Třebichovická olšinka

Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu Třebichovická olšinka CZ0213059

1. Základní identifikační a popisné údaje 1.1 Základní údaje Název: Třebichovická olšinka Kód lokality: CZ0213059 Kód lokality v ÚSOP: 2607 Rozloha (ha): 0,4477 Biogeografická oblast: kontinentální Zařazení EVL na evropský seznam: 2008/25/ES Nařízení vlády o stanovení národního seznamu EVL: nařízení vlády č. 318/2013 Sb., příloha 148 1.2 Způsob zajištění ochrany Zvláště chráněná území (ZCHÚ) Celková rozloha ZCHÚ (ha): 0,3463 Relativní rozloha ZCHÚ (%): 77,4 Specifikace ZCHÚ Kód ÚSOP Kategorie Název 1020 PP Třebichovická olšinka Ochranné pásmo zvláště chráněného území (OP ZCHÚ) Celková rozloha OP ZCHÚ (ha): 0,1014 Relativní rozloha OP ZCHÚ (%): 22,6 Navrhovaná kategorie ZCHÚ podle platného nařízení vlády NENÍ Smluvní ochrana dle 39 ZOPK NENÍ Základní ochrana dle 45c, odst. 2 ZOPK NENÍ Jiná území chráněná podle národní legislativy, evropské legislativy nebo mezinárodních úmluv v překryvu s EVL Ptačí oblasti NEJSOU 1.3 Územně správní příslušnost Středočeský kraj Dotčené obce Třebichovice, Vinařice Dotčená katastrální území Třebichovice, Vinařice u Kladna 1.4 Stručná charakteristika území Ekotop Geologie: Arkózové pískovce až arkózy s vložkami slepenců (karbon, stefan spodní červené souvrství), dokládán je i zbytek čtvrtohorních pěnovců na vývěrech pramenů z Vinařické hory; to vše je překryto čtvrtohorními nivními uloženinami. Geomorfologie: Slánská tabule, nadmořská výška je 270 m.

Reliéf: Plochá niva pravého břehu Knovízského (Vinařického) potoka při úpatí Vinařické hory. Pedologie: Půdním typem jsou fluvizemě až fluvizemě glejové, které jsou celoročně vlhké až podmáčené vodou Vinařického potoka a ve východní části minerálně obohacenými prameny, které vyvěrají na úpatí Vinařické hory. Zastoupeny jsou i organozemě (slatiny). Místy jsou vysráženy pěnovce. Krajinná charakteristika: Leží v zemědělsky intenzivně využívané oblasti, pod západním svahem Vinařické hory na jižním okraji obce Třebichovice. Jde o území mezi bývalým drážním tělesem a Vinařickým potokem. Biota EVL Třebichovická olšinka je významným prameništním mokřadem v nivě Vinařického potoka. Olšina se nachází na přechodu tohoto úpatního mokřadu do potoční nivy, kde vápnité slatinné zeminy přecházejí do nevápnitých nivních hlín tvořených převážně přeplavenými zvětralinami permokarbonu (Ložek 1990). Na území je vyhlášena PP Třebichovická olšinka. Ve střední části území se nachází bažinná olšina (Alnion glutinosae) s bohatým výskytem bledule jarní (Leucojum vernum) - C3. Olšina je obklopena trvale podmáčenými vysokostébelnými a vysokobylinnými loukami (zejména společenstvy svazu Calthion). Ve vlhčích částech se hojně vyskytuje prstnatec májový (Dactylorhiza majalis) - C3 a bledule jarní (Leucojum vernum) - C3, v sušších je pravidelně nalézána hadilka obecná (Ophioglossum vulgatum) - C2b. Ve východní části pod bývalým drážním tělesem se nachází rozvolněná rákosina s charakteristickými bulty ostřice trsnaté (Carex cespitosa) a hojným výskytem kostivalu českého (Symphytum bohemicum) - C2t. Vedle výše zmíněných druhů zde byla zaznamenána malá populace kriticky ohrožené přesličky pestré (Equisetum variegatum) - C2b (kategorie ohrožení jsou uvedeny podle Červeného seznamu ČR). Vlastní prameniště tvoří rákosina přecházející v podmáčenou louku. Podkladem jsou úživné slatinné zeminy, místy s hojnými inkrustacemi pěnovce. Prameniště je význačné mohutným srážením pěnovců, které vypadávají z prameništní vody v podobě drobných pěnovcových inkrustací. Významně ovlivňují zdejší malakocenózy, což se projevuje nejen druhovou bohatostí prameniště, ale i kvantitativním zastoupením jednotlivých druhů. Lokalita je význačná výskytem vrkoče útlého (Vertigo angustior) - VU. Jde o izolovaný výskyt v oblasti hospodářsky využívaného území s převahou polního hospodářství. Zaznamenána byla dále řada dalších ochranářsky významných druhů: např. vrkoč mnohozubý (Vertigo antivertigo) - VU, údolníček rýhovaný (Vallonia enniensis) - EN a kuželík tmavý (Euconulus praticola) - VU (kategorie ohrožení jsou uvedeny podle Červeného seznamu ČR). Podle údajů z let 1988-2011 byly nalezeny tyto počty jedinců vrkoče útlého (Vertigo angustior): 1988-38 jedinců, 2006-38 jedinců, 2009-25 jedinců, 2011-12 jedinců.

2. Stav EVL a předmětů ochrany 2.1 Předměty ochrany a jejich cílový stav Druhy Název předmětu ochrany: vrkoč útlý Vertigo angustior Kód předmětu ochrany: 1014 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu Populace Min Max Jednotka Kategorie Podíl populace Zachovalost Izolace Celkové hodnocení stálá populace - - - přítomná 2 % p > 0 % dobré zachování populace není izolovaná, leží uvnitř areálu rozšíření druhu dobrá hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Zachovat stav předmětu ochrany při zařazení EVL do ES. 2.2 Nároky předmětů ochrany Druhy Název předmětu ochrany: vrkoč útlý Vertigo angustior Kód předmětu ochrany: 1014 Popis nároků předmětu ochrany: Vrkoč útlý se vyskytuje v Evropě, dále zasahuje přes Turecko až do Íránu. Jeho evropský areál zabírá oblast od jižní Skandinávie po Mediterán, od Irska po Kaspické moře. Na území České republiky je rozšířen zejména v oblasti středního a dolního toku Labe a Dolního Povltaví, roztroušeně pak v západních a jižních Čechách. Osídluje zejména údolní nivy velkých řek a jejich přítoků, zřídka výše položená svahová prameniště. Příhraničním oblastem s horskými až podhorskými klimatickými podmínkami se vyhýbá. Na Moravě je vrkoč útlý rozšířen zejména v Bílých Karpatech a Hostýnsko-vsetínské hornatině (440 560 m n. m.), kde žije na bazických lučních svahových prameništích. Kromě těchto dvou hlavních oblastí výskytu jsou známy i lokality v podmáčených příbřežních zónách v okolí rybníků. Vrkoč útlý je vlhkomilný a spíše heliofilní (světlomilný) druh, který obývá zejména bazické vlhké údolní louky, kde žije v trávě, rozkládající se vegetaci v opadové vrstvě, nebo ve vlhkém mechu. Vyskytuje se často na lučních prameništích, méně pak v řídkých olšinách, vždy však potřebuje více méně otevřené plochy. Vrkoč útlý osídluje často přechodovou zónu mezi loukou a mokřadem a jeho výskyt bývá omezen na úzký pás široký jen několik metrů, avšak s velmi proměnlivou délkou. Rovněž se s ním můžeme setkat na březích rybníků. Jedinci se obecně zdržují zejména ve vrstvě opadu, avšak mohou vylézat na stonky rostlin (živých či odumřelých) do výše ca 10 15 cm. V období sucha je můžeme nalézt v půdě, pod opadovou vrstvou. Živí se pravděpodobně detritem a rozkládajícím se organickým materiálem pocházejícím z rostlin, případně mikroorganismy přítomnými při rozkladu. Tento vzácný druh mizí vlivem meliorací, regulací toků a nekontrolovaného vysušování říčních niv, spojených s přeměnou původních biotopů na zemědělsky využívanou půdu. V současné době lze za hlavní ohrožující faktory považovat zejména změnu hydrologického režimu na lokalitách ovlivňující podzemní i povrchovou vodu, znečištění vlivem chemizace a postupné zarůstání vegetací a náletovými křovinami, často spojené i s dalšími negativními změnami (eutrofizace, následná změna chemizmu). Intenzivní pastva, zejména v případě hovězího dobytka (mechanické poškození, eutrofizace fekáliemi), může rovněž ohrozit výskyt populace druhu. Mezi další negativní vlivy lze počítat vypalování vegetace, nesprávné sečení, obdělávání půdy, produkce siláže, používání umělých hnojiv (včetně organických hnojiv) a aplikace pesticidů (včetně herbicidů). Faktory, které mohou ovlivnit populaci druhu na lokalitě: jakákoliv činnost působící změnu vodního režimu lokality odvodnění, meliorace, výstavba rybníků apod. změna druhu pozemku včetně zalesňování nelesních ploch i bezprostředně navazujících

použití biocidů a hnojiv na lokalitě a v jejím okolí intenzivní pastva Management lokalit Na lokalitách s populací vrkoče útlého je podstatné zajistit vhodný management pro dané stanoviště. V prvé řadě to znamená zachovat existující hydrologický režim a zajistit vyhovující stav a strukturu společenstva řízeným managementem. Ten spočívá v pravidelném ručním kosení vegetace (s odstraněním biomasy později nejlépe po usušení na seno) a ručním odstraňováním náletů dřevin, neboť při použití těžké mechanizace by mohla být lokalita poškozena. V případě dobře zachovaných typů je vhodné kosit travní porosty (kromě bezkolence) koncem léta (srpen), zatímco porosty rákosu a bezkolence raději dříve. Vhodně zvolený termín úzce souvisí s průběhem počasí ve dnech před kosením (z hlediska vrkočů určuje množství jedinců přítomných na vegetaci) a rovněž pak s případným výskytem dalších předmětů ochrany (např. orchideje). Je žádoucí nejprve plochy prohlédnout a v případě vysokých denzit shrabat posekanou vegetaci až po několika dnech, během kterých vrkoči zalezou hlouběji do opadu. Sečení doporučujeme provádět jednou za dva roky (vhodné plochu rozdělit na pásy a každý rok sekat jiné např. jeden rok liché, druhý rok sudé) nebo méně často (v případě, že nedochází k expanzi rákosu a na lokalitě nejsou jiné předměty ochrany, např. orchideje, postačí i jednou za pět let). V případě lokalit udržovaných pastvou je vhodné tento typ managementu zachovat, pokud se nejedná o intenzivní pastvu. Ta, stejně jako její úplná absence, může populaci velmi ohrozit. Podle dostupných dat je jako nejvhodnější doporučována extenzivní pastva koní. V rámci aktivních opatření lze podle stavu lokality zvětšovat délku přechodových linií mezi loukou a mokřadem. 2.3 Řešení konfliktů při zajišťování požadavků různých předmětů ochrany EVL Konflikt není předpokládán 2.4 Konflikt s jinými ochrannými režimy dle ZOPK Konflikt není předpokládán 2.5 Využívání EVL a zhodnocení jeho důsledků pro předměty ochrany Stručná charakteristika a vliv činnosti Území bylo v minulosti využíváno jako kosená louka. Luční porosty jsou zde zdokumentovány již na mapách stabilního katastru (pastviny zde mapovány nebyly). Rozsah kosené plochy se měnil podle měnících se vlhkostních podmínek, ale snaha byla vysekávat i louky silně podmáčené. Bažinatá olšina byla zčásti vysazena, ale větší část porostu pochází z náletu. Druhová bohatost měkkýšů je soustředěna na podmáčenou louku, kde žijí heliofilní druhy (z rodů Vertigo a Vallonia). Tyto druhy většinou do olšiny ani rákosiny nepronikají. Luční společenstva jsou v současnosti pravidelně kosena, což je z hlediska stavu předmětu ochrany nejdůležitějším managementem na lokalitě. Kosení se provádí šetrným způsobem, biomasa je pravidelně odstraňována, což předmětu ochrany vyhovuje. 2.6 Související platné dokumenty ve vztahu k předmětům ochrany dle speciálních zákonů NEJSOU

3. Péče o EVL 3.1 Popis optimálního způsobu péče o předměty ochrany Klíčovým opatřením pro zachování stavu populace vrkoče útlého (Vertigo angustior) je zachování pravidelného ručního kosení podmáčených lučních porostů, a to tak, aby nebyly poškozeny bulty. Bez tohoto managementu lze předpokládat postupnou degradaci lučního porostu, zejména rychlý nástup rákosu (Phragmites australis). To by - společně s narušením přirozeného vodního režimu - pro populaci vrkoče útlého znamenalo nepříznivé podmínky k výskytu. Kosení podmáčených lučních porostů je vhodné provádět jednou ročně - mozaikovitě - polovinu plochy na přelomu června a července a druhou polovinu v druhé polovině srpna za suchého počasí. Biomasu je třeba z území odstranit (optimální je tradiční sušení přímo na místě s následným odvozem). V případě nutnosti je potřebné odstraňovat z plochy náletové dřeviny. Kosení porostů s rákosem je vhodné provádět jednou ročně, příp. jednou za dva roky. 3.2 Navrhovaná opatření Opakovaná opatření Číslo zákresu managementového opatření 1, 2 Název managementového opatření Ruční kosení podmáčených lokalit, svažitých lokalit a lokalit se zhoršenou dostupností Kategorie opatření Kosení Cílový předmět ochrany Vertigo angustior (vrkoč útlý) 1014 Popis opatření Mozaikovitá seč na podmáčených loukách - polovinu plochy pokosit na přelomu června a července, druhou polovinu plochy pokosit v druhé polovině srpna. Vhodný interval 1 x za 1 rok Kalendář pro management 20.6.-10.7. - první seč15.8.-31.8. - druhá seč Poznámka Číslo zákresu managementového opatření 3 Název managementového opatření Ruční kosení podmáčených lokalit, svažitých lokalit a lokalit se zhoršenou dostupností Kategorie opatření Kosení Cílový předmět ochrany Vertigo angustior (vrkoč útlý) 1014 Popis opatření Kosení porostů s rákosem. Vhodný interval 1 x za 1 rok Kalendář pro management 20.6.-31.7. Poznámka Číslo zákresu managementového opatření 1, 2, 3 Název managementového opatření Výřez skupin či jednotlivých náletových dřevin Kategorie opatření Výřez náletu Cílový předmět ochrany Vertigo angustior (vrkoč útlý) 1014 Popis opatření Pokud se nálety na pravidelně každoročně kosených plochách vyskytnou, je vhodné je odstranit jednorázově již koncem vegetační sezóny, tj. v září. Vždy je potřeba posoudit aktuální stav. Vhodný interval 1 x za 3 roky Kalendář pro management 1.11.-31.3., příp. 1.9.-30.9. Poznámka

4. Závěrečné údaje 4.1 Použité podklady BRABEC, J.; SOMOL, V.; PLESKOVÁ, E. (1999). Plán péče o evropsky významnou lokalitu Třebichovická olšinka: prodloužení plánu péče o přírodní památku Třebichovická olšinka na období 2011-2015. 8 s., Kopie snímku pozemkové mapy 1:2880 z roku 1986 s vyznačením navrhovaných asanačních zásahů. Manuskript. GRULICH, V. (2012). Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition: Červený seznam cévnatých rostlin České republiky: třetí vydání. Preslia. 84, s. 631-645. ISSN 0032-7786. LOŽEK, V. (1990). Měkkýši chráněných území Třebichovická olšinka a Čtvrtě. Bohemia centralis. 19, s. 139-145. MARHOUL, P.; TUROŇOVÁ, D. (eds.) (2008). Zásady managementu stanovišť druhů v evropsky významných lokalitách soustavy Natura 2000: metodika AOPK ČR. 1. vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. 161 s. ISBN 978-80-87051-38-2. 4.2 SDO zpracoval Organizace: AOPK ČR, Krajské středisko Praha a střední Čechy Zpracovatel: Mgr. Linda Trunečková E-mail: praha@nature.cz Datum zpracování: 5. Seznam zkratek AOPK ČR C2b C2t C3 EN ES EVL OP ZCHÚ PP SDO ÚSOP VU ZCHÚ ZOPK Agentura ochrany přírody a krajiny ČR silně ohrožený - kombinace vzácnosti i trendu silně ohrožený - trend ohrožený druh ohrožený druh Evropský seznam Evropsky významná lokalita ochranné pásmo zvláště chráněného území přírodní památka Souhrn doporučených opatření Ústřední seznam ochrany přírody zranitelný druh zvláště chráněné území zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů

6. Přílohy 6.1 Orientační mapa evropsky významné lokality CZ0213059_Trebichovicka_olsinka_orientacni_mapa.pdf 6.2 Mapa způsobu zajištění ochrany EVL CZ0213059_Trebichovicka_olsinka_zpusob_zajisteni_ochrany.pdf 6.3 Mapa zákresů managementových opatření na vymezených plochách CZ0213059_Trebichovicka_olsinka_Koseni.pdf CZ0213059_Trebichovicka_olsinka_Vyrez_naletu.pdf 6.4 Rámcová směrnice pro lesní stanoviště NENÍ 6.5 Doplňující dokumenty NEJSOU