Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu. Kalspot CZ

Transkript

1 Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu Kalspot CZ

2 1. Základní identifikační a popisné údaje 1.1 Základní údaje Název: Kalspot Kód lokality: CZ Kód lokality v ÚSOP: 2543 Rozloha (ha): 4,2386 Biogeografická oblast: kontinentální Zařazení EVL na evropský seznam: 2008/25/ES Nařízení vlády o stanovení národního seznamu EVL: nařízení vlády č. 318/2013 Sb., příloha Způsob zajištění ochrany Zvláště chráněná území (ZCHÚ) Celková rozloha ZCHÚ (ha): 3,5538 Relativní rozloha ZCHÚ (%): 83,8 Specifikace ZCHÚ Kód ÚSOP Kategorie Název 1019 PP Kalspot Ochranné pásmo zvláště chráněného území (OP ZCHÚ) Celková rozloha OP ZCHÚ (ha): 0,6848 Relativní rozloha OP ZCHÚ (%): 16,2 Navrhovaná kategorie ZCHÚ podle platného nařízení vlády NENÍ Poznámkové pole ke způsobu zajištění ochrany EVL Kalspot se víceméně kryje se stávající PP Kalspot, připravován je návrh na přehlášení PP, tak aby respektovala hranice EVL. Smluvní ochrana dle 39 ZOPK NENÍ Základní ochrana dle 45c, odst. 2 ZOPK NENÍ Jiná území chráněná podle národní legislativy, evropské legislativy nebo mezinárodních úmluv v překryvu s EVL Ptačí oblasti NEJSOU 1.3 Územně správní příslušnost Středočeský kraj Dotčené obce Doksy, Kamenné Žehrovice Dotčená katastrální území Doksy u Kladna, Kamenné Žehrovice 1.4 Stručná charakteristika území Ekotop

3 Geologie: Rozhraní permokarbonských vrstev spodních a svrchních šedých. Zpevněné sedimenty svrchního karbonu, v nejbližším okolí Loděnice nivní nezpevněné sedimenty kvarterního stáří. Geomorfologie: Severní okraj Křivoklátské vrchoviny, nadmořská výška se pohybuje okolo 375 m n. m. Reliéf: Mělké, v tomto místě ploché aluvium potoka Loděnice mezi rybníkem Záplavy a Nohavice u Doks na JV okraji Kamenných Žehrovic. Pravděpodobně jde o bývalý, dnes již zazemněný meandr potoka Loděnice (Kačák). Pedologie: Převážně glej, v okolí kambizemě. Krajinná charakteristika: Rozlehlý mokřad na čtvrtohorních slatinných usazeninách z asi 1/3 lemovaný litorálem. Mokřad je sycený zejména spodní vodou (z Loděnice), pravděpodobné je i sycení prameništi v přilehlých pískovcových stráních. Na lokalitu navazují jednak druhotné kulturní bory na východě a jihu, jednak aluviální psárkové louky a jasenina/olšina podél samotného toku Loděnice na severu a západě. Lokalita leží v bezprostředním prostředí intravilánu obce Kamenné Žehrovice. Fytogeograficky leží území na hranici fyt. okresu Džbán (na kontaktu s fyt. okr. Křivoklátsko). Biota Rozlehlý mokřad chráněný jako přírodní památka. Dobře je vyvinut litorál (M1.1, rákosiny eutrofních stojatých vod) - dominuje zblochan vodní (Glyceria maxima) a rákos obecný (Phragmites australis), dále se vyskytuje např. kosatec žlutý (Iris pseudacorus); bohatě je vyvinutý sublitorál (M1.3, eutrofní vegetace bahnitých substrátů) - rdesty (Potamogeton sp.), žabník jitrocelový (Alisma plantago-aquatica), halucha vodní (Oenanthe aquatica) i epilitorál (M1.7, vegetace vysokých ostřic) - ostřice štíhlá (Carex acuta), o. trsnatá (C. cespitosa), sítina rozkladitá (Juncus effusus). Ze vzácnějších druhů rostlin stojí za zmínku především výskyt několika exemplářů bazanovce kytkokvětého (Naumburgia thyrsiflora) a také rozrazil štítkovitý (Veronica scutellata), v minulosti se zde vyskytovala i vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata) a v blízkém okolí také pryskyřník velký (Ranunculus lingua). Jejich výskyt ale nebyl desítky let potvrzen a s ohledem na stav území je jejich přežití dnes krajně nepravděpodobné. Jinak se zde vyskytují běžnější mokřadní druhy. Z ornitologického hlediska je lokalita méně významná (zejména při srovnání s nedalekými Záplavami), nicméně některé vzácnější druhy se zde občas objevují (zejména při tahu), zaznamenáni zde v minulosti byli například konipas luční (Motacilla flava), potápka malá (Tachybaptus ruficollis), vodouš kropenatý (Tringa ochropus), chřástal vodní (Rallus aquaticus), slípka zelenonohá (Gallinula chloropus), čejka chocholatá (Vanellus vanellus) či pochop rákosní (Circus aeruginosus). Naopak velmi významný je výskyt obojživelníků a plazů, v minulosti zde byla zaznamenána řada druhů (některé z nich se ale recentně nepodařilo ověřit, nebo je jejich populace velmi slabá). V území byli zaznamenáni například čolek velký (Triturus cristatus; předmět ochrany EVL), č. obecný (Triturus/Lissotriton vulgaris) či č. horský (Triturus/Mesotriton alpestris). Ze žab pak třeba kuňka obecná (Bombina bombina), ropucha obecná (Bufo bufo), skokan skřehotavý (Rana/Pelophylax ridibunda) a s. štíhlý (Rana dalmatina). Zajímavá je i herpetofauna - vedle v oblasti relativně běžných druhů, jako ještěrka obecná (Lacerta agilis), slepýš křehký (Anguis fragilis) a užovka obojková (Natrix natrix), zde žije i ještěrka živorodá (Zootoca vivipara). Velikost populace čolka velkého (Triturus cristatus) v území značně kolísá. V extrémně nepříznivých letech, kdy lokalita trpí nedostatkem nadzemní vody, se objevují pouze jednotliví jedinci (v roce 2012 byl při podrobném inventarizačním průzkumu nalezen jediný exemplář; viz Čížek et al. 2013). Naopak ve srážkově příznivých letech čítá populace řádově stovky jedinců (v roce 2005 byla odhad velikosti populace v řádu stovek jedinců; Brejšková 2005). Stejný faktor (dostatek/nedostatek vody v tůních) se podepisuje i na rozkolísanosti velikosti populací i u dalších obojživelníků.

4 2. Stav EVL a předmětů ochrany 2.1 Předměty ochrany a jejich cílový stav Druhy Název předmětu ochrany: čolek velký Triturus cristatus Kód předmětu ochrany: 1166 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu Populace Min Max Jednotka Kategorie Podíl populace Zachovalost Izolace Celkové hodnocení stálá populace běžná 2 % p > 0 % vynikající populace není dobrá zachování izolovaná, leží hodnota uvnitř areálu rozšíření druhu Cílový stav předmětu ochrany: Cílovým stavem je dostatečně velká, dlouhodobě udržitelná a stabilní populace (čítající stovky jedinců), což je ve vztahu k aktuálnímu stavu (v roce 2012 nalezen jediný exemplář - zřejmě i díky extrémně suchém počasí) zlepšení stávající situace. K tomuto cílovém stavu by měla především přispět stabilizace hydrologických poměrů na lokalitě (zejména volné vodní plochy přítomné až do pozdního léta). 2.2 Nároky předmětů ochrany Druhy Název předmětu ochrany: čolek velký Triturus cristatus Kód předmětu ochrany: 1166 Popis nároků předmětu ochrany: Čolek velký je druhem nižších a středních poloh. Těžiště jeho výskytu v ČR se nalézá ve výškách m n.m. Čolek velký se rozmnožuje v různých rybnících, tůních a jezírkách v lomech, hlinících, kaolínkách, pískovnách, na výsypkách, v zatopených příkopech podél cest, závlahových kanálech, požárních nádržích a umělých či přírodě blízkých koupalištích. Obecně preferují velcí čolci k rozmnožování hlubší a větší vody než malé druhy čolků. Velké druhy čolků jsou více vázány na vodu než malé, proto i nedospělé čolky nalezneme jak na souši, tak i ve vodě. Vodní tělesa vhodná pro úspěšné rozmnožování čolků velkých musí splňovat tyto základní podmínky: musí v nich být dostatečná potravní nabídka, dostatečná nabídka míst pro kladení vajíček a úkrytů (vegetace) a malé zastoupení predátorů (ryby). Velikost vodního tělesa vhodného pro rozmnožování by měla být minimálně 50 metrů čtverečních, s maximální hloubkou 1-1,5 m (vhodné jen na části) a průměrnou hloubkou do 50 cm. Zastínění vodního tělesa pravděpodobně není limitující faktor, pokud dřeviny břehových porostů nezakrývají vodní plochu tak, že zde není možný rozvoj žádné vodní makrofytní vegetace a dochází k nadměrnému zazemňování nádrže opadem a kyslíkovým deficitem. Obvykle je limitní hustý zárůst břehů dřevinami z procent. Optimální vodní těleso vhodné k rozmnožování je bohatě zarostlé vodní makrofytní vegetací a bez rybí obsádky. Ukazuje se, že nejvýznamnější faktor ovlivňující úspěšné rozmnožování čolků velkých je právě přítomnost rybí obsádky. Přítomnost většího podílu vodní makrofytní vegetace není vždy zcela nutná, čolkům např. v umělých nádržích bez ryb stačí k nakladení vajíček i malý podíl vodní vegetace, resp. příbřežní měkké vegetace nakloněné nad vodní hladinu a zasahující do vody. Jako významný negativní faktor pro úspěšné rozmnožování čolků velkých se v současnosti projevuje také vysazování mysliveckých neboli polodivokých kachen. Na jaře (v nižších polohách již od března) se čolci velcí vyskytují ve vodě, kde také dochází k páření a kladení vajíček. Z vajíček se zhruba po 1 2 týdnech, v závislosti na teplotě vody, líhnou larvy, které se živí planktonem, drobnými bezobratlými, zoobentosem apod. Po třech až čtyřech, někdy více měsících larvy metamorfují a opouštějí vodu. Dospělí čolci setrvávají ve vodě (v tzv. vodní fázi života) přibližně čtyři až pět měsíců (myslí se tím celá populace, nikoli jedinci). Čolci velcí opouštějí vodní biotopy převážně v létě (červenec-srpen) a žijí zbytek roku v suchozemských biotopech (tzv. terestrická fáze života) a to v různých mokřadech, na loukách, lučních ladech, pastvinách, v lesích s bylinným podrostem apod. Čolci v těchto biotopech vyhledávají k úkrytu zejména vlhká místa pod kameny, padlým dřevem, v mechu a v zemi. Jejich akční radius (vzdálenost putování od místa rozmnožování) je běžně cca do 500 m, ale zaznamenán byl výskyt i více než 1000 m od rozmnožovacího biotopů. Většina

5 populací velkých čolků zimuje v zemních úkrytech: puklinách skal, sutích, vývratech stromů, opuštěných norách savců, ve sklepích apod., menší část populací může zimovat i ve vodě, na dně zahrabána v bahně a detritu. Z výše uvedeného vyplývá potřeba ochrany a vhodné péče jak o vodní biotopy čolků na dané lokalitě, tak i o jejich terestrické biotopy. Důležité je zejména nastavit vhodnou péči o terestrické biotopy v souvislosti s kosením mokřadních luk, kde může docházet ke zbytečným úhynům čolků. A také při případném odbahňování zazemněných vodních těles, kde je nutné postupovat velmi šetrně (nejlépe vždy odbahňovat nádrže pouze částečně) a s vhodným načasováním. 2.3 Řešení konfliktů při zajišťování požadavků různých předmětů ochrany EVL Konflikt není předpokládán 2.4 Konflikt s jinými ochrannými režimy dle ZOPK Teoreticky možný by byl konflikt mezi trochu odlišnými biotopovými nároky předmětu ochrany EVL (čolek velký) a předmětů ochrany již existující PP ("ochrana bohatého mokřadního biotopu s výskytem obojživelníků"). V praxi tento konflikt víceméně nehrozí, zvláště pokud bude zachována dostatečná pestrost stanovišť (biotopů) zahrnující mimo jiné různě hluboké vodní plochy (s rozdílným podílem zapojení vodních a mokřadních rostlin). Seč a odstraňování nárůstu vegetace na vodních plochách je třeba provádět v termíny, kdy minimálně ovlivní populaci čolků a ale také mimo hnízdní období ptáků (vrcholné léto, podzim). 2.5 Využívání EVL a zhodnocení jeho důsledků pro předměty ochrany Stručná charakteristika a vliv činnosti Území nejspíše nebylo v minulosti nijak intenzivně obhospodařováno, vzhledem k jeho podmáčení. Sušší části byly v minulosti využívány jako sečené louky, případně zde probíhala pastva (ovce, kozy, hovězí dobytek). Naopak mokřiny na úpatí vrchu Háje se buď vůbec neobhospodařovaly nebo zde probíhala pastva drůbeže (kachny, husy). V blízkém okolí (ale již mimo hranice EVL, na svazích vrchu Háje) zcela jistě probíhala těžba pískovce, do území samotného však zasahovala pouze nepřímo. Nejsevernější část území je pravidelně kosena dosud (nejspíše jednou ročně). Území bylo vyhlášené jako chráněné v roce V době před vyhlášením tohoto zvláště chráněného území se v území vyskytovala trvalá volná vodní plocha. Z důvodů zabránění rozlévání potoka Loděnice do aluviálních luk (například do prostoru blízkého fotbalového hřiště a jeho zázemí) byl potok v osmdesátých letech 20. století prohlouben, čímž došlo k poklesu hladiny spodní vody a tím k vysýchání mokřadních biotopů a jejich postupnému zazemňování. Z toho důvodu byly v roce 2001 vyhloubeny větší tůně s různým profilem a o něco později i jedna menší tůň ve střední části území. Vyhrnutý materiál byl rozhrnut po ploše směrem k vodnímu toku Kačáku, aby mimo jiné sloužil jako bariéra proti pronikání znečištěných vod Kačáku a také ryb (likvidujících obojživelníky, zejména snůšky) do vyhloubených tůní. V suchých letech nicméně dochází i k vysýchání vyhloubených tůní. Okrajově do EVL zasahují lesní pozemky, lesní porosty jsou zde obhospodařovány běžným způsobem (s vysokým podílem jehličnanů, zejména borovice a modřínu, nicméně podrost odpovídá potenciální vegetaci - acidofilní suché doubravy). Místy se objevuje i dub červený (Quercus rubra), předmět ochrany ale způsob lesního hospodaření pravděpodobně vůbec neovlivňuje (pokud nedojde k neúměrnému zastínění tůní korunami stromů, což není příliš pravděpodobné). Na území EVL zasahuje honitba, nicméně myslivecká činnost se v území samotném příliš neprojevuje (v EVL nejsou umístěna žádná krmná zařízení ani posedy), jediný znatelnější dopad spočívá v pohybu divokých prasat (okraje tůní mohou v sušších letech využívat jako kaliště, občas mohou také při hledání potravy rozrývat sušší části luk či likvidovat ptačí hnízda ve vysoké vegetaci). Po okraji EVL vede značená turistická cesta a také naučná stezka (Drvotova stezka), Kalspot je jednou ze zastávek této stezky a na okraji EVL je umístěn i informační panel. Vzhledem k poloze EVL na okraji intravilánu obce je na existujících pěšinách poměrně čilý ruch a území občas bývá využíváno i k venčení domácích mazlíčků - zejména psů. Což přináší dva důsledky - zvýšenou intenzitu psích exkrementů a také rušení ptáků (zejména hnízdících). Nicméně dopad na předmět ochrany je v tomto případě minimální. Blízkost rodinných domů se projevuje i černými skládkami v okolí EVL, tvořenými především různým odpadem ze zahrádek (posekaná tráva, rostlinné zbytky, hnůj, kuchyňský odpad). Negativní vliv těchto skládek (vedle estetického hlediska) spočívá v možnosti průsaku znečištujících látek, uvolňování dusíku a následné nežádoucí eutrofizaci vody a půdy. Spíše minoritním problémem je i pronikání nepůvodních druhů rostlin (zanesenými spolu s odpadem ze zahrádek jak ve formě semen, tak například částí kořenového systému atd.). 2.6 Související platné dokumenty ve vztahu k předmětům ochrany dle speciálních zákonů

6 Plány péče Název ZCHÚ: PP Kalspot Autor: Lucie Brejšková, Ondřej Volf, Vít Zavadil Schválil: Krajský úřad Středočeského kraje, č.j /OP /05-Hk Datum schválení: Platnost od-do: Název ZCHÚ: PP Kalspot "návrh na vyhlášení" Autor: Oldřich Čížek et al. (Hutur o.s.) Schválil: Krajský úřad Středočeského kraje Datum schválení: Platnost od-do:

7 3. Péče o EVL 3.1 Popis optimálního způsobu péče o předměty ochrany Území nelze zcela ponechat bez jakéhokoliv zásahu, v horizontu několika málo desítek let by došlo k úplnému zazemnění tůní a další sukcesi (nejspíše směrem k olšinám). Sušší typy travnatých porostů (na severním okraji EVL) je třeba kosit každoročně, optimální je mozaikovitá seč, tak aby ca 1/3 biomasy zůstala neposečená (tu je ovšem nutné posekat bezpodmínečně v roce následujícím). Centrální část s výskytem rákosin a ruderalizovaných porostů pokosit alespoň jednou za dva roky (opět je zde třeba ponechávat živné pásy nebo použít jiný typ mozaiky, tvořící ca 1/3 této plochy). Porosty rákosu, zblochanu největšího a dalších rostlin rostoucích přímo v tůních redukovat v přibližně pětiletém intervalu (dle aktuálního stavu), tak aby část vodní hladiny zůstávala otevřená (nejméně 1/3). Seč a odstraňování nárůstu vegetace na vodních plochách je třeba provádět v termíny, kdy minimálně ovlivní populaci čolků a také mimo hnízdní období ptáků (vrcholné léto, podzim). Porosty bezprostředně navazující na rozmnožovací plochy čolků je optimální kosit ručně, v lučních porostech poněkud vzdálenějších od vodních ploch (do 150 m) je přípustné i mechanické kosení (např. sekačka, případně i lehčí traktor), vždy je ale nutné používat vysoko nastavenou lištu (alespoň 10 cm nad povrchem půdy) a nelze používat bubnové sekačky. Odstraněnou biomasu z území (je možné případné usušení na místě) je nezbytné odklidit. Pouze v případě vytvoření zimoviště pro obojživelníky a plazy lze potřebnou část biomasy využít a uložit ji v rámci území. Průběžně sledovat stav zastínění lokality dřevinami, průběžně odstraňovat nálet dřevin (zejména vrb), nicméně nikoliv je zcela odstraňovat. Solitérní stromy či malé skupinky vrb v území ponechávat (například kvůli hnízdění ptactva). V případě rozsáhlejšího vyřezání křovin je nejvhodnější toto provádět až po dokončení vývoje obojživelníků (podzim, mimo vegetační sezónu). I zde platí, že získaná biomasa musí být z území odstraněna, výjimkou je opět vytváření zimovišť vhodných pro obojživelníky a plazy. Dále je nutné sledovat stav zazemnění jednotlivých tůní a v případě potřeby provést jejich prohloubení (odbahnění). Možné je i vyhloubení další tůně ve střední části území. Výše uvedené musí být prováděno opět až po dokončení vývoje obojživelníků (na podzim), čímž se zároveň minimalizuje dopad na hnízdící ptactvo. Materiál z vyhrnutých tůní či z nově vytvořených je třeba umístit mimo EVL, je možné použití menší mechanizace (zejména při vytváření nových tůní). S ohledem na různé stanovištní nároky v EVL žijících obojživelníků je třeba udržovat maximální diverzitu tůní - od rozsáhlejších vodních ploch se rozptýlenou submerzní vegetací, přes tůně se širším litorálem a hustou submerzní vegetací až po tůně s hlubší vodou (ca 1 m) a s nižším zapojením vegetace. Břehy tůní by měly mít pouze mírný sklon (do 20 ), ve středních částech tůní je žádoucí vyhloubit jakousi vanu, kde by zůstávala voda i v případě nadměrného vysychání tůní ve srážkově nepříznivých obdobích. Naprosto nepřípustné je zarybnění vytvořených tůní (jak těch existujících, tak případně nově vyhloubených). Navazující části okolních lesních porostů v dlouhodobém horizontu nahradit přirozenější druhovou skladbou dřevin (kvůli zvýšenému zastínění odstraňovat jehličnany s výjimkou borovice, ta do porostů na pískovcích v menší míře jednoznačně patří, zvýšit podíl listnáčů a odstranit geograficky nepůvodní druhy dřevin - zejména dub červený). Odstranění nepůvodních rostlin se týká i výsadeb keřů (například pámelníku) při hranicích EVL. Zejména opad z dubu červeného podléhá pomalému rozkladu a může nepříznivě ovlivňovat chemismus menších vodních ploch. Naprosto nevhodná je pastva domácí drůbeže s ohledem na předmět ochrany a přítomnost dalších významných druhů obojživelníků (ty jsou totiž jedním ze zdrojů potravy pro drůbež, především juvenilní stádia). Vhodná je i úprava/zlepšení vodního režimu lokality, například zvýšením hladiny Loděnice. Nicméně této úpravě musí předcházet vyřešení problematiky možných škod způsobených povodněmi (zvýšenou hladinou vody), například na přilehlém sportovním areálu či na jiném soukromém (nemovitém) majektu v okolí, především rodinných domů a jiných staveb. V potaz je nutné také vzít možnost nežádoucího průniku (hlavně dravých) ryb do tůní při zaplavení lokality. Pohyb osob není nutné v území nijak regulovat, informační a osvětová činnost zde poměrně dobře funguje (panely zde byly nedávno obnoveny). Schůdné cesty vedou pouze po obvodu území, zbytek je značně podmáčený až trvale zavodněný). Jediným problematickým bodem je případný volný pohyb psů (nicméně ti mají na předmět ochrany téměř nulový vliv), ruší především hnízdící ptactvo. V okolních porostech (lučních i lesních) nelze používat biocidy a hnojiva, to se týká i nejbližšího okolí EVL (v dosahu akčího rádiu druhu) a v blízkém okolí vodotečí napájejících EVL. Nelze také v nejbližším okolí EVL šířit nepůvodní druhy organismů (netýká se to případných zahrad, stavebních parcel a komunikací v ochranném pásmu). 3.2 Navrhovaná opatření Opakovaná opatření

8 Číslo zákresu managementového opatření 1 Název managementového opatření Ruční kosení podmáčených lokalit, svažitých lokalit a lokalit se zhoršenou dostupností Kategorie opatření Kosení Cílový předmět ochrany Triturus cristatus (čolek velký) 1166 Popis opatření Ruční kosení lučních biotopů v severní části EVL. Vzhledem k zamokření je nejvhodnější louky kosit ručně (kosa, strunová sekačka), ale v sušších letech je možné použít i lehčí mechanizaci (sekačka). Traktorové kosení není vzhledem k podmáčenému terénu vhodné. Posečenou biomasu je možné na lokalitě usušit (lze ji ale i sklidit na zeleno), každopádně ale musí být následně po případném usušení z území odstraněna. Je třeba ponechávat živné plochy pro hmyz (pásy i jiný typ mozaiky, např. nepravidelné plochy), ty by měly tvořit ca 1/3 rozlohy lučních biotopů. V následujícím roce ale musí být nezbytně posečeny. Plošky s vyšší pokryvností nežádoucích rostlin (Calamagrostis epigeios, Urtica dioica, Tanacetum vulgare, Solidago sp. div.) nelze jako živné pásy ponechávat, je nutné je kosit každoročně. Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka 1 x za 1 rok Vzhledem k přítomnosti obojživejníků je nejvhodnější variantou jedna seč, v září.nicméně přípustné je i, zejména ve srážkově bohatších letech, sečení dvakrát ročně; první seč červen-červenec, druhá seč v září Při mechanickém strojovém kosení (sekačka, lehký traktor atd.) je třeba používat vysoko nastavenou lištu (ca 10 cm). Nežádoucí je použití bubnové sekačky. Číslo zákresu managementového opatření 2 Název managementového opatření Ruční kosení podmáčených lokalit, svažitých lokalit a lokalit se zhoršenou dostupností Kategorie opatření Kosení Cílový předmět ochrany Triturus cristatus (čolek velký) 1166 Popis opatření Kosení porostů rákosu a vysokých ostřic mimo vodní plochu, cílem není vytvoření lučních biotopů, ale proředění těchto porostů. Nejvhodnější je ruční kosení (s ohledem na zamokření není možné použití těžší mechanizace), přípustné je i použití lehčí mechanizace typu křovinořez. Posečenou biomasu je třeba z území odstranit (není ani příliš žádoucí její sušení na lokalitě). Vhodné je ponechávání části porostů jako živné pásy (ca 1/3 plochy těchto porostů). Plochy s výskytem nežádoucích druhů neponechávat jako živné pásy. Možné je také rozdělení těchto porostů s dominancí rákosu na dvě části a ty střídavě kosit obrok. Vhodný interval 1 x za 2 roky Kalendář pro management Červen-září, optimálně před vymetáním rákosu. Nicméně s ohledem na životní cyklus obojživelníků a také možnost hnízdění vodního ptactva je možný posun seče až na vrcholné léto a počátek podzimu. Poznámka Při použití lehčí mechanizace (především sekačky) je nutné používat vysoko nastavenou lištu (ca 10 cm). Číslo zákresu managementového opatření 3 Název managementového opatření Likvidace nežádoucích nárostů rostlin na vodních plochách pro udržení žádoucí druhové skladby nebo prostorové struktury chráněných ekosystémů nebo stanovišť ZCHD - vytrhávání Kategorie opatření Likvidace nežádoucích nárostů rostlin na vodních plochách Cílový předmět ochrany Triturus cristatus (čolek velký) 1166 Popis opatření Likvidace nárůstu vegetace na vodních plochách, tak aby alespoň část vodní hladiny zůstala volná/otevřená (nejméně 1/3), není žádoucí úplná likvidace vegetace, mimo jiné s ohledem na další vzácné druhy obojživelníků či možnost úkrytu pro hnízdící ptactvo. Odstraněnou biomasu je třeba z území v každém případě odklidit. S ohledem na silně podmáčený terén (až trvalé zavodnění) je třeba provádět tento zásah ručně, například kosou nebo ručně vytrhávat (případně s použitím lehké mechanizace jako třeba křovinořezu). Vhodný interval 1 x za 5 let

9 Kalendář pro management Poznámka S ohledem na životní cyklus obojživelníků (včetně předmětu ochrany) a možnost hnízdění ptactva je nejvhodnějším termínem vrcholné léto a podzim, tj. srpen-říjen; případně v období vegetačního klidu. V daném termínu lze také předpokládat snížení hladiny spodní vody a tudíž lepší podmínky pro zásah samotný (lepší dostupnost). Interval zásahu je spíše orientační, nutné je průběžné každoroční sledování stavu zarůstání a v případě potřeby zásah (za výše uvedených podmínek a v daném termínu) provést. Jednorázová opatření Číslo zákresu managementového opatření 3 Název managementového opatření Obnova a vytváření tůní a mokřadů Kategorie opatření Péče o mokřady a rašeliniště Cílový předmět ochrany Triturus cristatus (čolek velký) 1166 Popis opatření Prohloubení jednotlivých tůní v případě nadměrné akumulace sedimentu (odstranit ca 0,25-0,5 m silnou vrstvu). Materiál z vyhrnutých tůní čí z nově vytvořených je třeba umístit mimo EVL, je možné použití menší mechanizace (zejména při vytváření nových tůní, malé bagry). Je třeba udržovat/vytvořit (s ohledem na různé druhy obojživelníků) diverzitu tůní - od rozsáhlejších vodních ploch se submerzní vegetací, přes tůně se širším litorálem a hustou submerzní vegetací až po tůně s hlubší vodou (ca 1 m). Břehy tůní by měly mít pouze mírný sklon (do 20 ), ve středních částech tůní je žádoucí vyhloubit jakousi vanu, kde by zůstávala voda i v případě nadměrného vysychání tůní ve srážkově nepříznivých obdobích. Kalendář pro management Obnova tůní by měla probíhat po dokončení vývoje obojživelníků a ukončení hnízdního období ptáků, tj. optimálně mezi a 30.9.Tvorba nových tůní je možná i v období vegetačního klidu, optimálně listopad-leden (v období delší zimy i v únoru). Poznámka Stav zazemnění jednotlivých tůní je třeba sledovat průběžně a k zásahu přistoupit jakmile bude potřeba (přesněji v nejbližším vhodném období). Zásah bude třeba v dlouhodobém horizontu opakovat, nicméně interval mezi jednotlivými zásahy je obtížné předem stanovit, rychlost zazemňování závisí na řadě faktorů. V úvahu připadá i vybudování nové tůně ve středozápadní části území (opět k němu musí dojít v období vegetačního klidu). Naprosto nepřípustné je zarybnění tůní (čerstvě vytvořených i těch stávajících). Číslo zákresu managementového opatření bez zákresu (vymezeno plochou EVL) Název managementového opatření Výřez skupin či jednotlivých náletových dřevin Kategorie opatření Výřez náletu Cílový předmět ochrany Triturus cristatus (čolek velký) 1166 Popis opatření Vyřezání náletu dřevin (zejména vrb) především v okolí jednotlivých tůní a na jejich březích (za účelem jejich prosvětlení), solitérní vzrostlejší dřeviny či menší skupinky dřevin (vrb) je v území vhodné ponechat. S ohledem na charakter terénu (mokrá, bahnitá až trvale zavodněná půda) je třeba zásah provést ručně (a to včetně odtažení pokácených dřevin mimo EVL), v sušších partiích lze využít i například koně. Vhodné nástroje - motorová pila, u dřevin s menším průměrem kmene je možné použití křovinořezu. Vykácené (vyřezané) dřeviny je nezbytné z území odstranit. Kalendář pro management Mimo vegetační sezónu (mimo hnízdní období ptáků a po ukončení vývoje obojživelníků), říjen-únor. Poznámka

10 4. Závěrečné údaje 4.1 Použité podklady BREJŠKOVÁ, L.; VOLF, O.; ZAVADIL, V. (2005). Plán péče o přírodní památku Kalspot na období s. Manuskript. ČÍŽEK, O. (ed.) et al. (2013). Plán péče o Přírodní památku Kalspot (návrh na vyhlášení) na období Praha. 56 s. Manuskript. MARHOUL, P.; TUROŇOVÁ, D. (eds.) (2008). Zásady managementu stanovišť druhů v evropsky významných lokalitách soustavy Natura 2000: metodika AOPK ČR. 1. vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. 161 s. ISBN TÁBORSKÁ, L.; ZAVADIL, V.; HEJCMAN, M. (2006). Kalspot - unikátní mokřad Kladenska. Ochrana přírody. 61, 9, s ISSN X. 4.2 SDO zpracoval Organizace: AOPK ČR, Krajské středisko Praha a střední Čechy Zpracovatel: Mgr. Michal Štefánek praha@nature.cz Organizace: Krajské středisko Praha a střední Čechy Zpracovatel: Mgr. Pavel Moravec pavel.moravec.pha@nature.cz Organizace: Krajské středisko Praha a střední Čechy Zpracovatel: Mgr. Josef Spilka josef.spilka@nature.cz Poznámka: Mapové podklady. Datum zpracování: 5. Seznam zkratek AOPK ČR ES EVL LHP OP ZCHÚ PP SDO ÚSOP ZCHD ZCHÚ ZOPK Agentura ochrany přírody a krajiny ČR Evropský seznam Evropsky významná lokalita lesní hospodářský plán ochranné pásmo zvláště chráněného území přírodní památka Souhrn doporučených opatření Ústřední seznam ochrany přírody zvláště chráněné druhy zvláště chráněné území zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů

11 6. Přílohy 6.1 Orientační mapa evropsky významné lokality CZ _Kalspot_orientacni_mapa.pdf 6.2 Mapa způsobu zajištění ochrany EVL CZ _Kalspot_zpusob_zajisteni_ochrany.pdf 6.3 Mapa zákresů managementových opatření na vymezených plochách CZ _Kalspot_Koseni.pdf CZ _Kalspot_Likvidace_nezadoucich_narostu_rostlin_na_vodnich_plochach.pdf CZ _Kalspot_Pece_o_mokrady_a_raseliniste.pdf 6.4 Rámcová směrnice pro lesní stanoviště NENÍ 6.5 Doplňující dokumenty NEJSOU