Všichni plujeme na jedné lodi, jen každý máme jiný příběh

Všichni plujeme na jedné lodi, jen každý máme jiný příběh

JAK JSME PROPLULI ROKEM 2016 Dům Samaritán je komplexem tří stabilních sociálních služeb, které mají ve městě Ústí nad Labem nezastupitelné místo. Jednou z těchto služeb je Centrum pomoci Samaritán, které je místem, kde se mohou lidé bez domova nasytit, umýt a obléknout, druhou službou je Noclehárna Samaritán, kde mohou tito lidé přespat, a třetí službou je Azylový dům Samaritán, kde se mohou osoby bez přístřeší na přechodnou dobu ubytovat, pravidelně docházet na schůzky se sociálním pracovníkem a intenzivněji se tak podílet na řešení své stávající situace. Všechny tyto služby fungují dlouhodobě a je po nich i velká poptávka a to jak z řady našich uživatelů tak právě ze strany města Ústí nad Labem a veřejnosti. Práce s našimi uživateli je natolik pestrá a akční, že dny a týdny rychle utíkají a my si kolikrát ani nevšimneme, že se překlopil nový rok. Právě v tomto roce 2017 jsem se ale na chvíli zastavila a udělala si čas na to zavzpomínat Mě osobně osud zavedl jako sociální pracovnici do Domu Samaritán v roce 2008 a tento rok pro mě vždy zůstane výjimečným a přelomovým. Tenkrát měl za sebou tento dům sedmileté fungování a už v tu dobu z něj sálala velká síla a stabilita. Jak jsem později pochopila, to pevné netvořily zdi nebo vybavení tohoto domu, ale především pracovní tým. Jako všude, i sem, zaměstnanci přicházeli a zase od nás odcházeli, ale to pevné jádro zůstávalo a pomalu se rozrůstalo. Všichni, kdo v sociálních službách pracují, vědí, že tato práce a pouze s jednou cílovou skupinou se celý život dělat nedá, a to přinejmenším z důvodu určitého vyčerpání nebo ztráty motivace. O to více si vážím toho, že u nás vznikl stálý, jak profesně zdatný tak zároveň přátelský, tým a je pro mě velkou ctí tento tým vést. Kromě toho, kam mohou lidé z veřejnosti zavést oblečení či zda mě tato práce baví, často dostávám dotazy typu: Jak mohou u vás pracovat pouze ženy? a To je tam v noci na celý dům jen jedna kolegyně? nebo Nemáte strach?. Moje odpověď bývá stále stejná. Ano, jsou situace, kdy strach máme, ale všechny moje kolegyně jsou odvážné, ostřílené a v každé z nich vidím velkou osobnost. A to nejen při práci s našimi uživateli, ale při plnění dalších neméně náročných úkolů. Když jsem v roce 2015 odcházela na mateřskou dovolenou, ani na chvíli jsem nezapochybovala, jak to celé nastavit a jak to ve skutečnosti bude. Zvolila jsem systém za mě dočasného zastupování a v řadě činností jsem nechala tým žít svým vlastním

životem. A vyšlo to! Právě proto jsem byla s kolegyněmi stále v kontaktu a táhlo mě to brzy zpět. Pokud se tedy ohlédnu do roku 2016, právě pracovní tým Domu Samaritán byl hlavním důvodem, proč jsem se chtěla alespoň na zkrácený úvazek do našich služeb vrátit. Práce v Domě Samaritán je prima. Ale také jsem si vědoma toho, že můj návrat na poloviční úvazek neznamenal pro kolegyně úplně vydechnutí. Stále je mnoho činností, které musí zaměstnanci zvládat i bez mé podpory a řešit tak samostatně na základě svých cenných a nemalých zkušeností. Každý den jim alespoň pomyslně děkuji, protože bez nich by to tak jednoduché nebylo. A zároveň se musím vnitřně usmívat, protože jsou dny, kdy je situace otočená a kolegyně táhnou mě. Ačkoliv jsem říkala, že se nyní služby jako takové rozvíjet nebudou, tak ani v roce 2016 to znát nebylo společnými silami jsme zprofesionalizovali vybavení terénních pracovníků, zrekonstruovali jsme a novými spotřebiči vybavili kuchyňku pro muže, zmodernizovali jsme sociální zařízení na noclehárně, pokračovali v malování prostor. V loňském roce se také podařilo získat a nainstalovat v našich prostorech základní kamerový systém a připojit se na dálku k bezpečnostní agentuře, což zvýšilo pocit bezpečí našich zaměstnanců. Velký boom vnímám já osobně v tom, že jsme noclehárnu pro muže rozšířili o cílovou skupinu ženy, což je služba, která v Ústí nad Labem zcela chyběla a i my jsme vnímali její potřebu. A já jsem za tato vylepšení ráda a děkuji kolegyním, že to se mnou i beze mě ženou dál. I pro rok 2017 máme už teď velké množství plánů a nápadů. Začali jsme tím, že jsme si nechali vytvořit naše logo ve formě záchranného kruhu. I když jsme se s podobnými logy někdy setkali, tak pro nás je tento symbol jediný, který nás plně vystihuje. Jsou příběhy, ve kterých je naše pomoc opravdu poslední možnou záchranou a náš dům pomyslnou lodí, která má za cíl odvézt uživatele někam dál, do lepšího. A co bude dál? Nechte se, stejně jako my, překvapit. Bc. Vendula Krištofová Vedoucí Domu Samaritán Velké poděkování patří Mgr. Kateřině Hanouskové, která mě po dobu mé nepřítomnosti zastupovala, a Mgr. Michaele Klapkové Ozomové, MSc., ředitelce Oblastní charity Ústí nad Labem. Tyto dvě osoby mají velký podíl na tom, že Dům Samaritán fungoval v loňském roce tak dobře a bez jediného zaváhání. Paní ředitelce patří velký dík navíc za současnou spolupráci, protože i v letošním roce vykrývá místa, kam můj zkrácený úvazek nedosáhne.

CO NA NAŠÍ LODI NALEZNETE VLASTNÍ BYDLENÍ AZYLOVÝ DŮM SAMARITÁN Možnost celodenního ubytování, intenzivnější řešení stávajících starostí, hledání zaměstnání, splácení dluhů, přechod do vlastního bydlení. NOCLEHÁRNA SAMARITÁN Možnost přespání, sociálního poradenství, pomoci při vyřízení chybějících osobních dokladů, pomoci při vyřízení sociálních dávek. Za pomoci sociálních pracovníků možnost přechodu na ubytovnu Azylového domu Samaritán (Noclehárna Samaritán by měla být pouze přechodnou pomocí). CENTRUM POMOCI SAMARITÁN Možnost využít za symbolický poplatek stravování, využít sociální zařízení, ošatit se. Možnost využívat sociálního poradenství, pomoci při vyřízení osobních dokladů nebo sociálních dávek. ULICE Stránka2

ROK 2016 V ČÍSLECH AZYLOVÝ DŮM SAMARITÁN Počet uživatelů (unicitních): 119, z toho 81 mužů a 38 žen Počet lůžkodnů: 8177 Počet uzavřených smluv: 149 Celkový počet kontaktů (nad 10 min.): 3110 Celkový počet intervencí (nad 30 min.): 701 NOCLEHÁRNA SAMARITÁN Počet uživatelů celkem (unicitních): 225, z toho 196 mužů a 29 žen-58 mužů a 12 žen na tzv.krizové židli Počet lůžkodnů celkem: 4010 Celkový počet kontaktů (nad 10 min.): 4011 Celkový počet intervencí (nad 30 min.): 415 CENTRUM POMOCI SAMARITÁN Počet uživatelů celkem (unicitních): 347, z toho 270 mužů a 77 žen (58 mužů a 20 žen z terénu) Počet vydaných polévek: 4149 Počet vydaných potravinových balíčků: 4034,z toho 228 v terénu Počet vydané stravy doplňkové zboží (káva, čaj, cukr): 11247 Počet vydaného hygienického servisu: 263 Celkový počet kontaktů (nad 10 min. včetně terénu): 4172 Celkový počet intervencí (nad 30 min. včetně terénu): 23

A ZASE TA ČÍSLA Služby jsme poskytli celkem: Zprostředkovali jsme: 3 praxe 3 praktikantům (278 hodin praxe) Uspořádali jsme: 16 akcí pro uživatele 691 uživatelům Týmově jsme pracovali v rámci: 13 pracovních porad 8 týmových supervizí Pomohli jsme: 12 cizincům Zaměstnance jsme podpořili prostřednictvím: 8 individuálních supervizí Vyšlo o nás: 12 tiskových zpráv a reportáží Vedli jsme: 2 exkurze pro 33 studentů a 2 stáže pro 14 stážistů (16 hodin stáží) Naši zaměstnanci strávili při práci s uživateli celkem: 3998 hodin Zúčastnili jsme se: 13 vzdělávacích akcí v rozsahu 301 hodin Při práci v terénu jsme ujeli: 725 kilometrů

ŽIVOT NA NAŠÍ LODI Den dobra se studenty Gymnázia Jateční Natírání plotu před Domem Samaritán Výroba křížal pro Veletrh sociálních služeb Pálení čarodějnic s opékáním buřtů

ŽIVOT NA NAŠÍ LODI Pečení slaného pečiva na Velikonoční trhy v Muzeu Generální úklid Azylového domu Samaritán Pečení vánočního cukroví s praktikantkou

KOMU JSME HODILI ZÁCHRANNÝ KRUH? Láďa je bezdomovec. Na ulici žije skoro devět let. Problém u něj nastal vlastně už v mládí. Jak sám říká, chytl se blbé party, což bylo spojeno i s nadužíváním alkoholu. Nikdy moc nepracoval, byl několikrát trestně stíhán za krádeže a pil. Před 9 lety zemřela jeho partnerka, se kterou žil ve společné domácnosti. Náklady na bydlení nezvládl sám hradit a musel se z bytu vystěhovat. Láďa zůstal na ulici a pil, aby na své problémy zapomněl. Jeho závislost na alkoholu se ještě prohloubila. Pan Láďa 62 let Terénní formu nízkoprahového denního centra poskytujeme v Ústí nad Labem už dva roky. Stejně dlouho známe i Láďu. Pravidelně ho v ulicích města potkáváme s partou dalších bezdomovců. Pijí všichni z party. Celému osazenstvu předáme svačiny a snažíme se je namotivovat, aby druhý den, až budou střízliví, přišli do Domu Samaritán vykoupat se, převléknout se do čistého oblečení a dát si polévku. Jednou za čas skutečně přijdou. Letos nás Láďa překvapil, když se na nás obrátil s dotazem, zda bychom ho přijali do Azylového domu. Dříve se zdálo, že mu život na ulici vyhovuje, naše služby nevyhledával. Nyní ale přišel s tím, že už je z ulice unavený. Domluvili jsme se s ním, že zkusí nejprve službu noclehárny. Pokud zvládne při využívání služby abstinovat, přijali bychom ho do Azylového domu. Noclehárnu navštěvoval Láďa tři týdny, nyní je již více jak čtvrt roku v Azylovém domě. Spolupracuje, nepije. Držme mu palce, ať mu to vydrží!

NAPSALI O NÁS "... přesné počty lidí na ulici nelze spočítat, pomoc nabízejí sociální pracovnice i v terénu. V zimě poskytují horký čaj s teplou polévkou a přidávají i základní zdravotnické vybavení, náplasti a paralen. Lidé na ulici dostanou hlavně informace a kontakty, kam mohou přijít do tepla, převléct se, vykoupat se a ohřát se... " Bral jsem bezdomovce jako odpad společnosti Skončit na dně se dá opravdu rychle, to může potvrdit většina klientů Domu Samaritán. Já rodinu nemám, vychovala mě babička s dědou, už od 6 měsíců. A teď už jsou v pokročilém věku, přes osmdesát, tudíž chtějí mít vlastní klid. Na ulici jsem se ocitl nešťastnou shodou okolností. Po vyučení jsem nastoupil do práce, měl jsem vlastní byt, jenže nás propustili, jak to dnes fabriky dělají. Takže jsem se ocitl bez příjmů. Ze začátku jsem bezdomovce bral jako odpad společnosti, nějaká úcta přišla až s věkem a zkušenostmi. Až když jsem se sám dostal do té situace, přišel jsem na to, jaké to je. I na to, že většina si sama za to ani nemůže, popisuje svůj životní příběh jeden z klientů Samaritánu pan Jan. "... Noclehárna Samaritán bývá vytížena hlavně v mrazech. Poskytuje i takzvané krizové židle zdarma pro klienty, kteří jsou bez prostředků a nemají kam jít... kdyby nebyl azylák, zkusil bych spát někde ve sklepě nebo tak, přiznává jeden z klientů Azylového Domu Samaritán". Bezďák, houmles, socka! Touto a někdy i mnohem horší nálepkou jsou často označovány osoby, které se bezcílně pohybují na ulici, posedávají na nádraží nebo přespávají na lavičce v parku. Vypadají nevábně, možná jsou špinaví nebo smrdí a lidé je obcházejí obloukem. Je jich hodně a je to nepříjemné. Už i malé dítě vám bezdomovce nakreslí, pravděpodobně bude mít vousy a dlouhý hnědý kabát. Dospělý vám s určitou dávkou jistoty řekne, že je to alkoholik a že si za to může sám. Je to opravdu tak nebo se může za tím kabátem skrývat člověk, který stojí přinejmenším za pár vlídných slov? Má cenu těmto lidem pomáhat? Pracovníci Domu Samaritán jsou i po 15 letech působení v této oblasti přesvědčeni, že ano.

KDO JE NA NAŠÍ LODI U KORMIDLA Mgr. Michaela Klapková Ozomová, MSc ředitelka OCH ÚL Bc. Vendula Krištofová vedoucí Domu Samaritán Bc. Ivana Ženčuchová sociální pracovnice Bc. Monika Zahrádková, DiS. sociální pracovnice Mgr. Lenka Madronová sociální pracovnice Martina Kalinová pracovnice v soc. službách Dana Hacmacová pracovnice v soc. službách Věra Rmoutilová pracovnice v soc. službách Dagmar Gernatová pracovnice v soc. službách Ladislava Rickardtová pracovnice v soc. službách Dagmar Dedková pracovnice v soc. službách

KDO U NÁS LONI ZAKOTVIL Mít možnost se s Vámi podělit o můj osobní pohled z pozice sociální pracovnice v Azylovém domě Samaritán považuji za velkou čest. Do Oblastní charity Ústí nad Labem jsem se dostala v podstatě náhodným nahlédnutím do nabídek práce v době mé mateřské dovolené. Cítila jsem velkou potřebu být užitečná a myslím, že se mi to podařilo. Po ukončení studia na vysoké škole jsem nešla přímou cestou do sociální služby, ale po pár letech se mi otevřela možnost pracovat v neziskové organizaci pro dlouhodobě duševně nemocné. Velkou zkušeností pro mě byla možnost, vyzkoušet si hned několik druhů práce s klienty. Ovšem nejvíce mě zaujala služba odborného sociálního poradenství, které se mi brzy stalo koníčkem a byl to také jeden z hlavních důvodů, proč jsem přišla sem do Azylového domu Samaritán. Dalším důvodem byla odborná stáž, kterou jsem zde před pár lety absolvovala a trochu přičichla k jedné ze služeb Oblastní charity. Přiznávám, že jsem již na počátku spolupráce s Azylovým domem Samaritán cítila jistou obavu z cílové skupiny, kterou se zabývá, nicméně většina obav ze mě spadla hned po příchodu do ředitelny a posléze k budoucím kolegyním. Nyní to bude 5 měsíců a já se nestačím divit, jak zde čas letí. Jsou chvíle, kdy mám skutečně dobrý pocit z práce s klientem, neboť mohu sledovat jeho pozvolný postup k lepšímu žití, ale na druhou stranu musím přiznat, že i přes můj optimistický pohled na život je těchto okamžiků velmi málo. Mnohem častěji se setkávám s klienty, kteří svůj životní plán mají, ale buď jeho obsahem není někam postoupit a jsou spokojeni tam, kde jsou, nebo se jim i přes naši veškerou snahu nedá pomoci, neboť proto sami nic neudělají. Důvodů zde mohu uvést více, ale snažím se stále spíše nacházet důvody, proč něco jde, než proč to nejde. Možná proto stále věřím, že nikdy není pozdě na změnu a až klient přijde příště, třeba se zase o kousek posune. Stále se snažím na cíle jednotlivých klientů nahlížet z jejich pozice a nevnucovat jim za každou cenu ty, o kterých si myslím, že by měl mít. Nejtěžším protivníkem, se kterým jsem se u našich klientů potkala (mnozí z nich ho naopak pokládají za přítele) jsou drogy a alkohol. Připodobnila bych tuto situaci k boji Dona Quijotea s větrnými mlýny, nicméně věřím, že i dodržování Řádu Azylového domu Samaritán a využívání našich služeb může u některých jedinců podporovat menší závislost na těchto látkách.

Nejvíce mě v tomto zaměstnání zaujal kromě běžného terénu, který provádíme 1x týdně s kolegyněmi, noční výjezd s Městskou policií. Měla jsem možnost nahlédnout do bydlení nebo lépe řečeno přebývání a žití lidí bez domova a tím si více uvědomit, s jakými situacemi se dennodenně potýkají či jak se do těchto nepříznivých podmínek vlastně dostali. V Oblastní charitě mě velmi zaujal rozsah a pokrytí služeb od seniorů počínaje, přes lidi bez přístřeší až po práci s rodinami a dětmi. Velmi se mi tato komplexnost služeb líbí a opravdu mě těší, že se na malé části z těchto služeb mohu podílet. Z mého pohledu se jedná o opravdu velmi náročnou skupinu lidí, na kterou většina běžných obyvatel města pohlíží s velkým despektem či opovržením. Sama se setkávám s lidmi, kteří po zjištění, s kým pracuji, ohrnou nos, ale kdo z nás má jisté, že nemůže také jednou skončit bez střechy nad hlavou nebo bez peněz? Sociální pracovnice Lenka

KONTAKTY NA NAŠI POSÁDKU Oblastní charita Ústí nad Labem Dům Samaritán Štefánikova 246/1, 400 01 Ústí nad Labem Tel: 475 601 805, 731 402 480 web: www.charitausti.cz IČO: 44225512 Mgr. Michaela Klapková Ozomová, MSc. Bc. Vendula Krištofová Bc. Monika Zahrádková, DiS. Bc. Ivana Ženčuchová Ředitelka Oblastní charity Ústí nad Labem Zástupce ředitele Vedoucí Domu Samaritán Sociální pracovnice Sociální pracovnice Mgr. Lenka Madronová Sociální pracovnice Azylový dům a Pracovnice Noclehárna Samaritán v sociálních - recepce službách Centrum pomoci Samaritán Pracovnice v sociálních službách 731 402 494 731 402 480 reditel@charitausti.cz charita@charitausti.cz kristofova.v@charitausti.cz samaritan@charitausti.cz 731 402 488 zahradkova@charitausti.cz 731 402 481 zencuchova@charitausti.cz 731 687 042 madronova@charitausti.cz 731 545 561 koordinator@charitausti.cz 730 584 610 koordinator@charitausti.cz

Děkujeme za Vaši přízeň a těšíme se na další skvělou spolupráci v roce 2017!