jeho jmèno, rodovou p Ìsluönost, p vod, postavenì ve skupinï spolu s poctami, kterè se k nïmu v ûì, privilegii a ohledy, jeû m pr vo vyûadovat, a jednak to, ËÌm osobnï vynik, souhrn jeho kvalit a z sluh ñ kr sa, sìla, odvaha, vzneöenè chov nì, sebeovl d nì ñ, kterè skrze jeho tv, drûenì tïla, celkov vzhled vyjad ujì v oëìch druh ch jeho p Ìsluönost k elitï kaloikagathoi, kr sn ch a dobr ch, aristoi, v teën ch. V konfrontujìcì spoleënosti, kde ËlovÏk zìsk uzn nì tìm, ûe zvìtïzì nad sv mi soupe i v neust lèm boji o sl vu, je kaûd sledov n druh mi, existuje skrze tento pohled.»lovïk je tìm, co v nïm druzì vidì. Identita jedince souvisì s jeho spoleëensk m ohodnocenìm: pohybuje se od posmïchu k vychvalov nì, od pohrd nì k obdivu. V ûe-li se hodnota ËlovÏka takto tïsnï k jeho povïsti, bude kaûdou ve ejnou ur ûku svè d stojnosti, kaûd Ëin nebo v rok namì en proti svè v ûnosti pociùovat ñ nedojde-li k jejich ve ejnè n pravï ñ jako pokus o snìûenì nebo dokonce zpochybnïnì samotnèho jeho bytì, jeho vnit nì kvality, a o jeho koneën padek. ZneuctÏn ËlovÏk, kter nedok zal potrestat vinìka za jeho ur ûku, ztr cì tv a z Ìk se svè timè, svè povïsti, svèho postavenì a sv ch v hod. Je zbaven sv ch star ch zn mostì, vy azen ze skupiny sobï rovn ch, a co z nïj zb v? Dost v se r zem pod roveú neurozence, kakos, kter m ve spoleënosti svè mìsto, a st v se z nïj, podle Achillea, jehoû urazil AgamemnÛn, zbloudilec, zavrûenìhodn vydïdïnec bez vlasti a bez ko en, nula, slovy samotnèho hrdiny (Ilias, 9,648 a 1,293). My bychom dnes ekli: ten ËlovÏk neexistuje, nenì nic. V tomto bodï je vöak nutnè zmìnit jeden problèm. AristokratickÈ hodnoty boje o sl vu dominujì jeötï i v demokratick ch AthÈn ch p tèho stoletì. SoutÏûÌ mezi sebou obëanè, kte Ì jsou si z politickèho hlediska rovni. Nejsou si vöak rovni jako drûitelè pr v, na nïû m kaûd ËlovÏk p irozenï n rok. Kaûd je roven, podoben druhèmu ve svè Ëasti na ve ejn ch z leûitostech. Ale mimo tyto z leûitosti, mimo ve ejnou sfèru, existuje v individu lnìm chov nì a ve spoleëensk ch vztazìch soukrom oblast, kde je p nem kaûd jedinec.

ÿ ECK»LOVÃK (23) ÑUplatÚujeme svobodu,ì prohlaöuje PeriklÈs ve svè oslavï AthÈn, jiû mu p isuzuje Th kydidès, Ñnejenom v politickèm jedn nì, ale takè vzhledem k podez enì, kterè bychom mohli mìt jeden proti druhèmu pokud jde o kaûdodennì zp sob ûivota. NehnÏv me se na svèho bliûnìho, jedn -li dle svè libosti, a neutìk me se k ur ûk m, kterè se mohou zd t bolestivè, aniû by zp sobily nïjakou ökodu. Na rozdìl od tèto tolerance v soukrom ch vztazìch n s ve ve ejnè sfè e ovl d strach udïlat cokoli, co by nebylo z konnèì (Th kydidès, 2,37,2ñ3). Jedinec m tedy ve starovïkè obci svè urëenè mìsto a tento soukrom aspekt existence se projevuje i v intelektu lnìm a umïleckèm ûivotï, kde kaûd d raznï prohlaöuje, ûe dïl vïci jinak a lèpe neû jeho p edch dci Ëi souëasnìci, v trestnìm pr vu, kde kaûd zodpovìd za vlastnì chyby v z vislosti na mì e svèho provinïnì, v obëanskèm pr vu nap Ìklad prost ednictvìm z vïti, na n boûenskè p dï, kde se ËlovÏk p i prov dïnì ob adu obracì k boûstvu jako jedinec. Tento jedinec ale nikdy neztïlesúuje vöeobecn nezadateln pr va, nevystupuje jako osoba v modernìm slova smyslu s jedineën m vnit nìm ûivotem, skryt m svïtem svè subjektivity, s neopakovateln m j. Jde v z sadï o spoleëenskou formu jedince, jeû je charakterizov na touhou vyniknout, zìskat sv m ûivotnìm stylem, z sluhami, hrdinsk mi Ëiny v oëìch druh ch dostatek uzn nì a uëinit tak ze svè jedineënè existence blaho spoleënè celè obci, Ëi dokonce celèmu ÿecku. PodobnÏ tv Ì v tv ot zce svè smrti by jedinec nikdy nes zel na nadïji na p eûitì na onom svïtï v takovèm stavu, v jakèm ûil, ve svè jedineënosti, jako duöe, kterou by se liöil od ostatnìch a kter by byla jen jeho, nebo jako vzk ÌöenÈ tïlo. Jak by se takov m pomìjiv m bytostem, vydan m vöanc trap m st Ì a smrti, mohlo poda it zachovat si i na onom svïtï svè jmèno, sv j vïhlas, svou kr su, ml dì, svou muûnou odvahu a v teënost? V civilizaci cti, kde se kaûd bïhem svèho ûivota ztotoûúuje s tìm, jak ho vidì druzì a jak o nïm sm ölejì, kde je ËlovÏk tìm vïtöì, ËÌm vïtöì sl va ho obklopuje, m ûe jedinec d l existovat jen v p ÌpadÏ, ûe tato Ëest z st v neposkvrnïna, mìsto aby zmizela v zapomnïnì. Pro eckèho ËlovÏka ne-smrt znamen, ûe ten, kdo opustil svïtlo svïta, z st v i nad le p Ìtomen ve spoleëenskè pamïti. KolektivnÌ pamïù, kter m dvï z kladnì podoby ñ neust lou p ipomìnku ve formï b snickèho zpïvu opakovanèho z generace na generaci, pam tnìk vzty- Ëen na vïënou pam tku na hrobï ñ, funguje jako instituce zajiöùujìcì jist m jedinc m privilegium p eûitì coby slavnèho zesnulèho. MÌsto nesmrtelnè duöe stojì nehynoucì sl va a neust l ûal vöech ostatnìch; namìsto r je pro spravedlivè je tu pro ty, kdo si to zaslouûili, ujiötïnì, ûe p eûijì v samotnèm srdci soci lnì existence ûiv ch. V epickè tradici zìsk v v leënìk, kter se jako Achilleus rozhodne pro kr tk ûivot, cele se vïnuje hrdinsk m Ëin m a padne v rozkvïtu ml dì na bitevnìm poli, svou Ñkr snou smrtìì heroick rozmïr, kter jiû nikdy nem ûe

J EAN-PIERRE V ERNANT (24) upadnout v zapomnïnì. Obec si toto tèma p ipomìn, jak uk zala Nicole Loraux, p i smuteënìch proslovech za kaûdèho obëana, kter se takè rozhodl zem Ìt za svou vlast. Smrtelnost a nesmrtelnost se v osobï tïchto ölechetn ch lidì, agathoi andres, spojujì a prolìnajì, mìsto aby st ly proti sobï. Jiû v sedmèm stoletì oslavoval Tyrtaios ve sv ch b snìch jako ÑobecnÈ blaho jak pro obec, tak pro vöechen lidì bojovnìka, kter dok zal v öiku hrdï st t v prvnì adï. Pokud padl, ÑmladÌ i sta Ì jej oplak vajì a cel obec se no Ì do tïûkèho smutkuö jeho vzneöen sl va nikdy nevybledne, ani jeho jmèno, a jakkoli spoëìv v zemi, z st v nesmrteln ì (IX D, 27 sq., C. Prato). I Gorgias na poë tku ËtvrtÈho stoletì nalezl v tomto paradoxnìm spojenì smrtelnèho s nesmrteln m p Ìleûitost uplatnit svou z libu v protimluvech: Ñ Jakkoli jsou mrtvì, stesk po nich s nimi neumìr ; tento stesk, nesmrteln, aë p eb v v tïlech, jeû nesmrteln nejsou, ûije d l a oslavuje ty, kdo jiû neûijì.ì Lysias ve svè Poh ebnì eëi za athènskè voj ky padlè v korintskè v lce (395ñ386) toto tèma p ejìm a rozvìjì v lèpe argumentovanè podobï: ÑKdybychom se potè, co jsme unikli vöem nebezpeëìm v lky, mohli st t nesmrteln mi, dalo by se pochopit, ûe ûivì oplak vajì mrtvè. Naöe tïlo ale ve skuteënosti podlèh nemocem a st Ì, a onoho ducha, jenû se podìlel na naöem osudu, nelze obmïkëit. Za nejöùastnïjöì mezi vöemi lidmi musìme pak povaûovat hrdiny, kte Ì ukonëili svè dny v boji za tu nejvzneöenïjöì a nejvïtöì vïc a kte- Ì si mìsto p irozenè smrti zvolili ten nejkr snïjöì zp sob skonu. Jejich pam tka nezest rne a jejich pocty jim vöichni lidè z vidì. P Ìroda si û d, abychom je oplak vali jako mrtvè, ale jejich Ëest vyûaduje, abychom je opïvovali jako nesmrtelnèö J osobnï shled v m jejich smrt öùastnou a z vidìm jim. M -li smysl se narodit, pak jedinï pro ty z n s, kte Ì, aë s tïlem smrteln m, zanechali po sobï nesmrtelnou vzpomìnku na svè ctnosti.ì ÿeënickè p eh nïnì? ZË sti moûn, ale ne zcela. Proslov nach zì oporu v takovèm uspo d nì identity, kde nikdo nenì oddïliteln od spoleëensk ch hodnot, jeû mu byly p izn ny spoleëenstvìm obëan. V tom, co jej ËinÌ jedincem, z st v eck ËlovÏk souë stì spoleënosti, stejnï tak jako kosmu. Od svobody starovïkè po tu modernì, od obëana polis k ËlovÏku s lidsk mi pr - vy, od antickè demokracie k tè dneönì, p es Benjamina Constanta k Marxovi a Mosesu Finleymu, se svït od z klad zmïnil. Nejde ale jen o transformaci politickèho a spoleëenskèho ûivota, n boûenstvì a kultury; ani ËlovÏk nez stal stejn, jak ve svèm zp sobu bytì s m sebou, tak ve sv ch vztazìch ke druh m a ke svïtu.

K APITOLA I.»lovÏk a oikonomia Claude MossÈ AristotelÈs definoval ve svè Politice eckèho ËlovÏka zn m m v razem zûon politikon, politick nebo spole- Ëensk ûivoëich. P eklad ve skuteënosti nevystihuje pln smysl, kter filosof tèto formuli p isuzoval. MÏl na mysli, ûe ÿeka od ostatnìch lidì odliöuje to, ûe ûije v tè nejvyööì formï lidskèho uspo d nì, jìû je obec. A obëan se vyznaëuje pr vï tìm, ûe m aretè politikè, vlastnost, jeû mu umoûúuje st ÌdavÏ archein a archesthai, ovl dat a b t ovl d n, a Ëastnit se rozhodov nì t kajìcìho se celè spoleënosti obëan. OikonomikÈ, znalost oikonomia, znamenala p edevöìm umïnì dob e spravovat svè panstvì, oikos, a to, co my naz v me ekonomikou, tj. soubor jev t kajìcìch se v roby a smïny materi lnìch statk, nebylo u ÿek samostatnou oblastì, jak tomu je v modernì dobï poëìnaje osmn ct m stoletìm. Slovy Karla Polanyie byla ekonomika jeötï integrov na ñ embedded ñ ve sfè e soci lnì a politickè. Pr vï proto je pro historika oûehav m kolem pokusit se zasadit eckèho ËlovÏka do ekonomickèho

C LAUDE M OSS (26) kontextu a odhalit za filosofick m pojmem homo politicus jeötï pojem homo economicus, tedy ËlovÏka, kter vyr bïl, smïúoval, Ìdil a dokonce spekuloval, aù jiû za Ëelem hromadïnì majetku a penïz, nebo pouhèho zajiötïnì kaûdodennì existence. NenÌ to obtìûn kol jen proto, ûe zdroje, kterè m me k dispozici, jsou zlomkovitè a neumoûúujì n m p esnï rekonstruovat rozliënè ekonomickè aktivity charakterizujìcì svït eck ch obcì. Nesn ze jsou takè a p edevöìm d ny tìm, ûe ÿekovè tyto aktivity neoddïlovali od zp sobu ûivota, jehoû byly nedìlnou souë stì, a tudìû nemïli pot ebu je popsat. Respektive, popsali pouze tu Ëinnost, kter jim vedle v lky a politiky p ipadala hodn svobodnèho ËlovÏka, totiû obdïl v nì p dy. Jestliûe m me trochu p esnïjöì informace o emeslech a n mo nìm obchodu, jeû by n m mohly objasnit smysl p edmït nalezen ch p i archeologick ch vykop vk ch (keramickè st epy, mince, atd.), pak jen proto, ûe tyto Ëinnosti zaznamenaly v AthÈn ch p edevöìm ve ËtvrtÈm stoletì mimo dn rozkvït, a tak nap Ìklad mezi tïmi, kdo se vïnovali n mo nìmu obchodu, vznikaly spory vedoucì k soudnìm p Ìm, jejichû z pisy se zachovaly aû do dneönìch dn. Je t eba to zopakovat, natolik se jevì ona skuteënost a priori paradoxnì: eck svït byl svïtem mïst, mïstsk ûivot zde hr l z sadnì roli, a p esto z kladnì ËinnostÌ vïtöiny Ëlen obëanskè spoleënosti bylo zemïdïlstvì. I v takov ch mïstech, jako byly AthÈny, Korint, MilÈt Ëi Syrak sy, zajiöùovala hlavnì zdroj obûivy p da. ÿeck svït archaickèho a klasickèho obdobì byl v prvè adï svïtem rolnìk, coû vysvïtluje v znam agr rnìch problèm a spor t kajìcìch se vlastnictvì p dy, kterè v pr bïhu dïjin zmìtaly eck mi mïsty. Vyj d enìm tèto skuteënosti byl ide l sobïstaënosti, kter obhajovali ve ËtvrtÈm stoletì filosofovè ve sv ch utopick ch vizìch: eck ËlovÏk ûil p edevöìm z plod svè p dy a k dobrèmu fungov nì mïsta proto bylo zapot ebì, aby vöichni ËlenovÈ obëanskè spoleënosti nïjakou p du vlastnili. SpojenÌ mezi p dou a obëanem bylo tak silnè, ûe v mnoha mïstech pouze vlastnìci p dy mohli b t obëany, ale takè pouze obëanè mohli p du vlastnit. Tato p da nebyla vûdy rodn a eck svït byl v z sobov nì obilovinami vûdy z visl na dovozu zrnì z Egypta, KyrÈnÈ Ëi z»ernomo Ì. Pouze nïkter mïsta na PeloponnÈsu a kolonie na z padï dok zala produkcì obilì pokr t svè pot eby. NicmÈnÏ vöude se lidè snaûili z relativnï nekvalitnì p dy vyzìskat kromï typick ch st edozemnìch druh ovoce a luötïnin takè trochu pöenice nebo jeëmene. Pouze pïstov nì vinnè rèvy a oliv bylo tak v nosnè, ûe sk talo p ebytky urëenè k v vozu. Co vöak m me, kromï tïchto velmi povöechn ch vah, k dispozici, abychom se mohli pokusit naërtnout podobu eckèho rolnìka? P r v jev na v z ch a jinè keramice, kterè ukazujì rolnìky p i pr ci, za pluhem ñ ölo o jednoduchè d evïnè r dlo, nïkdy vybavenè kovovou radlicì ñ, p i sbïru oliv nebo lisov nì vìna. Tato zobrazenì neposkytujì û dnè p esnè informace o tom, jakè bylo spoleëenskè postavenì tïchto lidì. K tomu Ëelu se

» LOVÃK A OIKONOMIA (27) musìme obr tit na liter rnì zdroje. NaötÏstÌ rolnick ûivot z v öe zmìnïn ch d vod inspiroval p inejmenöìm t i slavnè spisovatele starèho ÿecka. P edevöìm je tu HÈsiodova velkolep b seú Pr ce a dni, jak si n boûensk kalend, kter sice odr ûel v ûnou krizi eckèho svïta na konci osmèho stoletì, krizi ohlaöujìcì prudkè boje, jeû poznamenaly dïjiny n sledujìcìho stoletì, nicmènï popisoval kaûdodennì ûivot boiûtskèho rolnìka, jeho p telskè Ëi nevraûivè vztahy se sousedy, a rytmus roënìch pracì. Nejprve p ich zì Ëas orby, kdy rolnìk zap ahuje dobytek do pluhu a p ipravuje p du k setì. Potom Ëas, kdy Ñ je b z oblaën ch v öek vysìl sv j kaûdoroënì k ik. P in öì pokyn k setì a oznamuje p Ìchod deötivè zimyì. Zima je pro rolnìka p ÌleûitostÌ k opravï n adì a n stroj. ZvÌ ata i lidè v tu dobu ûijì pod jednou st echou, aby se chr nili p ed dechem ledovèho severnìho vïtru (Boreas), kter vane z Thr kie. Kdyû ale rozkvetou bodl ky a zazpìv cik da, p ich zejì radosti lèta: ÑKozy jsou tuënïjöì, vìno chutnïjöì, ûeny vroucnïjöì a muûi mìrnïjöì. SÌrius jim spaluje hlavu a kolena, vedro jim vysuöuje k ûi. KÈû bych v ten Ëas mïl stìn sk ly, vìno z Byblu, pïknï nafouklou placku a mlèko z jiû nekojìcìch koz, a k tomu maso z jalovice, co se p sla v lese a jeötï nem mladè, Ëi z jehú tka prvnìho vrhu.ì Je t eba myslet i na to, aby se roda dostala pod st echu, a pak p ik zat otrok m, aby Ñvyml tili posv tnè obilì bohynï DÈmÈtÈrì. ZrnÌ se nasype do n dob, kterè budou uloûeny v domï, a do s pek se uskladnì krmivo a stelivo pro dobytek. N sleduje Ëas vinobranì a v roby vìna, Ñdaru Dion sova, plnèho veselìì. HÈsiodova b seú byla Ëasto vykl d na jako revoltujìcì v k ik proti Ñkr - l m, pojìdaë m dar ì, jako v raz bìdy rolnìk v BoiÛtii na sklonku osmèho stoletì. Je pravda, ûe se v dìle vyskytujì mnohè nar ûky na chudobu a hlad toho, kdo dostateënï nepracoval a zanedb val svè povinnosti v Ëi boh m a musì si p jëovat od souseda nebo chodit po ûebrotï. B seú ale popisuje ûivot na relativnï velkèm panstvì. Je zde poëetnè sluûebnictvo, sklìzì se vìce plodin a vöe je peëlivï uskladnïno. Ba co vìc, b snìk v posluchaë Ëi Ëten, aù jiû skuteën nebo smyölen, onen bratr, na nïhoû se obracì, vlastnì p ebytky, kterè ve vhodnèm Ëase naloûì na velkou loô. N mo nì plavba je sice riskantnì, ale p in öì zisky, a kdo se jì ËastnÌ, m ûe znaënï zvïtöit svè jmïnì. Nap ÌË b snì se tedy r suje obraz pomïrnï blahobytnèho rolnickèho ûivota, o nïmû je tïûko Ìci, zda odpovìd nïjakè mìstnï i ËasovÏ p esnï urëenè skuteënosti, nebo spìöe ide lu inspirovanèmu skuteënostì, kter se snaûì popsat ûivot rolnìk tak, aby se co nejvìce lìbil boh m. T i stoletì po HÈsiodovi n m autor komediì, b snìk AristofanÈs, nabìzì ponïkud jin obr zek. Nejedn se zde jiû o BoiÛtii, ale o AthÈny v dobï peloponnèskè v lky, kdy je venkov pravidelnï rabov n hordami peloponnèsk ch vojsk. Ani Aristofan v rolnìk nicmènï nenì, podobnï jako HÈsiod v, û dn chud k, ptûchos. I on vlastnì p r otrok, a kdyû ho v lka donutì zav Ìt se ve mïstï mezi Ëty mi stïnami, velmi toho lituje. Nap Ìklad Dikaiopolis v AcharÚanech