PŘÍSPĚVEK 1 1. Koncepce a základní zásady Zákoník představuje komplexní úpravu soukromého práva, jež definuje jako ustanovení právního řádu upravující vzájemná práva a povinnosti osob. Zdůrazňuje, že uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného. Až na zákonem stanovené výjimky stojí kodex na dispozitivnosti úpravy práv a povinností osob, tzn. možnosti účastníků právních vztahů dohodou se odchýlit od zákonné úpravy. Současně je však stanoven obecný zákaz ujednání porušujících dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Zákoník výslovně uvádí, že soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým. Jednotlivé zásady, na nichž soukromé právo stojí, jsou příkladmo vyčteny v ustanovení 3 odst. 2. Ustanovení zákona č. 40/1964 Sb.: 1, 2 Ustanovení zákona č. 89/2012 Sb.: 1, 3 a 3030
PŘÍSPĚVEK 2 2. Výkladová pravidla Kodex preferuje teleologický (účelový) výklad. Stanoví, že ustanovení zákona má takový význam, jenž plyne z vlastního smyslu slov v jejich vzájemné souvislosti a z jasného úmyslu zákonodárce, avšak že nikdo se nesmí dovolávat slov právního předpisu proti jeho smyslu. Výsledek takového výkladu a použití právního předpisu však vždy musí být ústavně konformní a hodnotově souladné se zákonem a zásadami, na nichž stojí, nesmí být v rozporu s dobrými mravy, ani nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Ustanovení zákona č. 40/1964 Sb.: 1, 3 Ustanovení zákona č. 89/2012 Sb.: 2 a 3030
PŘÍSPĚVEK 3 3. Analogie zákona, soudcovské právo V situaci, kdy nelze právní případ rozhodnout na základě výslovného ustanovení zákona, posoudí se podle ustanovení, které se týká právního případu co do obsahu a účelu posuzovanému právnímu případu nejbližšího. Není-li takové ustanovení, posoudí se právní případ podle principů spravedlnosti a zásad, na nichž spočívá zákoník, a to tak, aby se dospělo k dobrému uspořádání práv a povinností, přičemž se musí zohlednit (i) zvyklosti soukromého života, (ii) stav právní nauky a (iii) ustálená rozhodovací praxe. S tím souvisí i zásada legitimního očekávání každého, kdo se domáhá právní ochrany, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný podobný dříve vyřešený právní případ s tím, že případná odchylka v rozhodnutí musí být přesvědčivě vysvětlena. Ustanovení zákona č. 40/1964 Sb.: 2, 853 Ustanovení zákona č. 89/2012 Sb.: 10, 13 a 3030
PŘÍSPĚVEK 4 4. Ochrana dobré víry a zákaz zneužití práva Zákoník stanoví, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a že nikdo nesmí těžit (i) ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani (ii) z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Kodex stojí na vyvratitelné právní domněnce poctivého jednání v dobré víře. Současně uvádí, že zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Tyto základní soukromoprávní instituty se prolínají celým zákoníkem, stejně jako zásada ochrany slabší strany. Ta je v obecné rovině vyjádřena tak, že nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých. Ustanovení zákona č. 40/1964 Sb.: 3 Ustanovení zákona č. 89/2012 Sb.: 6, 7, 8, 3 a 3030
PŘÍSPĚVEK 5 5. Zásada ochrany slabší strany Jednou ze základních zásad kodexu je zásada ochrany slabší strany, jež se prolíná celým zákoníkem. Slabší stranou, jež je zákonem tradičně silně chráněna, nejsou jen děti, osoby se zdravotním postižením či spotřebitelé. Pokud není prokázán opak, je jí obecně osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním. Tomu odpovídá též povinnost toho, kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nezneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Konkrétně se zmíněná zásada promítá např. do oblasti úpravy adhezních smluv, smluv uzavíraných se spotřebitelem, institutu tzv. neúměrného krácení či lichvy. Ustanovení zákona č. 40/1964 Sb.: 3 Ustanovení zákona č. 89/2012 Sb.: 3, 419, 433, 1798 a násl., 1810 a násl., 1793 a násl., 1796 a násl. a 3030